V různých diskusích hospodských i internetových se objevují názory, že folk zkomírá. Proti tomu se oprávněně ohrazuje heslo Folk žije! (ovšem s nesrozumitelným dodatkem Já jsem folk).

Prožil jsem s touhle hudbou víc než čtyřicet let, což neuvádím jako zásluhu, ale jako právo do tohoto sporu mluvit. Každá věc se vyvíjí, roste, kulminuje a potom klesá, možná se vrací a prožívá další vlny. Pamatuji začátky, opatrné kopírování vzorů ze zámoří, hledání vlastních cest a hru o přežití s tehdejšími normalizátory. Potom vyzrávání, růst zájmu publika a „lochotínská“ éra Porty. Vrchol? Snad ještě ne. Nové festivaly, svobodné hledání, možnost vydávat desky a tu a tam se prosazovat v rádiích.

Rok 1989, jak možná někteří dodnes tvrdí a jak se nám možná tehdy zdálo, zřejmě nebyl jediným vrcholem folkového žití. Kvantitativně – zájem publika se rozlil z Porty a několika dalších festivalů na desítky ba stovky lokálních akcí. Takže lidí v hledištích celkově neubylo, spíš naopak. Kvalitativně – nové kapely umělecky rostly, získávaly zahraniční i studiové zkušenosti, byly prostě lepší.

Problém nastal v tom, že diváci i v novém století stále prahli po kapelách, které vyrostly v osmdesátkách. A většina pořadatelů ve snaze vyhovět diváckému vkusu zakonzervovala svou dramaturgii. Neuvědomili si v té chvíli, že jim tím publikum stárne.

Mladé kapely se rodily a rostly, ale byl o ně chabý zájem. Bylo nás málo dramaturgů, co se snažili vedle hvězd systematicky prosazovat nadějné nováčky a čerstvá jména, i když jsme tím jako pořadatelé možná tratili. Třeba jsme to dělali blbě a třeba to ani konzervativní publikum nechtělo.

Tak se ale hudební zájem mladších diváckých ročníků postupně přesunoval k jiné hudbě, která je dokázala víc oslovit.

Folk (a jeho komunita) rozhodně nezaniká, ale ani se moc nerozvíjí. Zestárl.

Když jsem nedávno sledoval program hojně navštíveného festivalu, bylo mi poněkud smutno. Nejmladší zúčastněná kapela vznikla před třiceti lety, většině ovšem bylo už o křížek víc. Třeba to vůbec není vizitka folku a vím o tom, že někde v klubech hrají mladé a zajímavé kapely. Jenže když se podíváte na hlavní tituly letních festivalů, je to pár jmen jako přes kopírák. Jak dlouho vydrží zájem lidí o festivaly, pokud tam budou stále stejné skupiny a budou hrát stále stejných šest až sedm skladeb?