Kniha „S kytarou na zádech“ – kde ji dostanete

23.6.2016
Na četné otázky, kde se dá moje kniha „S kytarou na zádech“ koupit:

1.Ve všech knihkupeckých řetězcích Neoluxor, Beta a Kanzelsberger.

2. Jižní Čechy:
Neoluxor books – U Černé věže – Č. Budějovice
Kanzelsberger a.s. České Budějovice – Kanovnická
Kanzelsberger a.s. Strakonice
Kanzelsberger a.s. Písek
Elim Písek
ORION knihy – Tábor
České Budějovice – Omikron, nám. Přemysla Otakara II. 87
Prachatice – Knihkupectví Amazon, Slámova 17
Vimperk – Knihkupectví Vltava, Pivovarská 61
Knihkupectví Papyrus 1. máje 222
Volary
Knihkupectví U Novotných, Náměstí 28
Volyně,Knihkupectví Pod Andělíčkem, Palackého 110

3. Brno:
Neoluxor books – Starobrněnská
Knihkupectví Academia (nám. Svobody)
Beta Brno – Joštova
Beta Vaňkova galerie

4. Karlovy Vary a okolí:
Kanzelsberger a.s. Karlovy Vary
Beta Cheb
Fiedlerová Alena, Kynšperk nad Ohří
5. Praha:
Neoluxory
Beta Arkády Pankrác
Beta Anděl
Beta Václavák
Academia na Václaváku
Prodejna map, Senovážné náměstí 6

6. Plzeň:
Síť knihkupectví Dobrovský, náměstí Republiky 131/17, Zbrojnická 116/2, Rokycanská třída 1424/128, Sedláčkova 252/31, Americká 34
Knihkupectví Kanzelsberger, nákupní centrum Olympia, Písecká 972/1
Knihkupectví Ševčík, Solní 5-7
Knihkupectví Moudrá sova, Klatovská 968
Knihkupectví Centrum, Masarykova 1201/75
Dále knihkupectví v Domažlicích, Klatovech, Sušici, Horažďovicích, Rokycanech…
7. Ostatní knihkupci:
Pokud nemají, zeptejte se, jestli odebírají knihy od Euromedia. V tom případě ji pro vás mohou objednat.

8. Přímo u vydavatele:
info@vitanyhost.cz

Čtvrtá Juppova kniha

25.5.2016

Moje kniha „S kytarou na zádech – folková, country a trampská hudba na západě Čech“ tento pátek opustí tiskárnu. Neznamená to, že už v pátek by byla v knihkupectvích. Ale na křtu ve středu 8. června v plzeňském Hifi klubu bude! I s vloženým CD.

S kytarou na zádech

16.4.2016

Když píšete knihu, je to radost. Mazlíte se s tím (no spíš patláte) ale nakonec to pár dní po termínu odevzdáte vydavateli. Pak vám za nějaký čas přijde emailem už vysázená kniha, Krásná grafická práce, tedy mluvím o knize „S kytarou na zádech“.
A teď je na vás, abyste provedli poslední korekturu a všechno to po sobě přečetli. Hrůza! Drobné chyby a překlepy už byly většinou vyhubeny v předchozích etapách. A tak čtete a čtete a uvědomujete si, že jste tam měli napsat ještě o tomhle a že jste zapomněli na tamtoho a že by tohle bylo víc potřeba vysvětlit lidem, kteří třeba nikdy na Lochotíně nebyli. A to už nejde, kniha je vysázená a větší úpravy v ní už dělat nejde.
A tak se uklidníte tím, že ode dneška za týden to všechno putuje do tiskárny. A že na křtu v Plzni, někdy na konci května už budete držet hotovou knihu.

Povídka: Rogallo

18.3.2016

Co noha nohu mine. Jdu ze školy. Loudám se. Co doma?… Opáčko na zítřejší písemku z fyziky. Domácí úkol ze slohu. Jsem totiž žákem 7.B. Základní školy Elišky Krásnohorské na sídlišti Středozápad.  Sídliště se dřív jmenovalo Gagarinovo, teď už se nejmenuje. Gagarin prý umřel.

A anglický slovíčka. A úplně blbá ségra. (17let.) Těžký pořízení. Blbý, když máte v pokoji někoho s úplně odlišnými zájmy a ještě s nízkým IQ. Říkal táta, že až nám bude o patnáct víc, tak se budeme se ségrou milovat. Teda on myslí mít rádi, žádnej sex. To je klidně možný, ale co těch patnáct let do tý doby.

Co krok to chůze. Větřík by mi klidně čechral vlasy, ale celkem mi nemá co čechrat. Jedinej, kdo mi smí čechrat vlasy, je babička. Vím, že mi je čechrala, už když jsem vylez holohlavej na svět.

Naše panelové bydlítko. Podvědomě zvednu oči do pátého patra a co vidím!!!

Okno našeho pokoje je otevřené… A na něm stojí ségra! Nohy na parapetu, ruce rozpažené… Na sobě má noční košili, nebo sexy šatečky, kdo to pozná?  Tý voe, vona snad…

Házím batoh do trávy, prchám ke vchodu. Někoho jsem porazil. Výtah je zas někde na střeše. Tak po třech schodech do pátého a tiše odmykám. To nám někdo říkal na zdravovědě, nemluvit na něj, nedělat zvuky ani prudké pohyby.  Opatrně otvírám dveře  do pokoje. Na okně nikdo není. Doběhnu až k oknu. To mi vyprávěl dědeček, že za války při bombardování jejich sousedka během půl hodiny zešedivěla.  Nedořezal by se ve mně.

Kouknu dolů… tam nic! Jen můj batoh. Uf!!

Tak to bychom teda měli. Prohledávám místnost za místností. Pod postelí, za skříní, ve skříni. Ve vaně.  Moc dalších možností není. Na jejím stole rozečtená knížka. Nějaký dopis a rozloučenou… Ten by byl asi v obýváku na stole.

Třeba někoho zahlédla z okna a chtěla s ním pokecat. Mezitím, co jsem dělal evropský rekord do schodů, sjela dolů výtahem… Ne, vždyť jsem si všiml, že výtah byl až na … Střecha! Vniknu do výtahu a zmáčknu patnáctku.  Cestou přemýšlím, že páté patro jí bylo málo a jela na jistotu.

Výtah zastaví ve čtrnáctce, musíte zmáčkout ještě jednou patnáct a jedete nahoru. My kluci to známe, na střeše se dá nerušeně kouřit. Jsme asi jediné sídliště v České republice, kde výtahy jezdí na střechu.

Obejdu celou střechu a nikde nikdo. Dojdu k zábradlí a se svou hrůzou z výšek se podle něj plazím kolem domu a koukám dolů. Nic! Postavím se a obhlížím celé sídliště. Lidi chodí z práce, ale známej nikde nikdo. Třeba zapadla k někomu na návštěvu. Krávovina!  Chce skočit z okna a pak si vzpomene, že na to potřebuje jinej mejkap.  Ale jak říká táta, ženskejm nikdy neporozumíš.

Děs! Sjedu do našeho patra a sednu do křesla. Kdybych měl hlavu, tak bych si ji teď mohl dát do dlaní. Kouknu z okna. V dálce u obzoru vidím rogallo. Je nějaký divný. Jako by mávalo křídly. A zdá se mi, že to je moje sestra.  Takže právě jsem se zbláznil.  Napadá mě, že se seberu, odjedu autobusem do Bohnic a ubytuju se tam. Ať to mají naši milí rodiče stereo.

Ale to už je tady máma a ptá se na Martinu. Pravdivě pokrčím rameny. Zatím se nic neděje. Ale když přijde táta a venku se setmí, začíná kolektivní nervozita. Kdy jsem ji viděl naposled? Ráno, když jsem odcházel do školy, byla ještě doma. Víc ze mě nikdo nedostane, kdyby mi hlavu pod vodovod strkali.

Telefonuje se kamarádkám.  Máma se zná s její třídní, tak jí volá. Bomba. Martina dnes nebyla ve škole. Zatímco táta vytáčí čísla zdravotnických zařízení, nabídnu se, že obejdu sídliště. Je to asi zbytečné a navíc potmě, ale naděje umírá poslední. Před domem zakopnu o svůj batoh, tak se s ním ploužím kolem paneláků.  Když se po tři čtvrtě hodině vrátím domů, dalo by se to krájet.

Naštěstí zvoní mobil. „Tady Policie České republiky.“ Už se ani nedalo krájet. „Předávám.—Ahoj mami, pánové jsou hrozně hodný, že mě přivezli. Za chviličku jsme doma.“ A skutečně za pár minut zvonek u dveří. Tříhvězdičkový policista, pak věc, celá zachumlaná do erární deky. A nakonec dvouhvězdičkový.

„Volali nám kolegové z Úval a nakonec jsme ji našli na louce u Českého Brodu,“ rozpovídaly se tři hvězdičky. „Je to nevysvětlitelné. Ale to není naše starost. Byla v pohodě, nebyla nafetovaná ani opilá. Žádné znásilnění nebo únos. Jen byla trochu promrzlá. Tak jsme ji zabalili do deky a přivezli rovnou sem.“

Bylo jasné, že strážci zákona něco tají. Zvlášť jestli to proběhlo, jak si myslím. Věděli, že narazili na něco, co si nedokážou vysvětlit a co by asi nevyřešili. A kdyby se k tomu dostal nějaký nadřízený šťoura nebo novinář, byla by to pro ně značná lapálie. Využili okamžiku, že je rodina na měkko z radostného setkání, rozloučili se, popadli erární deku (nebyla to noční košile, byly to plesové šatečky) a zmizeli.

Dostihl jsem je u výtahu a zeptal jsem se: „Na tu louku přiletěla?“ „Přesně tak! A nevíte, odkud letěla?“ „Tady odtud, z pátého patra.“  To už bylo na ně pro dnešek opravdu moc. Naštěstí výtah dorazil a oboustranný výslech skončil.     

Od Martiny se rodiče nic nedozvěděli. Ani netlačili na pilu. Jen já jsem jí měl za zlé jednak to vyděšení a taky že si na tak dlouhou cestu nevzala navigaci. Ale nějak nás to sblížilo. A když jsem se podíval do zrcadla, viděl jsem pořád hnědé vlasy. Svoje informace o sestře-rogallu jsem si nechal pro sebe.

S kytarou na zádech

27.1.2016

Moje kniha už je oblečená. Tady návrh obálky. Grafik Milan Bauer fakt umí. A taky už po dlouhých debatách ve vydavatelství RegionAll už víme, jak se kniha bude jmenovat: „S KYTAROU NA ZÁDECH – O Portách, festivalech a muzikantech českého západu.“

Knihu si můžete zarezervovat už teď přímo u vydavatele na info@vitanyhost.cz.  Jakmile vyjde, dostanete ji na dobírku.

Víte, kde přistávají uši?

18.1.206

Všem, které baví moje hlody na Facebooku i na blogu www.jupp.cz, dávám na vědomí, že nastal dotisk mé knihy ptákovin „Kde přistávají uši“. Máte-li na ni chuť a ještě ji nemáte v knihovně, můžete si ji objednat na dobírku u vydavatelství Nová forma České Budějovice, přesněji na www.stahuj-knihy.cz/. Stojí 110 Kč.
Zjistil jsem, že už mám dost pitomostí na druhý díl, tak na něm začínám pracovat. Co tam bude přistávat, ještě nevím.
A konečně na jaře by měla vyjít moje kniha o folku, country a trampské písni v Plzni a na západě Čech – „S kytarou na Západě“.

S kytarou na zádech – úryvek z knihy

3.1.2016

Už brzy vyjde moje kniha „S kytarou na zádech“ o folku, cuntry a trampské písni v Plzni a západních Čechách

Významná část knihy je ve dvanácti kapitolách věnována Portě, těm jejím každoročním finálovým vyvrcholením, které se odehrávaly v Sokolově a hlavně v Plzni. Tady je krátký úryvek.

… O tom, jak to bylo s Portou po příjezdu sovětských tanků a na začátku normalizace, jste už četli. Finále Porty 1971 v Karviné. Vzhledem k okolnostem a spěchu to žádná velká sláva nebyla, ale festival byl a přežil. Dokonce v původním rozsahu.

Další ročník? V Karviné už to nešlo. Někteří z našeho nového štábu festivalu už se pomalu vzdávali.  Nakonec se objevil Jarda Studený, že v Sokolově Portu udělá. Psal se rok 1972.

V té době už se nám podařilo zacelit rány po zákazu v Ústí nad Labem a dobudovat síť krajských předkol. Kapely, jejichž adresář zůstal v trezoru ústeckého kulturáku, se samy hlásily a bylo jich čím dál víc. A plno věcí kolem organizace jsme už měli prověřených.

Uprostřed Sokolova stál luxusní (na trampy až moc) Hornický dům kultury a techniky a tam se mělo všechno odehrát. Jarda Studený se svou partou prověřenou Jarními a Podzimními dostavníky dokázal na místě všechno připravit. 

Festival proběhl od 16. do 18. června 1972. Stále se ještě odehrával v tradičním modelu – pátek folkové a country kapely, sobota trampské sbory a neděle Dvorana Porty jako přehlídka vítězů a hostů. Folkaři a countrysté stále ještě nesoutěžili o porty, ti nejlepší dostávali různá čestná uznání a možnost si zahrát na nedělní Dvoraně.  Vzhledem k tomu, že country (hlavně bluegrassových) a folkových kapel se v krajích hlásilo na Portu čím dál víc, bylo i z čeho vybírat.  Ocenění získali například skupina Létavice, pozdější spolupořadatelka legendárního Českokrumlovského folkového festivalu, Plavci z Bochova, z jejichž středu vyšel spisovatel Zdeněk Šmíd, Kantoři z Hradce Králové, jablonecký bluegrass v podání kapely Volupsije, nebo legenda jazzu i trampské písně Jitka Vrbová, tenkrát ještě jako zpěvačka country skupiny Sepie. …

S kytarou na Zádech

18.9.2015

je název mé příští knihy s podtitulem Folková, country a trampská hudba na západě Čech.

Rukopis jsem právě odevzdal vydavateli. Bude následovat sazba a grafická úprava, což bude docela náročná záležitost, protože kniha je rozsáhlá a dost členitá, s velkým množstvím fotek.

A taky pak budu muset udělat poslední autorskou korekturu. Po ní už v textu žádná chybička nezbude, ale jak je mi známo z vydávání časopisu FOLK & COUNTRY, když to přivezete z tiskárny a otevřete, tutově narazíte na jediný překlep z celé knihy.

A když už je to pak v tiskárně, může vydání zabránit už jen tsunami. A to v Plzni být nemůže, protože by to vyplavilo podzemní Hifiklub na náměstí, kde bude na jaře křest.

O všech termínech dám vědět, jakmile budou jasné. A  tady utrousím nějakou malou ukázku.

Jupp

Na snímku nejstarší sestava loketskýh Roháčů.

Kladeč

19.7.2015

Kladeč. Krásné české slovo. Obzvlášť když ho způsobíte v plurálu: kladeči lina, kladeči min, kladeči věnců,… To slovo je samo o sobě pozitivní už slovním základem klad. Po odchodu kladečů zůstává hladko, čisto, vyváženo. Tedy i lad, čili řád a harmonie z toho slova trčí. Kladeči lina už dávno lina nekladou, zbohatli jsme, zpanštěli. Už ani PVC nám nevoní, jestli tak nějaký ten kovral od zdi po zeď. Teď jsou v módě plovoucí podlahy. ale ty se nekladou, ty se spouštějí na hladinu. Kladeči min za sebou taky zanechávají čisto, hlavně od všeho živého. A kladeči věnců pak kladou k hrobům těch, co se v minových polích procházeli. Kladeči věnců  ve skutečnosti  věnce nepokládají. To činí dvé vojínů hradní stráže nebo jiné operetně elitní jednotky vojska. Pohybují se při tom zvláštním pohybem, který asi nenajdete v předpisu Vojsk-1-1 žádné armády na světě: pořadovým krokem stranou. Kladeči věnců nekladou; urovnají stuhy a pak ještě postojí v krátkém stoji spatném.

Zajímavé je, že kladečství je záležitost vysloveně mužská, feminismem ještě nepoznamenaná. Řekněte kladečka, a určitě se vám nevybaví lepá děva, zahrabávající minu pod drn. Spíš byste to tipli na nějaký stroj. Ostatně taky by to mohla být malá kladka. Přitom hmyzí maminy jsou kladečkami par excelence, želvy nevyjímaje. Některé jsou dokonce opatřeny kladélkem. A pokud vím, žádný kladeč věnců kladélko nemá. Jsou to dokonce i rybí dámy, co kladou. Nemám sice zbla vědomí, jak probíhá u kaprů pohlavní život, kladou však jistojistě. Namyšlený člověk samec se přitom ani neobtěžoval obšťastnit rybí paničky pojmenováním v ženském rodě; říká jim jednoduše jikrnáč.

Z mé knihy „Kde přistávají uši“, kapitola Jazykobrusy.

Starší Postřehy, objevy, nápady, štěky a hlody.

26.11.2014

Vždycky mě baví procházet se u moravských přátel v jejich rozsáhlém sklípku a číst nápisy na sudech: Müller Thurgau, Neuburské, Sylván, Rulandské šedé, Ryzlink rýnský, Sauvignon, Merlot a Víno pro Pražáky. *** Nová doba stále přináší nové pojmy a nová povolání. Jsem si jist, že přesně víte, kdo je to sales manager nebo account manager. Ale tušíte, kdo je to pachtýř? *** Sněží a hned to taje. Zase někdo zbytečně rozhazuje peníze daňových poplatníků. *** Slovenští biskupové protestují proti slovu papagaj. Svatý otec přece není homosexuál. *** Nevíte, ve kterém roce má Království nebeské vstoupit do Evropské unie? *** Výraz hot dog neznamená a nikdy neznamenal čtyřprocentního psa. *** Dětské otázky někdy překvapí. Byl jsem zaskočen dotazem, jestli za druhé světové války rostly borůvky. *** Během středoevropského času je Slunce v polednev nadhlavníku. Nevíte, kdy je Slunce v podhlavníku? *** Není korektní o někom říkat, že je buran. Lepší je pětikorunář. *** Mělo by se vyšetřit, kdo zatajil praotci Čechovi informaci, že víc na západ je ještě lepší strdí. *** Bůh je velice praktický. Dokáže přivést na svět syna v roce Nula a ještě k tomu o Vánocích. To se to pamatuje. Nemusí si zapisovat do diáře, kdy se ten kluk narodil. *** Lidé se dělí na tři typy. Na náledí zruší auto a sami jsou celí. Ti první okamžitě volají do pojišťovny. Druzí jdou do hospody a ožerou se. Třetí běží k internetu sdělit tu událost kamarádům. *** Blaničtí rytíři existují! Mám důkaz. Když jsem se k hoře blížil, narazil jsem na cedulku Vojenský prostor, nevstupovat! *** Gilotina je mnohem humánnější a ekologičtější popravčí nástroj než cirkulárka. Ale uznávám, že cirkulárka je využitelná i k řadě dalších činností. *** Víte, co je to zdravotnický nadstandard? Už vám nevyříznou slepé střevo, ale voperují mu kontaktní čočky. *** Dům se dá koupit. Dá se i vykřičet? *** V mnoha našich lepších restauracích nabízejí švédské stoly. To musí být IKEA v balíku! *** Yard je ostrovní délková míra. Víte někdo, kolik přesně měří Scotland Yard? *** Tak mě napadlo, kolik mateřských školek by se asi dalo postavit za peníze na jednu volební kampaň. *** Proč není v listině základních lidských práv právo na sex? *** Co je to pokrok? Sdělení, že určitá karetní hra je v pořádku. *** Taky se vám někdy zdálo, že se vám neotevřel padák? A jak dlouhý to byl sen? *** Znáte někoho, kdo vyhrál Malou pardubickou? *** Myslíte si, že je opravdu nezbytné měřit pasažérům nastupujícím do letadla jejich pH? *** Když se pan lesní hodně snaží, stane se z něj časem nadlesní. ***  Co musí udělat lesní žínka, aby se stala nadlesní žínkou? *** Víte, kde v USA žije nejvíc muslimů? V Al-Abamě a na Al-Jašce. *** Diskvalifikace je oprávnění hudebníků hrát v tónině Dis. *** Co vám bude příjemnější: když vás vyhodí do povětří sunitský nebo šítský terorista? *** Někdy se vám povede napáchat nekorektnost, aniž byste se o to snažili, a nestačíte se pak divit. Třeba když napíšete: Většina lidí z hlavního města odjela na dovolenou. ***  Stolice prořídla. *** Letos vyrostlo tolik hub, že děti uspořádaly žampionový průvod. *** Můj vztah k náboženství byl vždycky vlažný. Nikdy jsem si nepřál být spasen, už pro tu představu, že se pak melu někde mezi bachorem, knihou a čepcem. *** Jaké parametry musí splňovat smrtelná postel? *** Všichni známe toustovač. Myslíte si, že na podobném principu existuje i chroustovač? (anglicky chrouster). *** Kdekdo říká, že není práce. Myslí tím, že není práce, kterou by se mu chtělo dělat. *** Našli jste už v některé budově cedulky Nouzový západ? *** Volby jsou ideální příležitost, jak vyměnit partu, co nás okrádá, za jinou partu, co nás okrádat bude. *** Jak dlouho je nutné někoho kutálet, aby byl vykutálený? *** Když kluk řekne Miluji tě, holka si to obvykle vyloží chybně tak, že miluje jenom ji. *** Jsou souchotiny předměty, které máte společné s chotí? *** To je pořád řečí o šetření elektrickým proudem, ale skutek utek. Kdykoliv doma otevřu ledničku, svítí se tam. Někdo pořád zapomíná zhasínat! *** Předpokládám, že naše děti už budou žít v zemanismu. *** Koprníte často? A z čeho nejvíc? *** Nevíte, kde najdu údaj o počtu blbců v jednotlivých českých a moravských krajích? *** Víte, která sladkovodní ryba je v Česku největší? Přeci součtovec. *** Vážím si mužů, kteří častěji mění ponožky než partnerky. *** Letos vyrostlo tolik hub, že děti uspořádaly žampionový průvod. *** Zpráva z černé kroniky: Madla spadla do zdymadla. *** Do češtiny nám stále proniká stále víc slov z cizích jazyků. Ale můžeme hubenému člověku říkat slimák? *** Ještě jednou cizí jazyky: Je holka, co s vámi spí, slípka? ***

LEGENDA LOCHOTÍN – ukázka z knihy

1.10.2014

Mám za sebou půl roku intenzívní práce bez dovolené a opulentní křest knihy v Plzni, kterého se zúčastnila asi tisícovka lidí. Pro křest byl vytištěn jen malý náklad, knížku dostali především  muzikanti, o kterých v ní píšu. Vy ostatní si budete muset ještě nějakou chvilku počkat. Jakmile bude na světě další náklad, dám to vědět všemi dostupnými prostředky včetně kouřových signálů.
Tady zatím najdete z knížky LEGENDA LOCHOTÍN malou ukázku. 

 

PORTA 87

ZAČÍNÁME UŽ V ÚTERÝ A KONČÍME V SOBOTU * 100 KAPEL NA PORTĚ * KLASICKÁ HUDBA * MIKROFÓRUM VYSÍLÁ Z VÝSTAVIŠTĚ * HRA S CENZORY: KROK ZPĚT A DVA DOPŘEDU

Porta v roce 1987, to už byl nezadržitelný kolos. 100 kapel, 30 000 diváků. Zájem médií. A ovšem i zájem mocných. A hledání cest, kudy a co by ještě mohlo projít…

První čtyři červencové dny 1987 je Porta a je stále v Plzni. Je zase o něco rozlehlejší, ale počasí tentokrát příliš nepřeje. Kromě střídavých přeháněk se přežene přes areál silná bouřka, která přinese tolik vody, že pořadatelé, kteří chystají Lochotín na večer a mají sebou kanoe (pro šťouraly: jedou hned po Portě vodu), sjeli Lochotín odshora dolů.  (26-Canoe-87-Ši.jpg)

Na Portu bylo oficiálně pozváno 100 kapel! Z nich už ve čtvrtek bylo osmdesát na místě, to znamenalo pět set účinkujících. Do soboty se očekávalo ještě 120 dalších. Kapely vystupovaly na osmi scénách a od úterního večera, kdy se natáčela živá deska, až po sobotní Dvoranu na Lochotíně, proběhlo 73 pořadů. Ty uvádělo 11 spíkrů, nepočítaje v to muzikanty, kteří si průvodce vystoupením dělali sami. O chod Porty se staralo 560 pořadatelů, včetně štábu, redakce Portýra a techniky. (27-Plšek-87-Ha.jpg)

Tentokrát už je na Portě živo od úterý. To se natáčí živá deska pro Supraphon a naopak v pátek probíhá křest desky, která se natočila na Portě v minulém ročníku. Programy začínají většinou v 9 hodin ráno a končí s půlnocí na Lochotíně. Porta se zase dramaturgicky více a  více rozevírá. Objevují se zajímavé sestavy. Například poprvé se na společném pódiu představí Žalman a spol. a Hradišťan. Všechny žánry mají svoje komponované pořady a recitály. Jasan Bonuš opět vede v Pekle country bál s tanečními skupinami za doprovodu skupin Blanket, Newyjou a Uhlák. Z jednotlivých regionů přijíždějí kromě postupujících i další kapely, které byly pozvány mimo soutěž a mimo hlavní programy. Společně tvoří „krajové“ programy. Západočeši, Jihočeši, Moraváci… Z jižních Čech přijíždí nejvíc folku, domácí dominují v bluegrassu a Morava dodá hlavně trampské kapely a první výhonky folkrocku.

Ovšem i žánry odjinud mají na Portě svoje místo. V pavilonu „R“ probíhá program Klasika na Portě za účasti Jiřího Hoška, Lubomíra Brabce a dalších. Ulrychovi se představují s pořadem Nikola Šuhaj. Diskotéku z oblasti country tu má Robert Křesťan. Co je to blues, Zfolkovaná poezie. Opět Písničky z divadýlek: Stropnický – Jiráň, Vladimír Kratina, Jiří Schmitzer, Ondřej Pavelka, Miki Jelínek a další. Prostě na Portu se sjíždějí vážní muzikanti, divadelníci, folkloristé a další hosté z jiných hudebních i nehudebních oblastí. Ale to hlavní je stále folková, trampská a country muzika. Z nejdůležitějších jmen se tu objevují Brontosauři, Kamelot, Hop trop, Nezmaři, Paleček s Janíkem, Poutníci, Stopa, Ivo Jahelka, Slávek Janoušek. A samozřejmě kapely, které se probojovaly v interpretační soutěži i účastníci autorské soutěže. Ta se také odehrává na Lochotíně. Soutěže probíhají bez rozlišení a rozdělení na žánry. Zatím. (28-Basseti boemi-87-Ha.jpg)

Nově je pro Portu otevřen pavilon „F“ poblíž hlavní brány. Každý den od 16 hodin se odtud živě vysílá Mikrofórum Československého rozhlasu a v sobotu dopoledne se (už taky živě) vysílá pořad Radioporta. Je akreditováno značné množství novinářů. Přijíždí několik zpravodajských štábů včetně televizních. Porta je v tomto roce už významně reflektována v médiích.

I když v české společnosti se už silně začíná projevovat uvolnění, perestrojka a glasnosť, tady na Portě jsou tendence spíše opačné. Je to taková věčná přetlačovaná mezi snahou dramaturgie a štábu dostat na festival ty nejzajímavější a z hlediska režimu ty nejkontroverznější osoby. Bdělí cenzoři stále ještě drží ruku na kohoutcích. Tento rok nemůže vystoupit ani vloni zakázaný Vláďa Merta ani Jarek Nohavica.  Karel Plíhal, který byl na Portu pozván, přijede jako návštěvník a na otázku redaktora Portýra proč nevystupuje, odpovídá velice stručně: – Karle, proč nevystupuješ na Portě? – Protože tady nevystupují i jiní. – Poskytneš rozhovor pro Portýra? – Ne. – Můžeme to zveřejnit? – Ano.

Vedle poroty a jejího udílení cen funguje na Portě také už docela propracovaná anketa diváků. Anketní lístky se rozdávají zároveň se vstupenkou. Tým dobrovolníků pak výsledky zpracuje. V interpretační soutěži drtivě vítězí skupina Barel rock následovaná Fleretem a Kamelotem. V autorské soutěži nejvíc zaujaly publikum hoptropácká Jonatán a Křesťanova Napsal jsem jméno svý na zdi. (29-Plakáty-87-arch.jpg)

Hlasuje se také o osobnost Porty. Tou se stává Jaroslav Samson Lenk před Ivošem Jahelkou a Mirkem Kováříkem. Ovšem do výsledků se promítne i protestní hlasování publika; silně bodují osobnosti, které tento rok na Portě nevystupují: Jarek Nohavica, Karel Plíhal a Vladimír Merta.

I tento rok přinesl něco nového, co jsme vymysleli, zkusili a povedlo se: v závěrečném večeru, kdy se hlediště rozzářilo tisíci svíček, se po blocích vítězů a hostů přešlo na společné zpívání. Vybral jsem dvacítku písní, které za dvacet let už díky Portě zlidověly a společně s třiceti tisíci hlasy z publika je zpívali jejich autoři a interpreti. Zvukaři a osvětlovači se trochu zapotili, když se na levé a pravé straně scény střídaly kapely po písničce, ale dařilo se a diváci se rozjížděli zase na rok nabití hudebním zázrakem jménem Porta.

 26-Canoe-87-Ši.jpg  Vodácký prvosjezd amfiteátru Lochotín. Pochybuji, že to od té doby někdo zopakoval. Foto Jan Šilpoch.

27-Plšek-87-Ha.jpg  Režisér lochotínských koncertů Pepa Plšek je autorem sloganu „Hudba je lék a Porta je nejlepší apatyka.“ Spolu s ním člen týmu osvětlovačů Petr Ježek. Foto Jiří Hampl.

28-Basseti boemi-87-Ha.jpg  Nejen folkem živ jest člověk. Na Lochotíně se představila také čtveřice kontrabasistů Basseti boemi  a sklidila frenetický úspěch. Foto Jiří Hampl.

29-Plakáty-87-arch.jpg  Tenkrát ještě nebyly mobily. Na plotě tábořiště si lidé nechávali vzkazy. Hledali se, domlouvali, kam půjdou odpoledne, inzerovali a seznamovali se. Foto archiv.

Ptákoviny a ptákovinky

26.5.2014

Ptákoviny a ptákovinky

(Z mé právě vyšlé knížky „Kde přistávají uši“. )

Často jsem potkával odstávající uši. Ale nikdy jsem neviděl uši přistávat.

Neštěstí nechodí po horách. Jenže zkuste se u Kolína nechat zasypat lavinou.

Před dalším obřadem se muselo celé krematorium vyvěnčit.

Ten, kdo poskytuje rady, není radiátor. To je ten pán, co mluví v rádiu.

Někde jsem četl, že během mého života se vývoj civilizace posunul zhruba o tolik, o kolik se posunul během života tisícovky generací přede mnou. To jsem teda dost dobrej!

Neděsí vás fakt, že prakticky ve všech prostorách vašeho zažívacího traktu je po celý váš život absolutní tma?

Přál všem právo na život. A nechápal, proč jsou některé holky hubené.  Proč by se vlastně měly hubit?

Muslimští sebevražední teroristé mají slíbeno, že v nebi budou mít k dispozici neomezený počet panen. Ale jak je z praxe známo, výbušniny umístěné na těle téměř s jistotou urvou dotyčnému šourek.

V máji začaly holky chodit nahoře bez. Rozkvetl šeřík a dívky si zaplétaly kvítky do vlasů.

Největším přínosem pro práci policejních daktyloskopů jsou telefony s dotykovou obrazovkou.