Archiv pro rubriku: Kocourkov pod Řípem

Název rubriky je snad jasný. Kdyby téma přesáhlo naši milovanou vlast, změní se název na Kocourkov nad čůrajícím chlapečkem.

Podzimní glosy (12)



České dráhy odebraly průvodčím kvůli Covidu píšťalky. Jestli mohou pískat na prsty zpráva neuvádí. Horší je, že pandemie snížila zájem o cestování na 60 % normálního stavu a k tomu teď budou přispívat zrušené cesty studentů do škol. Všichni dopravci omezují a ruší spoje. Ostrava zakoupila rekreační doubledeckery pro zájezdy a výlety. Teď ale budou na py.. tedy mimo provoz. A tureckých docích rozebírají obří výletní lodě z celého světa. Ty už asi taky nebude nikdo potřebova

Zas nás někdo dělí na nesmiřitelné poloviny. Rouškaři kontra nerouškaři, lidé striktně dodržující všechna pravidla proti těm, co je dodržují výběrově nebo na ně kašlou.
Na začátku jsme pravidla dodržovali všichni. Jenže v průběhu času, jak se pravidla měnila někdy i dvakrát za den z nevysvětlených důvodů, ale spolehlivě díky chaosu různých nařizovačů, nesrozumitelnosti, populismu nebo obchodním zájmům (vysoké stropy)…
Kolikrát to, co bylo včera životu nebezpečné, dnes už nebylo. To byl ten důvod proč se lidé začali chovat podle vlastního rozumu. Epidemiologové se poroučeli jeden za druhým, protože stát neřídili oni, ale Prchal.
Teď, když jde do tuhého, jsou už i ta pravidla smysluplnější a dají se lépe pochopit. Ale: přesto, že je prakticky všechno utlumeno, svatby jsou povoleny. Přitom z minula víme, že taková svatba má infekční potenciál stejný jako mejdan v Techtle Mechtle (viz uzavřená oblast Litovel – Uničov).
Zajímalo by mě, jestli ti, kteří dnes kritizují ty rebely, se po celou dobu, hlavně v létě, chovali důsledně podle pravidel.

Podzimní glosy (10)

Informace, které se na nás po miliardách valí ze všech stran, se vejdou do trojúhelníku. Jeho tři vrcholy se jmenují hoax, sranda a skutečnost. Osobně se snažím svoje zprávy nejvíc umísťovat na odvěsnu mezi humor a pravdu. Ale každý může uklouznout a zprávička se šoupe k hoaxovému vrcholu trojúhelníku. Zatímco jiní nás vytrvale krmí hoaxy rozředěnými zrnkem pravdy.
Sesbíral jsem v minulém týdnu tři zprávičky, každá z jiného vrcholu, všechny se vztahem k rouškám, abychom kvůli nějakým volbám neopouštěli zásadní spor.
1. Všichni kluci z páté bé si o přestávce vyměnili svoje roušky s holkama (zřejmě sranda).
2. Do větší drogérie vešel muž s rouškou a s čepicí zaraženou do čela. Vybral si z regálu zboží tak za pět set a kolem pokladny odkráčel středem. Platit bude kdo?, volala pokladní. Muž se ve vchodu otočil, ukázal jí prostředníček a zmizel (zažitá skutečnost).
3. Do volební místnosti přišel zarouškovaný muž. Prokázal se občankou, která nebyla jeho. Byl zaregistrován a následně odvolil (určitě hoax, jinak by o tom psala všechna media).

Zatímco my se tady mazlíme s výsledky voleb a taky každý den vyhlašujeme nový rekord v počtu nakažených (nemůžeme přece být pořád první jen v pití piva), ve světě se děje spousta věcí.  Nakažený Donald byl přesunut do nemocnice a US Demokrati si jistě potěšeně mnou tlapičky. Zato Belgie má první transgenderovou ministryni.

V sídle Českého statistického úřadu došlo k havárii. Vodou byly zaplaveny garáže i výtahové šachty. Sabotáž voleb se ale nezdařila, na zpracování výsledků to prý vliv nemělo.

Podzimní glosy (9)

Tak jsme si o víkendu všichni naposledy zazpívali a o půlnoci jsme se dočkali nouzového stavu. Počty nakažených si stále držíme nad tisícovkou, tupí novináři mají zase rekord – nejvyšší počet za neděli. Sečetly se volby a ti, co smutnili při pohledu na čísla, zjišťují, že ANO tak úžasně nevyhrálo, jak se nám smutným a naštvaným hlasem snažily sdělit Průhonice. Přesně za rok budou volby parlamentní. Tam půjde nám všem i jim všem o všechno. Je čas chystat státní rozpočet 2021, po letošní sekyře půl bilionu se mluví se mluví o nějakých 350 miliardách dalšího schodku. I napřesrok musí být na dárečky pro voliče.
Mysleli byste si, že vláda se všemi těmito problémy zabývá. Nikoliv. Na dnešním zasedání vláda řeší průplav Labe – Odra – Dunaj. Dokonce na to chce pustit patnáct miliard. No možná, že je lepší, pokud se vláda nezabývá důležitějšími věcmi.

Obyvatelstvo se vyspalo z voleb a už zase vede rouškovou válku. Konkrétně jde o dopis vládě, který podepsali významní lékaři z nejrůznějších oborů v čele s kardiologem Janem Pirkem nebo psychiatrem Radkinem Honzákem. Plno lidí na ně nevybíravě útočí, další to hájí. Ale obávám se, že to nikdo z nich nečetl (s tím máme z totality velké zkušenosti). Ani já jsem to nečetl, jdu to hledat. (https://www.petice.com/oteveny_dopis_leka_vlad_parlamentu_a_mediim_ohledn_tzv_koronavirove_kriz ) Petici zatím podepsalo za čtyři dny přes 40 tisíc lidí.

Dnes má narozeniny Václav Havel. Přejeme mu všechno nejlepší. I s přihlédnutím k současnému obludáriu na Pražském hradě.

Podzimní glosy v předvolebním týdnu

Podzimní glosy (7)

Připadá mi, že to všechno bylo v úplně jiném století. Ještě v předjaří jsme přes televize zvědavě nahlíželi do Wuchanu a říkali »chudáci Číňani«. Druzí z nás zase »nemaj žrát psy a netopýry« a ti třetí »stejně je jich moc«. Někdo zjistil celkový počet Wuchaňanů a říkal, to je jako by se nakazila celá Česká republika. Absurdní nápad, jak by mohla! Když to čínští gastarbajtři přitáhli do Itálie, zpozorněli jsme, ale pořád se nás to moc netýkalo, protože my nelyžujeme. Pak už se lyžníci začali vracet, vezli si to sebou – a bylo!
O přestupném dnu v sobotu byl zaregistrován první nakažený. Další sobotu jich bylo 19, další 189, za další týden 998 a tisícovkou se to vůbec nezastavilo. A to byl teprve druhý den jara.

Mluvil jsem od rána s plnem lidí. Prakticky všichni se chystají na dnešek, na zítřek nebo na víkend nějakou pařbu, mejdan, táborák, zpívání nebo závody. (S plnem lidí jsem mluvil, pokud to lzelo. S těmi ostatními to snad bude lzet večer.)

Máte někdo nápad, jak zabráníme ptákům zpívat, když to bude zakázáné?

Dnes už začínají volby (určitě tam jděte!) a je moratorium na volební reklamu. Ale nerad bych vás o tu radost připravil, tak aspoň jeden billboard. Najdete na něm program celé řady stran a hnutí.

Podzimní glosy (6)

Vždycky užasnu, když se někteří lidé na světě stihnou zabývat kromě Covidu i jinými věcmi. Čínská učitelka v mateřské škole řešila nekázeň svých svěřenců radikálním přístupem. Celou třídu otrávila. Nikoliv svými řečmi, ale jedem. Trest smrti už byl vykonán. A nizozemské feministky přišly s návrhem zakázat Kámasútru. Některé tam naznačené pozice prý ženy ponižují. Nedokážu to posoudit, vyzkoušel jsem jich zatím necelou třetinu.

Informace z medií: V lánském zámku se v úterý odpoledne nesešli nejvyšší ústavní činitelé. Sešli se jen první, třetí a čtvrtý. Druhý nejvyšší ústavní činitel – předseda senátu nebyl pozván.

Máme dost kliku, že nevlastníme žádné zámořské državy. Po první světové sice novopečení českoslovenští politici pokukovali po drobtech z Němci prohraných kolonií v Africe, ale asi nás zachránilo, že nemáme moře. Teď se aspoň nemusíme omlouvat zbytku světa jako bývalí kolonizátoři a vykořisťovatelé. I když, kdekdo si myslí, že bychom vlastně měli. To Francie má problém: její kolonie v Tichém oceánu se chystá osamostatnit. Zatím netušíme, jestli se to domácím na Nové Kaledonii povede, většina obyvatel chce spíš zůstat Francouzi.

Společně se Švédskem máme nejmenší rozdíly mezi příjmy obyvatel z celé EU. Asi by se to mělo napravit. Ale bude lepší přidat těm nejbohatším nebo ubrat těm nejchudším?

Poslední billboard nakonec. Zítra už jsou totiž volby. Jděte tam. Jde o víc, než si všichni myslíme.
JSME SCHOPNÝ NÁROD. JEN NÁS ŘÍDÍ NEMEHLA. NAPROSTO PŘESNÝ POPIS AKTUÁLNÍ SITUACE.

Podzimní glosy (5)
V poslední době mám dost divné sny. Dnes se mi zdálo, že jsem na kluzišti bruslil společně s Jiřím Ovčáčkem a pak jsme spolu šli na pohřeb Václava Klause staršího. Konečně vím, jak vypadá lafeta. Jirka mi po celou tu dobu říkal, jak se modlí k Bohu. Řekl jsem mu, že vím; když jsme byli s Bohem minule na pár Plzních, tak mi to pobaveně vykládal.

Předevčírem byl sváteční den.  Skoro žádný provoz, pršelo, nikdo nelezl do lesa na houby, nepřistával miliardářův vrtulník, a i motorkáři byli zticha. Ale od dopoledne někdo v sousedství sekal trávu. A furt! Už musel být promoklý na kost a sekačka na kostru. Vpodvečer to přestalo, jenže jen na chvíli. Za tmy se to ozvalo znovu. A furt! Chystám se obejít sousedy, aby přestali blbnout. Teda ten jeden, aby přestal blbnout. Jenže venku leje jak při údržbě anglického trávníku. Otevřu okno abych zjistil, odkud to jde.
V tu ránu ten sršeň z pokoje vyletěl.

Jedna z nejhorších věcí, které mohou potkat nějakou zemi je, že vláda svým konáním poztrácí autoritu a je lidem pro smích. Vláda, která má autoritu, lidem doporučí, jak se mají chovat. Vláda bez autority musí poroučet a zakazovat.

Žijte dlouho a radostně. Nová studie zjistila, že káva a alkohol jsou pravděpodobně klíčem k dlouhověkosti. Možná je to i prevence proti Covidu, ale to se ještě přesně neví.

Další z oblíbených předvolebních billboardů:
NAŠI ZEMĚDĚLCI SI ZASLOUŽÍ VÍC. HLAVNĚ JÁ.

Podzimní glosy (4)

Ráno je dobré začít den tím, že se pochválíte (On už to po zbytek dne zpravidla nikdo další neudělá.):
Za dobu mého života bylo vymyšleno, objeveno a vynalezeno víc věcí než za celou předchozí existenci lidstva.
To jsem teda fakt borec!

Ve vzdělání je budoucnost každého národa. Za první dva týdny v září se nakazilo 400 učitelů. Půjde-li to i nadále lineárně, bude jich na konci školního roku 9000. Žáci by si mohli individuálně přát, které předměty jim onemocní nejvíc. My jsme tenkrát chtěli, aby onemocněla naše ruštinářka, což dnes asi moc nehrozí. Snad nebudeme opakovat jarní přemety, kdy učitelé měli dopoledne půl dětí v lavicích, odpoledne distančně vyučovali druhou polovinu. Třetí polovina, co má karanténu ale ne počítač, nic.  Ale zase učitelé rychle ovládli věci, které by se jinak nenaučili ani za deset let.

Mikuláš Minář se rozhodl jít do politiky. Předtím všichni volali: zaplnili jste Letnou, jste síla, jděte do politiky. Vysvětlovali všem, proč ne. Občanské fórum bylo pro všechny a taky vydrželo jen v čase revolučního kvasu. I Milion je všech.
Teď Mikuláš do politiky jde. A zase všichni pokřikují. Znovu vybublaly osobní animozity málo úspěšných svolavatelů demonstrací, mnozí se najednou bojí o osud demokratických stran, které se pořád nedokázaly spojit a drží se nad hladinou jen pomocí statistické chyby. Třeba opravdu vznikne nové hnutí schopné postavit se ve volbách Babišovi. A třeba to povzbudí demokratické strany, aby se spojily.
Nechme se překvapit, volby budou až (nebo už) v říjnu 2021.

Ministr Richard Brabec si pořídil Twitter, ale chodili mu tam lidi, tak je maže.
A zase jeden billboard.
JASNÁ PRAVIDLA PRO VŠECHNY. BEZ VÝJIMKY. AKORÁT PŘEDSEDA NEMUSÍ DO KARANTÉNY.

Podzimní glosy (3)
Nový japonský výzkum přináší podle týmu z Hirošimské univerzity první důkaz, že pro lidi bezpečná varianta ultrafialového světla rychle a účinně zabíjí virus covid-19. V Hirošimě toho o záření vědí poměrně dost.

Lampasáky nemám rád, jako asi nikdo, kdo byl na vojně. Ale přiznám se, že důstojníků v bílém plášti si vážím. Ve vojenské nemocnici ve Střešovicích se o mě i o Hanku dobře starají. A nemyslete, je to úplně normální špičková nemocnice, žádný český M*A*S*H. Že by měl být ministrem plukovník se mi moc nelíbilo, ale už po několika dnech to vypadá, že éra Kena a jeho loutkovodiče je pryč. Nový ministr se vyjadřuje souvisle, kultivovaně, srozumitelně a dokonce česky. Asi nám chystá tvrdší režim, ale to skousneme, pokud se to nebude měnit dvakrát denně, protože zavanul větérek. Jeho temný podnikatelský profil, který je v této vládě dnes už standardem, musíme vyřešit volbami. Ale zrovna teď potřebujeme proti Covidu někoho, kdo tomu trochu rozumí, maká a nečauliduje.

Hnutí ANO přistál v nejnevhodnějším čase klesajících preferencí další problém a doplul až k jezu v Přerově. Plovoucí kampáááň. (Stejně všichni víme, že to tam v noci vylil Kalousek.) Vypadá to, že z této vlády jsou už otrávené i ryby. Viníka by jistě dokázala odhalit parta kluků z páté A, policii se ale hledání nejspíš protáhne až do povolbí. Tak Čau ryby!

A nakonec dvě dobré zprávy a obvyklý předvolební billboard.
Diktátoři to nemají vůbec lehké. Hackeři se nabourali na web státní televize v Bělorusku a začali vysílat násilné chování policie a dalších složek věrných samozvanému prezidentovi. A asteroid 2020SW, velký zhruba jako autobus, proletěl ve čtvrtek kolem naší planety. Nejbližší vzdálenost od Země byla méně než 22 tisíc kilometrů. Fakt o fous! A vy máte strach z nějakého Covidu.
UMÍME DÁT LIDEM PRÁCI. ZVLÁŠTĚ S KONTROLNÍM HLÁŠENÍM A S EET.  

Podzimní glosy (2).
Nebylo tak hrozně s tím počasím. Vždycky, když rosničky hlásí nějakou katastrofu, vydělte to třemi. Asi jako když politici něco slibují. A očekávejte katastrofu, když rosničky slibují krásno. Někde na síti jsem se dočetl, že tohle počasí zařídil ministr Prymula, aby lidi nevycházeli. Nevěřte tomu, je to hoax jako prase. Počasí neposlechne ani plukovníka, i kdyby mu nadělil pět ostrých za neuposlechnutí rozkazu.
Hezky nám ve výšepoloženu nasněžilo, leckde lidé stavěli sněhuláka, což bylo v letošním kalendářním roce vůbec poprvé.
Za polárním kruhem taková pohoda nebyla. To jste museli vidět, na sociálkách to běhá dnem i nocí. Dva frajírci vylezli na utrženou kru o hmotnosti asi milionu tun. (Věděli jste, že tuně se má správně říkat Megagram?) Kra se s nimi překotila, oni vespod, teplota vody +1°C, pod tou krou nemohlo být tepleji. No, zachránili je. Ale to už se na tom videu neukazuje. Asi z výchovných důvodů.
Jinak všichni trávíme čas v kovidáriu. Živá kultura čistá nula. Jen nádherní šílenci jako David Gaydečka pořád ještě produkují nějaké koncerty. My už několik let nic nepořádáme. Ale kdyby to šlo, tak se mezi ty nádherné šílence zařadíme.
Vzpomínáte si ještě jak jsme nadávali na Dány a Brity, co se jezdili do Prahy kolektivně se ožrat a spustit bugr, protože levné pivo, a protože žádná polis. Jak by teď naše ekonomika po nich prstíčkem hrabala. Taky mě napadá, že už hrozně dlouho nikdo neposprejoval Karlův most.
Možná jste si už všimli, že tento týden proběhnou volby. Nezůstaňte na ně doma, protože si myslíte, že váš hlas má malou váhu. Mýlíte se: protože plno lidí k volbám tentokrát nepůjde, bude mít váš hlas obrovskou váhu.
Chtělo by to asi nějaký billboard. Tak něco z voleb minulých.
ABY SE ZA NÁS DĚTI NESTYDĚLY, TAK JE TROCHU ZADLUŽÍME.

A dobrá zpráva nakonec: oba dva, tedy Navalnyj a Čtvrtníček se už cítí mnohem lépe.

Podzimní glosy (1).
Taky trávíte prodloužený víkend jako hmyzožravec pod krtinou? Lituji tu lebku svatého Václava, kterou o státním svátku, o kterém nikdo neví, co je to za svátek, ponesou v dešti po Staré Boleslavi, protože tam prý ho zabili i poprvé. Lebku ponese asi kardinál primas (to je jiná funkce než prymula), ale kdyby byl karanténizován, mohou ji nést Ovčáček s Lipovskou.
Globálně se nám oteplilo místy až k nule. To bude asi tím, že Greta Thurnbergová začala zase chodit do školy a o dramatický růst celosvětových teplot se nikdo nestará. Odborníci, které jiní odborníci nazývají takyodborníky, tvrdí, že skončil jeden sluneční cyklus a tak dlouho, jak se oteplovalo se teď bude zase ochlazovat. Jiní se zase těší, jak se v případě zvyšování teplot budou u nás pěstovat pomeranče a po celý rok budeme chodit v tričku a v kraťasech. Ale to letošní jaro a léto bylo teplé pramálo.
Pětisetleté sucho nám tento víkend ukazuje zoubky. Ostatně už na jaře tekla voda ze studní vrchem. Teď čekejme všechny doporučené povodňové stupně. Lidé přířeční si aspoň vyzkouší všechna postavená i nepostavená povodňová opatření. A jsme celkem v klidu: do Německa se všechna ta voda vejde. Aspoň se propláchne Bečva, ať si kyanidu užijí i Maďaři. Dozvídáme se, že ta firma nebyla součástí Agrofertu. Ten teď nikomu nepatří, takže nemáme žádného viníka. A ta firma vůbec s kyanidem vůbec nepracuje a když už ho vypouští, tak vůbec ne do Bečvy. Ty ryby se otrávily samy. A to je od nich zrovna před volbami hodně sprostý.

Půlrok

Dnes 20. září je to přesně půl roku ode dne, kdy u nás zemřel první člověk na novou epidemii. Dodnes 499 lidí, co zemřeli na Covid nebo s Covidem. Půl tisícovky za půl roku. Jako by to někde nahoře Nejvyšší epidemiolog přesně naplánoval a teď si může odškrtnout splněno.

Pochybuji, že by to nebylo přesně, protože ta čísla sledují úplně všichni. Ačkoliv media mnohem víc zajímají počet nově nakažených, protože to teď rychle roste. A dá se s tím lépe vyvolávat strach. Ta čísla jsou hodně důležitá, kromě nich máme už jenom roušky. Tedy vlastně tři R: Roušky, mytí Rukou a Rozestupy. A roušky jsou přesně to, co teď rozděluje národ: půlí se na zastánce a odpůrce. Tisíckrát už byla popsána užitečnost roušek i neužitečnost roušek nekvalitních, nesterilizovaných nebo špatně nošených. Lidé jsou znejistělí příkazy tady ne a onde ano, včera ještě jo a zítra už ne. Ale to už není téma pro koronavir, spíš pro blížící se volby.

Každý den u nás umírají lidé na chřipku, na rakovinu, na AIDS a plno jiných nemocí. Jejich počty se nedozvíte, protože to nikoho nezajímá. Jsou to choroby, na které jsme si zvykli a žádné rozestupy nedodržujeme. Ani media to nezajímá a experti nejsou pětkrát denně v televizi. Strach se přece mnohem lépe prodává.

Náš vrchní velitel

Po druhé volbě se vedly na síti nesmyslně mimoběžné debaty. „Zeman není můj prezident!“, hlásili jedni. „Ale je“, odpovídali druzí. Emoce a dodržování pravidel.

Měsíce plynuly a dnes se ukazuje, že Miloš Zeman je z celé hradní party ten méně důležitý. Jeho někdejší sarkasmy se změnily v nerudnost. Je nadhraničně mstivý, nejmenuje profesory ani generály, co se mu nelíbí. Zkouší, kam až se dá ohnout právo. Peroutkovi se neomluví a neomluví a skončí to (správně) tak, že za jeho pohrdání rozhodnutími soudů zaplatí daňoví poplatníci.

Dnes se dialog na síti vede jinak. „Jaktože se prezident už po několikáté nevyjádřil k jednadvacátému srpnu?“ „Zaplaťbůh, že se nevyjádřil, to by bylo zase ostudy.“ „Nebude zvát na schůzky druhého nejvyššího ústavního činitele.“ „Vystrčil aspoň nebude muset poslouchat jeho bláboly.“

Jsme v situaci, kdy máme-nemáme prezidenta. Zmizel z očí. Uklidil se nebo byl uklizen na zámek a nelze poznat, jestli je na dovolené nebo v pracovním procesu. I z těch Lán víme víc o rozkrádání dřeva než co prezident.

Zmizel i ze zahraniční scény. Kde jsou ty doby, kdy před fotoaparátem exceluje skupina sebevědomých evropských premiérů a úplně na okraji na židli zhroucená postava spícího starce. Dnes už nejezdí vůbec nikam.

Každý se ve stáří potká se svým životem. Cigarety, tuny bůčku a hektolitry becherovky a slivovice zdraví, nejenom fyzické, porazí. A ještě víc odjakživa negativní vztah k lidem, k jejich práci a názorům.

Zůstaňme tedy u toho, že je a zůstane neviditelný. Škody vzniklé nejmenováním profesorů jsou trapné, ale ve srovnání s protikorupční rétorikou a superkorupční praxí premiéra a vlády jsou marginální.
Přestáváme si být jisti, že potřebujeme nějakého prezidenta. Věnce může klást klidně i druhý nebo třetí ústavní činitel. No jo, ale…vrchní velitel branné moci. Vlastně nevím, jestli Češi, kteří nebojovali s nikým už skoro šest set let, takovou funkci k něčemu potřebují.

Čudlík

Někdy mám chuť vytrhnout kabel ze zásuvky a úplně se odpojit od internetu. A to nejen proto, že je to žrout času. A taky nejen proto, že skóre internetových informací je v relaci pravda:lež asi tak 1:3,5 v neprospěch pravdy. Ostatně kdo hodně přemýšlí, tak ta zrnka nepravd celkem rychle najde. Nejhorší je reklama. Ona je totiž adresná. V televizi nebo v novinách nabízejí auta za půldruhého mega jak lidu zazobanému, tak téměř bezdomovcům. Internet nabídne přesně to, co potřebujete nebo co by se vám zrovna hodilo. Někdy si myslím, že zná moje rodinné poměry, čistý měsíční příjem, ví kolik mám dioptrií a že sbírám mapy všeho druhu. 
Na druhou stranu musím přiznat, že na síti se dá najít spousta legrace a zábavy. A také můžete tohle spojení využívat k praktickým věcem. Hodí se, když něco sháníte. Pro lidi jako já, co bydlí celý rok na chalupě v lese, k nezaplacení.
To se vám třeba ulomí takový čudlíček u domovní vodárny čili česky u Darlingu.  A jste bez vody.  Normální muž se nemusí mýt sedm dní. Ale kafe z něčeho udělat musíte. Přitom jde o banalitu: vyšroubovat, utěsnit (po našem zapakovat), našroubovat. Celou vodárnu vám prodají v okresním městě. Samotný čudlíček až ve specializovaném kšeftu ve Valašském Meziříčí. Brr!
Ale máme internet. Vygůglit, vybrat ten pravý, vybrat zásilkový obchod, objednat, zaplatit, emailem dostat potvrzení, tři dny číst emaily, kde zrovna váš čudlíček sviští správným směrem. Už ho máte v ruce, napakujete a rovnou se můžete jít sprchovat. Pak už jen v návalu radosti odpovědět dodavateli, že všechno úplně fajn.
Druhý den si čtete na internetu o situaci v Bělorusku. A prsk – mezi odstavci je reklama na váš čudlíček. Spokojeně zamumláte, už ho mám. Přepnete na počasí a tam nabídka na řadu podobných čudlíčků. Počet obyvatel New Yorku: sada čudlíčků ve slušivém balení. A s jídlem roste chuť. Zjišťujete, jak moc se přestala prodávat auta v časech koronakrize: kompletní čerpadlo, a nakonec celý darling. Takhle to běhá tak měsíc, dva. Chtěli byste napsat panu Internetovi, ať toho nechá, že už ten čudlík máte. Jenže žádný pan Internet neexistuje, respektive nikdo ho neviděl, nikdo s ním nemluvil. Je to trochu podobné jako s bohem. Jenže žádný bůh vám nenabízí čudlíky.

Plytká diskuse

Nedávný výrok ministryně Maláčové velmi přesně symbolizuje uvažování i aktivity současné vlády. „Strašně mě unavuje otázka, jestli si to můžeme dovolit a kde na to vezmeme. To je podle mě taková hloupá, plytká diskuse“.

Už od dob premiéra Špidly všichni socani vědí, že „zdroje jsou“. Nikdo sice ty zdroje neviděl, ale představitelé ČSSD pevně věří, že někde být musí. Ve vzduchu povlává heslo „Po nás potopa!“

O tom, že levičáctvo dělá všechno proto, aby se udrželo nad hladinou, nemůže být sporu. Že si Maláčová (v duelu s Babišem) vybrala důchodce, je logické. Jsou opotřebovaní, uondaní a z části jednodušší (vůbec ne všichni, taky jsem v důchodu). V převážné většině nejsou blbí. Jasně, pět táců nenajdete na chodníku, ale volit kvůli tomu vládní strany nebudou.

Nemyslím, že by v krajích nějak výrazně bodovali socani a aňáci, tam se hraje o lidi, nikoliv o strany. A boj o senát vládní strany už asi dopředu vzdaly.

Tolik k volebním dárkům. Vedeme řeč, že se tahle a další pozlátka hezky vyštosují do výše. A že to budou platit naši vnuci atd. Napadá mě ošklivá myšlenka. Že mnohým našim důchodcům jsou jejich potomci lhostejní. Že bližší košile než plínky pro potomky. Nebudu to generalizovat, ale pár takových znám. Po nás potopa! Jak se z vlády volá, tak se zdola ozývá.
Jenže ono je to ještě trochu jinak. Nemá smysl čučet do křišťálové koule a odhadovat, co potká naše pravnuky a další příbuzné, které už nebudeme mít možnost poznat. On ten malér přijde mnohem dřív a dožije se ho většina z nás včetně těch nejstarších. Splácet ty úroky za dnes plnými hrstmi rozdávané penízky bude hodně bolet. A patrně přestane platit věta, kterou jsme si hýčkali až do letošního února – „Nikdy jsme se neměli tak dobře, jako teď.“
No nic, necháme se překvapit.  Covid necovid, k volbám půjdeme. Třeba nás napadne nevolit ty, které vůbec nezajímá, kde na to všechno vezmeme.

Jsme trochu usmajlení

Bylo to tak dávno, že ani já to nepamatuji. Starověké civilizace byly dost rozvinuté, ale potřebovaly něco k dorozumívání. Mluvit lidé uměli už dávno a každá nová věc, kterou přinášel pokrok, dostala nové jméno. Jenže řeči se vedou a druhý den už si nepamatujete nic. I vzniklo písmo.

První písmo bylo obrázkové. Můžete si ho všimnout u starých Egypťanů nebo u Aztéků. Jedno písmeno byl pták, jiné lev, další prase a třeba had. Jenže než jste namalovali ptáka coby P, zabralo to moře času. Tak se to zjednodušovalo a z ptáka bylo už jen pár čar. Přišly hliněné tabulky, papyrusové svitky, iluminované misály a kancionály, Gutenberg a nakonec počítače.

Písmena umíme dřív, než jdeme do školy a pak už se jenom zdokonalujeme až k úplnému uzdokonalení. Čteme rychleji, ale toho k přečtení je čím dál víc, hrozí, že budeme zasypáni lavinou informací a taky pořád víc světu něco sdělujeme o sobě. Ten fofr se nedá ustát, a tak pátráme po zjednodušení. Kdepak bychom se zdržovali větou „To mě opravdu pobavilo“. Napíšeme dvojtečku, pomlčku a závorku a máme to. Všichni najednou vědí, že je legrace. Narodil se smajlík. Textové editory a internetové programy nám jdou naproti a naše tři znaky převedou na usmívající se obrázek. A přidají banku příbuzných obrázků, které se mračí, pláčou nebo zatleskají. Je na nás – jediným klikem vložit.

Nemusíme vymýšlet nějaké formulace a myšlenky, úplně stačí, když víme, kam hrábnout. Už si nepíšeme, obrázkujeme si. To obrázkové písmo ze starověku se nám obloukem vrátilo. Máte narozeniny a váš Facebook je najednou zaplaven obrázky květin a piva, případně rumu. Týká se to všech genderů, ale zdá se, že ženy jsou v obrázkovém vyjadřování schopnější. Kdykoliv se někomu (některé) vztahově zadaří, obsypou to nekonečným množstvím srdíček, dortíků, hvězdiček a kvítků. Výhodou obrázků je, že ze sdělení zmizí záplava gramatických chyb.

Vlastně už nepíšeme a ani moc nesdělujeme. Posíláme si obrázky. Časem už nebude nutné psát, budeme si posílat věty zvukové. Namluvené. Jenže to znamená ty věty formulovat, brr! Tak raději vymyslíme nějaké zvukové smajlíky a bude.

Věřte jen tomu, co si změříte sami.

Červenec bývá většinou nejteplejším měsícem roku, a to zcela nezávisle na globálním oteplování.

Že byl červenec teplý, většinou pocítíte na vlastní kůži a informace v mediích o jeho teplosti vám to jen potvrdí. Složitější je, když chcete vědět, jak moc byl teplý. A už vůbec největší šarádou se stává otázka, jak moc byl nejteplejší.

Letošní červenec ovšem zklamal na celé čáře. Byl studený a deštivý, čemuž jsme už odvykli. Vědci, media i smrtelníci byli zaskočeni. Na pomyslném grafu červenců, plynule se zvedající rok od roku, najednou zeje zub. Nestoupavost teplot nás zmátla. Jistě nám to dotyční vysvětlí, až si to sami srovnají v kebuli.

My se zatím musíme spokojit s červencem 2019. Přesněji řečeno s tím, co nám zbylo z tehdejších novinových titulků. Různá media si dokázala s touto informací tvůrčím způsobem poradit. My, co máme s mediálním světem co do činění, víme, že červenec je také časem dozrávání okurek, což nějakým dosud nevysvětleným způsobem ovlivňuje i naši letní informovanost.
Mnohý čtenář se teď vyděsí: když nás media takhle rozmanitě informují o červenci, jaké to asi musí být v oblastech politiky, ekonomiky či dokonce kultury. Nenechme se děsit pestrostí téže zprávy v různých mediích. Pokud vám skutečně jde o to dobrat se relativně pravdivých fakt, zapněte Google. Tam vyhledejte všechny zprávy, co jich o události na vás vyskočí, a pak z nich udělejte průměr.

Jako jsem to udělal loni já ve věci července:


iDNES: Letošní červenec byl v Česku desátý nejteplejší od roku 1961.
Hospodářské noviny: Červenec byl nejteplejší měsíc v historii měření, uvedli vědci.
Novinky.cz: Červenec byl na Zemi nejteplejší měsíc v historii měření, ukázala satelitní data.
Pražský patriot: Červenec byl v Praze mimořádně teplý, zdaleka ne nejteplejší.
E15.cz: Plzeň zažívá nejteplejší červenec za posledních čtyřicet let.
Globe24.cz: Česko má za sebou třinácté nejteplejší léto. Nejhorší byl červenec.
Prima Zoom: Letošní červenec byl podle evropských vědců nejteplejším měsícem v historii měření na Zemi.
Lidovky.cz: Letošní červenec byl třetí nejteplejší za posledních 55 let.
Haló noviny: Letošní červenec v ČR byl desátý nejteplejší od roku 1961, od kdy se počítají republikové teplotní průměry.
Aktuálně.cz: V Klementinu naměřili v červenci nejvíc od roku 1775.
Informační web Českého hydrometeologického ústavu: Jedná se o 7. nejteplejší červenec na území ČR od roku 1961.

Gotická nádhera pivních šlapadel.

Praha je nejkrásnější město v Evropě. Goticky i turisticky. Uznávají to všichni. V novém režimu se všechno dost zlepšilo. Prokoukly fasády, zmizely dřevěné tunely pod padajícími římsami, místo skladů v centru se objevily zase kavárničky jako za dávných časů, i z koutů zmizel nepořádek a skládky. Když někdo doma bourá příčku, nesype už rum na chodník, ale do kontejneru. A opravy památek konečně rychle akcelerovaly.
Turisté se do Prahy začali hrnout, a nejenom kvůli Havlovi.  Spousta Čechů začala z turistického ruchu týt.  Ale aby to nebylo jiným městům tolik líto, máme povinnost si ji hyzdit. Na královské cestě i na uzlových bodech Starého Města byly na prodej ruské bábušky a čepice ruských důstojníků. Proč, to nikdo neví. Možná to pro západní turisty byly symboly pro celý socialistický tábor. Obchody kvetly, zato pouliční muzikanty se úřady snažily vyhubit. Mordor nevkusu se rozlézal po celém městě. Hnusné billboardy někde už zakrývaly barokní skvosty. Nedaleko sochy svatého Václava parkovalo mimořádně dlouhé osobní auto jako reklama na zdejší nevěstinec. A trdelník, trdelník a trdelník jako typicky česká pochoutka.
Hnus přežíval všechny vlády města a bylo toho čím dál víc. Ještě si pamatujeme Mikimause v nadživotní velikosti (jak vlastně velký ten původní myšák byl?), thajské masáže v legendární Karlově ulici vedle broušeného „českého“ křišťálu z Číny.

Ještě nedávno ulice přeplněné turisty byly zahušťovány pitoreskní dopravou všeho druhu.  Pamatujeme se na falešná historická auta pod orlojem. Opilci na segwayích vráželi do turistů. Dvoukolky byly nahrazeny elektrickými koloběžkami, kterými můžete za nevelké peníze dojet kamkoliv a tam je někam pohodit. Třeba je najde někdo další.

Po dlouhá léta a za všech vlád města tohle všechno trvalo a spíš mířilo k horšímu. Vždycky se našla nějaká firma, která dokázala vymyslet nějaký další byznysový plán a vždycky se našel nějaký úředník nebo politik, který si polepšil drobným všimným. Současná vláda města se trochu snaží a něco málo už se jí podařilo. Je ale těžké poradit si s krunýřem zvyku, všudypřítomných lobbistů a zájmu moci zákonodárné i soudní.

Tak třeba: magistrát zakázal provoz pivních šlapadel. Pokud nevíte, o co kráčí, o moc jste nepřišli. Dvacítka opilců nohama uvádí do pohybu monstrum, které svou pomalostí brzdí provoz v uličkách centra, ovšem pivo při tom teče proudem. Magistrát provoz těchto nesmyslů zakázal. Firma se odvolala. Soud kvůli formální chybě vrátil šlapadla do hry. Vítejte v Kocourkově pod Řípem.

Věřte jen tomu, co si změříte sami.

Červenec bývá většinou nejteplejším měsícem roku, a to zcela nezávisle na globálním oteplování. Že byl červenec teplý, většinou pocítíte na vlastní kůži a informace v mediích o jeho teplosti vám to jen potvrdí. Složitější je, když chcete vědět, jak moc byl teplý. A už vůbec největší šarádou se stává otázka, jak moc byl nejteplejší.

Letošní červenec ovšem zklamal na celé čáře. Byl studený a deštivý, čemuž jsme už odvykli. Vědci, media i smrtelníci byli zaskočeni. Na pomyslném grafu červenců, plynule se zvedajících rok od roku, najednou zeje zub. Nestoupavost teplot nás zmátla. Jistě nám to dotyční vysvětlí, až si to sami srovnají v kebuli.

My se zatím musíme spokojit s červencem 2019. Přesněji řečeno s tím, co nám zbylo z tehdejších novinových titulků. Různá media si dokázala s touto informací tvůrčím způsobem poradit. My, co máme s mediálním světem co do činění, víme, že červenec je také časem dozrávání okurek, což nějakým dosud nevysvětleným způsobem ovlivňuje i naši letní informovanost.
Mnohý čtenář se teď vyděsí: když nás media takhle rozmanitě informují o červenci, jaké to asi musí být v oblastech politiky, ekonomiky či dokonce kultury. Nenechme se děsit pestrostí téže zprávy v různých mediích. Pokud vám skutečně jde o to dobrat se relativně pravdivých fakt, zapněte Google. Tam vyhledejte všechny zprávy, co jich o události na vás vyskočí, a pak z nich udělejte průměr.

Jako jsem to udělal loni já ve věci července:


iDNES: Letošní červenec byl v Česku desátý nejteplejší od roku 1961.
Hospodářské noviny: Červenec byl nejteplejší měsíc v historii měření, uvedli vědci.
Novinky.cz: Červenec byl na Zemi nejteplejší měsíc v historii měření, ukázala satelitní data.
Pražský patriot: Červenec byl v Praze mimořádně teplý, zdaleka ne nejteplejší.
E15.cz: Plzeň zažívá nejteplejší červenec za posledních čtyřicet let.
Globe24.cz: Česko má za sebou třinácté nejteplejší léto. Nejhorší byl červenec.
Prima Zoom: Letošní červenec byl podle evropských vědců nejteplejším měsícem v historii měření na Zemi.
Lidovky.cz: Letošní červenec byl třetí nejteplejší za posledních 55 let.
Haló noviny: Letošní červenec v ČR byl desátý nejteplejší od roku 1961, od kdy se počítají republikové teplotní průměry.
Aktuálně.cz: V Klementinu naměřili v červenci nejvíc od roku 1775.
Informační web Českého hydrometeologického ústavu: Jedná se o 7. nejteplejší červenec na území ČR od roku 1961.

Ovce a vlci.

Když jsem byl o dost mladší, smířil jsem se se skutečností, že v Česku nejsou žádní vlci. Poslední byl na našem území zastřelen na Šumavě, prý 2. prosince 1874 v polesí Lipka u Vimperka.  Na Slovensku možná i potom sem tam nějaký byl. Třeba omylem zabloudil až do Beskyd a lidový myslivec pak sňal kulovnici z ramene. Někdy možná nesňal, ale strhl, to když se s vlkem dívali z očí do očí. A byli jsme opět bezvlční.

Zvykli jsme si na to asi tak stejně, jako že u nás ve volné přírodě nepotkáte nosorožce. Pak se jednoho dne u nás vlci objevili. Snad vycítili změnu politických poměrů, nebo co já vím. Přišla jich celá smečka, protože vlk je tvor kolektivní. Usídlili se v Broumovském výběžku. Asi věděli proč, Broumov je město v Čechách nejvzdálenější od Prahy. Je to kraj nedostupný, chudý a hornatý. Obyvatelstvo se převážně věnuje živočišné výrobě, nebo chcete-li, chová ovce. Tak proto se tu vlkům tak líbilo. První roztrhané ovečky. Pastýři se mračili, dělali nedostatečná opatření, stát škodu hradil. Vlkům jde tenhle způsob života k duhu, zvláště, když nemají žádné přirozené nepřátele.  Dařilo se jim a množili se, další smečky si hledaly teritoria v okolní krajině. Počet zabitých ovcí rychle rostl. Zemědělci skřípají zuby a hlásají, že to nemá cenu a za chvíli už to nebude k uživení.

Jako v Česku všechno, i tady asi za problémem stojí názory 51:49. Divoká zvířata jsou u nás chráněna, ta nejvzácnější nejvíc. Zákony obsahuji drastické pokuty, kdyby se někdo chtěl vlka zbavit. Ovce zákonem chráněny nejsou, starat se musí majitel (zajímavé by bylo zjistit, kdyby ovce žily ve volné přírodě, zda by zákonem chráněny byly).

Konflikt se hrotí. Ochránci zvířat a ochránci přírody vůbec zřejmě neustoupí. I právo je na jejich straně. (To právo se rodilo v časech, kdy jsme si o vlcích jen četli v knížkách). To je dobře pro naši přírodu. Zemědělci chtějí pracovat, vyrábět a podnikat. To je dobře pro naše hospodářství a naši životní úroveň.

Zatím se to neřeší, jednoduchý recept zřejmě ještě nikdo nevymyslel. Je to jen další korálek na šňůrce našich neřešených problémů.

Třicet jedna hrází.

Svět sčítá mrtvé a pomalu se vrací k normálu. Vyslechneme si teď pár spikleneckých teorií o tom, kde se ten vir vzal, ale hlavně poneseme následky rozvrácené ekonomiky.

Ovšem teď už je čas na důležitější věci, než je rozpad hospodářství a zástupy zemřelých. Studenti po Evropě zas vyrazí na náměstí protestovat proti oxidu uhlíku a také představitelé Evropské unie už oprášili svůj New Green Deal, který budou realizovat z peněz všech. My ostatní tušíme, že céódvě možná není ten největší problém. Naší hlavní zejména domácí bolestí je cosi jiného: sucho. Prý je letos největší za posledních pět set let. Ono to bude spíš takové novinářské klišé, které už si osvojují i kIimatologové. Silně pochybuji, že to nějaký vědec každý den, pět set let po sobě měřil. Naši předci měli před půltisíciletím asi úplně jiné starosti, kupříkladu jak ubránit kopec Vítkov před Zikmundem šelmou ryšavou.

Když si odmyslíme novinářskou nadsázku a povinné strašení, je to asi vážné. Teď přišlo pár slejváků a někde i povodeň a na sucho je rázem zapomenuto. Jenže za nedostatek vláhy můžeme ze všeho nejvíc my lidé. To ví dnes už v Česku každý, že rušit meze a remízky, meliorovat mokroty, pěstovat monokultury a zcelovat obrovské zemědělské plochy v zájmu vyšších zisků, byla kravina. Taky víme, že rovnat a betonovat koryta řek, aby všechna voda od nás co nejrychleji odtekla do Hamburku, Štětína a Konstanty, nebylo moudré.

Co s tím?

Koryta řek už nikdo do původní podoby nevrátí. A možná ani není o co stát. Nejdůležitější je vracet krajinu do formy, která by udržela vodu hlavně v půdě. Což znamená napravit všechny zločiny proti přírodě vypočítané v předchozím odstavci. Znamená to ovšem spoustu drobné i větší práce, náklady a snížení zisků zemědělských podniků, hlavně těch největších. A protože ty největší vlastní vedle premiéra také ministr zemědělství, vyrazilo jeho ministerstvo do protiútoku. Postavíme přehrady! Velké množství přehrad! Což je v současném plánu 31 kousků.

Budeme se zabývat přehradami a na to ostatní se tiše zapomene a agromagnáti budou mít klid. Navíc: jen příprava takové stavby je při našem tempu stavění záležitost tak na deset let. Přidejte tahanice s protestujícími obcemi, občany a profesionálními ekoaktivisty. Pak ještě řada let vlastní stavby. Až se začne napouštět, už tady nebude ani ministr ani my. Možná, že na cestě k přehradám to všechno někdo přehodnotí a dělat se nebude nic. Nebo se s velkou slávou postaví dvě tři hráze. Složitě a nákladně a třeba ani do nádrží nebude dost vody.

Ale hlavně se podaří odvracet pozornost od oněch úprav krajiny nutných k jejímu zavodnění. A zisky nebudou ohroženy. Po nás … sucho.

Covide, covide, kdo po tobě ide…

V diskusích o Covidu 19 se – jako vlastně v celé naší společnosti – projevuje ženský a mužský princip přístupu k tématu. (Výjimkám se omlouvám.)

Ženy (převážně) sledují každé zveřejněné číslo nakažených a hlodá v nich strach. Večer přijde Adam Vojtěch do TV, a najednou je administrativně nemocných o tisícovku méně. To pak člověk neví, jak se pořádně bát.
Muži mají (převážně) ke všemu ledabylejší přístup. Trousí ta svoje moudra, že když se víc testuje, tak je víc nakažených. Že je to taková zajímavější chřipka, která kromě 65+ nikoho moc neohrožuje. A že jediné smysluplné číslo je počet zemřelých, které už přes dva měsíce činí jedno úmrtí denně.
Ale jsou tu ještě media, imunologové a hlavně politici, co nás straší druhou a dalšími vlnami. Kdo se bojí, nezlobí.

Mediální průmysl nejvíc vydělává na tom, že lidi straší a představuje horory všeho druhu.
Epidemiologové, o kterých doteď nikdy nikdo neslyšel, si užívají svůj půlrok slávy a moci.
A politici potřebují vystrašené lidi, protože těm se lépe vládne.
Roste počet nakažených, protože roste počet testů. Mnozí nakažení by se bez testů o své chorobě ani nedozvěděli.

Číslo 389 je součet všech, co zemřeli na Covid, na jinou nemoc s přispěním Covidu nebo na něco úplně jiného, co bylo pro zjednodušení klasifikováno jako Covid.
I takhle v tom součtu je to od 1. června JEDNO úmrtí denně.