Archiv pro rubriku: Kocourkov pod Řípem

Název rubriky je snad jasný. Kdyby téma přesáhlo naši milovanou vlast, změní se název na Kocourkov nad čůrajícím chlapečkem.

STŘEDA RÁNO

3257/31
Celý čas všichni tvrdili, že tato vláda nedokáže připravit úpravu systému penzí. Teď je Důchodová reforma 2.0 teď probíhá v domovech seniorů přičiněním ministerstva zdravotnictví. Na seniory, kteří přežijí, vyjde přilepšení k důchodu.   Ale vážně: Máme v čele lidi, kteří neumí řídit stát. Ani jako firmu. Umí slibovat, bagrovat rezervy v rozpočtu, a kritické hodiny, kdy je potřeba pracovat a řídit, tráví v televizi a na tiskovkách. Nebo s helmou na hlavě před kamerami někde v provozu. Teď už i s rouškami. To bylo na tiskovce divení, že i oni by měli mít roušky, když to požadují po celém národu.
Všichni jsme věděli, že v Číně, Koreji i Itálii umírají hlavně staří lidé. I u nás se to potvrdilo. Do dnešního dne je z jedenatřiceti mrtvých 28 starších 65 let (!!) A vláda nic. Žádné prostředky domovům seniorů, zaměstnance nechat jezdit do práce hromadnou dopravou, kde si na sousedním sedadle lebedila infekce. A to jen jedno z mnoha zanedbání této vlády. Z mrtvých už se stává jenom statistika. No nic. Budeme dál šít roušky a jednou týdně si zazpíváme „Není nutno“. Ale bude to stačit?
Lež se stává základním vládním instrumentem. Babiš sám uložil Metnarovi, aby připravil možnost předání pravomocí Parlamentu vládě. Vypadá to, že už si přestává být jist i podporou svých poslanců.

PONDĚLÍ RÁNO

2775/16
Tak už v koronaviróze jedeme celý měsíc. Bereme to celkem z lehka, někdo z nátury a někdo, protože se nesetkal. Když se podíváte na mapu, kde to všude je, tak vidíte, kde všude to není. To se to pak obyvatelům nějaké zapadlé vísky nechápe: co to všichni s těmi rouškami blbnou! Možná mají za to, že roušky se teď hlavně nosí do televize, protože je to in.
Doba roušková zahýbala se sledovaností televizních kanálů, hegemon – Ordinace v růžové zahradě se propadá a zpravodajská čété čtyřiadvacítka je teď druhá, ale častěji první.
Počet nakažených utěšeně roste, což je spíš dobrá zpráva, protože je to tím, že roste počet změřených. Smutnější je strmý růst úmrtí. Od začátku české smrtnosti si všiml každý, kdo se jen trochu zajímá, že umírají výhradně staří a velmi staří lidé. Jediný, kdo si toho nevšiml byla vláda, ministerstvo zdravotnictví a krizový štáb. Domovy důchodců i eldéenky volaly o pomoc, neměly ani roušku. I armádu prosily. Všechny ty tuny vyklopené z Ruslanů byly rozvezeny do Bůhvíkamu, nějakou část jistě odklidil strýček Příhoda do ministerských skladů. Na staříky ten kousek hadru nezbyl, ale zase ty nakažené bude stát distribuovat například do útulných pokojíčků v lázních Toušeň, aby měli na smrt hezké vzpomínky.
I když jsou náměstí prázdná, připadám si jako v atmosféře listopadu 89. Všichni jsou vlídní, šijí roušky, nakupují a pomáhají těm, co zůstávají doma. Vědci i podnikatelé dávají své nápady a práci pro blaho země, Už brzy bychom mohli být soběstační nejen v rouškách. Akorát ministři na to moc nereagují a nevyužijí a ani nemají čas těm lidem poděkovat, protože stojí v hlubokém předklonu před každým letadlem, které přistane z Číny. Heslem „Společně to zvládnem“ se už ohání kdekdo, někteří politici se vzděláním z VÚMLU se na obrazovce i modlí. A jak to skvěle zvládla naše vláda, se dozvíme z projevů, až to všechno pomine. Ještě že nemáme žádného prezidenta, to bychom se museli propadat studem nejen za ty Lovosice a nejen za hejtmanku Jermanovou.

NEDĚLE RÁNO

2622/11 Ochranný svaz autorský nabízí majitelům zavřených restaurací a hotelů odklad placení autorských poplatků až o 90 dní! Prezident odmítl nápad ministryně spravedlnosti na vyhlášení amnestie. Mohli jsme si zpestřit karanténu vykradenými chatami a chalupami. V Praze se nakazil biskup. Celé pražské arcibiskupství včetně Duky je v karanténě. Dohlédne někdo na to, aby se Bůh nepřibližovat ke klerikům blíž než na pět metrů? Šéfka domova seniorů píše vládě: Nechali jste nás v tom, odkázali na oddanost, houževnatost, solidaritu a sílu managementu, týmů a jednotlivců. My se nevzdáme! Ale ten, kdo bude mít stovky starých lidí na svědomí, jste Vy, a Vy si to zodpovíte. Ministr Bezroušek chystá návrh na další prodloužení celostátní karantény o dalších 30 dní. Zakazovat lidem pohyb je mnohem jednodušší než zajistit potřebné pomůcky. Škoda Auto prodloužila odstávku výroby kvůli pandemii koronaviru nejméně do 14. dubna. Ministryně financí lže. Přechod na jiný předpis o hrazení škod podnikatelům státem prý použila analýzu Ministerstva vnitra. To oznámilo, že žádnou takovou analýzu nikdy nezpracovalo. Liberecké firmy začaly chrlit 100 000 nanoroušek denně. Brněnská firma zase vyvinula a zajistí testovací sady v množství pro celou republiku. Asi bychom se obešli bez dodávek z Číny, které nás stojí miliardu týdně. Jenže to by nesměla mít firma Agrofert úvěry u čínských bank, protože v Evropě jí nikdo nepůjčí. Zatímco většina sedí v karanténě doma, někteří jedinci se vydali do přírody. Zatím neznámý řidič se pokusil sjet lyžařskou sjezdovku na Klínovci osobním automobilem. Za sjezdovky udělal oraniště a z auta vrak. Sundal espézetky a utekl. To bude dost mastný.

SOBOTA RÁNO

2279

Ministryně spravedlnosti Marie Benešová navrhuje k pandemii amnestii. Aspoň bude těch nezaměstnaných víc.

Téměř polovina poskytovatelů sociálních služeb nemá pro pacienty a zaměstnance roušky. Zařízením došla i dezinfekce a zdravotnické rukavice, zjistila Asociace poskytovatelů sociálních služeb. Představuje to zásadní problém pro chod zařízení po celé republice. Je dobré dodat, že z devíti zemřelých bylo osm seniorů většinou ve vysokém věku.

V Libereckém kraji se teď bude vyrábět 100 000 nanoroušek denně. (!) Cena jedné nanoroušky by neměla přesáhnout 10 korun, což je zlomek ceny, za kterou teď naše vláda nakupuje roušky v Číně, ale zase jsou ty naše o dost kvalitnější. Výrobu zatím financuje Liberecký kraj. Uvidíme, jestli je vláda zaplatí, když to není Andrejova zásluha. Vláda dovolila otevření myček aut. Z pravidel není jasné, jestli cesta do myčky patří mezi cesty do práce, na nákup a domů.

Něco málo z Twitteru: Christoph Israng @velvyslanec SRN Paní hejtmanko Jermanová, Středočeský kraj, dementujte prosím své tvrzení, že SRN zadrželo zdravotní materiál pro ČR. 10 dní od Vás marně čekáme informace, abychom tu fámu mohli vyvrátit. V době #COVID19 nešiřme falešná obvinění, ale pomáhejme si.

Po Gretě Thurnbergové obdržel koronavirus Boris Johnson. Očekávejme, že se to brzy převalí i k nám a onemocní všechny celebritky, o kterých se teď zoufale málo píše. Španělsko se propracovalo na druhé místo v počtu zemřelých hned za Itálii. Je to přesně čtrnáct dní potom, co v Madridu proběhla stotisícová demonstrace pod heslem „Sexismus je mnohem horší než koronavir“. Zpráva neuvádí, kolik lidí zemřelo nakaženo sexismem.

PÁTEK RÁNO

Podle rychlého průzkumu agentury STEM 83 % obyvatelé věří, že vláda situaci zvládá dobře. Překvapivé je, že si to myslí i nadpoloviční většina voličů opozice. A určitě si to myslí všichni ti, co po nocích šijí roušky, aby je mohli předat potřebným. Prchal je prostě genius.
Inzerátů, v nichž někdo nabízí roušky nestydatě předražené neubývá, ale zřejmě teď šmejdi s velkými zisky nemohou počítat. Plné Ruslany dosedají na naše přistávací dráhy. Ještě kdyby tak někdo dokázal zrychlit distribuci, aby lékaři (!) v Olomouci nemuseli na roušky stát několikahodinovou frontu.
Současná situace má zajímavé odbočky: Český telekomunikační úřad a ministerstvo průmyslu a obchodu vydaly doporučení provozovatelům internetového videoobsahu snížit kvalitu vysílání, aby bylo snazší čelit případnému přetížení datových sítí. Kdyby klekla síť, asi by nás to pokosilo. Ale zvykli bychom si. Před lety žádné sítě neexistovaly a jak se nám žilo. A ani jsme nemuseli jezdit do Itálie.
Denní přírůstky nakažených významně rostou, ale to je pochopitelné, protože se konečně začalo vyšetřovat. Naopak se dá díky důsledné karanténě očekávat, že ty přírůstky začnou už brzy klesat.
První mrtví nás zaskočili, doufali jsme, že tohle nás mine. Podle očekávání jsou to lidé nejstarší. Do zpráv z minulých dvou týdnů pronikaly stížnosti domovů důchodců, že tam nemají žádné ochranné pomůcky. Ale předseda vlády slíbil v televizi, že jich je dost a že je tam osobně rozveze. A 83 % Čechů tomu věří.

ČTVRTEK RÁNO

Nehloučkujme se. Vláda zpřísnila krizová opatření, na veřejnosti můžeme být nejvýše po dvou a ve dvoumetrové vzdálenosti od sebe. Stačí trocha mlhy a partner se vám ztratí. Na Slovensku je to přísnější, největší dovolená skupina občanů je jeden člověk. I to se může změnit, počet lidí ve skupině může být i záporný.
Češi se zbláznili. Přestože nemusí, chodí do fronty na finančáku odevzdat daňová přiznání. Jedenasedmdesátiletý britský následník trůnu princ Charles se nakazil.
Ceny benzínu jsou nejnižší za poslední čtyři roky. Ale před dálničním přechodem na Slovensko jsou mnohakilometrové kolony.
Vláda rozhodla, že nebude hradit škody, které vznikly podnikatelům po zavření obchodů a restaurací nebo po zákazu kulturních a sportovních akcí. Odbory to srovnávají s chováním šmejdů.
Rakouská vesnice St. Corona am Wechsel se asi přejmenuje. Turisty by název odpuzoval.

STŘEDA RÁNO

Pětadvacátý den s Devatenáctkou.
Do Česka dorazil experimentální lék Remdesivir. Okamžitě ho dostal pacient s těžkým průběhem nemoci Covid-19. Nevítal jej premiér ani ministr zdravotnictví. Drobný rozdíl mezi partnerstvím a lokajstvím.
Čínská ambasáda skupovala během ledna a února v Česku respirátory a další zdravotní materiál. BIS před tím na začátku března varovala Babiše. Nyní materiál celá Evropa včetně ČR z Číny ve velkém dováží zpět.
Ve Francii ze dne na den vypnuli 189 rychlonabíječek na dálnicích po několika „bezpečnostních incidentech“. Šťastní majitelé elektroaut tak mohou jezdit kolem bloku kde bydlí. Tak už je to asi vážné. Letní olympijské hry v Tokiu jsou odloženy o rok. To se v historii OH ještě nestalo. Včerejší první vysílací den nového programu ČT3 pro starší a pokročilé si nenechalo ujít 984 tisíc diváků. Stala se hned pátou nejsledovanější stanicí v Česku.
Greta Thunbergová na svém instagramovém účtu uvedla, že nejspíš prodělala onemocnění COVID-19. Po návratu z Bruselu se cítila špatně, na test na přítomnost nového typu koronaviru ale neměla nárok. Deset dní strávila v izolaci. Symptomy pocítila švédská klimatická aktivistka před deseti dny po návratu z Bruselu, stejné potíže, ač trochu vážnější, měl i její otec. „Cítila jsem se unavená, měla jsem zimnici, bolelo mě v krku a kašlala jsem,“ uvedla 17letá aktivistka. Poznamenala, že ve Švédsku se není možné nechat otestovat, pokud člověk nepotřebuje naléhavou lékařskou péči.
Možná to byla jen reakce na opadávající mediální zájem. V opačném případě je třeba vyšetřit těch několik tisíc lidí, s kterými se v Bruselu setkala.

ÚTERÝ RÁNO

Návrat do škol by mohl být podle ministra školství nejdřív v polovině května. Se zkrácením letních prázdnin se nepočítá. Maturity a případně přijímací zkoušky jsou zatím neznámá. Podle výzkumu agentury Kantar se 39 % respondentů sleduje ze všech zdrojů zprávy České televize. Na druhém místě se ocitly sociální sítě. Skoro to vypadá, že názor kritiků ČT se poněkud míjí s názorem veřejnosti. Obecně se na televizi lidé dívají v těchto dnech o 45 minut déle. Ještě jednou ČT: Nastal dočasný kanál ČT3 pro dříve narozené, když už musí být doma. Zaplní se reprízami, což seniory určitě potěší. Reprízy jsou ostatně všude, koronavirus nové pořady netočí.
Krizový štáb opět změnil čas, kdy jsou obchody vyhrazeny jen důchodcům. Nejdřív 10-12, potom 7-8, nyní 8-10. Snad to staříci nespletou. A štáb ty také rád zrušil slevové akce v obchodech, protože kvůli nim se tam důchodci hloučkují. Svaz obchodu a cestovního ruchu je ovšem ostře proti.  A co šéf krizového štábu profesor plukovník Prymula? Zhlíží se v omezeních svobody občanů, chválí efektivitu nedemokratických režimů. Vedl Kliniku čínské medicíny, která neobstála po odborné stránce. Vyhozen z čela královéhradecké nemocnice kvůli finančním šméčkům. Kandidoval za Zemanovce spjaté s Kremlem a Pekingem. Nemá bezpečnostní prověrku.
Časopis Týden ze stáje Jaromíra Soukupa, zastavuje na čtyři týdny vydávání. Chybí inzerenti. Ti ovšem většinou chybí tam, kde chybí čtenáři.

PONDĚLÍ RÁNO

Tak tu máme zase pracovní den, kdy většina nepracuje a má čas hádat se na internetu o cokoliv. Aspoň nemusíme poslouchat stesky úředníků, že museli pracovat i sobotu a v neděli. A přitom vidíme na příkladu Ministerstva zdravotnictví, že kdyby tu práci přenechali někomu kompetentnějšímu, fungovalo by to lépe.
Už máme roušky všichni, ušili jsme si je sami podle známého hesla z časů normalizace „Udělej si sám“. Stát je nezajistil, ale všem nařídil, aby je nosili. Logika z časů, kdy všichni museli odsoudit Chartu 77, aniž ji směli číst.

Plukovník straší, že současný stav může trvat do Vánoc a hranice zavřené dva roky. Plíživému nástupu totality u nás to samozřejmě hraje do noty. Akorát nevím, kdo bude pracovat a z čeho budeme žít.

Nejdůležitější v této situaci je testovat co nejvíc lidí. Teď už máme několik Ruslanů roušek a respirátorů (úspěšně jsme komunisticky znárodnili zásilku do Itálie a náš omluvný dopis mrtvé Italy jistě potěší). Jenže nevím, jestli někdo nezapomněl objednat testovací soupravy. Německo teď testuje 160 000 lidí každý den. My 17 tisíc za celý březen. No jsme asi lepší než Rwanda.
Ale nemůžeme Vojtěchovo ministerstvo vinit z nečinnosti. Jak se můžete přesvědčit podle dálnic, po kterých by teď vlastně neměl nikdo zbůhdarma jezdit, propagaci koronaviru to ministerstvo zvládá dokonale.

Nebuďte rozroušeni.

Od války v Zálivu jsme si zvykli sledovat všechny konflikty a katastrofy v přímém přenosu. Teď zrovna sledujeme pandemii a divácká většina na to kouká jako na sportovní přenos. Novináři nám každou minutou nabízejí skóre, ale čísla si nemá cenu pamatovat, protože za hodinu budou už úplně jiná. Žurnalista nám přinese informaci, že dopoledne onemocněli jen čtyři lidé, zatímco večer už jich bylo dvacet. Ten bodrý novinář možná sám netuší, že ti čtyři dopoledne neonemocněli, ale dopoledne byly vydány výsledky jejich testů. A samozřejmě netuší, že těch nakažených může být řádově víc. Jednak proto, že mnoho lidí svoje potíže nehlásí, protože s tou rýmičkou se nenechá zavřít na čtrnáct dní do karantény. A za druhé, že státní laboratoře nestíhají a těm soukromým naše milé Ministerstvo zdravotnictví hází klacky pod nohy nebo na ně rovnou zaklekává. A odkudsi se vynořila zpráva, že soukromá laboratoř, co patří nějakému svěřenskému fondu, nabízí kontroly za podstatně vyšší ceny než jiní soukromníci.
Klíčovým slovem se staly roušky. Roušky nejsou. Ty, co byly, jsme v neobvyklém záchvatu solidarity poslali do Wuchanu. Tedy jen to, co se vešlo do letadla. Zbytek trčel na letišti ve Kbelích. Pak se objevila zpráva, že ty kbelské nám Čína věnuje. Ta jich totiž stihla vyrobit miliardy a může je nabízet i jiným postiženým zemím. My roušky nemáme. Vláda vysvětluje, že je nejdřív musí zajistit zdravotníkům. Zdravotníci je zatím nemají. Vláda vysvětluje, že nejprve je dostanou zdravotníci v nemocnicích. Podle očitých svědků v nemocnicích nejsou.

Někde se vloudila chybička. Ministr zdravotnictví se sešel s výrobci a dohodli se, že veškerou produkci dostane a bude rozdělovat jeho ministerstvo. Prý ale někdo na tom ministerstvu zapomněl poslat výrobcům objednávky. Krizová situace odhaluje kořínky našeho vládnutí zapuštěné ještě kdesi v reálném socialismu. Ale můžeme se domýšlet, že to jinde na východě i západě EU nebude o moc jinačí.

Omezit provoz země je mnohem jednodušší než sehnat roušky. Tady je třeba vládu pochválit a brblaly, co nemůžou na fotbal a večer na pivo, je potřeba rázně poslat někam. Konečně se naskočilo na home office, proti čemuž doteď protestovali byrokrati a odboráři. Soustruh si domů nevezmete, ale k internetu jsou doma dnes už připojeni skoro všichni. Dá se očekávat, že pokud státní úředníci nějaký čas nebudou pracovat, společnosti to prospěje. Ukazuje se, že i škola z domova se dá, a tvořivě k tomu přistupují učitelé i nápaditá Česká televize.
Takže pokud to všichni budeme zvládat a pár pitomců nám to nezkazí, mohly by počty nakažených po čase začít klesat.

A pokud se dopustíte nějakého mezilidského kontaktu, vždycky si pečlivě myjte ruce a dejte si hlt slivovice. Jak říkávala jedna moje německá kamarádka: My to zvládneme!

Dva české státy.

Kromě témat, která mě na internetu zajímají, si samozřejmě vybírám i články o politice a ekonomice na velkých serverech. Většina diskusí pod nimi je zajímavá k poblití.

Pokud podléháte iluzi, že nad těmi diskusemi bdí nějaký cenzor, tak hovno. Příspěvky s tímto a podobnými slovy smaže automat, ale jinak můžete nepravdami zostouzet kdekoho a plivat na kohokoliv. Čtenost vítána.

V diskusích pod vnitrospolečenskými tématy narážím u každého třetího příspěvku na názor, že za komunistů bylo líp. Často bez argumentů. Někdy proto, že tenkrát nebyli bezdomovci. (Jednou z pohledu, že jsou to chudáci, které kapitalismus připravil o práci, podruhé tak, že jsou to lumpové, kteří, žebrají, okrádají lidi a možná i vraždí.). Že tenkrát lidi dostávali byty zadarmo. No někteří vybraní asi jo. Ostatní si družstevní byty museli postavit vlastníma rukama a ještě zaplatit. Že se zavírají fabriky a lidi jsou bez práce. Kdyby tu vládli komunisti, tak v těch fabrikách dodnes vyrábíme kalkulačky na kličku. A někteří lidé jsou bez práce proto, že se ve svém životě naučili jen jednu věc a k tomu potřebovali maximálně základní školu.

Ale nepatří mi soudit, i když jsem dostal žití v tom minulém režimu čtyřicet let natvrdo bez možnosti amnestie.

Takže shledávám systém většinové demokracie jako špatný a nesvobodný. Proč by těmhle lidem, kterým bylo za socíku líp, mělo být bráněno v tom, aby se tam mohli vrátit? A proč by se ti ostatní tam museli vracet s nimi, když je jim v kapíku fajn? Kvůli nějakým 51% většiny?

Takže navrhuji všeobecné (a v tomto případě samozřejmě povinné) referendum. Otázka zní: chcete se vrátit před Listopad nebo chcete zůstat tady? Po sečtení hlasů se republika plošně rozdělí v jejich poměru na dvě části: Česká socialistická republika a Česká kapitalistická republika. Tuším, že hlavním městem té druhé bude Praha. K zajištění plynulého přechodu budou zřízeny agentury na výměnu bytů a domů, na přesun majetku a na stěhování.

Až se zcela vyjasní teritoriální hranice obou správních celků, bude v ČSR zřízena Pohraniční stráž a zadrátovány hranice. Obyvatelé ČSR budou moci vyjíždět do ČKR, případně jiných států jen na výjezdní doložku, schválenou domovním důvěrníkem a dalšími orgány. Pokud si z ČKR přivezou cizí měnu, bude jim vyměněna za bonbony. Vysílání stanic Praha, Blaník a Country radio bude rušeno silnými rušičkami.

Občané ČSR si ale budou moci dovézt z ČKR kvalitní spacáky, v kterých budou trávit noci před Mototechnou. Buď trpělivý a ber auto, které na tebe zrovna vyšlo. Dobrá česká kovářská práce, žádné sračky z Němec. 

Ale snad nejdůležitější bude, že občané ČSR nebudou muset volit nějaké kmotry nebo tuneláře, ale jednoho správného kandidáta, kterého jim Národní fronta odpovědně vybere. Zas ale budou mít trošku průser, když se k těm volbám nedostaví.  

Elektrárny v obýváku.

Jak na tom asi budeme s českou energetikou v roce 2050? Můžeme odhadovat, že spotřeba se trochu sníží důsledným zateplováním objektů i užíváním šetrnějších spotřebičů typu LED žárovky. Na druhé straně, pokud opravdu dojde k rozvoji elektromobility (a za třicet let může být už opravdu funkční a bezproblémová), bude dobíjení znamenat výrazný růst spotřeby.

Ve výrobě elektřiny už budeme v té době snad zavírat poslední uhelné elektrárny. Obnovitelné zdroje určitě zvolna porostou. Pokud nepodlehneme tlaku klimatické totality ekologistů a úředníků z EU, zachováme si vedle solárů a větrníků zdroje masivní a stálé, tedy nové jaderné bloky. Věřím, že jejich výstavbu si vláda, ať už to bude kterákoliv, pohlídá a nedá na vábení politiků kopajících za Rosatom.

Je tu ovšem ještě jedna skutečnost, která může naše energetické prostředí výrazně proměnit. Lze předpokládat, že ceny solárních komponentů budou dál klesat a časem se stanou přístupnými rodinnému rozpočtu. Statistici uvádějí, že 44 % bytů v Česku je v rodinných domech. Jen málo z nich stojí někde ve stínu. Mají osluněné střechy, fasády nebo jen slunce na zahradě. Všude tam se dají umístit solární zdroje v budoucnu už s plně dořešeným dobíjení baterií. Tak vzniká energetický ostrov, přinejmenším soběstačný, v lepším případě schopný dodávat něco málo do veřejné sítě.

To nabízí stav, kdy zhruba třetina obyvatel by byla energeticky soběstačných. Snad by žádnou vládu nenapadlo zatížit obyvatelstvo daní ze slunce. Zkušenost ale říká, že většina způsobů, které mění přechod směrem k „čisté“ energie zatím většinou funguje jako zdroj mimořádných zisků korporátů a oligarchů. Solárním baronům u nás zaplatíme tolik, že by se z toho daly postavit dvě jaderné elektrárny. S řepkou je to podobné ve žlutém. A všichni od elektromobility už se na naše peněženky také třesou. Tak snad aspoň solární panely na střechách proti tomu uchráníme.

Válka o veřejnoprávno.

Jedni by Českou televizi nejspíš zrušili nebo aspoň dali náhubek. Druzí ji berou jako jednu ze záruk demokracie, zvláště když jiná media jsou majetkem všelikých oligarchů a k dalším zase vede kabel až z Kremlu.

Společenská debata se nám v poslední době rozjitřila jako před každými volbami. Teď volíme do mediálních rad. To se děje dost často, když někomu skončí mandát, je za něj zvolen někdo jiný. Ale tentokrát se zdá, že jde o hodně. Všichni zainteresovaní nebo i jen sledující jsou pomalováni válečnými barvami. Naštěstí ty členy do komisí nevolíme v referendu (všichni tušíme, jak by to asi dopadlo). Volí je za nás poslanci. A protože někteří kandidáti, co prošli do širšího výběru, nemají zrovna veřejnoprávní krevní skupinu, cloumá společností bouřlivá debata, kde k fackám není zas tak daleko. Jedná se v první řadě o Českou televizi. Jedni by ji asi nejspíš zrušili nebo aspoň dali náhubek. Druzí ji berou jako jednu ze záruk demokratického vývoje, zvláště když jiná media jsou součástí všelikých Agrofertů a k jiným zase vede kabel až z Kremlu.

Ty, co útočí, můžeme rozdělit do několika skupin.
1. Ti jednoduší by to celé zrušili včetně poplatků. A když už taková věc musí být, měla by být státní, nic by nás to nestálo, žádné poplatky, platil by to stát z jeho peněz.
2. Ti, kterým vadí hromada pořadů, které nejsou veřejnoprávní ani omylem, a kteří mají v řadě případů pravdu, že by se takové tituly mnohem lépe vyjímaly mnohem lépe na nějaké komerční stanici.
3. Nositelům jistého politického zaměření zase vadí objektivní zpravodajství, které považují za neobjektivní, protože nesouzní s jejich politickým názorem a cíli. Někteří by se spokojili jen s větší personální čistkou.
4. Další by zas chtěli celý ten kolos dát do prodeje, aby si ho jako komerční mohli koupit za účelem snášení zlatých vajec. 

Obránci považují – většinou právem – ten tlak za jednu z větví ořezávání demokracie a svobody. Nakolik jsou jejich strachy na místě a nakolik jsou to hlasy zbytečně hlasité, nemůžeme dnes zjistit. To odpoví až příští čas, kdy bychom mohli zjistit, že té svobody nám zbylo dost málo. A samozřejmě se mezi obhájci veřejnoprávna mohou vyskytnout i ti, kteří jsou na něj nějak napojeni.

Zajímavé je, že podobné spory se dnes vedou i ve Spojeném království, kde hledají cesty, jak naložit s legendou BBC.

Možná by bylo schůdné řešení k praktickému posílení skutečné veřejnoprávnosti. Kanál ČT 24, rozšířený ČT art, program pro děti a možná kanál naučný, populárně vědecký atd. To by byl docela úhledný balíček veřejné služby.
Aspoň by se hned ukázalo, komu z kritiků vadí ta neveřejnoprávní část obsahu, a komu jde jen o útoky politické.

Istambulské násilí

Slovenská vláda bude rozhodovat o odvolání svého podpisu pod Istanbulskou úmluvou. U nás se naopak – zdá se – schyluje k její ratifikaci. Na podzimní konferenci k její podpoře měla hlavní slovo zmocněnkyně vlády pro lidská práva Helena Válková (!).

Začalo to jako obvykle. Veřejnost o výbušnosti problému vůbec neví. Veřejnost dokonce netuší, že problém existuje. Kdesi se cosi rodí a je to pravděpodobně významné. Intelektuálské vrstvy progresivistické i konzervativní se chystají na válku.
Tématem je návrh Istanbulské úmluvy. První, kdo zaútočí, je vyšehradský vikář a profesor Piťha (známý nám spíše jako v minulosti krátkodobý ministr kultury). Zvolí pro své kázání nejvýhodnější místo a čas: Chrám svatého Víta (Václava a Vojtěcha) v den státního svátku české krajiny. A pustí se do Istanbulské úmluvy s vervou hodnou dávných vymítačů ďábla. A ovšem střílí těžkými kalibry úplně jinam, než je těžiště i jen samotného textu Úmluvy.

Načež se ve zbroji dívčích válek zformuje „Ženská lobby“ (promiňte, ale ten název je tak pitoreskní, že jsem ho musel dát do uvozovek) a na profesora Piťhu podá trestní oznámení. Na justiční kotrmelce jsme si za posledních třicet let už trochu zvykli, ale trestní oznámení na kázání při mši tu asi ještě nebylo. A aby toho nebylo málo, mladá žena se v témže chrámu později svlékne (fotograf zajištěn).  Model mladých protestních ukrajinských prsatek Femen je převeden do malých českých poměrů: protest proběhne v podprsence.

Na internetu a na Facebooku zvláště se vyvalí vlny zdola a narážejí do sebe z obou břehů. O Istanbulskou úmluvu už zvolna přestává jít. Internet se uklidní, respektive přeladí se na nové kauzy. A o té Istanbulské jsme se nedozvěděli vlastně nic.

Tak jsem si její text vygůglil a podrobně pročetl.

Z hlediska českých zákonů v ní není pro nás prakticky mnoho nového. Násilí na ženách, ponižování žen, nerovnost. Ženská obřízka a podobná zvěrstva. Některé věci jsou tam viditelně zakotveny proto, že do Evropy přicházejí migranti z jiných kulturních okruhů, tak aby věděli, jak se tady budou muset k ženám chovat. A to je dobře.

Na tom textu mě trápí dvě věci. Vše od prvního do posledního paragrafu se týká výhradně žen. Násilí na mužích tady nikoho nezajímá, o tom ani řádka. No to by se dalo – za skřípějících zubů militantních feministek – v textu snad doladit.

Druhá věc je o poznání závažnější. Už nějaký čas sledujeme momentálně módní hnutí  #MeToo. Vyznačuje se několika nedobrými rysy. Nějakého muže lze označit na sexuálního násilníka i po mnoha a mnoha letech. Ve společnosti – v té západní, progresivisticky správné – to vyvolá čarodějnický proces s výraznou dávkou presumpce viny. Zatímco po důkazech se nikdo neshání, obvinění rázem přicházejí o práci nebo jsou jejich díla odstraňována z galerií a vyškrtána z katalogů.

#MeToo je zatím soukromá aktivita jednotlivkyň podporovaných hysterickou atmosférou.  V případě Istanbulské úmluvy nás čeká už státně podporovaný systém řešení násilí na ženách. V textu dokumentu se na mnoha místech mluví o potírání (násilí), kdežto pojmy jako důkazy, obhajoba nebo dovolání tam nenajdete.

Nepíšu tohle jako muž, ale jako občan Evropy: V této podobě je Istanbulská úmluva nepřijatelná. Trestní oznámení na mě, prosím, doručujte na…

Sleva na informace.

Sledujeme skoro v přímém přenosu, jak tištěná media chřadnou a vládu nad informacemi přebírá svět jedniček a nul. Jenže i na internetu pracují živí novináři a ti musí platit složenky. Weby se postupně zpoplatňují a někteří čtenáři na to nemají.

Ano, uznávám: jsem důchodce, nikoliv příkladně chudý a ani zazobaný. Ale rád si sestavuji pohled na svět z nejrůznějších názorů na internetu. V poslední době se to sjíždění sítě úží.

Vím, že nic není zadarmo a jako novinář jsem srozuměn, že kolegové musí mít taky na složenky. Minulá dvě desetiletí to fungovalo tak ňák. Vycházely tištěné noviny, lidé si je kupovali a web příslušného media byl vnímán spíš jako propagace, kam redakce utrousily sem tam nějaký článek.

Situace se změnila v poslední dekádě. Čtenost tištěných novin dramaticky klesá. Příčiny jsou nasnadě. Dopoledne se něco uděje. Za půl hodiny o tom čtete na internetu. Hned po Zelené vlně to uslyšíte v radiu. Večer s celou parádou reportáž v TV. Před půlnocí sjedete všechny diskuse k tématu. A všechno tohle pro vás zadarmo nebo za cenu, kterou už stejně platíte v nějakých poplatcích. Druhý den ráno půjdete do trafiky, abyste si za nemalý peníz přečetli to, co už dávno víte. A na hodnocení je ještě brzy, to vám nabídnou až na konci týdne komentátoři týdeníků.

Takže to, že prodaný náklad deníků je z roku na rok minimálně o 10% nižší, není vlastně žádným překvapením. Redakce zeštíhlují, šetří se na cestovném i na analytických i archivních aktivitách. Atraktivita chřadne, ale konkurence na tom není líp. A vše se postupně přesouvá na internet s vědomím, že jednoho dne do tiskárny už nic nedorazí. Sníží se tím pádem náklady za tisk, ale novináři nemohou jít o žebrácké holi. Logicky se zpoplatní web. Možností je spousta, zajistěte si předplatné nebo si jen kupte jeden článek.

Všechno v pohodě, pokud je čtenář názorově přisátý k jednomu mediu. Pak to nejsou velké peníze. Ale zkuste si představit čtenáře, který přemýšlivě hledá mezi různými směry a v různých vrstvách informační mlhoviny.

Asi tak osm, deset ročních předplacených webů.  Namítnete, že furt je to levnější než všechna tištená media dohromady. Zkouším to zakomponovat do rodinného rozpočtu. No pravda, nekouřím, nejezdím na lyže a v Argentině už jsem nebyl ani nepamatuji. A přesto bych se nerad vzdával myšlenkové různorodosti z mnoha směrů. A ještě víc bych to přál svým vnukům studentům.

Mám nápad: zrušte slevy jízdného od této vlády pro ty nejmladší i pro ty nejstarší. A nabídněte nám všem v té hodnotě slevy na informace.