Archiv pro rubriku: Kocourkov pod Řípem

Název rubriky je snad jasný. Kdyby téma přesáhlo naši milovanou vlast, změní se název na Kocourkov nad čůrajícím chlapečkem.

V Piheli

Vážený městský úřade!

Ne, nemýlíte se, jsem vlastníkem vozidla SPZ A1D-36-51. Jedná se o oktávii modré barvy, což není z vašeho černobílého snímku patrné.

Toto vozidlo se skutečně vydalo – řízené, jak uvádíte, neidentifikovaným řidičem – na výpravu do Šluknovského výběžku.

Píšete, že se toto vozidlo dopustilo přestupku, když v místě, kde je nejvyšší povolená rychlost 50 km/hod., jelo rychlostí 61 km/hod. (Já si spíš myslím, že to bylo 67 km/hod., ale na tom nezáleží.) Podstatné ovšem je, že se to nemohlo stát v katastru vašeho města, protože – jak uvedl neidentifikovaný řidič – vozidlo Nový Bor obchvátilo.

Domníval jsem se tudíž, že došlo z vaší strany k omylu. Že mne neoslovujete za město Nový Bor, ale za Bor u Tachova. Pohled do mapy mne ovšem ujistil, že přes Bor u Tachova do Šluknovského výběžku by mohl jet – promiňte mi ten výraz – jen idiot.

Po detailním přečtení vašeho listu jsem zjistil, že nemilá událost se přihodila v obci Pihel. A že do gesce vašeho úřadu může spadat i veškerý provoz v Piheli.

Nemíním celou záležitost zlehčovat. Ale nevím, co to moji jinak spořádanou Škodovku v Piheli napadlo. Ani auto si nemůže myslet, že v Piheli se předpisy nedodržují.  Jako majitel vozidla částku 1000 Kč samozřejmě obratem uhrazuji poštovní poukázkou.

Z případu se poučím a budu též přesvědčovat ostatní majitele vozidel a řidiče, že i když jsou v Piheli, musí dodržovat předpisy.

Přeji vašemu městu další rozkvět, a už si, kurva, dejte do pořádku ty vaše silnice.

Se srdečnými pozdravy

Vladimír Kulich
neidentifikovaný řidič

Týden v informačním včelíně.

Mezi dvěma víkendy se toho spousta uděje, to byste nevěřili. A taky byste se v té záplavě nemuseli vyznat. Teď je to všude samej hoax, sputnik nebo fake news. Tak vám to s dovolením předžvýkám. * Turecko zahájilo útok na Sýrii. Íránská armáda zahájila neohlášené manévry u turecké hranice. Po střelbě u synagogy v německém Halle zemřeli muž a žena. Zadrženi byli dva pachatelé. Syřan bez povolení pobytu v Německu tam v Limburgu najížděl v pondělí ukradeným kamionem do aut. Devět lidí bylo zraněno. * Tak raději domů. V době, kdy se v Praze sjede možná až 300 000 lidí na tryznu za Karla Gotta a další na souběžně probíhající Signál festival na různých místech pražského centra a náš fotbalový tým nastoupí na Slavii v kvalifikaci o postup na mistrovství Evropy proti Anglii, chystá ekoteroristické hnutí Rebelie proti vyhynutí na sobotu 12. října velkou dopravní blokádu v centru Prahy. Maso. * Co nového v politice? Agrofert chystá žalobu na Českou televizi. Komunistický poslanec Ondráček opisoval v disertační práci. Zástupci dvou ostravských firem prolomili systém EET. Jaromír Soukup hraje na Televizi Barrandov Jaromíra Soukupa jako předsedu vlády. Prý to překonalo i talkshow Jiřího Ovčáčka tamtéž. * Věda a příroda? Kanál Dunaj–Odra–Labe: Komise zjistila, že projekt je finančně ztrátový. Astronomové objevili dvacet nových měsíců Saturnu. V Austrálii hoří. A mezitím se udělovaly někde ve Švédsku nějaké Nobelovy ceny. * No uznejte, že aspoň ta zpráva o nových Saturnových měsíčkách je optimistická!
Stačilo? Jestli ne, tak vám přidám ještě básničku:
NÁRODNÍ SMUTEK
Národ si zateskní po Gottovi
Pak si čte titulky v bulváru
Stavíme památník Palachovi
A zem je zas plná Kojzarů.

Zapomněli na mě.

Jistě si pamatujete na ty otřesné příběhy o japonských vojácích, kteří byli objeveni v džungli tichomořských ostrovů čtyřicet let po skončení druhé světové války. Byli dobře maskovaní, Amíci je nenašli, a tak jim nikdo neřekl, že válka už skončila. Blbej život mezi hady a kořínky s neustále odjištěnou zbraní.

Můj příběh je podobný a přece jen trochu jiný. Snad neprozradím nějaké státní tajemství, a když už, tak snad je to za ta léta promlčené.  Jsem – přes svůj poněkud pokročilý věk – stále vojákem Československé lidové armády. Co víc, jsem nadporučík v záloze.

Dřív se to dělo tak: když už byl někdo uznán natolik senilním, než aby mohl běhat po překážkové dráze, válet se v zákopech nebo dělat rajony, byl povolán na vojenskou správu, tam mu bylo poděkováno za věrnou službu vlasti a byl rozkazem ministra národní obrany vyškrtnut z Československé lidové armády i ze sil Varšavské smlouvy.

Mne takový úděl nepotkal. Někdo asi ztratil moje papíry. (Čímž se zřejmě dopustil velezrady, ale trest smrti byl následně zrušen, takže co s tím. Problém mi tak zůstal na hrbu. Navíc to mělo další nevýhodu: nikdo mě nezval na vojenská cvičení.)

Československá lidová armáda byla prioritně namířena proti NATO. Co když teď vypukne nějaký válečný konflikt, do kterého bude NATO zataženo? Co mi zbyde jiného, než se NATO postavit. Možná nebudu sám, takových nevyškrtnutců bude víc. Třeba dáme dohromady družstvo, a pokud budou i nějací nevyškrtnutí Slováci, tak i četu. Co mě ale děsí nejvíc je, že třeba budu mít nejvyšší šarži a tím pádem budu muset velet. To bude starostí. Někdo nás bude muset vyzbrojit. Logicky následníkem Československé lidové armády je ta naše současná. Tak vyrazím za generálem Pickem a řeknu mu: Hele Picku, máme proti vám bojovat, tak nás musíš vyzbrojit. Bude se jistě ošívat, ale logika bude neúprosná. A ať si nemyslí, že mě odbude nějakými starými krámy. Na Gripen si ve svých letech netroufnu, ale tank jsem řídil.

Možná za mnou domů přijedou nějací vyjednávači OSN a budou se snažit konflikt řešit mírovou cestou. Proč ne, já jsem jako voják byl vždycky pacifista. Ale pokud se nedohodneme, skončí to asi těžkou porážkou NATO. To pak poražený generál Picek přijde s mými náhradními papíry a s velkými poctami mne vyškrtne ze všech evropských armád. A konečně nastane mír.

Největší ostrov

Léto už došlapalo ke svému kalendářnímu konci. Aby nám nebylo líto konce prázdnin, ukázalo se poslední den třicítkami. Ještě ráno jsme se s Hankou povalovali v bazénu. Pravda v termálním, ledové horské bystřiny byly daleko. Potom jsme nastoupili cestu zpět do vlasti.
Nastoupili cestu je archaismus přímo ukázkový. Nastoupit se dá do vlaku, do letadla nebo do zaměstnání. Ale jak nastoupíte cestu, když jdete někam pěšky? I když mezi námi chodit někam pěšky je už dnes taky archaismus. Nastoupit cestu pro mne znamenalo naložit do auta kufr, notebook a objemnou Hančinu tašku s přibližně šesti láhvemi čerstvé vody, kdybych měl náhodou žízeň.
Abych vás lokalizoval, upřesním, že jsme se vraceli z centra Velkého Žitného ostrova. Ten je největším říčním ostrovem v Evropě a troufnu si tvrdit, že v celé galaxii. Je obtékán Dunajem, Malým Dunajem a částečně Váhem. Nejjižnější část Slovenska. Ale když se tady na ostrově zeptáte na cestu, je vám odpovězeno – pokud vůbec – rozvinutým souvětím v jazyce, ze kterého já znám jenom slovo három = 3, nebo éterem, což je hospoda a sör, to je pro změnu pivo. Ale je pravda, že se domorodci nevyhýbají používání některých českých slov, jako je káva nebo guláš.
Kdyby se na celém Žitném ostrově pěstovalo žito, byl by ho přebytek i v Brazílii a v Laponsku. Ale bylo už sklizeno, jen onde se krčila nedomrlá kukuřice. Ječmen se tam také určitě nepěstuje, protože všechna piva, co jsme tam pili, byla česká. Prazdroj, Staropramen, Krušovice, Gambrinus, (Starobrno jsme pro jistotu vynechali) – jejich loga se blyštěla na multipípách u každého stánku. Pravda je, že ve zbytku Slovenska se točí Zlatý bažant z pivovaru ve Zlatých Moravcích, ale to je vlastně také odrůda plzeňského.
Seznamem českých piv bych se tolik nezaobíral. Ale drtivou většinu v ostrovních termálareálech tvoří čeští turisté. Vyznačují se převážně důchodovým věkem, hlasitostí a neuvěřitelnou hmotností. Polehávají přes den v horkých bazénech. Tam, kde se plave, nebo jsou nějaká vodní dobrodružství, se nevyskytují. Takže to šlo.
Přefrčíte ostrov k západu, ani si nevšimnete, že už jste na pevnině a v Bratislavě. Jste a nejste. Město se rozmáchlo do šířky a roste těmi několika směry, kde mu nebrání Karpaty, Dunaj nebo hranice státu. Roste a kvete. Zřejmě nemá na magistrátu Zelené. Najedete na dálnici Žilina – Vídeň, fascinují vás šestipruhy na estakádách, a za chvilku přejíždíte na dálnici Budapešť – Praha. Tedy když nezakecáte odbočku, jak se to stalo nám. A pak už stará dobrá Dé dvojka, dobře se jede, ale na české straně už se kope, ve středovém pásu pokládají do země nějakou hadici. Že by to bylo to rychlostní spojení, které kdysi slibovali oba premiéři?
Doma si otevřeme láhev dobrého vína z Malých Karpat, když už jsme celý týden pili česká piva. A za oknem se ozve poslední letní bouřka s vichrem a deštěm. Zanedlouho začnou plískat plískanice.

Blbec podzim.

To byl teda zas víkend za všechny prachy. Nevlídno, deštivo, mrzuto, vichřično a hnusno. Létem zpovykaný jedinec, co si čtyři měsíce vůbec neobul ponožky do sandálů je najednou téměř ojíněn. No co, je nakoupeno, vína ve sklepě taky dost. Tak si vyhlásíte zákaz vycházení. Trocha výčitek vás neodradí: ta prkna za barákem srovnáte někdy jindy. Výčitkám vysvětlíte, že u počítače máte taky plno práce, což je nakonec fakt. Nedopsané články vystrkují nedokončené ocásky ze souborů, fotky z dovolené nikdo nesrovnal a samy se taky nikomu neposlaly. A tak si uděláte kafe – ne pardon, venku je celých sedm Celsiů, to chce svařit víno – a sednete na to.

Ale nejdřív se podíváme, co doma a ve světě. Václav Havel má dnes narozeniny, půlka národa slaví a vzpomíná. Někteří připomenou, jak mu přesně před třiceti lety gratulovalo k narozeninám Rudé právo.

Šílenec v Lenoře vyhodil do povětří dům, Praha vypoví partnerskou smlouvu s Pekingem, klienti H-systému, kteří zaplatili své domy, pak si je za svoje peníze dostavěli, mají naději, že si je budou moci koupit potřetí. Na Táborsku muže uštkl chřestýš, tak tam radši teď nechoďte do lesa.

Mistr zesnul, to už předevčírem. Dokázal toho hodně, v osmdesáti je normální umřít po tak krásném a naplněném životě. Ať si holky popláčou. Sociální sítě nám přeoraly i tyhle věci. Vyjádřit se k tomu musí úplně každý, ti, co ho baštili, i ti, co ho nebaštili. Vláda mu odsouhlasí státní pohřeb. A pak zase ne. Odkdy zpěváci jezděj na lafetě? Někteří vytahují na internet podpis anticharty, jako by ji nikdo jiný tenkrát nepodepsal. Ještě větší blbci chtějí po něm pojmenovat letiště Václava Havla. Jak tohle všechno asi vnímá ten, kterého se to týká? Nebo myslíte, že v nebi nemají wi-fi?

Vlastenectví

Směsice Keltů, Germánů, Západních Slovanů, Židů, Němců, které sem natahali čeští králové, možná i nějaký lovec mamutů, a ještě několik dalších etnik, co vytvořili dohromady český národ. Ten měl dlouhá staletí vůli nezaniknout.

Podle titulu knihy českého klasika byli v devatenáctém století čeští vlastenci poněkud zapadlí. Ale zase jedině jim můžeme vděčit za to, že český národ uchovati ráčili. Bez nich bychom asi dnes hovořili úplně jinou sprache a řada našich předků by padla u Stalingradu.

Šlo jim to klopotně a malými krůčky, těm našim prvotním vlastencům. Krameriovy noviny vycházely v nákladu 450 kusů, venkovští vzdělanci zapisovali lidové písně, Palackého Dějiny národa českého byly napsány v němčině, a když chtěl někdo dát velkou vlasteneckou ránu, všichni se na něj sběhli a Rukopisy (Královédvorský a ten druhý) mu snědli. 

Pak národ sílil divadlem, prodanými nevěstami a starými pověstmi českými. Moc toho nebylo, ještě že měl babičky.

Historie Čechů nebyla nijak bojovná, žádný Král Artuš, Nibelungové nebo Ilja Muromec. Češi se nejčastěji se všemi dohodli, nanejvýš přicmrndávali na cizích bojištích za cizí zájmy. 
No husiti… to bylo spíš náboženské nebo – jak tvrdili komunisti – hnutí sociální, národ nic moc, ale zase stáli jsme proti všem. Ani Jan Amos nezůstal vlastenecky na rodné hroudě, přednost měla ideologie podobojí.

Padlo Rakousko i s Uherskem, my vdechovali svobodu. Ale přišli jsme o nepřítele. To nám umožnilo se hádat mezi sebou, což vydrželo do dneška.

Síla vlastenectví vyrostla v osmatřicátém. Jenže velmoci se dohodly jinak a ani tři miliony sudetských Němců se necítilo příliš českými vlastenci. Tak se vlastenecky bojovalo u Bílé Cerekve, u Tobruku a v českých bombardovacích perutích nad Říší.

Začalo se mluvit víc o internacionalismu a dozvídali jsme se, že vlastenectví znamená hlavně milovat Sovětský svaz.

Se zvonky klíčů se měnilo vše, chtěli jsme jinak žít, chtěli jsme jinak se mít, chtěli jsme ke svobodě i k blahobytu, prostě na Západ. Zase jsme přišli o společného nepřítele a obraceli se jeden proti druhému.

Najednou byl i prostor pro všelijaké zvlášťňoury. Nic než národ, Čechy Čechům, znělo na náměstích. Holohlaví chasníci se vlastenecky houfovali za účelem zmlácení nějakých cikánů. Nějak jim ty lebky nastydly nebo si policie po dlouhém váhání začala vědět rady.
Vstali noví bojovníci. Ti už nevzhlížejí k Adolfovi, ale směrem na východ. Na rozdíl od holohlavých uličníků zasedla jejich rasová nenávist do poslaneckých lavic. A tak společně s třídní nenávistí komunistů se snaží točit kormidlem naší politiky. Dál od Evropy, víc na Východ. Útočit na lidi jiné rasy nebo jiného smýšlení naše zákony zakazují. Ale prosím vás, kdo by se tím zabýval, když jde o národ.

Teorie poněkud ulítlá.

Zástupy hlupáků věří nejrůznějším konspiračním teoriím. Od vypouštění chemitrails přes informaci, že newyorská dvojčata odpálila CIA, až třeba po přistání na Měsíci, realizované v holywoodském ateliéru.

Jedna konspirační teorie z poslední doby zatím ještě není příliš rozšířená. Jedná se o tohle: Čína se chystá ovládnout svět. Samozřejmě ne vojensky; válečná dobrodružství jsme snad už definitivně nechali v minulém století. Dnes se státy a svět ovládají hospodářsky. USA je zatím pro Číňany silný protivník, ten přijde na řadu později. Teď se zaměří na Evropskou unii. Stačí rozvířit otázku mravní odpovědnosti Evropanů za záchranu planety. Vnuknout jim myšlenku, že je třeba zabránit růstu teplot o jeden a půl stupně. A že se o to Evropa musí postarat. Odstavit elektrárny, přestat vyrábět auta na benzín, omezit se a šetřit. Bude to pro ni hodně drahé a poměrně nejisté. A nebudou zdroje na další rozvoj, který vlastně ani není moc žádoucí.

Ostatní svět a hlavně Čína na tohle všechno budou samozřejmě kašlat. Jejich neekologická produkce poroste a budou bohatnout, zatímco nekonkurenční starý kontinent zchudne. Nakonec si nás prostě koupí.

Chápete absurditu té teorie? Už žádní ilumináti, Židé, mimozemšťané, Sörös, ale nějaké čínské politbyro. Tomu přece nemůže normální člověk uvěřit!
Ostatně tohle všechno dokážeme my Evropané sami, aniž by nějaká Čína musela hnout prstem.

Meteority v tajze a moře pod Řípem.

Všimli jste si, že nejvíc meteoritů dopadá na Sibiři? Já vím, řeknete si, je to tak spočítané s ohledem na rotaci Země a magnetické anomálie, žádné velehory v cestě, měkký dopad do tajgy. Takže je logické, že přistávací dráhy meteoritů jsou zakresleny právě tam. Navíc na Sibiři je nízká hustota obyvatelstva, na jeden dopad meteoritu dva až tři mrtví lovci kožešin, to se ve velké zemi ustojí. Je to v pořádku, všechny meteority dopadnou na Sibiř. Ty menší si místní obyvatelstvo rozebere na součástky dřív, než se o tom dozví ústřední vláda. Ty velké způsobí rozruch, navzdory miliardám komárů tam vědci jedou zkoumat, novináři z letadla fotografují to, jak hezky jsou všechny vzrostlé stromy srovnány patami k výbuchu. Senzibilové bilují senzace a záhadologové vymýšlejí Marťany a tajné zbraně.

Dá se říci, že meteority jsou populačně ohleduplné, protože v době před vznikem lidstva si dopadaly, kam chtěly. Jeden prý vyhloubil kráter v Mexiku a do věčných lovišť poslal všechny dinosaury. Je od meteoritů slušné, že se vyhýbají dopadům na mořskou hladinu, aby nečeřily vodu vlnkami tsunami a nerušily klienty cestovních kanceláří. Zdá se ale, že jeden to nezvládl a spadl do Atlantiku právě ve chvíli, kdy na Atlantidě dojídali večeři.

Ovšem stejně jako se dá říci, že za mého mládí byly holky hezčí a tráva zelenější, v časech úplného mládí Země sem dopadaly meteority o hodně mohutnější. Stačí si vzít mapu Čech a kouknout se jak je ta pánvička hezky dokulata olemována horami. To musel být macek!

Kruhovou souměrnost těch hor kol Čech narušuje prakticky jen sopečné České středohoří, které se vymagmatovalo daleko později. Jinak tu všude bylo moře, ze kterého vykukoval jen Říp s kapličkou. A na Brdy tenkrát trampové jezdili lodí.

 

Co všechno musíme vrátit.

Restituce u nás proběhly poměrně liknavě, a my samozřejmě víme proč. Na řadu restituentů se nedostalo nebo se vracení majetku táhne.

Jedním z nejkřiklavějších příkladů je skutečnost, že panu Hrochovi dosud nebyl navrácen Týnec. Podobně byla postižena rodina pana Heřmana, která se zatím nedočkala vrácení Městce. Na Městec má samozřejmě nárok i pan Vojna, zatímco pan Vlach čeká, kdy dostane zpět své Březí.

Tak bychom mohli pokračovat. Kdy se konečně vrátí panu Golčovi jeho Jeníkov? Pan Kropáč se marně dožaduje své Vrutice, stejně jako pan Sezima svého Ústí nebo pan Kardaš Řečice. Pan Karel už velmi dlouho čeká na své Vary.

A snad nejhůř je na tom paní Králová. V restituční tahanici se pře o Hradec s panem Jindřichem. Snad se alespoň dočká vrácení svého Městce a svého Dvora nad Labem.

Věřte jen tomu, co si změříte sami.

Červenec bývá většinou nejteplejším měsícem roku, a to zcela nezávisle na globálním oteplování.

Že byl letošní červenec teplý, jste asi pocítili na vlastní kůži a informace v mediích o jeho teplosti vám to jen potvrdí. Složitější je, když chcete vědět, jak moc byl teplý. A už vůbec největší šarádou se stává otázka, jak moc byl nejteplejší. Jak vzápětí uvidíte, různá media si dokázala s touto informací tvůrčím způsobem poradit. My, co máme s mediálním světem co do činění, víme, že červenec je také časem dozrávání okurek, což nějakým dosud nevysvětleným způsobem ovlivňuje i naši letní informovanost.
Mnohý čtenář se teď vyděsí: když nás media takhle rozmanitě informují o červenci, jaké to asi musí být v oblastech politiky, ekonomiky či dokonce kultury. Nenechme se děsit pestrostí téže zprávy v různých mediích. Pokud vám skutečně jde o to dobrat se relativně pravdivých fakt, zapněte Google. Tam vyhledejte všechny zprávy, co jich o události na vás vyskočí, a pak z nich udělejte průměr.

Jako jsem to udělal já ve věci července:

iDNES: Letošní červenec byl v Česku desátý nejteplejší od roku 1961.
Hospodářské noviny: Červenec byl nejteplejší měsíc v historii měření, uvedli vědci.
Novinky.cz: Červenec byl na Zemi nejteplejší měsíc v historii měření, ukázala satelitní data.
Pražský patriot: Červenec byl v Praze mimořádně teplý, zdaleka ne nejteplejší.
E15.cz: Plzeň zažívá nejteplejší červenec za posledních čtyřicet let.
Globe24.cz: Česko má za sebou třinácté nejteplejší léto. Nejhorší byl červenec.
Prima Zoom: Letošní červenec byl podle evropských vědců nejteplejším měsícem v historii měření na Zemi.
Lidovky.cz: Letošní červenec byl třetí nejteplejší za posledních 55 let.
Haló noviny: Letošní červenec v ČR byl desátý nejteplejší od roku 1961, od kdy se počítají republikové teplotní průměry.
Aktuálně.cz: V Klementinu naměřili v červenci nejvíc od roku 1775.
Informační web Českého hydrometeologického ústavu: Jedná se o 7. nejteplejší červenec na území ČR od roku 1961.
 

Vědci z Bernu.

Popírači oteplování přišli o argument, tvrdí vědci ze švýcarského Bernu.
Vědci netvrdí, vědci srovnali všechna data, která vypátrali. Titulek dodal aktivistický novinář. Je ostatně čas dozrávání okurek.

Titulky podobného znění otvíraly včera zprávu ve většině medií. Pečlivá práce švýcarských (a jistě nejen švýcarských) vědců zpřesňuje teplotní stavy planety za posledních 2000 let. Projekt je důvěryhodný a jistě byl oponován jinými vědci, kteří také nemají potřebu ohýbat výsledky kvůli grantům na svou práci. Lze namítnout, že data z posledních 20 000 let by byla průkaznější a třeba by přinesla i jiné výsledky. Ale to by bylo mnohem pracnější a dražší, snad jindy.

Zjistilo se, že ve zkoumaném čase se odehrávaly teplotní anomálie, ale žádná nebyla tak extrémní a územně rozšířená, jako výkyv, který prožíváme nyní. Graf teplot za ta dvě tisíciletí vypadá fakt hrozivě. Vědci zdůraznili, že v té práci nezkoumali vliv lidí na teplotu planety.

Za každou podobnou práci, která zpřesňuje informace o teplotách planety, patří vědcům obrovský dík. Čím jsme blíže věcným údajům, tím se blížíme cestám, které musíme ujít, abychom problém asi neodstranili, ale zmírnili. Co máme dělat a jak to dělat. Jak se nevrhat po hlavě k řešením, která způsobí problém úplně jiný nebo ho přesune někam jinam.

Bohužel to vypadá, že společnost se nezajímá tolik o to, co je nutné v ochraně před globálním oteplením udělat. Celá záležitost se odporně zpolitizovala. Neřeší se, co dělat, ale zda za to může nebo nemůže lidstvo. Místo spojení všech sil k reálným cestám nápravy vedeme válku mezi hlasateli a popírači.  Dokud se spor vede jen na sítích, sice to zdržuje, ale nic strašného se neděje. Horší je, pokud se přelévá do roviny příkazů a zákazů a vůbec amatérského legislativního kutilství.

Nejvíc by asi věci prospělo sledovat vědce, bojovníky z obou táborů ignorovat a věnovat se tomu, co je potřeba a co tak jako tak ve věci oteplování udělat můžeme a musíme.

Albert Einstein řekl.

Hrstka Sorosem placených křiklounů o počtu 300 000 formulovala na Letné mimo jiné požadavek, aby naše vláda začala konečně něco dělat pro záchranu naší přírody a krajiny a přestala přihlížet, jak ji mnozí – včetně členů této vlády – vytrvale ničí.

Byli jsme z různých míst poučeni, že kurs politiky se nemění na náměstích, ale u voleb. Ale neuplynulo ani 48 hodin a leckteří ústavní činitelé, a hlavně všechny politické strany a hnutí vyrukovaly s radikálními požadavky, aby se s přírodou rychle něco dělalo. Což o to, některé strany to už měly v programu dlouho. Ale překvapivě to do nás začaly hustit strany vládní, které měly už sedm let možnost s tím začít něco dělat. Opak byl pravdou. Třeba podnikání ministra zemědělství Tomana bylo v přímém rozporu s potřebami přírody, o situaci chytré horákyně – předsedy vlády, který ovládá – neovládá Agrofert skrze svěřenské fondy, ani nemluvě.

Vyslechli jsme z parlamentního kecpultíku fráze, co všechno tahle vláda pro přírodu dělala a dělá. Třeba z úst životně prostředního ministra ANO Brabce.

Mezitím se ovšem řepka musí stříkat a včely hynou po milionech. A tam, kde nebudou včely – to prý říkal už Albert Einstein – se nebude opylovat. A když se nebude opylovat, nastane hlad. Mimo jiné.

 

Většina vědců tvrdí, že…

My starší jsme zažili boj za mír nebo boj o zrno. Dnes zažíváme boj za globální oteplování. Píšu schválně ZA, i když jde ve skutečnosti o boj proti. Kdyby se totiž přestalo oteplovat nebo by se dokonce zjistilo, že podíl lidské činnosti je na zvyšování teploty nepatrný, přestalo by snažení bojovníků mít smysl.

Pohledem na číselné řady se v posledních dekádách fakt otepluje. Tedy pokud srovnáme tato čísla s údaji asi dvousetletého měření. Hlouběji do minula už podobnou jistotu nemáme. A hlavně nemáme údaje o tom, jak se na zvyšujících se teplotách podílí člověk.

Bojovníci proti globálnímu oteplování nejčastěji používají argument: „Většina vědců tvrdí, že… (lidská činnost je hlavním motorem oteplování). To se nedá potvrdit ani zpochybnit. Nikdo neví, jaká většina, ani co přesně kdo z té většiny tvrdí. Ale klidně to nějaká většina může být.

Potíž je v tom, že veřejnost je od těch vědců oddělena klimatickými ideology. Ti nejlepší z nejlepších uvedli na trh nějaké téze. Ostatní je zdatně papouškují. Diskuse nemá smysl – ani oponenti nemají přístup k poznatkům. Když ocitujete nějakého vědce, který je jiného názoru, okamžitě ho označí za diletanta a nedouka, protože přece „většina vědců tvrdí“.

Věda je složitá a mnohovrstevnatá záležitost. Ideologové ale dokáží uvažovat jen lineárně, jednosměrně. Tak je naším nepřítelem ten hnusný céódvě, i když těch činitelů, kteří přírodě škodí, je celá řada. Ale to by se na transparenty nevešlo.

Ani na demoškách se vědci necitují, důležité je vymyslet úderný slogan.

A tihle klimatičtí ideologové, vykřikující, že nám zbývá už jen jedenáct let, po kterých už nebude návratu, nám zatemňují všechny ty drobné ale důležité věci, které musíme dát dohromady tady a teď, v této zemi, protože boj za globus je pro nás stejně nedosažný jako boj za mír. Naštěstí co musíme udělat a co máme napravovat, už většinou víme. A co nevíme, na to se můžeme zeptat nějakého vědce přímo.  

 

Zasadit strom trvá stejně dlouho jako namalovat transparent.

 Vědci z univerzity v Curychu přišli s novým řešením v boji s klimatickou krizí a globálním oteplováním. Podle jejich výzkumu by bylo potřeba vysadit bilion nových stromů, v přepočtu na rozlohu by se jednalo o velikost území USA a Číny dohromady.

To je nápad, který je smysluplný a logický, proveditelný a bez zjevných vedlejších negativních důsledků. A také téma, na němž se většina populace shodne. Znamená to, že by každý člověk na planetě zasadil 148 stromů. Samozřejmě ne za týden, ale za život. Vzhledem k tomu, že umělá inteligence asi zruší mnoho pracovních míst, hlavně málo kvalifikovaných, mohla by vzniknout skupina milionů sazečů, aby celý proces probíhal rychleji a brzy byl funkční. A COdvě by byl takhle malinkej.  

O Švýcarsku víme, že tamní vědci nejsou blbci, když dokázali postavit metro pro částice atomů. Připadá vám sázení stromů ulítlé? Mně mnohem míň, než celosvětová výměna vozového parku, německé rušení jaderných elektráren nebo páteční stávkování. 

                                                                                                     

Naše voda – 3

Voda, kterou máme na zemi i pod zemí a která naprší, nasněží, nakroupí, namlží nebo najinovatčí na naše území, je naše. Jen blbec by ji nechal odtéct pryč. Proto jsme meliorovali louky, rozorali meze, vybetonovali koryta řek a vyasfaltovali, co se dalo. Teď na to nevěřícně koukáme, že značnou část z toho, co jsme léta pracně budovali, budeme muset rychle zbourat a uvést do původního stavu. Nebo nepřežijeme.

Můžeme každý pátek demonstrovat. Jenže aby se něco zlepšilo, musíme spíš vzít do ruky krumpáč a lopatu, sazeničky listnáčů nebo bagr, a jít to všechno rychle udělat. Ten pátek by na to byl celkem vhodný. Národ by se tak poměrně rychle rozdělil na ekologické ideology a na ty, co chtějí fakt přírodě pomoci.

Je jasné, že dvakrát nevstoupíme do stejné řeky. Hodně vody ještě odteče do Hamburku, než napravíme aspoň zlomek toho, co podělaly předchozí generace společně s námi.

Bude to těžký boj. Vláda i její příslušenství je složena převážně z lidí, kteří z toho ničení přírody a krajiny tyjí. Budou kličkovat, ale sami svůj beztak vysušený rybník nevypustí. Oligarchové, podržtaškové, úředníci, bývalí i současní ministři zemědělství, úplatní novináři, bývalí estébáci i funkcionáři JZD, přicucnutí k dotacím z Bruselu i z Prahy.
Setkání na Letné tomu dají směr a třeba se i něco pohne. Ale rozhodně budeme muset záchranu přírody začít u voleb. I tam si musíme dát pozor na přísavky a křiklouny. Ale jinak se to změnit nedá.