Metály

Státní vyznamenání jsou rozdělena, všichni se zásluhami o Miloše Zemana snad placku už mají. Mělo by nás to už dávno přestat zajímat, koho ten starý nemocný chudák zase ometáloval. Pro naši společnost a naše žití to má podobný význam jako to, když SK Kotěhůlky prohrají zápas s F-C Kozodírky. Jenže to by tu nesměl být Facebook. Desítky, ba stovky jinak normálních lidí, dokonce i ti, kterých si vážím, se hodiny a kilometry patlají v internetových diskusích, kdo a proč tu medaili dostat neměl. Tím přidávají té estrádě na váze a přihazují Zemanovi pod kotel. Jenže oni by nepřenesli přes srdce, kdyby si do někoho aspoň nekopli. To je jejich reakce na zoufalý stav naší společnosti. Na to, že třeba nedokázali volit lépe. Na to, že nedokázali přemluvit lidi kolem sebe, aby volili lépe. Že proti tomu, že se naše společnost  někam vrací, možná nedokázali ani pozvednout hlas.

Staré kusové počty: Tucet, mandel, kopa, veletucet…
Hodiny mají tuctový ciferník.
Má mandelinka patnáct pruhů?
Ten, kdo zná 60 vtipů, je veselá kopa?
Jsou české celebrity tuctové nebo veletuctové?

Demokracie je diskuse a my demokrati pořád diskutujeme. Třídíme se na pravici a levici, na konzervativce a pokrokáře, na multikulturalisty a vlastence a dokonce i na mladé a staré. Nikdy se nesjednotíme, protože neuznáváme právo opačného názoru na pravdu. A zatím druhá část naší populace, když se objeví nějaký vůdce, jde za ním jako dav. Jako stádo, ale jednotně. Kdyby se česká pravice netříštila a měla silného vůdce, mohlo to dopadnout naopak.  Ale zase bychom si mohli zanadávat, že je to málo demokratické.

Je podzim. V šest večer je tma jako v tlustém střevě, a to máme ještě letní čas. Ti, co horují pro zimní čas, budou rádi, že v neděli už bude tma v pět jako tamtéž. Počasí mlží jak vládní politik. Večer mrholí, ráno mlholí. Za chvíli budou plískat plískanice. U nás v lese za domem začali srnci říjet. Je to podobné, jako když máte za barákem kravín. Dost se těm srncům divím. Já bych teď na sex v lese nemyslel ani minutu.

Přestaňte už slzet nad výsledkem voleb. Čím začít? Nepochybně bychom si měli ujasňovat, kde se stala chyba. Co se udělalo špatně. Kteří demokratičtí politici udělali chyby. A hlavně jaké chyby jsme udělali MY! Nevím, jestli jsme toho schopni a jestli většina diskutujících nebude tvrdit, že chyby dělali nějací ONI. A jestli se nebudeme topit ve věčných diskusích a polemikách jen proto, aby měl každý navrch. A jestli nebudeme trvat na své neměnné pravdě a budeme odmítat poslouchat i jiné názory. Jinak se z toho nepoučíme a nebudeme si umět říct, co dál a jak z toho ven.

Každá žena by měla zpozornět, když ji její muž při milování oslovuje jiným křestním jménem. Může to být u něj známka počínajícího Alzheimera.

Je to vždycky stejné, když něco dělá stát. Kdysi se naslibovalo Pražanům, na co všechno bude možné použít Open kartu. Zbyla MHD a velký tunel. O nefungujícím registru vozidel už se napsalo dost. Teď si stěžují lékaři na povinné zavedení e-receptů. Vše, co se lékařům slibovalo, v současné době nefunguje. Jde například o lékový záznam, možnost lékaře podívat se, které léky od jiných lékařů pacient bere nebo kontrola kontraindikací. Vždycky se tyto novinky prezentovaly jak zjednodušení služby občanům. Za to u EET, kde je účelem fízlování podnikatelů státem, to funguje (na náklady podnikatelů) od začátku skvěle.   Možná pár lékařů odejde do předčasného nebo do zahraničí. A my si můžeme akorát stěžovat. Voliči ANO, ČSSD a KDU-ČSL si stěžovat nesmí.

Za blbost se platí, i když vypadá jako dobrý nápad. Možná ti mladí sudetští Němci, co chtěli tak moc připojit k Říši, by bývali nemuseli umřít u Stalingradu.

Moderní mladý levicový člověk

Zabývá se studiem marxismu-leninismu. Nenávidí globalizaci, velkokapitál a koncerny. Věří v celosvětovou revoluci. Svět je a musí být multikulturní. Uvítá v Evropě všechny migranty. Islám je vlídné náboženství. Terorismus neexistuje, útoky dělají jen frustrovaní jedinci. Podporuje Palestinu a nenávidí Izrael. Je feminista, i když má pindíka. Žádá ženské kvóty. Ženy by měly rodit, když to zatím jinak nejde. Ale péči o děti by měl převzít stát. Majetek je zlo. Prázdný objekt má každý právo obsadit. Přírodu je nutné chránit před lidmi. Tam kde není pole, měl by být národní park. Je vegan nebo alespoň vegetarián. Zvířata by se rozhodně neměla zabíjet. Bojkotuje všechny výrobky, které škodí přírodě. Chce zakázat přírodní kožešiny. Nejlepší elektřina je žádná elektřina. Šetří vodou, čůrá ráno ve sprše, aby nesplachoval. Vyzývá k zalévání záchodu nachytanou dešťovkou. Jediný rozumný dopravní prostředek je pro něho bicykl. Přivazuje se řetězem k Temelínu a leze na komíny elektráren. Protestuje proti stavbě dálnic. Všemi způsoby bojuje proti oteplování planety nebo o tom aspoň hodně mluví. Je ochoten demonstrovat kdykoliv za cokoliv. A když je potřeba, zapálí i nějaká auta.

 

Svět se hýbe a drolí. Katalánci, Vlámové, Skotové, Benátčani, Kurdistan… Nejsme my divnej národ? Ani ti Moraváci se od nás nedokážou odtrhnout.

Jupp prošel Uchem jehly.

V neděli 15.10. od 13:00 na ČT 2 se vysílá další pořad Uchem jehly. Je to půlhodinový rozhovor se mnou jako hostem. Diskutoval se mnou autor pořadu Pavel Klinecký a bavili jsme se o muzice, historii, o knihách, o řemeslu psaní i o duchovnu.

„Průlety folkovou pamětí“ (Už jsem dopsal)

Uf! Právě jsem dopsal svoji (už pátou) knihu s pracovním názvem „Průlety folkovou pamětí“. Je připomenutím skoro všeho, co jsem prožil s folkovou, country a trampskou hudbou přibližně v letech 1968 – 2011.

Významné i zapomenuté kapely, Porta, Zahrada a další festivaly, Malostranská beseda, Klub na Petynce, Lucerna a vůbec „kde se hrálo“. Desky a radia. Pořadatelé, organizátoři, publicisté, zvukaři, lidi, které jsem měl a mám rád. Příběhy, zážitky, zákazy, smutky a naděje i společenský kontext a události doby, kterou jsme prožívali.  A úžas, kolik jsme toho za čtyřicet let stihli.