Archiv pro rubriku: Kocourkov pod Řípem

Název rubriky je snad jasný. Kdyby téma přesáhlo naši milovanou vlast, změní se název na Kocourkov nad čůrajícím chlapečkem.

Autíčka na baterky.

Do roku 2030 prý na silnicích začnou převládat elektrická auta. A v polovině století už budou na benzín nebo naftu jezdit jen opravdu historické kousky. Připadá nám to jako fantazie, ale třeba nákupní pidiškodovka Citigo se má od příštího roku vyrábět jen v elektrické verzi. A na elektropohonech pracují všechny značky, co jich v Evropě je. EU nařizuje drastické minimalizace emisí a konstruktéři aut sdělují, že takové stroje nedokáží postavit. Ovšem EU započítává celkovou produkci automobilky, takže souběžná výroba elektroaut s nulou zplodin fabriku zachrání.

Přechod na elektrickou silniční trakci má mnoho výhod i nevýhod. V městských ulicích přestaneme dýchat zplodiny. Výrazně ubyde v ovzduší spalováním vzniklý CO2, který – jak tvrdí klimatologové – se podílí na oteplování planety. Nebude třeba těžit tolik ropy, zůstane ušetřena pro chemickou a další výrobu. Přestane se i s pěstováním a přimícháváním řepky do benzínu, čímž se zlepší stav půdy a krajiny. Nové motory budou také mnohem méně hlučné a rozjezdy aut plynulé.

Ale. Hlavní součástí elektroaut jsou baterie. Těžba vzácných kovů do nich, například kobaltu a lithia i výroba baterií jsou ekologicky velmi náročné. Navíc zrovna těchto kovů je na světě poměrně málo a mohou znamenat i lokální konflikty podobně jako ropa. Na výzkumu dalších materiálů pro výrobu baterií se samozřejmě usilovně pracuje, ale nové objevy nemůžeme čekat příští týden. Baterie mají navíc omezenou životnost pro x nabití a otevřenou otázkou zůstává i jejich ekologická likvidace.

Teď provoz. Dojezd na jedno nabití je zatím přibližně 300 kilometrů, pak musíte zaparkovat u dobíjecí stanice a nějaké čtyři hodiny civět na rafičku voltmetru. Takže na otočku se můžete z Prahy vydat nanejvýš do Hradce Králové, na jednu jízdu možná do Vídně. Do Splitu s několika čtyřhodinovými přestávkami. To v ideálním případě, když u dobíječky nebude fronta.

V Česku je zatím asi 400 dobíjecích stanic, část z toho ve firmách a tedy nepřístupných. Experti odhadují, že už v roce 2030 by jich u nás mělo být 20 000. (Někde u Kadaně na to bude muset být vychystána další uhelná elektrárna.) Nemusíte být ani elektroinženýrem, abyste si dokázali představit tloušťku toho kabelu, který povede od elektrárny ke každé jednotlivé dobíjecí stanici. Aby se investorům vyplatilo postavit takové množství dobíjecích stanic, musí být v té době už potřebné množství elektroaut v provozu. Ale kdo by si kupoval elektrické autíčko, když nebude dostatečně hustá síť dobíjecích stanic a vy uvíznete někde v pustině s vybitou baterií.

A bude se stavitelům dobíječek do toho vůbec chtít investovat, když na světě už také jezdí auta na vodíkový článek a nikdo netuší, který z pohonů budoucnosti se nakonec prosadí?

Ceny elektroaut se zatím pohybují kolem milionu korun. Časem půjdou možná dolů, ale asi dost pomalu. Vozidla, která stojí dvoj- až trojnásobek benzínového sourozence, si asi příslušník střední třídy nepořídí. Leda tak nějaký mnohamilionář pro manželku.

Ti ostatní možná zůstanou u spalovacích motorů, i když s nimi už brzy nebudou vpouštěni do center měst. A to i přesto, že ta jejich auta budou vymazlená na nejnižší možné množství emisí a bezolovnatý benzín. Ale abych nekončil pesimisticky: věřím, že konstruktéři v příštích dekádách vymyslí skvělá vylepšení a že podnikatelům se podaří zlevnit výrobu elektroaut. Hlavně aby jim politici do toho moc nekecali.

Kocourkov pod Řípem – Milion žlutých kachniček

Ten příběh je možná skutečný. A třeba je to jen hoax, co poslal nějaký vtipálek na síť. Kdysi kdesi v oceánu ztroskotala velká nákladní loď, která mimo jiné vezla miliony malých žlutých plastových kachniček. Plastovým se plave ještě líp než živým. V průběhu let se tak dostaly do všech moří světa. V zásadě veselá historka. Na druhé straně i ty roztomilé kachničky se přidávají k obrovskému množství plastového odpadu v mořích. Ale o tom třeba příště.

Vraťme se k obřím nákladním lodím, co vozí kachničky a počítače z Číny, banány z Kostariky, hovězí z Argentiny, ropu ze Zálivu, odněkud hnojiva a z Afriky kobalt, který tolik potřebujeme na baterie do elektrických aut.

Asi znáte fotky lodních gigantů, co mají i na horních palubách poskládané kontejnery do závratných výšek. Bojím se i jen naklonit tu fotografii, aby se loď nepřevrátila.

Tyhle megalodě znečišťují životní prostředí víc, než si dokážete představit. Jezdí na mazut a z výfuků nad hladinou chrlí emise sazí, oxidů síry a dusíku. Jedna taková loď vyprodukuje za jeden den množství zplodin srovnatelné s jedním milionem aut. Ani v přístavu nevypíná motory, protože nahodit takový motor trvá mnoho hodin. To si nevymýšlím. Pokud to chcete i cizojazyčně, tak tady: https://www.euractiv.com/section/air-pollution/news/daily-emissions-of-cruise-ships-same-as-one-million-cars/.

Kolik takových lodí vyprodukuje víc emisí než všechna auta na světě.

Ještě perlička: Měřili množství zplodin na palubách velkých výletních lodí a výsledky byly srovnatelné s centry průmyslových měst.

Co s tím?

Kocourkov pod Řípem – Prarodič číslo dvě.

Mám dvě vnučky a čtyři vnuky. Musíte uznat, že v tomto ohledu mám být proč na sebe pyšný. (Číslo šest jsem si stanovil jako limitní, a tak si od jisté doby už dávám pozor.) Snažíme se být řádným dědečkem a babičkou, i když nikdo z nich nás tak neoslovuje. Říkají nám Juppe a Hanko. Ale to nevadí, všichni vědí, že jsem jejich děda. Dokonce jediný.

Jak tak sleduji zprávy ze světa, dozvěděl jsem se, že ve Francii (a možná už i někde jinde na Západě, nebo se to aspoň chystá) se už nějakou vyhláškou nebo nařízením neříká père a mère, totiž táta a máma. Správně je teď RODIČ 1 A RODIČ 2. Proč to tak je, je asi všem jasné. Mère může být klidně chlap, kdežto père ženská. A nakonec proč by táta nemohl být mámou a máma tátou, že?  Je ovšem taky klidně možné, že ti dva povivší dítko, nejsou ani to, ani to druhé.

Uvědomil jsem, že nové pojmy zavádějí ve věci jasno, systém a pořádek. A že je jen otázkou času, kdy to moudré opatření zavítá i k nám. Určitě nepřijde samo. Příkladmo – když se drobeček narodí do rodiny, kde už bude mít bráchu a ségru. Od nyní ovšem Sourozenec 1 a Sourozenec 2. 

A taky mi docvaklo, že už vlastně nejsem děda, ale PRARODIČ číslo to a to. My jsme s Hankou docela prověřená sestava, takže se o prvočíslo určitě nebudeme hádat. Já budu Prarodič číslo dvě. Jednak číslo jedna má mnohem větší zodpovědnost, a pak taky moudřejší ustoupí. Číslo jedna bude s vnoučaty jedna až šest řešit – pro případ, že se zrovna vyskytnou u Prarodičů jedna a dvě – zdravé a chutné stravování, dodržování základních hygienických návyků nebo krácení zlomků. A taky foukání na bebíčka nebo zvládání emocí a vůbec vztahové záležitosti. A Prarodič 2 bude na blbinky, lepení modelu Karlštejna nebo vyprávění, jak to bylo, když jsme na vandru v Rumunských horách potkali medvěda. Prostě všechno bude harmonicky vyváženo podle genderově korektních pravidel.
Budu DVOJKA!

Kocourkov pod Řípem – Patníky, návěstidla a jezy.

Doprava zaujímá vůdčí místo v mediálním životě České republiky. Ještě víc než dohromady lev sežraný chovatelem (nebo jak to bylo) a předseda Sněmovny koncertující na stole tamtéž.

Letité dopravní strkanice a stížnosti jako by s příchodem letoška kulminovaly. Už v druhé půli prosince napadl – k úžasu ministra dopravy – sníh na opravovanou dé jedničku. Vina je samozřejmě na kamionech, prý jich jezdí mnoho. Na jiných trasách se už prý začalo s výkupem pozemků, ale znáte to: na Havránkové si nepřijde ani ministr a ani ekoteroristé neřekli své poslední slovo. Tak zas čekejme nějaké čtyři nové kilometry za rok 2019.

Nestavíme, ale řešíme. Zvýšení počtu trestných bodů řidičům i za prkotiny nebo zákaz jízdy kamionů v levém pruhu a větší počet botiček za nesprávné parkování. Na silnicích se zatím nebourá tolik, jak by se na roční dobu a počasí slušelo, tak obraťme pozornost na koleje. V poslední době se stále častěji srážejí vlaky. Ne vlak s autem na přejezdu, ale dva vlaky! České dráhy, jimž se to děje hlavně, tvrdí, že mašinfýrové rozhodně nejsou přetíženi. A nějaký úřednický ťulul vymýšlí, že by strojvůdci měli bodový systém jako řidiči. Strojvůdci by asi v tom pádu odešli jinam. Ti zbylí by byli přetíženi.

Alespoň, že české lanovky fungují tak, jak se očekává. Když totiž fouká vítr, lanovky nejezdí. Takže zbývají vodní toky. Většina z nich stejně v dalších letech vyschne kvůli napřimování a betonování toků, melioracím, kůrovci i dvounohým škůdcům lesa, lánům řepky a tak. Kanál Labe – Odra – Dunaj zatím nestojí ani nehrozí a většina odborníků i laická veřejnost považuje nápad za rozmar senilního staříka. Poslanci – na rozdíl od něj – mají teď starost o plavbu na českých tocích. Tedy o flotily kanoí, kajaků, pramic a raftů. Není to tak dávno, co byli vodáci pronásledovaným druhem. Policisté je honili na motorových člunech a dávali jim dýchnout. Nejúžasnějším punktem zákonodárné cimrmanovštiny byly jezy. Každý, kdo je chtěl sjet, musel si dopředu sehnat souhlas majitele jezu. Po posměchu všeho lidu, poslanci tuhle perlu mezi paragrafy zrušili.

A teď šli ještě dál. Nový zákon stanoví že kapitán lodi – tedy kormidelník, též zadák – se musí na lodi vejít do 0,5 promile. Zbytek posádky se může plavit našrot. Těšme se na léto.

 

Za volné pátky

<Kocourkov pod Řípem> Za volné pátky

Začala to šestnáctiletá Švédka Greta Thunbergová. Před švédským parlamentem stávkuje několik měsíců. Za záchranu planety.Podle zpřesněných vědeckých výzkumů máme přesně dvanáct let na to začít s oteplováním něco dělat. Jinak – jak zpívá klasik – nezůstane na kameni kámen.

Postupem času media, aktivisté a hlavně sociální sítě, udělaly své. Dnes v rámci studentské stávky za klima „Fridays for Future“ pátek co pátek nechodí mladí do školy, ale na demonstraci. Nejen ve Švédsku, ale i v jiných zemích Evropy. A v pátek 15. března se mají poprvé také přidat středoškoláci z Česka.

Zajímalo by mě, jaký to bude mít v české krajině průběh a jak se k tomu jednotliví studenti postaví. Někteří určitě uvítají šanci vyhnout se škole. Vzhledem k vyhrocené ideologičnosti si učitelé nedovolí jim to rozmlouvat. Ti další studenti už o věci něco slyšeli a přidávají se k aktivistům, kteří vědí. Budou transparenty, pokřik, hesla, plamenné projevy. Určitě žádné střety s policií ani demonstrace opačného ražení. Ale obávám se, že taky žádné závěry krom „zastavte to!“ a „příští pátek zase“. A každý další pátek až do doby, kdy se ve prospěch matky Země něco neuděje.

Jenže ono se neuděje nic. Co se dá proti globálnímu oteplování dělat? Nemusíme chtít přesné postupy od těch stávkujících. Ví vůbec někdo, co by se mělo? Jaké kroky zvolit, aby se na konci století nezvýšila teplota o dva stupně, ale jen o jeden o půl, jak jsme si naplánovali? A víme, jak se na oteplování podílejí aktivity člověka? Kdo z nás na konci století ověří, že jeden a půl stupně se podařilo, když už i těm stávkujícím bude sto let? Zakážeme uhelné elektrárny, jaderné elektrárny, dieselové motory, benzinové motory? Budeme omezovat výrobu? Poručíme větru dešti, „kdy má pršet a kdy vát“? To všechno my tady v Evropě. Ale bude tohle řešit Čína, Indie, Afrika a další části světa? Budou se chtít o tom vůbec bavit?

Vraťme se k těm, co půjdou stávkovat. Ptejme se jich, co oni chtějí pro matku planetu udělat. Sázet stromy? Čistit koryta řek? Pomáhat zadržovat vodu v krajině? Třídit odpady? Šetřit, nenakupovat nové a nové věci a nehonit se za módními trendy? Obejít se bez zboží, co se vozí na lodích spalujících mazut z daleké Číny nebo Brazílie? Zřeknout se mobilů a tabletů vyrobených v energeticky náročných procesech? Necestovat tolik, protože uhlíková stopa letadel a dalších dopravních prostředků? Na všechno mají už jen těch dvanáct let. Anebo nic z toho a jen malovat transparenty a křičet na náměstích.

Napadá mě, že boj proti oteplování je vlastně takové šidítko. Ti, co budou bojovat proti zvyšování teplot, nestihnou protestovat proti omezování svobod, demontáži demokracie, proti oligarchům, mafiánům a politickým podvodníkům.

 

Každý mejdan jednou skončí

<Kocourkov pod Řípem>
Každý mejdan jednou skončí

Na podzim dala vláda důchodcům krásný dárek: cestovné za čtvrtinu ceny odkudkoliv kamkoliv čímkoliv. No nekupte to! Mladí mají poznávat svět a staří nemají pořád sedět na zadku. Obsazenost dopravních prostředků a rázem zvýšila o 4%, už nevozíme tolik vzduchu. Stát to vyjde na šest miliard ročně.

Vláda nepřidala na důchodech 700 Kč měsíčně, jak velel zákon, ale rovnou 900 Kč. Důchodci jsou rádi, možná budou vládu volit. Stát to ale bude něco stát.

Vláda přidala učitelům. Bylo na čase. Prestiž učitelského povolání se limitně blíží k nule a vyššími platy to napravíme. A třeba se najde i nějaký Igor Hnízdo, který půjde učit, aby se nám školství trochu maskulinizovalo. Vláda přidala i dalším zaměstnancům státu. Proč ne, platí to stát.

Na obědy pro všechny školáky už nezbylo. Tak aspoň pro některé, prý o tom budou rozhodovat ředitelé škol. Nějak se nám to rozdávání rozběhlo. Premiér rozdává, ministři čerpají, koaliční strany se trumfují, preference rostou. Každý rok jsou nějaké volby.

Pesimisté začínají ovšem varovat. Ten mejdan jednou skončí. Mrcha krize má ten zvyk, že se dostavuje cyklicky. Opozice mluví o poklesu ekonomiky a ukazuje nějaká čísla. Prý je ještě brzy na závěry, tvrdí pozice. Tak jasně, počkáme si, až se nám tsunami přelije přes hlavu.

Stát začíná šetřit. To, co rozdal školákům a seniorům, jim zase jinudy sebere. Stát za ně přestane platit zdravotní pojištění. No nebojte se, nebudou umírat před bránou nemocnice. Prostě se zvýší zdravotní pojištění všem zaměstnancům a živnostníkům. A máme to doma.

Příjmy státu se dají najít i jinde. Zdaníme sektorově banky a telefonní operátory a dodavatele energií. Proč ne. Oni přece pak mohou zvýšit ceny všem spotřebitelům.

Zdroje jsou, jak pravil jeden náš dávný socialistický politik. No právě. Zdroje jsou v peněženkách pracujících, spotřebitelů, zkrátka daňových poplatníků.

Mrcha krize samozřejmě jednou pomine. Otřepeme se a začneme u nás pod Řípem zase rozdávat další a další předvolební dárečky.  

Hlučné velkoměsto

Tak jsme vyhnali kuřáky z hospod. Zákonem. Hospodští, co iniciativně provedli stavební úpravy, aby oddělili kuřáky od nekuřáků, zaplakali. Veškeré kompromisní návrhy byly tvrdě zameteny. Myšlenka, že o tom, zda v hospodě kouřit nebo nekouřit, by měl logicky rozhodnout majitel, byla povalena. 

A kuřáci vyšli do ulic. Ne, žádné transparenty a skandování na plných náměstích. Prostě jen vyšli před hospodu a tam si zapálili. V hospodě se nesmí kouřit, na ulici se nesmí požívat alkohol. Roztomile tenhle problém vyřešil jeden hostinec v Karlíně. Přímo ve vchodu stál malý stolek a na něm půllitry kuřáků. Kuřáci venku před vchodem kouřili na chodníku, ale tak, aby na své pivo „uvnitř restaurace“ dosáhli. Žádný předpis nebyl porušen.

Nastalo Ale. Po pár pivech jsou rozhovory kuřáků na ulici o pár decibelů hlasitější. A v bytech nad hospodou lidé nemohou spát. A kdyby jen to. Nelze otevřít okno, protože modravý dým se vine vzhůru. Ulice zhlučněly, v centru stověžaté zejména. Tam je hluk mnohojazykový. Kam mají turisté také jít jinam než do historického centra. A turistika přináší městu nemalé příjmy, zatímco probuzení spáči si stěžují a stěžují.

Jak je u nás obvyklé, následky nepovedeného zákona se neodstraní jeho zrušením, ale vydáním dalšího zákona.  Co takhle příkaz zavřít všechny nálevny krátce po Večerníčku? Ne, to by asi vyšel do ulic i veškerý zbytek obyvatelstva. Vymyslí se antikonfliktní tým, skupinka lidí, kteří jdou v pokročilé hodině přesvědčovat štamgasty v ulicích, aby nehlučeli. Nemají ale žádné pravomoci, a tak se to v tichosti zase zruší. Policisté v ulicích? A v noci? Aspoň kdyby opěšalí byli vidět. Jenže zas by chyběli ve dne na instalaci botiček a pokut za parkování.

Někdo vymyslel, že by se hospodští sami měli postarat o klid před hospodou. Najmout a zaplatit si člověka, který bude na hlasitější kuřáky dělat Pššt a hlučným zahraničním turistům bude domlouvat v jejich mateřštině!

Ještě toho pod Řípem hodně vymyslíme, přátelé. Nové pražské zastupitelstvo ustanovilo „nočního starostu“. Ten bude na to vše dohlížet.

 

Občane, máte tu správnou lékárničku?

Jedu si to takhle autem po silnici a najednou silniční kontrola. Dobrý den, pane řidiči, ukažte nám… a tak dále. Papíry v pořádku, lékařské dobrozdání pro geronty mám, povinné ručení taky.

A co ještě. Na předním skle nejsou žádné předměty, co tam být nemají. Světla svítí, blikače blikají a stěrače stírají.

Oranžová vesta na opěradle. Dechová zkouška negativní.

Silniční kontrola si začíná zoufat. Stačilo by zvolat, pane řidiči, máte všechno v pořádku, gratulujeme vám a přejeme šťastnou cestu.

Ne tak v zemi, kde se kontroluje úplně všechno a každý. Za chybu v bodě padesát osm vám může kontrolní orgán uložit půlmilionovou pokutu a dovoláte se tak leda srnkám na palouku. A kde je taky plno lidí připraveno vystartovat a udat vás, napráskat a vylít si na vás svoje mindráky, protože jste jen o málo úspěšnější než on. A ta vaše koza ne a ne chcípnout.

Ale vraťme se na silnici nebo na to, co se po zimě u nás silnicí nazývá. Silniční kontrola zatím není úspěšná, jsem divný případ. Loňskou dálniční známku mám pečlivě seškrabanou (za to prý je dva tisíce), novou podepsanou a nalepenou do nejsprávnějšího roku. A co horšího: kdyby měli u sebe nějaké internetové tohle, mohli by se podívat, že poslední pokutu jsem platil v roce 1974.

Pak přijde spásná myšlenka: Ukažte nám, prosím, lékárničku. Z neznámého důvodu mám lékárničky dvě. Zřejmě za to může moje žena, která se někde dočetla, že se mají lékárničky inovovat a tak mi koupila další. Ženy to mají tak nějak zařízené, že plní ochotně každé nařízení, zatímco my chlapi neděláme nic, jen brbláme, že ta lékárničková lobby holt potřebuje vydělat pár desítek milionů. Tak je to ostatně s většinou předpisů a nařízení v našich končinách. Vycházejí ve Sbírce zákonů proto, že někdo buď potřebuje vydělat, nebo něco ovládnout.

Tak jsem ty dva uniformované hochy zklamal. Dvě lékárničky, navíc pečlivě zabalené v původní folii (kolikrát vy jste se na sinici dostali k otevírání lékárničky) jim vyrazily dech. K tomu moje šedivá hlava a jednání, s kterým bych se mohl klidně stát prezidentem. (Nemohl, neumím francouzsky.) Opravdu mi popřáli šťastnou cestu.

Kocourkov pod Řípem 6

17.4.2016 * Současná vláda je velmi úspěšná ve vymýšlení kravin. Bylo by dobře, kdyby na konci roku na internetu někdo vyhodnotil, které ministerstvo vymyslelo těch hovadin nejvíc. Nechci nikoho ovlivňovat, ale mám pocit, že zatím spolehlivě vede ministryně Marksová. O tom jindy.

Dnes se věnujme Ministerstvu životního prostředí. Blíží se léto a vodácká sezóna. Zmíněné ministerstvo vydalo vyhlášku. Chcete-li na kanoi, kajaku, pramici či na nafouklém člunu sjet nějaký jez, musíte mít k tomu povolení od správce toho jezu. Nemáte-li od správce jezu povolení ke splutí a splujete-li, hrozí vám pokuta 200 000 Kč. Je jaro a tedy nejvyšší čas zjišťovat, kdo je správcem kterého jezu na vaší pouti. Nejlepší bude asi poslat žádost o informaci přímo na Ministerstvo životního prostředí. To by vám mělo poslat seznam i s adresami. Načež pošlete každému správci žádost o povolení provedení splutí.  Jedna Lužnice = třicet správců (zkušený vodák mě opraví). A když máte třicet povolení pro všechny splutelné jezy, můžete vyrazit. Vrazíte spoustu peněz do známek, ale za tu radost z vody to stojí.

Odhadněme, že jen Lužnici sjede za sezónu padesát tisíc lodí. Všichni spořádaně zažádají o povolení. Každý správce jezu vydá a rozešle padesát tisíc povolení.  A příští sezónu už budeme bez správců jezu. Ale kdyby náhodou nikdo o povolení nepožádal, stát vydělá jen na Lužnici 50 000 krát 200 000 Kč.

P.S. Než jsem to stihl dopsat a zavěsit, došlo ke stažení této nesmyslné ministerské vyhlášky.
Podobně byla už odvolána nesmyslná pravidla o jízdě na kruhových objezdech.

 Ale pozor: na úsecích označených modrou značkou s vločkou musíte jezdit na zimních gumách PO CELÝ ROK.
Stálo by za to vyhlásit anketu o největší nesmysl našich ministrů. U mě zatím vede Marksová před Ťokem.

Kocourkov pod Řípem 5

28.3.2016

  1.  Zákon o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích ve znění 239/2013 Sb. stanoví, že cyklisté nesmějí před jízdou a během ní požít jakékoliv množství alkoholických nápojů (nulová tolerance).
  2. Jihomoravský kraj a turistické agentury budují z peněz EU cyklostezky po moravských vinohradech. Od sklípku ke sklípku. Úseky těchto cyklostezek probíhají také po silnicích druhé a třetí třídy.Je správné dbát na bezpečnost provozu chodců, cyklistů i automobilistů. Zároveň je správné podporovat turistický ruch a pohyb obyvatel na zdravém vzduchu. Taky je správné podporovat české vinaře, trpící v těžké konkurenci zahraničních producentů.

    Jenže…
    Viděli jste někdy policisty dávat dýchat cyklistům? Nedoporučí jim náhodou někdo z krajských a jiných politiků, aby se dívali jinam?

    Má smysl zákon, o kterém se už dopředu ví, že se nebude dodržovat? Neměl by se náhodou změnit? Poslední změna proběhla k 1. lednu 2016. A už teď se ví, že je tam spousta hovadin.

    Mimochodem: Víte, že 1. ledna 2016 začalo platit 221 (!) nových nebo změněných zákonů?  Kdybyste nevěděli, v které zemi žijete, vraťte se na titulek článku.

Kocourkov pod Řípem 4

21.3.2016 * Nejkrásnější evropské parkoviště.

Jeden ze slavných zákonů profesora Parkinsona tvrdí, že počet úředníků roste v zemi geometrickou řadou bez ohledu na politický systém a zabarvení vlády. Za posledních pětadvacet let je to snad ještě zřetelnější, než tomu bylo za bolševika. Sami jste určitě svědky toho, jak se otevírají další a větší budovy pro státní správu a pro správu krajů a měst.

Snad nejzřetelnější příklad máme přímo před sebou. Malá Strana je nádherný historický prostor a měl by tepat turismem, službami, kulturou a událostmi. Místo toho tu máme parlament, který Menší město pražské postupně pohlcuje. Nejdřív poslanci pohrdli tou zvláštní budovou vedle Národního muzea a hrnuli se na druhý břeh. Tam zabrali palác ve Sněmovní pro Poslaneckou sněmovnu a potom Valdštejnský palác pro Senát.

Což samozřejmě nestačilo. Pro kanceláře, jednačky, místa pro tiskové konference, restaurace, bary a další služby padly celé dva bloky historických budov až k Malostranskému náměstí. To mají poslanci v přilehlých ulicích ještě ubytovny. Pod blokem domů rozlehlé podzemní garáže. A požírání historického města probíhá a bude probíhat dál.

Na návrh architektů, urbanistů i obyvatel se objevila myšlenka vyhnat auta z Malostranského náměstí a tím celou čtvrť zklidnit. Předložené nákresy vypadají bohovsky.
Ale páni poslanci, kteří mají kromě svého parkování ještě blokovaných třicet stání na náměstí, se vzbouřili. Že ta místa nedají, že přece nebudou jezdit do práce tramvají. Argumenty jaké pro zachování jejich parkoviště zaznívají z jejich úst, svědčí o tom, co je to za lidi, kteří nás zastupují. A ještě zajímavější je, že se za dobu diskusí neozval ANI JEDEN poslanec nebo senátor, který by řekl: Klidně to náměstí zkrásněte, my dojedeme tramvají, metrem, taxíkem nebo pěšky.    

Kocourkov pod Řípem 3

7.3.2016 * Prý nám zdraží elektřinu. Oni teda tvrdí, že to nebude zdražení, ale to nám tvrdili bolševici i postbolševici vždycky.

Pamatujete na vodu? Na každém rohu a v každých novinách byly výzvy „Šetřte vodou!“ „Nekape vám kohoutek?“ Kohoutek kapal, ale nikdo ho nespravil. Nebyli instalatéři. Vlastně byli, ale zaměstnaní v socialistickém komunálu. Což znamenalo, že v devět dopoledne už jste je našli v hospodě. Pak zazvonil klíček, z instalatérů se stali podnikatelé a předháněli se v tom, aby vám kohoutek nekapal. Spotřeba klesla. A vodárnám klesly tržby. Tak vodu zdražily a hlavně jste začali nejvíc platit za to, že vám přivedly trubky do baráku.

Posléze začala klesat spotřeba elektřiny. Tlačil na to stát, ministři,  ekoaktivisté i Evropská unie. Zahraniční spotřebiče měly mnohem nižší příkon, lidé víc zhasínali a měnili topidla za něco úspornějšího. A taky ceny elektřiny ve světě šly dolů. Zisk ČEZu i rozvodných firem začal postupně skomírat, čímž začal vydatně skomírat také zisk státu. Tak se vymyslela daň z jističe. Už nebude záležet na tom, kolik spotřebujete elektřiny, ale podle velikosti jističe, kolik byste spotřebovávat mohli. Rozloučíte se tedy s topidly, cirkulárkou, míchačkou a dalšími stroji, které s malým jističem nerozběhnete. Váš jistič bude asi takhle maličký a vy ušetříte. Nebo se nerozloučíte a budete platit jako mourovatí.

Je třeba posílit přenosovou síť. Ano, elektřina si teče sem a tam, jak chce. Někdy je na severu Německa bezvětří, jindy do vrtulí fouká uragán. Někdy pere slunce do solárů, jindy je podmrakem a někdy dokonce tma. Tak plaťte víc za jistič.   

Nejspíš klesne spotřeba, vládě ubude na daních a bude třeba vymyslet nějaký další poplatek. Třeba z lustru.

Volte strany vládní koalice!

P.S. Dobrá zpráva: Šéfka Elektrického regulačního úřadu Alena Vitásková tuhle pitomost (zatím) zrušila. I proto se jí naši milí oligarchové postarali o feliniovských osm a půl roku natvrdo. Její nástupce už jim jistě půjde na ruku.   

Kocourkov pod Řípem 2.

28.2.2016 * Ministr životního prostředí Richard Brabec (ano ten z ANO) má na nás novinku. Už prý nebudeme platit za popelnici, tedy za její převrácení do kukavozu, ale za to, kolik bude náš odpad vážit.  Jak si to představuje, to asi sám zatím neví. Asi bude na stupátku váha, čtečka přečte čárkový kód vaší popelnice a pak se to teprve převrhne. Jenže co když nemocná čtečka nepřečte? To vám odpad nevyvezou. Stejně jako sousedům a celé čtvrti. To by tak hrálo, aby se někdo obohacoval zadarmovým odvozem na úkor státu.

Všichni už teď třídíme jako diví z lásky k přírodě. Od teď budeme třídit z lásky k státu, aby na ten směsný odpad zbylo co nejméně. Šetřiví důchodci si poradí i s tím. Hodí prostě něco z odpadu do sousedovic popelnice.  A hajzlíci, co nemají souseda rádi, mu tam budou dávat cihly. Aby měl občan odpadu co nejméně, něco se dá nastrkat taky do těch barevných kontejnerů, něco odnést do lesa. 

Naše sídliště sousedí s vilovou čtvrtí. Čas od času vidím někoho z vilky, jak nese svůj odpad k nám. Jakmile se ten systém pobrabčí a půjde o peníze, čekám, že si na něj nějaký slušňák ze sídliště počká s basebalovou pálkou.

Stát jen za letošní rok přijme 13 500 nových úředníků. Jo čtete správně. Úředníci musí vykazovat činnost, tak vymýšlejí podobné brabcoviny. My je jenom platíme z daní.

Kocourkov pod Řípem 1.

21.2.2016 * Vzpomenete si, kolikrát jste za poslední dobu vyplňovali nebo nahlašovali svoje osobní údaje? Jméno, příjmení (hůlkovým písmem), jméno za svobodna, datum a místo narození, bydliště, email, telefon, zdravotní pojišťovnu, číslo občanky, číslo pasu, číslo řidičáku, číslo bot, rodné číslo, vzdělání, hrubý měsíční příjem…

V drtivé většině tohle všechno po vás chce stát. Většinu z toho asi vůbec nepotřebuje, ale potřebuje sběrem dat uživit úředníky a dát vám najevo, že vám vládne a že o vás úplně všechno ví. Mělo by stačit, aby úředník naklepal vaše rodné číslo a vyjely by mu o vás všechny údaje ze všech státních databází. Z nichž všechny potřebné by se přímo v počítači vchroustaly do formuláře, který teď pracně vyplňujete tužkou, co nepíše. Vlastně ne, žádný formulář by nebyl potřeba. Počítač by rovnou prověřil, jestli máte nárok nebo ne. Povoluje se – Zamítá se. Tečka.

Bylo by to krásné. (Ještě krásnější by bylo, kdybyste po státu nemuseli chtít vůbec nic.)

Jenže tomu brání jedna důležitá věc: Úřad pro ochranu osobních dat. Instituce s velkým množstvím úředníků, kanceláří, kopírek, telefonů a služebních aut hlídá to, aby nikdo nezákonně nepoužíval vaše osobní údaje. Tedy aby je nepoužíval, pokud vy mu je osobně nesvěříte. Vezmete-li to ovšem z opačné strany, pokud mu je osobně nesvěříte, nedostanete, co po státu chcete.

Tak nevím. Dělá z nás stát debily nebo je debilem stát?