Válka na český způsob.

Kdekoliv se ve světě cosi šustne (a media to vždycky připepří), tašku do ruky a jde se nakupovat. Když budeme vědět, že na Zemi se řítí asteroid a vůbec nikdo z lidstva nepřežije, stejně půjdeme nakoupit mouku, špagety a vajíčka.

Češi mají docela jiný postoj k válce než ostatní národy. Všichni za našimi hranicemi vnímají válku jako řetěz hrůz a krutostí, postup front, ve městech měnících se v trosky boj o každý dům, letecké bombardování, zem rozrytá zákopy a krátery a úprk civilistů před cizí armádou. Pro nás je válka povelem k shromažďování zásob.

My jsme u nás nikdy nic hrozného nezažili. Poslední válka na našem území se konala v roce 1866, Rakousko-Uhersko dostalo rychle na prdel a vítězní Prusové od Hradce Králové docválali ku Praze. Za měsíc už byli pryč, obrali Františka Josefa prvního o Horní Slezsko, ale Čechy a Moravu nechali na pokoji.

Dlouho se nic neudálo, nastala ona přeslavná Belle Epoque, nikdy v minulosti jsme se neměli tak dobře jako v této době. Vžili jsme se do představy, že se už válčit nebude a když, tak zas nějaká šavlovačka mezi Jaroměří a Hradcem. Ale v Sarajevu se střílelo a stařičký mocnář povolal své poddané směrem na Bělehrad. Nejenom všichni Češi si mysleli, že o Vánocích bude armáda zpátky. Jenomže Srbové se statečně bránili a k tomu se přidal i báťuška car a zle Austriákům zatápěl, o západní frontě ani nemluvě. Náš mocnář to neměl s českými regimenty lehké, všude byl nepřítelem Slovan. Taky se mnoho Čechů podívalo až do Vladivostoku.

Fronty zamrzly na další čtyři roky a České země zalehl hlad. Nebylo co jíst, pole nikdo neoral a co zbylo, erár sebral. České ženy si to pamatovaly a když se schylovalo k další válce, byly připravené a dělaly zásoby. Jejich dcery už to měly v genech a stály fronty před obchodem, jen jak se něco šustlo. Konflikt v Berlíně, kubánská krize, Maďarsko, 21. srpen, vždycky se stálo ve frontách a vykupovaly se obchody. To byla válka na český způsob. Jedeme v tom dál. Kdekoliv je cosi (a media to vždycky připepří), tašku do ruky a jde se nakupovat. Rozpad SSSR, Čečna, válka v Bosně, války v Zálivu. A taky sucho, požáry, antrax, uprchlíci, Brexit, volba Trumpa. Když budeme vědět, že na Zemi se řítí asteroid a vůbec nikdo z lidstva nepřežije, stejně půjdeme nakupovat.

Tak se, prosím, nedivte, že v reakci na koronavir pleníme regály. Muži se před virem nejspíš skryjí v hospodě, ženy dovlečou domů tašky a auta zásob.

Svět je v pořádku a ten český zvlášť.

Mezi víkendy.

(Přehled fakt nejdůležitějších zpráv týdne.) * Hodně lidí nakupuje kvůli koronaviru potraviny a ještě víc lidí o nich píše na sociálních sítích. * V Evropě je Česko na prvním místě ve dvou věcech: v počtu vypitých piv (150 litrů na osobu za rok) a v procentu ateistů (72 %). * Brno hlásí pacienta s podezřením na koronavirus. Má příznaky a vrátil se z Itálie. Zase tu Prahu předběhli. * Kůrovec loni v Česku sežral 108 milionů Kč denně. * Konečně korektní přístup od hypermarketu: Tesko začalo prodávat náplasti stejné barvy pleti, jako mají zákazníci. * Možná cesta, jak k nám koronavir doputuje: Kancléř Mynář se v Číně setkal s místním vicepremiérem, Peking návštěvu ocenil. * Čerstvou ústřici poznáte snadno. Voní a je plná vody. * V USA zloděj ukradl pohřební auto i s nebožtíkem. * Až do odvolání si nedávejte v čínské restauraci polévku z netopýrů.

Nejoblíbenější rozkaz na vojně byl Rozchod, kdy se vojáci rozprchli do všech stran.
Trochu mě děsí, že železniční koleje mají také rozchod.

Křižovatky dějin.

Kde mohli Češi dneska být, kdyby se nestalo… Přečasté téma hospodských debat, internetových diskusí a občas i ucelených příběhů v knížkách s alternativní historií. 
Do dějin starších a nejstarších se moc nehrneme. Hlavně proto, že o tom málo víme, takže není co vyvracet.
Maximálně tak příchod praotce Čecha na Říp? To už byl tak znaven, že nemohl dál na západ, hlavně z dosahu jiných Slovanů? To je ale zrovna bod, na kterém se shodneme všichni, že život u teplého moře by nám seděl víc než nějaké strdí.
Středověké panovníky necháváme na pokoji, jen snad ti Přemyslovci nemuseli tolik vymírat po meči v nesmyslných bitvách. To Karel IV. byl jiný švihák.
První zásadní spor se vede o husitství. Mělo šanci na velký rozvoj nebo se měli Táborité rozprášit mnohem dřív než u Lipan? Ti zaváděli marxismus leninismus už v patnáctém století a nemohli tenkrát vědět, že to nejde.
Mohla se bitva na Bílé Hoře nějak lépe strategicky pojmout, aby vyhráli „naši“? Ale kteří byli ti naši? Češi v područí německy mluvících katolíků nebo Češi pachtící se za zájmy německy mluvících luteránů?  Možná v tom druhém, pro nás vítězném, případě bychom pak s německým živlem splynuli radostněji a nakonec i po letech umírali u Stalingradu. 

Ale nechme složitostí dávnověku a přistupme k událostem poslední stovky let.
1. Na jedné straně svobodné vydechnutí po třistaleté porobě. Konečně národní stát! * Na straně druhé – Rakousko-Uhersko jsme bourat neměli. Byli bychom tam ekonomickými a technologickými vůdci, a těch odbytišť!
2. V osmatřicátém jsme se měli bránit. Měli jsme silnou armádu, bojového ducha a opevnění na hranicích. * Nemělo to cenu, říkají druzí. Velmoci se na nás vykašlaly, v Sudetech jsme měli tři miliony nepřátel, a opevnění zdaleka ještě nebylo hotové.
3. Atentát na Heydricha byl hrdinský čin, projev vzdoru, deklarovali jsme se tím mezi pozdější vítěze války. * Nestálo to za to, ti mrtví, Lidice, Ležáky… 
4. Neměli jsme po válce Sudetské Němce po válce vyhánět. Byli výraznou společenskou, a hlavně ekonomickou součástí Československa. * Museli jsme to udělat, oni přece chtěli téměř všichni do Říše, a tenkrát nebylo jasné, jestli s tím – byť poražení – nezačnou zase znovu.
5. Mašínové – na rozdíl od nás zbabělých – byli hrdinové. A měli právo odejít ze země, kde se žít nedalo, za jakýchkoliv okolností. * Mašínové byli vrazi. Když nemohli ze země odejít, měli – jako my všichni – počkat na pád komunismu.
6. V srpnu 68 jsme se měli bránit, třeba holýma rukama. * Postříleli by nás všechny do jednoho. A zbytek by odvezli do gulagů.
7. V listopadu 89 jsme měli postavit komunisty mimo zákon a některé postavit ke zdi. A bývalý komunista je jako bývalý černoch. * V žádném případě. To demokrat udělat nemůže. A navíc: Komunistů bylo 1,5 milionu, přidejte si k tomu rodinné příslušníky a přátele. Kromě toho zvládali většinu klíčových odborností, bez nich by stát řídit moc nešlo. A taky značná část z nich neměla s komunismem nic společného, vstupovali tam, aby mohli dělat práci, kterou by jinak dělat nesměli.

A teď suďte, rozhodujte, hádejte se a přidávejte se na tu nebo na onu stranu. Nebo přidejte i úplně jiné pohledy.

Ostravský folkový kolotoč.

K pěti desetiletím života s folkovou a country hudbou patří festivaly. Zvlášť ty, které oslovily široký okruh publika, vytrvaly na hudební scéně dlouhou řadu ročníků a vždy se projevovaly hledáním nových kapel, osobností i hudebních proudů. Porta, Zahrada, Prázdniny v Telči, Folková růže, Mohelnický dostavník a ještě hodně dalších plnily kalendáře nadšenců pro FC muziku a trvaly navzdory tlaku bolševických cenzorů a v nové době navzdory tlakům ekonomickým.

Jednou z nejdůležitějších událostí folkové scény byl Ostravský folkový kolotoč, vydupaný partou nadšenců navzdory politicky nevlídné atmosféře Severomoravského kraje. Proběhlo sedm ročníků (1976-83) v Domě kultury v Ostravě-Porubě, než ho orgány státostrany zadupaly do země. Další pokus přenést festival do Břeclavi skončil už jen jediným ročníkem (1984).

Festival prezentoval i objevoval písničkáře a kapely ponejvíce z Moravy, i když to zdaleka nebylo pravidlem. Mnozí muzikanti právě tady dostávali svou první velkou příležitost mezi vystoupeními zkušených bardů. Byl jsem třeba u toho, když tu byl trochu partyzánsky poprvé uveden na scénu Jarek Nohavica.

Vůdčí osobnost Ostravského folkového kolotoče Milan Aurus Kaplan se po letech rozhodl shromáždit vzpomínky muzikantů, návštěvníků i „lidí kolem“ a sestavit knihu. Pomáhat mu bude hudební publicista Přemysl Houda. Milan prosí všechny, kdo jsou schopni se podělit o své zážitky, vzpomínky a příběhy na tomto festivalu. Psát mu je můžete na adresu kaplan@proebiz.com. Dost se na tu knížku těším.

Mezi víkendy.

(Přehled fakt nejdůležitějších zpráv týdne.) * Třetí víkend a třetí orkán. na Sněžce měl rychlost 223 km/h, bez elektřiny tisíce domácností. * Z náměstí Pod Kaštany v Praze 6 bude náměstí Borise Němcova. Změnu schválili pražští radní. * Zpráva z dobrých: Poslanec Jaroslav Foldyna odchází ze sociální demokracie. Ve straně formálně skončí k úterý. Ke kterému Okamurovi zamíří? * V Benátkách si místo karnevalových masek nasadili roušky. * Slovenský parlament v úterý ve zrychleném řízení schválil zavedení třináctého důchodu a odmítl Istanbulskou úmluvu. * V Evropě je Česko na prvním místě ve dvou věcech: v počtu vypitých piv (150 litrů na osobu) a v procentu ateistů (72 %). * Na nádraží v Náchodě vypískaly desítky lidí Andreje Babiše. Musel se schovat v přepravní kanceláři. A v Praze se na něho chystají europoslanci.

Dva české státy.

Kromě témat, která mě na internetu zajímají, si samozřejmě vybírám i články o politice a ekonomice na velkých serverech. Většina diskusí pod nimi je zajímavá k poblití.

Pokud podléháte iluzi, že nad těmi diskusemi bdí nějaký cenzor, tak hovno. Příspěvky s tímto a podobnými slovy smaže automat, ale jinak můžete nepravdami zostouzet kdekoho a plivat na kohokoliv. Čtenost vítána.

V diskusích pod vnitrospolečenskými tématy narážím u každého třetího příspěvku na názor, že za komunistů bylo líp. Často bez argumentů. Někdy proto, že tenkrát nebyli bezdomovci. (Jednou z pohledu, že jsou to chudáci, které kapitalismus připravil o práci, podruhé tak, že jsou to lumpové, kteří, žebrají, okrádají lidi a možná i vraždí.). Že tenkrát lidi dostávali byty zadarmo. No někteří vybraní asi jo. Ostatní si družstevní byty museli postavit vlastníma rukama a ještě zaplatit. Že se zavírají fabriky a lidi jsou bez práce. Kdyby tu vládli komunisti, tak v těch fabrikách dodnes vyrábíme kalkulačky na kličku. A někteří lidé jsou bez práce proto, že se ve svém životě naučili jen jednu věc a k tomu potřebovali maximálně základní školu.

Ale nepatří mi soudit, i když jsem dostal žití v tom minulém režimu čtyřicet let natvrdo bez možnosti amnestie.

Takže shledávám systém většinové demokracie jako špatný a nesvobodný. Proč by těmhle lidem, kterým bylo za socíku líp, mělo být bráněno v tom, aby se tam mohli vrátit? A proč by se ti ostatní tam museli vracet s nimi, když je jim v kapíku fajn? Kvůli nějakým 51% většiny?

Takže navrhuji všeobecné (a v tomto případě samozřejmě povinné) referendum. Otázka zní: chcete se vrátit před Listopad nebo chcete zůstat tady? Po sečtení hlasů se republika plošně rozdělí v jejich poměru na dvě části: Česká socialistická republika a Česká kapitalistická republika. Tuším, že hlavním městem té druhé bude Praha. K zajištění plynulého přechodu budou zřízeny agentury na výměnu bytů a domů, na přesun majetku a na stěhování.

Až se zcela vyjasní teritoriální hranice obou správních celků, bude v ČSR zřízena Pohraniční stráž a zadrátovány hranice. Obyvatelé ČSR budou moci vyjíždět do ČKR, případně jiných států jen na výjezdní doložku, schválenou domovním důvěrníkem a dalšími orgány. Pokud si z ČKR přivezou cizí měnu, bude jim vyměněna za bonbony. Vysílání stanic Praha, Blaník a Country radio bude rušeno silnými rušičkami.

Občané ČSR si ale budou moci dovézt z ČKR kvalitní spacáky, v kterých budou trávit noci před Mototechnou. Buď trpělivý a ber auto, které na tebe zrovna vyšlo. Dobrá česká kovářská práce, žádné sračky z Němec. 

Ale snad nejdůležitější bude, že občané ČSR nebudou muset volit nějaké kmotry nebo tuneláře, ale jednoho správného kandidáta, kterého jim Národní fronta odpovědně vybere. Zas ale budou mít trošku průser, když se k těm volbám nedostaví.  

Mezi víkendy.

(Přehled fakt nejdůležitějších zpráv týdne.) * Parlament státu Utah zrušil tvrdé tresty za mnohoženství. Napříště čeká polygamisty jen pokuta, která odpovídá trestu za nesprávné parkování. * Zlodějský gang středočeským policistům stále uniká. Od ledna navíc zaznamenali dalších 163 vloupání do rodinných domů. Policie proto do kraje dočasně přemístila 40 lidí. * Benátky ruší kvůli koronaviru karneval. * 29. února se obvykle v Česku rodí kolem 300 dětí. Stárnou mnohem pomaleji než my. * Někteří vrcholní funkcionáři hnutí ANO se chtějí bavit o kontroverzním zdanění piva, které vyvolalo posměch na sociálních sítích. * Mezi Krkonošemi a Orlickými horami žije až 20 vlků, chovatelé hospodářských zvířat jsou nervózní. *TV Nova stáhla seriál Kameňák o policajtech. První díl zaujal jen 16 % diváků. Že by lidi přestával bavit pokleslý humor?

Elektrárny v obýváku.

Jak na tom asi budeme s českou energetikou v roce 2050? Můžeme odhadovat, že spotřeba se trochu sníží důsledným zateplováním objektů i užíváním šetrnějších spotřebičů typu LED žárovky. Na druhé straně, pokud opravdu dojde k rozvoji elektromobility (a za třicet let může být už opravdu funkční a bezproblémová), bude dobíjení znamenat výrazný růst spotřeby.

Ve výrobě elektřiny už budeme v té době snad zavírat poslední uhelné elektrárny. Obnovitelné zdroje určitě zvolna porostou. Pokud nepodlehneme tlaku klimatické totality ekologistů a úředníků z EU, zachováme si vedle solárů a větrníků zdroje masivní a stálé, tedy nové jaderné bloky. Věřím, že jejich výstavbu si vláda, ať už to bude kterákoliv, pohlídá a nedá na vábení politiků kopajících za Rosatom.

Je tu ovšem ještě jedna skutečnost, která může naše energetické prostředí výrazně proměnit. Lze předpokládat, že ceny solárních komponentů budou dál klesat a časem se stanou přístupnými rodinnému rozpočtu. Statistici uvádějí, že 44 % bytů v Česku je v rodinných domech. Jen málo z nich stojí někde ve stínu. Mají osluněné střechy, fasády nebo jen slunce na zahradě. Všude tam se dají umístit solární zdroje v budoucnu už s plně dořešeným dobíjení baterií. Tak vzniká energetický ostrov, přinejmenším soběstačný, v lepším případě schopný dodávat něco málo do veřejné sítě.

To nabízí stav, kdy zhruba třetina obyvatel by byla energeticky soběstačných. Snad by žádnou vládu nenapadlo zatížit obyvatelstvo daní ze slunce. Zkušenost ale říká, že většina způsobů, které mění přechod směrem k „čisté“ energie zatím většinou funguje jako zdroj mimořádných zisků korporátů a oligarchů. Solárním baronům u nás zaplatíme tolik, že by se z toho daly postavit dvě jaderné elektrárny. S řepkou je to podobné ve žlutém. A všichni od elektromobility už se na naše peněženky také třesou. Tak snad aspoň solární panely na střechách proti tomu uchráníme.

Mezi víkendy.

(Přehled fakt nejdůležitějších zpráv týdne.) * Bouře Dennis, která zasáhla Velkou Británii, má na svědomí první dvě oběti. No říkali jsme jim, že nemají EU opouštět. * Životní minimum se zvedne na 3860 korun měsíčně. * Valentýn v Česku nezdomácněl, ale i tak Češi za něj každoročně utratí dvě miliardy. * Stát se chystá rozprodat dosud vlastněné podniky nebo podíly v nich. Zřejmě nám teče do bot. * V Česku se v současnosti prodává poloviční množství novin (deníků) než před deseti lety. * Společnost Facebook v úterý zahájila v České republice a na Slovensku program prověřování pravdivosti zpráv, které se objevují na její platformě. Jde o součást celosvětového projektu, který firma realizuje v rámci boje proti dezinformacím. Tak bacha, co sdílíte! * Buďte radši zdraví. Nemocenské pojištění se nám propadlo do ztráty Tří miliard. * Muž v pyžamu se procházel po ulici a kladivem rozbíjel přední skla zaparkovaných aut. Stalo se v Brně.

Mezi víkendy.

(Přehled fakt nejdůležitějších zpráv týdne.) * Zpráva o tom, že Bude líp! Ceny v lednu byly o 3,6 % vyšší než v lednu 2019. Potraviny dokonce o 6,3 %. Česko má totiž čtvrtou nejvyšší inflaci v EU. * V Aqualandu v Pasohlávkách na jihu Moravy bude největší tobogán v Evropě. Bude se na něm jezdit i do kopce. Zajímavostí je, že na něm nebudou smět jezdit děti. * V Kanadě hrozí kolaps železnice. Indiáni blokují klíčový koridor na protest proti stavbě plynovodu. No že jsme si toho tématu užili ve starých westernových filmech! * Evropský soudní dvůr v pátek přijal žalobu české vlády kvůli pozastavení dotací pro holding Agrofert ze svěřenského fondu premiéra Andreje Babiše. Jak se zavírá Evropská unie do kriminálu? * A taky: Babišův střet zájmů nemůžeme potvrdit, ani vyvrátit, zní ze zemědělského fondu po jednání v Bruselu. * Detektor tlukotu srdce odhalil v kamionu u Sokolova jedenáct migrantů.  

Válka o veřejnoprávno.

Jedni by Českou televizi nejspíš zrušili nebo aspoň dali náhubek. Druzí ji berou jako jednu ze záruk demokracie, zvláště když jiná media jsou majetkem všelikých oligarchů a k dalším zase vede kabel až z Kremlu.

Společenská debata se nám v poslední době rozjitřila jako před každými volbami. Teď volíme do mediálních rad. To se děje dost často, když někomu skončí mandát, je za něj zvolen někdo jiný. Ale tentokrát se zdá, že jde o hodně. Všichni zainteresovaní nebo i jen sledující jsou pomalováni válečnými barvami. Naštěstí ty členy do komisí nevolíme v referendu (všichni tušíme, jak by to asi dopadlo). Volí je za nás poslanci. A protože někteří kandidáti, co prošli do širšího výběru, nemají zrovna veřejnoprávní krevní skupinu, cloumá společností bouřlivá debata, kde k fackám není zas tak daleko. Jedná se v první řadě o Českou televizi. Jedni by ji asi nejspíš zrušili nebo aspoň dali náhubek. Druzí ji berou jako jednu ze záruk demokratického vývoje, zvláště když jiná media jsou součástí všelikých Agrofertů a k jiným zase vede kabel až z Kremlu.

Ty, co útočí, můžeme rozdělit do několika skupin.
1. Ti jednoduší by to celé zrušili včetně poplatků. A když už taková věc musí být, měla by být státní, nic by nás to nestálo, žádné poplatky, platil by to stát z jeho peněz.
2. Ti, kterým vadí hromada pořadů, které nejsou veřejnoprávní ani omylem, a kteří mají v řadě případů pravdu, že by se takové tituly mnohem lépe vyjímaly mnohem lépe na nějaké komerční stanici.
3. Nositelům jistého politického zaměření zase vadí objektivní zpravodajství, které považují za neobjektivní, protože nesouzní s jejich politickým názorem a cíli. Někteří by se spokojili jen s větší personální čistkou.
4. Další by zas chtěli celý ten kolos dát do prodeje, aby si ho jako komerční mohli koupit za účelem snášení zlatých vajec. 

Obránci považují – většinou právem – ten tlak za jednu z větví ořezávání demokracie a svobody. Nakolik jsou jejich strachy na místě a nakolik jsou to hlasy zbytečně hlasité, nemůžeme dnes zjistit. To odpoví až příští čas, kdy bychom mohli zjistit, že té svobody nám zbylo dost málo. A samozřejmě se mezi obhájci veřejnoprávna mohou vyskytnout i ti, kteří jsou na něj nějak napojeni.

Zajímavé je, že podobné spory se dnes vedou i ve Spojeném království, kde hledají cesty, jak naložit s legendou BBC.

Možná by bylo schůdné řešení k praktickému posílení skutečné veřejnoprávnosti. Kanál ČT 24, rozšířený ČT art, program pro děti a možná kanál naučný, populárně vědecký atd. To by byl docela úhledný balíček veřejné služby.
Aspoň by se hned ukázalo, komu z kritiků vadí ta neveřejnoprávní část obsahu, a komu jde jen o útoky politické.

Istambulské násilí

Slovenská vláda bude rozhodovat o odvolání svého podpisu pod Istanbulskou úmluvou. U nás se naopak – zdá se – schyluje k její ratifikaci. Na podzimní konferenci k její podpoře měla hlavní slovo zmocněnkyně vlády pro lidská práva Helena Válková (!).

Začalo to jako obvykle. Veřejnost o výbušnosti problému vůbec neví. Veřejnost dokonce netuší, že problém existuje. Kdesi se cosi rodí a je to pravděpodobně významné. Intelektuálské vrstvy progresivistické i konzervativní se chystají na válku.
Tématem je návrh Istanbulské úmluvy. První, kdo zaútočí, je vyšehradský vikář a profesor Piťha (známý nám spíše jako v minulosti krátkodobý ministr kultury). Zvolí pro své kázání nejvýhodnější místo a čas: Chrám svatého Víta (Václava a Vojtěcha) v den státního svátku české krajiny. A pustí se do Istanbulské úmluvy s vervou hodnou dávných vymítačů ďábla. A ovšem střílí těžkými kalibry úplně jinam, než je těžiště i jen samotného textu Úmluvy.

Načež se ve zbroji dívčích válek zformuje „Ženská lobby“ (promiňte, ale ten název je tak pitoreskní, že jsem ho musel dát do uvozovek) a na profesora Piťhu podá trestní oznámení. Na justiční kotrmelce jsme si za posledních třicet let už trochu zvykli, ale trestní oznámení na kázání při mši tu asi ještě nebylo. A aby toho nebylo málo, mladá žena se v témže chrámu později svlékne (fotograf zajištěn).  Model mladých protestních ukrajinských prsatek Femen je převeden do malých českých poměrů: protest proběhne v podprsence.

Na internetu a na Facebooku zvláště se vyvalí vlny zdola a narážejí do sebe z obou břehů. O Istanbulskou úmluvu už zvolna přestává jít. Internet se uklidní, respektive přeladí se na nové kauzy. A o té Istanbulské jsme se nedozvěděli vlastně nic.

Tak jsem si její text vygůglil a podrobně pročetl.

Z hlediska českých zákonů v ní není pro nás prakticky mnoho nového. Násilí na ženách, ponižování žen, nerovnost. Ženská obřízka a podobná zvěrstva. Některé věci jsou tam viditelně zakotveny proto, že do Evropy přicházejí migranti z jiných kulturních okruhů, tak aby věděli, jak se tady budou muset k ženám chovat. A to je dobře.

Na tom textu mě trápí dvě věci. Vše od prvního do posledního paragrafu se týká výhradně žen. Násilí na mužích tady nikoho nezajímá, o tom ani řádka. No to by se dalo – za skřípějících zubů militantních feministek – v textu snad doladit.

Druhá věc je o poznání závažnější. Už nějaký čas sledujeme momentálně módní hnutí  #MeToo. Vyznačuje se několika nedobrými rysy. Nějakého muže lze označit na sexuálního násilníka i po mnoha a mnoha letech. Ve společnosti – v té západní, progresivisticky správné – to vyvolá čarodějnický proces s výraznou dávkou presumpce viny. Zatímco po důkazech se nikdo neshání, obvinění rázem přicházejí o práci nebo jsou jejich díla odstraňována z galerií a vyškrtána z katalogů.

#MeToo je zatím soukromá aktivita jednotlivkyň podporovaných hysterickou atmosférou.  V případě Istanbulské úmluvy nás čeká už státně podporovaný systém řešení násilí na ženách. V textu dokumentu se na mnoha místech mluví o potírání (násilí), kdežto pojmy jako důkazy, obhajoba nebo dovolání tam nenajdete.

Nepíšu tohle jako muž, ale jako občan Evropy: V této podobě je Istanbulská úmluva nepřijatelná. Trestní oznámení na mě, prosím, doručujte na…