To je pořád cavyků se sochou Koněva.
Stále řešíme protesty těch pěti komunistů v čele se Semelovou.
Mám řešení: rozřízněme tu sochu vertikálně napůl.
Tu půlku, která osvobodila Prahu 1945 nechme stát na místě a dejme jí pokoj.
Tu druhou půlku, která utopila v krvi Budapešť 1956 a připravovala zotročení českého národa 1968, odvezme do sběrného dvora. A choďme se dívat na soudružku Semelovou, jak tam před vraty demonstruje.

Čínská společnost Huavei, před kterou varoval Národní úřad pro kybernetickou bezpečnost, vyhrála soutěž na informační systém pro Ministerstvo financí a Státní tiskárnu cenin. Vláda šetří a ministryni Schillerovou jiné věci, než nejnižší cena nezajímají. Vše, co o sobě napíšete v daňovém přiznání, budou mít Číňani jako na talíři. Proč to tak je, se můžeme jen dohadovat. Ale je známo, že největší podíl obrovských dluhů firmy Agrofert převzala čínská banka.  Tomu Zeman jistě tleská a bude ochotnější s prezidentskou milostí.

Jestliže je na Facebooku nějaká legrace a vy potřebujete smajlíka, aby vám docvaklo, že to je legrace, možná nemáte smysl pro humor. I s tímto hendikepem se dá žít. Ale pokud vám to nedocvakne ani s tím smajlíkem, vymažte, prosím, sami sebe ze svých přátel.

CO2 začíná být velký otazník.
Zvykli jsme si poslouchat mantru „většina vědců tvrdí, že…“
Jenže co když se ta většina vědců mýlí?

Nebo co když někteří z těch vědců upravují výsledky, aby je podpořila veřejnost i politici a dostali další granty?
Jenže co když různí vědci říkají různé věci a aktivisté si z nich vybírají jen to, co se hodí k jejich pravdě?

Teorie poněkud ulítlá.

Zástupy hlupáků věří nejrůznějším konspiračním teoriím. Od vypouštění chemitrails přes informaci, že newyorská dvojčata odpálila CIA, až třeba po přistání na Měsíci, realizované v holywoodském ateliéru.

Jedna konspirační teorie z poslední doby zatím ještě není příliš rozšířená. Jedná se o tohle: Čína se chystá ovládnout svět. Samozřejmě ne vojensky; válečná dobrodružství jsme snad už definitivně nechali v minulém století. Dnes se státy a svět ovládají hospodářsky. USA je zatím pro Číňany silný protivník, ten přijde na řadu později. Teď se zaměří na Evropskou unii. Stačí rozvířit otázku mravní odpovědnosti Evropanů za záchranu planety. Vnuknout jim myšlenku, že je třeba zabránit růstu teplot o jeden a půl stupně. A že se o to Evropa musí postarat. Odstavit elektrárny, přestat vyrábět auta na benzín, omezit se a šetřit. Bude to pro ni hodně drahé a poměrně nejisté. A nebudou zdroje na další rozvoj, který vlastně ani není moc žádoucí.

Ostatní svět a hlavně Čína na tohle všechno budou samozřejmě kašlat. Jejich neekologická produkce poroste a budou bohatnout, zatímco nekonkurenční starý kontinent zchudne. Nakonec si nás prostě koupí.

Chápete absurditu té teorie? Už žádní ilumináti, Židé, mimozemšťané, Sörös, ale nějaké čínské politbyro. Tomu přece nemůže normální člověk uvěřit!
Ostatně tohle všechno dokážeme my Evropané sami, aniž by nějaká Čína musela hnout prstem.

Meteority v tajze a moře pod Řípem.

Všimli jste si, že nejvíc meteoritů dopadá na Sibiři? Já vím, řeknete si, je to tak spočítané s ohledem na rotaci Země a magnetické anomálie, žádné velehory v cestě, měkký dopad do tajgy. Takže je logické, že přistávací dráhy meteoritů jsou zakresleny právě tam. Navíc na Sibiři je nízká hustota obyvatelstva, na jeden dopad meteoritu dva až tři mrtví lovci kožešin, to se ve velké zemi ustojí. Je to v pořádku, všechny meteority dopadnou na Sibiř. Ty menší si místní obyvatelstvo rozebere na součástky dřív, než se o tom dozví ústřední vláda. Ty velké způsobí rozruch, navzdory miliardám komárů tam vědci jedou zkoumat, novináři z letadla fotografují to, jak hezky jsou všechny vzrostlé stromy srovnány patami k výbuchu. Senzibilové bilují senzace a záhadologové vymýšlejí Marťany a tajné zbraně.

Dá se říci, že meteority jsou populačně ohleduplné, protože v době před vznikem lidstva si dopadaly, kam chtěly. Jeden prý vyhloubil kráter v Mexiku a do věčných lovišť poslal všechny dinosaury. Je od meteoritů slušné, že se vyhýbají dopadům na mořskou hladinu, aby nečeřily vodu vlnkami tsunami a nerušily klienty cestovních kanceláří. Zdá se ale, že jeden to nezvládl a spadl do Atlantiku právě ve chvíli, kdy na Atlantidě dojídali večeři.

Ovšem stejně jako se dá říci, že za mého mládí byly holky hezčí a tráva zelenější, v časech úplného mládí Země sem dopadaly meteority o hodně mohutnější. Stačí si vzít mapu Čech a kouknout se jak je ta pánvička hezky dokulata olemována horami. To musel být macek!

Kruhovou souměrnost těch hor kol Čech narušuje prakticky jen sopečné České středohoří, které se vymagmatovalo daleko později. Jinak tu všude bylo moře, ze kterého vykukoval jen Říp s kapličkou. A na Brdy tenkrát trampové jezdili lodí.

 

Olovo

Nedlouho po listopadu 89 jsme začali vydávat FOLK & COUNTRY. Náš časopis. Byla to událost, každý krůček jsme prožívali s velkou vážností. Nést rukopisy do tiskárny mohl samozřejmě jen šéfredaktor, kdyby bylo potřeba něco vysvětlit. Tak jsem vzal celou tu otep papírů a šel.

Netušil jsem, že na tisk našeho skromného časopisu musí být tiskárna tak obrovská, ale byla. V přízemí byly obrovské papírové role. Jako když kombajn rozhází po poli dokulata sbalenou slámu. Vedle stál stroj, velký asi jako válcovací stolice. Chroustal ty obrovské role a něco na ně s klapotem a rachotem tiskl. O patro výš byly kanceláře a v jedné z nich jsem odevzdal svůj náklad rukopisů a fotografií. Byli rádi a ukázali mi, kde bude probíhat sazba našeho časopisu. V té místnosti to probíhalo tak, že kdyby tam metalová kapela otočila volume napravo, nebyla by slyšet. Stálo tam několik strojů, které řinčely, klapaly, hvízdaly a funěly. Možná nehvízdaly, jen funěly, ale já byl zvukově oslněn. Stroj byl kombinací malé vysoké pece a psací stroje. U každého seděl seriózně vypadající pán, zřejmě vzdělanec, protože bušil do kláves jako zkušená písařka.

A teď to přijde: Zmáčkl třeba klapku A a do nějaké štěrbiny v tom stroji stříklo žhavé olovo. Když to vystydlo, byl to nenápadný hranolek, na jehož vršku vystupovalo to A. Horká sazba se tomu říkalo. Hranolek se posunul a na jeho místo stříklo další písmeno. Za chvíli byl z olova celý řádek a za ním třetí a desátý a nakonec byl hotový sloupec s kompletním článkem.
Co s ním bylo dál, vám možná napíšu jindy. Teď jen tolik, že takhle z olova vznikala jen asi čtyři čísla našeho měsíčníku. Mezitím se odstranily ostnaté dráty na hranicích a do tiskárny přivezla zahraniční firma počítače, na kterých se sázelo už všechno kromě ředkviček. A za pár měsíců jsme na počítači připravovali sazbu celého časopisu v redakci. Stroje i olovo zmizely ve sběrně kovů.
Možná jsem mohl ještě nějakých dalších deset let obdivovat tu předpotopní olověnou sazbu, kdyby nepřišel Listopad. Jenže kdyby nepřišel Listopad, tak by ten náš ani žádný podobný časopis vůbec nemohl vyjít.

Co všechno musíme vrátit.

Restituce u nás proběhly poměrně liknavě, a my samozřejmě víme proč. Na řadu restituentů se nedostalo nebo se vracení majetku táhne.

Jedním z nejkřiklavějších příkladů je skutečnost, že panu Hrochovi dosud nebyl navrácen Týnec. Podobně byla postižena rodina pana Heřmana, která se zatím nedočkala vrácení Městce. Na Městec má samozřejmě nárok i pan Vojna, zatímco pan Vlach čeká, kdy dostane zpět své Březí.

Tak bychom mohli pokračovat. Kdy se konečně vrátí panu Golčovi jeho Jeníkov? Pan Kropáč se marně dožaduje své Vrutice, stejně jako pan Sezima svého Ústí nebo pan Kardaš Řečice. Pan Karel už velmi dlouho čeká na své Vary.

A snad nejhůř je na tom paní Králová. V restituční tahanici se pře o Hradec s panem Jindřichem. Snad se alespoň dočká vrácení svého Městce a svého Dvora nad Labem.

Věřte jen tomu, co si změříte sami.

Červenec bývá většinou nejteplejším měsícem roku, a to zcela nezávisle na globálním oteplování.

Že byl letošní červenec teplý, jste asi pocítili na vlastní kůži a informace v mediích o jeho teplosti vám to jen potvrdí. Složitější je, když chcete vědět, jak moc byl teplý. A už vůbec největší šarádou se stává otázka, jak moc byl nejteplejší. Jak vzápětí uvidíte, různá media si dokázala s touto informací tvůrčím způsobem poradit. My, co máme s mediálním světem co do činění, víme, že červenec je také časem dozrávání okurek, což nějakým dosud nevysvětleným způsobem ovlivňuje i naši letní informovanost.
Mnohý čtenář se teď vyděsí: když nás media takhle rozmanitě informují o červenci, jaké to asi musí být v oblastech politiky, ekonomiky či dokonce kultury. Nenechme se děsit pestrostí téže zprávy v různých mediích. Pokud vám skutečně jde o to dobrat se relativně pravdivých fakt, zapněte Google. Tam vyhledejte všechny zprávy, co jich o události na vás vyskočí, a pak z nich udělejte průměr.

Jako jsem to udělal já ve věci července:

iDNES: Letošní červenec byl v Česku desátý nejteplejší od roku 1961.
Hospodářské noviny: Červenec byl nejteplejší měsíc v historii měření, uvedli vědci.
Novinky.cz: Červenec byl na Zemi nejteplejší měsíc v historii měření, ukázala satelitní data.
Pražský patriot: Červenec byl v Praze mimořádně teplý, zdaleka ne nejteplejší.
E15.cz: Plzeň zažívá nejteplejší červenec za posledních čtyřicet let.
Globe24.cz: Česko má za sebou třinácté nejteplejší léto. Nejhorší byl červenec.
Prima Zoom: Letošní červenec byl podle evropských vědců nejteplejším měsícem v historii měření na Zemi.
Lidovky.cz: Letošní červenec byl třetí nejteplejší za posledních 55 let.
Haló noviny: Letošní červenec v ČR byl desátý nejteplejší od roku 1961, od kdy se počítají republikové teplotní průměry.
Aktuálně.cz: V Klementinu naměřili v červenci nejvíc od roku 1775.
Informační web Českého hydrometeologického ústavu: Jedná se o 7. nejteplejší červenec na území ČR od roku 1961.