V diskusích o Covidu 19 se – jako vlastně v celé naší společnosti – projevuje ženský a mužský princip přístupu k tématu. (Výjimkám se omlouvám.)
Ženy (převážně) sledují každé zveřejněné číslo nakažených a hlodá v nich strach. Večer přijde Adam Vojtěch do TV, a najednou je administrativně nemocných o tisícovku méně. To pak člověk neví, jak se pořádně bát.
Muži mají (převážně) ke všemu ledabylejší přístup. Trousí ta svoje moudra, že když se víc testuje, tak je víc nakažených. Že je to taková zajímavější chřipka, která kromě 65+ nikoho moc neohrožuje. A že jediné smysluplné číslo je počet zemřelých, které už přes dva měsíce činí jedno úmrtí denně.
Ale jsou tu ještě media, imunologové a hlavně politici, co nás straší druhou a dalšími vlnami. Kdo se bojí, nezlobí.
Mediální průmysl nejvíc vydělává na tom, že lidi straší a představuje horory všeho druhu.
Epidemiologové, o kterých doteď nikdy nikdo neslyšel, si užívají svůj půlrok slávy a moci.
A politici potřebují vystrašené lidi, protože těm se lépe vládne.
Roste počet nakažených, protože roste počet testů. Mnozí nakažení by se bez testů o své chorobě ani nedozvěděli.
Číslo 389 je součet všech, co zemřeli na Covid, na jinou nemoc s přispěním Covidu nebo na něco úplně jiného, co bylo pro zjednodušení klasifikováno jako Covid.
I takhle v tom součtu je to od 1. června JEDNO úmrtí denně.