Kocourkov pod Řípem – Milion žlutých kachniček

Ten příběh je možná skutečný. A třeba je to jen hoax, co poslal nějaký vtipálek na síť. Kdysi kdesi v oceánu ztroskotala velká nákladní loď, která mimo jiné vezla miliony malých žlutých plastových kachniček. Plastovým se plave ještě líp než živým. V průběhu let se tak dostaly do všech moří světa. V zásadě veselá historka. Na druhé straně i ty roztomilé kachničky se přidávají k obrovskému množství plastového odpadu v mořích. Ale o tom třeba příště.

Vraťme se k obřím nákladním lodím, co vozí kachničky a počítače z Číny, banány z Kostariky, hovězí z Argentiny, ropu ze Zálivu, odněkud hnojiva a z Afriky kobalt, který tolik potřebujeme na baterie do elektrických aut.

Asi znáte fotky lodních gigantů, co mají i na horních palubách poskládané kontejnery do závratných výšek. Bojím se i jen naklonit tu fotografii, aby se loď nepřevrátila.

Tyhle megalodě znečišťují životní prostředí víc, než si dokážete představit. Jezdí na mazut a z výfuků nad hladinou chrlí emise sazí, oxidů síry a dusíku. Jedna taková loď vyprodukuje za jeden den množství zplodin srovnatelné s jedním milionem aut. Ani v přístavu nevypíná motory, protože nahodit takový motor trvá mnoho hodin. To si nevymýšlím. Pokud to chcete i cizojazyčně, tak tady: https://www.euractiv.com/section/air-pollution/news/daily-emissions-of-cruise-ships-same-as-one-million-cars/.

Kolik takových lodí vyprodukuje víc emisí než všechna auta na světě.

Ještě perlička: Měřili množství zplodin na palubách velkých výletních lodí a výsledky byly srovnatelné s centry průmyslových měst.

Co s tím?

Kocourkov pod Řípem – Prarodič číslo dvě.

Mám dvě vnučky a čtyři vnuky. Musíte uznat, že v tomto ohledu mám být proč na sebe pyšný. (Číslo šest jsem si stanovil jako limitní, a tak si od jisté doby už dávám pozor.) Snažíme se být řádným dědečkem a babičkou, i když nikdo z nich nás tak neoslovuje. Říkají nám Juppe a Hanko. Ale to nevadí, všichni vědí, že jsem jejich děda. Dokonce jediný.

Jak tak sleduji zprávy ze světa, dozvěděl jsem se, že ve Francii (a možná už i někde jinde na Západě, nebo se to aspoň chystá) se už nějakou vyhláškou nebo nařízením neříká père a mère, totiž táta a máma. Správně je teď RODIČ 1 A RODIČ 2. Proč to tak je, je asi všem jasné. Mère může být klidně chlap, kdežto père ženská. A nakonec proč by táta nemohl být mámou a máma tátou, že?  Je ovšem taky klidně možné, že ti dva povivší dítko, nejsou ani to, ani to druhé.

Uvědomil jsem, že nové pojmy zavádějí ve věci jasno, systém a pořádek. A že je jen otázkou času, kdy to moudré opatření zavítá i k nám. Určitě nepřijde samo. Příkladmo – když se drobeček narodí do rodiny, kde už bude mít bráchu a ségru. Od nyní ovšem Sourozenec 1 a Sourozenec 2. 

A taky mi docvaklo, že už vlastně nejsem děda, ale PRARODIČ číslo to a to. My jsme s Hankou docela prověřená sestava, takže se o prvočíslo určitě nebudeme hádat. Já budu Prarodič číslo dvě. Jednak číslo jedna má mnohem větší zodpovědnost, a pak taky moudřejší ustoupí. Číslo jedna bude s vnoučaty jedna až šest řešit – pro případ, že se zrovna vyskytnou u Prarodičů jedna a dvě – zdravé a chutné stravování, dodržování základních hygienických návyků nebo krácení zlomků. A taky foukání na bebíčka nebo zvládání emocí a vůbec vztahové záležitosti. A Prarodič 2 bude na blbinky, lepení modelu Karlštejna nebo vyprávění, jak to bylo, když jsme na vandru v Rumunských horách potkali medvěda. Prostě všechno bude harmonicky vyváženo podle genderově korektních pravidel.
Budu DVOJKA!

Kocourkov pod Řípem – Patníky, návěstidla a jezy.

Doprava zaujímá vůdčí místo v mediálním životě České republiky. Ještě víc než dohromady lev sežraný chovatelem (nebo jak to bylo) a předseda Sněmovny koncertující na stole tamtéž.

Letité dopravní strkanice a stížnosti jako by s příchodem letoška kulminovaly. Už v druhé půli prosince napadl – k úžasu ministra dopravy – sníh na opravovanou dé jedničku. Vina je samozřejmě na kamionech, prý jich jezdí mnoho. Na jiných trasách se už prý začalo s výkupem pozemků, ale znáte to: na Havránkové si nepřijde ani ministr a ani ekoteroristé neřekli své poslední slovo. Tak zas čekejme nějaké čtyři nové kilometry za rok 2019.

Nestavíme, ale řešíme. Zvýšení počtu trestných bodů řidičům i za prkotiny nebo zákaz jízdy kamionů v levém pruhu a větší počet botiček za nesprávné parkování. Na silnicích se zatím nebourá tolik, jak by se na roční dobu a počasí slušelo, tak obraťme pozornost na koleje. V poslední době se stále častěji srážejí vlaky. Ne vlak s autem na přejezdu, ale dva vlaky! České dráhy, jimž se to děje hlavně, tvrdí, že mašinfýrové rozhodně nejsou přetíženi. A nějaký úřednický ťulul vymýšlí, že by strojvůdci měli bodový systém jako řidiči. Strojvůdci by asi v tom pádu odešli jinam. Ti zbylí by byli přetíženi.

Alespoň, že české lanovky fungují tak, jak se očekává. Když totiž fouká vítr, lanovky nejezdí. Takže zbývají vodní toky. Většina z nich stejně v dalších letech vyschne kvůli napřimování a betonování toků, melioracím, kůrovci i dvounohým škůdcům lesa, lánům řepky a tak. Kanál Labe – Odra – Dunaj zatím nestojí ani nehrozí a většina odborníků i laická veřejnost považuje nápad za rozmar senilního staříka. Poslanci – na rozdíl od něj – mají teď starost o plavbu na českých tocích. Tedy o flotily kanoí, kajaků, pramic a raftů. Není to tak dávno, co byli vodáci pronásledovaným druhem. Policisté je honili na motorových člunech a dávali jim dýchnout. Nejúžasnějším punktem zákonodárné cimrmanovštiny byly jezy. Každý, kdo je chtěl sjet, musel si dopředu sehnat souhlas majitele jezu. Po posměchu všeho lidu, poslanci tuhle perlu mezi paragrafy zrušili.

A teď šli ještě dál. Nový zákon stanoví že kapitán lodi – tedy kormidelník, též zadák – se musí na lodi vejít do 0,5 promile. Zbytek posádky se může plavit našrot. Těšme se na léto.

 

Březen patnáctého.

SudetyNástup Hitlera k moci, hysterie sudetských Němců, jejich volání po připojení k Říši, Henleinova strana, terorizování a vyhánění Čechů z pohraničí, přestřelky u hranic. * Mnichovská dohoda. Připojení Sudet k Říši. Exodus českého obyvatelstva z pohraničí. Okleštěná a bezbranná republika.
15. březen 1939 * A šest let nesvobody, rozvrácené hospodářství, uzavření škol, celé vyvražděné rodiny, mučení a věznění, Ležáky a Lidice, statisíce Židů na cestě do plynu, udavači a kolaboranti, hromadné popravy civilistů za Pražského povstání. Protektorát Böhmen und Mähren. Plány na vyhlazení slovanské rasy po konečném vítězství Velkoněmecké říše.
Dnes si o tom tolik nepřečtete. Zato stále někde čtu sebemrskačské tirády o tom, jak ti Češi byli na Němce krátce po válce oškliví. Dokonce je vyhnali ze Sudet.

Moje knihy

Po knize „S kytarou na zádech“ vyšla před Vánoci kniha Michala Juppa Konečného „Průlety folkovou pamětí“.

Festivaly… Porta, Zahrada, Slunovrat, Letorost, Českokrumlovský folkový festival, Banjo Jamboree, Setkání Týnec, Setkání Konopiště, Pikovice, Dvorana Folk & Country, Folková růže,…

Kluby, události, koncerty, Lucerny, Radioporta,…

Muzikanti, kapely, písničkáři, osobnosti,…

 Mapuje čtyřicet let českého folku, country a trampské písně. Nečekejte nějakou encyklopedii, ale příběhy, zážitky, události, festivaly, kluby a osobnosti, vše v historických souvislostech. Navazuje na předchozí autorovu knihu „S kytarou na zádech“, která nás mimo jiné zavede do nejvýznamnějších časů festivalu Porta v Plzni na Lochotíně. Více zjistíte na http://jupp.cz/michal-jupp-konecny-a-jeho-knizky/ Knížky: Průlety folkovou pamětí a S kytarou na zádech můžete objednat (i s podpisem autora) na jupp@folkcountry.cz , každou za  240 Kč+70 Kč poštovné.Skytarou-jen-předek Průlety PFP obálka web

Za volné pátky

<Kocourkov pod Řípem> Za volné pátky

Začala to šestnáctiletá Švédka Greta Thunbergová. Před švédským parlamentem stávkuje několik měsíců. Za záchranu planety.Podle zpřesněných vědeckých výzkumů máme přesně dvanáct let na to začít s oteplováním něco dělat. Jinak – jak zpívá klasik – nezůstane na kameni kámen.

Postupem času media, aktivisté a hlavně sociální sítě, udělaly své. Dnes v rámci studentské stávky za klima „Fridays for Future“ pátek co pátek nechodí mladí do školy, ale na demonstraci. Nejen ve Švédsku, ale i v jiných zemích Evropy. A v pátek 15. března se mají poprvé také přidat středoškoláci z Česka.

Zajímalo by mě, jaký to bude mít v české krajině průběh a jak se k tomu jednotliví studenti postaví. Někteří určitě uvítají šanci vyhnout se škole. Vzhledem k vyhrocené ideologičnosti si učitelé nedovolí jim to rozmlouvat. Ti další studenti už o věci něco slyšeli a přidávají se k aktivistům, kteří vědí. Budou transparenty, pokřik, hesla, plamenné projevy. Určitě žádné střety s policií ani demonstrace opačného ražení. Ale obávám se, že taky žádné závěry krom „zastavte to!“ a „příští pátek zase“. A každý další pátek až do doby, kdy se ve prospěch matky Země něco neuděje.

Jenže ono se neuděje nic. Co se dá proti globálnímu oteplování dělat? Nemusíme chtít přesné postupy od těch stávkujících. Ví vůbec někdo, co by se mělo? Jaké kroky zvolit, aby se na konci století nezvýšila teplota o dva stupně, ale jen o jeden o půl, jak jsme si naplánovali? A víme, jak se na oteplování podílejí aktivity člověka? Kdo z nás na konci století ověří, že jeden a půl stupně se podařilo, když už i těm stávkujícím bude sto let? Zakážeme uhelné elektrárny, jaderné elektrárny, dieselové motory, benzinové motory? Budeme omezovat výrobu? Poručíme větru dešti, „kdy má pršet a kdy vát“? To všechno my tady v Evropě. Ale bude tohle řešit Čína, Indie, Afrika a další části světa? Budou se chtít o tom vůbec bavit?

Vraťme se k těm, co půjdou stávkovat. Ptejme se jich, co oni chtějí pro matku planetu udělat. Sázet stromy? Čistit koryta řek? Pomáhat zadržovat vodu v krajině? Třídit odpady? Šetřit, nenakupovat nové a nové věci a nehonit se za módními trendy? Obejít se bez zboží, co se vozí na lodích spalujících mazut z daleké Číny nebo Brazílie? Zřeknout se mobilů a tabletů vyrobených v energeticky náročných procesech? Necestovat tolik, protože uhlíková stopa letadel a dalších dopravních prostředků? Na všechno mají už jen těch dvanáct let. Anebo nic z toho a jen malovat transparenty a křičet na náměstích.

Napadá mě, že boj proti oteplování je vlastně takové šidítko. Ti, co budou bojovat proti zvyšování teplot, nestihnou protestovat proti omezování svobod, demontáži demokracie, proti oligarchům, mafiánům a politickým podvodníkům.

 

Každý mejdan jednou skončí

<Kocourkov pod Řípem>
Každý mejdan jednou skončí

Na podzim dala vláda důchodcům krásný dárek: cestovné za čtvrtinu ceny odkudkoliv kamkoliv čímkoliv. No nekupte to! Mladí mají poznávat svět a staří nemají pořád sedět na zadku. Obsazenost dopravních prostředků a rázem zvýšila o 4%, už nevozíme tolik vzduchu. Stát to vyjde na šest miliard ročně.

Vláda nepřidala na důchodech 700 Kč měsíčně, jak velel zákon, ale rovnou 900 Kč. Důchodci jsou rádi, možná budou vládu volit. Stát to ale bude něco stát.

Vláda přidala učitelům. Bylo na čase. Prestiž učitelského povolání se limitně blíží k nule a vyššími platy to napravíme. A třeba se najde i nějaký Igor Hnízdo, který půjde učit, aby se nám školství trochu maskulinizovalo. Vláda přidala i dalším zaměstnancům státu. Proč ne, platí to stát.

Na obědy pro všechny školáky už nezbylo. Tak aspoň pro některé, prý o tom budou rozhodovat ředitelé škol. Nějak se nám to rozdávání rozběhlo. Premiér rozdává, ministři čerpají, koaliční strany se trumfují, preference rostou. Každý rok jsou nějaké volby.

Pesimisté začínají ovšem varovat. Ten mejdan jednou skončí. Mrcha krize má ten zvyk, že se dostavuje cyklicky. Opozice mluví o poklesu ekonomiky a ukazuje nějaká čísla. Prý je ještě brzy na závěry, tvrdí pozice. Tak jasně, počkáme si, až se nám tsunami přelije přes hlavu.

Stát začíná šetřit. To, co rozdal školákům a seniorům, jim zase jinudy sebere. Stát za ně přestane platit zdravotní pojištění. No nebojte se, nebudou umírat před bránou nemocnice. Prostě se zvýší zdravotní pojištění všem zaměstnancům a živnostníkům. A máme to doma.

Příjmy státu se dají najít i jinde. Zdaníme sektorově banky a telefonní operátory a dodavatele energií. Proč ne. Oni přece pak mohou zvýšit ceny všem spotřebitelům.

Zdroje jsou, jak pravil jeden náš dávný socialistický politik. No právě. Zdroje jsou v peněženkách pracujících, spotřebitelů, zkrátka daňových poplatníků.

Mrcha krize samozřejmě jednou pomine. Otřepeme se a začneme u nás pod Řípem zase rozdávat další a další předvolební dárečky.  

Strana zelených by 600 miliard, které chce Miloš Zeman použít na stavbu kanálu Labe – Odra – Dunaj, by chtěla utratit raději za ekologická opatření proti globálnímu oteplování.
Nemělo by se Zeleným sdělit, že žádných 600 miliard neexistuje?

Hlučné velkoměsto

Tak jsme vyhnali kuřáky z hospod. Zákonem. Hospodští, co iniciativně provedli stavební úpravy, aby oddělili kuřáky od nekuřáků, zaplakali. Veškeré kompromisní návrhy byly tvrdě zameteny. Myšlenka, že o tom, zda v hospodě kouřit nebo nekouřit, by měl logicky rozhodnout majitel, byla povalena. 

A kuřáci vyšli do ulic. Ne, žádné transparenty a skandování na plných náměstích. Prostě jen vyšli před hospodu a tam si zapálili. V hospodě se nesmí kouřit, na ulici se nesmí požívat alkohol. Roztomile tenhle problém vyřešil jeden hostinec v Karlíně. Přímo ve vchodu stál malý stolek a na něm půllitry kuřáků. Kuřáci venku před vchodem kouřili na chodníku, ale tak, aby na své pivo „uvnitř restaurace“ dosáhli. Žádný předpis nebyl porušen.

Nastalo Ale. Po pár pivech jsou rozhovory kuřáků na ulici o pár decibelů hlasitější. A v bytech nad hospodou lidé nemohou spát. A kdyby jen to. Nelze otevřít okno, protože modravý dým se vine vzhůru. Ulice zhlučněly, v centru stověžaté zejména. Tam je hluk mnohojazykový. Kam mají turisté také jít jinam než do historického centra. A turistika přináší městu nemalé příjmy, zatímco probuzení spáči si stěžují a stěžují.

Jak je u nás obvyklé, následky nepovedeného zákona se neodstraní jeho zrušením, ale vydáním dalšího zákona.  Co takhle příkaz zavřít všechny nálevny krátce po Večerníčku? Ne, to by asi vyšel do ulic i veškerý zbytek obyvatelstva. Vymyslí se antikonfliktní tým, skupinka lidí, kteří jdou v pokročilé hodině přesvědčovat štamgasty v ulicích, aby nehlučeli. Nemají ale žádné pravomoci, a tak se to v tichosti zase zruší. Policisté v ulicích? A v noci? Aspoň kdyby opěšalí byli vidět. Jenže zas by chyběli ve dne na instalaci botiček a pokut za parkování.

Někdo vymyslel, že by se hospodští sami měli postarat o klid před hospodou. Najmout a zaplatit si člověka, který bude na hlasitější kuřáky dělat Pššt a hlučným zahraničním turistům bude domlouvat v jejich mateřštině!

Ještě toho pod Řípem hodně vymyslíme, přátelé. Nové pražské zastupitelstvo ustanovilo „nočního starostu“. Ten bude na to vše dohlížet.