V Kovidáriu (3)

Dárek z biologické laboratoře ve Wu-chanu ochutnáváme už osmý měsíc a ještě dlouho si asi budeme užívat. Španělská chřipka prý vydržela dva roky. Jenže Číňanů je podstatně víc než Španělů, tak se nás čínský vir bude držet déle. Loni se před prvním letadlem z Číny lámala v pase celá naše vláda a ještě kdekdo, zatímco naše firmy telefonovaly na ministerstvo zdravotnictví své nabídky ochranných prostředků bez jakékoliv odezvy. Ale co byste chtěli v kontextu toho, že vrchní velitel armády, která je součástí NATO, je přítelem jeho nepřítele. Je to poněkud absurdní, ale na radnici v Kocourkově by vám to určitě vysvětlili.

Miloš Zeman je teď úplně zafačovaný v Lánech, a tak jediný, kdo nám na spolupráci s čínskými soudruhy zbyl, je KSČM. Její dlouholetý předseda nebo bývalý předseda (použijte, co se vám víc líbí) Vojtěch Filip koupil za svoje nebo za stranické peníze (použijte, co se vám víc líbí) velké množství respirátorů, nebo jak se to jmenuje. Komu je daruje nebo prodá, se zatím neví. Důležitá je informace, že firma, která mu ty věci prodala, by moc chtěla stavět atomovou elektrárnu v Dukovanech. To by komunisti chtěli taky.

Vláda, která by to měla řešit, nemá čas, je až po uši ponořena do řady nelibě zapáchajících problémů. Noci na Vyšehradě jsou horké od světel blesků Blesku, na běžícím pásu se mění ministři a když se nějaký najde, zjistí se, že se mu premiér vůbec ale vůbec nelíbí. Zápach mrtvých ryb v Bečvě konečně dolehl do většiny důležitých medií a že má Agrofert asi dost velký průser, dávají mlčící a zatloukající Policie, Česká inspekce životního prostředí i Babišův ministr Brabec tím nekonáním najevo. Preference ANO tají jako ledovce za globálního oteplování, opoziční strany se začaly spojovat, a aby toho nebylo málo, Evropská unie už zase otravuje se střetem Babišových zájmů a straší, že bude prd a ne dotace.

Do toho všeho sedí naštvaný národ doma, nikam nesmí a čte si o rostoucím počtu zemřelých a totální neschopnosti trasovat nakažené nebo ochránit domovy seniorů. Čím dál víc lidí si uvědomuje, že některá z drastických vládních opatření jsou zmatená, nekoncepční, jiná zbytečná a další zase opožděná. A všechna nás vedou k úpadku a chudobě. Věci už možná došly tak daleko, že už nás ani geniální Mára Prchal nezachrání.