Ahoj Lumíři!

Vlastně si nejsem jist, jestli vůbec nějakého Lumíra znám, abych mu mohl pogratulovat k dnešnímu svátku.  Mezi zástupy mých facebookových přátel se krčí jen jeden, kromě přátelství se mnou se ještě přátelí s Míšou Leichtem, takže to bude dozajista dobrý člověk. Jinak Lumírů žije v Česku přesně 3500, nejvíc v Moravskoslezském kraji. Naopak v Nepomuku, Milevsku a Soběslavi nežije žádný. * 26. Února roku 1815 po útěku z Elby se vylodil bývalý francouzský císař Napoleon Bonaparte na pevninu u Cannes. Za sto dní došel až do Waterloo. * Z východu přišly mrazy, jak jinak. Provoz země se nezastavil, kdyby spadlo pár vloček na D1, bylo by to mnohem horší. Stejně mi volali dva lidé, jestli nemám dobíječku autobaterií. Jo mám, skočte do auta a odvezte si ji (zmrzlý smajlík). A zítra už se má oteplovat. * Mrazy nám daly nakouknout na to, jací jsme Češi. Uvítání dvojzlaté Ester zaplnilo v pondělí Staromák, o den dřív, 25. Února se na demonstraci pod Koněm sešlo pár set lidí.  No já bych se k Václavovi taky nehnal, když tu demošku svolával majitel Parlamentních listů. * Jedna smutná vzpomínka patří ke včerejšku. 27. února 1995 nás opustil člověk, který dal trampské písni tolik, co Albert Einstein fyzice. A člověk, se kterým mě spojovalo skutečné přátelství. Chybí tu. Wabi Ryvola. * Zítra není 29. únor, jak jste si mysleli, protože letošek není dělitelný čtyřmi. A možná nevíte, že přestupné nejsou ani roky s dvěma nulami na konci. Tak na to dejte v roce 2100 pozor. * Obvyklá informace: € za 25,39, jaro za 20. A radujte se, zítra už je březen.

Ahoj Dorotky

26. února 1932 se narodil Johnny Cash. Bez nadsázky v našich zeměpisných šířkách asi nejuznávanější country Američan. Alespoň v roce 1978 čtyřikrát vyprodaná sportovní hala a setkání s ním na ambasádě USA byl neskutečný zážitek. * Ráno jsem vás napínal číslicí XXII. Nebyl míněn slavný román Josepha Hellera, který beru do ruky po pár letech vždycky znovu. Je to prostší, ale radostné. Jaro bude za dvaadvacet dní. * Zatím ale nevycházím z pokoje. Jednak kvůli silným mrazům, které by měly být v zimě normální, ale nejsou. Teď už to zima nedožene a brzy jistě meteorologové ohlásí další nejteplejší zimu v dějinách. Druhak nevycházím, protože usilovně pracujeme s Hankou na korekturách mé budoucí knihy „Průlety folkovou pamětí“. Že to budou i průlety country a trampskou pamětí, je snad jasné, jenom by se to na obálku všechno nevešlo. * Takže máte nejvyšší čas opatřit si tu předchozí knihu „S kytarou na zádech“, aby toho pak na vás nebylo moc najednou. Prostě si napište na jupp@jupp.cz * A když už jsem v tom nabízení, tak ti, co se jim líbí moje hlášky na Facebooku, tak je mohou mít knižně v útlém svazku „Kde přistávají uši“. Název vysvětlí jeden z mých hlodů: Často jsem potkával odstávající uši. Ale nikdy jsem neviděl uši přistávat.  Objednávky tamtéž. * Mějte se neúnorově, nevěřte lžím, pozor na omrzliny a pozdrav k svátku všem Dorotkám.

Před víkendem

(Přehled fakt nejdůležitějších zpráv týdne.) * Olympijské vítězství v super G prudce zvýšilo marketingovou hodnotu Ester Ledecké. Ledecká je aktuálně ambasadorkou Coca-Coly, je také součástí Visa týmu, podporuje ji i Adidas.  Pierre de Coubertin by měl určitě radost. * Andrej Babiš v pondělí přiznal, že za zrušení cesty na bezpečnostní konferenci do Mnichova může mimo jiné souběh několika zdravotních problémů. Babiše trápí vysoký tlak, trpí migrénami a praskla mu žilka v oku. * Prezident Miloš Zeman vystoupí na sjezdu KSČM. Tak asi je to demokratická strana, nebo co. * Nejaktivnějšími šiřiteli e-mailového spamu, ať již pravdivého či nepravdivého, jsou podle výzkumu senioři ve věku nad 65 let. * Začíná brexodus. Z Británie loni odešlo nejvíce občanů za posledních deset let. * Pirátská strana prosadila, že poslanci si nyní v kantýně Poslanecké sněmovny připlatí za nápoje a studenou kuchyni o 50 procent víc, čímž se trochu přiblíží tržním cenám.

Před víkendem.

(Přehled fakt nejdůležitějších zpráv týdne.) * Tipli byste si tak před rokem, že největší atrakcí Zimních olympijských her budou severokorejské roztleskávačky? * 75% Čechů žije ve městech. Vesnice prý zvolna vymírají. * Z výparů továrny na viagru mají údajně v nedaleké irské vesnici erekci muži i psi. * Andrej Babiš prohrál a vzkázal, že vyhrál a bude se soudit až do konce života. * Ve věku 69 let zemřel Miroslav Šlouf. * Vyznejte se v tom: Babiš a Okamura jsou nejoblíbenější a zároveň nejméně důvěryhodní politici. * Senátor František Čuba konečně rezignoval. V Senátu se neukázal rok a půl, plat bral. * The Plastic People of the Universe letos oslavují padesátiny. * Chyby úředníků ministerstva financí přišly stát v loňském roce na 55 milionů korun. Kdo že to byl ministrem? * V loňském roce rostl hrubý domácí produkt v Česku coby druhé nerychlejší evropské zemi. Že by proto byli Češi tak naštvaní? * Britské automobilky propouští, Brexit může způsobit i zavírání továren. * Manželům Stráníkovým utekl pes a zase se vrátil.

Barevné skvrny v Sudetech.

Ten dědeček byl chudý bezzemek. Pro ty, co to čtou prvně v životě, byl to venkovan, co neměl ani kus půdy. Ani statek, jen chalupu a kopec dětí. Někdy nebylo co do huby, zvlášť za války, té druhé světové.

Válka skončila, poměry v republice se začas ustálily, dědeček volil komunisty a těšil se na lepší život. Ten jakoby spadl s nebe. Tři miliony sudetských Němců jsme odlifrovali do Reichu, kam původně chtěli. Najednou byly volné tisíce statků a chalup, tisíce kilometrů volné půdy. Dílny, továrničky a tak.

Majitelé gruntů třeba u Čáslavi se nikam nehrnuli. Zato dědeček a tisíce jemu podobných nacpali rodinu do vlaku a vyrazili. Ti, co šli první, si mohli vybrat nejlepší. Akorát museli být občas nápomocni vykopávat Skopčáky z nových koutů vlasti. V chalupách zůstalo skoro vše včetně nádobí a peřin. Stačilo utřít prach a bydlet. Pro všechno, co ještě chybělo, si došli do ještě neobydlených chalup. Taky na topení ty chalupy v sousedství byly. Ulámat z nich pár prken a trámů a připravit se na zimu. Stát věnoval dědečkově rodině pozemky, statek a lacino i pár kusů dobytka.

V horských pásmech bylo hospodaření drsnější, ale pořád lepší než v Bezzemkově. Do školy pět kilometrů pěšky, a když se zhoršilo počasí, škola se vynechala. Na co taky.

Pak se něco zadrhlo. Přijeli soudruzi z okresu, a že do družstva. Ty co protestovali, odstěhovali někam na třetí konec republiky. Ti ostatní se smutkem v očích odváděli nedávno nabyté krávy do společné stáje. Časem si zvykli.

Mladí zdrhli od zemědělství, jak jen mohli. Cokoliv, jenom pryč odtud. Chemička, lom na uhlí, stavba trati. Ráno odcházeli za tmy, večer se za tmy vraceli. Lidi v práci z celé země, co taky někam nebo od něčeho utíkali, většinou s nějakým škraloupem, sem tam bitka, všichni zase někam mizeli a noví se objevovali.

Tak svatba a aspoň byt. V paneláku, kde do horního patra teklo a kolem domu se už několik let v bahně válelo všechno, co stavbařům tenkrát upadlo. A děti. Jesle a za tmy domů. Co v neděli? Procházka kolem říčky jména Bílina, které je dost legrační, protože v ní od chemičky teče voda černá jako antracit? Nebo se projít historickým městem, které se celé bourá, protože pod ním leží uhlí? I třetí generace začala řízeně nasávat lhostejnost.

Pak se všechno změnilo, tady dost pomalu, ale nakonec taky. V nových obchodech byly nové věci, prokoukly fasády, v televizi několik programů, řeka už byla čistší a lidi k sobě měli nakrátko blíž. Potom někteří mizeli do Prahy a jiní do Kanady, někdo začal podnikat. Ale většina těch, co zůstali, na tom byla pořád stejně. Vlastně se u nich nic nezměnilo. Maximálně starost o práci. Nikdo jim nepomůže, protože kromě almužen od státu ani není jak. A oni si sami nepomohou, za ty tři generace se to dokonale odnaučili. K volbám nejdou, a když, tak tam hodí něco natruc.

A my pak rozumujeme nad těmi velkými jednobarevnými skvrnami na volebních mapách podél hranic v místech, kterým se dodnes říká pohraničí nebo Sudety.

O školství

Vytrvalá bolest našeho školství: dějepis se na základce i na střední učí tak, že se v závěru výuky stihne tak maximálně první světová válka. Možná se víc ani nechce. Navrhuji změnu: souběžně s dějepisem přidat předmět „Dějiny dvacátého století“.

Před víkendem

(Přehled fakt nejdůležitějších zpráv týdne.) * Europoslanci toho sami moc nemohou, ale požádali Evropskou komisi, aby zrušila střídání zimního a letního času. Dokonce mají takové nápady, že by v celé Evropě mohl být stejný čas. Evropská komise posoudí a zváží a my se dozvíme, v kterém roce by mohla změna nastat. To zas bude lidí naštvaných na EU. * Na protest proti UBERu blokovali taxíkáři magistrálu u Wilsonova nádraží. Zatím nejsou hlášeni mrtví. * Některá německá města už vydala zákaz přijímání nových žadatelů o azyl, protože kvůli tomu mají problémy ve vzdělávacím systému a neúměrně jsou zatěžovány místní rozpočty. * Squateři obsadili vilu Šatovka v Praze 6. Policie hlídá, starosta jedná. Vidím to tak na pět, šest let. * Za pět let narostl počet státních zaměstnanců o 30 tisíc a náklady na jejich platy o 50 miliard.  * Po povodních se do Paříže dostavila sněhová kalamita. * Tak jsme doremkovali. V Moskvě nastoupil nový český velvyslanec.