Jaromír Komorous

Špatné zprávy teď přicházejí jedna za druhou a to vynechávám domácí politiku. 26. listopadu zemřel Jaromír Komorous. Muzikant, básník, dobrodruh, cestovatel, spisovatel, organizátor a plzeňský patriot. Mimo jiné zakladatel a dlouholetý organizátor legendárního festivalu Struny na ulici. Jako vzpomínku na skvělého člověka si dovolím ocitovat vzpomínku z mé knihy „S kytarou na západě.“

<< Festivaly Jazz na ulici a Struny na ulici se konaly poprvé v roce 1994. V té době byla pouliční kultura v západních zemích naprosto běžná. U nás teprve začínala a hudba na ulici v Plzni byla vlastně průkopnickým činem. Úplně původně byly oba festivaly od sebe odděleny. Každá akce měla jeden týden, kdy se hrálo v historickém centru města, na náměstí a v okolních ulicích. Autorem nápadu byl Jaromír Komorous, tehdejší řiditel kulturního centra Esprit, který festival pořádal a po celý rok připravoval. Sám říká:

 „Po Listopadu 89 jsem byl jako muzikant furt v luftě. A hlavně Asie. Kromě muziky Indický Himaláj. Sjetá horská Ganga na raftu. Paráda. Jenže rodina. A já se potřeboval nějak usadit.

Tak jsem zkusil, po doporučení kulturních šíbrů ve městě, výběrové řízení na šéfa městské kulturní instituce Esprit. Uspěl jsem. A vletěl do toho po hlavě, jak jinak. Během roku jsme vytáhli firmu z červených čísel. A těžká lítost po ztracené Portě. Díky rozkvétající spolupráci s českou první ligou ‚menšinových‘ žánrů jsem se pustil do úvah nad možnými festiválky. A bylo. Plzeňské zastupitele jsem přesvědčil o nutnosti, že čtvrté největší město v republice musí, rozumíš, musí mít takovou profilaci. V létě, když je město vylidněné, musí mít projekt, který turistu na cestě od Rozvadova do Prahy přinutí zastavit aspoň na jednu noc zde a trochu se nadechnout. A Struny byly na světě. Společně s Jazzem. Ten šel pak. Nebo před tím? Jó, paměť. Ale to je jedno. V obou případech šlo o to, aby se v podvečer město zalidnilo, právě proto vznikla na prstenci sadů a parků okolo hlavního náměstí čtveřice scén, kde se hrálo odpoledne synchronně a lidi korzovali mezi nimi a potkávali se známí, přátelé, kteří se třeba rok neviděli, všude něco do žaludku, lavičky, pohoda. Začali se objevovat první přespolní. Večer na náměstí centrální scéna, hlavní hvězdy dne a v obecenstvu evropské jazyky. V příštích letech zmínka v německých i anglických průvodcích létem. Objevil se tu skoro každý, komu to hraje a zpívá. Na náměstí v Hifiklubu byly na pořadu noční jamy a zvláště s jazzmany jsme prokalili někdy skoro celou noc. Ono to mělo logiku. Ta špičková scéna není příliš široká, hraje skoro každý s každým a tak tu kluci bydleli někteří celý týden, jeden den jsme jim dát nemohli. Ono hrát u Milana Svobody v jazzbandu a pak ještě ve třech formacích jako kvartet či kvintet, to je docela kláda a cestovat někam do kšá je na palici. A tak měli zajištěné bydlení. 

Víš, co ale bylo nejlepší? Že jak ve folku, tak i v jazzu jsme si mohli dovolit díky několika najednou fungujícím scénám dramaturgické rozpětí do alelujá a každý procházející si našel to své. 

Večer si přišel vychutnat uznávané apoštoly žánru, protože: ‚Rozumíš, mámo, toho Grengubáka jsem už poslouchal před dvaceti lety a Pavlínu Jíšovou jsem žral se Žalmanem už před třiceti. A navíc mohu sedět venku a dát si k tomu plzničku. Jdem.‘ I o tom to bylo. Takže v jazzu od Vlasty Průchové přes Janu Koubkovou až třeba k Jiřímu Stivínovi a bůhvíkam ještě, na Strunách, ani nevím proč, nikdy Jaromír Nohavica, jinak snad úplně všichni, co mají nohy a ruce. Nešlo by to bez zaťáplých drápků v žánru a tak nechci zapomenout Frantu Kučeru při jazzu a Míšu Leichta při Strunách.“

Plzeňské radnici se to moc líbilo a nešetřila podporou. Později se připojil třetí žánr – festival Divadlo na ulici. Postupně se formovala struktura jednotlivých scén. Hlavní pódium bylo vždy na náměstí Republiky. Další scény byly situovány u branky k Sadům Matěje Kopeckého, v prostoru proluky v Křižíkových sadech a u divadla. K festivalu se připojovaly kluby, například Klub Dominik, Zachs’Pub, Divadlo Čas a další. Kromě hvězd folk a country a ostatních žánrů dostávaly zvláště na menších scénách velký prostor plzeňské kapely i skupiny z okolí. Byl to pro ně úžasný způsob prezentace. Programy byly bez vstupného, a i proto návštěva byla obrovská. >>

Odešel člověk, se kterým se úžasně povídalo a bylo dobře.

Sociální demokraté

Sociální demokraté ve všech evropských volbách postupně prohrávají. Čím to může být? Stará sociální demokracie už nemá co nabídnou, sázka na výši platů pracujících nevychází v čase, kdy je jejich situace lepší než kdykoliv předtím. A i pomalejší dělník chápe, že Zaorálek může vykřikovat co chce, ale že zaměstnancům se může dařit, když se daří firmám. Třídní boj skončil. A tak nastupuje nová vlna sociální demokracie: Nová levice. Pacifismus, multikulturalismus, feminismu, rovnosti pohlaví ras či národů, práva sexuálních menšin, globální oteplování. Dientsbier, Marksová, Valachová, Matěj Stropnický, a nejen. Myslíte, že právě tohle bude přitažlivé téma pro voliče?

Před víkendem.

(Přehled fakt nejdůležitějších zpráv týdne.) * „Dnes mají sexuální menšiny veškerý komfort, jsme vyspělá a tolerantní země. Tyto kampaně, které si vymýšlejí sluníčkáři, povedou jen k tomu, že se většinová společnost na menšiny naštve,“ předpovídá novinář Jiří Doležal. * Místa v továrnách postupně zmizí a lidé se budou muset přesunout do služeb, zaznělo mimo jiné na konferenci Já Robot, pořádané společností Economia. * Ženy v armádě KLDR nemenstruují. * Ruský armádní web se omluvil za lživý článek o invazi 1968. Podle Zemana ho psal šílenec s vylízaným mozkem. Možná pomoc Ruska Zemanovi pro prezidentské volby, nemyslíte? * Lobbista Roman Janoušek nenastoupil do věznice. A Klinika taky není vyklizená. Právní stát jako vyšitý. * Na Českém slavíku došlo k překvapení – ceny dostali Karel Gott, Lucie Bílá a skupina Kabát.

23.11.2017 Praha Strašnice

Tak jsme se s Wabim rozloučili. Lidí zástupy. Přátelé, muzikanti, celé kapely, obdivovatelé, obdivovatelky, kolegové, osobnosti, divadelníci, děti co vyrůstaly na jeho písničkách. Fotografové i štáby televize. Ani se všichni nevešli, opozdilci už postávali na schodech do haly.

Nebylo plačno. Wabi by se určitě naštval, kdybychom truchlili. Bylo takové útulno v duši, souznění s jedním naplněným životem, který vydal své a potěšil. Každý takový odchod připomene, jaký silný proud muziky, přátelství a soudržnosti se nám všem dařilo vytvořit.

Nebyl to obřad, ale koncert. Všichni jsme naslouchali Wabiho písničkám pozorně jako nikdy předtím. Postupně jsme se přidávali svými hlasy, až nakonec zpívala celá hala. A potom bouřlivý a dlouhý potlesk.

Zdál se mi sen

Zdál se mi sen. Když máte sen o tom, že nemůžete usnout, je to trochu na palici. Já jsem nemohl usnout proto, že na nedalekém stadionu vystupovali Rolling Stones posílení Alexandrovci. A měli tu největší aparaturu na světě. To by ještě nebylo nic hrozného. Jenže oni začali hrát a zpívat Totá helpa, totá helpa… Publikum jásalo, tak to zopakovali a tak pořád dokola. Totá… Chtěl jsem pryč, utéct daleko. Ale jak se máte probudit ze snu, když nemůžete usnout…

 

Před víkendem.

(Přehled fakt nejdůležitějších zpráv týdne.) * Po pěti letech soudních tahanic byl Lukáš Nečesaný, několikrát bez přímých důkazů odsouzen do vězení, nyní zproštěn obvinění. Můžeme se radovat, že to proběhlo podle práva, ale musíme také vzít na vědomí, že v české justici není něco v pořádku. * Češi asi vyhynou. Ministryně Marksová podává návrh na rozšíření § 368 Trestního zákona o neoznámení trestného činu „svádění k pohlavnímu styku“. * „Židi, homosexuálové i Cikáni by měli jít do plynu.“ Taková a další rasistická hesla měl prohlásit ke konci října tajemník SPD a blízký spolupracovník Tomia Okamury Jaroslav Staník. * Po ulici v Praze 5 pobíhal muflon a způsobil nehodu. * Hackeři napadli web loterie Účtenkovka. * V pražské ZOO se narodila gueréza pláštíková. * Škoda Auto bude v Mladé Boleslavi vyrábět elektromobily od roku 2020. * I humanitární pomoc může někdy škodit. V Maroku se při jejím rozdělování ušlapalo patnáct lidí. * Merkelová selhala, nepodařilo se jí sestavit vládu a ve hře je možnost, že už nebude kancléřkou. Německu hrozí předčasné volby. Změní to Evropu? * Podle výzkumu Unicef Čtvrtina českých dětí chce žít v dospělosti mimo Česko, v lepší budoucnost jich věří méně než dřív. * Policie zaslala do Sněmovny novou žádost o vydání Babiše a Faltýnka kvůli dotacím na Čapí hnízdo. Přichází zkouška demokracie. *

Před víkendem.

(Přehled fakt nejdůležitějších zpráv týdne.) * Internet čeká vyhlášení dalšího ročníku soutěže genderově nevyvážených reklam „Sexistické prasátečko“. Vypadá to, že firmy pochopily, že to je pro ně skvělá reklama zadarmo, a rok od roku přitvrzují. * Kardinál Duka poslal blahopřejný dopis ke vstupu do parlamentu Straně přímé demokracie Tomio Okamury. Může se o vrcholném funkcionáři církve říkat, že je hlupák? * Na pozici místopředsedkyně Evropského parlamentu kandiduje maďarská europoslankyně Lívia Járóková. Je Romka, je členkou strany Viktora Orbána a její studia financoval George Soros. To jsem zvědav, jak se z tohohle naši novináři vymotaj. * Kolikpak jste vyhráli v Babišově loterii? * Britský učitel přijde asi o práci, protože oslovil skupinu dětí jako dívky, ačkoliv byl mezi nimi i transgenderový student, který se identifikuje jako chlapec. * Náměstek za Žít Brno chce ve městě tunel. Překvapilo vás to? * Máslo už zase zlevňuje. Výrobci se zbavili, hospodyňky narvaly mrazáky a teď zas chvíli pojedem vejce.

Vodní elektrárny masakrují úhoře.
Větrné elektrárny masakrují ptáky.
Uhelné elektrárny masakrují přírodu.
Solární elektrárny masakrují krajinu a daňové poplatníky.
Jaderné elektrárny masakrují bezpečnost.
Pojďme se tedy vrátit k ebonitovým tyčím a liščím ohonům.
Bohužel jen do té doby, než nám zelení vytknou,
že masakrujeme stavy lišek.