Archiv pro rubriku: Společnost

V tomhle žijeme. Někdy rádi, někdy musíme.

Co nás mimo jiné čeká v roce 2022.

Volné dny si užijeme letos málo, hodně svátků připadá na sobotu nebo neděli. Jen tři prodloužené víkendy – Velikonoce, 28. říjen a Vánoce. * Volby budou zřejmě zase v říjnu, budeme volit v obcích nové radnice a taky jednu třetinu senátorů. V obci Praha to bude asi docela husté. A možná nám parlament umožní volit i korespondenčně. *  Důchodci budeme v balíku, kromě novoročního přidání se prý bude valorizovat ještě v červnu. Někteří senioři si před Vánoci opatřili vidle na peníze, ale inflace prý bude dvouciferná. Aspoň na začátku roku. * Omikron přes nás přelétne tryskem a pak už bude po kovidu. Tvrdí optimisté. Flégr s kocourem vidí mrtvé na ulicích. * Dva roky pandemie pročistí podnikání, mnoho restaurací asi padne a mezi zbylými vyhrají ty, co budou levné pro Čechy, protože turisté se zatím moc nepohrnou. Kasina a sázkové kanceláře budou v klidu, dostaly od Babišovy vlády desítky milionů jako kovidové bolestné. Nouze o zaměstnání zřejmě nebude, ale lákání na vysoké mzdy přestane. * Ceny nových bytů budou začínat osmičkou se šesti nulami a investory nenapadne stavět levnější bydlení. Lidé se budou stěhovat z Prahy a velkých měst na venkov a budou za prací dojíždět auty, zatímco radní těch měst budou nabízet další cyklostezky. * Vláda se bude obtížně zbavovat úředníků z Babišovy éry, zápolit s minulými rozpočtovými schodky a čelit nastaveným dlaním odborářů. * Justiční složky volněji vydechnou a začnou řešit hodně starých kauz, ale pohne-li se s Čapím hnízdem nebo s Bečvou, ví jenom hvězdáři. * Svět bude v pohybu víc než doteď. Putin bude dál na hranici chřestit zbraněmi a volat, že je obklíčen, Američané s ním budou jednat a Evropa na to dál bude koukat jako na tenis. V některém světovém městě se sejde ekologický summit a politici dohodnou ještě ambicióznější závazky, které nikoho nenapadne plnit. Čína každý týden uvede do provozu jednu uhelnou elektrárnu a v Brazílii lehnou další čtvereční kilometry pralesa. Po tlaku členských států Evropská komise pravděpodobně ubere plyn při prosazování Green Dealu. * Babiš bude objíždět Česko v obytňáku kvůli prezidentské kampani a druhá půlka národa bude hašteřivě vybírat prezidentského kandidáta z patnácti možných. * V Pekingu proběhne zimní olympiáda a jinak bude MS v hokeji a MS ve fotbale. Hudební festivaly po dvou letech zbrojí a taky přijede Metalica, Eric Clapton a mnoho dalších. * Čeká nás zatmění Slunce a konjunkce planet a jedna podmořská sopka už bouchla.

Sedmnáctého jedenáctý…

Tak už máme za sebou svátek, co ho komunisti chtěli přejmenovat zpátky na mezinárodní den studenstva, ale nepovedlo se jim to. Teď už se jim bude dařit jen máloco, sami jsme se o to u voleb postarali.

Slaví se všelijak. Někdo slaví svátek, někdo slaví proti tomu svátku a další slaví proti čemukoliv.

Z titulu mé profese mě zajímá, jak to má ten svátek s hudbou. My, co jsme v tom tenkrát jeli až po uši, si trochu nostalgie ke vzpomínkám dopřejeme, ale když jsem za ten den slyšel devětkrát hymnu a jedenáctkrát Modlitbu pro Martu, bylo to trochu příliš. Jinak na většině všech demonstrací, manifestací, případně průvodů zněl ze všeho nejvíc Karel Kryl nebo Spirituál kvintet. To bylo fajn, ale zaznívalo to i na shromážděních, kde by se autoři proti tomu měli bránit soudně.

Ze všeho nejvíc řečníci nabízeli slovo svoboda. Takové zaklínadlo. „Svoboda je to, co chci já a svoboda, co chcete vy, je cenzura a diktatura.“

Milion chvilek přišel s myšlenkou jediného demokratického kandidáta na prezidenta. Skvělý nápad a věřím Milionům, že to dotáhnou. Jen bacha na ty nejméně dvě desítky osobností i neosobností, které jsou přesvědčeny, že jediným správným kandidátem jsou právě oni. A jistě znovu zažijeme, že u každého návrhu budou Češi vědět proč ne, ale nebudou tušit koho jo.

Někomu chcípl pes a to je smutné. Rozumím chcíplákům i jejich protestům, mnohé podnikatele přivedla zmatená protikovidární politika Babišovy vlády na buben. Zdaleka nejde jen o restaurace. A kvůli zločinnému vládnímu zadlužování už nebude zachraňovat z čeho. A zatímco na Staromáku se protestovalo a máchalo vlajkami proti očkování (a proti EU), na Hlavním nádraží (a leckde jinde) se na očkování stály i čtyřhodinové fronty.

Náš největší disident z Průhonic položil květinu na Národní ráno ještě za tmy. Ochranka to tak vyhodnotila. Moudří mužové. Budoucí vláda bude klást klidně v poledne. I když nevím. Tolik stížností a nářků, co ta budoucí vláda ještě neudělala a nezařídila, jsem ještě neslyšel.

Budou Vánoce.

Když jsem byl malý, bylo všechno jasné. Bude Štědrý den a přijde Ježíšek. Přinese dárky a stromeček, před odchodem na něm rozsvítí prskavky a bude pádit dál, protože toho ten večer má moc. Nechápal jsem, jak to všechno stihne, ale je všemohoucí, tak si asi dovede práci zorganizovat.

Ježíška jsem nikdy neviděl, ale bylo jasné, že existuje. Především moje pošta se od něj nevracela jako nedoručitelná. A rodiče říkali, že ho viděli. Snad měli lepší optiku než my malí. Vzal jsem jako fakt, že je neviditelný, a v žádném případě jsem hošíka nespojoval s tím pánem přidělaným na kříž. 

S rostoucím věkem a zkušenostmi se dostavily trhliny. Především už týden před Vánoci stál na balkoně stromeček, svázaný jak spokojená masochistka. Taky na dně skříně pod dekou ležely věci, které silně připomínaly dárky. Pochopil jsem, že šikovný organizátor Ježíšek si ty věci chystá dopředu, protože za jediný večer by to fakt nestihl. Lidé v tomto věku jsou dost důvěřiví, ti by snad věřili i politickým stranám.

Jednoho dne to všechno prasklo. Kupodivu jsem to vzal jako chlap a nezahořkl jsem. A i dnes, když chystám dárky vnoučatům, se přiznám, že na toho Ježíška trošičku věřím. Pak jsme nastoupili do školy a hned po Vánocích přišel Vítězný únor. Nás osmileté kluky a holky nemuseli už moc přesvědčovat, že Ježíšek neexistuje, ale také jsme brali s rezervou informaci, že dárky nosí Děda Mráz. K nám domů teda nikdy nepřišel a kolegové žáci taky vrtěli hlavou, že nic. Zato ve škole vždycky monstr besídka: čepice, vousy z vaty, kožich, válenky. Jen ti sobi byli falešní jak v televizní reklamě. A taky jsme se dozvídali, že stromeček není stromeček, ale jolka (později jsme to dokázali i napsat: ёлка) a že má na špičce rudou zvězdu.

Kdo by nebral dvoje Vánoce. I když Děda Mráz nám rozdával jenom nepoživatelná cukrátka a tuzemské ovoce. Ale věděli jsme, že přijíždí až z Čukotky a že tam pod věčným ledem asi moc dárků nepobere.

Teprve mnohem a mnohem později jsem si uvědomil, že s tím Dědou Mrázem je něco divného. Asi jako s kombajnem. V Anglosasku totiž naděluje Santa Klaus. Představovat nemusím, stojí dnes před každým hypermarketem. Taky saně, taky sobi. Taky start na severu, zřejmě na Aljašce. No a jednou ve vánici ztratil orientaci, přejel Beringovu úžinu a byl kde? No na Čukotce. Byl dezorientován, ale věděl, že Anglosasko je na západě, tak se tím směrem vydal. Dojel až do Moskvy. A bylo. Ten kombajn (combine) taky vymysleli v Americe a dovezli pak do Ruska. Jen nám bylo sdělováno, že kombajn je úžasný sovětský vynález.

Naštěstí v Česku neměl Děda Mráz na růžích ustláno a v dalších dekádách už ho nedokázaly prosadit ani ty nejsoudružštější soudružky. Později nastoupil již zmíněný Santa Klaus. Tak jako Děda byl politický, je Santa figura komerční. Proto ty hypermarkety a reklamy.

Ježíšek a Vánoce pevně zůstaly v našich domácnostech. (Mimochodem i v Rusku už se zase slaví Vánoce. Mají je, pravda, o pár dní později; to proto, že Velkou říjnovou socialistickou revoluci měli v listopadu.)

A tak pořád slavíme Štědrý den, zapalujeme prskavky, dáváme si dárky a máme se rádi. Čas od času v rámci sbližování zajdeme taky na Chanuku. Ramadán zatím ještě neslavíme.

Politika je někdy k smíchu

My starší, odkojení projevem z Červeného Hrádku o výkrmu bojlerů, jsme už zažili na politické scéně leccos k popukání. Ani v nové době to neustalo. Povodně 2002, vláda vyrazila ve vrtulníku to obhlédnout. Ministr vnitra Standa Gross stál na okraji té obrovské zkázy v nažehlených maskáčích a kanadách. Připadal mi – navzdory vážnosti té situace – úžasně směšný. Nedokázal jsem si představit, že by tu směšnost někdo dokázal trumfnout. Dočkal jsem se. Premiér v bílém plášti a fonendoskopem na krku na čelí současným nebezpečím…

Z deníku střídopéčáka.

Jmenuji se Petr, je mi deset a jsem střídopéčák.

Vyrůstal jsem v bezva rodině. Byli jsme všichni v pohodě. Máma měla ráda tátu, táta mámu, oba mě a já je.  Pak se něco zvenclo. Naši se rozvedli. Nevím proč. A nejsem si moc jistý, že to vědí oni. Taky nevím, kdo za to může. Jasně, hádali se. Ale vždycky se hádali oba. Nikdy ne jenom jeden.

Soud je hladce rozvedl. A na mě uvalil střídavou péči.

Tak si žijem. Táta má Klárku. A je v pohodě. Máma si našla Romana. A je v pohodě. Já každý pátek cestuju odněkud někam a příští pátek zase zpátky. První měsíc vás to baví. Jenomže pak už je to nuda. To si musím v pátek ráno zabalit všechno do školy na příští týden. A taky plavky, když je plavání. Plavčík vás v trenclích do bazénu nepustí a vykládejte mu, že se vaši rozvedli.

Klárka je fajn. Vykládá mi všelijaké pověsti a věci z historie a lezeme i s tátou na hrady. Roman je fajn. Chodíme do vojenských muzeí a lepíme spolu modely letadel. Roman říká, že ze mě bude letecký konstruktér. A navíc Roman nemluví o biologických hodinách jako Klárka s tátou.

Dokud jsem chodil pořád do stejné školy, tak to šlo. Ale když se táta odstěhoval ke Klárce do Chomutova, střídám školy každý týden. A vysvětlujte našemu matikáři, že ta matikářka z druhé školy je kráva a učí to, co jsme se tady učili před měsícem.

Taky jsem byl předák naší školní party. Teď se tam za týden uděje tolik věci, že já jsem mimo. Vagon na vedlejší koleji. A nové škole se taky nechytám. Nemám šanci.

Všichni doma i doma mi říkají, že až budu hledat holku, musím si dobře vybrat. Možná je to legrace. Já s tím nemám problém. Jednu holku budu mít tady a druhou v Chomutově. Proč by mě ty holky nemohly milovat střídavě?

Tuhle se mi zdálo, že se táta s Klárkou rozvedl. To bych asi byl týden u mámy, půl týdne u Klárky a půl týdne u táty. Jenže to bych chodil do tří škol.

Je libo informace?

Cukrářské výrobkyPředstavte si, že dáte šestiletému špuntovi relativně neomezený obnos a pošlete ho do cukrárny. Zmrzlina, větrník, laskomka, a další za sklem se šklebící věci, co už člověk naší věkové kategorie neumí ani pojmenovat. A pak všechno ještě jednou dokola a k té oříškové taky pistáciovou. Cesta domů je trochu krušná a doma začne blinkat už mezi dveřmi.

My dospělí jsme na tom nějak podobně, akorát místo šlehačkových hodů žijeme orgiemi informačními.
Začne to úplně nenápadně informacemi věcnými a praktickými. Že to u postýlky není další tyčka, ale máma, a to větší je táta a máma je na jídlo a táta na srandu. A že je lepší padat na zadek než na nos, že písek se holčičkám do vlasů nesype, že ideální umístění pro klacek není ve vosím hnízdě, že paní Novákovou musíme hezky pozdravit a neříkat, že je kráva, i když doma to o ní máma tvrdí.

Přijde škola a s informacemi se roztrhne pytel a ještě člověka nutěj, aby si to všechno pamatoval. Aby toho nebylo málo, po mateřské přijde základka a potom gympl a nakonec vejška. A každý pracovní den, každou vyučovací hodinu do vás perou další a další info. Chtěli byste se vzbouřit, ale netroufáte si; nevíte totiž, že osmdesát procent toho všeho už nikdy v životě nebudete potřebovat.  Míříte do finále, už se tiskne vaše maturitní vysvědčení nebo diplom. Ale vy už jste tak popletení, že sháníte informace pořád dál.

Na rozdíl od vašeho pradědečka, který musel chodit do obecní knihovny, na rozdíl od vaší babičky, která už znala rádio, ale ještě ne televizi, se na vás informace sypou ze všech stran. Noviny, časopisy, magazíny, fanzíny, radia a televize všech barev a chutí, veřejnoprávní, bulvární i obyčejné, billboardy, letáky a názvy ulic, internet, mobily, tablety, Facebooky, Instagramy a Jůtůby, seriózní i lživé, emaily od kamarádů, od nepřátel i od těch, co vám chtějí něco prodat, nekonečné porady a nové zákony a vlády bez důvěry, telefonáty i SMS a někdy dokonce i hovory s živými lidmi.

Je toho na vás příliš, marně se snažíte utíkat, a když už konečně opravdu zdrhnete někam do lesa, druhý den se už před polednem sápete po mobilu, abyste si přečetli maily.

Vrství se to na vás i na všech okolo, každý má na jedno téma jinou směsku informací, a když ty směsky na sebe v hovoru narazí, je to třaskavé. Křičíte na sebe a někdo pod tou informační tíhou prostě rezignuje. A to jsme teprve na začátku, každý rok se množství informací v prostoru násobně zvětšuje.

Ten prcek, co stláskal všechny ty dobroty, se vyblinká a bude dobře. Vy se informací, co jste stláskali za celý život, už asi nezbavíte. A jednou se vám ta kebule dočista zaplní. Co pak?

Každý mejdan jednou skončí

<Kocourkov pod Řípem>
Každý mejdan jednou skončí

Na podzim dala vláda důchodcům krásný dárek: cestovné za čtvrtinu ceny odkudkoliv kamkoliv čímkoliv. No nekupte to! Mladí mají poznávat svět a staří nemají pořád sedět na zadku. Obsazenost dopravních prostředků a rázem zvýšila o 4%, už nevozíme tolik vzduchu. Stát to vyjde na šest miliard ročně.

Vláda nepřidala na důchodech 700 Kč měsíčně, jak velel zákon, ale rovnou 900 Kč. Důchodci jsou rádi, možná budou vládu volit. Stát to ale bude něco stát.

Vláda přidala učitelům. Bylo na čase. Prestiž učitelského povolání se limitně blíží k nule a vyššími platy to napravíme. A třeba se najde i nějaký Igor Hnízdo, který půjde učit, aby se nám školství trochu maskulinizovalo. Vláda přidala i dalším zaměstnancům státu. Proč ne, platí to stát.

Na obědy pro všechny školáky už nezbylo. Tak aspoň pro některé, prý o tom budou rozhodovat ředitelé škol. Nějak se nám to rozdávání rozběhlo. Premiér rozdává, ministři čerpají, koaliční strany se trumfují, preference rostou. Každý rok jsou nějaké volby.

Pesimisté začínají ovšem varovat. Ten mejdan jednou skončí. Mrcha krize má ten zvyk, že se dostavuje cyklicky. Opozice mluví o poklesu ekonomiky a ukazuje nějaká čísla. Prý je ještě brzy na závěry, tvrdí pozice. Tak jasně, počkáme si, až se nám tsunami přelije přes hlavu.

Stát začíná šetřit. To, co rozdal školákům a seniorům, jim zase jinudy sebere. Stát za ně přestane platit zdravotní pojištění. No nebojte se, nebudou umírat před bránou nemocnice. Prostě se zvýší zdravotní pojištění všem zaměstnancům a živnostníkům. A máme to doma.

Příjmy státu se dají najít i jinde. Zdaníme sektorově banky a telefonní operátory a dodavatele energií. Proč ne. Oni přece pak mohou zvýšit ceny všem spotřebitelům.

Zdroje jsou, jak pravil jeden náš dávný socialistický politik. No právě. Zdroje jsou v peněženkách pracujících, spotřebitelů, zkrátka daňových poplatníků.

Mrcha krize samozřejmě jednou pomine. Otřepeme se a začneme u nás pod Řípem zase rozdávat další a další předvolební dárečky.  

Hlučné velkoměsto

Tak jsme vyhnali kuřáky z hospod. Zákonem. Hospodští, co iniciativně provedli stavební úpravy, aby oddělili kuřáky od nekuřáků, zaplakali. Veškeré kompromisní návrhy byly tvrdě zameteny. Myšlenka, že o tom, zda v hospodě kouřit nebo nekouřit, by měl logicky rozhodnout majitel, byla povalena. 

A kuřáci vyšli do ulic. Ne, žádné transparenty a skandování na plných náměstích. Prostě jen vyšli před hospodu a tam si zapálili. V hospodě se nesmí kouřit, na ulici se nesmí požívat alkohol. Roztomile tenhle problém vyřešil jeden hostinec v Karlíně. Přímo ve vchodu stál malý stolek a na něm půllitry kuřáků. Kuřáci venku před vchodem kouřili na chodníku, ale tak, aby na své pivo „uvnitř restaurace“ dosáhli. Žádný předpis nebyl porušen.

Nastalo Ale. Po pár pivech jsou rozhovory kuřáků na ulici o pár decibelů hlasitější. A v bytech nad hospodou lidé nemohou spát. A kdyby jen to. Nelze otevřít okno, protože modravý dým se vine vzhůru. Ulice zhlučněly, v centru stověžaté zejména. Tam je hluk mnohojazykový. Kam mají turisté také jít jinam než do historického centra. A turistika přináší městu nemalé příjmy, zatímco probuzení spáči si stěžují a stěžují.

Jak je u nás obvyklé, následky nepovedeného zákona se neodstraní jeho zrušením, ale vydáním dalšího zákona.  Co takhle příkaz zavřít všechny nálevny krátce po Večerníčku? Ne, to by asi vyšel do ulic i veškerý zbytek obyvatelstva. Vymyslí se antikonfliktní tým, skupinka lidí, kteří jdou v pokročilé hodině přesvědčovat štamgasty v ulicích, aby nehlučeli. Nemají ale žádné pravomoci, a tak se to v tichosti zase zruší. Policisté v ulicích? A v noci? Aspoň kdyby opěšalí byli vidět. Jenže zas by chyběli ve dne na instalaci botiček a pokut za parkování.

Někdo vymyslel, že by se hospodští sami měli postarat o klid před hospodou. Najmout a zaplatit si člověka, který bude na hlasitější kuřáky dělat Pššt a hlučným zahraničním turistům bude domlouvat v jejich mateřštině!

Ještě toho pod Řípem hodně vymyslíme, přátelé. Nové pražské zastupitelstvo ustanovilo „nočního starostu“. Ten bude na to vše dohlížet.

 

O vstupování do stejné řeky.

Všechno se opakuje, ne že ne. Prvně drama, podruhé fraška.

Všichni si na ten obraz pamatujeme: Miroslav Štěpán, vedoucí tajemník pražské KSČ mluví z balkonu na nádvoří ČKD. Kritizuje studenty, že se míchají do politiky. „O tom přece nemohou rozhodovat děti!“ Ozvěnou mu je skandování z nádvoří „Nejsme děti!“ a posléze jdou celé dělnické Vysočany společně se studenty na Václavák.

Miloš Zeman v Soukupově televizi tisícovkám demonstrantům totiž vzkázal, že jsou to chudáčci.  Tisícovky lidí v Praze a dalších městech, dávají najevo nesouhlas se snahou hlavy státu a premiéra v demisi zašlapávat svobodná média v čele s ČT.

Ta podobnost je strašná a mrazivá. Papaláš, obklopený svou kamarilou a svými Kojzary už není schopen vnímat realitu toho, že jeho vlak zajíždí na vedlejší kolej.

„U nás přece nemohou rozhodovat děti!“ To říká po Miroslavu Štěpánovi i náš prezident a nepřekvapivě to z různých koutů zní ozvěnou: Studenti ať mlčí a studují. Říkají to lidé vyššího věkového průměru a nemusí to být jen voliči komunistů. Oni i ti studenti na druhé straně cítí, že je osmičkový rok a že se věci opravdu asi dávají do pohybu. Ti první cítí, že na ty technické i společenské novoty už se jim nedostává sil a brzy v roli důchodců už toho moc neovlivní. Studenti a mladí vědí, že ten další život tady budou žít oni, a začínají se starat, aby o tom, jaké to tu bude, minimálně spolurozhodovali.

Nebude to snadné. Sedmnáctiletí ještě volební právo nemají a na druhé straně s přibývající délkou života roste armáda důchodců. Ve společnosti začíná být viditelná trhlina: polovina chce dopředu a polovina brzdit. Jak to uspořádat, aby ti mladí dali věci do pohybu a senioři mohli žít spokojený a plnohodnotný život?

Uvidíme, kterým směrem se budeme jako společnost posouvat. Obávám se, že někteří politici se z případu Miroslava Štěpána nepoučili. I když někteří tenkrát stáli na tribuně na Letné.

Barevné skvrny v Sudetech.

Ten dědeček byl chudý bezzemek. Pro ty, co to čtou prvně v životě, byl to venkovan, co neměl ani kus půdy. Ani statek, jen chalupu a kopec dětí. Někdy nebylo co do huby, zvlášť za války, té druhé světové.

Válka skončila, poměry v republice se začas ustálily, dědeček volil komunisty a těšil se na lepší život. Ten jakoby spadl s nebe. Tři miliony sudetských Němců jsme odlifrovali do Reichu, kam původně chtěli. Najednou byly volné tisíce statků a chalup, tisíce kilometrů volné půdy. Dílny, továrničky a tak.

Majitelé gruntů třeba u Čáslavi se nikam nehrnuli. Zato dědeček a tisíce jemu podobných nacpali rodinu do vlaku a vyrazili. Ti, co šli první, si mohli vybrat nejlepší. Akorát museli být občas nápomocni vykopávat Skopčáky z nových koutů vlasti. V chalupách zůstalo skoro vše včetně nádobí a peřin. Stačilo utřít prach a bydlet. Pro všechno, co ještě chybělo, si došli do ještě neobydlených chalup. Taky na topení ty chalupy v sousedství byly. Ulámat z nich pár prken a trámů a připravit se na zimu. Stát věnoval dědečkově rodině pozemky, statek a lacino i pár kusů dobytka.

V horských pásmech bylo hospodaření drsnější, ale pořád lepší než v Bezzemkově. Do školy pět kilometrů pěšky, a když se zhoršilo počasí, škola se vynechala. Na co taky.

Pak se něco zadrhlo. Přijeli soudruzi z okresu, a že do družstva. Ty co protestovali, odstěhovali někam na třetí konec republiky. Ti ostatní se smutkem v očích odváděli nedávno nabyté krávy do společné stáje. Časem si zvykli.

Mladí zdrhli od zemědělství, jak jen mohli. Cokoliv, jenom pryč odtud. Chemička, lom na uhlí, stavba trati. Ráno odcházeli za tmy, večer se za tmy vraceli. Lidi v práci z celé země, co taky někam nebo od něčeho utíkali, většinou s nějakým škraloupem, sem tam bitka, všichni zase někam mizeli a noví se objevovali.

Tak svatba a aspoň byt. V paneláku, kde do horního patra teklo a kolem domu se už několik let v bahně válelo všechno, co stavbařům tenkrát upadlo. A děti. Jesle a za tmy domů. Co v neděli? Procházka kolem říčky jména Bílina, které je dost legrační, protože v ní od chemičky teče voda černá jako antracit? Nebo se projít historickým městem, které se celé bourá, protože pod ním leží uhlí? I třetí generace začala řízeně nasávat lhostejnost.

Pak se všechno změnilo, tady dost pomalu, ale nakonec taky. V nových obchodech byly nové věci, prokoukly fasády, v televizi několik programů, řeka už byla čistší a lidi k sobě měli nakrátko blíž. Potom někteří mizeli do Prahy a jiní do Kanady, někdo začal podnikat. Ale většina těch, co zůstali, na tom byla pořád stejně. Vlastně se u nich nic nezměnilo. Maximálně starost o práci. Nikdo jim nepomůže, protože kromě almužen od státu ani není jak. A oni si sami nepomohou, za ty tři generace se to dokonale odnaučili. K volbám nejdou, a když, tak tam hodí něco natruc.

A my pak rozumujeme nad těmi velkými jednobarevnými skvrnami na volebních mapách podél hranic v místech, kterým se dodnes říká pohraničí nebo Sudety.

A co kojenci?

Od EU jsme do dnešního dne dostali 700 miliard Kč. (Přesněji to je rozdíl toho, co jsme dostali a co jsme do EU vložili.) Po odchodu z unie jí to budeme muset vrátit. Je nás zaokrouhleně 10 milionů. Čili každý Čech pošle zpátky do EU 70 000 Kč. To, že pro sedmdesát litrů sáhnou do kapsy ti, co budou volit odchod, je v pořádku. Ale jak k tomu přijdou kojenci, kterých se to taky týká?

Dvěstě chytrých horákyň

Předchozí sněmovna nám – kromě mnoha dalších paskvilů – nadělila jeden nádherný. Zákaz obchodního prodeje o státních svátcích, a to jen některých. A v obchodech, taky jen některých, tedy s prodejní plochou nad dvě stě metrů čtverečních. Původně snad byli poslanci vedeni snahou dopřát zaměstnancům hypermarketů šťastné sváteční výlety s rodinou. Nakonec se ale dopracovali k výsledku, kdy se odbory nažraly a zákazník zůstal celý. Jen trochu se zapomnělo na ty zaměstnance, kteří si rádi přilepšovali příplatky za svátky. Obchodníci jsou trestáni výběrově. Ani zákazník celý nezůstal. Který ze svátků je zavřeno a který otevřeno, si nemůže zapamatovat ani computer s velkou operační pamětí. Zkoušel jsem najít v tom střídání zavřeno/otevřeno nějakou logiku. A nic. Předpoklad, že si nemůžete dojít pro rohlík ve svátcích důležitých pro tento stát, jako vznik Československa, rozpad Československa, konec druhé světové války v Evropě nebo zavraždění českého knížete vlastním bráchou, kazila uzavřenost o velikonočním pondělí a na svátek svatého Štěpána. Co bychom si namlouvali, právě ty byly přidány k hlavním svátkům náboženským navíc, aby se oslavenectvo mohlo po prožitých svátcích probrat z kocoviny.

Naopak svátky církevní byly shledány událostmi druhé kategorie, při nichž se prodávat může. Stejně jako První máj, v naší zemi považovaný všeobecně za svátek církve Komunistické.

A tak zmatený zákazník bloumá v prodejních areálech a zkoumá, jestli je svátek konzumu nebo naopak svátek duchovního usebrání.   Také – nevybaven svinovacím metrem – nemůže posoudit, jestli je příslušná prodejní plocha odsouzena k zavření nebo nikoliv. Takže to nakonec zkusí v jednom z menších krámků. A narazí na zavřené dveře. Protože správce nákupní galerie, když jsou ty velké prodejny zavřené, nebude pro ty mrňavé topit a svítit. Naštvaný zákazník, který nemohl nakoupit, jde domů a potkává naštvané obchodníky, kteří mu nemohli prodat. Už máme parlament i vládu (tu zatím jen trochu) nové. Je tedy na čase si lobnout.

Noví poslanci se jistě zamyslí a chyby napraví. A protože voliči při každých volbách zvolí parlament a vládu vždy horší, než byla ta předchozí, může nová spravedlivá úprava vypadat třeba takhle:

§ 1: Provedení opatření k uzavření o svátcích se u provozoven s prodejní plochou větší než 200 metrů čtverečních nemění. § 2. Prodejny s plochou menší než 200 metrů čtverečních budou mít zavřeno o svátcích, kdy mají velké prodejny otevřeno, a naopak otevřeno o svátcích, kdy mají velké obchody zavřeno.

Z domova.

Ty televizní duely jsou na ošklivé slovo. Politologové a mediální machři se budou předhánět, kdo měl navrch a kdo udělal chybu. Ale z milionu lidí, co si to zapnou, odejde od bedny milion přesvědčených, polovina na tu a polovina na druhou stranu. Těch nerozhodnutých je už minimum a ti se budou rozhodovat tak, že si hodí korunou nebo počkají, co Máňa. A nejspíš volit nepůjdou.

Po schodech Facebooku tečou kýble špíny a probíhá festival o největší lež.

Ti, co budou volit Ovčáčkova šéfa, věří, že nás Zeman vyvede z Evropské unie a tím náš národ obrovsky zbohatne a že se budou chodit dívat do ZO na pandu. Aspoň ten pán z Aeronetu to říkal. Většina z nich sice tuší, že na ně to bohatství nezbyde, ale bohatej Babiš se taky počítá. My druhá půlka si zas myslíme, že nám na Západě bude líp a bezpečněji. Ještě si všichni před spaním řekneme všechny pohádky o migrantech a půjdeme spát. Pak budou volby.

Co je ale fakt blbý, že národ je rozpolcenej. A že to tak zůstane i po volbách, ať vyhraje ten nebo ten druhý. Polovina lidu bude naprděná, že nevyhráli, ta druhá bude naprděná proto, že ta první je naprděná. Kde domov můj.

A jdeme do druhého kola. Teď se vyvalí vlny ze všech žump a budou bušit do Drahoše. Neexistuje tak zvrácená  absurdita, kterou by nebylo možno vymyslet a použít. Nevěřme. Vysvětlujme. Hledejme zdroje těch pomluv, ať už na Aeronetu nebo v Ovčáčkonetu a jinde. Vysvětlujme seniorům, sousedům i těm, co nevolí. Až to vypukne, všímejme si aut, která svážejí lidi bez práce a bez domova k volebním urnám s tím správným lístkem v ruce. Buďme pozorní k tomu, jak probíhají volby v domovech důchodců.  Dejme pozor na volební okrsky, kde v prvním kole volilo 101% voličů. A nejen na ně.
Abychom nad Hradem zase viděli něco jiného než trenky.státní znak čsr velký

Po prvním kole

Je vymalováno.
A celkem ne nejhůř.
Už se nemusíte v noci budit a hlásit na facebooku, jak jste ve snu volili.
A jediná diskuse napříště bude jen o tom, jestli jít volit za čtrnáct dní raději v pátek nebo v sobotu.
Vítězný únor bez Zemana!

17.11.

Dnes je státní svátek, kdy můžete nakupovat v hypermarketech. Tento svátek nepatří podle našich poslanců k významným.
Sedm významných svátků, kdy jsou velké obchody podle zákona zavřeny:
1.1. – Konec Československé republiky. A po Silvestru stejně nikdo moc nepije.
Velikonoční pondělí – Všichni už při mrskání nakoupili jinde.
8. 5. – Den, kdy jsme s pomocí Vlasovců vyhnali nacisty z Prahy a o den později přijela Rudá armáda.
28. 9. – Den, kdy jsme zabili svého vládce.
28.10. – Den, kdy jsme založili Československou republiku, která bude hned 1.1. zrušena.
25.12. – Všichni jsou přežraní a nikam do obchodu by nedošli.
26. 12. – Milá připomínka komunistického představitele Miroslava Štěpána.

Přestaňte už slzet nad výsledkem voleb. Čím začít? Nepochybně bychom si měli ujasňovat, kde se stala chyba. Co se udělalo špatně. Kteří demokratičtí politici udělali chyby. A hlavně jaké chyby jsme udělali MY! Nevím, jestli jsme toho schopni a jestli většina diskutujících nebude tvrdit, že chyby dělali nějací ONI. A jestli se nebudeme topit ve věčných diskusích a polemikách jen proto, aby měl každý navrch. A jestli nebudeme trvat na své neměnné pravdě a budeme odmítat poslouchat i jiné názory. Jinak se z toho nepoučíme a nebudeme si umět říct, co dál a jak z toho ven.

Volím Humpolec!

A to nejenom proto, že se tam nachází Hliník. Moje volba má důvody geografické, společenské, ekonomické i politické. To město má ze všech těchto hledisek ohromný potenciál.

Humpolec je prakticky ve středu naší země. Vede přes něj špičková dálnice D1. I plánovaná trasa vysokorychlostní železnice Berlín – Praha – Brno – Vídeň kolem města na Vysočině povede. Navíc nádherná krajina, pivovar, a tak dál.

Navrhuji: přesuňme do Humpolce všechny důležité celostátní instituce. Kancelář prezidenta republiky, všechna ministerstva, horní i dolní komoru Parlamentu. Dále Nevyšší státní zastupitelství, Ústavní soud, Nejvyšší kontrolní úřad, a jestli František dovolí, i obě arcibiskupství.

Konečně to bude spravedlivé pro všechny občany státu. Lidé z Uherského Brodu to budou mít do centra stejně jako lidé z Chebu. Město na pomezí Moravy a Čech nebude okopáváno obyvateli venkova, vždyť má jen 11 000 duší a je typickou obcí chudé Vysočiny. Moravané a ostatní lidé z venkova nebudou už muset spílat někomu do Pražáků.

Významné státy světa přišly už dávno na to, že není nutné mít největší město zároveň tím hlavním. Město, kde se důstojnost státních úřadů stýká s průmyslem, turisty, lodní dopravou, prostitucí, Matějskou poutí a náplavami. Příkladně Washington, Brasília, Ottava nebo Canberra. Chceme-li být také významným státem, zvolme za hlavní město Humpolec.

Namítnete, že to bude něco stát. Jistě. Bude se stavět. Sníží se nezaměstnanost, stavební firmy budou moci odvést zase o něco víc do daňových rájů a schvalujících úředníků bude také všimnuto. Vládní budovy, rezidence, hotely, ubytování úředníků, poslanců, ministrů a dalších. Zdravotnictví, školy, pošta a záchytka. Nějaký ten pomník v parku, kdyby vznikla potřeba klást věnce. A mezinárodní letiště. Markety, hospody, vinárny a pajzly na nejvyšší úrovni se rozumí samosebou.

Až to bude všechno hotovo, bude to příjemné místo. Poslanci se nebudou muset s nikým tahat o parkovací místa na Malostranském náměstí. Moravané i Češi to budou mít v průměru blíž a vyvyšovat se tu nad ně bude výhradně nadmořská výška 527 m.

Z Prahy se rázem odstěhují úředníci, poslanci, vrchní radové i vrchní radilové, prostě všichni, které má prostý venkovský lid za škodící Pražáky, ale oni jsou to náplavy, které tam prostý venkovský lid zvolil. V Praze bude najednou plno volných bytů, parkovacích míst i židlí v restauracích centra. Zlepší se logistika a zmizí lobbystika. Praha se konečně začne cítit milovaně.

 

Jak jsem nenakupoval hračky na fakturu.

Využil jsem cesty do Prahy a solidního počasí a vydal se dnes do města na nákupy. Nemusím hypermarkety a luxusní obchody v centru, i když je nezavrhuji. Ale rád se vydávám do malých krámků na předměstí. Ve vietnamském obchodě jsem dostal plnohodnotnou EET účtenku. Jediné, co mě mrzelo, že nebyla dvojjazyčná. Vedle v papírnictví ale nastal problém. Pokladna, kterou předevčírem obdrželi, dnes  nefunguje. Zítra prý přivezou novou. Podle telefonických instrukcí z finančního úřadu mi mají vypsat paragon.  Já si s ním druhý den k nim zajedu a oni mi ho vymění za účtenku. Nechtěl jsem ani paragon ani účtenku. Ale ty dvě propisky mi prodali.  Horší to bylo v hračkářství. Chtěl jsem vnukovi koupit stolní hru, po které prahne. Měli, ale neprodali. Nemají EET.  Dají mi fakturu, já dojedu domů k počítači, zaplatím jim na účet a za dva dny si tam pro hru zajedu. Tak chlapeček nic nedostane. Ať si zvyká. Bude hůř.

Udělal se mi z toho hlad. Zašel jsem do řeznictví a v jídelně jsem chtěl, jako kdykoliv předtím, jeden a půl misky polévky. To nejde, řekla vlídná prodavačka. To nemáme v systému. Dal jsem si jen jednu a vydal se na tramvaj. Mimochodem – polévka s EET účtenkou byla o deset procent dražší než dřív.

V tramvaji mi bylo všelijak. Představoval jsem si, kolik všichni tihle obchodníčci toho až do dnešních dnů nakradli. A byl jsem rád, že odteď už budou krást jenom ti velcí.

Kdy zanikne český národ?

Statistika je bestie, zvlášť když si hraje s demografickými údaji.

Prostá reprodukce obyvatelstva vyžaduje minimálně 2,1 dítěte na matku. Aktuálně je to v Česku 1,53 dítěte na matku. Při stejném poměru holčiček a chlapečků to znamená, že v další generaci bude už matek jen 76% dnešního stavu. Pokud se nic nezmění, budou mít tyto matky 58% holčiček dnešního stavu žen. Znamená to, že za dvě generace, tedy za padesát let, se počet Čechů sníží na polovinu.  A za století na méně než čtvrtinu.

Je třeba ale vzít v úvahu i to, že řada párů se bude marně pokoušet o přirozené oplodnění. Možná částečně pomůže oplodňování umělé. Ale jisté to není.

Je pravděpodobné, že řada žen nebo i párů se rozhodne zůstat bezdětná. Nad důvody nebádejme. Při nedávné hysterické debatě nad Žáčkovou básničkou jsem v diskusích mnohokrát četl tuto větu: Žena má právo se rozhodnout, jestli bude mít děti nebo ne. Lidskoprávní hledisko se tady střetává s pohledem demografickým. Svoboda jednotlivce je neoddiskutovatelnou prioritou. Je ovšem možné, že tím pádem český národ za oněch padesát až sto let přestane existovat nebo to bude už jen defilé nevrlých gerontů. Jasně, takhle už zmizelo ze světa mnoho národů. Etruskové, Féničané nebo Lužičtí Srbové. Svět se vyvíjí.

Prostor mezi Šumavou a Beskydem se i potom jistě nějak migračně vyplní. Jen zanikne jazyk, zanikne kultura, Čapka a Vančuru už nikdo nebude číst.

Prosinec

Je tu prosinec. Západní křesťané postupně zapalují svíčky na adventních věncích a chystají se dvoutisícíšestnáctý příchod Krista. Židé budou slavit Chanuku, zapalovat světla na devítiramenném svícnu, dávat si dárky a budou si připomínat 5776. výročí vzniku světa. (Vlastně asi nikdo neví, jestli se to počítá od chvíle, kdy si Bůh poprvé oblékl montérky nebo až od okamžiku, kdy Adamovi laparoskopicky vyoperoval žebro.) Někteří muslimové budou pro větší slávu Alláha popravovat novináře nebo střílet do křesťanů, Jezídů, Kurdů a dalších nevěřících psů. Jiní muslimové, pokud se neutopí na voru cestou do Itálie, usadí se nakonec někde v Amsterodamu, Dortmundu nebo Basileji a budou chtít zakázat vánoční strom na náměstí, protože je v rozporu s jejich vírou. Co udělají pravoslavní, neví nikdo. Ale zdá se, že i tam na Východě bude zima, protože v Donbasu už se zase střílí místo aby se  kutalo uhlí.

Hlavně aby nebyl troska.

A potřebujeme vůbec nějakého prezidenta? Není ta funkce v naší zemi jaksi navíc? Jasně, budou hlasitosti, že už Masaryk a tak. Jenže kromě Masaryka a Havla jsme si dobrých prezidentů moc neužili. Já vím, vnější vlivy a vůbec, ostatně i těm dvěma úspěšným to hlavně vnější vlivy naladily do pozitivna.

Jenže když se rozhlédnete po krajině, tak nikde nic. Pithart nechce, Eben nechce. A pár skutečných osobností je fakt už v kmetském věku, jiní se snad rozmýšlejí.

Představme si, že bychom žádného prezidenta prostě neměli. Ostatní nevyšší ústavní činitelé – předsedové vlády, sněmovny a senátu by si ty práce rozdělili. Jeden by vítal zahraniční návštěvy, druhý jmenoval profesory a generály, třetí rozdával metály, a kdyby nebylo zbytí, tak i milosti. I tihle pánové by ovšem museli dosahovat určitých kvalit. Na hradě by seděl nějaký kastelán. Ještě nevím, co s hradní stráží, ale kladení věnců je vždycky dost.

Neprojde to. Když to tak bylo sto let, tak to musí být nafurt, řeknou tradicionalisté. Roajalisté budou chtít nějakého monarchu, ale budou překřičeni.

A tak budeme hledat, špendlíčky hrabat, i kdybychom Říp i Blaník měli rozhrabat.

V první řadě je tu stávající prezident, který by určitě i se svými nejvěrnějšími chtěl repete. Voličů má zřejmě dost, vždyť je nachytal na odpor k Pražákům a inteligentům. Ale nic nevíme jistě, od jeho elektorátu se za ty roky odlouplo jistě hodně zklamaných vulgaritou a buranstvím prezidenta i tím jako stál na Albertově vedle Konvičky. Pak taky těch, co už se nebojí, že jim sudeťáci budou zabírat chalupy. A taky ti migranti mu to kazí, že se k nám nehrnou, aby proti nim mohl ostřeji vystoupit.

Zásadnější problémy pro další nominaci má Miloš Zeman dva. Dnes můžeme v přímém přenosu sledovat, jak se den ze dne zhoršuje jeho zdraví a jak je unavenější. Dokáže si to někdo představit o sedm let později násobené přirozenými příznaky duševního stáří? Druhým problémem může být očekávaná zahraniční podpora. Z pohledu městského voliče nás Zeman táhne na Východ, ale z pohledu Vladimíra Putina nedělá (a nemůže) dost pro zmírnění evropských restrikcí vůči Rusku. Řečnit na Rhodu je trochu nic. Ještě dál na východ jsme si to teď tak Dalajlámou trochu polepili, klidně může dojít k zastavení mnohého, nejen příspěvků na volební podporu.

Většina zatím raději vyčkává. Sólisté kromě těch tradičně nesoudných už vědí, že strkat prachy, energii a jméno do předem ztracené války je nemoudré. A čekat zviditelnění, když skončíte na konci pelotonu, moc nemůžete. Podobně je na tom většina stran a hnutí, z vlastních řad nemají co prodat. Nabízet Škromacha už asi napadne málokoho. Možná se hledá mimo stranické barvy, plichtí koalice, ale na všechno je zatím brzo.

Občas někdo něco plácne nebo něco uklouzne. Babiš zmínil jméno Stropnický. Logicky asi můžeme věřit, že jde o otce, Matěj, doufejme, ještě nedosáhl věku. Nevíme, co na to Stropnický senior. Je mi sympatický, hrával kdysi jako písničkář na mých festivalech. Jsou tu ale i nějaká ale. Prezidenta potřebujeme nadstranického a už vůbec ne vzešlého z ANO.

Dá se čekat, že tentokrát půjde ještě o větší peníze než minule. Domácí zdroje jsou, ale když ještě dvakrát pozveme Dalajlámu, ty cizí asi definitivně vyschnou.

Michal Horáček je hrdinným průkopníkem, který strká hlavu na špalek. Ze začátku to vypadalo cekem přítulně, no mezi Zemany a Škromachy je každý jednooký králem. Trollové zaplavují diskuse, ať už je vede putinovsko-zemanovský tah na urnu nebo taková ta kouzelná česká libůstka být zásadně proti čemukoliv. Už je třeba vytočilo, že má Michal Horáček doma hodně knih. Na druhé straně do novin pouští dost nepřijatelné názory. A „přivlastnit“ si protestní večírek na Staromáku, byl opravdu lapsus.

Zatím je ještě brzy. Uvidíme, co nás ještě před volbami čeká za zajímavosti i za hrůzy. A tak opět na začátek: Potřebujeme vůbec prezidenta?

 

Máme občany vodit za ručičku?

Máme občany vodit za ručičku?

Tak nám poslanci darovali k Vánocům další zákon. Nevím kolikátý letos už, ale dá se to zjistit, protože zákony jsou číslované.

Volíme své zastupitele s pocitem, že budou hájit naše zájmy. Myslím, že i v našem zákonodárném sboru existuje několik lidí, kteří při nástupu sami věří, že to budou dělat. Postupem času ve funkci se to ale mění. V politicích se nějak převrátí jejich duševní metabolismus nebo co. Dál hájí zájmy voličů. Ale přestává je zajímat, co by ti voliči chtěli. Sami teď vědí nejlépe, co je zájem jejich voličů. A aby to prosadili, upletou na to zákon. To pro případ, že by si jejich voliči mysleli, že jejich zájem je něco jiného. Zákonem se to a to zakáže a to a to povolí. Volič si nemá co myslet, volič má jednou za čtyři roky volit.

Zákonů máme tolik, že se v nich ani prase nevyzná. Když se nevyzná, taky nedodržuje. Většinou to nedodržování nikomu nevadí. Leda až do chvíle, kdy je někomu stoupnuto na kuří oko.

O většině letos přijatých zákonů možná nemáte tušení. Ale o zákonu, který plošně zakazuje kouření v restauracích, jste asi slyšeli. Zákon ale přichází v čase, kdy ve většině restaurací už se dávno nekouří, v těch, co se jí, určitě. Společnost mohla v poměrně brzké době dospět ke konsenzu: je dobré a rozumné v restauracích nekouřit. Nikoliv, my potřebujeme i na tohle zákon.
Lidé chodí do lesa a minimálně během posledních tří dekád si uvědomili, že v lese se nehuláká, nelámou se větve a nekope se do muchomůrek. A nenosí se do lesa odpady. Funguje to a naštěstí žádného poslance nenapadlo, že by na to mohl být zákon. Stejně tak mladí a zdraví pouštějí v tramvaji sednout staré, nemocné a těhotné (v Praze zažívám na vlastní šediny). A také se to obejde bez zákonného předpisu.

Obecně by se ve společnosti dalo domluvit plno věcí zcela přirozeně a bez paragrafů. Občané by měli k dohodnutým věcem bližší vztah než k těm, které jim úřad nařizuje.

Jenže si uvědomme, co je náplní dvoukomorového parlamentu a za co berou poslanci své hodně nemalé platy. Zákonodárci – jak už název napovídá – vymýšlejí, připravují, mění a schvalují zákony. Aby si zasloužili ty mimořádné platy, chrlí zákony na běžícím pásu. A zejména v poslední době se zdá, že s jídlem roste chuť a zákony postupně slouží k utahování šroubů, buzeraci, byrokracii, prostě k omezování naši svobody. A říká se tomu elegantněji regulace.

Chtělo by to zabrzdit, zařadit zpátečku a podívat se na všechny zákony, jestli je společnost opravdu nutně potřebuje. Těsně po Listopadu jsme zrušili 2000 komunistických zákonů, a co se stalo? Nic, společnost se nadechla. Časem ale „vstali noví politici“ a začali naši legislativu opět zaplavovat legislativním smogem. Měli bychom se zajímat, kdo z politiků vymýšlí, navrhuje a schvaluje některé zákony proti rozumu a proti svobodě a regulaci. A tyhle politiky bychom si měli dobře pamatovat při volbách.

Naše svátky dělíme na významné a nevýznamné.

Dnes je státní svátek, kdy můžete nakupovat v hypermarketech. Tento svátek nepatří podle našich poslanců k významným.
Sedm významných svátků, kdy jsou velké obchody podle zákona zavřeny:
1.1. – Konec Československé republiky. A po Silvestru stejně nikdo moc nepije.
Velikonoční pondělí – Všichni už při mrskání nakoupili jinde.
8. 5. – Den, kdy jsme vyhnali nacisty z Prahy a o den později přijela Rudá armáda.
28. 9. – Den, kdy jsme zabili svého vládce.
28.10. – Den, kdy jsme založili Československou republiku, která bude hned 1.1. zrušena.
25.12. – Všichni jsou přežraní a nikam do obchodu by nedošli.
26. 12. – Milá připomínka komunistického představitele Miroslava Štěpána.

Musíme se množit?

Ze všech stran jsme politiky i odborníky přesvědčováni, že náš národ vymírá, že 1,6 dítěte na jednu matku je málo, že mladá generace neuživí nás staré, až budeme v důchodu. A jiní nás přesvědčují, že potřebujeme doplňovat početní stavy o cizozemce a že taková imigrace z Blízkého východu by pro nás byla vlastně požehnáním nejen kvůli multikulturnímu obohacení, ale také pro příliv pracovní síly. A prý nám hrozí, že když neuděláme jedno nebo druhé, bude nás na konci století pouhých pět milionů.

No a? Sociologové tvrdí, že s prodlužujícím se věkem populace bude přibývat důchodců a ubývat na ně pracujících. S počtem starochů v důchodu toho asi moc neuděláme, ale bude (doufejme) přibývat profesí, v nichž bude člověk moci (a rád) pracovat do sedmdesáti.

A taky někteří pracující uživí těch nepracujících třeba víc. Ono totiž tolik nezáleží na tom, kolik pracujících lidí bude starce a jiné potřebné lidi živit, ale JAK.

Struktura společnosti a její ekonomiky se prudce mění. Před sto lety pracovala v zemědělství víc než polovina lidí. Dnes jsou to tři procenta. Podobné je to s průmyslovou výrobou. Automatizace, organizace, digitalizace a další „ace“ snižují potřebu pracovní síly při výrobě.

Nikdo to asi přesně nespočítal, ale přiznejme si, že národní důchod – nebo jak to chcete nazývat – tvoří už dnes poměrně nevysoké procento obyvatel. Živíme důchodce, školáky, nemocné, lidi bez práce a lidi práceneschopné. Kopáč možná uživí jednoho důchodce. Špičkový inženýr jich může uživit dvacet.

Ovšem existuje i podstatné množství pracujících lidí, kteří sice slouží celku, ale nevytvářejí přímé hodnoty. Školství, zdravotnictví, armáda, policie i hasiči. A taky stále rostoucí armáda úředníků. Činnost řady z nich nejen neslouží celku, naopak ho kontraproduktivně omezuje. Ti všichni jsou odměňováni z toho, co vytvoří ta malá (a dnes i šikanovaná) skupina produktivních lidí.

Napsal jsem, že nezáleží tak moc na tom, kolik lidí bude vytvářet hodnoty, ale JAK. Pořád si stěžujeme, že Česko je montovna. Ano, člověk u pásu sice nějaké hodnoty vytváří. Ale špičkový odborník nebo podnikatel s nápady může hodnot vytvářet mnohonásobně víc. Děláme s tím něco? Nic. Spíš to brzdíme. Podnikatele a novátory omezujeme množstvím nesmyslných a nepřehledných zákonů. A naše zaostalé školství? Až na spíše soukromé výjimky nepodporujeme talenty. Podporujeme průměr. A nápad s inkluzí je dalším krokem k omezování těch dobrých a nejlepších. Zase vychováme další zaměstnance do montoven.

Snad vysoké školy odhalí talenty, které se stanou pro naši společnost a ekonomiku přínosem. Kdeže. Našprtaní maturanti se strachem z matematiky odcházejí na humanitní fakulty, kde studují sociální antropologii nebo gender studies, obory bez uplatnění a hlavně bez viditelného přínosu pro společnost. Zakládají neziskovky, protože jinak se neuživí. A skupinka vytvářející hodnoty se stále zmenšuje.

 

Poštovní schránka před volbami.

Volby jsou ještě daleko. Ale každý den mi chodí do schránky letáky jednotlivých stran a hnutí.

Budete si možná myslet, že jsem blázen, ale já je čtu. Tvářemi kandidátů se liší, někteří jsou staří, jiní mladí, jedni odulí, jiní kostnatí. Jedni mají odhodlané výrazy. Všechno změní. Ti druzí mají obvykle nůžky v ruce. Něco otevírají, něco zahajují. Tohle všechno jsme postavili. Bude líp. Ještě líp. Ti s odhodlanými výrazy říkají, že by mohlo být líp. Kdyby to vzali do ruky, tak by se nekradlo.

Stejná písnička. Všichni kradou, říkají. Už kradou i ti, co před minulými volbami říkali, že všichni kradou.

Volič má rád jednoduchá hesla. A volič fandí těm, kteří zatím neměli možnost krást. Kdo by se zdržoval informací o jednotlivých kandidátech? Že v té staré straně kradl? No tak když přešel do té nové čisté strany, už určitě krást nebude. Tak mu dáme hlas.

Volební programy? To je moc písmenek. Stačí líbivá hesla na letácích. Kdo by ztrácel čas nějakým gůglováním programů? Za půl hodiny začíná na Nově seriál.

*

Přesto mám řešení. K čemu volební letáky všech stran? V lepším případě je odneseme do tříděného sběru. Ty jejich programy jsou si až na jednotlivosti hodně podobné.

Prostě uděláme jeden leták pro všechny kandidující strany a hnutí. Žádné velké papíry. Tabulka s jednotlivými programovými body. Strany prostě zakřížkují, že budou prosazovat to a tohle. A odmítat tamto.

Hned si vybereme, co nám vyhovuje. A taky zjistíme, že plno stran je úplně zbytečných.

Do dalších voleb pak už bude mít tabulka dvě kolonky v každém bodě. Co ta strana slibuje a co do teď skutečně udělala.

Zvědavý občan

Je čas burčáku. Nejsem žádný velký fanda, ale jednou dvakrát za podzim si litřík koupím. U nás ve městě se – celkem logicky – prodává v květinářství. Tedy prodával se každý rok, letos nikoliv. Měli demižon za pultem. Vypadalo to jako burčák, šumělo to jako burčák, chutnalo to jako burčák. Na demižonu byla cedule „Částečně zkvašený hroznový mošt.“ –Nechci částečně zkvašený, chci burčák. –Ale on to je burčák, jen se to nesmí tak jmenovat. Je z hroznů, které nepocházejí z České republiky. Dokonce přišla kontrola ze Státní zemědělské inspekce a cedulka se musela přepsat. -Je to teda burčák nebo ne?, ptal se inspektorky zvědavý občan před pultem. –Ano je, odpověděla rozpačitě inspektorka. Zvědavý občan se chtěl nejdřív naštvat na bruselskou byrokracii. Ale pak si uvědomil, že tohle je jasné dílo úředníků domácích. Kterým stojí v zádech mafiózové z české nebo spíš moravské vinařské lobby.  Částečně zkvašené. Taky vám připadá, že jsme země idiotů?

Změna tohoto blogu

Asi jste byli zvyklí, že můj blog tady (nemyslím ten na iDNES) vypadal jinak. Původní redakční systém musel můj hostitel zrušit a nahradit ho široce použitelným systémem Word Press.
Znamenalo to pro mne překopírovat přes tři stovky mých příspěvků. Už je vše hotové, blog se bude dále zlepšovat, ale jedna vada zůstala: staré příspěvky jsou seřazeny chronologicky jen v rámci rubrik. Skutečné datum původního publikování starých příspěvků je zařazeno na začátku textu.

Co by si Mojžíš počal s Čechy?

30.7.2016 *  Vypadá to, že po sedmadvaceti letech zatím lež a nenávist vedou na body.

V tomto národě je to víceméně samozřejmostí. Minimálně od roku 1620 jsme žili podrobeni v přetvářce. V době moderní to gradovalo, jen porobitelé se rychleji střídali. Češi je bytostně nenáviděli, ale lísali se k nim. Tak vypadá zákon o přežití. Chudáci Poláci pořád za něco bojovali, například za svobodu. To my jsme se vždycky nechali osvobodit někým jiným, i když to často znamenalo novou porobu.

Všechny generace tady žily většinou ve lži a nenávisti. Nemůžeme se už zeptat těch, co pamatovali Rakousko Uhersko. S jakým nadšením shazovali z úřadů rakouské orlíčky, ale ty úřady nechaly v nové republice fungovat dál. Jásali s nulovými zásluhami, o naší svobodě rozhodl výsledek války.

S jakým nadšením jejich potomci přemalovávali v Květnu německé nápisy, s jakou vervou vyháněli, mlátili a okrádali Němce ze Sudet. Nenávist k rakouské monarchii se přetavila k nenávisti ke všem Němcům, i k těm, co nám neublížili. Radovali se s nulovými zásluhami, o naší svobodě rozhodl výsledek války.

Nadšeně vítali osvoboditele a hned potom vlezli do chomoutu nového zotročení, když většina národa volila komunisty. S žádným jiným národem „tábora míru a socialismu“ to Stalin neměl tak jednoduché. Pozdě pak bylo bycha honit, když začaly popravy a Jáchymov. Národ žil ve lži a zase začal nenávidět. Čtyřicet let.

Nakonec nás osvobodila Amerika (což si v nenávisti nikdy nepřipustíme) tím, že „uzbrojila“ sovětský kolos, a Gorbačov, který zjistil, že už to dál prostě nejde. My jsme si zazvonili klíči a bylo. Většina si lhala, že teď bude socialisticky pracovat a kapitalisticky žít. A při čekání, kdy už ten ráj přijde, si lidé nevšímali, co se dělo pod povrchem i na očích. Ono de facto nebylo po komunistech moc co rozkrádat, ale stačilo. A máme zase koho nenávidět.

Výhoda (nebo snad nevýhoda) je, že můžeme nenávidět demokraticky. Někdo nenávidí pravici, jiný levici. Pravdoláskaře. Miliardáře. Houmlesáky. Mladé. Staré. Někdo nenávidí zbohatlíky, jiný Romy. Další buď developery nebo zelené. Cyklisty a automobilisty, ochránce přírody nebo trampy.

Nenávist máme propracovanou i globálně, odráží se v naší malosti. Někdo nenávidí USA, jiný Rusko. Jiné nenávisti jsou spíš strachy, někdy dost oprávněné. Strach z muslimů, z války, z Putina, z nedostatku ropy, z blackoutu…

 

Rodná sestra nenávisti – lež už nás prostupuje mnohem víc než kdykoliv předtím. Díky politice, pomatencům a internetu už nikdo neví, co je lež a co je pravda. Nebo jestli vůbec nějaká pravda existuje. Národ zblblý bulvárem naslouchá Hájkům, Bartošům a Humlům. Nebo hlasatelům nových pravd ve stranách vznikajících na běžícím pásu. Protože politika už přece není nic jiného než byznys.

Tradice lži a nenávisti je v tomto národě hluboko. Těžko říct, co budeme 17. listopadu slavit. Nepůjde Grebeníček zapálit svíčku do podchodu na Národní, aby ta lež už byla dokonalá?

Mojžíš vodil Židy čtyřicet let po poušti z prostého důvodu – aby vymřela generace uvyklá žít v egyptském otroctví. Dnes se věk prodlužuje, takže nám čtyřicet let nebude asi stačit. Ale co, první čtvrtstoletí už máme za sebou. Až naši vnuci snad jednou zjistí, že pravda a případně i láska jsou lepší. Jenže to my už tu dávno nebudem, takže se nedozvíme, jestli pravda a láska přeci jen náhodou nezvítězily.  

Co by si Mojžíš počal s Čechy?

 24.8.2016 * Vypadá to, že po sedmadvaceti letech zatím lež a nenávist vedou na body.

V tomto národě je to víceméně samozřejmostí. Minimálně od roku 1620 jsme žili podrobeni v přetvářce. V době moderní to gradovalo, jen porobitelé se rychleji střídali. Češi je bytostně nenáviděli, ale lísali se k nim. Tak vypadá zákon o přežití. Chudáci Poláci pořád za něco bojovali, například za svobodu. To my jsme se vždycky nechali osvobodit někým jiným, i když to často znamenalo novou porobu.

Všechny generace tady žily většinou ve lži a nenávisti. Nemůžeme se už zeptat těch, co pamatovali Rakousko Uhersko. S jakým nadšením shazovali z úřadů rakouské orlíčky, ale ty úřady nechaly v nové republice fungovat dál. Jásali s nulovými zásluhami, o naší svobodě rozhodl výsledek války.

S jakým nadšením jejich potomci přemalovávali v Květnu německé nápisy, s jakou vervou vyháněli, mlátili a okrádali Němce ze Sudet. Nenávist k rakouské monarchii se přetavila k nenávisti ke všem Němcům, i k těm, co nám neublížili. Radovali se s nulovými zásluhami, o naší svobodě rozhodl výsledek války.

Nadšeně vítali osvoboditele a hned potom vlezli do chomoutu nového zotročení, když většina národa volila komunisty. S žádným jiným národem „tábora míru a socialismu“ to Stalin neměl tak jednoduché. Pozdě pak bylo bycha honit, když začaly popravy a Jáchymov. Národ žil ve lži a zase začal nenávidět. Čtyřicet let.

Nakonec nás osvobodila Amerika (což si v nenávisti nikdy nepřipustíme) tím, že „uzbrojila“ sovětský kolos, a Gorbačov, který zjistil, že už to dál prostě nejde. My jsme si zazvonili klíči a bylo. Většina si lhala, že teď bude socialisticky pracovat a kapitalisticky žít. A při čekání, kdy už ten ráj přijde, si lidé nevšímali, co se dělo pod povrchem i na očích. Ono de facto nebylo po komunistech moc co rozkrádat, ale stačilo. A máme zase koho nenávidět.

Výhoda (nebo snad nevýhoda) je, že můžeme nenávidět demokraticky. Někdo nenávidí pravici, jiný levici. Pravdoláskaře. Miliardáře. Houmlesáky. Mladé. Staré. Někdo nenávidí zbohatlíky, jiný Romy. Další buď developery nebo zelené. Cyklisty a automobilisty, ochránce přírody nebo trampy.

Nenávist máme propracovanou i globálně, odráží se v naší malosti. Někdo nenávidí USA, jiný Rusko. Jiné nenávisti jsou spíš strachy, někdy dost oprávněné. Strach z muslimů, z války, z Putina, z nedostatku ropy, z blackoutu…

Rodná sestra nenávisti – lež už nás prostupuje mnohem víc než kdykoliv předtím. Díky politice, pomatencům a internetu už nikdo neví, co je lež a co je pravda. Nebo jestli vůbec nějaká pravda existuje. Národ zblblý bulvárem naslouchá Hájkům, Bartošům a Humlům. Nebo hlasatelům nových pravd ve stranách vznikajících na běžícím pásu. Protože politika už přece není nic jiného než byznys.

Tradice lži a nenávisti je v tomto národě hluboko. Těžko říct, co budeme 17. listopadu slavit. Nepůjde Grebeníček zapálit svíčku do podchodu na Národní, aby ta lež už byla dokonalá?

Mojžíš vodil Židy čtyřicet let po poušti z prostého důvodu – aby vymřela generace uvyklá žít v egyptském otroctví. Dnes se věk prodlužuje, takže nám čtyřicet let nebude asi stačit. Ale co, první čtvrtstoletí už máme za sebou. Až naši vnuci snad jednou zjistí, že pravda a případně i láska jsou lepší. Jenže to my už tu dávno nebudem, takže se nedozvíme, jestli pravda a láska přeci jen náhodou nezvítězily.  

Geneticky modifikované štěstí.

21.7.2016 * Krásný letní den. Děti vyrazí na zahradu. Za čtvrt hodiny se vrátí a nesou asi dvacet čtyřlístků. Je jich tam prý spousta. Nikdo neví proč. Starám se o trávník jako obyčejný zahrádkář. Jezdím se sekačkou tam a sem, občas na konci léta přisypu semínka kolem grilu, kde se to vyšlape. Hlavně žádná chemie, žížaly to nemají rády.

Proč zrovna na naší zahradě roste čtyřlístků tolik, marně dumám. Asi nám někdo přeje štěstí. Šťastná zahrada, šťastný dům, šťastní lidé. Představuji si, že tam kde žijí naštvaní, štěkají na sebe, mlátí se a rozvádějí, žádné čtyřlístky nerostou.

Radil mi kamarád, když viděl tu sklizeň atypického jetele, že bych na tom mohl vydělat. Prodávat je. Už se vidím, jak jednotlivé jetelíčky vyrýpávám i s hlínou, cpu je do miniaturních květináčků nebo do kelímků od pribiňáků a vyrážím na trh. A někde mrznu nebo moknu na náměstí, než všechno to štěstí prodám. A těch starostí a papírování a EET! Víte vůbec někdo, jaká je na štěstí sazba DPH?

Tůdle! Málokdo možná pochopí, že když máte štěstí, nepotřebujete moc peněz. Nějaké jo, ale tak akorát. Na hezké živobytí. Na Seychely letos nejedeme. Říkal mi zase jiný kamarád, že tam nerostou čtyřlístky.

Pět druhů konvičkářů

 8.4.2016 * Stejně jako pět druhů sluníčkářů (viz) existuje také pět druhů konvičkářů.
(Upozorňuji, že slovo konvičkář je nepřesné stejně jako sluníčkář.)
První jsou rasisty od přirození, od výchovy i od hospodského kolektivu. Jiné rasy nazývají opicemi, v lepším případě přičmoudlíky. Když se s nimi bavíte, nevnímají, co říkáte, a jen melou svoje hesla a vulgarity.
Druzí chodí na demonstrace, kde si mohou zařvat nebo se poprat. Nosí si na demonstrace šibenice a pak nevědí, pro koho. Na transparentech žádají naházet přivandrovalce do moře a vládu do Vltavy. A klidně by zmlátili i kominíka.
Třetí jsou jinak slušní lidé a otcové rodin. Kromě bulváru ale čtou hlavně proruské weby a statečně je sdílejí po internetu. Vlastně by ani tolik proti přistěhovalcům ani nebyli, ale to, co se na těch webech dozvídají, jim bere dech i spaní. Nejčastěji mluví o znásilněných ženách a dcerách a o tom, že tahle vlast je naše.
Čtvrtí mají pouze nižší inteligenci. Diskutují s každým, nejen se sluníčkáři. Melou pravdy, které někde přečetli a netuší, co je to hoax. Vysvětlují všem, že pravda je jinde než v České televizi. Když je skupina vytrvalých diskutérů zažene do kouta, rozpláčou se, protože na ně všichni útočí a dělají si z nich srandu.
Pátí jsou politici, kteří v kalných vodách hledají hlasy vystrašených voličů. Nějací uprchlíci jsou jim šumák, hlavně když budou díky strachu lidí zvoleni. Jmenují se nějak jako Okamura, Černoch, Lidinský, Bartoš, Sládek nebo Zeman.

Pět druhů sluníčkářů.

6.4.206 * Existuje pět druhů sluníčkářů.
První vymyslí projekt a zrealizují ho, přivezou skupinu potřebných. Má to cenu, i když to nakonec nevyjde.
Druzí jedou někam na makedonskou hranici a vaří tam migrantům čaj a uklízí po nich.
Třetí chodí demonstrovat na náměstí s transparentem #Přijímám.
Čtvrtí bojují na internetu a všechny, co nemají stejný názor jako oni, nazývají fašisty a xenofoby,
Pátí na Facebooku všechny, co nemají stejný názor jako oni, mažou z přátel a nepřestanou, dokud nezůstanou na webu zcela sami.
Příště: Pět druhů konvičkářů.

Šest rozhleden v údolí

13.3.2016 * Těžko byste asi hledali nesmyslnější způsob utrácení evropských i domácích peněz. Na Uherskobrodsku stojí šest nových rozhleden. Byly pořízeny z dotací EU. Všechny mají výšku pouhých 13 metrů, stojí na rovině a jejich společným rysem je to, že z nich není nikam vidět. Nejvýraznější je asi ta, ze které můžete spatřit hromadu hnoje. Na snímku je rozhledna v Suché Lozi v údolí pod kopcem. Zatím na Moravě nikoho nenapadlo umístit rozhlednu na dno Macochy.

Ledeč nad Sázavou – město s dobrou adresou

12.3.2016 * Husarský kousek se povedl městu Ledeč nad Sázavou. Vybudovalo za 7 milionů (polovina dotace z EU) cyklostezku. Teprve při otevření se zjistilo, že cyklostezka vede po trase cesty do rozsáhlé rekreační osady a že na cyklostezce v žádném případ nesmí jezdit auta. Po vzrušených debatách město vrátilo EU dotaci, zaplatilo vše samo, starosta padl a nedostal se po volbách ani do zastupitelstva. Někdy než myslet ekologicky je lepší myslet normálně.

Jak se stát užitečným idiotem.

12.3.2016 * Jsme zavalováni a rozmělňováni intenzivní ruskou propagandou. Naši komunisté zvedají hlavy a hledají politické mezírky, do kterých by se mohli zavrtat. A jiní politici rychle zjistili, že stačí populisticky hulákat o migraci a mají davy na háku.

Naše společnost se za poslední dva roky drobnými krůčky sune zpátky před Listopad 89. Útisk menších podnikatelů, hlášení o DPH, EET, veletoče Ištvána a Šlachty, vysoké tresty úředníkům, kteří nic neprovedli, ale kteří překážejí oligarchům, odsuzování lidí bez přímých důkazů, kumulace ekonomické, mediální i vládní moci v jedněch rukou, Čapí hnízdo a jiné čachry s evropskými dotacemi, neschopnost zařídit prodloužení mýta, …

A k tomu všemu trapnost českých poslanců.
Komunisté už několikrát usilovali o přejmenování svátku 17. listopad. Neúspěšně. Tak na to šli od lesa. Narafičili nějaké studenty, ti šli za exministryní Válkovou a ta podala v parlamentu návrh. Možná to bylo malinko jinak, ale ať to bylo jakkoliv, všichni zúčastnění to samozřejmě popřou. Že pro návrh hlasovali komunisté všech barev (KSČM, ČSSD, ANO) nepřekvapí. Ale že se k tomu propůjčili i někteří Lidovci?

Máme tedy nový název svátku „Mezinárodní den studentstva a den boje za svobodu a demokracii.“ Vůbec nejde o to zapomínat na oběti studentů v roce 1939. I oni přece zápasili za svobodu a demokracii. Ale ten název je dostatečné dlouhý na to, aby se druhá část z pohodlnosti nebo ze zlé vůle časem vynechávala. Tomu se říká salámová metoda. Pak už se možná budou klást věnce jen u Hlávkovy koleje a na Národní třídu se zapomene.

Povedlo se a komunistická poslankyně Kateřina Konečná všechny užitečné idioty ze Sněmovní náležitě pochválila v Parlamentních listech. 

O velkých novinách.

11.3.2016 * Komunistické Rudé právo byly velké noviny. Tak velké, že méně vzrostlý člověk se za nimi schoval. A někteří lidé se za nimi hrbili, aby nebylo vidět, co čtou. Ty ostatní noviny – Lidová demokracie, Svobodné slovo, Mladá fronta a Sport – byly menší, měly tak zvaný evropský formát. Ovšem jediné, co na nich bylo evropského, byla právě jen ta velikost papíru.

Rudé právo mělo sovětský formát. Kromě hesla Sovětský svaz náš vzor! to mělo dva důvody. Jednak bylo nejlepší na zapalování v kamnech. Málokdo měl tenkrát výdobytek ústředního topení. Nejlépe se zapalovalo články o tom, jak horníci plní závazky. Když horníci neplnili a přišla zima, nebylo co zapalovat. Druhý důvod, proč bylo Rudé právo tak veliké, byl hygienický. V socialistickém Československu byla jediná fabrika na toaletní papír: slovenský Harmasan, n.p. Výroba toaletního papíru měla časté výkyvy a celkově byla nedostačující. Tehdy se v naší zemi plánovalo úplně všechno. Do posledního napínáčku. Bděla nad tím Státní plánovací komise, což bylo skoro ministerstvo. Soudruzi z SPK měli čísla na všechno a rozhodně si je necucali z malíčku. Podle průzkumů věděli, že většina Čechů si utírá prdel (a většina Slováků riť) Rudým právem. Ale časem, jak se zlepšovaly kulturní návyky, začaly masy toužit po něčem jemnějším. A Harmasan, n.p. nestíhal. Ostatní papírny v republice nemohly toaletní papír produkovat, protože vyráběly papír na Rudé právo.

Nebyly to jenom často vzpomínané banány, čeho byl nedostatek. Maso, nábytek, tvrdé Sparty, součástky na auta. I na ta auta byly nekonečné pořadníky a fronty.

Jedna vzpomínka z osmdesátých let na skandální událost z Národního shromáždění. Jedna odvážná komunistická poslankyně apelovala na vládu, že je v obchodech katastrofální nedostatek dámských kalhotek. Řešilo se to na vládě, na ÚV KSČ i na Státní plánovací komisi. Ta byla nakonec na vině. Příslušný soudruh, co měl na starosti plánování textilu, zjistil, že jeho manželka si mění kalhotky jednou za čtrnáct dní, a podle toho naplánoval výrobu.

Po Listopadu.

27.2.2016 * Po Listopadu si náš národ nechal vnutit představu, že lidé, které StB přinutila k podpisu spolupráce, jsou hnusní vyvrhelové, kterým se nemá podat ruka. Zatímco o důstojnících StB, kteří to všechno způsobili, si lidé myslí, že normálně vykonávali svoji práci. Co víc, některé dokonce nadšeně volí.

Není metr jako metr

24.2.2016 * Víte, co je dost zajímavé? Když mladí náckové založí web, kde oslavují Hitlera a Goebelse a ohrožují naši svobodu, vzedme se vlna veřejného mínění (správně) a přidají se orgány činné v trestním řízení (správně). Ruší se weby, rozpouští se organizace, vyslýchá se a zatýká, trestá se i za nášivky na rukávě. Když mladí komunisté založí web, kde oslavují Stalina a Biľaka a ohrožují naši svobodu, většina lidí si toho nevšimne a orgány činné v trestním řízení už vůbec ne. Čím to jenom může být?

EET 1

17.2.2016 * Tak prý bude zákazník povinen vzít si v obchodě účtenku. A když vyleze z obchodu, budou ho prý úředníci venku moci zkontrolovat, jestli ji opravdu má.

Nevím, jak by mě někdo mohl donutit někomu na ulici něco ukazovat.
Úředníci tedy rozhodně nemohou. Museli by přivolat policistu. Policista by po mě mohl chtít maximálně občanku. Ale nemůže po mě chtít účtenku. To by muselo dojít k osobní prohlídce mé osoby. A k povolení k osobní prohlídce by musel policistovi vydat soud. Ale pokud nejsem podezřelý z trestného činu, tak by soud povolení zřejmě nevydal. Neukázání účtenky (zatím) není trestný čin.

Mezitím bych dojedl ten rohlík, který jsem si koupil a na který mám tu účtenku.
Volte ANO.   

Musí občan…?

Musí občan…?

12.2.2016 * Tak mě někdo v diskusi o EET poučil, že daně se vybrat musí ve správné výši a že PRAVIDLA SE MUSÍ DODRŽOVAT. A tak se ptám: Musí občan dodržovat pravidla ve chvíli, kdy na hradě sedí Mynář bez prověrky? Musí občan dodržovat pravidla, když ministr financí si posílá miliardové dotace své soukromé firmě? Musí občan dodržovat pravidla, když politici a bezpečnostní služby už vykvákali všechna státní tajemství?  Musí občan dodržovat pravidla, když centrální banka jen tak snižuje hodnotu koruny vůči dolaru snad až o 30%? Musí občan dodržovat pravidla, když poslanec řídí opilý a nic se mu nestane?  Musí občan dodržovat pravidla, když pravidla jsou poschovávaná v přílepcích úplně jiných zákonů? Musí občan platit daně, když Agrofertu se daně odpouštějí? Musí občan…

Kolik je tu lidí?

9.2.2016 * Když jsme pořádali Zahradu, přicházeli novináři. Přečetli si z plakátu hlavní hvězdy a pak už měli jen dvě zásadní otázky: 1. Jestli je nějaký problém, 2. Kolik je tam lidí.

Sdělení, že žádný problém nemáme, je viditelně neuspokojovalo. Tak jsem si časem začal problémy vymýšlet. Do historie festivalu se zapsal ten, že v baru pro muzikanty došla míchátka na kafe. Ale když se jednou objevil skutečný problém s falešnými vstupenkami, věnovala se festivalu snad všechna media. I ta, která by si jinak o Zahradu ani neopřela kolo.

V okamžiku, kdy se novináři ptali, kolik je lidí, nikdo nevěděl. Ale bez čísla by neodjeli. V takové chvíli si musíte to číslo vymyslet.

Doba se změnila, dnes jsou tu místo pořadatelů festivalů pořadatelé demonstrací. Taky nikdo neví, kolik lidí tam přišlo. A žurnalisté tuší, že kdyby se zeptali pořadatelů, dostanou počet zhruba pětinásobný. Obvykle se proto ptají policistů, kteří jsou přeci jen blíž realitě. Sami novináři to nedokážou, protože to fakt spočítat nejde, a navíc mají většinou jen humanitní vzdělání.

 Jsou lidé, pro které je strašně důležité vědět, kolik je tam lidí. A jsou-li na věci zainteresovaní, velmi se zlobí, když je to číslo malé. Nebo když u nepřátelské demonstrace je číslo vysoké. Každému radím, ať si to spočítá sám. Třeba tak, že si pořídí dron s kamerou, protože zeshora se každá jednotlivá hlava počítá líp. Třeba je to počítání hlaviček trochu unaví a nebudou hulákat do světa, že media lžou, protože uvedla jiný počet demonstrantů, než si myslí hulákatel. 

Problém jménem olej.

25.1.2016 * Nastal problém. Palmový olej. Je ve všem kromě hřebíků a slivovice. Od cukrovinek přes margarín po kondicionéry. A taky se přimíchává do benzínu. Přimícháváním se prý chrání příroda. Ha ha! Opak je pravdou. Je ve všem, protože je levný! Což konkurenci bůhví proč vadí.

Pro chudé obyvatelstvo Indonésie i Malajsie je to příležitost. Pro plantáže palem olejných se ale na Sumatře, Borneu a přilehlých ostrovech mýtí pralesy. Něco za něco. Nám taky nikdo nenadával, když jsme ve středověku likvidovali lesy v české kotlině, abychom se uživili.

My ovšem dokážeme spustit kampaň. Od čeho máme sociální sítě, že. Proti palmovému oleji se bude protestovat, bojkotovat a demonstrovat. Tím se otupí odpor k našim žlutým lánům, a když dáme stop palmám, řepka může radostně bobtnat na světových trzích. Ne nadarmo se vlajkový článek kampaně objevil na agrofertích Lidovkách.

Nemám rád fanatiky a facebookové hysterky jakékoliv barvy. Ale klidně se hezky rozčilujte, nekupujte, bojkotujte, podpisujte, kampaňujte a podporujte Babiše. Nekupujte výrobky z palmového, kupujte výrobky z řepkového. Agrofertu zvýšíte zisk.
A taky si příležitostně vygůglujte, kterým našim živočichům a hmyzu škodí naše velké šíré žluté lány.

Protičeši.

14.1.2016 * Když o nějaké nacionální pospolitosti napíšete, že je to pronárod, je to hodně negativní označení.  Když naopak čtete o jiném společenství že to je protinárod, nemusí to být nutně pochvala.

Nevím, kolik je na světě protinárodů, ale jeden znám dobře. Češi jsou protinárod. Jsou proti všemu. Přesněji řečeno proti čemukoliv. Dávno předtím než někdo otevře ústa, vykřikují jeho oponenti: Jsem proti!

Nemá smysl vypočítávat, proti všemu Češi jsou. Stačí pár priorit. Vláda, radnice, stavění dálnic, pomalé stavění dálnic, očkování, kouření, zákaz kouření, Evropská unie,… Je možné být proti dobru i proti zlu, hůl si našinec vždycky najde. Možná jsou některé národy družné a veselé. Optimistické. Češi jsou vytrvale otrávení a nas-píp-aní. A když si nestěžujete a informujete je, že se máte dobře, je to pro ně další příležitost k naštvanosti.

Takový facebook. Nástroj pro radostné poplkání s přáteli i s lidmi, které jste nikdy neviděli. Pro Čechy prostor ke sdělení, jak je všechno špatně. A možnost vyjádřit se PROTI čemukoliv.

Chcete důkaz? Napište do vyhledávacího řádku slovo „proti“. Mně vyskočilo 127 facebookových stránek, které jsou proti něčemu.

Proti multikulturnímu fanatismu. Proti projevům nenávisti. Proti ztrátě paměti. Blok proti islámu. Protiproud. Proti proudu! Proti totalitě. Proti estébákovi ve vládě. Proti komunistům. Proti psím hovínkům. Proti střílení petard. Proti prolomení limitů. Proti tabáku. Proti hazardu. Proti vměšování Ruska.
Další občané už jsou proti zajímavěji: Proti Heleně Vondráčkové. Proti průtahu Roudnou.  Proti módní šedi v českých ulicích. Proti sjezdovce. Proti OSA. Proti zákazu fotografování. Proti amnestii, týrání zvířat, Miloši Zemanovi, Kebabem proti debilitě.

Ovšem zcela nejvýš ze všech těch proti se tyčí facebookové stránky města Protivín.  

Svátky České republiky.

5.1.2015 * Svátky České republiky.

Podle státních svátků můžete poznat národ. Ukazuje se, že Češi jsou velmi sebevědomí a veselí lidé.

1. leden – Oslava zániku našeho státu.
25. březen – Oslava popravy nejvýznamnější světové autority. (Velký pátek)
28. březen – Den v roce, kdy se nepohoršujeme nad tím, že muslimové bijí své ženy. (Velikonoční pondělí)
1. květen – Oslava něčeho, co většina z nás nemá ráda.

8. květen – Oslava vítězství, na kterém jsme se téměř nepodíleli.
5. červenec – Oslava popravy českého myslitele a reformátora.
6. červenec – Oslava příchodu dvou mužů z východu, kteří nám přinesli písmo, kterým naštěstí nepíšeme.
28. září – Oslava vraždy českého vládce.
28. října – Oslava vzniku státu, který už neexistuje.
17. listopadu – Oslava události, kterou už začínáme popírat, že vůbec nastala.
24. prosince – Oslava vyvrcholení podzimní nákupní horečky.
25. prosince – Vzpomínka na nějaké sčítání lidu v Betlémě.
26. prosince – To vlastně nevíme, co slavíme. Řada lidí má svátek spojen se jménem nesympatického komunistického politika.

Možná by ty české oslavy přece jen chtělo posunout trochu víc do optimistické roviny. Třeba přidáním několika dalších svátků „s dobrým koncem“, z nichž by se Češi mohli radovat.

20. února – Čeští hokejisté vyhráli olympiádu v Naganu.
9. března – v Národním muzeu byla zavěšena kostra velryby. Svátek českého námořnictva.
17. května – Výstup praotce Čecha na Říp. Začátek české usedlosti.
6. června – Prokop Diviš poprvé chytil blesk svým hromosvodem. Svátek hasičů.
12. července – Babička přijela na Staré Bělidlo. Svátek aktivních důchodců.
13. září – Narodil se Jára Cimrman.
12. listopadu – Odstřelení Stalinova pomníku na Letné.
17. prosince – Začaly vycházet Rychlé šípy.

Čekám na vaše další návrhy. Ale uvědomte si, prosím, že státních svátků nemůže být za rok víc než 365.

Fronta proti zlu.

9.12.2015 * Miloš Zeman usiluje o to být znovuzvolen prezidentem České republiky. Jeho druhým (nebo prvním?) zájmem je příklon naší země do náruče Ruska. Pro tyto cíle je ochoten spojit se s kýmkoliv. Napříč politickým i společenským spektrem se s většinou míjí a stihl si vytvořit velkou škálu odpůrců. Jediné, o co se dnes může opřít je spodina, a to jak společenská tak i politická. Je prostě oním prezidentem dolních deset tisíc. Ale neberte mě za slovo, ta spodina je určitě víc než deset tisíc. Ovčáček by vám jistě řekl, že 95%. 

Miloš Zeman apelům na spodinu přizpůsobil vše. Nejen bůčkovou a kořalkovou kulturu, ale i kašlání na jakákoliv pravidla.  Strana práv občanů – Zemanovci skončila totálním fiaskem. Teď už se spojí s kýmkoliv, kdo mu nažene nějaké hlasy. S Konvičkou i s úsvitovými pohrobky po Okamurovi. Kdyby na Albertov došla Dělnická strana (dnes sociální spravedlnosti), tak vedle něj na pódiu stála taky.

S úspěchem teď využil pro svůj cíl oprávněných obav občanů z migrace.

Slušní lidé jsou ze Zemana konsternováni. A naštváni.

Ale!

Vždy se sejde nějaká malá skupinka slušných lidí a začnou sepisovat výzvy a petice. Část z nich je pořád ještě zakořeněna v disentu a výzvy a petice umějí. K politickému boji mají daleko. Teď něco sepíší vědci, pak zase adventní váleční veteráni. Příště zas české matky nebo umělci.
Skupinka se sejde a sepíše text, který rozumně popisuje situaci. Seženou podpisy několika spřízněných, o nichž si představují, že jsou ve společnosti těmi nejdůležitějšími. Nejsou.

Obávám se, že žádnou z těch skupin nenapadne sejít se a koordinovat postup s jinými skupinami. A hlavně hledat významné osobnosti, které mohou národ oslovit. Ne podle klíče, co tamten kdy řekl a podepsal, na čí straně byl a s kým spal, ale jak může oslovit širokou veřejnost.  Prostě je důležité zapomenout na osobní a názorové animozity a začít vytvářet širokou frontu lidí proti zlu.

Nařízení Evropské unie.

3.12.2015 * Nařízení Evropské unie.
§1. Evropská unie nařídila, že všechny dovezené výrobky, vzniklé na Západním břehu Jordánu, musí být takto označeny.
§2. Město Betlém leží na Západním břehu Jordánu.
§3. V Betlémě se narodil Ježíš Kristus, čímž vzniklo křesťanství.
§4. Proto musí být všechny křesťanské kostely v Evropské unii označeny viditelným nápisem: „Křesťanská víra vznikla na Západním břehu Jordánu.

Slovníkové heslo xenofobie.

2.12.2015 * Xenofobie je projev chování, který spočívá v nedůvěře, odporu a nepřátelství k neznámému, cizincům a vůbec všemu cizímu.

Dovoluji si tvrdit, že velká většina Čechů není xenofobní.  Češi nemají odpor a nepřátelství k cizincům. Nakupují ve vietnamských večerkách, váží si ukrajinských dříčů na stavbách i uklizeček v nemocnicích, tleskají exotickým umělcům a antisemitismus proti éře našich pradědů už taky skoro zmizel.

Češi mají strach z neřešení. Strach z nevídaného množství migrantů. Strach z porušování evropských pravidel evropskými politiky. Jsou vystrašeni ze záběrů poprav v Islámském státě. A nakonec i strach z toho, co vidíme z Paříže: nezakotvená a frustrovaná další generace přistěhovalců, která se nedokázala v nové zemi v nové společnosti zařadit. Jsou z nich potencionální teroristé.

Ten strach souvisí s nedostatečnou informovaností i lživými mediálními masážemi a je zcela oprávněný. Přesto vidíme, jak ty vystrašené lidi odmítají i zesměšňují někteří politici, novináři nebo pracovníci neziskovek. Hodně morálních apelů, ale žádná praktická řešení. S pohrdáním jim hned přidávají nálepky jako xenofob, rasista, nácek.

Na druhé straně všichni ti opravdoví xenofobové – buď skuteční  nebo politicky účeloví – získávají od těch vystrašených body. Stačí jen výkřiky a fráze, které ti vystrašení rádi slyší, když k nim jiné hlasy nezaznívají. Ti extremní politici ani žádné řešení nehledají. Jde jim opravdu jen o to, po laně problému a po zádech těch vystrašených se vyšplhat na vrcholky moci nebo se tam zuby nehty udržet. Ať už jde o Konvičku, o pohrobky z Úsvitu nebo hradní komnaty.. 

Jde o to, aby národ dokázali oslovit skutečné a moudré osobnosti, které nepatří k těm dvěma extrémním proudům. Máme takové?

Kapacita Evropy

23.11.2015 * Kolik migrantů může (je schopna) Evropská unie přijmout ? Žádné!, křičí jedni. Všechny!, volají druzí. Najde se někdo, kdo to reálně spočítá, kolik jich Evropa skutečně může přijmout z ekonomických, sociálních a kulturních hledisek, a kdo se pak postará, aby to tak skutečně bylo?

S Krtečkem na věčné časy a nikdy jinak.

S Krtečkem na věčné časy a nikdy jinak.

23.11.2015 * Naše politické strany na jedno použití se zásadně vyznačují tím, že se štěpí. Přijde populistický vůdce a spustí projekt politické strany jako firmy. Nasaje lidi, pro které je to výzva ke šplhu a bezpracně získané politické kariéře. Ale když se jim přestane líbit, že jsou vlastně podřízenými v té firmě, hodí vůdce přes palubu a udělají se pro sebe.
Tak se od Bártových Věcí veřejných odštěpil Lidem. Vzpomene si ještě dnes někdo na tyto straničky?
Ti jednodušší z voličů mají politiku za něco jako popmusic. Někdo je zklame nebo se okouká nebo je jen dostatečně pomluven. Tak proč nevolit novinky? Dopadne to vždycky stejně: voliči před tím špatným dají přednost ještě mnohem horšímu. Nejsou ale schopni se ze své chyby poučit, a tak ji udělají znovu.
Populista Okamura opět natáhne část voličstva a skupinka šplhavců do toho jde s ním. Když to začne trochu haprovat, je Okamura hozen přes palubu. A v parlamentu sedí několik lidí, kteří tam sedí jen proto, že se připojili k vůdci. Vědí, že nikoho nezajímají, že nemají šanci na to být příště zvoleni. Volební průzkumy nikdy zas moc nekecají. Ale zbyl jim název firmy. Tak se spojí s Konvičkou. Pochopitelný strach lidí z migrace se dá hezky zúročit.
A je to celé: Přidá se bývalý okresní tajemník KSČ a taky spolek Skuteční přátele Ruska, aby bylo opravdu jasné, že o ty uprchlíky zase až tak moc nejde. Zneužít se dá všechno, i nejdůležitější svátek této země. A do celé té špíny se radostně ponoří pan prezident, protože s ním už se nikdo slušný taky nebaví. Ani v zahraničí – kromě Putina, Lukašenka a Krtečka.

Tohle není můj prezident.

17.11.2015 * Černý pátek třináctého v Paříži. Bylo to příšerné, ale bylo to také očekávatelné. Po lednovém útoku na jednu satirickou reakci a na židovský krámek, se čekalo, jak zareaguje Evropa. Bezpečnostní složky snad podnikaly, ale nad vším se tyčily vlny dobročinnosti a zároveň bezradnosti a nerozhodnosti evropských špiček. Uprchlíci putovali po statisících, někde byli zaregistrováni a někde ne, někde naráželi na ploty a někde na dobrovolníky s čajem. V tom zmatku se mohli někteří prosmýknout a pohybovat se po Evropě. Možná i jedinci s nekalými úmysly.

České republiky se to zatím v zásadě netýká. Nejsme oblíbenou destinací (jak to ten Chovanec dělá?) a těch pár, co si spletlo cestu a zůstalo viset pod Bezdězem, stejně za krátký čas propustíme, a buď budou prchat dál do Němec, nebo je deportujeme do země, kde je poprvé zapsali. 

To nebrání určitému typu lidí, aby z toho udělali xenofobní program. Vlastně ani nejde tolik o uprchlíky jako o nahánění voličů. A tedy o koryta. Docent Konvička jako vůdce nenávisti proti islámu. Sirotci z Úsvitu přímé demokracie, kteří vykopli Okamuru a teď jim viditelně hrozí, že by je příště nikdo nezvolil. Strana práv občanů s bývalým tajemníkem OV KSČ Velebou. A to by pořád bylo málo, kdyby se nepřipojil státní populista a rádoby xenofob Miloš Zeman.

Společně uspořádají hitparádu nenávisti na místě národu vzácném –  Na pražském Albertově. Ani slovo o vzpomínce na rok 1939 a ani slovo o vzpomínce na rok 1989. Vše i těch 26 svobodných let je zapomenuto. Mluví se o toleranci a zároveň naplno nadává na lidi jiných názorů. To vše v komické stafáži Zemanových a Konvičkových příznivců s připravenými transparenty a s obrovským nápisem Ať žije Zeman na pódiu, vše v modelu známých stranických sjezdů ze sedmdesátých let včetně skandovaných ovací.

Uprchlíci nejsou našim největším nebezpečím.  Vlastně mají stejného nepřítele jako my. A nás míjejí, zatím nedají ani těch kvótových patnáct stovek. Navíc to vypadá, že se evropští politici probudili a začali konat. Jak v Evropě, tak na Blízkém. Záruka samozřejmě nikdy nebude stoprocentní.

Naším největším nebezpečím je Miloš Zeman. S cíleným – a po dnešku už nezastíraným – návratem před Listopad a velkou snahou odtrhnout nás z Evropy a zavést náš národ do náruče Vladimíra Putina.

Kdo všechno usiluje o naši svobodu?

10.11.2015 * Často se bojíme, kdo všechno se nás chystá připravit o naši mladou pětadvacetiletou svobodu. Putin, Islámský stát, migranti, EU, úředníci, oligarchové, Babiš, ekologisti… Někdy přijde útok úplně odjinud. Z jemných ženských ruček.

V rámci festivalu vědy a techniky měla v knihovně České akademie věd proběhnout dvouměsíční výstava fotografií Karla Richtera, vytvořená zcela originální fotografickou technikou tak zvaného mokrého kolodiového procesu. Autor si jako objekty těchto fotografií vybral ženy. A považte, v některých případech ženy nedostatečně oblečené nebo dokonce vůbec neoblečené. Výstava úspěšně začala, ale po čtyřech dnech byla zakázána, svěšena a umístěna do trezoru. A to vše na podnět jakési z Genderové expertní komory ČR a Kongresu žen (věděli jste, že něco takového u nás existuje?).

Prostě feministky se rozčílily a vedení Akademie věd okamžitě srazilo kufry. Nevíte náhodou, kde to žijeme?

Prohlášení fotografa Karla Richtra k předčasnému ukončení výstavy v Knihovně Akademie věd ČR.

Informuji média a veřejnost, že jsem byl po nátlaku několika pseudovědkyň-feministek z Genderové expertní komory ČR a Kongresu žen donucen předčasně ukončit svou výstavu uměleckých fotografií s názvem Women: Scenes in the library v prostorách Knihovny Akademie věd ČR. Místo dvou měsíců byla otevřena jen čtyři dny. Jakkoliv jsou na fotografiích zobrazeny ženy, cílem výstavy bylo především prezentovat fotografickou techniku mokrého kolodiového procesu, tedy ukázat řemeslné kvality techniky z 19. století. Právě k této dnes již unikátní technice fotografování jsem pak také připravil pro Knihovnu AV příslušnou odbornou přednášku.

Po neuvěřitelně silném nátlaku feministek o nevhodnosti prezentace takových fotografií vyvinutém na ředitele Knihovny a další pracovníky Akademie věd mi bylo sděleno, že výstavu, která měla původně končit až 23. prosince, raději předčasně uzavřou. Mé fotografie se tak do slova a do písmene přes noc dostaly do trezoru. Tam nyní čekají, že si je po víkendu odnesu. Nevyčítám nic vedení Knihovny ani AV, ale trochu trpím pocitem, že pár pseudovědkyň má u nás o fous větší vliv, než si zasluhuje.

Rád bych přenesl téma moci těchto dam do veřejného prostoru. Není přece kuriózní, že zatímco ony jsou živy z peněz daňových poplatníků a štědrých státních grantů, já si na svůj finančně náročný koníček, který také považuji za vědu, musím tvrdě vydělávat?

Zároveň upozorňuji, že všech dvanáct originálů a třináct printů jsem vytvořil na základě podnětu pracovníků Knihovny, za jejich asistence a přímo v prostorách této budovy. Žádám proto veřejnost, aby zákaz vystavení mých fotografií posoudila sama. Fotky do doby, než najdu alternativní výstavní prostory – což každý znalý člověk ví, že nenajdu ze dne na den – vystavím k náhledu na svých webových stránkách a na Facebooku. Zde také budu ochoten vyslyšet názory veřejnosti.

 

 

 

Čestné prohlášení.

8.11.2015 * Vážená Česká televize!
Obdržel jsem od vás výzvu, abych čestným prohlášením čestně prohlásil, že platím televizní poplatky.

Čestně prohlašuji, že je platím České televizi a nikomu jinému.
Čestně to prohlašuji i přesto, že jsem již na čtyři vaše výzvy čtyřikrát čestně prohlásil, že platím. Je se míti za to, že ve vašem vyběračském oddělení sedí nějaké tele, které je buď neschopno nebo liknavo, takže nepřiřazuje moje čestná prohlášení mým poplatkům. Což ovšem vrhá temný stín na vaši personální práci.

Píšete, že na adrese, kam píšete, mám elektrický proud. A když mám elektrický proud, mám platit televizní poplatek. V této souvislosti vás upozorňuji, že na ČEZ, který mi prodává tu mizernou elektřinu, pošlu udání na Úřad pro ochranu osobních údajů, a ČEZ dostane pěkně po hubě.

Ale abyste ocenili moji vstřícnost, oznamuji vám, že kromě elektřiny mám ještě hromosvod, vanu a kozu na dříví. To kdyby zákon o poplatcích přitvrdil.

Také čestně prohlašuji, že na vaše tendenční zpravodajství a přiblblé seriály se nedívám a dívat nebudu. Mimo jiné i proto, že nemám televizní přijímač.

Váš nedivák M.K.

Cyklo je trend.

23.10.2015 * Někdy se přihodí, že na někoho čekáte a on nejde. Zákonitě se začnete nudit a děláte věci, které byste jinak nedělali.

Stál jsem na chodníku v pražské ulici Vršovická (pro pamětníky horších časů třída SNB). Ulice je to široká, tramvajový pás a dva automobilové pruhy v každém směru.
Tak to bylo dřív. Potom někdo moudrý rozhodl, že je potřeba podpořit cyklistickou dopravu. A z jednoho autopruhu byl najednou červeně vyznačený pruh pro cyklisty. Stál jsem tam a počítal. Za dvacet minut, které jsem pročekal, projelo v mém směru 815 automobilů. A ani jeden cyklista.

Z dvaceti minut jednoho slunného odpoledne se nedají dělat nějaké statistické závěry. Ovšem pozoruji to i jinde a říká to řada známých. Všude tam, kde podobně vznikly cyklopruhy, zůstávají víceméně prázdné.

Je skvělé jezdit na kolech na výlety, do přirody a třeba do hospody v sousední vesnici. Sami, s rodinou, s kamarády. I sportovat se tak dá, no… Ale je divné používa kolo cestou do práce v kopcovité metropoli. Jo v Amsterodamu, Hradci Králové nebo Českých Budějovicích – to je jiný kafe.

V Praze se podle statistik dopravuje kolmo necelé jedno procento obyvatel. Pak je otázka, proč si tento druh dopravy uzurpuje tak vysoké procento dopravní plochy ve městě.

Vůbec nejsem proti cyklostezkám, zvláště těm, co vedou kolaře do krajiny za krásami přírody. Jenže v Praze moc skutečných cyklostezek není. Buď se malují pruhy na stávajících silnicích a okolení lidé si posilují zdraví intenzívním vdechováním výfukových plynů. Nebo se jako cyklostezka označí cesta, kde chodí pěšáci, děti, kočárky, psi a jiní milovníci chůze. Cyklisté si popleteně myslí, že označená cyklostezka patří jim a všechny ostatní účastníky provozu se snaží vyhnat do příkopů.

A když už se nějaká skutečná cyklostezka, je to spíš o čerpání dotací EU (na které jsme si ovšem část peněz do Bruselu sami poslali). Ale k dotaci se přidává i povinné spolufinancování a to už si stát rovnou sebere z našich daní.

Cyklo je trend. Má agresívní aktivisty v podobě různých Auto*matů. A úředníci včetně primátorek si myslí, že cesty na kole jsou zdravé, bezpečné, ekologické a tak nějak neomarxisticky pokrokové.  A tak radostně plní plány jednoho procenta voličů.

 

P.S. Chci jít do Národního. Myslíte, že když tam přijedu na kole, vezmou mi ho do šatny?

Jsem pro to pomáhat uprchlíkům, ale…

13.7.2015 * Asi před měsícem jsem se ptal: Už se někdo odvážil spočítat, kolik peněz jde v Česku neziskovkám pro začleňování imigrantů a jaké procento z toho tvoří platy jejich zaměstnanců?
Tady je odpověď:
„Doposud u nás téměř žádné uprchlíky nemáme, a přesto se na péči o ně vydávají obrovské prostředky, ale již se nepublikuje komu a kolik.
Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU) 46 786 527,- Kč
Sdružení pro integraci a migraci (SIMI) 30 079 876,- Kč
Poradna pro integraci (PPI) 22 973 418,- Kč
InBáze 10 565 144,- Kč
Multikulturní centrum Praha (MKC Praha) 23 611 803,- Kč
Člověk v tísni, o. p. s. 249 628 650,- Kč
Sdružení občanů zabývajících se emigranty (SOZE) 7 016 246,- Kč
META, o.p.s. – Sdružení pro příležitosti mladých migrantů 21 042 731,- Kč
Centrum pro integraci cizinců, z.s. (CIC) 25 969 612,- Kč
Evropská kontaktní skupina o.s. (EKS) 31 227 714,- Kč
MOST PRO, o.p.s. 6 004 237,- Kč
Charita Česká republika (pozorovatel – nepřehledné, v řádech desítek až stovek milionů)
Lačhe Čhave (LČ) (pozorovatel) nedohledáno
Slovo 21, z.s. 25 148 073,- Kč
AMIGA, z.s.(pozorovatel) nedohledáno
La Strada CR, o.p.s. (pozorovatel) 1 169 596,- Kč
Poradna pro občanství, občanská a lidská práva 50 547 441,- Kč
Nevládní sdružení obdržela tedy nejméně částku přesahující přes půl miliardy korun. A to tady ještě téměř žádní uprchlíci nejsou. Dovedete si představit, kolik peněz z našich daní poteče do peněženek těch lidumilů, kteří se již těší – až to skutečně nastane? Mimochodem už rozumíte proč se vede válka v agentuře pro začleňování? Tam přiteče z EU další ranec. Dle E15 až 10miliard.“ Zdroj E15.

Dle jiného zdroje jde prý na mzdové náklady zaměstnanců těchto organizací až 80% z uvedené částky.

Imigrace: Kulturní prolínání nebo konec jedné civilizace?

1.6.2015 * Evropané se cítí ohroženi. Tedy někteří. Jedná se – jak už tušíte – o imigranty. Názory stojí proti sobě a tváří se výhružně. Jedni o těch druhých tvrdí, že jsou xenofobové a rasisté, druhá strana zase o těch prvních, že jsou dobroserové. Nikdo vlastně ani nediskutuje, jen obviňuje druhou stranu:  

+Všechny na těch bárkách musíme vytáhnout z moře, zachránit a ubytovat je v Evropě, volají jedni. x Všechny co doplují do Evropy, naložme na velké lodě a zpátky s nimi, odkud přišli.

+Žiju v Londýně vedle muslimů, jsou to hodní lidé, žádní militanti, píše kamarádka z Albionu. x Všude, kde jsou přistěhovalci, je bordel a ohrožení. Od setmění raději nevycházíme z domu, volá kamarád z Francie.

+Přicházejí ze Sýrie, kde se válčí, jsou v ohrožení života. x Na těch lodích vidím samé černochy. To jsou ti ohrožení Syřané?

+Je naší povinností jim poskytnou azyl, doma jsou v nebezpečí. x Musíme je vracet, jsou to ekonomičtí imigranti.

+V jižní Itálii se vlamují do domů, dokonce z nich vypudí domácí. x Nedivte se, jsou frustrovaní, musíme je všechny rozvézt po Evropě a taky k nám.

+Měli bychom do Evropy přijmout všechny, kdo to potřebují. x A nebylo by lepší pomoci jim v jejich domovině, postarat se o jejich tábory, jídlo, zdravotní pomoc na místě? Aby se mohli časem vrátit do svých domovů.

+Evropa potřebuje nové lidi a novou krev, protože stárne. x Rozsáhlou imigrací se Evropa rozpadne, tak jako se rozpadla Římská říše.

+Jedná se řádově o několik tisícovek lidí. x V pohybu je jich v Africe a na Blízkém východě padesát milionů.

+Musíme se o všechny postarat  a ubytovat je! x Kolik si jich vezme do svého bytu ta paní, co to tady píše?

+Samozřejmě že chtějí v Evropě pracovat. x Kde se ta práce pro ně vezme a jakou mají vůbec kvalifikaci?

+Dokážou se spokojit s málem, jsou vděční, že se dostali do Evropy. x Tak proč v Calais přepadávají kamiony a chtějí se dostat za lepším do Británie?

+Všechno jejich neštěstí jsme způsobili my Evropané. x Nejsem si vědom toho, že bych něco způsobil.

+Po roce 1948 Západ také přijímal naše emigranty, tak teď to můžeme vracet. x Naši emigranti přicházeli na Západ ze stejného kulturního okruhu, většinou něco uměli a dokázali se rychle sžít.

+Určitě se v tom množství imigrantů najde část teroristů z Islámského státu. x To se nedá nikdy vyloučit, ale bude to tak tisícina promile.

+Měli bychom pomoci všem, co žijí pod hranicí bídy. x Na světě je asi pět miliard lidí, kteří se mají hůř než my. Dokážeme pomoci všem? 

 Jak tohle vidíte vy? A zajímá vás to vůbec?

Nechte na hlavě.

15.5.2015 * Zeptal jsem se. Wikipedie promptně odpověděla: Pomazánkové máslo je tradiční československýmlékárenský výrobek. Jedná se o pomazánku vyráběnou ze zakysané smetany obohacené sušeným mlékem nebo sušeným podmáslím a dále také například solemi, kulturami a škroby.

Zajímalo mě ještě, co je to máslo. (Ještě, že tu Wikču máme.) Máslo je mléčný výrobek. Obecně se vyrábí zakoncentrováním mléčného tuku (smetany) a následnou reverzí fází na emulzi vody v oleji. Klasické máslo obsahuje minimálně 80 % mléčného tuku.

Někdy si připadám trapný, když jdu na některé věci obyčejnou logikou. Jak plyne z těch dvou definic, pomazánkové máslo není máslo. Stejně jako kočičí zlato není zlato.

Můžete stokrát říkat, že jsem eurohujer, ale myslím si, že když něco není máslo, nemělo by se tomu máslo říkat. Ale na druhou stranu, když má někdo nutkavou potřebu to máslem nazývat, je to jeho problém, a nikdo by mu v tom neměl bránit. Celé to je vlastně naprostá prkotina.

Ale pro někoho je to hlavní důvod, proč vystoupit z Evropské unie. Stejně jako někteří nechtějí Euro, protože „ty naše bankovky jsou hezčí“.  Také politici se budou o pomazánkové máslo znovu a znovu soudit, protože jim to přihrává body od jednodušších lidí.

Jen je legrační, že některé naše politické strany zvedly máslo jako hlavní prapor boje o svoje mistečko v Evropském parlamentu. Až se tam usadí, zakážou nám třeba Pražskou šunku. Je třeba si uvědomit, že právě tito politici mají na hlavě máslo. A to žádné pomazánkové.

První dubnové zprávy.

31.3.2015 * Od Prvních březnových zpráv uplynul přesně měsíc, tak přináším další várku.
Bezprostředně po zatmění Slunce byl na Špicberkách zastřelen poslední lední medvěd. Naopak tam ale turisté zahlédli medvídka PU. * Sinolog Dr. Emil Zlatohlávek, který se zabývá vznikem a rozšířením sinic zjistil, že zelené prokletí venkovských rybníčků se zdaleka neobjevuje jen tam. Vědec našel sinice v řadě menších vodovodních systémů. Dokonce je objevil i v PET lahvích s balenou vodou. Radí: každou vodu na pití a na vaření převařujte s přídavkem sody bicarbony. Trvale se můžeme sinic zbavit jedině tehdy, když budeme volit jinou barvu než zelenou. * Předsednictvo KSČM vydalo protest proti masové likvidaci bolševníku velikého v západních Čechách. Tento protest je o to zvláštnější, že se všeobecně soudilo, že bolševník zavlekla v roce 1945 americká armáda na pásech tanků. * V rámci dalších úspor elektrické energie chystá komise Evropské unie opatření na znovuzavedení kalkulaček na kličku. V celé Evropě by se tak ušetřily desítky milionů tužkových baterií. * Čeští ornitologové zvažují vysazení druhu pták Fenix do volné přírody. Proti tomu protestují jak lesáci, tak požární preventisté. I v zoologických zahradách, kde tento vzácný exemplář žije a vstává z popela, musejí hasiči zasahovat mnohem častěji než v jiných zooparcích. * První Čech Karl Schmidt přeplaval Atlantický oceán na nafukovací matraci. Na Pacifik se zatím nechystá, ten mu připadá moc tichý. * V Českém ráji se začal z neznámých příčin drolit pískovec. Z některých skal už jsou jen hromádky písku. Děti se radují, kdežto ochranáři zoufají. * Město Praha se konečně dohodlo o vybudování dopravní trasy na letiště a do Kladna. Nebude to stávající železniční trať ani metro A, které se naopak z Motola stočí do Košíř a na Kampu. Zastupitelstvo teď volí mezi závěsnou tratí typu Šinkanzen a železničním využitím tunelu Blanka, který by byl prodloužen až do Ruzyně. * Opět se blíží kometa s rizikem srážky s planetou Země. Tentokrát už vědci nebudou vysílat naproti kometě kosmickou sondu. Přesně vypočtou dráhu komety a záměrnou chybou v rovnici dráhy tělesa kometu jednoduše odkloní. * ČSSD bude měnit svou oblíbenou oranžovou barvu. S ohledem na masové popravy v Islámském státě musí své členy alespoň trochu bránit, * Firma IGRA a.s. představila prototyp prvního českého elektromobilu. Sériová výroba by mohla začít v druhé polovině roku. * Poslanec Faltýnek navrhl v parlamentu, aby byl první duben státním svátkem – Světový den Agrofertu. * Už je jasné, kde ležela bájná Atlantida: v Černém moři nedaleko Soči. Vladimír Putin tam nedávno vytáhl z vody amforu, na které byl vyryt nápis „Atlantis – 11 728 let před naším letopočtem.“

Zvětrávání skalního města v Českém ráji má rozsah přírodní katastrofy.

Projeli.

30.3.2015 * Přijeli, viděli a odjeli.

Přijeli, přesto, že Vyvadilovy gardy doufaly, že je zastaví. Nakonec se ukázalo, že velitele Vyvadila stačí porazit i humorem.

Viděli, přestože se mnozí našinci obávali, že po nadšených ovacích v Pobaltí a v Polsku se u nás může stát něco opačného. Nestalo. Nadšené vítání, povídání i družení. I na tu slivovici došlo. Ti, co demonstrovali proti, postávali ve skupinkách a bylo jich zoufale málo. Opírali se o transparenty centrálně distribuované soudruhem Grebeníčkem a jejich obličeje vyzařovaly nenávist. Přesně tihle lidé měli před lety tu moc, vyhodit vás z práce, zamítnout vašemu dítěti přijetí na školu nebo vám zakázat cestu do zahraničí.

Postávali u pangejtů a ukázalo se, že jich není mnoho. Být někde fyzicky a skutečně je něco jiného než mít několik virtuálních účtů na internetu a zaplavovat ho jedy z AENews. Opravdu se potvrdilo, že na síti fungují hlavně kremelští profíci a pak pár rudodůchodců, které někdo naučil celé dny pracovat s myší.

Je dobré vědět, že 82% českého obyvatelstva má strach z Ruska a že stejný počtu Čechů průjezd konvoje vítal, nebo jim aspoň nevadí. A že si hodně lidí přitom uvědomilo, že jsme členy NATO, a co to vlastně znamená.

Projeli.  Je příjemné vědět, že je máme kousek za hranicí a že se nebezpečí z východu nemusíme tolik bát.

P.S. Taky bylo dobré, že jsme zjistili kdo je kdo. A kdo se nám jen vecpal na Facebook pod hlavičkou Přítel.

Nádraží

8.3.2015 * Sytý Elefant mě vyklopil na šestém nástupišti. Když jsem byl malý, mělo nádraží čtyři peróny, teď jich má sedm. Tunel ze šestky k východu je skoro tak dlouhý jako ten podlamanšský. Taky by mohli vymyslet jezdící chodníky jako v Paříži mezi přestupními stanicemi metra.

Víte, jaký je zvuk turistiky? Kufr na kolečkách jede hlasitě po dlažbě. Desítky turistů táhnou za sebou hlasité kufry, a když je to v tunelu pod peróny, je to světoběžnický kravál.

Nádraží císaře Františka Josefa I. vzniklo v roce 1871. Po roce 1918 bylo přejmenováno na Wilsonovo, protože dotyčný prezident USA se zasloužil o vznik Československé republiky, která ovšem byla příliš podlouhlá a příliš multikulturní, takže dlouho nevydržela. Později komunisté nádraží pojmenovali jako Hlavní, protože v době studené války šlo o hlavně především. To mu zůstalo, přestože teď má kromě toho ještě čestný titul Nádraží prezidenta Wilsona.  

Konečně tunel pod peróny ustane ve své délce a jste u cedule Východ. Tušili jste, že pražské hlavní nádraží má východ na západ? Raději jsem nezjišťoval, kde má tahle stanice sever. Ale pohled do mapy mi sdělil, že ze severu jezdí vlaky na východ. Do Pardubic, do Žiliny nebo do Ulanbátaru. Kdežto z jihu jezdí na západ případně na Divoký západ. Do Berouna, Paříže a Pikovic. 

Hala nádraží je lesklá a voní přepychem. Sice si nemáte moc na co sednout, ale zase se můžete pokochat obchody se šperky, parfémy nebo drahými kabelkami. Trochu tu chybí lidský rozměr. Bezdomovce nepotkáte. No, bylo poledne. 

Ale jsou tam i jiné věci. Rozlehlé knihkupectví, kde mají všechno a kde si můžete při kávě prolistovat několik knížek, než si jednu vyberete.

V prostoru nádraží jsou i toalety. Vyčůrat se tam můžete za dvacet Kč.


ANO, líp nebude.

25.2.2015 * Už jste slyšeli, co na nás chystají Babiš se Sobotkou? Každý obchod a každý řemeslník vám bude muset povinně vystavit účtenku a vy budete povinen si tu účtenku vzít. Jinak můžete dostat pokutu.

Ale tak jednoduché to nebude. Obchodník namačká účet na kase nebo na počítači, e-mailem ihned odešle na Ministerstvo financí, odkud zpětně přijde potvrzení o elektronickém převzetí dokladu a teprve pak vám může obchodník něco prodat a vy můžete platit.

Nedá se vyloučit, že s ohledem na zahlcení ministerského počítače se budou v obchodech vytvářet fronty.

Na náměstích i na festivalech zmizí všechny ty půvabné stánky s čerstvou zeleninou a třeba na místě vyráběnou keramikou. Nebude tam wi-fi.

Smiřte se s tím, že když nepůjde internet, nebude vám nikdo moci nic prodat.

A hlavně: V horkých letních dnech si nekupujte zmrzlinu. Než to účtenkové kolečko proběhne,  rozteče se vám.

*

Není pochyb, že studená válka našich vládnoucích kruhů proti živnostníkům a drobným podnikatelům přechází ve válku horkou.

Když se současný ministr Mládek před časem vyjádřil, že živnostníci jsou paraziti, mohli jsme si říct: Je to blbec. Když agent odborů Středula žádal ve svém lživém prohlášení pro drobné podnikatele třetinovou sádru, popadali se všichni za břicho. Ale když tandem Sobotka – Babiš (propojení levicové hlouposti a mafiánské vychytralosti) vyrukoval s fiskálními pokladnami a účinkovou loterií, začíná se střílet ostrými.

Celá akce – zakrývaná snahou o lepší výběr daní – má dva hlavní cíle. 1. Ukázat lidu, že všichni malí podnikatelé jsou zloději a je nutné na ně dohlížet co nejpřísněji. Případně jich pár zavřít, protože přece nebudeme zavírat své stranické kolegy v nejvyšších patrech za korupci. 2. Znechutit živnostníkům jejich práci, aby se nepletli velkokapitálu pod nohy. Když zruší své firmičky, pobudou si nějaký čásek na úřadu práce, a pak ještě rádi půjdou cvaknout píchačky do velkých firem a jiných Agrofertů. Jako zaměstnanci. Hezky pod kontrolou.

Kohopak tam nahoře zajímá, že v naší obci zanikne sklenářství a budeme jezdit s okny do okresního města? V nejhorším se zřídí nějaký komunál se zaměstnanci různých profesí, kteří prosedí půlku pracovní doby v hospodě a kteří jinak než za úplatek vám kohoutek opravit nepřijdou. S tím už máme bohatou čtyřicetiletou zkušenost.  

Nevyzývám zatím ke stavění barikád. Ale pište svému poslanci. Pište svému senátorovi. Pište na vládu. Buďte hlasití. Nejde o pár živnostníčků. Týká se to bytostně nás všech.

A bez nás samotných líp nebude.

Fakt se asi otepluje.

19.2.2015 * Rok 2014 byl na Zemi dosud nejteplejším zaznamenaným rokem. Předchozí absolutní rekordy padly v roce 2005 a 2010. Devět nejteplejších roků bylo přitom zaznamenáno od začátku tohoto století.

Znamená to, že prognózy vědců nebyly úplně liché. Otepluje se opravdu. Bohužel teplotu měříme jen něco přes dvě stě let. Za to dobu jsme nějaké dramatické výkyvy nezaznamenali, takže nemáme co porovnávat. O středověku víme něco málo jen z kronik a dobových obrázků. Tam byla možná teplá období a v novověku zase takzvaná malá doba ledová. Jak si kdo vybral datum narození, tak chodil buď v kožichu, nebo jen v suknici.

Momentálně se otepluje. Způsoby, jak se k tomu můžeme postavit, jsou dva. Buď se můžeme zamyslet nad tím, co všechno se může změnit, a jak se s tím vyrovnáme. V druhém případě to vezmeme jako jakýsi trest boží za to, že jsme zpovykaná společnost, která si přetápí obýváky, čímž chrlí do vesmíru CO2. (Ovšem zatím nikdo z hejna vědců prokazatelně nezjistil, jestli tím to teplo způsobujeme nebo jak k tomu přispíváme.)

V tom prvním případě spočítáme, o kolik se může zvýšit hladina oceánů v Holandsku i jinde a zvýšíme hráze aspoň o metr. Obyvatele tichomořských atolů asi budeme muset někam přestěhovat. Biologové si budou lámat hlavy, jaké rostliny budeme pěstovat v té které severní šířce a investoři si máknou na zavlažovacích systémech i tam, kde dřív nebyly potřeba. Asi budeme potřebovat žaluzie v oknech a zavedeme v Česku polední siestu. Zažijeme možná víc povodní a uragánů. Bude to všechno stát hodně peněz, ale dá se to. Kdyby to bylo globální ochlazení, bylo by to horší.

V druhém případě to vezmeme jako boží trest, a protože jsme vesměs ateisté, vymyslíme jako náhradního boha přírodu. Okamžitě zakážeme spalování uhlí v tepelných elektrárnách a lokálních topeništích. Že současně rušíme jaderné zdroje a solár i vítr jsou zrádné svou nepravidelností, která může způsobovat blackouty, je přece jedno.  Časem se zjistí, že stejně jako na solár se za potlesku zelených kněžek nalepí vykukové s řepkou a biomasou. A přijde se i na to, že tyhle alternativy vypustí stejně CO2 jako uhlí nebo ropa.  Bude to všechno stát hodně peněz, ale výsledek je víc než nejistý.

Dokud opravdu nedokážeme, co to oteplování způsobuje, tyhle „náboženské“ experimenty jsou vyhazováním perel do vepřína.

Každopádně počítejme s tím, že rok 2015 bude o něco teplejší než předchozí roky.

Možná přijde i průvodčí.

7.2.2015 * Vracím se do svého pražského dětství. Po městě tenkrát jezdily opravdové tramvaje. Měly většinou tři vozy a žádné dveře. Nastupovalo se předem i zadem, my mladí pasažéři jsme z otevřených vozů vyskakovali, kdykoliv se nám zachtělo, třeba když tramvaj zpomalila v zatáčce nebo když se blížil revizor.

V každém vlaku jeli čtyři: řidič a tři průvodčí. (Od toho jsme neměli upouštět a nebyla by dnes v Česku nezaměstnanost.) Průvodčí měl koženou brašnu na lístky a na drobné a kožený řemínek pod střechou celého vozu, za který zvonil, že se jako už může jet dál. Průvodčí zezadu cinkl jednou, ten prostřední dvakrát a průvodčí v motorovém voze cinkal, jak se mu to hodilo.

Úkolem průvodčího bylo prodávat lístky a vracet drobné, prodané lístky čtyřikrát proštípnout (linka, datum, hodina, pásmo na trase), cinkat na řemínek, přibržďovat takovým masívním kolem na plošině, když se jelo z kopce a vůbec dbát na bezpečnost a plynulost provozu. Průvodčí prvního vozu ještě tágem přehazoval vexly a pravidelně chodil nasazovat kladku, přes kterou tekl do tramvaje proud a která ustavičně vypadávala.

Trasy všech tramvají znali i všichni venkované, protože se měnily tak jednou za padesát let, a nikdo se po nich nemusel ropídit.

ANO, to byla minulost. Dnes máme moderní městskou dopravu, jízdní řády v mobilu. Celá souprava má jen řidiče, o provoz v zadním voze se starají bezdomovci. A nikdo nám do naší open červené karty  nedělá díry kleštičkami. Díry do ní už nadělali naši milí radní společně s podnikateli, co si v klidu hoví v Monaku. Díry v miliardovém rozsahu.

Nikdo na magistrátu neví, co s tím. Jestli v tom pokračovat, nebo tu opencard zrušit, nebo vymyslet něco úplně nového za další miliardu, nebo snad jezdit zadarmo, což by možná bylo nejúspornější.

Adriana neví. A Andrej nemá čas to řešit, řídí stát jako firmu. Ani ostatní anoidi nevědí a nevědí ani zelenoidi a pirátoidi. A nikdo neví jak s Blankou a jestli má cenu slibovat sedmnáctý termín jejího otevření.  A megabilboardy na Staroměstském náměstí povolit nebo ne. Stavět metro D nebo nestavět, stavět vůbec něco, když město má zrušené stavební předpisy,…

Tak myslím, že ti průvodčí s kleštičkami by teď docela bodli. V tramvaji by byla pohoda, veselo, občas by pomohli mamině s kočárem nebo zklidnili hormony puberťákům, co škrábou po sklech.

Taky by se nějací průvodčí hodili na ten magistrát, aby novým zastupitelům ukázali, jak mají město spravovat, případně, že mají jít od válu.

Tady podepište!

4.2.2015 * Otázka zněla velmi přítulně: „Nechcete Euro?“ Bodejť bych nechtěl. Klidně deset. Euro se vždycky hodí, když třeba člověk cestuje. Možná že v Nepálu nebo v Panamě je lepší mít dolary, ale ty mi nikdo nenabízel a navíc cestuji hlavně po Evropě.

A tak jsem – prosťáček boží – napsal, že Euro chci. V ten okamžik se stalo něco zajímavého: sesypali se na mě interneti jak stádo termitů. Že i bez Eura se máme strašně mizerně, že chci zřejmě rozkrást i ten zbytek co tu máme, že jsem slouha Bruselu, ať zalezu někam hluboko, a že ty naše bankovky jsou hezčí.

Teď teprve jsem si všiml, o co kráčí. Jako se v Česku dá skoro všechno vykládat několika způsoby, tak i gramatika je prevít. Nechcete Euro? vlastně znamená Chcete Euro? Z toho by se dalo nějak vybruslit. Jenže on u té otázky chyběl otazník. Takže to nebyla otázka, ale někdo mi sděloval, že nechci Euro. A že to můžu hned podepsat.

Když nemáte žádný pozitivní nápad pro volební kampaň, musíte se vymezit proti něčemu. Většina Lidu má z Eura strach, tak proč na to nenaskočit. Co na tom, že zvolení zástupci do Evropského parlamentu nemají absolutně žádný vliv na to, jestli Euro přijmeme nebo ne. Ale vynásobte si měsíční plat pana europoslance šedesáti měsíci.

A teď pozor: nejsem pro rychlé zavedení Eura ani nejsem proti. Jen bych chtěl, aby se o tom u nás otevřela věcná diskuse odborníků. A hlavně nechci, aby z nás politici dělali blbce.

Kousek rozumu…

2.2.2015 * Už delší dobu (dokonce ještě před Charliem) si lámu hlavu, jak tohle pojmenovat. Výkřiky z obou stran sporu (zatím ještě nejde o válku) zaplňují internet i náměstí. Na hysterii se odpovídá hysterií, argumenty padají pod stůl. Rozumný hlas chybí. Někteří politici surfují na vlně populismu, ostatní se bezhlasně krčí před vyslovením jasného názoru.  

Je hloupost říkat: islám tu nechceme. Může nás kulturně obohatit, otevřít nějaké nové okno, nabídnout srovnání různých myšlenkových a kulturních pohledů. Nemáme nic proti muslimům, kteří tu v poklidu žijí s námi, modlí se ve svých mešitách a nehrozí, že po nás jednou začnou střílet.

Teroristy, zaříkávající se islámem tu nechceme. A nechceme tu ani duchovní, kteří ty teroristy vychovávají k terorismu. Nechceme, aby se u nás hlásalo, že nevěřící psy je třeba vyhubit, aby se zavádělo právo šaría, byť třeba na omezeném vzorku obyvatel. A pravděpodobně u nás nechceme ani muslimy, kteří souhlasí s terorem teroristů nebo zaváděním práva šaría.

Nemohli jsme si vybírat, když sem přijely tanky nacistů. Nemohli jsme si vybírat, když sem přijely tanky komunistů. Teď už si doufám vybírat můžeme.

P. S. Nechceme tu ani hlupáky a demagogy, kteří tvrdí, že terorismus není žádný problém, protože při dopravních nehodách zahyne víc lidí než při útocích teroristů.  Taky tu nechceme hlupáky a demagogy, co nám vykládají, že křesťané kdysi upalovali své oběti. Jako bychom se my Evropané měli snad kát za to, co tu dělali křesťané ve středověku.  

Prostovlasá Michelle

28.1.2015 * Michelle Obamová se v Rijádu setkala s novým králem prostovlasá a podala s ním ruku. Media a politici našeho kulturního okruhu jsou z toho auf. Když přijede nějaký muslimský vládce na státní návštěvu do USA, bude mít na hlavě ručník a jeho žena (pokud by se vůbec obtěžovat brát ji sebou) bude celá zahalená, nikdo tady se nad tím nepozastaví.
Ty reakce jsou jasnou zprávou o stavu naší civilizace. Nebojme se tolik muslimů. Bojme se našich opatrných a připosraných politiků a novinářů.

Třídíte odpad?

22.1.2015 * Já samozřejmě taky. Papír, plasty, bílé sklo, zelené sklo, kartony od nápojů, na všechno je na sídlišti jeden rozměrný kontejner. Prošlé léky zpátky do lékárny a použité baterie do prodejny elektro. (Když mi teď v autě před zimou klekla, nechtěli mi ji tam vzít, musel jsem s ní do autoservisu.) Ale do elektra mohu vracet všechny ty výbojky, které nevydržely ani čtvrtinu z oněch deklarovaných 10 000 sepnutí.

Některé věci jsou ale stále ještě nedořešeny. Nevím, co mám dělat s gumičkou, když se mi přetrhne nebo když steří. A jsem hodně nervózní z toho, co udělám se rtutí, až se mi rozbije můj nádherný starožitný teploměr, ukazující teplotu hlavně v reomírech. A jak se asi musí cítit člověk, který má doma vzácný výtisk Bible Kralické. Ano odtrhnout hřbet, listy naházet do kontejneru na papír a s koženými deskami dojít někam….snad do kravína.

Samozřejmě věci se mají dolaďovat. Tak jsem uvítal, že od Nového roku bude v ČR plošně zaveden sběr bioodpadu (hnědý kontejner). Nejvíc mě na tom těší, že se bio bude sbírat pod okny pana Modráčka, kterého nikdo nemá rád, protože strašně prudí. Ať si to v létě užije.

Ale už teď se s Hankou přeme, jestli dřevěný popel z krbu je bio nebo ne. Tedy přesněji řečeno, já myslím, že bychom to měli odevzdávat, kdežto Hanka by si s tím klidně hnojila kytky.

Střih. Den po Ježíškovi u nás na sídlišti vyváželi odpad. Přijelo popelářské auto na směsný odpad. Pak popelářské auto na plasty a hned po něm popelářské auto na papír, to mělo po dárkování docela hoňku. Pak dvě auta na zelené a na bílé sklo. No nasávali jsme, ne že ne. Pak auto na nápojové kartony, i děti nasávaly.

Těch šest popelářských aut projelo šestkrát víc nafty (a do ovzduší sídliště vypustilo šestkrát víc zplodin), šestkrát víc mezd popelářů, nehledě na nepřetržitý kravál o božíhodovém ránu.

Tak ještě to bio. Kdybyste váhali nad kávovou sedlinou, ze které jste si na Nový rok věštili budoucnost, tak ta patří do hnědého kontejneru.  Ale Hanka mě přesvědčila, že prošlé lístky do biografu tam nepatří.

P.S. Zrovna jsem se dozvěděl, že se taky budou separovat kovy. Ocelové traverzy a staniolová víčka od jogurtů. Z toho jde trochu strach, protože ta jedovatá rtuť je taky kov a plutonium jakbysmet. Nemluvě o heavy metalových umělcích. Ale sběr kovů má výhodu. Pro něj zřejmě žádné auto nebude muset jezdit.

Hnůj, póvl, žumpa, odpad.

19.1.2015 * 26. ledna 2015 to budou dva roky, co jsme utrpěli první všelidové volby za účelem získání hlavy státu.

Všude čtu, že je totálně vypitej. Že je to pokračující stařecká demence. A že deset let samoty na Vysočině ho odnaučilo vnímat svět a jeho problémy.

Možná máte velký díl pravdy. Jenže já za tím vidím ještě něco jiného. On zahájil volební kampaň. S návrhem na oddělení hendikepovaných dětí ve školním procesu nemyslel na vozíčkáře, ale zahrál na kartu anticikanismu. (Sám podotkl, že bude asi obviňován z rasismu.) Na to „dolních deset milionů“ slyší. Tentýž desetimilionový konglomerát obdivuje jeho lidový slovník. Hnůj, póvl, žumpa, odpad a ku… (a nejen o novinářích) – to se lidem moc líbí. A hnůj, póvl, žumpa, odpad ho taky bude volit. Jde o to, jaké procento toho nevonného je v celé populaci. Hodně lidí ho asi minule volilo, protože neměli alternativu. Pár jich skočilo na lep antiněmecké a antiaristokratické propagandy. A někteří jeho voliči za ty dva roky už stačili prohlédnout.
Co je ale závažnější: on se pokouší nás okázale vtahovat do područí Kremlu. Pro spojence a partnery se tak stáváme nedůvěryhodnými až směšnými. Možná je to důsledek nějaké faustovské smlouvy, se kterou mu Mefistoteles Lukoil pomohl do trůnního sálu. Či snad nějaké zakopnutí z časů, kdy u nás rejdila KGB?

Přesně za tři roky budou volby. Usilovně hledejme protikandidáta. Už žádné Dienstbiery nebo Fischery, ale skutečné silné osobnosti, většinově přijatelné. Zdá se, že to bude docela makačka.

Ekovandalové.

18.12.2014 * Časy Hnutí Brontosaurus byly báječné. Tenkrát v 70. a 80. letech se společnost probouzela ke vztahu k přírodě. A tak zásluhou a prací Brontosaurů začínaly mizet černé skládky na kraji lesa, nikdo už si nedovolil mýt auto v řece a na svazích ti mladí zelení vysazovali tisíce odolnějších stromků místo těch, které zničila síra ze severočeských elektráren. Brontosauři také kladli nepříjemné „přírodní“ otázky režimu, což bylo na konci osmdesátých let už možné a často to vedlo k nápravě nebo aspoň k diskusi.

Po Listopadu vzniklo ekologických organizací víc. Denní práce pro přírodu se měnila v ekopolitiku. Komíny se dařilo odsiřovat, řeky čistit. Pak už se ale z ekonadšenců stávali postupně ekoherci a ekoteroristé.

Blokády komunikací, řetězy před Temelínem. Útoky v mediích. Soudní spory, které protahují výstavbu potřebných dálnic o dvacet let. I vydírání, to když třeba těžařská firma platí ekoorganizaci výpalné, aby neskončila u soudu a mohla dál pracovat. Většinou ovšem činnost organizací platí daňový poplatník, který by naopak chtěl, aby ty dálnice už dávno stály. Takový český absurdistan. Vedle toho všeho bylo vyvěšování transparentů na nejvyšší komíny elektráren nebo procházky po střeše Úřadu vlády jen takové adrenalinové zviditelňování. O zviditelnění jde až v první řadě a některé ekospolky mají celosvětovou působnost. A tak učinila organizace Greenpeace globální poprask.

Jestli jste četli Dänikena, víte o planině Nazca v Peru, s obrovskou stavbou či spíš kresbou, a kterou se stále vedou spory, jestli je pozemského původu, nebo si to nakreslili mimozemšťané, aby přesně věděli, kam se mají vrátit.

Místo je pochopitelně památkově chráněno a nesmí se tam ani vstupovat. Grupa Zelenomírů si tam ovšem 8. prosince vyšlápla a způsobila tam obrovský nápis. Třeba to byl pokyn mimozemšťanům, aby přijeli vyhubit lidstvo, protože to podle Grínpísáků škodí přírodě.

 

Přidávám obrázek z vesmírné kamery a taky omluvy Greenpeace peruánské vládě předem i zadem.

A dobrá zpráva nakonec. Hnutí Brontosaurus stále existuje, má hodně zajímavé projekty a v některé z příštích sloupků o tom podám zprávu.

 

Greenpeace se omlouvá obyvatelům Peru, kteří se cítí uraženi naším protestem u obrazců v Nazca. To samozřejmě v žádném případě nebylo naším záměrem. Lima, Peru, 10. Prosinec 2014. Greenpeace vydává omluvu za protest v Nazce, 8. prosince. Greenpeace se omlouvá obyvatelům Peru, kteří se cítí uraženi naším protestem u obrazců v Nazca. To samozřejmě v žádném případě nebylo naším záměrem. Setkali jsme se s ministrem kultury v Peru a omluvili se.  Do Peru také cestuje Kumi Naidoo, výkonný ředitel Greenpeace a nabídne místním lidem oficiální omluvu. Greenpeace přestane obrázky dále distribuovat. Máme čtyřicetiletou historii nenásilných protestů,  bereme na sebe zodpovědnost za naše činy.

 

Budou Vánoce.

15.12.2014 * Smysl uklízení je podle mého názoru v tom, že je potřeba udělat místo pro nový nepořádek. A správný čas pro úklid je tehdy, když se nedá projít nebo když už nemůžete vůbec nic najít. To si ovšem myslíme my muži.

Ženy to mají jinak. Mají v sobě nějaké hodiny (tím nemyslím ty zprofanované biologické), které jim řeknou, že je čas uklidit. A jedním z těch uzlových bodů je čas předvánoční. O Adventu, kdy se lidé mají usebrat a roztoužit. Ale naše milé polovičky vyrážejí s vysavači, mopy a úklidovými prostředky z televizních reklam na turné kolem bytu. My maskulíni se při tom držíme zkrátka. Ze slušnosti si aspoň uklidíme zásuvky svého psacího stolu a dojde-li na nejhorší, asistujeme při věšení vypraných záclon. Jinak nepřekážíme a pod záminkou nutného dokupu dárků odcházíme za stejně postiženými kamarády do restauračních zařízení.

Stejně jsem ale nepochopil význam úklidu před svátky míru a pokoje. Ovšem děje se tak od nepaměti, takže asi nějaký prastarý obyčej. Jestlipak by se takhle horečně šůrovalo, kdyby se žádný Ježíšek nenarodil?

Když je uklizeno, mohou Vánoce začít. Po nich jsou na kobercích zbytky bramborového salátu a všudypřítomné jehličí, v bedně s hračkami úlomky vanilkových rohlíčků, v rohu místnosti zbyla hromádka roztrhaných vánočních papírů a skříně se nedají dovřít pod náporem nových přebytečností, které vám letos nanosil Ježíšek.

Muži se opět cítí jako doma a tiše se připravují na Silvestra, před kterým se nikdy, opakuji nikdy, neuklízí.

Advent.

8.12.2014 * Od neděle do neděle se smrskává Advent, takže už brzo budou Vánoce. Někteří z nás zapalují svíčky na věnci, tiše si přemýšlejí o věcech a o svých blízkých. Děti se těší na Merkura nebo na tablet. Ostatní bojují o místo k zaparkování před hypermarkety a ty pak berou útokem. Obchodníci hlásí tržby o deset procent vyšší než před rokem. Ale o tom, jak se Češi mají mizerně, dnes psát nechci.

Je tu ještě jedna rovina svátků, ta politická. Nebo chcete-li Vánoce na náměstích.  Ve velkých i středních městech i v kdejakém Prdelákově stojí na náměstí ověnčený smrk. A když se smrkne, rozežhne se za hlaholu pištců nebo pozounérů. Ale to není vše. Strom je obsypán boudami a budkami plnými pochutin, sladkostí, pyrotechniky a dále zboží zcela zbytečného, nevkusného a nepotřebného, jenže roztomilého.

Aby občané přišli a v budkách utratili peníze (a netvařme se, že někteří radní nemají prstík na vánočním penězotoku), způsobí se pod smrkem hudba. A ne nějaká reprodukovaná nebo dětičky s koledami. Naopak kapely věhlasných jmen. Ty nejsou nejlevnější, ale byznysu se to vyplatí. Na pódiu mrznou muzikanti, zkřehlými prstíky drndají do strun a vydají ze sebe tak 30% umění a energie, kterou by vám předali na koncertě v klubu.

Pod pódiem se přitom lidé procházejí, baví se, nakukují ke stánkům a popíjejí. Většinou ani nezatleskají, protože kelímek se svařákem není kam odložit. Ale když dojdou domů, pochlubí se sousedce, jak bylo hvězdně a že jsme viděli, představte si….

Protože jsem z branže a vím, co co stojí, zírám, co v každém městě proteče vánočně peněz do kanalizace. Z rozpočtu za ten jeden nebo dva vánoční týdny by mohly v onom městě slušně žít dva tři dobré kluby. Tam by mohly být pro návštěvníky nachystány skutečné kulturní zážitky. Nachystány nejsou; nejsou peníze. Ty jsou na přemrzlá vystoupení většinou už dávno odtroubených hvězdiček, opentlená vůní skořice, purpury a falešného dojímání.

Když prší a mrzne.

3.12.2014 * Naši předkové standardně věřili, že počasí dělá Bůh. A protože Pánubohu se nemá nadávat, neboť je to za á neslušné a za bé hřích, brali to předci, jak to přišlo. My už dneska ovšem víme, že počasí nedělá Pánbíček, ale meteorologové. A dorostli jsme v takový český lid, který na všechno nadává a je proti všemu. Střídavě tedy nadáváme na počasí a na meteorology. (Někdy jsme ovšem kvůli počasí naštvaní taky na Kalouska.)

Ale někdy – tak jako v posledních dnech – se  situace vyvine, že to Bůh s meteorology přeženou. Pak je to taková soda, že už ani nadávat nemá smysl. Někdo z těch nahoře vymyslel, že bude vyrábět zrcadla, ale technologie se mu nějak vymkla.  Řidiči naprosto marně škrábou ledovku z předního skla, což je ta lepší varianta. Neboť když se jim podaří vyšťourat otvor zvíci dveřního kukátka a nastartují, dojedou k nejbližšímu sloupu veřejného osvětlení a v pojišťovně mají napilno.

-Jeď radši sockou, slyšeli od předtím od manželky dobrou radu. Jenže co to? Ony ty tramvaje jaksi stojí, troleje jsou obaleny ledem a led, jak si pamatujeme z fyziky, je mizerný vodič. Přeplněné autobusy dělají s pasažéry nechtěné piruety. A tak nejlepší řešení je dojít pěšky na metro. Jdete společně se zástupem důchodců, kteří se vydali na akci do Lídlu, třímajíce slevový leták jako svůj prapor. Jenže stačí malý poryv a senioři dílem padají a dílem se kutálejí.

Dojdete k metru, vyčerpaní a omlácení jak krasobruslař po tréninku. Metro je spolehlivý systém za každého počasí. (Teda když zrovna nejsou povodně.) Sejdete na nástupiště a v té chvíli zjistíte, že vlastně už si nepamatujete, kam jste měli namířeno. Tak vylezete ze staničního tunelu na povrch a obrátíte se k domovu. Když budete číst předchozí text odzdola nahoru, dovede vás až před váš dům. Ženě popíšete situaci ve městě několika zemanovskými výrazy, uvaříte si grog a půjdete se dívat na televizi, jak ti se chudáci v celé zemi plahočí, padají, vytahují auta z příkopů, nejedou nebo jedou jinam, než chtějí. To byl den!

Prosinec

1.12.2014 * A je tu prosinec.
Západní křesťané budou postupně zapalovat svíčky na adventních věncích a budou se chystat na dvoutisícípatnáctý příchod Krista.
Židé budou slavit Chanuku, zapalovat světla na devítiramenném svícnu, dávat si dárky a budou si připomínat 5775. výročí vzniku světa. (Vlastně asi nikdo neví, jestli se to počítá od chvíle, kdy si Bůh poprvé oblékl montérky nebo až od okamžiku, kdy Adamovi laparoskopicky vyoperoval žebro.)
Někteří muslimové budou pro větší slávu Alláha popravovat novináře nebo střílet do křesťanů, Jezídů, Kurdů a dalších nevěřících psů. Jiní muslimové, pokud se neutopí na voru cestou do Itálie, usadí se nakonec někde v Amsterodamu, Dortmundu nebo Basileji a budou chtít zakázat vánoční strom na náměstí, protože je v rozporu s jejich vírou.

Co udělají pravoslavní, neví nikdo. Ale zdá se, že i tam na Východě bude zima, protože v Donbasu už zase začali kutat uhlí.  

Jupp píše do Bruselu.

27.11.2014 * Vážený pane předsedo Evropské rady Jean-Claude Junckere!

Mohu říci, že mi jako obyvateli Evropské unie leží na srdci její osud stejně jako vám. Pamatuji doby, kdy Evropa byla rozdělena na rozumný Západ a blbý Východ. To už dávno pominulo a vám unijním Evropanům se podařilo rozdělit kontinent na bohatý Sever a chudý Jih. Ale možná, že to vůbec není vaše vina, možná, že Jihoevropané víc chlastaj nebo co, a možná, že ten jih vůbec není na jihu, ale někde ve středu, tam co maj to strdí. 

Ale kvůli tomu vám, vážený pane předsedo, nepíšu. Stejně jako mně se asi i vám možná doneslo, že z jižních moří se do Evropy hrnou desetitisíce lidí muslimského náboženství. Pravda, část jich na chatrných vorech nedopluje, ale většina přistane v Evropě a usídlí se tady. A jak se usídlí, začne požadovat svoje lidská a muslimská práva. To už si pak ani nepostavíte na náměstí vánoční strom, protože by to uráželo jejich náboženské cítění.

Potěšilo mne, pane předsedo, že situaci řešíte. Tím, že Evropská rada zakáže používání igelitových tašek na celém kontinentu, bude zřejmě problém s imigrací bezpečně vyřešen. Stejně jako zákaz žárovek pomohl zajistit klid Evropanů a bezpečnost našeho světadílu. Velmi správě dokážete věci rozdělovat na důležité a méně důležité.

Děkuji vám za to. A doufám, že v roce 2015 už bude definitivně rozhodnuto o tom, že se v Evropské unii nebudou smět používat napínáčky.

Milá rado pro rozhlasové a televizní vysílání!

 24.11.2014 * S velikým znepokojením jsem si přečetl tvůj nápad udělit pokutu veřejnoprávnímu Českému rozhlasu. Za ty kundy, co tam namluvil jistý Zeman, však víš.

To přece vůbec není vůči tomu radiu spravedlivé. Mohla bys například potrestat Český rozhlas tím, že mu nakážeš, že do něj Zeman už do konce života nesmí promluvit. A stejný trest bys mohla uložit i České televizi a Nově, které se podle tvého názoru po Českém rozhlase opičily. Tím by byla všechna tři nejdůležitější media dostatečně potrestána a ta ostatní by si už nedovolila nějakého Zemana někam zvát.

Protože nemohu použít srozumitelnější a ostřejší výraz, tvrdím, že tvůj nápad s pokutou je hloupý. Protože ty se totiž chystáš potrestat mě za něco, co jsem neprovedl, a tím pádem mě krátíš na mých lidských právech. Pokud totiž udělíš pokutu, Český rozhlas ji bude muset zaplatit z mého koncesionářského poplatku. A já tento poplatek platím za poskytování objektivního a vyváženého zpravodajství (samozřejmě bez jakýchkoliv und).  A jestli Rozhlas moje peníze zaplatí za nějakou zkurvenou pokutu, tak už nezbudou prachy na mé objektivní a vyvážené informování.

Necítím ani žádnou spoluvinu za to, co tě pobouřilo, protože já jsem Zemana nevolil. Když budeš na té pokutě trvat, tak zařiď, ať je ta pokuta zaplacena z koncesionářských poplatků těch, co ho volili. Ani vůči nim to ovšem není úplně spravedlivé, i když se pár und mezi nimi určitě najde. 

Tak to, milá rado pro rozhlasové a televizní vysílání, ještě jednou zvaž. V případě, že mi nevyhovíš, budu se o svoje peníze soudit u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. A to by sis, milá rado, asi za rámeček nedala.

17.11.

Tak jsme konečně zjistili, jak veliká je Pražská kavárna. Od Můstku k Národnímu a do půlky Spálené. Ovšem taky od Albertova po Pražský hrad. A všude narváno. Nechtěl bych tam dělat pingla. A taky ve zbytku republiky se našlo dost lumpenů, samozřejmě směrem na východ stolečky řídnou.

O takovém červeném koberci, jaký lidé Zemanovi připravili, sní nejedna hvězda z Holého Wúdu. Praha zčervenala mnohem víc než za dávných prvních májů.

Na Zemana se pískalo. Ale lidé pozorně poslouchali čtyři sousední prezidenty a odměnili je potleskem i minutou ticha. Asi jsou polský, slovenský, maďarský a německý prezident tady víc oblíbeni než ten český.

Došlo i na neidentifikované létající předměty (anglicky UFO). Hned se na internetu objevili spekulace, že si Zeman „vajíčkyádu“ objednal, aby kolegům ukázal, jak jsme potravinově soběstační. Nezdá se mi to pravděpodobné a vůbec netuším, zda šlo o vejce. Ale dobře informovaný mluvčí hradu o vejcích věděl, i to, že měly zasáhnout německého prezidenta. Nikdo to ale jako pomstu za Mnichov zřejmě nebere.

Vyjadřování názoru házením předměty nepovažuji za moc inteligentní, ale zase beru na vědomí, že vedle desítek tisíc lidí, kteří vyjádří svůj názor červenou kartou, přijdou i jednotlivci, kteří vyjádří svůj názor žloutkem.

Profesionální odhadci odhadli v Praze asi 40 000 lidí slavících a prokazujících se červenými kartami. Dalších asi 200 lidí (podle fotky) naopak Zemana chválilo v parku na Klárově. Když kolem procházel vydatný průvod lidí na hrad, spustili Zemanovci z repráků Krylovu Veličenstvo kat. Kryl se dá dnes zneužít ke všemu. Je to stejné, jako když soudruh bývalý okresní tajemník KSČ Veleba hlásá, že Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí. I na branách nacistických koncentráků stálo Arbeit macht Frei.

Nejdůležitějším výsledkem celého jubilejního pondělí je to, že BBC referovala jako divá a po ní všechny agentury a že si celý svět všiml, že NEJSME JAKO ONI (v tomto případě míněni Zeman a Klaus).

No a nejčerstvější zpráva: Zeman pozval na leden do Prahy Vladimíra Vladimíroviče Putina. Zrovna na období, kdy slepice málo nesou.   

Hledám kavárnu.

7.11.2014 * Usilovně hledám kavárnu. Ne že bych si neuměl uvařit dobrou kávu doma. Ale znáte to, tam kde je víc lidí, to kafe líp chutná.

Problém je, že hledám konkrétní kavárnu. Moc toho o ní nevím. Jen to, že se jmenuje Pražská kavárna. Logicky vás napadne, že taková kavárna nebude asi v Praze. To je stejné, jako kdyby se čtvrť hlavního města jmenovala Pražské předměstí. To by byla hloupost. (Původně jsem chtěl napsat, že by to byla kravina, ale nechci, aby si lidé o mně mysleli, že chci kandidovat na hlavu státu.) Ale v takovém Hradci Králové Pražské předměstí být může a taky je, tak je všechno v pořádku. Takže Pražská kavárnu si představuji třeba v Uherském Hradišti (to raději ne, to mám daleko) nebo v Litoměřicích či v Kolíně.

Ta kavárna mě zajímá, protože se tam prý scházejí zajímavá individua. Vedou tam řeči, požívají alkohol a berou drogy a přitom buší do laptopů, a co chvíli něco odešlou někam do redakce nebo na internet. Používají Facebůk, Twiter a další kapitalistické „vymoženosti“. Propagují svoje výmysly, které jsou v přímém protikladu s tím, co si přeje všechen náš pracující lid. Jak už kdysi napsal soudruh Kojzar v Rudém právu, jsou to samozvanci a ztroskotanci. A s tím jistě budou soudruh Veleba a soudruh Foldyna souhlasit.

Já si po pětadvaceti pohodových letech připadám v poslední době taky trochu jako ztroskotanec. Hlavně proto, že pravdu mám raději než lež. Tak usilovně hledám tu kavárnu dál. Taky proto, že vždycky dám přednost lásce před nenávistí. Tečka. Tak mi dejte zprávu, kudy k té kavárně vede cesta. Kafe si klidně přinesu z domova svoje, o něj ani tolik nejde. O tu pravdu ano.

Naštvanost je málo.

5.11.2014 * Miloš Zeman má stále větší problémy. Začalo to pády do popelníčku, málem poblitými korunovačními klenoty, pokračovalo vládou z kouzelnického klobouku a Mynářem bez prověrky. Jako jediný evropský státník nevěděl, že na Ukrajině jsou ruští vojáci. Prezident ČR jako Krteček a jeho podivné úkroky v Číně. Neuvěřitelně trapné ocenění některých jedinců. A veřejnoprávní kundy k nedělnímu obědu.

Lidé jsou rozhořčeni, překvapeni, udiveni, zmateni. (Lid naopak zřejmě tleská.) Sociální sítě žhnou. Jedinci se svěřují, že MZ není jejich prezidentem (můj není už od začátku). Sepisují se petice. Ale jako obvykle tím to zřejmě taky za čas skončí a vyšumí, pokud to Zeman nebude systematicky přiživovat. Už se objevují teorie, že je to vrtění psem, že těmi výlevy zakrývá nějakou vážnější poruchu demokracie, která se chystá a která nás nemine. Pořád si budeme stěžovat, zlobit se a naříkat, ale nevstaneme od televize ani od počítače. Leckdo bude snít své sny o defenestracích, ale nevyjde ani na ulici. Přičemž za necelé dva týdny je příležitost i důvod.

Myslím, že Miloš Zeman je starý, unavený a nemocný muž. Svoji životní příležitost stát se prezidentem o pět let propásl. A deset let na třeskutě zimní Vysočině mu zničilo játra i mozek. Všichni by asi s pochopením přijali, kdyby ze zdravotních důvodů odešel.

A tady je bod nesrovnatelně důležitější, než jestli je kunda veřejnoprávní slovo.  Kdo na jeho místo? (A je jedno, jestli po zdravotní abdikaci nebo na konci funkčního období.) Když nenajdeme výraznou osobnost, která bude přijatelná i pro podstatnou část těch kteří nevolili vůbec nebo volili Zemana. Jinak se zase dočkáme zástupu Škromachů a jiných Machů, Japonců, Dientsbierů a Bobošíkových. A budeme ve stejné ****li jako teď.  Tu osobnost je potřeba: zaá najít, zabé přesvědčit a zacé propagovat. To zabé považuji za nejtěžší, ovšem začít je třeba už teď. Máte nějaké tipy?

Co říjen dal.

30.10.2014 * Naštěstí mám na mysli říjen 2014, takže žádná Velká říjnová socialistická revoluce se nekonala.

Teplotně a dešťově mi letošní říjen připadal tak akorát, neproběhly u nás ani povodně ani hurikány. Přesto se sešli nějací vědci, politici a novináři, co mají strach, že se globál otepluje. Nějaká Američanka napsala knihu, že za zkázu životního prostředí může kapitalismus. Asi má pravdu, protože za socíku jsme tady měli nejlepší výsledky v množství polétavého prachu a siřičitanů a řeky jsme měli půvabně černé od fenolů. Dneska nám to v těch řekách kazí pstruzi. Jo a taky je letos kvůli globálnímu oteplování v Antarktidě nejvíc ledu od roku 1979. Ale zase byl říjen chladnější než srpen, takže celebrity na sebe přestaly vylévat kýbly vody, aniž by tušily, proč to vlastně dělají.

Nasosali jsme se burčáku, tentokrát bylo dost i červeného, a Škodovka představila novou Felicii. V Maďarsku chce Orbán zdanit internet, ale to se nás zatím netýká. Týkat by se nás mohl celoevropský black-out, až se v zimě Angele Merkelové vymknou vrtule na severním pobřeží. Břidlicové plyny se zatím nekonají, ale pobaltské státy vyměnily ruskou ropu za norskou. Jistota je jistota.

Putin plynové kohouty zatím nezavřel, z čeho by ti Rusové jinak žili, že. Jinak na Ukrajině byly volby a většina úkáček s volebním právem chce do Evropy. S tím bude asi ještě hodně starostí jak v Bruselu, tak v Kremlu. Když jsme se s přáteli v hospodě bavili, kde by bylo nejlepší žít, nikdo nechtěl bydlet v Doněcku ani v Luhansku.

Změnili jsme čas. Kéž bychom mohli říci, že jsme změnili čas za lepší. Ale je to jen taková technická formalita. Na jaře si Brusel vypůjčí hodinu a na konci října nám ji vrátí. Mnoho lidí to štve a některým je to jedno, ale na tom, že by se čas nemusel měnit, se shodne snad většina. Jenomže polovina lidí by chtěla po celý rok letní čas a druhá půlka zimní. Takže referendum?

Na Blízkém východě (nepleťte si to s Moravou) je taky veselo, zástupci ISIL sériově podřezávají novináře z Evropy, znásilňují Kurdky a prodávají do otroctví Jezídky. US Force to kontrolují a odstřelují z luftu, ale zatím to nevypadá ani tak ani naopak. Zato v EU a hlavně v Česku nám plno lidí píše na blogy, jak jsou ti muslimové hodní a příjemní. A o žádné šáriji  nemůže být řeč. Česká muslimská obec ke klipům s popravami novinářů mlčí. A kdo mlčí, jak známo, souhlasí.

Postihly nás další volby, tedy především komunální. Politických stran a hnutí bylo jak jogurtů v hypermarketu, a podle toho to dopadlo. Vypadá to, že další čtyři roky se budou strany dohadovat, kdo s kým a proti komu. Ať vyhrál ve městech kdokoliv, semknou se proti němu ostatní strany a z radnice ho vyštípou. To bylo volebních keců o změně a výsledkem je nasraný volič.

V Praze jsme vyfakovali hloupého Hudečka a vybrali si ještě blbější Andreu. Ano, bude líp, ale kdy a pro koho? Jinak se stolice země České zřejmě čistí, Janoušek půjde do lochu, Rittig asi někam emigroval a Hrdlička… no Hrdlička. ANU by se možná hodil.

Náš pan prezident stihl pochválit Lavrova, že nelže, o státním svatováclavském svátku ČR vyrazil na Rhodos, což je sice v Řecku, ale pozval ho tam jiný Putinův papaláš. Zeman tam vystřihl perfektní projev v ruštině, což já, ač podobného věku a podobně vybaven, bych dneska už asi nedal.  Na státním výletu do Čínské lidové republiky zdůraznil, že kšefty jsou důležitější než nějaká lidská práva. A ve Vladislavském sále rozdával metály. Potěšil nás medailí pro sira Wintona a taky pro zakladatelku Klokánků paní Vodičkovou. Jinak uděloval z poloviny bojovníkům za svobodu a demokracii a zčásti bojovníkům proti demokracii a dvorním šaškům. Některá vyznamenání už se vracejí a tak to má být. Metály mají být v oběhu.

Islám über alles!

13.10.2014 * Islamisté zničili památník genocidy Arménů, neodpovídal jejich víře. A zavázali se, že křesťanské, židovské i šítské svatyně budou ničit dál. Dívejme se na to multikulturně: oni na to mají právo a my máme povinnost jim v Evropě pomáhat stavět mešity.

Měření různým metrem

23.9.2014 * Ono se to v poslední době ujalo hlavně na posuzování justičních případů těch nebohatých a těch bohatých: máte-li peníze na dobré advokáty, neřku-li na něco dalšího, máte šanci opatřit si pro sebe nižší trest. Porazíte nějakou paní úmyslně silným autem, a váš trest se moc neliší od toho, když namalujete politikům na plakáty tykadla.
Ale práce s různě dlouhými metry je v naší pospolitosti rozšířena do všech oborů. Poklesky našich dětí posuzujeme smírněji než poklesky cizích dětí. Když se víc napijeme, jsme roztomilí, kdežto ten opilec odnaproti se vždycky zřídí jak hovado. Jiné měřidlo pro náš skvělý klub a jiné pro fanoušky té hnusné Slavie. Jinak hodnocené masuprosté uzeniny domácí na rozdíl od těch z Polska. Vy trošinku překračujete rychlostní limity svižnou jízdou, ale támhleten debil jede jak šílenec. Mohl bych pokračovat, ale další příklady jistě vymyslíte sami.

Je tu ale ještě jedna věc. Abych předešel všem podezřením z podjatosti, oznamuji, že alkohol piji už hezkou řádku, let, kdežto jointa jsem měl v životě jen jednoho.

Můžete vypěstovat švestky a vypálit třeba milion litrů slivovice. Nejen, že vyděláte těžký prachy, ale budou vám klepat na rameno a stanete se možná podnikatelem roku. Ale zasaďte si pět rostlinek konopí, které možná ani nemáte chuť kouřit, ale je to dobré na mastičky. Když vás vyhmátnou, půjdete sedět.

Nevím, proč to tak je, když obojí řadíme mezi drogy a marihuana je evidentně ještě drogou mírnější.

Opakuji, že nekopu ani za to ani za ono. Jen se mi nezdá to měření dvojím metrem. Jsme absolutními přeborníky v konzumaci alkoholu nejen v Evropě. Možná je to strach, že kdyby část obyvatel přešla na jiná lákadla, tohle slavné prvenství bychom mohli ztratit. A protože v jiných oborech my Češi horní příčky neobsazujeme, musíme si tohle vůdčí postavení chránit jako oko v hlavě.

Petice: Pět andílků ve Frýdku-Místku

13.9.2014 * Petice patří k demokracii. Postupně jsme si na tu vymoženost, jak politikům a vůbec papalášům sdělit názor velkého počtu lidí, rádi zvykali. Časem jsme samozřejmě pochopili, že petice má sice velkou váhu rostoucí s počtem podpisů, ale že politici a úředníci se na ni mohou klidně vykašlat a dělat mrtvé brouky.

Téma petice může globální, celostátní i místní a může se týkat světového míru i špatně opravené dlažby. Aby lidé mohli snadno petici spustit a šířit ji po internetu, vznikly různé servery. Ty umožňují, aby petici vyhlásil – jak je z některých témat patrné – i naprostý blbec. Progůglil jsem ty weby a zjistil zajímavé věci.

První dvě petice, na které jsem narazil, jsem dokonce podepsal. Jedna se týkala vybudování tunelu do Jeseníku pod Červenohorským sedlem. Je snadné se vžít do situace obyvatel okresu, který je normálně blbě dostupný a v zimě skoro nedostupný. Druhá byla za zrušení poplatků za Českou televizi. Co je to veřejnoprávnost nikdo v této zemi neví, ale všichni za ni platíme. A když se něco opravdu potřebujeme dozvědět, tak hledáme třeba na BBC, za kterou neplatíme. Rozumnější hemisféra mého já mi ovšem šeptala, že na tu první věc nikdy nebudou peníze a ta druhá bude neprůchodná nejméně do doby než ČT naštve Babiše.

Dál už byl výčet peticí velmi pestrý. Jedna z nich žádá: „Chceme aby 5Angels vystupovali ve Frýdku-Místku ještě v roce 2014!“ Trvá na tom 101 lidí. Další bojuje „Za Českou televizi bez Jiřiny Bohdalové a Miroslava Donutila.“ No proč ne. Dost bolo.

I životní prostředí má své petiční tituly. „Netoxické chodníky pro naše děti.“ Žádá to šest občanů a není jasné, jestli chtějí chodníky z nejedovatých materiálů nebo jenom neposrané. „STOP týrání zvířat!!“ žádá 91 občanů, ale netušíme, koho o to žádá.

Ale přejděme k politice, tam je tlačenice. „Česká republika by měla být okamžitě anektována Rakouskem!!!“ Chtějí to dva lidé. Plus požadavku vidím v tom, že by se musely urychleně dostavět dálnice přes Budějovice a přes Mikulov a Moraváci by konečně přestali nadávat na Prahu a začali proklínat Vídeň. „Petice za změnu směru jízdy v jednosměrné ulici Biskupská“ zas tak politicky nevypadá, ale jeden nikdy neví. 1712 občanů, kteří mají všeho plné zuby, „Chce předčasné volby!!! TEĎ!“ Bohužel datum není k nalezení. Teď je zřejmě pořád.

Jak už jsem v úvodu naznačil, může petici dnes vyhlásit i úplný prosťáček. Takže zakládám petici: „Vraťme peticím vážnost. Žádáme, aby nebyly vyhlašovány petice kvůli kdejakým kravinám.“ Ovšem chápu, že fanoušci Andílků ve Frýdku se na mě můžou zcela demokraticky vykašlat.

Putinky

3.9.2014 * Opatřili jsme si putinky. Teda kamna na dřevo. S plynem to vypadá všelijak, les mám za plotem.

Kdysi, když jsme byli na Sovětském svazu závislí prakticky na všemkoliv, koloval vtip. Optimista přikládá ucho na plynovod, aby zjistil, že to teče, skeptik, aby se dozvěděl, kterým směrem.

Směrových turbulencí jsme si i před pár lety užili docela dost. Nejdřív to neteklo přes Ukrajinu dlouho vůbec, pak to teklo ze západu na východ a konečně z východu na západ. Mezitím se trochu globálně oteplilo. Ale i zima může být někdy dost dlouhá.

Moudré hlavy mluví o nutnosti rozšíření podzemních zásobníků. Jestli k tomu využijeme všechna raketová sila, která nám zbyla po Varšavské smlouvě, bude to možná stačit. Jiní experti mluví o rourách, které nevedou z Ruska.

Evropa jako celek myslí zeleně. A tak se budeme až do vypuknutí totální energetické krize ujišťovat, že nás zachrání solární články, větrníky a řepka. Ať to stojí, co chce a ať se na tom balíkuje, kdo chce. A víra v globální oteplení způsobí, že už nebudeme potřebovat ani plyn ani jádro.

Můj soused v zimě ozvláštňuje celé údolí kouřem z pneumatik. Je to poměrně neekologické. Ale nedivím se mu, plyn z Ruska může být sankcionován a embargován. ČEZ asi zase zdraží.  Roušky na ústa se prý už brzo začnou vyrábět z nanovláken.

V putinkách prý nejlíp hoří habrové dřevo. Habry se na naší zahradě nestydatě přemnožily a motorové pily krize zlevnila. Až Putin zavře kohoutek, sejde se celá naše početná rodina v jedné místnosti kolem kamen. Budeme čučet do plamenů, hrát člověče nezlob se, povídat si a na vrcholku kamen vařit čaj.

Nejsou mravenci.

 26.8.2014 * Ani v kredenci.

Je to divné. Na naší zahradě nejsou mravenci. Každý rok jsem sledoval jejich promyšlené trasy, po který pochodovali. Občas jsem je pozlobil. Do trasy, která původně vedla trávou a kamením, jsem položil hadici. Samozřejmě jsou dost chytří na to, aby se neplahočili terénem. Vylezli na hadici a to se jim to šlapalo. Jenže hadice se po deseti metrech otáčela zpátky a vedla přesně do míst, kde mravenci nastupovali. Nestačili se divit, hlupáčci.

Letos jsem zatím neviděl ani jednoho mravence. Ani na jejich vyšlapaných trasách ani na hadici. Odklopíte na zahradě kámen a nic. Žádné mravenčí sídliště jako kdysi. Mravenci zmizeli. Asi se odstěhovali.

Co mě taky diví, že nejsou u nás ani vosy. Dřív jsem napočítal každé léto tak tři čtyři vosí hnízda. Ne, že by mi vosy chyběly. Ale začíná mi chybět rovnováha.

Občas vylovím osamělou včelu z bazénu, aby nám ho celý nevypila a nemuseli jsme dopouštět vodu. Ale jinak mi letos připadá poněkud bezbroučno. Ani klíště jsem letos ještě nechytil.

Pravil Einstein – a tomu je co věřit – že až vyhynou včely, vyhynou za nějaký čas i lidé. Ta informace je docela vážná a vůbec není dobré ji brát jako relativní. I když to tvrdí Albert.

Doufám, že relativní je pouze momentální nedostatek hmyzu a že naši vnuci budou moci házet mravence holkám za výstřih, tak jako jsme to před lety dělali my.

Vy ještě nemáte titul u svého jména?

22.8.2014 * Přišla mi emailem nabídka. Za pouhých 999 Kč bych se mohl pyšnit titulem doctor honoris causa. Takový čestný doktorát obvykle dostávají prezidenti, když v cizí zemi přijdou na nějakou univerzitu a pronesou tam projev. Václav Klaus prý má titulů Dr.h.c. už šestačtyřicet.

Za pakatel by mi ho prodal Cambridge Learning Church& Institute. Ctihodná instituce sídlí na Floridě, ale nikdo se tam nevzdělává ani nikdo nevyučuje, protože ta instituce je dokonale virtuální. Jindy tak skvěle informovaný Google mlčí. Další zdroje se taky nechytají.

Jak pravila emailová nabídka, čestný doktorát za tu věhlasnou instituci mi udělí pan Karel Novák ihned poté, co obdrží onen baťovský poplatek na svůj účet. Pardon – na účet ctihodné Church& Institute.

Je úžasné, jak Češi dokáží kreativně rozvinout své podnikatelské schopnosti. Přes osmdesát českých občanů už tento titul získalo. Nedivte se, že tolik; tituly jsou nabízeny ve slevomatu. Už se těším, až někoho z nich potkám. Debila honoris causa jsem ještě nikdy neviděl.

Jezte české potraviny.

13.8.2014 * Jezte české potraviny. Oblíbené heslo v druhé půli devatenáctého století a za první republiky. A dobré heslo i v časech putinotoče. Ale které to jsou? Ačkoliv žiju na venkově, české zemědělce malopěstitele neznám. Teda znám dva. Jeden nabízí med, druhý prodává palivové dřevo. Tak teda české firmy: Penam, Kostelecké uzeniny, Hamé, Vitana,… První dvě patří Slovákovi. Hamé prý náleží Islanďanům a Vitanu koupili Norové.

Jezte české potraviny. Ať dělám, co dělám, vychází mi z toho, že podpořit české potraviny mohu jedině tak, že budu pít pivo Bernard. Na zdraví!

Zločin jménem korektnost.

18.7.2014 * 298 mrtvých. Někdo sestřelil letadlo. Celý svět tuší kdo. Autor rozkazu se dokonce přiznal. Akorát si spletl typ letadla.

Jen novináři trpí nadváhou korektnosti. –Nevíme. –Mohla to být i technická závada. –Počkáme si na vyšetřování.

Černé skříňky míří do Moskvy a vyšetřování se bude odehrávat tam. Proč? Takže se nic nevyšetří. Nikdy. Nebo až za třicet let.

Všichni vědí, že to udělala raketa systému BUK. Všichni vědí, že tohle separatisté mít nemohou. Je to mimořádně složitý systém a potřebuje mimořádně vyškolenou obsluhu.

-Možná se separatistům podařilo dát nějaký tým dohromady, tvrdí v televizi přivolaný znalec ukrajinského folklóru.

Všichni vědí (a satelitní snímky to potvrzují), že přes hranice na východní Ukrajinu prosakuje ruská armáda bez označení a veze sebou i těžkou techniku. Kde projedou tanky, projedou i BUKy.

-Nemůžeme přítomnost ruských vojáků potvrdit ani vyvrátit, říkají korektní novináři.

Na Krymu taky žádní ruští vojáci nebyli a pak za jeho obsazení dostali vyznamenání.

Když se kácí les, lítají třísky. Co je to 298 životů. Vladimír Vladimírovič buduje Euroasijské společenství. Milionům lidí v něm bude dobře. Řada jejich předků už poznala pohodlí gulagů.

Zeptejte se korektních novinářů (a korektních politiků), jestli tuší, co je to gulag. Možná nebudou ani vědět, co to byl holocaust. Důležitý je rozvoj hospodářských styků.

No co. Když byla železná opona, tak by se to tomu letadlu nestalo. Civilní letadla se tenkrát sestřelovala výhradně nad územím Sovětského svazu.

Včely

24.5.2014 * Včely prý nestíhají. Nevím, jakou mají dělnice normu na počet opylených květů. Podle odborníků jsou prý na vině krásně žluté lány řepky. Na ta pole se včely vrhnou a přelet z kytky na kytku znamená jen několik centimetrů. Prostě se neulítaj. Jenže jejich kapacity už nestačí na květy ovocných stromů a další kytky, které přece jen vyžadují větší přelety.

To by ještě nebylo to nejhorší. Řepka se prý ošetřuje nějakým druhem pesticidu, který včely zabíjí. Někdy prý ani nedonesou náklad sladkých šťáv do úlu.

Řepka se pěstuje ve velkých lánech proto, že se přidává do benzínu. Čímž se prý chrání životní prostředí. Jenže na včely se zřejmě ta ochrana nevztahuje.

„Zahynou-li včely, do čtyř let zahyne lidstvo,“ pravil Albert Einstein. Myslím, že tenhle objev je ještě důležitější než  E=mc².

Měření různým metrem

7.5.2014 * Ono se to v poslední době ujalo hlavně na posuzování justičních případů těch nebohatých a těch bohatých: máte-li peníze na dobré advokáty, neřku-li na něco dalšího, máte šanci opatřit si pro sebe nižší trest. Viz Janoušek.
Ale práce s různě dlouhými metry je v naší pospolitosti rozšířena do všech oborů. Poklesky našich dětí posuzujeme smírněji než poklesky cizích dětí. Když se víc napijeme, jsme roztomilí, kdežto ten opilec odnaproti se vždycky zřídí jak hovado. Jiné měřidlo pro náš skvělý klub a jiné pro fanoušky té hnusné Slavie. Jinak hodnocené masuprosté uzeniny domácí na rozdíl od těch z Polska. Vy trošinku překračujete rychlostní limity svižnou jízdou, ale támhleten debil jede jak šílenec. Mohl bych pokračovat, ale další příklady jistě vymyslíte sami.

Je tu ale ještě jedna věc. Abych předešel všem podezřením z podjatosti, oznamuji, že alkohol piji už hezkou řádku, let, kdežto jointa jsem měl v životě jen jednoho.

Můžete vypěstovat švestky a vypálit třeba milion litrů slivovice. Nejen, že vyděláte těžký prachy, ale budou vám klepat na rameno a stanete se možná podnikatelem roku. Ale zasaďte si pět rostlinek konopí, které možná ani nemáte chuť kouřit, ale je to dobré na mastičky. Když vás vyhmátnou, půjdete sedět.

Nevím, proč to tak je, když obojí řadíme mezi drogy a marihuana je evidentně ještě drogou mírnější.

Opakuji, že nekopu ani za to ani za ono. Jen se mi nezdá to měření dvojím metrem. Jsme absolutními přeborníky v konzumaci alkoholu nejen v Evropě. Možná je to strach, že kdyby část obyvatel přešla na jiná lákadla, tohle slavné prvenství bychom mohli ztratit. A protože v jiných oborech my Češi horní příčky neobsazujeme, musíme si tohle vůdčí postavení chránit jako oko v hlavě.

Stala se tragedie

30.4.2014 * Stala se tragedie. Jedni sdílejí články z bulváru. Druzí je komentují. Třetí se diví, proč to komentují. Čtvrtí hledají viníky. Pátí kritizují, že někdo hledá viníky. Šestí se zlobí, jak to někdo může kritizovat. Sedmí píší, že bulvár je zlo. Osmí napíšou, že kdyby lidi nebyli blbci, tak by bulvár zanikl. Devátí čekají s prstem na myši, kdo bude další. Desátí vypnou Facebook a jdou ven, protože je tam nádherně.

Pochvalný projev na vernisáži výstavy fotografů Svánovský a Müller

8.2.2014 * Milé dámy, vážení pánové, sešlí přítomní!

Možná jste si to zatím ani neuvědomili, ale stáváte se – tady na jižním cípu Nového města Pražského —  svědky něčeho mimořádného a přelomového.

Já osobně mám vždycky obrovskou radost, když se umělci z východu prosadí ve stolici. A jejich Pražané jim tím pádem rozumějí.

Kromě sady fotografií k nám dnes zavítali jejich autoři pánové Zdenek Svánovský a Vašek Műller. Jak můžete popatřit, jsou to muži ošlehaní životem na drsném severu Moravy a jihu Slezska. Dělat umění pod Pradědem je fakt řehole. Proto také vyjíždějí do vzdálených krajin, aby zkoumali, jestli tam pod jinými Pradědy nemají lepší víno. Za sedmerými řekami a sedmerými pohořími prý našli už nejednu krásnou horu.

Výstava obou umělců, kteří tu před vámi visí, už urazila velký kus cesty po slezských, moravských a českých městech.  Důkazem její hodnoty je to, že i přes to dlouhé putování se stále ještě nerozpadá.

Vedle mnoha dalších míst ji mohli shlížet diváci v Jindřichově Hradci nebo v Hradci nad Moravicí. Jistě kolekce zavítá i do Hradce Králové, na Levý Hradec nebo do Štýrského Hradce neboli Gratzu. Už dnes si naši dva milí hoši mohou říkat, že jsou Hradečáci. A do této sérky skvěle zapadá skutečnost, že se dnes výstava otevírá tady pod Vyšehradcem.

Přišli jste a zjistili jste, že tu stojíte uprostřed bé čtyři ká. Nebo chcete-li „bíforkej“.  Plným názvem Barvy čtyř kontinentů.

Už z názvu je znát skromnost obou umělců. Deklarováním čtyř světadílů nám sdělují 1. že ještě nikdy nebyli v Austrálii, 2. Že ještě nikdy nebyli v Antarktidě. Nu což; hodně věcí se dá ještě napravit. Dovedu si oba pány v Austrálii představit. Víno tam mají slušné. A fotoseriál „Jak jsme zabloudili v buši“ nebo pohotový záběr srážky fotografa s klokanem, by se jistě zapsaly do análů světové fotografie. A nakonec nemůže se fotograf stát slavnějším, než když zahyne při práci pod vodou chrupem žraloka u australských břehů.

Rozpačitý jsem ovšem z představy těch dvou pánů v nitru Antarktidy. Stojí na pólu, kolem teplota mínus 40°C. A protože jsou dva, je to hned mínus 80. Oba stojí a cucají kravinu. Vy co znáte jejich ušlechtilou zálibu v nápojích z hroznů, už asi tušíte. Všechny láhve vína, které donesli až na pól, jsou zmrzlé na led. Každá je kra vína. Opusťme tedy nehostinný kontinent a nenechme dva talenty z Česka zahynout na devadesáti stupních jižní šířky chladem a nedostatkem alkoholu. Klidně se spokojíme napříště s výstavou  „bífajfkej“ čili barvy pěti kontinentů.

Zatím se kochejme, tím, co tady máme. Nicméně já se na ty klokany fakt těším.

Užívejte si chvíle a za zvuků Martiny Trchové a jejího orchestru popíjejte v rozumné míře, i když vás autoři budou přemlouvat k opaku. Je hloupé, když krásné ostré fotky, o kterých ta výstava je, vidíte najednou rozmazaně. A ještě horší by bylo, kdybyste ty fotky po nadměrném požití neviděli vůbec.

Na snímku Zdenka Svánovského vidíte sestavu Orchestr Martiny Trchové, který měl premiru na této vernisáži. Zleva: Petr Linhart, Martina Trchová, Dušan Trličík. Jak vidíte, orchestr je nevelký a vzhledem k nízké hmotnosti Martiny a Dušana se všichni vejdou do jednoho auta.  Nejzajímavější na tomto orchestru je to, že jeho členové zásadně vystupují každý sám.

1.2.2014

Michal Jupp Konečný

16. leden

16.1.2014 * Není dnes náhodou 16. ledna? A není to 45 let, co se na Václavském náměstí upálil Jan Palach? Media to neřeší. Sem tam nějaký blog. V i-Dnes ani písmenko.  Přímo na Václaváku osamělý věnec. Lidé nepřišli. Asi řeší Ordinaci v růžové zahradě. Jen o pár kroků dál se vystavují hokejové dresy na olympiádu v Soči. Prý mají povzbudit národní hrdost. Nejsem na tenhle knedlíkový národ vůbec hrdý. A olympiáda v Soči mě nevýsostně sere.

Rýmička

14.1.2014 * Vyprávěnky v ženských časopisech a rubrikách o nemocech mužů mě vždycky znovu dokáží vytočit, i když už jsou skoro tak otřepané jako ponožky v sandálech. Pointa je v tom, že ochořelá žena dál dře jako kůň, stará se o všechno a o všechny a nikdy nepadne.

To muž po prvním kýchnutí uléhá s rýmičkou do duchen, a ženo starej se.

Skutečnost je jiná: kašlající a kýchající muž ještě odveze pár koleček hlíny, vyleze na strom očesat třešně a naloží ve stavebninách pár pytlů cementu, aby měli zedníci zítra s čím dělat. Vyřídí dvacet včerejších emailů, vymění žárovku na záchodě, opraví vnoučkovi traktor a pak odpadne do postele.

Žena zvážní. Ty řečičky o mužských rýmičkách se hodí tak pro kamarádky nebo do ženských rubrik. Doma žena třímá ve vražedné pozici teploměr, i když chlap samozřejmě tvrdí, že žádnou horečku nemá. Má devětatřicet. Stupňů Celsia.

Teplou peřinu, horký čaj, bylinkový čaj, mátový čaj, meduňkový čaj, čaj s medem. Horký obklad proti nachlazení, studený obklad proti horečce, Priesnitz obklad proti všemu.

Žena startuje auto a vyráží do lékárny, aby utratila půlku státního rozpočtu za léky proti rýmě. Prášky, kapky, sirupy, spreje. Léky ověřené i neověřené. Dokonce i léky, které s danou nemocí vůbec nijak nesouvisí. Co kdyby pomohly? A když nepomůžou, mohla je žena tady beztrestně vyzkoušet, jestli by se náhodou nehodily někdy na problémy dětí.

Když druhý den nenastává viditelná úleva, léčebný teror i dávkování se násobí. A když máte čtvrtý den nemoci pocit, že už byste na střechu vylezli a ty dvě tašky vyměnili, padne na vaši hlavu taková smršť, že byste si sami od sebe kůrku nevzali.

Každá sranda jednou skončí a najednou jste zdráv. Vaše žena je moc ráda, i když po tom, jak vás měla na čas coby domina, se jí bude trochu stýskat.

Vy si budete napříště dávat větší pozor, abyste se někde nenastydli nebo nepřetáhli své síly. Ostatně pánové, jestli své ženy milujete tak jako já, čas od času přežijete i tu rýmičku.

Josef Kobra Kučera sedmdesátiletý

7.1.2014 * 9. ledna se dožívá v plné svěžesti. Tedy, abychom mu nekřivdili, ve skoro plné svěžesti. Slušelo by se začít nějakým epitafem.  Ale lépe než vzletný verš, vykreslí Mistrovu osobnost dvě drobné historky z jeho života.

Kdysi jako tiskový mluvčí velmi významného festivalu dlouze popisoval jeho přednosti, atmosféru a poslání rozhlasovému reportéru. Mluvil květnatě velmi dlouho a teprve po hodině mu falešný reportér přiznal, že po celou dobu Mistr mluvil do holícího strojku.

Jako dobrý sportovec se účastnil významného dálkového pochodu zvíci 50 km s devatenácti kontrolními body v hostincích, kde kontrola znamenala jedno zkonzumované pivo. Vítězství mu uniklo o vlásek, když se těsně před cílem zastavil kvůli zvýšené konzumaci tekutin a ke své smůle k akci použil tu ruku, ve které držel zapálenou cigaretu. Naštěstí sanitní vůz byl nablízku.

Už víc než půl století se přou literární historici, divadelní historici, kunshistorici, a vůbec vědci, jestli je Josef K.K. zvláštní přírodní úkaz, nový Leonardo da Vinci, nebo úplný blbec. Nechme je ještě chvíli jejich sporům a podívejme se na tuto  zářivě potemnělou osobnost z poněkud jiného úhlu.

Na samém počátku Josef K – neboť tehdy ještě tajil své skutečné jméno Kobra – prožil své mládí v Teplicích. Zlé jazyky ovšem tvrdí, že to bylo v Šanově, ke kterému byly Teplice již za Kobrova života připojeny. Ale i kdyby snad Mistr počal svůj život při silnici v kopci mezi Dubím a Cínovcem, nic by to na jeho významu neměnilo.

Byl to možná vytrvalý průvan v kolonádách těchto severočeských lázní, který se podepsal na jeho budoucím permanentně chatrném zdraví. Co však především muselo ovlivnit naturel budoucího představitele pražské bohémy sedmdesátých a devadesátých let, byla skutečnost, kterou okamžitě odhalí každý geograf amatér. Teplicemi prochází totiž trasa E55. Překročit tuto důležitou linii bylo pro mladého Kobru totéž jako pro Jarku Metelku překročit Rozdělovací ulici při výpravě do Stínadel.

Tvůrčí klima kolem významné mezinárodní silnice nemohlo neovlivnit další životní nasměrování Josefa K. či tehdy možná právě poprvé Josefa K.K. Střemhlav se vrhl do víru divadla, šantánů, koláží, asambláží a persifláží.

Tehdy také kdesi vyšmelil propálenou německou celtu a okamžitě v sobě objevil srdce trampa. A protože mezi trampy té doby bylo jen velmi málo osobností, které uměly číst a psát, vyšvihl se rychle do intelektuální špičky trampstva a do tehdejšího trampského časopisu Portýr kreslil vodorovné čáry a později i vlnovky. Opravdu trampovat se svou postavou ve skutečnosti nemohl, a tak si zásadně vybíral takové potlachy, které byly ještě před setměním surově rozehnány policií.

Je až neuvěřitelné, jak se k nadějným talentům z venkova chová stověžatá matička macešsky. Místo na bulvárech a v Malostranských palácích ho uvítala v polorozbořené Libni. Když jsem se s ním poprvé setkal, žil ve vlhkém  bytě 0+0 s hliněnou podlahou, pavouky a několika posledními doušky rumu v láhvi.

Praha ale dávala jeho talentu křídla, a dá se říci, že nebylo oblasti, ve které by to nezkusil – a nepokazil. Naplnil rčení, že pracovník pojišťovny neumí ani spravit pojistky.  Pracoval v reklamě, ale kdo by si ho – prosím vás – vybral za cílovou skupinu?

Proslul v oblastech jako literatura, divadlo, výtvarné umění, hudba, sběratelství umění, sběratelství blbostí a podobně. Důsledky některých jeho aktivit poznali někteří z nás přítomných na vlastní kůži a neseme je dodnes. Je sice pravda, že zatím nevytvořil nějakou monumentální skulpturu významu Stalinova pomníku. Ale co není, může být. A je-li tesání žuly vedle paličkování jedinou oblastí, kde Kobra zatím nevynikl, i tak jde o pozoruhodnou renesanční osobnost. Ostatně Leonardo da Vinci taky za celý svůj život nenatočil ani jediný film a na velikosti mu to vůbec neubírá.

Je tu ještě jedna oblast Kobrova vynikajícího života. Tou je mecenášství. Systematicky vyhledával hladovějící kreslíře a karikaturisty a vyzvedával je až na vrchol kreslířského společenského Olympu, k barovému pultu Malostranské besedy. I on v začátcích poznal, jak může být umělec chudý a hladový. A tak nepřekvapí, že dnešní společensky uznávaný multimilionář Kobra pomáhá dalším.

Připijme tedy na všechny ty Vyčítaly, Slívy a Bartáky, kterým Kobra držel pero v jejich nelehkých začátcích. Připijme na všechny staré trampy, kteří společně s Kobrou dostali obuškem po hlavě od pomocníků VB a proto trampy zůstali. A připijme na všechny ty dosud neobjevené patlaly, na jejichž výstavy za pár let budeme chodit s obdivnými výkřiky.

Bylo by pošetilé chtít Mistrovi odhalovat pomník za živa. On se totiž pomníkem stal už dávno.

O Facebooku

5.1.2014 * Počet mých facebookových přátel se blíží tisícovce. Mají nejrůznější zájmy. Nejvíc muziku. Knížky, výtvarno, architekturu, fotografování, historii, cestování, společnost, humor,… Tak mi vysvětlete, proč je každý osmý příspěvek o kočkách!

Glosy po volbách

27.10.2013 * Každé volby vytvoří situaci horší, než byla před nimi. *

Voliči potrestali ODS za všechno, co jim provedl Kalousek. *

Sobotkova ČSSD a Haškova ČSSD získaly dohromady 20,45% hlasů. *

Voliči se naštvali na TOP09 a ODS kvůli církevním restitucím. Tak volili KDU-ČSL. *

Zemanovi vyšla finta s termínem voleb: voliči SPOZ odjeli na chalupy a na hroby. *

Piráti se nedostali do sněmovny. Ochranný svaz autorský se zatím asi rušit nebude. *

Žádná strana nenabízela výlety na Měsíc pro všechny. I když Okamura měl k tomu nakročeno. *

Výsledky SPOZ a Hlavu vzhůru ukazují, že voliči nejsou pitomci. *

Výsledky Úsvitu a ANO ukazují, že voliči JSOU pitomci. *

Zajímavé je, že všichni chtěli vyhrát volby a teď nikdo nechce vládnout.

Napravo před volbami

23.10.2013 * ….a v diskusi pod jedním článkem se sešlo několik pravicově smýšlejících voličů a zanadávali si na strany pravice. Nenašli žádné řešení, vlastně ho vůbec nehledali. Neřekli, co udělají za dva měsíce, neřekli, koho budou volit. Doufají, že se stane nějaký zázrak, že se za osm týdnů objeví nová, kvalitní a silná pravicová strana. To se nestane, leda se objeví nějaká strana na jedno použití, jako před časem Veverky. Tak co udělají? Nikdo neví. Nepůjdou k volbám? Hodí to Okamurovi nebo Bobošíkové? Nebo Babišovi? Nebo budou dál jen lkát nad pravicí v Česku?

Tak už vím, koho nebudu volit.

 14.10.2013 * Snažil jsem se prostudovat volební programy všech stran a hnutí, ale některé program vůbec nemají, v některých jsou nesmysly a některé strany dokonce vůbec neexistují. Udělal jsem si seznam stran, které volit NEBUDU. (Mezi těmi, které mi zbyly, bude dost těžké rozhodování.)  ωωω

 

Aktiv nezávislých občanůALTERNATIVA Alternativa pro občany ANO 2011 B10.cz Balbínova poetická strana Bílinští sociální demokraté Cesta změny COEXISTENTIAČESKÁ NEZÁVISLÁČeská pirátská stranaČeská praviceČeská strana národně socialistickáČeská strana národně sociálníČeská strana regionůČeská strana selského rozumuČeská strana sociálně demokratickáČeské hnutí za národní jednotuČeskoslovenská strana Humanistické InternacionályČeskoslovenská strana socialistickáČESKÝ POLITICKÝ STŘED Dělnická strana sociální spravedlnosti Demokracie Demokratická regionální strana Demokratická strana Československa Demokratická strana zelených Demokratická unie zdraví a sportu Desítka pro domácí Doktoři (za uzdravení společnosti) Evropská strana důstojného stáří Folklor i Společnost Helax – Ostrava se baví HLAVU VZHŮRU – volební blok Hnutí FAIR PLAY Hnutí LEPŠÍ ŘEPY Hnutí na podporu dobrovolných hasičů a dalších dobrovolníkůHNUTÍ NEZÁVISLÝCH ZA HARMONICKÝ ROZVOJ OBCÍ A MĚST Hnutí nezávislých za všestranný rozvoj Slatiny Hnutí O co jim jde?! Hnutí pro Havířov Hnutí pro Prahu 11 Hnutí pro Těšín Hnutí Za Telefonování Zdarma Hnutí zemědělcůHOZK – HNUTÍ ODBORNÍKŮ ZA KRAJE Humanistická strana Iniciativa občanůJIHOČEŠI 2012 Jirkov 21. století JUNDROV ŽÁDÁ NOVÉ TVÁŘE Karlovarská občanská alternativa Klíčové hnutí Klub angažovaných nestraníkůKomunistická strana Čech a Moravy Komunistická strana Československa Konzervativní strana Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska) Královopolští patrioti Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová LEV 21 – Národní socialisté Liberálně demokratická strana Liberálně ekologická strana Liberálové.CZ Lidé a Politika LIDEM – liberální demokraté Lidové fórum Liga spořádaných lidí Masarykova demokratická strana MĚSTO LIDEM *  Mimoňská obroda Mírové hnutí 2007 Moravané Moravská národní strana Národně demokratická strana NÁRODNÍ PROSPERITA Národní sjednocení Národní strana NÁŠ HLUČÍN Náš Prostějov Naše Beskydy NESPOKOJENÍ OBČANÉ! Nestraníci Nezávislá iniciativa (NEI) NEZÁVISLÁ VOLBA Nezávislé sdružení občanů Blanska NEZÁVISLÍ NEZÁVISLÍ DEMOKRATÉ Nezávislí občané Prahy Nezávislí pro Bílinu Nezávislí pro Prahu Nová budoucnost Nová budoucnost pro Liberecký kraj Nový Impuls Nový směr Občané České republiky OBČANÉ.CZ * OBČANÉ 2011 Občané městu, město občanům Občané pro Budějovice Občanská demokratická aliance *  Občanská sounáležitost Občanská společenská aktivita Občanské hnutí pro MimoňOrganizace nezávislých RumunůOSMA – občané svému městu Ostravak Pardubice pro lidi PATRIOTI Permanentní opozicí za demokracii Podnikatelsko živnostenská strana Politická strana žen a matek Československa politické hnutí Změna POLITIKA TRADIČNÍCH HODNOT Pravá volba pro PlzeňPrávo a Spravedlnost Pražané za svá práva Pro sport a zdraví Pro TřebíčREPUBLIKÁNSKÁ STRANA ČECH, MORAVY A SLEZSKA Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu Romská demokratická sociální strana Romská demokratická strana Sdružení nestraníkůSdružení nezávislých Holešovska Sdružení pro republiku – Republikánská strana Československa Sedma – strana pro Slatiňany, Škrovád, Trpišov, Kunčí, Presy, Podhůru a Kochánovice SEMILÁCI Severočeši.cz SNK Evropští demokraté Spojení demokraté – Sdružení nezávislých Sdružení nezávislých občanů Prahy 13 SONOB – sdružení ochrany nájemníků a ostatního bydlení STAROSTOVÉ A NEZÁVISLÍ Starostové pro Liberecký kraj Starostové pro občany Starostové pro Prahu Strakonická Veřejnost Strana Češi Strana demokratické levice Strana demokratické obnovy Strana demokratického socialismu Strana důchodců Františka Burdy Strana evropského domu Strana Globální Odpovědnosti Strana občanské sebeobrany Strana obrany kultury Strana podnikatelů a živnostníkůStrana práce Strana Práv Občanů ZEMANOVCI Strana pro ekologii a zdraví Strana pro Evropu Strana pro otevřenou společnost Strana přátel časopisu MAXIM a jejich přátel za maximální svobodu projevu, za vybudování mocné armády a za život bez zbytečných omezení a zákazůStrana rovných příležitostí Strana soukromníků České republiky Strana svobodných demokratůStrana svobodných občanůStrana venkova – spojené občanské síly Strana Zdraví Sportu Prosperity Strana zelených Středočeši2012.cz SUVERENITA – Blok Jany Bobošíkové SUVERENITA – STRANA DŮSTOJNÉHO ŽIVOTA Suverenita – Strana zdravého rozumu Svobodná občanská samospráva Tábor 2020 Unie pro Evropu Unie pro sport a zdraví Unie svobody – Demokratická unie Ústečané Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury Uzdravme naši politiku Věci veřejné Victoria.cz Viktor Kožený – Občanská federální demokracie VLASTENECKÁ STRANA Volba lidu 21.století VOLBA PRO KLADNO Volba pro město Volba pro Mladou Boleslav Volte Pravý Blok – stranu za snadnou a rychlou ODVOLATELNOST politiků a státních úředníků PŘÍMO OBČANY, za NÍZKÉ daně, VYROVNANÝ rozpočet, MINIMALIZACI byrokracie, SPRAVEDLIVOU a NEZKORUMPOVANOU policii a justici, REFERENDA a PŘÍMOU demokracii WWW.CIBULKA.NET, kandidující s nejlepším protikriminálním programem PŘÍMÉ demokracie a hlubokého národního, duchovního a mravního obrození VY NEVĚŘÍTE POLITIKŮM A JEJICH NOVINÁŘŮM? NO KONEČNĚ! VĚŘME SAMI SOBĚ!!! – ale i s mnoha dalšími DŮVODY, proč bychom měli jít tentokrát VŠICHNI K VOLBÁM, ale – pokud nechceme být ZNOVU obelháni, podvedeni a okradeni – NEVOLIT ŽÁDNOU PARLAMENTNÍ TUNEL – STRANU vládnoucí (post) komunistické RUSKO – ČESKÉ totalitní FÍZLOKRACIE a jejich likvidační protinárodní politiku ČÍM HŮŘE, TÍM LÉPE!!! – jenž žádá o volební podporu VŠECHNY ČESKÉ OBČANY a daňové poplatníky, kteří chtějí změnit dnešní kriminální poměry, jejichž jsme všichni obětí, v jejich pravý opak! V BOJI MEZI DOBREM A ZLEM, PRAVDOU A LŽÍ, NELZE BÝT NEUTRÁLNÍ A PŘESTO ZŮSTAT SLUŠNÝ!!! Proto děkujeme za Vaši podporu!!! Nevěříte-li na pokoru u popravčí káry, zdá-li se vám naše kandidátka málo dokonalá nebo postrádáte-li na ní zástupce své obce nebo města a přitom MÁTE ODVAHU v této válce Lidí Dobra s vládnoucími Lidmi Zla povstat z jimi naordinovaného občanského bezvědomí, kterým nás ničí a dnešní DEMOKRATURU, SKRYTOU TOTALITU a OTROKÁŘSTVÍ VYŠŠÍHO ŘÁDU zásadním způsobem změnit, KANDIDUJTE ZA NÁS!!! Kontakt: Volte Pravý Blok www.cibulka.net, PO BOX 229, 11121 Praha Všeobecná občanská strana VÝCHODOČEŠI za Morální Očistu Regionu Zdravé HradištěZelení Zemští Demokraté Zlín 2020 Zlínské hnutí nezávislých ZVON ZVUK 2012Ženy za Brod 4 VIZE – www.4vize.cz Volím Orlovou.

 

Volby jsou (už zase) za rohem.

9.10.2013 * Těžko se tomu dá porozumět. Internetové portály nám dokolečka nabízejí nějaké mapy České republiky. Morava a Podkrušnohoří má nějakou barvu, zbytek republiky jinou. Ta první barva znamená nejvíc sociálních dávek, největší nezaměstnanost, nejvíc voličů komunistů. Naopak velká města jsou na opačném pólu (včetně měst moravských) a zbytek země je tak nějak. Jenže volební preference míří víc doleva.

Bude se voličům levice dařit líp, když budeme mít levicovou vládu ČSSDKSČMSPOZ?

Žádné peníze navíc se s příchodem levé vlády neobjeví. Není kde je brát.

Zvýšení daní podnikům v době pokračující krize bude znamenat masívní propouštění. Tedy vyšší nezaměstnanost a vyšší náklady státu na dávky. Takže národohospodářsky nula od nuly pojde a akorát přibude víc zoufalých lidí. Podnikatelé to buď ustojí a pár lidí propustí, nebo to zabalí a propustí všechny.

Že se na živnostníky levicová vláda zaměří, nám naznačil už soudruh Mládek. Část živnostníků to neunese a vydají se taky na úřad práce. Nám občanům budou ovšem jejich služby chybět, pokud nám to nespíchnou načerno. Ovšem tím stát vybere méně daní. A nebude důvod, proč by se v téhle atmosféře někdo pouštěl do podnikání.

Levicová vláda bude mít dvě možnosti. Buď se dál zadlužovat (jak už to předvedl ministr financí Bohuslav Sobotka v době, kdy náš národní důchod byl ve vysokém plusu) a vydat se řeckou cestou. Akorát – protože nemáme € – nás na rozdíl od Řecka nikdo zachraňovat nebude. Druhá možnost bude šetřit mnohem drastičtěji než nyní a propouštět učitele, policisty, hasiče a zdravotníky. Tedy další nezaměstnaní. I jejich služby nám budou časem viditelně chybět.

Voličům levice se tyhle věci hodně těžko vysvětlují. Mají pocit, že za to, že nejsou pracovní místa, může pravicová vláda. A těm dalším, je šumák, jestli jsou pracovní místa, hlavně když oni dostávají pravidelně dávky. Ale je potřeba jim to vytrvale vysvětlovat. Že bez podpory podnikání nebudou pracovní místa a taky, že jednou dojdou i peníze na dávky.

Ne, že by nám na dnes už minulé pravicové vládě spousta věcí nevadila. Vadí! Ale s příchodem levice se situace zřetelně zhorší. Mimochodem i proto, že tady je spousta politiků a s levicí spojených šíbrů, kteří ještě neměli možnost si na náš úkor pořádně nahrabat. Jak to bylo v té stařičké sociálně demokratické písni? „A kdybychom padli všici, vstanou noví…Rathové!“

Takže dejme se do vysvětlování, diskusí a přemlouvání. Volby se krutě blíží a emigrovat v podstatě není kam.

Globální co?

1.10.2013 * Golfský proud je určitě starší než já. Už dávno před mým příchodem na svět omýval břehy Evropy. A právě když jsem se narodil, pluly po něm spojenecké konvoje s náklady zbraní do Murmanska, neboť tento ruský přístav díky Golfskému proudu nezamrzal.

Severní pól taje. Točna je na vodě. Už neplatí to slavné: „Jdu na sever. A už jdu na jih!“ Teď už chvilku na sever a potom na jih plavete. Ale být vámi bych to nezkoušel. Ve vodě na pólu se prý dá přežít maximálně čtyři minuty.

Ale netaje jenom severní pól, tají i ledovce. Dají se vygůglit nebo vyjůtubit fantastické videoklipy, na kterých se z obrovitánské kry odloupne kus velký jako okres Brno-venkov a šplouchne do moře. Voda v ledovcích je jak známo nesolená, a tak každý kus ledu, který v moři roztaje, sníží koncentraci mořské soli. Když to tak půjde furt, nebude nakonec voda v moři vůbec slaná. V důsledku toho vyhynou slanečci a rybářům na moři nebude pomoci, i kdyby se do moře vysypaly všechny zásoby pozemské soli a naházely se tam všechny solitéry.

Může se ovšem taky stát, že Golfskému proudu nebude neslaná voda chutnat a vydá se ji hledat třeba někam ke Kapskému městu. A my budeme mít nejen po slanečcích, ale i po žížalkách.

Prakticky všichni meteorologové a klimatologové se shodnou na jedné věci: V blízké budoucnosti se buď globálně oteplí, nebo globálně ochladí a nebo se nestane vůbec nic. To je dobrý výstup z jejich bádání, konečně za to si je platíme.

Dušíni vymřeli, jsme národ kočičí pracky.

15.9.2013 * Co myslíte, existuje české příjmení Rádsetoulalová? Ale ano existuje. Dokonce v Česku žije 17 jeho držitelek. Nejvíc na Brněnsku.

Prohrabávat se příjmeními deseti milionů Čechů je zajímavá hra. Každý ví, že nejvíc je Nováků (dohromady i s Novákovou 69 400) a Novotných. To znamenalo, že v časech, kdy kvetla imigrace do českých vesniček, každou chvíli tam přibyl někdo nový. Vidíte Přibyl a Nový. Další četná jména Svoboda a Dvořák souvisí s výrobními vztahy v zemědělství. Černých je zhruba desetkrát víc než bílých, i když v populaci je tomu zatím naopak.

Počet lidí stejného příjmení se v čase nijak dramaticky nemění. Ale české jméno Ngyuen se pomalu vytrácí. Ještě v roce 2011 jich tu žilo 21 110, ale loni už jen 937. Kam mohli tak rychle zmizet?

Rádi žijeme nahoře. Horáků je 12 220, kdežto Doláků jen 609. Žijeme poměrně zdravě. Kouřilů je jen 1472, Pijáků dokonce jen 79 a Pijanů jen 10. Víme, co nás čeká: Smrt – 81, Rubáš – 486, Mára – 411 , Krchov 125.

Hříbků je 214, nejvíc jich roste na Vsetínsku. Klouzků je jen devatenáct, ale nejlíp se jim daří kolem Nového Bydžova. Kozáků tu žije 3615, ale vůbec se jim nevede na Vysočině. Co Liška? 4841, nejvíc jich je v Plzni a jednoho tam dokonce znám. Myslíte si, že když sečtete tato čísla, vyjde vám počet lidí se jménem Houba? Houbelec. Jen 231 a hlavně podle Berounky.

Bohužel v Česku nežije žádný Dušín, ale ani Mažňák. A když už jsme u těch rychlých šípů, jméno Rychlý nosí 643 mužů, jméno Šíp 847.  Bidlo je příjmení  146 lidí, ovšem délka není u nikoho z nich uvedena. Červenáček, Rychlonožka, Losna a Tleskač nejsou zastoupeni ani omylem.

Neposílejte ženy za brod.

7.9.2013 * Budou volby. Mimo plán, trochu narychlo, ale zase nás partaje nebudou týrat nekonečnou volební kampaní. Pokud se pamatuji, jsou to druhé mimořádné volby. Poprvé se podařilo shodit vládu v čase našeho evropského předsednictví Paroubkovi, tentokrát to zvládli Šlachta s Ištvánem.

Volit samozřejmě půjdu, i jeden hlas to může rozhodnout. To v případě, že to dopadne dobře. Když to dobře nedopadne, budu aspoň moci říkat: vidíte, vy blbečkové, koho jste si to zvolili!

Náhodou už vím, koho budu volit. Ale co kdybych nevěděl, kdybych se nemohl rozhodnout? Poradím se s internetem. V České republice je registrováno 83 politických stran a 44 politických hnutí. To je úrody a zajímavostí!

Některé atraktivní strany bohužel nemohu volit, protože v mém kraji nemají kandidátku. Co byste třeba řekli straně Jirkov 21. století? Je to strana Jirků nebo z Jirkova? Nebo strana Semiláci. Pravá volba pro Plzeň. Když je někdo mimoň, může se změnit vstupem do hnutí Mimoňská obroda. Proč mají být vyhnány Ženy za Brod, netuším. Ani jestli mohou být vyhnány za Český, Havlíčkův, Uherský, Železný nebo až za Švejkův Brod nad Litavou. Špičkou mezi stranami, které moc nekoukají za humna je Sedma – strana pro Slatiňany, Škrovád, Trpišov, Kunčí, Presy, Podhůru a Kochánovice.

Většina stran je hodně nečitelných, často nemají uvedeny ani webové stránky. Jakýpak politický program má asi hnutí Zvon? Třeba bych mohl volit Hnutí lepší řepy, ale nic se o nich nedočtu. To o hnutí Desítka pro domácí hned víte, že je to politická záštita fotbalové Bohemky. O straně Český politický střed se zase dozvíte, že stojí velmi nalevo.

V názvech stran se to hemží otevřenou společností, důstojným životem, zdravým rozumem, vlastenectvím, spravedlností, nezávislostí a dalším harampádím.

V seznamu jsem nenašel Stranu zlodějů, podvodníků a lhářů, ale tuším, že tam někde je, jenom má nějaký jiný název.

Jsem z toho zmaten a netuším, co bych poradil vám. Každopádně jděte k volbám. A nedělejte kraviny jako vhazování neplatných lístků. Když budete volit nějakou stranu, která v minulých volbách dostala 0,03% hlasů, házíte ten lístek komunistům. Mimochodem, víte, že máme u nás tři komunistické strany a další skryté pod jinými názvy?). Nevolil bych ani ty, co se po volbách s komunisty spojí. A ani – být vámi – bych neposílal ženy za brod.

Odcházení

24.8.2013 * Zdá se, že na pořadu dne je odcházení. Martin Bursík odchází od Zelených. Co na to Biomasa? Fotbalový reprezentant Václav Kadlec odchází ze Sparty. Ve Frankfurtu mají větší hřiště. Petr Nečas odchází z politiky. Láska je přednější. Steve Ballmer odchází do důchodu.  Přežijí to Windows? Adrian Sarbu odchází z Novy. Což jistě neznamená, že by Nova byla od teď koukatelnější. Petr Štěpánek odchází z ODS. Taky Boris Šťastný odchází z ODS. Po odchodu těch dvou budou občanští demokraté o chlup volitelnější. Kmotři se postupně přesunují pod křídla Václava Klause, stejně jako oranžoví kmotři spěchají do strany Miloše Zemana. Až to přebíhání bude dokončeno, může se uvažovat o nějaké kmotří oposmlouvě.

Praví voliči

13.8.2013 * ….a v diskusi pod jedním článkem se sešlo několik pravicově smýšlejících voličů a zanadávali si na strany pravice. Nenašli žádné řešení, vlastně ho vůbec nehledali. Neřekli, co udělají za dva měsíce, neřekli, koho budou volit. Doufají, že se stane nějaký zázrak, že se za osm týdnů objeví nová, kvalitní a silná pravicová strana. To se nestane, leda se objeví nějaká strana na jedno použití, jako před časem Veverky. Tak co udělají? Nikdo neví. Nepůjdou k volbám? Hodí to Okamurovi nebo Bobošíkové? Nebo budou dál jen lkát nad pravicí v Česku?

Ve jménu lidu.

1.8.2013 * Tak už to máme první výsledky práce nové, ještě nezdůvěrněné vlády. Ministr dopravy Žák bude omezovat kruhové objezdy, protože prý zpomalují dopravu a semafory jsou rychlejší. Ministr práce Koníček má plán na likvidaci nezaměstnanosti: Budou se zalesňovat Krušné hory. Ještě úžasnější je nápad přijmout kvůli boji proti nezaměstnanosti 700 lidí na úřady práce. No tak jo, budeme mít o 700 méně nezaměstnaných, jinak nic. Fischer stále nedokáže vysvětlit, kde tak najednou vzal miliony. Vláda Jiřího Rusnoka změnila veřejný web o přípravách jednotlivých zákonů na tajný. Nový ministr kultury Jiří Balvín dnes odvolal ředitele Národního divadla, který byl před nedávnem jmenován a právě dnes nastoupil do funkce.

Sledujme tohle vládu nevládu. Jistě vás taky napadnou její další „odborné“ úlety. Necháme si to líbit?

Nepřátelé u dálnic

31.7.2013 * Západně od Rozvadova začíná civilizovaný svět. Pozná se to podle toho, že tam silnice ani dálnice nelemují bilboardy.

Bilboardy jsou zlo. Za á zabíjejí, když to řidič napálí do traverzy podstavce nebo když se začumí a pak to napálí do někoho jiného. Za bé jsou hnusné, neb ničí výhled do krásné české a moravské krajiny. A za cé jsou k ničemu. Neříkejte, že poběžíte někam do obchodu kvůli tomu, že jste jedním okem zahlédli reklamu na něco. Když mě něco zajímá, potřebuju to a mám na to, tak si to vygůgluju. Rozhodně si to nepošinu do Brna a zpátky po dé jedna, abych si to někde po cestě vybilbordil. On stačí příjezd do Prahy: od Spořilova po Pankrác, což jsou nějaké dva kiláky, je 176 bilbordů. Každých jedenáct metrů jeden.

Už hezkých pár let se připravují všelijaká opatření, navrhují se redukce počtu a tak dál. Taky se likvidují ty načerno postavené, aby nekazily kšefty těm legálně povoleným. Nicméně mafie reklamních agentur stále vyhrává. Nalepit obří plakát je v reklamní branži nejsnadnější způsob vydělávání peněz.

A pak jsou tu politici. Každý rok jsou nejmíň jedny volby a kapři si přece nepřehradí přítok vody do rybníka. Politici jsou jednak ješitní; dělá jim moc dobře, když se vidí v nadživotní velikosti každé dva kilometry. A také jsou hodně hloupí, když si myslí, že bilboardy jim vyhrávají volby.

Takže nejspíš bude správné volit strany, jejichž obličejíčky u silnic neuvidíte. (Ovšem komunisty a jejich light odnože nevolte, ani kdybyste žádný jejich megaplakát nespatřili.)

Romská otázka

17.7.2013 * Ve věci demonstrací v Duchcově nebo Českých Budějovicích media usilovně mlží. Jednak se většina novinářů snaží být státotvorná a jednak se v té složité problematice soužití s menšinou ani moc neorientují.

Pár „profesionálních“ vyholenců přijíždí do měst, kde se něco šustlo. Nějak se vyagresit musí. Na fotbalu si pořadatelé dávají větší pozor, ubylo mel na stadionech i vlaků zdemolovaných příznivci Baníku. Tak se hesla Jude Slavie! vymění za Nic než národ! a jede se dál. Bitka s policií je určitě o level výš než bitka s rowdies Sparty.

Že se k těmhle vymaštěncům přidávají ve velkém obyvatelé postiženého města nebo jim fandí, není divu. Ti v bombrech „řeší“ jejich problém, který jinak nikdo jiný neřeší. Neřeší ho vláda, kraj ani města. Ti horký brambor rádi předávají neziskovkám, které za velké peníze „řeší“ okrajové drobnosti.

Podstata problému se neřeší vůbec, protože nikdo nemá tušení jak.

Minulý režim zredukoval právo na práci na pracovní povinnost, kdo nebyl zaměstnaný, šel do lochu. Tehdy bylo jednodušší zaměstnávat hafo Cikánů s lopatou než sehnat jeden bagr. Minulý režim se také vůbec nestaral o vzdělání romských dětí a ten současný v tom zdárně pokračuje. Ať jdou cikorky pracovat!, řvou demonstranti. Jenže kde by se pro ně vzala práce? Pracovní činnosti se za posledních dvacet let hodně sofistikovaly a pro nevzdělané nejsou pracovní místa. A pokud nějaká místa „u lopaty“ zbyla, je tu i dost nevzdělaných bílých.

Ne neziskovky, ale jiná pravidla. Neposíláš děti do školy, nedostaneš dávky. Tvoje děti něco ukradnou, nedostaneš dávky. Cílem ale nemůže být jen dokončení devítiletky. Většina těch dětí by měla dosáhnout na výuční list. S Cikánem instalatérem bude společnost jednat jinak než s Cikánem, který nikdy v životě nepracoval. I on se bude chovat jinak.

Sociální systém je dalším obrovským problémem společnosti bez ohledu na barvu pleti. Kolik lidí má spočítáno, že na tom bude mnohem lépe, když bude brát dávky, občas k tomu přihodí nějaký melouch nebo něco dopraví do sběrny kovů. Ale budou naši politici ochotní zabývat se tím, že by významně zvýšili rozdíl mezi minimální mzdou a dávkami v nezaměstnanosti?  (Lichváři, kteří Romům pronajímají ubytovny za nehorázné částky, které nakonec zaplatí stát na dávkách za bydlení, jsou samostatnou kapitolou.)

Policie neumí řešit drobné krádeže, výtržnosti ani etnické rvačky. Proto to delikventům snadno prochází. Zato policie umí nasadit těžkooděnce, koně, vodní děla a gumové projektily. Není schopná řešit příčiny, tak řeší následky. Proč to tak je, se musíte ptát zase jen politiků.

Vůbec to vypadá, že politici si vystačí na vzájemné kočkování a vlastní profit. Často neřeší ani mnohem jednodušší problémy společnosti než problém „nepřizpůsobivých“ občanů. (Ti jednoduší z Čechů si to postavili jako rasový problém, ale ten to není. Je to těžký sociální problém. Část Romů je totiž přizpůsobivá a pracovitá, naopak část bílých je taky nepřizpůsobivá. Můžeme se hádat o procenta, ale tím „sociálnost“ problému nezměníme.)

P.S. Kdy už konečně začneme trestat majitele zastaváren a výkupen kovů?

Kdo za tím může být?

17.6.2013 * Kauza hýbe Českem i zahraničím. Kdo zatím je, se asi nikdy nedozvíme. Tak jen nabízím seznam pravděpodobných i zcela nepravděpodobných možností, které mě napadly.

  1. Kmotři nejen z ODS. Začala jim hořet půda pod nohama (přetínání klientelistických vazeb, rušení základních organizací ODS v Praze, ústecký Novák a Kusnierz ve vazbě). Domluvili akci přes ÚOOZ a odjeli na rivieru.
  2. Mají se rušit Vrchní státní zastupitelství. Vrchní státní zastupitelství v Olomouci nám předvedlo, jak je důležité a potřebné.
  3. ČSSD. Lačná po moci, přestože jí už za rok zřejmě spadne do klína. Ale kdo by rok čekal, když se toho za rok dá tolik nakrást. Ve svém stylu ČSSD provedla puč, ale naprosto neměla jasno v tom, co by mělo přijít dál.
  4. Miloš Zeman. Už spěchá na levicovou vládu, která mu bude jíst z ruky. Jen jestli to s těma blbečkama půjde.
  5. Ještě jednou Miloš Zeman. Co takhle premiérem Václav Klaus? Chlapci by si velice porozuměli, byla by to taková elegantnější opoziční smlouva č. 2.
  6. Václav Klaus. Motiv stejný jako v bodě 4.
  7. Kalousek. Po likvidaci ODS by byla TOP dominantní silou na pravici. Možnosti jsou pak dvě: a. TOP bude v opozici čekat, až se levice totálně znemožní, b. uzavře vládní koalici s ČSSD, případně s KSČM.
  8. Vít Bárta. Není moc jasné, co by mu to přineslo, ale on tyto věci umí.
  9. Vladimír Putin. Ta dostavba Temelína se musí podařit, v Česku už je většina důležitých pro ruský směr, zbývá vyměnit vládu. Vladimír si ale musí dát pozor, aby jeho milenka nenechala tajnými službami sledovat jeho manželku.
  10.  Papež František. Tato vláda už zařídila církevní restituce, tak může jít. Příští vláda by měla být víc orientovaná na Boha a na Vatikán.
  11.  Paní Nečasová. Když může premiérova sekretářka úkolovat vojenskou rozvědku, proč by nemohla jeho žena úkolovat ÚOOZ.

Dobře nebo špatně?

14.6.2013 * Řada mých přátel sleduje dění na policejně-politické scéně, tápe a klade si otázku, jestli je to dobře nebo špatně. Přiznám se, že ani já to moc nevím a spíš se přikláním k tomu, že špatně.  Co naznačuje ta rychlost, tajnůstkářství a hra o informace?  Možná je skutečně prostřeleno trestání zločinců na vysokých příčkách. Ale třeba taky jde o mocenský boj jednotlivých politicko-mafiánských skupin.

Ne, že by bylo špatně, když zločinci i z nejvyšších pater dostanou klepeta. Jen mě mate, že to velké, co prý policie původně sledovala, je jaksi pod pokličkou, a řeší se záležitosti, které se od toho hlavního tak nějak odtrousily, ale míří do nejvyšší politiky. Řečeno natvrdo: k cílené likvidaci Petra Nečase, potažmo ODS.

Nám nezbývá než čekat, jak se to vyuzlí; sledovat polozprávy, dohady komentátorů a prskajícího Zaorálka v přímém přenosu. Žádný z politiků o tom nic moc neví, ale všichni svolávají tiskové konference.

Zvláštní je postup policie a státního zastupitelství. Obě instituce jsou skoupé na informace a na jména, na druhou stranu vyklopí, kolik se našlo milionů a tun zlata. Kde, u koho, o tom nic, a tak bulvár to vše propojuje do svých souvislostí.

Zatýkání proběhne megaoperetním systémem (podobně jako kdysi přepadení IPB nebo zátah v České televizi), jako by tím policie chtěla zmrazit svoji vlastní nejistotu. Nešlo podezřelé bez humbuku odvézt k výslechu? Komu slouží ta celosvětová ostuda a pokles důvěry zahraničních partnerů?

Taky máte pocit podobně jako já, že policisté, kteří by neměli krytá záda, by se do těchto výšin nepustili?

Pak se ptejme, kdo by jim tak ta záda mohl krýt. Kdo byl zadavatelem.  Tady už se dostáváme na tenký led spekulací. Ať si laskavý čtenář vybere z plejády těch, kteří by na věci mohli mít zájem. Ale ať pak své dojmy nevydává za zjevenou pravdu.

Každý další den budeme mít víc informací. Otázka je, jestli se někdy dozvíme pravdu celou.

Mega, giga, teraakce.

2.6.2013 * „Mega folk country festival Lochotín – Největší hvězdy folk& country se po 25 letech vrací na památné místo legendární PORTY – 23.června 2013 do Lochotína v Plzni!“ Tahle zpráva se objevila na webových stránkách dvou předprodejních sítí a plzeňských kulturních webů. Pod tím byla řada slavných jmen. Ale ten, kdo pravidelně neluští předprodejní weby, neměl moc šancí se o megaakci dozvědět.

Na konci května přišla další informace: „Vážení přátelé, s nesmírnou lítostí Vám oznamujeme, že z technických důvodů, je festival Lochotín – 22. 6. 2013 – ZRUŠEN! Cena vstupenky Vám bude v plné hodnotě vrácena. Omlouváme se a děkujeme za pochopení!“

Něco asi v projektu zaskřípalo. Možná nulová propagace, možná příliš vysoké vstupné a třeba i dnešní příliš velká dopravní vzdálenost Plzně od zbytku republiky. Není se koho zeptat, pořadatel nikde nebyl uveden. Šuskanda praví, že nápad vznikl po posledním koncertu bratří Nedvědů v Lucerně, jenže kdo by věřil šuškandě.

Tak máme odpískaný další festival, který ještě ani nevznikl. Vypozoroval jsem, že do folkových přehlídek se teď pouštějí promotéři, kteří s country a folkem nikdy neměli co do činění, neznají atmosféru ani mentalitu diváků. Hlavním motorem jejich míření do folkových vod je to, že na žánry, které dělali dosud, „nechoděj lidi“.

Folkových akcí tak přibývá a zároveň ubývá. Někteří tradiční pořadatelé už to zabalili, je krize, sponzoři nejsou a diváků chodí málo. Jiní by rádi vydrželi, šetří na nákladech víc než Kalousek a ránu z milosti jim pak dá letošní počasí.

Tak uvidíme. Folk určitě existoval už před biblickou potopou. Tak musíme věřit, že překoná současnou potopu ekonomickou i meteorologickou. Ale spíš než nastavovat kaši, bychom měli začít od začátku. Výborných muzikantů je na to dost a neúspěch komerčně laděných vstupů do žánru je relativně dobrou zprávou.

Příští rok budou všechny folkové festivaly ve středu.

18.5.2013 * Jako pořadatel festivalů si už skoro dvě desítky let všímám prazvláštní a těžko vysvětlitelné meteorologické situace. Děje se to jen v jarních měsících.

Když se o víkendu přežene přes naše území deštivé počasí, je skoro jisté, že bude přes týden hezky a další víkend zase zmoknem. Může se to opakovat tři nebo také sedm víkendů za sebou. Noční můra všech pořadatelů.

Nebo naopak. O víkendu hezky, pak čtyři pracovní dny leje a víkend už je zase fajn. Jenže lidi si ve čtvrtek řeknou, když je takhle blbě, tak nikam nepojedem. Noční můra pořadatelů.

Letos se zdá, že prší o víkendech. Jestli to takhle bude pokračovat do června, potěš rádio.

Proč to takhle funguje, nikdo neví. Dokonce ani odborníci, kteří už si taky všimli. Možná je někde daleko nějaký fenomén, který v sedmidenních cyklech ovlivňuje vypařování vody z Atlantiku. (Znáte to: kdesi v Indonesii zamává motýl křídly a na New York se sesype povodeň.) Třeba jednou za sedm dní táhne horda lososů přes Atlantik pářit se do českých řek. Nebo někde na pobřeží ve Skotsku pravidelně pořádají hlučný rockový koncert. Nějaký takyexpert navrhl, že by to mohlo být kvůli tomu, že přes týden pracuje průmysl, kouří komíny, jezdí kamiony a o víkendu nic, tak spadne voda. To ovšem nevysvětluje, proč v některých jarech prší uprostřed týdne.

Osobně si myslím, že to tak zařídil Bůh. Šest dní usilovně pracoval a nestál o to, aby mu do práce pršelo. Sedmý den odpočíval. A to buď pod střechou, nebo nad mraky. A když doodpočíval, zapomněl ten cyklus vypnout.

Nemá moc smyslu, aby se pořadatelé modlili k nejvyššímu, aby na ten jejich festival bylo hezky. Bůh je totiž ateista a na nějaké modlitbičky nedá.

Řešení vidím jinde. Když na začátku května Folkový kvítek proprší tak jako letos, všechny následující festivaly pořadatelé operativně přesunou ze soboty na středu. A o víkendech ať si pak prší, jak chce.

Vždycky stojí za to, něco s tím dělat.

30.4.2013 * Nedávno jsem se bavil s jedním Plzeňákem. Lochotínský amfiteátr se bude rekonstruovat a zmenší se. Stejně už tam nikdy třicet tisíc lidí nepřijde. Reagoval jsem obligátní větou „nikdy neříkej nikdy“. A uvědomil jsem si, že Porta, když vstupovala na Lochotín, už byla nejen o krásném zpívání. Vlastně to bylo jednoduché: byli jsme to my, muzikanti, organizátoři i diváci, a na druhé straně oni. Každá myšlenka a každý špílec z pódia přinášely bouřlivé ovace.

Přišla svoboda. Byli jsme hraví a bezstarostní. Pak přišly i starosti a společnost se začala dělit. Na aktivní a pasivní, na úspěšné a neúspěšné. Na ty, co hledají vlastní cesty a na ty, co to nedokážou. A do toho krize, korupce, aféry a blbá nálada. Nakonec…, co bychom si říkali, nedávno byla volba prezidenta.

Vzpomínky na to, jak tenkrát písničkáři probouzeli národ z letargie, jsou už dávné. A nezapomínejme, že ti nádherní tehdejší buřiči už trochu zestárli. Co dnes, kdy doba je znovu těhotná? Nenechme se zmást tím, že to, co tenkrát kradmo zpívali písničkáři, je dnes veřejně dostupné v novinách i na internetu. Jedna dobře namířená píseň má sílu stovek komentářů na webech.

Zaplaťte za sluchátka na uších.

19.4.2013 * Asi byste byli hodně vyjevení, kdybyste přišli do hypermarketu, vybrali si zboží a u hned pultu byste za něj zaplatili. Pak byste znovu za totéž zboží zaplatili u pokladny. A do třetice by vás za ně zkasírovali  ještě na parkovišti. Určitě byste do takového obchodu už podruhé nevkročili, i když by vás prodavači přesvědčovali, že je to přece přesně podle zákonů.

Je tohleto vůbec u nás možný? Možný to je!

Vydavatel vydá desku. Z ceny desky zaplatí zhruba 10% Ochrannému svazu autorskému. V pořádku. Tu desku si koupí nějaká rozhlasová stanice a vysílá z ní. Za to, že z ní vysílá píseň, zaplatí poplatek Ochrannému svazu autorskému. Přijdete do hospody, kde mají naladěnu tuto rozhlasovou stanici. Za to, že v té hospodě mají radiopřijímač, zaplatí, hádejte komu.

Na té poslední štaci se poplatek za rozhlasový přístroj promítne zákazníkovi do ceny jídla a nápojů. I když tu muziku třeba vůbec poslouchat nechce, ruší ho, přišel si do restaurace popovídat. Jistě, nejde o nějaké závratné zdražení konzumace, jde o princip. Proč já jako zákazník mám platit za něco, co nechci?

Východisko z tohoto stavu je jediné. Začněte chodit jen do hospod, kde nemají ani radio ani televizi. Něco málo ušetříte a bude vám tam příjemněji. A kdybyste ani v restauraci bez muziky nevydrželi, nasaďte si sluchátka a poslechněte si muziku podle svého výběru.

Tedy jenom do chvíle, než do lokálu vstoupí inspektor OSA a za ta sluchátka na vašich uších vybere od vás poplatek.

Kobra

6.1.2013 * 9. ledna 2013 bude Josefu Kobrovi Kučerovi 69. Divíte se, proč fanfáry, když jde o nekulaté výročí a ještě k tomu u tak mladého člověka?

V mládí dělal divadlo s Karlem Krylem v Teplicích, ale velice záhy se rozhodl postověžatět. V našem legendárním Folk & Country Klubu všechno neslo jeho výtvarný rukopis. Pamatujete třeba na svojšické sluníčko? Protože se sám považoval za kresleného humoristu, začal v rámci klubu v Malostranské besedě pořádat výstavy – Salony kresleného humoru. Spolupracovali jsme i na koncertech v Lucerně, na Portě a na mnoha festivalech, z nichž některé nám nestačili zakázat.

Kobra je renesanční člověk. Navíc ho měli v oblibě filmaři: když točili filmy o Janu Nerudovi, stačilo dojet pro Kobru a ušetřili na maskérech.

Zpátky k těm Salonům: už dávno nejsou v Malostranské besedě, kde přežily měsíc co měsíc čtvrt století s hordou kreslířských legend i objevů. Prošly pak řadou sálků, které pro Salony vytrvalý Kobra vyhledával. Teď zakotvily v hospodě U sedmi konšelů v Žatecké ulici u výlezu z metra Staroměstská. 9. ledna v 17 hodin tam bude vernisáž už 390. Salonu kresleného humoru. Vystavovat bude tentokrát samotný jubilant.

Přijďte mu pogratulovat a nenoste mu květiny. Nejí je. Pije Plzeň.