Archiv pro rubriku: Názory

Přemýšlet je bolestivé ale krásné.

Moderní člověk.

Zabývá se studiem marxismu-leninismu.
Nenávidí globalizaci, velkokapitál a koncerny.
Věří v celosvětovou revoluci.
Svět je a musí být multikulturní.
Uvítá v Evropě všechny migranty.
Islám je vlídné náboženství.
Terorismus neexistuje, útoky dělají jen frustrovaní jedinci.
Podporuje Palestinu a nenávidí Izrael.
Je feminista, i když má pindíka.
Žádá ženské kvóty.
Ženy by měly rodit, když to zatím jinak nejde.
Ale péči o děti by měl převzít stát.
Majetek je zlo.
Prázdný objekt má každý právo obsadit.
Přírodu je nutné chránit před lidmi.
Tam kde není pole, měl by být národní park.
Je vegan nebo alespoň vegetarián.
Zvířata by se rozhodně neměla zabíjet.
Bojkotuje všechny výrobky, které škodí přírodě.
Nejlepší elektřina je žádná elektřina.
Nakupuje zásadně se síťovkou, žádný igelit
Šetří vodou, čůrá ráno ve sprše, aby nesplachoval.
Vyzývá k zalévání záchodu nachytanou dešťovkou.
Jediný rozumný dopravní prostředek je pro něho bicykl.
Přivazuje se řetězem k Temelínu a leze na komíny elektráren.
Protestuje proti stavbě dálnic.
Bojuje proti oteplování planety nebo o tom aspoň hodně mluví.
Je ochoten demonstrovat kdykoliv za cokoliv.
A když je potřeba, zapálí i nějaká auta. 

Celebrity nejsou elity.

Celebrity existují proto, že si natěšené sedmnáctky a zklamané čtyřicítky plní svůj sen prostřednictvím někoho jiného. Když ona (je blbá, umí prd, ale má velký kozy), tak klidně i já. A u chlapů je to asi podobné v bledě modrém.  

Nechci se pokoušet o definici bulváru. Ale zřejmě je to čtení a koukání pro tu hloupější a nemyslící část národa. Odpor k myšlení je rodná sestra lenosti a ta má v našich zeměpisných šířkách vysoké hektarové výnosy. Začíná to samozřejmě ve škole. Myslet bolí už od raného věku. Většina mladých jedinců po tom náročném vstávání a cestě do školy usedne do lavice a vypne. Učitelkám to velmi vyhovuje: s Einsteiny by mohly být problémy, kdežto se šprtkami a vůbec s nevyčnívači je pohoda.

Na dýze moc rozumu netřeba, balení holek už zdaleka není moc sofistikovanou záležitostí. Takže klídek. No a v pracovním procesu člověk rychle pochopí, že nějaké myšlení, nové nápady a avantgardní řešení je na škodu, protože starší zaměstnanci chtějí hlavně klid. Především moc nemyslet, myšlení bolí.

Reprezentanti a reprezentantky většiny národa pak rychle sklouznou k bulváru. Málo písmenek, velké titulky, velké fotky, trochu pikantností a výmyslů. (Nepřemýšlející čtenář výmysl nerozliší.) No a hlavně celebrity. Celebrity existují proto, že si natěšené sedmnáctky a zklamané čtyřicítky plní svůj sen prostřednictvím někoho jiného. Když ona (je blbá, umí prd, ale má velký kozy), tak klidně i já. Většinou je to stejné, jako když rachitický padesátník sní o tom, že bude jednou hrát v útoku vedle Jágra. A někdy se to i podaří. Nějaká Miss mokré tričko, fotosada zcela neoblečených snímků a na týden vyzvednuta mezi celebrity.

Jenže bulvár potřebuje pohyb, informace, skandály. Rozcházet se a objevovat se s tajemnými milenci, přijít na večírek příšerně oblečená nebo tam udělat trapas, opít se do němoty, mít kalhotky naruby….

Čtenáři platí, nemusí u toho myslet, a pak volí Zemana, to je ten jejich guru, bulvární prezident… 

Vracíme se do osmdesátých let minulého století. Nemyslilové bydleli u piva a u televize a vychovávali děti. Ty děti dnes čtou bulvár a pláčou nad peripetiemi nějaké mladé celebritální hvězdičky. Kdežto kapitáni bulváru už jí vyřezávají maso z těla.

Proč!

Pročpak máme nižší mzdy než v Německu? Protože máme čtyřicet let zpoždění za západní Evropou. Protože si dál tři destiletí svobodně libujeme v celkové nevzdělanosti. Protože se nám líbí nechávat se zaměstnávat v montovnách a ve skladech Amazonu, kde se nemusí myslet. Protože naše školy nikoho myslet neučí.Protože jsme hrdě zrušili maturitní matematiku, protože je moc náročná a nikoho nezajímají technické obory, protože jsou těžké a odpovědné. Protože se hrneme na studia kulturní antropologie a podobných oborů, které jsou lehké, ale žádnou přidanou hodnotu nepřinášejí. Protože se bojíme, aby nám lopatiči z Ukrajiny nebrali práci. Protože jsme se otevřeli světu, ale většina z nás zůstává doma sedět na prdeli. Protože máme odpor, ke všemu novému, co bychom se museli na stará kolena učit.

Přáníčka

Drtivá většina přání k Vánocům a k Novému roku, je obvyklá, konvenční, nenápaditá, opisovaná a nepřekvapivá. „Šťastné Vánoce, bohatého Ježíška a úspěšný Nový rok.“

Tak za prvé: nevím proč mi lidé přejí úspěšného prvního ledna následujícího roku. Tedy den, kdy odpočívám po Silvestru, probírám se z lehké kocoviny a nanejvýš zajdu odpoledne s rodinou na krátkou procházku.

Já lidem přeju úspěšný celý nový rok včetně druhého ledna a třicátého prvního prosince. Klidně bych jim přál i úspěšné všechny další roky. Ale to nedělám kvůli riziku, že spadne kometa, přijdou povodně a nějaká horší nemoc než AIDS, nebo padne vláda, kterou jsme si tak oblíbili.

„Šťastné Vánoce“ je celkem legitimní přání, které se těžko může zvrtnout. Dotyčným stačí nezhroutit se pod náporem nákupů, balení dárků (za svůj dlouhý život jsem zjistil, že balit holky je mnohem příjemnější než balit dárky). Pečení něčeho, co se stejně na konci ledna vyhodí, sehnání jehličnanu, kaprovražda a shromáždění všech příbuzných (i těch neoblíbených) k jednomu stolu a pod jeden strom. Alternativu „veselé Vánoce“ zavrhuji už proto, že to všechno, co jsem právě popsal, zase tak moc velká sranda není.

Ze všech těch přáníček je nejproblematičtější přání „bohatého Ježíška“. Ježíšek – ten, kterému podsouváme, že nosí dárky – byl na slámě v Betlémě tak chudý, že proti němu kostelní myš byla palestinským Kellnerem. Ježíš byl chudý i po zbytek svého poměrně krátkého života, protože nic nepotřeboval. A pokud just něco potřeboval, tak si to opatřil zázrakem.

Ale znáte to: není důležité, jak to ve skutečnosti je, ale jak to bulvár podá a lidé slyší. Prostě měli Ježíška za bohatce. Nejvíc samozřejmě vadil levičákům. Tak ho odsoudili a v pátek popravili. Teprve později se přišlo na to, že Ježíš byl chud, což byl dobrý startovací moment k tomu, aby ti, co to hlásali, přitom bohatli a bohatli.

Nepište proto, prosím, „bohatého Ježíška“, aby se toho někdo zase nechytil a Ježíška nám nepopravili ještě jednou.

Takže bych to přání napříště radši zprůměroval: „Příjemné Vánoce a dobrý celý příští rok“.

Trocha nepohody.

Když je pohoda, máte se fajn. Když je nepohoda, ať už meteorologická nebo nějaká jiná, je to horší. Je po fajnu. Takže se snažíte, abyste byli co nejvíc v pohodě.

Ještě jednou: Takže se snažíte, abyste byli co nejvíc v pohodě. A logicky firmy, instituce a media se taky snaží, abyste byli co nejvíc v pohodě, protože na vaší pohodě se dá vydělat.

A jsme u toho, jak vypadá pohoda v Česku (stejně asi jako v dalších lokalitách EU). Pohoda po Česku je když… Ležíte na lehátku vedle bazénu, v ruce sklenici Tulamore, vaše partnerka na vás nyvě zírá, slunce svítí tak akorát a vlastně se vůbec nic neděje.

To poslední je vůbec nejdůležitější: nic se neděje. Klídek a pohoda. Žádné starosti, žádné informace, žádné myšlenky. Leda tak zprávy, co Andrea Verešová.

Je to tady. Klídek a pohoda je české zahnívání. Nemusíme se rovnou starat o nejchudší v Bangladéši nebo o překotné tání ledovců, To zas tak tak moc neovlivníme, protože nevíme přesně, co a kdo za to může, ovšem hádáme se o tom dnem i nocí. Ale co se odehrává u nás doma, by vás mělo zajímat aspoň trochu. Oni ti politici, úředníci, policajti a miliardáři tady dělají spousty divných věcí, o kterých je dobře vědět a o kterých bychom měli přinejmenším přemýšlet. Jenže ti politici etc., tuší, že mohou ledacos, protože my ležíme na lehátku vedle bazénu, v ruce sklenici Tulamore….

Zkuste se probrat, odložte ten lahváč Kozla, o kterém sníte, že je to Tulamore, odložte klídek a pohodu a začněte přemýšlet. Úplně vlastní hlavou, ne tím, co vám do ní nalhala media. Jde o nás a taky o to, jak se budou mít naše děti. Teda pokud vám na nich záleží.

Hongkong a Barcelona.

Koukáme na obrázky a čteme kusé zprávy, hledíme na obrovské davy protestujících a taky brutalitu policie. Podobné scény se přelévají po zeměkouli z místa na místo, před nedávnem Moskva a Venezuela, čerstvě teď Chile, taky nezapomeňme na Žluté vesty nebo nedávné africké jaro. Jako by planeta kroužila kolem sudu prachu, stačí jen někde neopatrně škrtnout.

Důvody těch vznětů mohou být různé. Ty ekonomické snad převládají. V Chile prý zdražili jízdenky na hromadnou dopravu a pohár přetekl. Nesrovnatelně je to horší ve Venezuele, kterou komunistická vláda hospodářsky rozvrátila, v jedné z nejvýznačnější ropných destinací se netěží ani neprodává. Inflace v zemi už dávno převýšila tu slavnou německou po první světové. Žluté vesty reagovaly na krok prezidenta Macrona zvýšit daně na pohonné hmoty, protože tím se zachrání příroda. Neprošlo to a na Champs Elysées bylo hezkých pár týdnů horko. K zajímavým názorovým rozdílům by mohlo dojít, kdyby se protestující „žlutí“ setkali na stejné pařížské ulici se školáky demonstrujícími v akci „Friday for Future“.

Z jiného těsta je dvojice Hongkong a Barcelona, kde je to hodně podobné. V jednom případě proti snahám centrálního státu zavést i v této zatím svobodné části Číny svoje pravidla. V Barceloně jde o svobodu rozhodovat o sobě. O právu na sebeurčení a o případný samostatný stát. Ani jedno se nelíbí. Kdyby se ústřednímu výboru KS Číny nepodařilo dostat Hongkong do latě, mohly by se odtud šířit myšlenky o svobodě a liberalismu do všech koutů kontinentální Číny. A vládě v Madridu se zase vůbec nelíbí, že by se Katalánie, nejvíc prosperující část Španělska, začala chovat autonomně nebo se dokonce stala samostatným státem. A tak Madrid odsoudil katalánské představitele k vysokým trestům za zorganizování referenda. Prý je Španělsko podle ústavy nedělitelné. Kdyby madridský soud rozhodoval i o československých záležitostech, asi by Klaus s Mečiarem dodnes nevylezli z kriminálu.

Názory na ten dvojproblém jsou mezi lidmi, medii i politiky různé. Snahám Honkonžanů asi většinou fandíme, protože Čína, protože totalita, protože náměstí Nebeského klidu. Rozhodně nikdo nemluví o terorismu lidu bývalé britské zámořské osady. Pražský hrad to možná vidí jinak, ale to už je takový český kolorit.

S Barcelonou je to trochu jiné. Významná část Evropanů fandí. Ale jsou i hlášky, že ta ústava se přece nesmí porušit. A jak si může prosperující Katalánsko dovolit sobecky přemýšlet o opuštění chudšího zbytku Španělska! Obě města přiznávají, že se vzájemně inspirují ve formách protestů. Ale v čem je na Hongkong nahlíženo se sympatiemi, u téhož se u Barcelony minimálně zvedá obočí.

A tak si Evropan musí položit otázku, na čí straně je pravda a komu teda fandíme.

Vyvěsit kurdskou vlajku?

Mnohé radnice v Česku každoročně vyvěšují vlajku Tibetu. Je to správný krok, vysvětlovat ho asi netřeba. Ale pokud bychom byli důslední, museli bychom mít všude stožárů na vlajky jak před budovou OSN v New Yorku. A na nich vlajky všech okupovaných, utlačovaných národů, států a území.  Sestava vlajek by se asi lišila radnici od radnice podle výsledků místních voleb.

Často jsem se ptal sám sebe a občas i veřejně, třeba na Facebooku, proč taky nevyvěsíme vlajku Kurdů. Národa, který je utlačován či trpěn dokonce ve čtyřech státech Blízkého východu (Kurdistán). 

Po porážce Turecka na konci I. WW si Británie a Francie rozdělily kolonie na Blízkém východě většinou podle pravítka na mapě bez ohledu na národy, které tam žily. A tak přes 30 milionů Kurdů žije ve čtyřech zemích, nehledě na ty v diaspoře. Myšlenka vlastního státu je oprávněná.

Důsledky sklízíme i o sto let později. Kurdové o sobě dávají vědět a také bojují. Turecko své Kurdy utlačuje a má z nich strach. Ostatně, že Turci jiné národy likvidovat umí, ukázal jak středověk, tak genocida Arménů v minulém století.

Ale: Turecko je členem NATO. Bylo z dobrých důvodů přijato do spolku v době studené války a vypadá to, že dobré důvody trvají. Nelze vyslat vojáky NATO proti státu NATO, když se nám něco nelíbí. Jediné, co by Česká republika mohla ve dvou krocích udělat je vystoupit z NATO a následně vyhlásit válku Turecku. V té chvíli by ale všichni členové NATO měli povinnost přidat se do války proti Česku. A vyloučit Turecko s druhou největší armádou z NATO a vehnat ho tak do spojenectví s Ruskem, by nikdo rozumný neudělal.

Z toho, že OSN – možná – schválí nějakou rezoluci, si nikdo nic dělat nebude. Zatím ani tohle neprošlo v Radě bezpečnosti OSN, vetovalo to Rusko. To, co se děje, je to smutné a odporné. Ale řešení aktuálně neznáme. Můžeme vyvěsit vlajku Kurdistánu. Radnice v Okříškách už to udělala.

Chcete vyhynout?

Je to katastrofa! A neptejte se co. Když si otevřete nějaká media, tak všechno. Tají ledovce. Sobotní přílohy novin vykreslují mapky, kdy bude celý Manhatan pod vodou a kdy dorazí Severní moře až k Děčínu. Jestli něco neuděláme, tak v roce 2030 už nebude návratu, říkala Greta. My tušíme, že neuděláme. V roce dva tisíce iks už nás bude 10 miliard. Planeta nás neuživí. Lidstvo vyhyne.

A najednou zahlédnete článek o tom, jak v arabských zemích, které byly proslulé vysokým množstvím dětí najednou klesá porodnost. Kde se to vzalo? Asi někdo protrhl mlhu mediální korektnosti, která nás nepřetržitě přesvědčuje o vážnosti situace. A další zpráva: Každý čtvrtý mladý Američan neměl za celý minulý rok pohlavní styk. Ani zbylé tři čtvrtiny to moc nehrnou. Zřejmě už došly květinové děti. A o Evropu vůbec nemusíme mít strach. Počet dětí na jednu matku činí 1,60 dítěte, což spolehlivě stačí k pozvolnému vymírání. Překvapivě Česko není nejhorší, jak byste jistě čekali. Mírný nadprůměr – 1,63 včetně dětí v babyboxech.  Jsme dokonce lepší než Lichnštejnci. A je tvrzeno – to jsem nikde nenašel – že i imigranti v Evropě se nejpozději v druhé generaci přizpůsobí trendu nízké natality. Myslel jsem si, že temperamentní národy na jihu kontinentu mají dětí víc. Je tomu přesně naopak. Nejrychleji vymírají Španělé, Portugalci, Italové a Řekové. Francii a Švédsku na nejvyšších příčkách asi přece jen pomáhá vydatná imigrace.  Vypadá to, že homo sapiens sapiens vynalezlo zajímavější kratochvíle, než je vlastní reprodukce. No počkáme si.     

Nakonec tedy dvě zprávy. Lidstvo vyhyne kvůli přemnožení a nedostatku potravy. Nebo lidstvo vyhyne nedostatečně rozmnožováno. Račte si vybrat.

Protičeši.

Když o nějaké nacionální pospolitosti napíšete, že je to pronárod, je to hodně negativní označení.  Když naopak čtete o jiném společenství, že to je protinárod, nemusí to být nutně pochvala.

Nevím, kolik je na světě protinárodů, ale jeden znám dobře. Češi jsou protinárod. Jsou proti všemu. Přesněji řečeno proti čemukoliv. Dávno předtím, než někdo otevře ústa, vykřikují jeho oponenti: Jsem proti!

Nemá smysl vypočítávat, proti všemu Češi jsou. Stačí pár priorit. Vláda, radnice, nestavět dálnice, pomalé stavění dálnic, očkování, kouření, zákaz kouření, Evropská unie,… Je možné být proti dobru i proti zlu, hůl si našinec vždycky najde. Možná jsou některé národy družné a veselé. Optimistické. Češi jsou vytrvale otrávení a nas-píp-aní. A když si nestěžujete a informujete je, že se máte dobře, je to pro ně další příležitost k naštvanosti.

Nehledají se výhody a nevýhody určitého názoru, na místě je jen ztopořený odpor.

Takový facebook. Nástroj pro radostné poplkání s přáteli i s lidmi, které jste nikdy neviděli. Pro Čechy prostor ke sdělení, jak je všechno špatně. A možnost vyjádřit se PROTI čemukoliv.

Chcete důkaz? Napište do vyhledávacího řádku slovo „proti“. Mně vyskočilo 127 facebookových stránek, které jsou proti něčemu.

Proti multikulturnímu fanatismu. Proti projevům nenávisti. Proti ztrátě paměti. Blok proti islámu. Proti Konvičkovi. Protiproud. Proti ČT. Proti proudu! Proti totalitě. Proti přesunu nádraží kdesi na Moravě. Proti globálnímu oteplování. Proti církvím. Proti Židům a proti antisemitům. Proti manželství homosexuálů. Proti estébákům. Proti pražské kavárně. Proti komunistům. Proti pomníku v Letech. Proti potratům. Proti psím hovínkům. Proti střílení petard. Proti prolomení limitů. Proti tabáku. Proti hazardu. Proti vměšování Ruska. Proti EU. Protiskluzová podložka do vany.
Další občané už jsou proti zajímavěji: Proti Heleně Vondráčkové. Proti průtahu Roudnou.  Proti módní šedi v českých ulicích. Proti sjezdovce. Proti OSA. Proti zákazu fotografování. Proti amnestii, týrání zvířat, Miloši Zemanovi, Kebabem proti debilitě.

Ovšem zcela nejvýš ze všech těch proti se tyčí facebookové stránky města Protivín.  

Kocourkov pod Řípem – Patníky, návěstidla a jezy.

Doprava zaujímá vůdčí místo v mediálním životě České republiky. Ještě víc než dohromady lev sežraný chovatelem (nebo jak to bylo) a předseda Sněmovny koncertující na stole tamtéž.

Letité dopravní strkanice a stížnosti jako by s příchodem letoška kulminovaly. Už v druhé půli prosince napadl – k úžasu ministra dopravy – sníh na opravovanou dé jedničku. Vina je samozřejmě na kamionech, prý jich jezdí mnoho. Na jiných trasách se už prý začalo s výkupem pozemků, ale znáte to: na Havránkové si nepřijde ani ministr a ani ekoteroristé neřekli své poslední slovo. Tak zas čekejme nějaké čtyři nové kilometry za rok 2019.

Nestavíme, ale řešíme. Zvýšení počtu trestných bodů řidičům i za prkotiny nebo zákaz jízdy kamionů v levém pruhu a větší počet botiček za nesprávné parkování. Na silnicích se zatím nebourá tolik, jak by se na roční dobu a počasí slušelo, tak obraťme pozornost na koleje. V poslední době se stále častěji srážejí vlaky. Ne vlak s autem na přejezdu, ale dva vlaky! České dráhy, jimž se to děje hlavně, tvrdí, že mašinfýrové rozhodně nejsou přetíženi. A nějaký úřednický ťulul vymýšlí, že by strojvůdci měli bodový systém jako řidiči. Strojvůdci by asi v tom pádu odešli jinam. Ti zbylí by byli přetíženi.

Alespoň, že české lanovky fungují tak, jak se očekává. Když totiž fouká vítr, lanovky nejezdí. Takže zbývají vodní toky. Většina z nich stejně v dalších letech vyschne kvůli napřimování a betonování toků, melioracím, kůrovci i dvounohým škůdcům lesa, lánům řepky a tak. Kanál Labe – Odra – Dunaj zatím nestojí ani nehrozí a většina odborníků i laická veřejnost považuje nápad za rozmar senilního staříka. Poslanci – na rozdíl od něj – mají teď starost o plavbu na českých tocích. Tedy o flotily kanoí, kajaků, pramic a raftů. Není to tak dávno, co byli vodáci pronásledovaným druhem. Policisté je honili na motorových člunech a dávali jim dýchnout. Nejúžasnějším punktem zákonodárné cimrmanovštiny byly jezy. Každý, kdo je chtěl sjet, musel si dopředu sehnat souhlas majitele jezu. Po posměchu všeho lidu, poslanci tuhle perlu mezi paragrafy zrušili.

A teď šli ještě dál. Nový zákon stanoví že kapitán lodi – tedy kormidelník, též zadák – se musí na lodi vejít do 0,5 promile. Zbytek posádky se může plavit našrot. Těšme se na léto.

 

Březen patnáctého.

SudetyNástup Hitlera k moci, hysterie sudetských Němců, jejich volání po připojení k Říši, Henleinova strana, terorizování a vyhánění Čechů z pohraničí, přestřelky u hranic. * Mnichovská dohoda. Připojení Sudet k Říši. Exodus českého obyvatelstva z pohraničí. Okleštěná a bezbranná republika.
15. březen 1939 * A šest let nesvobody, rozvrácené hospodářství, uzavření škol, celé vyvražděné rodiny, mučení a věznění, Ležáky a Lidice, statisíce Židů na cestě do plynu, udavači a kolaboranti, hromadné popravy civilistů za Pražského povstání. Protektorát Böhmen und Mähren. Plány na vyhlazení slovanské rasy po konečném vítězství Velkoněmecké říše.
Dnes si o tom tolik nepřečtete. Zato stále někde čtu sebemrskačské tirády o tom, jak ti Češi byli na Němce krátce po válce oškliví. Dokonce je vyhnali ze Sudet.

Za volné pátky

<Kocourkov pod Řípem> Za volné pátky

Začala to šestnáctiletá Švédka Greta Thunbergová. Před švédským parlamentem stávkuje několik měsíců. Za záchranu planety.Podle zpřesněných vědeckých výzkumů máme přesně dvanáct let na to začít s oteplováním něco dělat. Jinak – jak zpívá klasik – nezůstane na kameni kámen.

Postupem času media, aktivisté a hlavně sociální sítě, udělaly své. Dnes v rámci studentské stávky za klima „Fridays for Future“ pátek co pátek nechodí mladí do školy, ale na demonstraci. Nejen ve Švédsku, ale i v jiných zemích Evropy. A v pátek 15. března se mají poprvé také přidat středoškoláci z Česka.

Zajímalo by mě, jaký to bude mít v české krajině průběh a jak se k tomu jednotliví studenti postaví. Někteří určitě uvítají šanci vyhnout se škole. Vzhledem k vyhrocené ideologičnosti si učitelé nedovolí jim to rozmlouvat. Ti další studenti už o věci něco slyšeli a přidávají se k aktivistům, kteří vědí. Budou transparenty, pokřik, hesla, plamenné projevy. Určitě žádné střety s policií ani demonstrace opačného ražení. Ale obávám se, že taky žádné závěry krom „zastavte to!“ a „příští pátek zase“. A každý další pátek až do doby, kdy se ve prospěch matky Země něco neuděje.

Jenže ono se neuděje nic. Co se dá proti globálnímu oteplování dělat? Nemusíme chtít přesné postupy od těch stávkujících. Ví vůbec někdo, co by se mělo? Jaké kroky zvolit, aby se na konci století nezvýšila teplota o dva stupně, ale jen o jeden o půl, jak jsme si naplánovali? A víme, jak se na oteplování podílejí aktivity člověka? Kdo z nás na konci století ověří, že jeden a půl stupně se podařilo, když už i těm stávkujícím bude sto let? Zakážeme uhelné elektrárny, jaderné elektrárny, dieselové motory, benzinové motory? Budeme omezovat výrobu? Poručíme větru dešti, „kdy má pršet a kdy vát“? To všechno my tady v Evropě. Ale bude tohle řešit Čína, Indie, Afrika a další části světa? Budou se chtít o tom vůbec bavit?

Vraťme se k těm, co půjdou stávkovat. Ptejme se jich, co oni chtějí pro matku planetu udělat. Sázet stromy? Čistit koryta řek? Pomáhat zadržovat vodu v krajině? Třídit odpady? Šetřit, nenakupovat nové a nové věci a nehonit se za módními trendy? Obejít se bez zboží, co se vozí na lodích spalujících mazut z daleké Číny nebo Brazílie? Zřeknout se mobilů a tabletů vyrobených v energeticky náročných procesech? Necestovat tolik, protože uhlíková stopa letadel a dalších dopravních prostředků? Na všechno mají už jen těch dvanáct let. Anebo nic z toho a jen malovat transparenty a křičet na náměstích.

Napadá mě, že boj proti oteplování je vlastně takové šidítko. Ti, co budou bojovat proti zvyšování teplot, nestihnou protestovat proti omezování svobod, demontáži demokracie, proti oligarchům, mafiánům a politickým podvodníkům.

 

Záhada s póly.

magnetický polSeverní magnetický pól cestuje. Z místa v Kanadě, kde sídlil kolem roku 1900 se posouvá směrem vzhůru. Teď už minul geografický severní pól a stále rychleji se pohybuje směrem k Rusku. Vědci si naprosto nevědí rady, ale politiku v tom zatím nehledejme. * Takové věci se stávaly i v minulosti, dokonce si magnetické póly vyměnily místo. Problém je ale v tom, že jižní magnetický pól se pohybuje jen nepatrně, takže zemská magnetická osa je ohnutá a možná hrozí její zlomení s nedozírnými následky. Možná už brzy zapomeneme na globální oteplování a budeme se zabývat globálním přemagnetizováním. (Jedna z teorií globálního oteplování planety vychází právě ze slábnutí a posunu zemského – případně slunečního – magnetismu a vliv člověka je vedle toho velmi malý. Ovšem tato teorie není moc publikována, protože to by ohrozilo kšefty s emisními povolenkami a obnovitelným zdroji.) Jediný, kdo na vývoj může pohlížet s optimismem, jsou výrobci busol a kompasů.

AUTORSKÁ PŘETAHOVANÁ

(Senát v prosinci schválil návrh změny autorského zákona, podle kterého by za užití hudby už nemusely některé provozovny platit. Nyní návrh projednává sněmovna.)

Nastal senátní návrh na změnu autorských poplatků a vyvalily se vlny shora i zdola.

Rozumím oběma stranám, sám jsem v těchhle válkách kdysi přišel k různým zraněním.
Rozumím šéfíkovi malé hospody, který sotva vydělá na nájem, má platit dlouhé peníze za to, že pustí (nebo nepustí) ve výčepu radio. Stejně jako chápu kadeřnici, které se při muzice lépe onduluje. Akorát, nešika, neonduluje sádrovou hlavu, ale živou dámu, která je tam za veřejnost.

A rozumím těmto drobným podnikatelům, že nechápou, proč by měli za radio v regále platit další peníze soukromé firmě, když už zaplatili koncesionářský poplatek a taky z medií vědí, že OSE a Instagramu zaplatil už vydavatel, když vydal CD i rozhlasová stanice, která to teď z něho vysílá. A když jim druhá strana diktuje smluvní podmínky pod hrozbou trestních sankcí.

Rozumím i druhé straně. Tomu, kdo je příjemcem těch peněz, zase vůbec nevadí, že za vydání CD zaplatí OSE vydavatel, zaplatí i fotbalový stadion, co to z toho CD pustí, zaplatí i televize, co snímá fotbal, zaplatí OSE i hospodská, co má ve výčepu televizor. I muzikant má právo na odměnu za práci, a je mu šumák, kterými cestičkami.

Jak to nakonec dopadne, netuším. Osobně bych si přál, aby ta novela neprošla. Rozhodně ne z nějakých morálně právních důvodů. To, že jde o záchranu kultury, neberu. Jakápak kultura, milánkové. To, co se line z hospodských reproduktorů, je z devadesáti procent zvukový smog. Škodí to zdraví, hosté se nedomluví jinak než křikem, vázne společenská zábava.

Mám jiný důvod. Jak řekl hlavní žoldnéř OSY Petr Janda, sdružení by novelou přišlo asi o třetinu svých příjmů. Co by nastalo? OSA by přitvrdila v jiných segmentech svého podnikání. První na ráně by byli pořadatelé koncertů nebo festivalů. Kvůli zvýšeným autorským poplatkům by buď zabalili krám nebo by pozvali méně kapel. A kdyby muzikanti nehráli, neprodávali by na koncertech ani svoje nosiče. Bumerang by dopadl na jejich hlavy.

Šli hrát do lesa k ohni, a kromě strážců národních parků by je tam pronásledovali inspektoři ochranných hudebních svazů.

ŽLUTÉ VESTY A ZMĚNA POHLAVÍ

Jedni jim tleskají, druzí je odsuzují. Podle průzkumu jim fandí 80% Francouzů. Kolik s nimi sympatizuje Čechů nevíme, u nás jsou průzkumy zaměřené jen na to, aby potvrdily 30% pro ANO.

V západním světě je moc lidí neodsuzuje, i když to rozbíjení a zapalování by nějaké pokárání zasluhovalo. Ale Francouzi jsou poněkud vitální. To u nás to máme jinak. Jen to, že lidé vyšli na náměstí, se považuje skoro za zločin: „Volby dopadly, jak dopadly, tak to respektujte!“.

Frantíci (a už i jiní Západoevropané) se bouří, protestují, perou se s policií. Nelíbí se jim Macronův zelený socialismus. Dramatickým zvýšením spotřební daně na benzín a naftu to začalo. Prezident tím chtěl získat peníze na podporu vývoje elektromobilů a vůbec na boj proti globálnímu oteplování. A občané by to zaplatili. Přitom Francouzi mají nejvyšší daně z celé Evropy.

Během protestů se vynořily i další věci, proti kterým je třeba protestovat. Třeba nezvládnutá migrace. Bezpečnostní problémy země, kde od Charlie Hebdo se dlouhé měsíce vleklo stanné právo a ani po jeho odvolání není bezpečnostní situace o mnoho útěšnější. Skoro to vypadá, že občané už mají plné zuby progresivistických novosocialistických myšlenek, které Macronovi nejsou cizí.

My máme – zdá se – úplně jiné starosti. Třeba jestli se předseda vlády nakonec vykroutí z trestního stíhání a jestli dotace Agrofertu nakonec zaplatíme my všichni. Nebo jestli náš všemi tak oblíbený prezident prosadí, aby naše atomové elektrárny stavěli Rusové. A jak dlouho ještě vydrží hospodářská konjunktura, při které se tak snadno rozdává na všechny strany. Progresivistické nápady jsou u nás zatím vesměs pod poličkou. Jen občas vyskočí nějaká neuvěřitelnost z pera levicové ministryně, jako třeba návrh, že ke změně pohlaví už nebude potřebná chirurgická změna, ale bude stačit jen osobní prohlášení. Podobné pokusy vyvolávají zatím spíš smích, pakt o migraci naše republika odmítla a snad už nikdo nevyhlašuje, že prokazatelní ekonomičtí migranti mají právo na náš azyl. (Válečným uprchlíkům ovšem pomáhat budeme. Ani zelené myšlenky životní úroveň Čechů zatím moc neohrožují.

Žluté vesty ještě shánět nemusíme. A na problémy, které máme my tady – až se probereme a vydáme se do ulic – se bude hodit, kromě rudé, barva jakákoliv.

O hudbě, kultuře, společnosti i hovadinách