Ta dnešní mladá generace je hrozná.

Kritizovat mladou generaci je sport, kterým lidstvo žije už statisíce let. Když opictvo slezlo se stromů a posléze vzalo do ruky klacek, generační rozdíly moc nevznikaly. Syn i vnuk uměli totéž, co otec a děda, a nějaký krůček v inovacích a ve vývoji jste mohli sledovat tak jednou za padesát generací. Jenže každý nový objev ten pokrok krok po krůčku zvětšoval. Nejrychleji to šlo v umění zabíjet, a to jak zvířata, tak sebe navzájem. Vynález ohně, pak bronz, železo, střelný prach a nakonec rakety. Ale nejen válkou živ je člověk a přicházely objevy i v jiných oblastech. Už například neumíráme na mor a nepíšeme knihy brkem na pergamen. Někdo spočítal, že penzum informací o světě se každou generaci minimálně zdvojnásobí. Co s tím? Ani Ty nejzákladnější základy vědomostí už nepojme v celku nikdo. Je třeba vybírat si a selektovat. Pro vašeho dědečka končila fyzika řadou kladka – páka – kolo na hřídeli – Leydenská láhev. Třeme-li liščím ohonem…Mladý člověk toho musí vstřebat ze všech oborů mnohem víc. A to staršího člověka štve. Přestává tomu rozumět a stačit a ví, že už nikdy nebude. V dědečkovi se něco obrátí naruby. Podívejte se, tvrdí, jaké krásné věci nám ve škole nasoukali do hlavy. Pamatuje si ovšem ty nejzbytečnější věci: Okoličnaté rostliny, nejstudenější místo na zeměkouli, rok 1434, autora románu Kříž u potoka. Tedy informace, které mladý člověk znát nepotřebuje, protože si je vygúgli, když je potřebovat bude. Starý člověk tohle nechápe. Je pyšný na to, co mu všechno uvízlo v paměti, i když většinu z toho nepotřeboval nikdy. Ovšem souhrnu těch paměťových zákrutů se dodnes říká inteligence. A teď to přijde: Starý člověk zjistí, že ta mladá generace vlastně nic neumí. A přihodí k tomu, že jsou ti mladí nevychovaní. Trošku při tom zapomíná, že jako mladý nebyl lepší a že patří ke generaci, která ty mladé vychovávala a je tedy spoluodpovědný. Ale tu odpovědnost si nepřipustí, stejně jako v jiných oblastech, třeba v politice. Opakuje se to generaci za generací. O těch dnešních starších to tvrdili jejich starší a o nich zase jejich ještě starší. Jenže to už si dnešní starší nepamatují. To, že ta mladá generace je v řadě věcí vyspělejší, systematičtější, poučenější a většinou i trochu myslící, si starší člověk nepřipustí. A že si pravděpodobně zařídí lepší život než jejich otcové a dědové. Doufejme. Ovšemže se dá leccos přibrzdit. O tom, jak se mají ti mladí vzdělávat, rozhodují výhradně ti starší. Ministři, experti, výzkumné ústavy i ředitelé škol. Tak děcka hezky necháme biflovat ty okoličnaté rostliny a omezíme nějak matematiku. Oni by ti mladí začali moc myslet. A to by se nelíbilo žádným politikům, nejen těm totalitním.

Zapomněli jsme, že částí života je i smrt.

Až do března jsme žili v Evropě sedmdesát let poměrně dobrý život. A posledních třicet i plný, bohatý a svobodný. Tedy kdo chtěl. Prakticky žádná válka. Postupné zvyšování úrovně života. Lékařská péče na úrovni. Zmizelo mnoho nebezpečných nemocí, hlavně těch infekčních. Zlepšilo se životní prostředí. V Evropě se plynule zvyšoval věk obyvatel a my jsme po roce 1989 začali dohánět západ.

Časem jsme si zvykli na činorodé devadesátníky, některé na štíru s chůzí, ale většinou dobře myslící. Věděli jsme, že zatím nikdo nevynalezl elixír života a že přes všechna vylepšení život někde končí. Ale skrývali nám to, na rozdíl od předchozích generací, které viděly své blízké umírat doma, většinou v přímém přenosu. Pýchou všech režimů byly televizní šoty spokojených stařečků v kolektivních zařízeních. Dnes starý člověk zemře v nemocnici nebo v ústavu a blízcí si to odbydou v přísálí krematoria. V obřadní síni už nejde o tu smrt, ale o zásluhy, o to, kolik květin, a kdo všechno dorazil.

Se smrtí se prostě míjíme. Neprožíváme ji, leda u těch hodně blízkých, jinak je to pro většinu životaběh, jako když na podzim padá listí. V našich myslích se usadil ateismus, nebádáme, kam je to dál a jestli se tam potkáme. Někteří lidé o to víc chamtí po smrti na obrazovkách – vraždy, havárie, utopenci, pády z mostu… Na pády letadel je už množstevní sleva, tam je smrt anonymní.

A teď přijde něco, co neznáme, nechápeme, na co nejsme připraveni. Smrt kosí v našem okolí, mrtvých ve statistikách přibývá denně po stovkách, a my se s tím musíme smiřovat. Jasně, mnohokrát se tomu dalo zabránit, kdyby bylo v každý čas dost prostředků na ochranu, kdyby se uklízečka z domova důchodců neodskočila nakazit se na diskotéku, kdyby se vláda nechovala jako hejno zmatenců…

Ale je to tak. Lidé umírají. Můžeme to brát jako boží záměr nebo běh světa v souladu s Darvinem. Nebo to jen vzít na vědomí. Všechno neumíme, a ještě dlouho umět nebudeme. Možná nikdy. Tak se s tím smiřme a obrňme se trochou pokory.

Před 34 lety v roce 1987 novinář Jiří Ruml založil samizdatové Lidové noviny. Možná by se dost divil, kdo je teď vlastní a co se v nich píše.

Informace, že Krizový štáb rozhodl, že všechny porody budou vzhledem k současné pandemické situaci odloženy na neurčito, se nezakládá na pravdě.

Výklad nových opatření vlády k 1. březnu 2021. – část druhá

+ Ptali se mě, co dělat, když musíte mít respirátor k tomu, abyste si mohli koupit respirátor. Trvalo mi, než jsem to vymyslel. Zavoláte od obchodu, kde je mají, zeptáte se, kolik stojí, položíte obnos na práh prodejny a vyčkáte, až tam prodavač položí žádané zboží. Nasadíte si respirátor, hrdě vstoupíte do obchodu a koupíte si deset dalších.
+ Složitější to bylo v pondělí ráno, když jste jeli poprvé po začátku pseudo-lockdownu do práce. Kontrolní orgán po vás mohl vyžadovat potvrzení o tom, že jedete do práce, kde pracujete. Které jste neměli, když to vláda vyhlásila teprve v soboty. Ale dá se předpokládat, že kterýkoliv policista nebo voják na čekpointu je inteligentnější než kterýkoliv člen vlády, takže jste se nakonec nějak domluvili. Ostatně na výlet nebo za kulturou by tak brzo ráno jel do jiného okresu asi jenom blbec.
+ Zvláštní postavení mezi službami mají autoservisy, které jsou nově uzavřeny, ale zároveň otevřeny. Převedeno z úředního jazyka fungují a pracují, ale zákazník do nich nesmí vstoupit. Předávání vozu se odehrává pod širým nebem (není uvedeno, zda to musí být v blízkost servisu nebo třeba na druhém konci města). Automobilisté si tak užijí trochu jara. Každopádně na předávání je vhodné vybavit se deštníkem.Tento postup by se mohl praktikovat i v jiných službách. Třeba potřebujete sepsat kupní smlouvu. Sejdete se s notářem v parku, dohodnete se na detailech, notář skočí do kanceláře, sepíše smlouvu a donese vám ji do parku k podpisu.

Výklad nových opatření vlády k 1. březnu 2021.

část první
+ Praha je kraj, okres i obec. Pokud nemáte psa, můžete se vydal až k hranicím Prahy, třeba do Klánovic nebo na Zbraslav. Pokud ale máte psa, můžete se s ním vzdálit maximálně pět set metrů od svého bydliště. Pokud jdete na procházku žádného psa nemaje, napište si čestné prohlášení pro kontrolní orgán, že psa nemáte. Jestliže psa máte, ale nebydlíte s ním ve svém trvalém bydlišti, musíte psa tajně přemístit do trvalého bydliště a tam s ním chodit 500 metrů kolem baráku. To ovšem neplatí, když má pes trvalé bydliště jinde než vy. Psa si můžete za účelem procházky i vypůjčit, ale v tom případě mějte u sebe souhlas majitele psa. Jestli můžete kroužit se psem jen kolem bydliště jeho majitele nebo i kolem vlastního bydliště, opatření neuvádí.
+ Lidé, kteří budou cestovat mimo okres na svou chatu nebo chalupu v jiném okrese, protože v ní bydlí. Podle doporučení vlády se mohou kontrole na cestě jako doklad ukázat složenku za plyn. Pro ty, co plyn nemají, to bude asi problém. Mohou ale tvrdit, že si chystají plyn zavést a prokázat se nabídkovým letákem od plynárny.
+ Máte-li děti ve střídavé péči, můžete si je střídat, jak potřebujete. Bez problémů si pro ně můžete dojet třeba z Aše do Jablůnkova. Mějte ale u sebe rozhodnutí soudu a střídavé péči a rodné listy dětí. Obdobně to platí, i pokud má někdo děti ve střídavé péči s několika partnerkami a sváží je z celé republiky.
+ Pokud jdete ven, v mezidomí samozřejmě s respirátorem FFP2. V lese nebo v poli už bez něj, ale musíte přesně vědět, kde jsou hranice katastru vaší obce. Jinak vás čekají problémy. Nepředstavujte si, že na hranici obce je cedule s jejím názvem – to u silnice. Ta je tam jen proto, abyste mohli zaplatit pokutu za nedodržení rychlosti. Ale hranice obce není označena ani v krajině ani na mapách. S jedinou výjimkou mapy katastrální. Ta je uložena na katastrálním úřadě v okresním městě. Tam si můžete zajet a mapu si nechat ofotit. Když vás zastaví policista, vysvětlíte mu důvod své cesty právě takhle: Jedu na katastr! Policista bude možná udiven, protože takový pohon auta nezná. Pohodlnější bude, když si tam zajede až skončí třítýdenní uzávěra. Jenže to už nebudete žádnou mapu potřebovat.

Co nás čeká v březnu.



1.-7. Vláda bude měnit a opravovat některé body ze schváleného opatření, ale bude tvrdě vyžadovat jejich dodržování.
7. Demonstrace na Václavském náměstí bude divočina. Policisté nezasáhnou, protože budou všichni na silnicích.
8.-14. Vláda bude opravovat opravené body ze schváleného opatření. Nezávisle na sobě je budou vysvětlovat ministr Blatný, ministr Hamáček a premiér Babiš. Každý jinak.
15. Nemocnice zastaví příjem pacientů, protože na parkovišti sanitek se bude hromadit špinavé prádlo. Vláda konečně otevře prádelny.
16. Ministr Plaga vydá konečně pokyn, jak se žáky mateřských škol, kteří jsou od 1.3. na distanční výuce, a podá žádost ministryni Schillerové na uvolnění prostředků pro nákup počítačů pro ně.
18. Ve Sněmovně proběhne pěstní souboj mezi ministryní Maláčovou a ministryní Schillerovou kvůli náhradám osob v karanténě.
19. Vláda požádá o prodloužení pseudo-lockdownu o další dva týdny.
20. Nastane první jarní den.
21. Na celodenním zasedání Sněmovny o prodloužení ukáže poslanec Volný na všechny, co mají krev na rukou.
23. Ministr Havlíček sdělí, že zákaz provozu lanovek a vleků se nevztahuje na lanovku na Petřín. Zároveň uvede, že od 15. dubna mohou být všechny lyžařské vleky v provozu.
27. Geodeti začínají zaměřovat hranice jednotlivých okresů tak, aby tam v budoucnu mohly být postaveny ploty.