Dá se říct, že se máme skvěle. Tak, jak jsme se ještě nikdy neměli. Žijeme v rozumném podnebním pásmu a možná to tak bude i dál, i když někteří pesimisté tvrdí, že se u nás zanedlouho budou pěstovat pomeranče. Ekonomicky jsme na tom docela dobře a jsme si toho vědomi, i když leckdo kouká přes Šumavu, že jiní se mají líp. A pesimisté tvrdí, že to dobře už nebude dlouho trvat, protože následky Covidu, rozhazování současné vlády a Green Deal Evropské unie. Zřejmě se moc nemýlí. Nejsou tu zástupy migrantů a taky není terorismus. Extremistické směry jsou slabé, tak nám akutně nehrozí přesun k fašismu nebo komunismu. Ano, někteří politici – hlavně ti, co hlásají boj proti korupci – kradou. Ale zvolila je v dobrém úmyslu většina voličů, takže je vlastně všechno v pořádku.

Ne že bychom neměli žádné problémy. Ale abychom před nimi mohli zavírat oči, vymýšlíme problémy jiné. Před časem tu vznikla strana na protest proti Ochrannému svazu autorskému a vůbec autorským mafiím. Že vznikne politická strana proti očkování, by nás před dvěma lety nenapadlo ani ve snu. Máme strany, které nás chrání před migranty. Protože ti by brali Čechům práci, kterou Češi nechtějí dělat.

Ke každému problému se společnost rozdělí na dvě skupiny, které na sebe nevraží a útočí. Internet a sociální sítě jsou pro to ideálním prostorem. Nevyřeší se tam vůbec nic, ale máme pocit, že jsme to těm druhým nandali. Očkování a neočkování. Elektroauta a spalovací motory. Cyklisté a automobilisté. Dálnice a cyklostezky. Železnice a silniční doprava, Venkov a město. Morava a Praha. Mladí a staří. Další témata stačí vytáhnout kdykoliv je potřeba. Pravdy, polopravdy, nepravdy a lži.

Do toho ještě volby a předvolební kampaň. A těch lží je najednou tisíckrát víc. Všehoschopní politici a píáristé je šíří po sítích a věřící lživých náboženství je s radostí posílají dál.

Mějte se před nimi na pozoru.

+ Ptali se mě, co dělat, když musíte mít respirátor k tomu, abyste si mohli koupit respirátor. Trvalo mi, než jsem to vymyslel. Zavoláte od obchodu, kde je mají, zeptáte se, kolik stojí, položíte obnos na práh prodejny a vyčkáte, až tam prodavač položí žádané zboží. Nasadíte si respirátor, hrdě vstoupíte do obchodu a koupíte si deset dalších.
+ Složitější to bylo v pondělí ráno, když jste jeli poprvé po začátku pseudo-lockdownu do práce. Kontrolní orgán po vás mohl vyžadovat potvrzení o tom, že jedete do práce, kde pracujete. Které jste neměli, když to vláda vyhlásila teprve v soboty. Ale dá se předpokládat, že kterýkoliv policista nebo voják na čekpointu je inteligentnější než kterýkoliv člen vlády, takže jste se nakonec nějak domluvili. Ostatně na výlet nebo za kulturou by tak brzo ráno jel do jiného okresu asi jenom blbec.
+ Zvláštní postavení mezi službami mají autoservisy, které jsou nově uzavřeny, ale zároveň otevřeny. Převedeno z úředního jazyka fungují a pracují, ale zákazník do nich nesmí vstoupit. Předávání vozu se odehrává pod širým nebem (není uvedeno, zda to musí být v blízkost servisu nebo třeba na druhém konci města). Automobilisté si tak užijí trochu jara. Každopádně na předávání je vhodné vybavit se deštníkem.Tento postup by se mohl praktikovat i v jiných službách. Třeba potřebujete sepsat kupní smlouvu. Sejdete se s notářem v parku, dohodnete se na detailech, notář skočí do kanceláře, sepíše smlouvu a donese vám ji do parku k podpisu.

část první
+ Praha je kraj, okres i obec. Pokud nemáte psa, můžete se vydal až k hranicím Prahy, třeba do Klánovic nebo na Zbraslav. Pokud ale máte psa, můžete se s ním vzdálit maximálně pět set metrů od svého bydliště. Pokud jdete na procházku žádného psa nemaje, napište si čestné prohlášení pro kontrolní orgán, že psa nemáte. Jestliže psa máte, ale nebydlíte s ním ve svém trvalém bydlišti, musíte psa tajně přemístit do trvalého bydliště a tam s ním chodit 500 metrů kolem baráku. To ovšem neplatí, když má pes trvalé bydliště jinde než vy. Psa si můžete za účelem procházky i vypůjčit, ale v tom případě mějte u sebe souhlas majitele psa. Jestli můžete kroužit se psem jen kolem bydliště jeho majitele nebo i kolem vlastního bydliště, opatření neuvádí.
+ Lidé, kteří budou cestovat mimo okres na svou chatu nebo chalupu v jiném okrese, protože v ní bydlí. Podle doporučení vlády se mohou kontrole na cestě jako doklad ukázat složenku za plyn. Pro ty, co plyn nemají, to bude asi problém. Mohou ale tvrdit, že si chystají plyn zavést a prokázat se nabídkovým letákem od plynárny.
+ Máte-li děti ve střídavé péči, můžete si je střídat, jak potřebujete. Bez problémů si pro ně můžete dojet třeba z Aše do Jablůnkova. Mějte ale u sebe rozhodnutí soudu a střídavé péči a rodné listy dětí. Obdobně to platí, i pokud má někdo děti ve střídavé péči s několika partnerkami a sváží je z celé republiky.
+ Pokud jdete ven, v mezidomí samozřejmě s respirátorem FFP2. V lese nebo v poli už bez něj, ale musíte přesně vědět, kde jsou hranice katastru vaší obce. Jinak vás čekají problémy. Nepředstavujte si, že na hranici obce je cedule s jejím názvem – to u silnice. Ta je tam jen proto, abyste mohli zaplatit pokutu za nedodržení rychlosti. Ale hranice obce není označena ani v krajině ani na mapách. S jedinou výjimkou mapy katastrální. Ta je uložena na katastrálním úřadě v okresním městě. Tam si můžete zajet a mapu si nechat ofotit. Když vás zastaví policista, vysvětlíte mu důvod své cesty právě takhle: Jedu na katastr! Policista bude možná udiven, protože takový pohon auta nezná. Pohodlnější bude, když si tam zajede až skončí třítýdenní uzávěra. Jenže to už nebudete žádnou mapu potřebovat.

1.-7. Vláda bude měnit a opravovat některé body ze schváleného opatření, ale bude tvrdě vyžadovat jejich dodržování.
7. Demonstrace na Václavském náměstí bude divočina. Policisté nezasáhnou, protože budou všichni na silnicích.
8.-14. Vláda bude opravovat opravené body ze schváleného opatření. Nezávisle na sobě je budou vysvětlovat ministr Blatný, ministr Hamáček a premiér Babiš. Každý jinak.
15. Nemocnice zastaví příjem pacientů, protože na parkovišti sanitek se bude hromadit špinavé prádlo. Vláda konečně otevře prádelny.
16. Ministr Plaga vydá konečně pokyn, jak se žáky mateřských škol, kteří jsou od 1.3. na distanční výuce, a podá žádost ministryni Schillerové na uvolnění prostředků pro nákup počítačů pro ně.
18. Ve Sněmovně proběhne pěstní souboj mezi ministryní Maláčovou a ministryní Schillerovou kvůli náhradám osob v karanténě.
19. Vláda požádá o prodloužení pseudo-lockdownu o další dva týdny.
20. Nastane první jarní den.
21. Na celodenním zasedání Sněmovny o prodloužení ukáže poslanec Volný na všechny, co mají krev na rukou.
23. Ministr Havlíček sdělí, že zákaz provozu lanovek a vleků se nevztahuje na lanovku na Petřín. Zároveň uvede, že od 15. dubna mohou být všechny lyžařské vleky v provozu.
27. Geodeti začínají zaměřovat hranice jednotlivých okresů tak, aby tam v budoucnu mohly být postaveny ploty.

Trochu Orwell.

Staré lidové moudro praví: Kdo pil, umřel. Kdo nepil taky. Jak z pohledu dneška?  Jsme národ šikovných lidí, ale řídí nás nemehla. Do třetice: Mohli jsme si vybrat mezi nízkým počtem obětí za cenu drastických restrikcí a vysokým počtem obětí za cenu pokračování normálního života. Ve výsledku máme díky vládě vysoký počet obětí při drastických restrikcích.

Můžete se tisíckrát zaklínat, že i jiné země mají problémy. Jistě. Ale jen my jsme na neslavném vrcholu pyramidy, nejhorší v Evropě a nejhorší asi i na světě. Na to, abychom dosáhli takových „úspěchů“, nepotřebujeme zvláštní geografické nebo klimatické podmínky. Záleží to na dvou faktorech. Těmi jsou lidé a vláda.

Vláda je sbor složený z osob bez odborných schopností, jejichž jedinou devízou je loajalita k premiérovi a oligarchovi v jedné osobě. Příklady kopanců, opomenutí či nesmyslných rozhodnutí, najdete na každém kroku. Některé hlasy je berou v ochranu s tím, že jsou to jen vykonavatelé nesmyslných příkazů premiéra, které se kříží mezi zmateným zachraňováním potápějící se lodi a populistickým snažením o voličské hlasy.

Lidé na začátku jarního poločasu ještě vládě jakž takž s rezervou věřili, ale s narůstajícím množstvím chyb, nekomunikace a lží ta důvěra klesala k nule. Opatření se zpřísňují, vláda se nedrží ani vlastních pravidel a posílá policii na ty, co někde na kopci staví s dětmi sněhuláka. Pravidla nemají žádnou logiku a nikdo je ani nevysvětluje. Vyrůstá kolem toho pocit, že kluzká pravidla mohou být v případě potřeby použita proti někomu, kdo bude „zlobit“. Trochu Orwell.
Pro část občanů je to zatím stále ještě převážně nepohodlí, omezování a ústrky. Ale pro jiné je to už záležitost přežití. Úspory zmizely, nezaměstnanost roste. Pomoc státu je nedostatečná, pomalá a příšerně byrokratická (ministryním a úředníkům jde víc než o pomoc potřebným o ostražitost, aby neproklouzl někdo bez nároku). Napětí narůstá. Češi nepůjdou na barikády. Ale může se stát, že jednoho dne se na vládu a na všechny ty zákazy a příkazy prostě vykašlou. Všichni nebo většina. Zvlášť když sledují, jak na pravidla dlabou Hnilička, Šlégr, Havlíček nebo Monika, a nic se neděje. Takový zákaz cest z kraje do kraje nebo hermetické uzavírání některých okresů je už hodně za, a cokoliv podobného může být tou rozbuškou.

Pak už nebudou pomáhat vládní výzvy a prosby, ani represe. Bude to vláda, která už nebude vládnout. Zatím to ještě předstírá. 

Kdosi si všiml – pravděpodobně v letadle při návratu ze Srbska – že některé okresy České republiky mají výrazně tmavší barvu. Že tam je víc nakažených. A učinil rozhodnutí, hojně užívané ve středověku, když nějaká oblast byla zasažena morem. Dotyčné okresy hermeticky uzavřít, nepustit nikoho ani dovnitř ani ven. Stovky policistů obsadily na hranicích okresů checkpointy jako za intifády a osobitým způsobem tak naplňují slogan Pomáhat a chránit. Samozřejmě už nestřílí po nikom, kdo by chtěl tu hranici ilegálně překročit. Lidi jen vracejí zpátky – buď tam nebo ven – pokud nemají zásadní důvod k opuštění okresu, například cestu do zaměstnání. Práce tvoří výjimku, protože přináší státu daně. A tak je nutné přimhouřit oko, když jedete do sousedního okresu makat a přitom radostně roznášet Covida po pracovišti. Ke cti promrzlých policistů na stanovištích doufejme, že vás pustí s akutní manželkou na cestě do porodnice a nebudou na to chtít papír.

Kromě hermetické uzávěry se život v regionu koná jako před tím. Co bylo zavřeno, je zavřeno, lidé se nemají hloučkovat a trousit se po ulicích. Ale do regionu nenajedou týmy zdravotníků a nebudou ošetřovat, kontrolovat, testovat, trasovat nebo očkovat. Vakcíny nejsou a ta troška, co zbyla, vystačí sotva na druhé očkování. Občas startuje vrtulník a veze maroda z Chebu do nemocnice v Kyjově. Nabídnutou pomoc německých sousedů nepotřebujeme, protože – jak pravil jeden ministerský úředník – pak bychom museli pomáhat zase my jim.

Tak v klidu počkáme týden dva, než číslo R a číslo Pes tady klesnou, zrušíme opatření a policii přesuneme do okresů, kde to mezitím vyskákalo a kde bude zřízeno nové covidové ghetto.  Postupně se tak vystřídáme a promoříme všichni a nastane spokojenost, jak jsme to úspěšně zvládli.

První středa v měsíci je u nás kromě zkoušky sirén, také dnem tříděného odpadu. Bioodpad netřídím. Kompostuji. Vybité baterie a slepé zářivky nosím do elektroobchodu, ten mám za rohem. Třídím papír a plasty. Ty se celý měsíc pytlují modře a žlutě a první středu se odvážejí. S papírem jsem na tom dobře. Jednak jsem dost plodný autor a něco se mi i nepovede. Nemluvě o naprosto zbytečných letácích, co mi chodí do schránky. Nové laky na nehty nevyužiju a SPD nebudu volit. Nějaké papírové obaly. I když těch plastových hrozí daleko víc.

Na plasty je žlutý pytel. Taky vám připadá debilní, že si koupíte malý šroubovák a je zavařen v neproniknutelné plastové folii A4, kterou lze otevřít jedině nůžkami na plech? Přes internet objednávám dost často. Velká krabice (zpracovat do modrého pytle s papírem), plastové bublinky, plastové vločky, plastové lepící pásky. Lahve od oleje, octa, saponátu, ostřikovací směsi, motorového oleje. Stará CD a krabičky na ně. Plastové věci, co byly v domácnosti, a už jsou staré, špinavé, popraskané. Kelímky od jogurtů, které jedna moje známá třikrát vymyje horkou vodou a saponátem, než je odloží do tříděného odpadu.

Na konci měsíce máme plný žlutý pytel: Vinylové plasty;  polyethylen (PE) polypropylen (PP) polyvinylchlorid (PVC) polystyren (PS) polymethylmethakrylát (PMMA); polyamidy (PA); polyestery (PES) polyethylentereftalát (PET); polyuretany; fenoplasty; aminoplasty; polysiloxany (silikony), fluoroplasty; Teflon a vše na co jsem zapomněl.

Nejsa organický chemik, nerozlišuji polyvinylchlorid od silikonu. Vlastně je mi to fuk: Třídím plasty! Jen mi trochu vrtá: když všechny tyhle polykdeco smíchají dohromady a semelou, dá se z toho pak něco smysluplného vyrobit?

No já vím. Už jsem zticha. Furt lepší, než aby to končilo – jako ta ušní šťourátka – v proudu řeky Jang’c’Tiang.

Vzpomněl jsem si na jednu svou starší básničku:

EKOLOGICKÁ
Zeptal jsem se Vlasty
Co mám dělat s plasty
Mám s ní zůstat ve styku
Potřebuje plastiku

Blatný je na odpis. Možná nezaslouženě. Prý otázka nějakých dvou týdnů. Tvrdí to kuloáry, politologové a snad už i media. Zmatků za jeho období ve funkci bylo požehnaně, ale zas to nebylo víc než za předchozích ministrů. Do téhle vlády se hodí každý popleta. Ale to, co ministru Blatnému láme vaz, je jeho sdělení národu, že král je nahý. Jen třicet procent nebožtíků ze statistik zemřelo skutečně na Covid. Neslýchané! Národ se má bát. Vláda to potřebuje. Bez národního strachu se těžko prosadí třeba nouzový stav.

Ale najednou se zjišťuje, že není koho za něj. Lidi došli. Takoví, aby byli loajální k premiérovi, a přitom aspoň trochu organizačně schopní, už nejsou. A taky se po těch odehrávkách z minulého roku nedivme, že se do funkce ministra nikdo nehrne. Už se neozývají ani vtipálci, kteří by navrhovali Karla Havlíčka do čtvrté vládní funkce. Naopak se objevily myšlenky, že zdravotnictví by si mohl přibrat Andrej Babiš. Dobrá perspektiva. Aspoň by to všechno šlo do kytek rychleji, myslí si mnozí. A tak údajně jediným reálným kandidátem je Roman Prymula. Poté, co jsme zažili kolosální hniličkiády a největší rošťáci dál přežívají ve funkcích, je nějaká noční hospoda na Vyšehradě nebo soukromé podnikání ve zdravotnictví skoro banalita. A to už se nacházíme ve společnosti, kde v případě potřeby může být ministrem spravedlnosti Radovan Krejčíř nebo Jiří Kájínek

V kelímku

Vláda zakázala odnášení nápojů v kelímcích od restauračních okének.
Premiér Andrej Babiš, který tento zákaz podepsal, se podivil, kdo na tuhle pitomost přišel.
Vláda na základě toho pitomost zrušila ke všeobecné spokojenosti.
Můžete si tedy nakoupit v okénku a odnést nápoj v kelímku.
Mezitím ovšem zákaz vyšel ve Sbírce zákonů, čímž nabyl právní moci.
Nakoupíte-li si v okénku nápoj v kelímku, můžete si ho klidně odnést kamkoliv, ale můžete být za to pokutováni.

** **

Základní nepotřeby.

Vláda přesunula občany ze třetího do čtvrtého stupně PES.
Ovšem s řadou změn.
Občané mají právo pohybovat se v prostoru takto: V noci (23-05) vůbec, přes den jen za účelem cesty do zaměstnání, za zdravotními a úředními účely, za péčí o jiné osoby a k nákupu potravin, léků a základních potřeb.
Jiné cesty nejsou povoleny.
Vláda změnila PES 4 tak, že ostatní prodejny a služby zůstávají otevřeny.
Z výše uvedeného vyplývá, že občané nesmějí do těchto prodejen a služeb vstupovat, protože se v nich neprodávají základní potřeby.
Je od vlády záslužné, že povolila otevření prodejen nezákladních potřeb a služeb bez zákazníků. Stát  jim totiž nebude muset kompenzovat ušlé výdělky.

(Vycházení obyvatelstva bylo zakázáno pouze za Heydrichiády.)

** **

Dva psi.

Pětistupňový pes – od čivavy po bernardýna – je něco, co nám může cizina závidět. Ale vypadá to, že nesplnil svůj účel především mlžit. Tak jako většina lidí pochopila princip tajemného čísla R, jeď už se zase začínají objevovat jedinci, kteří pochopili i toho pětipsa. Navzdory pravidelným ministerským změnám a úpravám. Ale snad aby těm pejsánkům nebylo stupních smutno, rozhodlo se ministerstvo, že v každém stupni budou psi dva. Jeden bude započítávat i nové antigenní testy, druhý bude počítat jen klasické PCR testy. Pak vláda použije toho z obou psů, který se jí bude lépe vyhovovat příštím omezením.
Že budou při použití zadarmových antigenních testů přísnější omezení potřeba je, jasné. Větší množství testů samozřejmě zvýší i počty nakažených.

Nestranný pozorovatel, který neprožil mládí a dospělý věk ve městě Kocourkově, netuší, co se to tu děje. Pravda je, že i pozdní normalizační socík měl směrem k obyčejným nějaké mantinely, dokonce i náznak jakéhosi (perverzního) řádu. Po letech relativní svobody se nám to najednou vrací v mnohem zběsilejší formě.

Zdaleka nejen poslední kovidový rok, ale sedmileté vládnutí nastolené Ištvánem a Šlachtou, cíleně likviduje podnikání těch malých a středně podnikajících občanů. Tato vláda velkokapitalistů podporovaných komunisty a za spoluúčasti sociálně demokratických snaživců vymýšlí daňová nastavení, vyrábí EET, zaklekává na poctivé podnikatele. Naopak podporuje ekonomickými nástroji velký kapitál a prchaloidní propagandou nabízí šidítka těm nejchudším výměnou za hlas ve volbách.

To vše je stále nedostatečné. A tu přichází Covid jako skvělý nástroj totálního omezení. Zavřou se restaurace, provozovny služeb, malé obchody, drobní řemeslníci. Zatímco hypermarkety mohou mít otevřeno a mohou prodávat úplně všechno včetně bot a knížek. A zisk z předvánočních nákupů vesele odtéká na Kajmanské ostrovy. Co za to a komu?

Část společnosti uznává, že s Covidem musíme zápasit, ale kritizuje vládu za její každodenní příkazové kotrmelce, zatímco druhá část je spokojena s tím, jak těm „podnikavcům“ ve vybraných sektorech vláda zasolila.  

Podnikatelům malým českým a domácím, včetně hospod, se podstrčí vějička. Otevřeme Pes-tři. A oni nakupují, aby mohli prodávat. Ale za tři dny jim to zase zavřeme, aby si nemysleli. Náhrady proti jiným státům v Evropě zoufale minimální, a hlavně s vydatnou papírovou buzerací. A nějaká malá náhrada za to, že jste celý duben měli zavřeno, vám přijde na účet v půli prosince. K úředníkům s vyššími platy než jsou v produktivních sektorech a s definitivou, vzhlíží všemi okopávaný podnikatel prosebným pohledem.

Samozřejmě dál vyplácíme evropské dotace Agrofertu, třebaže nám na to Evropa nic nedá, když tak švindlujeme. Zvyšujeme platy úředníků státu. Půlbilionová sekyra v rozpočtu státu taje jako globálně oteplovaný sníh a brzo už z ní nic nebude. Jen ještě pár dárečků, napřesrok budou zase volby. S novým rozpočtem si střihneme další půlbilion. A to ještě komunisté ve vládě by rádi připravili NATO o našich deset miliard.

Vláda tak krok za krokem realizuje vlhký sen pseudoodboráře Dufka, že všichni ti kavárníci, hospodští, divadelníci, koncertní umělci, průvodci z hradů a muzeí, klempíři a zahradníci, zvukaři, sládci a výtvarníci, redaktoři a půjčovatelé lodiček budou od příštího podzimu zaměstnáni někde ve fabrice u pásu.  Mnohem spíš však v evidenci úřadu práce.

Ministerstvo zdravotnictví ústy ministra Blatného nám sdělilo, že se v pondělí začne rozvolňovat. Ústřední krizový štáb nám ústy předsedy Hamáčka sdělil, že rozvolňovat se buď bude nebo nebude. Věděl jsem, že nás vláda nenechá bez informací. * Nemocnice omezují odběrová místa, o testování na covid-19 klesá zájem. Buď klesá počet nakažených nebo lidem docvaklo, že čím méně se bude testovat, tím bude méně pozitivních a tím se dřív posuneme do lepšího stupně PES. * Podle statistik údajně jen třetina obětí u nás zemřela pouze na Covid-19.  

Meteorologové připouštějí, že pětisetleté sucho letos nenastalo. Pole jsou podmáčená a další vodu už nepřijímají. Ale je možné, že pětisetleté sucho za dalších pět set let zase přijde. * Sněmovní rozpočtový výbor nepřijal vládní návrh rozpočtu na rok 2021. Pro hlasovali jen poslanci ANO. * ČR propadla v oblasti genderové rovnosti o devět příček na současnou 23. pozici z 28 členských států. Rovnost pohlaví u nás dosahuje 56,2 bodů ze 100. Hůře jsou na tom jen Polsko, Slovensko, Rumunsko, Maďarsko a Řecko.

Propojení Jana Bobošíková – Hana Lipovská (+ Jiří Ovčáček) nám zřetelně ukazuje, jak významná byla televizní stávka z přelomu let 2000/2001 právě proti postnormalizačnímu jmenování Bobošíkové programovou ředitelkou ČT. (Sháněli jsme tenkrát s Hankou na Silvestra odpoledne telefonem z chalupy suché záchody pro zamčené stávkující zpravodajce. Povedlo se.) Vypadá to, že bude možná zapotřebí televizní protest znovu opakovat. Je nepřekvapivé, jak představitelé komunistů společně se špičkami katolické církve vysílají do boje za zničení ČT svoji loutku Hanu Lipovskou. Česká biskupská konference, která Lipovskou do rady nominovala, prý s ní ale nemá nic společného.

PES – OSA – EET – PENAM – Ozbrojený jelen!

Dvakrát ze svěřenských. EU neproplatí stomilionovou dotaci na toustovou linku pro Penam, součást Agrofertu. Stát ji ale už proplatil, tak se čeští daňoví poplatníci prohnou. * Do Bečvy opět unikla neznámá látka.

Zpráva z tisku: „Prymula se vymezil proti Blatnému. Nelíbí se mu tabulka PES a zpochybňuje vládní nařízení“. Perou se mezi sebou imunologové i ministři. Tak si vyberte někoho z nich, komu budete věřit. Protože důvěra ve vládu je důležitá pro to, abychom se z toho vyhrabali.

Ochranný svaz autorský (OSA), který vybírá od restaurací autorské poplatky, oznámil, že i během druhé vlny pandemie nebude od uzavřených provozoven tyto poplatky vyžadovat. To je opravdu velkorysé.

Ze zavřených restaurací stále proudí údaje do centra EET, i když je systém dočasně (a možná úplně) zastaven. Trochu to připomíná zcela prázdný rychlík mezi dvěma městy, kde nikdo nebydlí. Taky by vás zajímalo, co teď dělají úředníci, kteří byli pro zpracování EET před časem státem přijati?

Hromadné propouštění v září a říjnu oznámilo 41 zaměstnavatelů. O místo přijde 3100 zaměstnanců. Zhruba 40 procent rušených míst se nachází v Moravskoslezském kraji. Vyplývá to z údajů generálního ředitelství Úřadu práce ČR. Ano, bude líp.

Lov na Šumavě. Vyplašený jelen těsně minul střelce, nabral jeho kulovnici na parohy a zmizel. Myslivci z oblasti kolem Lipna se teď bojí do lesa, když je tam ozbrojený jelen.

Milion chvilek nabídl umění možného v dnešní pandemicky pošahané době. Samozřejmě videoudálost v žádném případě nemůže nahradit naplněnou Letnou. V rámci možností i prvopokusu se toho Milionáři zhostili víceméně úspěšně. Hosté byli špičkoví (méně by stačilo, a to i písničkářů), ale i na nich bylo znát, že mluvit k třem stům tisícům je daleko víc nabíjí. Dramaturgicky je rozhodně nutné zkrátit stopáž. I když počty připojených se nedaly s Letnou srovnávat, experiment ukázal cestu pro případ, že třeba budeme s epidemiemi žít roky. A dalším pozitivem události byl fakt, že Milion chvilek pokračuje i bez Mináře v dobré kondici. A že prorůstá svými filiálkami i do těch nejmenších měst.

Naši nejmenší byli nadšeni z nástupu do školy. Ani se jim nedivím. Když se během školního roku vyučuje tak dva měsíce a zbylých deset jsou prázdniny, je jít do školy radost. Do dalšího zavření škol se prvňáčci mohou naučit páté a šesté písmenko.

Větší zábava je v obchodních centrech. Už jsem (včera) napsal návod, jak kolem sebe vytvořit nenarušitelnou plochu 15 metrů čtverečních (nalistujte si, ať jste řádně proškoleni). Uvnitř obchodů se to dodržuje, před vchodem se ale tvoří nekonečné fronty s hustotou 15 lidí na metr čtvereční. Matka i dítě musí mít každý svůj košík, stejně tak vozíčkář a jeho doprovod. Jak se v té frontě vede maminkám s kojenci, lidem o berlích nebo slepcům, nikdo netuší. Ovšem všichni mají teď možnost nakoupit si večer až před devátou a pak úprkem domů, aby to stihli do policejní hodiny. Prodavači možná budou v obchodech i přespávat. Jednadvacátá hodina se týká všech obchodů a služeb, včetně psích salónů.
A Bečva! Navrhuji takový adventní smír mezi veřejností a Andrejem Babišem, Richardem Brabcem a hnutím ANO: My budeme vědět, že ryby otrávila DEZA a oni si budou myslet, že my to nevíme. Závěry vyšetřování budou prý oznámeny 20. prosince (zajímavé, že to je také konec nouzového stavu).  Budeme mít předvánoční starosti, po Silvestru to vytěká, a když ne, překryje to Mára nějakou jinou kauzou.

i podzimní nepohodou, znuděni televizí, Netflixem i knížkami upadáme postupně do letargie. Informační stoky jsou přeplněny aktuálním číslem R, dnešními počty nakažených a zemřelých i trvalou diskusní řežbou mezi odmítači a apokalyptiky. Někdo po očku sleduje i řady tiskovek, kde vláda, strany, hnutí a mnozí další nám sdělují své postoje k situaci i k tomu, co nového teď zas nesmíme.

I z toho, co je vidět nad čarou ponoru, je zřejmé, že vláda jedná chaoticky, vždy pár kroků za situací. Ministři látají vzniklé díry a jejich ospalé úřednictvo se nepřetrhne a vymýšlí, jak to nejde. Tři ministři zdravotnictví za jediný měsíc mluví za vše. Což ale neznamená, že by ostatní členové vlády nebyli také na výměnu. Premiér má zásadní problém: Došli lidi! Tedy takoví, kteří by byli zároveň stoprocentně loajální vůči svému šéfovi a majiteli ANO a zároveň by byli schopní. Že v sociálně demokratické části kabinetu je to stejné v oranžovém, si nemusíme vykládat. Premiérova pozice je tristní. Jestliže před sedmi lety při nástupu do vlády měl Babiš na všechny něco, teď mají všichni něco na Babiše. Jede to ze všech stran: trestní stíhání, Čapí hnízdo, korunové dluhopisy, střet zájmů, závěry Evropské komise, zaklekávání státu na konkurenty Agrofertu, odvlečení syna na Krym, prohrané volby, Bečva, nezvládnutí druhé vlny, půlbilionový schodek utrácený za předvolební dárečky ANO, návrh rozpočtu na příští rok jako cár papíru…

V kuloárech a mezi analytiky se šíří spekulace. Vypadá to, že do věci se vloží prezident. Babišova vláda se odporoučí a Zeman si sestaví úřednickou vládu podle svého vkusu. Vyústění má zatím dvě verze. 1. Umožnit Babišovi odpočinek a zametání všech jeho neduhů pod koberec, aby k parlamentním volbám se vrátil silný a ANO se pokusilo je vyhrát. 2. S Babišem už prezident nepočítá, s úřednickou vládou sám obsadí všechny důležité posty a hlavně stvrdí dukovanskou smlouvu s Rosatomem. Čímž dovleče Česko do závislosti na Rusku a Číně a dál se ani nedívejme. Demostrace těžko, budeme mít prodloužený nouzový stav. Demokratické volby pak mohou dopadnout jakkoliv skvěle, vše podstatné už bude upečeno nesestřelitelnými smlouvami.

Pravda, je to zatím jen spekulace…

Šéf americké automobilky Tesla Elon Musk ve čtvrtek zpochybnil spolehlivost antigenních testů na koronavirus. Tvrdí, že si nechal ve stejný den udělat čtyři testy, přičemž dvakrát byl výsledek negativní a dvakrát pozitivní.
V Madridu rychle klesají počty nakažených navzdory intenzívnímu nočnímu životu. To u nás můžete večer udělat 1984 kroků se psem, ale zato jsme covidovými premianty.
Vývoj epidemie vykazuje zejména v posledním týdnu známky brždění, poklesy jsou ve významných procentech, prohlásil v pátek šéf zdravotních statistiků Ladislav Dušek. Reprodukční číslo se pohybuje mezi 0,7 a 0,8. Nicméně ministr zdravotnictví požádá vládu o prodloužení nouzového stavu o dalších třicet dní. Znamená to zřejmě, že obchody a služby se otevřou 21. prosince a do 23. prosince si všichni nakoupí všechno na Vánoce. Dá se předpokládat, že pokud se všichni nepošlapou, tak se aspoň všichni nakazí.

Češi mají teď v peněženkách nejvíce bankovek a mincí v historii. Řada lidí hotovost vnímá jako jistotu a v dobách krize si tak tvoří rezervy. Koncem září v zemi obíhalo bezmála 685 miliard korun v hotovosti, což je skoro o 50 miliard víc než v únoru. Přitom se mnohem víc platí bezhotovostně. Češi zřejmě čekají run na banky nebo měnovou reformu.

Donald Trump poprvé uznal, že Biden vyhrál volby. Ale nikde nezaznělo, že on je prohrál. A jeho právníci chystají další žaloby na výsledky.
Majstštyk: Přímo v Teheránu zastřelili agenti Mossadu dvojku Al-Kaidy, teroristu Al-Masrího.
Skupina poslanců navrhuje odebrat dotace Vodičkovu Svazu bojovníků za svobodu. Komunista Filip tvrdí, že v tom případě KSČM nepodpoří rozpočet. Nepozveme si sem Mossad?
Daniel Hůlka vrátil Zemanovi státní vyznamenání. Poštou! Kdo další?

Tak to vidíte. Stačilo, aby se snížil počet testovaných, a počet nově nakažených klesá. Zatím tedy neklesá exponenciálně, ale uvidíme. Budou nám to asi trochu kazit klienti domovů seniorů, kteří jsou testováni povinně. Však také vláda – kdyby snad někdo ze staroušků výtěr bojkotoval – vyhlásila tvrdé sankce, které provinilcům strhávali z důchodu asi osmdesát let. Ale zatím se tam moc netestuje, nějak hapruje distribuce, kterou velmi chválil premiér.  Tak snad bude v dalším týdnu ještě koho testovat.

Projekt kanálu Labe – Odra – Dunaj je megalomanský, nákladný, škodlivý, a především zbytečný a zastaralý. Protesty odborníků, institucí i občanů se množí, a to je ještě mnoho těch, co hlásí, že na takovou kravinu nemá cenu ani reagovat. Teď se k protestům připojilo i město Ostrava vedené Anem a píše ostrý otevřený dopis premiérovi. O průplavu snili i velcí Češi jako Karel IV. Nebo Tomáš Baťa, ovšem v dobách, kdy doprava po řekách ještě smysl měla. Dnes už není po vodě co vozit. Projekt nám zbyl jako hračka jednoho obyvatele pražského hradu. Andrej Babiš je na něm závislý s ohledem na jeho kauzy. A tak vláda v dnešní rozpočtově zoufalé době uvolnila 10 miliard na přípravné práce. Po nás potopa, třeba i průplavem.

Podle studie by zrušení superhrubé mzdy (kterou prosazuje vláda) desetině zaměstnanců s nejnižšími příjmy přineslo maximálně stokorunu ročně navíc. Naopak v horní desetině nejvýdělečnějších zaměstnanců by si každý polepšil v průměru zhruba o 44 000 korun ročně. Také by se ale snížily příjmy státního rozpočtu o zhruba 80 miliard korun ročně. No když tak si půjčíme.

Někdy kolem jedenácté, zrovna jsme se chystali k snídani, když fanfáry z Libuše oznámily příchod hlavy a státu a jejích podpůrců do Poslanecké sněmovny. V očekávání projevu MZ jsem navrhl odložit jídlo na později kvůli zažívání. Ale studená vejce se studenou šunkou jsou pak na nic, tak jsme v sebeobraně uchopili nože a vidličky. V rozhlase bez obrazu by to asi bylo lepší. Ale proslov k rozpočtu na rok 2021 byl promyšlený a stravitelný. V duchu jsem se vracel k projevům téhož před nějakými pětadvaceti lety. Teď vyzval všechny k šetření v naší situaci a překvapivě slušně poslal vládu, Babiše, Maláčovou, ANO, ČSSD i odboráře do někam. Jmenoval několik oblastí, při nichž by stát mohl ušetřit: finanční dárečky všem a napořád, dotace firmám k projídání, vyzval ke zrušení daňových výjimek, na nichž by se možná ušetřilo 350 miliard. Jediné, na co nějak zapomněl, je propuštění armády zbytečných úředníků státu, což by byla úspora asi ještě vyšší. Zřejmě mu docvaklo, že mezi ty přebytečné úředníky by se dali započítat Mynář i Ovčáček.
Málem státnický projev. Je se bojím, že zítra to bude zase ten starý Zeman, co uráží kdekoho, nepovyšuje Koudelku ani rektory, nezve na ústavní schůzky šéfa Senátu a peče to s Putinem a Čínou. A ještě víc se bojím, že vládní hlasovací kombajn ty nepřeberné výdaje prohlasuje navzdory prezidentovi, opozici, ekonomům i zdravě myslící části národa. Za rok budou volby, dnešní koalice je pravděpodobně nevyhraje, ale tak aspoň rozvrátíme ekonomiku, ať se ti po nás zapotěj.

Hurá! Žáci prvních a druhých ročníků nastupují do škol. Stejně pokud se nebo někoho nakazili, tak to bylo doma. Z prvních dvou ročníků studia přišli zatím o pět měsíců. Předpokládám, že si taky nemyslíte nic moc o distančním vzdělávání hlavně v nejnižších ročnících. Jsem sice optimista, ale tohle je vzdělanostně poznamená na celý život, studium se změní k dohánění. Samozřejmě se to týká všech ročníků. Se školou by se mělo začít hned a všude.  No co, tak se ulehčí maturita třeba odmazáním dalšího předmětu. Stejně až to všechno nastane, bude tu už jiný ministr a jiná vláda.

Šéf zdravotnických informací Dušek navrhuje, aby se počty nakažených a mrtvých nezveřejňovaly každý den, ale tak jednou za čtvrt roku. Od toho by už byl jen malý krůček k „nezveřejňovaly nikdy“. To by pak mnohem lépe vyniklo, jak si naše vláda v pandemii dobře vede.  

Tak nám dopadly další volby. Nedá se napsat NAŠTĚSTÍ jen v Americe, protože se nás to bude asi dost dotýkat. Všichni Trumpovi právníci toho asi už moc nezmůžou, je dohráno. Citlivější duše jsou rády, že nevyhrál vidlák a hrubián, ti, co na to jdou víc s rozumem, sčítají, co se mu povedlo a co ne, a kam věci za čtyři roky posunul. Patrně dál než Obama za osm. Pokud jde o Bidena, mnozí o něm říkají, že je starý. Blbečkové! Je o čtvrt roku mladší než já. (Jenže já prezidenta Spojených států dělat rozhodně nechci.) Nemusel by být špatným prezidentem. Dá se ale čekat, že na něj začnou tlačit progresívní levičáci mezi Demokraty.
Výsledek, jak jsme si zvykli od nás i z jiných relativně demokratických končin, dopadl téměř fifty-fifty. Biden přispěchal s tím, že bude spojovat všechny Američany. I tohle známe z domova a víme, že ti, co mluví o spojování, významně pak společnost rozdělují.

Za září a říjen zemřelo v Česku na Covid s Covidem 2800 osob. Sedmkrát tolik, co za měsíce březen až srpen. Nemuselo se to stát, kdyby vláda plošné testování domovů seniorů, které zahajuje s potížemi a zmatky v listopadu, spustila už začátkem září. Všechna tato zařízení by nejpozději tento týden v úterý měla začít plošně testovat na koronavirus každých pět dní. Antigenní testy ale zatím asi 80 % domovům chybí.
A konečně dobrá zpráva: Vakcína, kterou vyvinuly společnosti Pfizer a BioNTech, je z 90 procent účinná při prevenci výskytu koronaviru u lidí. Výrobci mluví o milníku.
Zaměstnavatelé nesouhlasí s návrhem odborů na den volna 16. listopadu. ‚Zaplatily by to firmy,‘ říkají. Premiér Andrej Babiš řekl, že vláda nemá legislativní rámec na to, aby zaměstnavatelům pracovní volno nařídila. To byl jen takový pouťový balónek od vedení odborů, o kterých jinak už dlouho nikdo neví.
Celá země, nejvíc Vsetínsko, se halí do mlhy. Policie už přes padesát dní pilně vyšetřuje, kdo otrávil ryby v Bečvě.

Letos je všechno nějak jinak. Teď v listopadu jsme našli na zahradě za altánem pět krásných bedel. V normálních letech tam rostou hříbky. V září. Doufáme, že houby nám tam porostou pořád, ať už za Trumpa nebo za Bidena.
V roce 2021 budeme mít elektronické dálniční známky. Už nebudeme stát fronty na poště, nepřetrhneme známku při nalepování do předepsaného kouta čelního skla a kromě lednového mrazu nám už nebudou za nehty zůstávat zbytky té loňské. Dva roky by změna možná ještě počkala, zřejmě to urychlil Covid jako řadu dalších elektronických vymožeností. Na Slovensku už to funguje několik let.
Lidé se podivují, že jsou zavřené školy i malé krámky a kadeřnictví, ale vláda povolila ligový fotbal. Netuší hlupáčci, že budeme nejdřív otevírat ty aktivity, kde se točí velké prachy. Uvidíme, jestli další krok bude povolení koncertu Michala Davida nebo vystoupení Alexandrovců s Helenou Vondráčkovou.
Nejvyšší státní zastupitelství nám opatrně sděluje, že vyšetřování kauzy Čapí hnízdo potrvá minimálně do prosince. Může se ale protáhnout až do příštího roku. Nedivte se, čápi jsou teď někde v Africe.
Daňoví poplatníci zřejmě zchudnou o dalších padesát milionů. Vláda se totiž rozhodla, že bude bojovat s Covidem pomocí inzerátů, spotů, billboardů a vůbec placené reklamy ve všech mediích. Prostě otevřete noviny a ti virové budou zděšeně pelášit pryč. Těším se na tu kreativitu, když nás xkrát za den budou inzeráty nabádat k mytí rukou a k nošení roušek. Zlí jazykové tvrdí, že vláda takto obdarovává media, aby ta na ni byla v příštím roce hodná. Budou totiž parlamentní volby.

Dárek z biologické laboratoře ve Wu-chanu ochutnáváme už osmý měsíc a ještě dlouho si asi budeme užívat. Španělská chřipka prý vydržela dva roky. Jenže Číňanů je podstatně víc než Španělů, tak se nás čínský vir bude držet déle. Loni se před prvním letadlem z Číny lámala v pase celá naše vláda a ještě kdekdo, zatímco naše firmy telefonovaly na ministerstvo zdravotnictví své nabídky ochranných prostředků bez jakékoliv odezvy. Ale co byste chtěli v kontextu toho, že vrchní velitel armády, která je součástí NATO, je přítelem jeho nepřítele. Je to poněkud absurdní, ale na radnici v Kocourkově by vám to určitě vysvětlili.

Miloš Zeman je teď úplně zafačovaný v Lánech, a tak jediný, kdo nám na spolupráci s čínskými soudruhy zbyl, je KSČM. Její dlouholetý předseda nebo bývalý předseda (použijte, co se vám víc líbí) Vojtěch Filip koupil za svoje nebo za stranické peníze (použijte, co se vám víc líbí) velké množství respirátorů, nebo jak se to jmenuje. Komu je daruje nebo prodá, se zatím neví. Důležitá je informace, že firma, která mu ty věci prodala, by moc chtěla stavět atomovou elektrárnu v Dukovanech. To by komunisti chtěli taky.

Vláda, která by to měla řešit, nemá čas, je až po uši ponořena do řady nelibě zapáchajících problémů. Noci na Vyšehradě jsou horké od světel blesků Blesku, na běžícím pásu se mění ministři a když se nějaký najde, zjistí se, že se mu premiér vůbec ale vůbec nelíbí. Zápach mrtvých ryb v Bečvě konečně dolehl do většiny důležitých medií a že má Agrofert asi dost velký průser, dávají mlčící a zatloukající Policie, Česká inspekce životního prostředí i Babišův ministr Brabec tím nekonáním najevo. Preference ANO tají jako ledovce za globálního oteplování, opoziční strany se začaly spojovat, a aby toho nebylo málo, Evropská unie už zase otravuje se střetem Babišových zájmů a straší, že bude prd a ne dotace.

Do toho všeho sedí naštvaný národ doma, nikam nesmí a čte si o rostoucím počtu zemřelých a totální neschopnosti trasovat nakažené nebo ochránit domovy seniorů. Čím dál víc lidí si uvědomuje, že některá z drastických vládních opatření jsou zmatená, nekoncepční, jiná zbytečná a další zase opožděná. A všechna nás vedou k úpadku a chudobě. Věci už možná došly tak daleko, že už nás ani geniální Mára Prchal nezachrání.

Tak nám kleslo číslo R na 1,1. Zatím nevíme proč, ale je to skvělá zpráva. Roman Prymula před čtrnácti dny (to ještě ministroval) k této hodnotě vzhlížel jako k zázraku. Tak teď to ještě srazit na 0,8 a jsme za vodou. To číslo R znamená, kolik jeden nakažený může nakazit nenakažených. V tomto případě jednoho celého zdravého a jednu desetinu dalšího zdravého. To je takový skoro nerůst. Můžeme zapomenout na exponenciální funkce, stejně jsme zatím nepochopili, co to je. Rostoucí čísla nákazy nám sdělují, že brzy budeme zavirovaní všichni a chudák číslo R už nebude mít koho nakazit.

Nový ministr zdravotnictví vypadá docela rozumně. Je věcný, stručný a možná nebude vymýšlet blbosti. Ani se při nástupu do úřadu nedopustil rouškové panychidy v antickém stylu. Andrej Babiš to s ním asi nebude mít lehké, ministr vypadá, že mu půjde o zdraví, a ne o volební preference. Uvidíme, jak se ti dva porovnají. Ostatně vtip z bublin tvrdí, že ještě dva ministři zdravotnictví a budou Vánoce. A když nastupoval Prymula, taky jsme si většinově mysleli, že se to zlepší.

Docent Blatný tvrdí, že se bude zabývat čísly a trendy. Nikoliv dojmy a fámami. Nebude prý rozhodně v pondělí měnit to, co v pátek nařídil. A taky je přesvědčen, že lockdown teď není nutný, i když alarmisté v čele s politickým pohrobkem Davida Ratha Kubkem křičí, že bez totální uzávěry to nepůjde. Většina ekonomů tvrdí, že další lockdown řada oborů ekonomicky už nepřežije. Nedá se říct nic jiného, než Uvidíme. Mělo by nás ale zajímat, kam se teď zápas s koronavirem nasměruje. Zatímco šťouraly a troly bude zajímat jen to, kdo co kde podepsal a že si to nepamatuje.

Držme si palce, ale myjme si ruce, nosme roušky i na nose, tvořme jen hloučky, a ne velké shluky. Neposlouchejme extremisty, ani popírače a ani alarmisty. A nechoďme na demonstrace idiotů, kde se protestuje proti pomoci lékařů z USA.

To vše při vědomí, že zavírat obchody v neděli je hovadina, která ničemu nepomůže. Navíc škodí. Že školáci doma na distanční výuce, dospělí na home office a prarodiče, co neopouštějí domov, se všichni navzájem rychle nakazí, pokud se nestihnou povraždit. A že noční procházka s vodítkem v ruce je docela romantická. 

P.S. Investigativní šmudlové okamžitě vypátrali, že nový ministr předloni podepsal petici Milionu chvilek proti Babišovi. No a co? Čím víc bude ve vládě lidí, kteří nesouhlasí s AB (a ani nemusí o něm říkat, že je debil), tím rychleji se můžeme někam posunout. Já ji taky podepsal, tak třeba na mě čeká ministerstvo kultury.

Byl to jen takový chvilkový nápad, co mi bleskl. Ale dlouho nevydržel.

Ke státním svátkům mám divný vztah díky režimu, ve kterém jsem vyrůstal a žil. Ono to tenkrát v Předlistopadí žádná sláva nebyla. Na Prvního máje se muselo do průvodu, i když těsně předtím bouchl Černobyl. To už chodili jenom průvodiči, my byli v průvodu naposledy na základce; na práci pro všechny povinné nám nepřipadalo nic slavnostního.

Nový rok, Pondělí velikonoční a dva svátky o Vánocích, to byly volné dny, které si komunistický režim netroufal zrušit. Skutečné svátky státu byly dva: 9. květen a 28. říjen. První se slavil proto, že ten den – když už bylo skoro po všem a zbytky Wehrmachtu někde za Strakonicemi – dorazila do Prahy slavná Sovětská armáda. Ten druhý – vznik Československé republiky se slavil od jejích masarykovských počátků. Což komunistům po Únoru zrovna nevonělo, tak z toho udělali Den znárodnění. Jako Vznik ČSR se to vrátilo až v roce 1988 a to už celé znárodnění to začínalo mít nahnuté.

Moji rodiče i prarodiče vnímali vyvěšování vlajky o státních svátcích jako dík, že máme svou vlast. Za okupace schovávali vlajku za trámem a 8. května 45 už visela na domě. Nějak na mě tu vlast nepřenesli. Vnímal jsem, jak na úřadech vlálo internacionální dvojvlajčí, u nás doma už nic.

Přeskočím čtyřicet let a ještě třicet. Prostě mi bleskl nápad pověsit vlajku na státní svátek Vzniku ČSR. Držák na zdi ještě byl, tak jsem ho odrezil a natřel. Pak jsem v TV zahlédl zástup demonstrantů, co nechtěli nosit roušky, a sdělovali to hlasitě za současného zběsilého mávání českými vlajkami. Byl jsem vyléčen. S těmito vlastenci žádný svátek slavit nebudu.

Vlajku jsem sroloval do skříně. Třeba to ještě zkusím 17. listopadu.

Další odstavce vládního opatření si probereme příště.

Asi jsme od 17. listopadu 1989 nic takového nezažili. Tedy když pominu pražské zasedání Mezinárodního měnového fondu, jenže to šlo o bitky demonstrujících anarchistů importovaných z celé Evropy.

V celém představení vystupovala řada aktérů.
1. Lidé z HON, tedy z Hnutí občanské nespokojenosti. Frustrovaní nejen politickou a hygienickou situací, ale taky usilující dát o sobě vědět. Závistivě asi pokukují po Milionu chvilek. Roušky byly záminkou, jde o víc – rádi by se prosadili. Nějak. Ale vymyslet demonstraci na Staromáku, bez předchozích zkušeností a taky bez významnějších témat, je ukázkový diletantismus. Taky ostatně nečekali, že by zaujali davy, ale aby to vypadalo veliké, přizvali fotbalové fanoušky s jejich tvrdými jádry.
2. Ranaři z fotbalových klubů, kteří už delší dobu mají absťák z toho, že se nemohou týden, co týden vyřádit v kotli stadionu a případně se porvat po zápase. A servat se s policií je vyšší level.
3. Jedinci, jejichž svoboda je pošlapána rouškami. My, co máme tisíc výhrad k chaotickému konání vlády na jakousi demošku neznámého pořadatele nepůjdeme. Idealističtí prosťáčci ano.
4. Zvědavci, pozorovatelé a čumilové, očekávající, že se něco stane a pro ten případ vybaveni foťáky a kamerami nebo aspoň mobily. A neschopni pochopit, že když přišli na to náměstí, stali se a byli vnímáni jako součást toho protestu, i když si ve skutečnosti myslí cokoliv.
5. Policie vybavená a vycvičená, ale co bychom si povídali, možnost přímé akce, je lepší než dvacet cvičení někde na louce. Obrněné transportéry a stříkačky měla VB už v osmdesátých letech, ale my teď máme i koně!
6. Vláda, zmatená a vyděšená vývojem zdravotní situace i poklesem preferencí, obávající se opozice i lidu. Ale zase taková příležitost se dá využít směrem k ještě věrným voličům. Jako by ten HON z nebe spadl.
7. Media – přítomná i sledující a komentující. To vydá na několik týdnů v headlinech, dramatických záběrech, diskusích a analýzách. Nějaký záznam obrazu měli nejen profíci, ale úplně všichni. Jsme národ fotografů. Vždycky, když někdo z demonstrantů házel dlažební kostky na represívní složky, policisté vyběhli a zašlápli mu americky hlavu do dlažby. A nejméně padesát lidí kolem to fotilo a natáčelo. Asi tu policejní zvůli!
8. Konspirace. Pokud policie rozmístila provokatéry do davu, byl to skvělý výkon, aby policejní síla vypadala jako fanoušek Baníku. Ledaže by to BYL fanoušek Baníku. Petardy, boxery a podobnosti asi nemusela policie nikomu podsouvat, to patří k běžné výbavě i na stadionech. Povídal večer můj přítel Vladimír: To bude zase zítra ve facebookových alejích nablito.
My starší máme z osmdesátých let nějaké zkušenosti s demonstrováním i policií. Můžeme porovnávat. Jenže tenkrát se nedemonstrovalo za možnost snadnějšího šíření viru.

Organizátoři toho nesmyslu ze spolku HON si výsledek asi za rámeček nedají a pokuty budou splácet do konce života. Ale Babiš s Hamáčkem by jim měli poslat děkovné dopisy za to, co pro vládu udělali.

České dráhy odebraly průvodčím kvůli Covidu píšťalky. Jestli mohou pískat na prsty zpráva neuvádí. Horší je, že pandemie snížila zájem o cestování na 60 % normálního stavu a k tomu teď budou přispívat zrušené cesty studentů do škol. Všichni dopravci omezují a ruší spoje. Ostrava zakoupila rekreační doubledeckery pro zájezdy a výlety. Teď ale budou na py.. tedy mimo provoz. A tureckých docích rozebírají obří výletní lodě z celého světa. Ty už asi taky nebude nikdo potřebova

Zas nás někdo dělí na nesmiřitelné poloviny. Rouškaři kontra nerouškaři, lidé striktně dodržující všechna pravidla proti těm, co je dodržují výběrově nebo na ně kašlou.
Na začátku jsme pravidla dodržovali všichni. Jenže v průběhu času, jak se pravidla měnila někdy i dvakrát za den z nevysvětlených důvodů, ale spolehlivě díky chaosu různých nařizovačů, nesrozumitelnosti, populismu nebo obchodním zájmům (vysoké stropy)…
Kolikrát to, co bylo včera životu nebezpečné, dnes už nebylo. To byl ten důvod proč se lidé začali chovat podle vlastního rozumu. Epidemiologové se poroučeli jeden za druhým, protože stát neřídili oni, ale Prchal.
Teď, když jde do tuhého, jsou už i ta pravidla smysluplnější a dají se lépe pochopit. Ale: přesto, že je prakticky všechno utlumeno, svatby jsou povoleny. Přitom z minula víme, že taková svatba má infekční potenciál stejný jako mejdan v Techtle Mechtle (viz uzavřená oblast Litovel – Uničov).
Zajímalo by mě, jestli ti, kteří dnes kritizují ty rebely, se po celou dobu, hlavně v létě, chovali důsledně podle pravidel.

Informace, které se na nás po miliardách valí ze všech stran, se vejdou do trojúhelníku. Jeho tři vrcholy se jmenují hoax, sranda a skutečnost. Osobně se snažím svoje zprávy nejvíc umísťovat na odvěsnu mezi humor a pravdu. Ale každý může uklouznout a zprávička se šoupe k hoaxovému vrcholu trojúhelníku. Zatímco jiní nás vytrvale krmí hoaxy rozředěnými zrnkem pravdy.
Sesbíral jsem v minulém týdnu tři zprávičky, každá z jiného vrcholu, všechny se vztahem k rouškám, abychom kvůli nějakým volbám neopouštěli zásadní spor.
1. Všichni kluci z páté bé si o přestávce vyměnili svoje roušky s holkama (zřejmě sranda).
2. Do větší drogérie vešel muž s rouškou a s čepicí zaraženou do čela. Vybral si z regálu zboží tak za pět set a kolem pokladny odkráčel středem. Platit bude kdo?, volala pokladní. Muž se ve vchodu otočil, ukázal jí prostředníček a zmizel (zažitá skutečnost).
3. Do volební místnosti přišel zarouškovaný muž. Prokázal se občankou, která nebyla jeho. Byl zaregistrován a následně odvolil (určitě hoax, jinak by o tom psala všechna media).

Zatímco my se tady mazlíme s výsledky voleb a taky každý den vyhlašujeme nový rekord v počtu nakažených (nemůžeme přece být pořád první jen v pití piva), ve světě se děje spousta věcí.  Nakažený Donald byl přesunut do nemocnice a US Demokrati si jistě potěšeně mnou tlapičky. Zato Belgie má první transgenderovou ministryni.

V sídle Českého statistického úřadu došlo k havárii. Vodou byly zaplaveny garáže i výtahové šachty. Sabotáž voleb se ale nezdařila, na zpracování výsledků to prý vliv nemělo.

Tak jsme si o víkendu všichni naposledy zazpívali a o půlnoci jsme se dočkali nouzového stavu. Počty nakažených si stále držíme nad tisícovkou, tupí novináři mají zase rekord – nejvyšší počet za neděli. Sečetly se volby a ti, co smutnili při pohledu na čísla, zjišťují, že ANO tak úžasně nevyhrálo, jak se nám smutným a naštvaným hlasem snažily sdělit Průhonice. Přesně za rok budou volby parlamentní. Tam půjde nám všem i jim všem o všechno. Je čas chystat státní rozpočet 2021, po letošní sekyře půl bilionu se mluví se mluví o nějakých 350 miliardách dalšího schodku. I napřesrok musí být na dárečky pro voliče.
Mysleli byste si, že vláda se všemi těmito problémy zabývá. Nikoliv. Na dnešním zasedání vláda řeší průplav Labe – Odra – Dunaj. Dokonce na to chce pustit patnáct miliard. No možná, že je lepší, pokud se vláda nezabývá důležitějšími věcmi.

Obyvatelstvo se vyspalo z voleb a už zase vede rouškovou válku. Konkrétně jde o dopis vládě, který podepsali významní lékaři z nejrůznějších oborů v čele s kardiologem Janem Pirkem nebo psychiatrem Radkinem Honzákem. Plno lidí na ně nevybíravě útočí, další to hájí. Ale obávám se, že to nikdo z nich nečetl (s tím máme z totality velké zkušenosti). Ani já jsem to nečetl, jdu to hledat. (https://www.petice.com/oteveny_dopis_leka_vlad_parlamentu_a_mediim_ohledn_tzv_koronavirove_kriz ) Petici zatím podepsalo za čtyři dny přes 40 tisíc lidí.

Dnes má narozeniny Václav Havel. Přejeme mu všechno nejlepší. I s přihlédnutím k současnému obludáriu na Pražském hradě.

Podzimní glosy (7)

Připadá mi, že to všechno bylo v úplně jiném století. Ještě v předjaří jsme přes televize zvědavě nahlíželi do Wuchanu a říkali »chudáci Číňani«. Druzí z nás zase »nemaj žrát psy a netopýry« a ti třetí »stejně je jich moc«. Někdo zjistil celkový počet Wuchaňanů a říkal, to je jako by se nakazila celá Česká republika. Absurdní nápad, jak by mohla! Když to čínští gastarbajtři přitáhli do Itálie, zpozorněli jsme, ale pořád se nás to moc netýkalo, protože my nelyžujeme. Pak už se lyžníci začali vracet, vezli si to sebou – a bylo!
O přestupném dnu v sobotu byl zaregistrován první nakažený. Další sobotu jich bylo 19, další 189, za další týden 998 a tisícovkou se to vůbec nezastavilo. A to byl teprve druhý den jara.

Mluvil jsem od rána s plnem lidí. Prakticky všichni se chystají na dnešek, na zítřek nebo na víkend nějakou pařbu, mejdan, táborák, zpívání nebo závody. (S plnem lidí jsem mluvil, pokud to lzelo. S těmi ostatními to snad bude lzet večer.)

Máte někdo nápad, jak zabráníme ptákům zpívat, když to bude zakázáné?

Dnes už začínají volby (určitě tam jděte!) a je moratorium na volební reklamu. Ale nerad bych vás o tu radost připravil, tak aspoň jeden billboard. Najdete na něm program celé řady stran a hnutí.

Podzimní glosy (6)

Vždycky užasnu, když se někteří lidé na světě stihnou zabývat kromě Covidu i jinými věcmi. Čínská učitelka v mateřské škole řešila nekázeň svých svěřenců radikálním přístupem. Celou třídu otrávila. Nikoliv svými řečmi, ale jedem. Trest smrti už byl vykonán. A nizozemské feministky přišly s návrhem zakázat Kámasútru. Některé tam naznačené pozice prý ženy ponižují. Nedokážu to posoudit, vyzkoušel jsem jich zatím necelou třetinu.

Informace z medií: V lánském zámku se v úterý odpoledne nesešli nejvyšší ústavní činitelé. Sešli se jen první, třetí a čtvrtý. Druhý nejvyšší ústavní činitel – předseda senátu nebyl pozván.

Máme dost kliku, že nevlastníme žádné zámořské državy. Po první světové sice novopečení českoslovenští politici pokukovali po drobtech z Němci prohraných kolonií v Africe, ale asi nás zachránilo, že nemáme moře. Teď se aspoň nemusíme omlouvat zbytku světa jako bývalí kolonizátoři a vykořisťovatelé. I když, kdekdo si myslí, že bychom vlastně měli. To Francie má problém: její kolonie v Tichém oceánu se chystá osamostatnit. Zatím netušíme, jestli se to domácím na Nové Kaledonii povede, většina obyvatel chce spíš zůstat Francouzi.

Společně se Švédskem máme nejmenší rozdíly mezi příjmy obyvatel z celé EU. Asi by se to mělo napravit. Ale bude lepší přidat těm nejbohatším nebo ubrat těm nejchudším?

Poslední billboard nakonec. Zítra už jsou totiž volby. Jděte tam. Jde o víc, než si všichni myslíme.
JSME SCHOPNÝ NÁROD. JEN NÁS ŘÍDÍ NEMEHLA. NAPROSTO PŘESNÝ POPIS AKTUÁLNÍ SITUACE.

Podzimní glosy (5)
V poslední době mám dost divné sny. Dnes se mi zdálo, že jsem na kluzišti bruslil společně s Jiřím Ovčáčkem a pak jsme spolu šli na pohřeb Václava Klause staršího. Konečně vím, jak vypadá lafeta. Jirka mi po celou tu dobu říkal, jak se modlí k Bohu. Řekl jsem mu, že vím; když jsme byli s Bohem minule na pár Plzních, tak mi to pobaveně vykládal.

Předevčírem byl sváteční den.  Skoro žádný provoz, pršelo, nikdo nelezl do lesa na houby, nepřistával miliardářův vrtulník, a i motorkáři byli zticha. Ale od dopoledne někdo v sousedství sekal trávu. A furt! Už musel být promoklý na kost a sekačka na kostru. Vpodvečer to přestalo, jenže jen na chvíli. Za tmy se to ozvalo znovu. A furt! Chystám se obejít sousedy, aby přestali blbnout. Teda ten jeden, aby přestal blbnout. Jenže venku leje jak při údržbě anglického trávníku. Otevřu okno abych zjistil, odkud to jde.
V tu ránu ten sršeň z pokoje vyletěl.

Jedna z nejhorších věcí, které mohou potkat nějakou zemi je, že vláda svým konáním poztrácí autoritu a je lidem pro smích. Vláda, která má autoritu, lidem doporučí, jak se mají chovat. Vláda bez autority musí poroučet a zakazovat.

Žijte dlouho a radostně. Nová studie zjistila, že káva a alkohol jsou pravděpodobně klíčem k dlouhověkosti. Možná je to i prevence proti Covidu, ale to se ještě přesně neví.

Další z oblíbených předvolebních billboardů:
NAŠI ZEMĚDĚLCI SI ZASLOUŽÍ VÍC. HLAVNĚ JÁ.

Podzimní glosy (4)

Ráno je dobré začít den tím, že se pochválíte (On už to po zbytek dne zpravidla nikdo další neudělá.):
Za dobu mého života bylo vymyšleno, objeveno a vynalezeno víc věcí než za celou předchozí existenci lidstva.
To jsem teda fakt borec!

Ve vzdělání je budoucnost každého národa. Za první dva týdny v září se nakazilo 400 učitelů. Půjde-li to i nadále lineárně, bude jich na konci školního roku 9000. Žáci by si mohli individuálně přát, které předměty jim onemocní nejvíc. My jsme tenkrát chtěli, aby onemocněla naše ruštinářka, což dnes asi moc nehrozí. Snad nebudeme opakovat jarní přemety, kdy učitelé měli dopoledne půl dětí v lavicích, odpoledne distančně vyučovali druhou polovinu. Třetí polovina, co má karanténu ale ne počítač, nic.  Ale zase učitelé rychle ovládli věci, které by se jinak nenaučili ani za deset let.

Mikuláš Minář se rozhodl jít do politiky. Předtím všichni volali: zaplnili jste Letnou, jste síla, jděte do politiky. Vysvětlovali všem, proč ne. Občanské fórum bylo pro všechny a taky vydrželo jen v čase revolučního kvasu. I Milion je všech.
Teď Mikuláš do politiky jde. A zase všichni pokřikují. Znovu vybublaly osobní animozity málo úspěšných svolavatelů demonstrací, mnozí se najednou bojí o osud demokratických stran, které se pořád nedokázaly spojit a drží se nad hladinou jen pomocí statistické chyby. Třeba opravdu vznikne nové hnutí schopné postavit se ve volbách Babišovi. A třeba to povzbudí demokratické strany, aby se spojily.
Nechme se překvapit, volby budou až (nebo už) v říjnu 2021.

Ministr Richard Brabec si pořídil Twitter, ale chodili mu tam lidi, tak je maže.
A zase jeden billboard.
JASNÁ PRAVIDLA PRO VŠECHNY. BEZ VÝJIMKY. AKORÁT PŘEDSEDA NEMUSÍ DO KARANTÉNY.

Podzimní glosy (3)
Nový japonský výzkum přináší podle týmu z Hirošimské univerzity první důkaz, že pro lidi bezpečná varianta ultrafialového světla rychle a účinně zabíjí virus covid-19. V Hirošimě toho o záření vědí poměrně dost.

Lampasáky nemám rád, jako asi nikdo, kdo byl na vojně. Ale přiznám se, že důstojníků v bílém plášti si vážím. Ve vojenské nemocnici ve Střešovicích se o mě i o Hanku dobře starají. A nemyslete, je to úplně normální špičková nemocnice, žádný český M*A*S*H. Že by měl být ministrem plukovník se mi moc nelíbilo, ale už po několika dnech to vypadá, že éra Kena a jeho loutkovodiče je pryč. Nový ministr se vyjadřuje souvisle, kultivovaně, srozumitelně a dokonce česky. Asi nám chystá tvrdší režim, ale to skousneme, pokud se to nebude měnit dvakrát denně, protože zavanul větérek. Jeho temný podnikatelský profil, který je v této vládě dnes už standardem, musíme vyřešit volbami. Ale zrovna teď potřebujeme proti Covidu někoho, kdo tomu trochu rozumí, maká a nečauliduje.

Hnutí ANO přistál v nejnevhodnějším čase klesajících preferencí další problém a doplul až k jezu v Přerově. Plovoucí kampáááň. (Stejně všichni víme, že to tam v noci vylil Kalousek.) Vypadá to, že z této vlády jsou už otrávené i ryby. Viníka by jistě dokázala odhalit parta kluků z páté A, policii se ale hledání nejspíš protáhne až do povolbí. Tak Čau ryby!

A nakonec dvě dobré zprávy a obvyklý předvolební billboard.
Diktátoři to nemají vůbec lehké. Hackeři se nabourali na web státní televize v Bělorusku a začali vysílat násilné chování policie a dalších složek věrných samozvanému prezidentovi. A asteroid 2020SW, velký zhruba jako autobus, proletěl ve čtvrtek kolem naší planety. Nejbližší vzdálenost od Země byla méně než 22 tisíc kilometrů. Fakt o fous! A vy máte strach z nějakého Covidu.
UMÍME DÁT LIDEM PRÁCI. ZVLÁŠTĚ S KONTROLNÍM HLÁŠENÍM A S EET.  

Podzimní glosy (2).
Nebylo tak hrozně s tím počasím. Vždycky, když rosničky hlásí nějakou katastrofu, vydělte to třemi. Asi jako když politici něco slibují. A očekávejte katastrofu, když rosničky slibují krásno. Někde na síti jsem se dočetl, že tohle počasí zařídil ministr Prymula, aby lidi nevycházeli. Nevěřte tomu, je to hoax jako prase. Počasí neposlechne ani plukovníka, i kdyby mu nadělil pět ostrých za neuposlechnutí rozkazu.
Hezky nám ve výšepoloženu nasněžilo, leckde lidé stavěli sněhuláka, což bylo v letošním kalendářním roce vůbec poprvé.
Za polárním kruhem taková pohoda nebyla. To jste museli vidět, na sociálkách to běhá dnem i nocí. Dva frajírci vylezli na utrženou kru o hmotnosti asi milionu tun. (Věděli jste, že tuně se má správně říkat Megagram?) Kra se s nimi překotila, oni vespod, teplota vody +1°C, pod tou krou nemohlo být tepleji. No, zachránili je. Ale to už se na tom videu neukazuje. Asi z výchovných důvodů.
Jinak všichni trávíme čas v kovidáriu. Živá kultura čistá nula. Jen nádherní šílenci jako David Gaydečka pořád ještě produkují nějaké koncerty. My už několik let nic nepořádáme. Ale kdyby to šlo, tak se mezi ty nádherné šílence zařadíme.
Vzpomínáte si ještě jak jsme nadávali na Dány a Brity, co se jezdili do Prahy kolektivně se ožrat a spustit bugr, protože levné pivo, a protože žádná polis. Jak by teď naše ekonomika po nich prstíčkem hrabala. Taky mě napadá, že už hrozně dlouho nikdo neposprejoval Karlův most.
Možná jste si už všimli, že tento týden proběhnou volby. Nezůstaňte na ně doma, protože si myslíte, že váš hlas má malou váhu. Mýlíte se: protože plno lidí k volbám tentokrát nepůjde, bude mít váš hlas obrovskou váhu.
Chtělo by to asi nějaký billboard. Tak něco z voleb minulých.
ABY SE ZA NÁS DĚTI NESTYDĚLY, TAK JE TROCHU ZADLUŽÍME.

A dobrá zpráva nakonec: oba dva, tedy Navalnyj a Čtvrtníček se už cítí mnohem lépe.

Podzimní glosy (1).
Taky trávíte prodloužený víkend jako hmyzožravec pod krtinou? Lituji tu lebku svatého Václava, kterou o státním svátku, o kterém nikdo neví, co je to za svátek, ponesou v dešti po Staré Boleslavi, protože tam prý ho zabili i poprvé. Lebku ponese asi kardinál primas (to je jiná funkce než prymula), ale kdyby byl karanténizován, mohou ji nést Ovčáček s Lipovskou.
Globálně se nám oteplilo místy až k nule. To bude asi tím, že Greta Thurnbergová začala zase chodit do školy a o dramatický růst celosvětových teplot se nikdo nestará. Odborníci, které jiní odborníci nazývají takyodborníky, tvrdí, že skončil jeden sluneční cyklus a tak dlouho, jak se oteplovalo se teď bude zase ochlazovat. Jiní se zase těší, jak se v případě zvyšování teplot budou u nás pěstovat pomeranče a po celý rok budeme chodit v tričku a v kraťasech. Ale to letošní jaro a léto bylo teplé pramálo.
Pětisetleté sucho nám tento víkend ukazuje zoubky. Ostatně už na jaře tekla voda ze studní vrchem. Teď čekejme všechny doporučené povodňové stupně. Lidé přířeční si aspoň vyzkouší všechna postavená i nepostavená povodňová opatření. A jsme celkem v klidu: do Německa se všechna ta voda vejde. Aspoň se propláchne Bečva, ať si kyanidu užijí i Maďaři. Dozvídáme se, že ta firma nebyla součástí Agrofertu. Ten teď nikomu nepatří, takže nemáme žádného viníka. A ta firma vůbec s kyanidem vůbec nepracuje a když už ho vypouští, tak vůbec ne do Bečvy. Ty ryby se otrávily samy. A to je od nich zrovna před volbami hodně sprostý.

Dnes 20. září je to přesně půl roku ode dne, kdy u nás zemřel první člověk na novou epidemii. Dodnes 499 lidí, co zemřeli na Covid nebo s Covidem. Půl tisícovky za půl roku. Jako by to někde nahoře Nejvyšší epidemiolog přesně naplánoval a teď si může odškrtnout splněno.

Pochybuji, že by to nebylo přesně, protože ta čísla sledují úplně všichni. Ačkoliv media mnohem víc zajímají počet nově nakažených, protože to teď rychle roste. A dá se s tím lépe vyvolávat strach. Ta čísla jsou hodně důležitá, kromě nich máme už jenom roušky. Tedy vlastně tři R: Roušky, mytí Rukou a Rozestupy. A roušky jsou přesně to, co teď rozděluje národ: půlí se na zastánce a odpůrce. Tisíckrát už byla popsána užitečnost roušek i neužitečnost roušek nekvalitních, nesterilizovaných nebo špatně nošených. Lidé jsou znejistělí příkazy tady ne a onde ano, včera ještě jo a zítra už ne. Ale to už není téma pro koronavir, spíš pro blížící se volby.

Každý den u nás umírají lidé na chřipku, na rakovinu, na AIDS a plno jiných nemocí. Jejich počty se nedozvíte, protože to nikoho nezajímá. Jsou to choroby, na které jsme si zvykli a žádné rozestupy nedodržujeme. Ani media to nezajímá a experti nejsou pětkrát denně v televizi. Strach se přece mnohem lépe prodává.

Po druhé volbě se vedly na síti nesmyslně mimoběžné debaty. „Zeman není můj prezident!“, hlásili jedni. „Ale je“, odpovídali druzí. Emoce a dodržování pravidel.

Měsíce plynuly a dnes se ukazuje, že Miloš Zeman je z celé hradní party ten méně důležitý. Jeho někdejší sarkasmy se změnily v nerudnost. Je nadhraničně mstivý, nejmenuje profesory ani generály, co se mu nelíbí. Zkouší, kam až se dá ohnout právo. Peroutkovi se neomluví a neomluví a skončí to (správně) tak, že za jeho pohrdání rozhodnutími soudů zaplatí daňoví poplatníci.

Dnes se dialog na síti vede jinak. „Jaktože se prezident už po několikáté nevyjádřil k jednadvacátému srpnu?“ „Zaplaťbůh, že se nevyjádřil, to by bylo zase ostudy.“ „Nebude zvát na schůzky druhého nejvyššího ústavního činitele.“ „Vystrčil aspoň nebude muset poslouchat jeho bláboly.“

Jsme v situaci, kdy máme-nemáme prezidenta. Zmizel z očí. Uklidil se nebo byl uklizen na zámek a nelze poznat, jestli je na dovolené nebo v pracovním procesu. I z těch Lán víme víc o rozkrádání dřeva než co prezident.

Zmizel i ze zahraniční scény. Kde jsou ty doby, kdy před fotoaparátem exceluje skupina sebevědomých evropských premiérů a úplně na okraji na židli zhroucená postava spícího starce. Dnes už nejezdí vůbec nikam.

Každý se ve stáří potká se svým životem. Cigarety, tuny bůčku a hektolitry becherovky a slivovice zdraví, nejenom fyzické, porazí. A ještě víc odjakživa negativní vztah k lidem, k jejich práci a názorům.

Zůstaňme tedy u toho, že je a zůstane neviditelný. Škody vzniklé nejmenováním profesorů jsou trapné, ale ve srovnání s protikorupční rétorikou a superkorupční praxí premiéra a vlády jsou marginální.
Přestáváme si být jisti, že potřebujeme nějakého prezidenta. Věnce může klást klidně i druhý nebo třetí ústavní činitel. No jo, ale…vrchní velitel branné moci. Vlastně nevím, jestli Češi, kteří nebojovali s nikým už skoro šest set let, takovou funkci k něčemu potřebují.

Někdy mám chuť vytrhnout kabel ze zásuvky a úplně se odpojit od internetu. A to nejen proto, že je to žrout času. A taky nejen proto, že skóre internetových informací je v relaci pravda:lež asi tak 1:3,5 v neprospěch pravdy. Ostatně kdo hodně přemýšlí, tak ta zrnka nepravd celkem rychle najde. Nejhorší je reklama. Ona je totiž adresná. V televizi nebo v novinách nabízejí auta za půldruhého mega jak lidu zazobanému, tak téměř bezdomovcům. Internet nabídne přesně to, co potřebujete nebo co by se vám zrovna hodilo. Někdy si myslím, že zná moje rodinné poměry, čistý měsíční příjem, ví kolik mám dioptrií a že sbírám mapy všeho druhu. 
Na druhou stranu musím přiznat, že na síti se dá najít spousta legrace a zábavy. A také můžete tohle spojení využívat k praktickým věcem. Hodí se, když něco sháníte. Pro lidi jako já, co bydlí celý rok na chalupě v lese, k nezaplacení.
To se vám třeba ulomí takový čudlíček u domovní vodárny čili česky u Darlingu.  A jste bez vody.  Normální muž se nemusí mýt sedm dní. Ale kafe z něčeho udělat musíte. Přitom jde o banalitu: vyšroubovat, utěsnit (po našem zapakovat), našroubovat. Celou vodárnu vám prodají v okresním městě. Samotný čudlíček až ve specializovaném kšeftu ve Valašském Meziříčí. Brr!
Ale máme internet. Vygůglit, vybrat ten pravý, vybrat zásilkový obchod, objednat, zaplatit, emailem dostat potvrzení, tři dny číst emaily, kde zrovna váš čudlíček sviští správným směrem. Už ho máte v ruce, napakujete a rovnou se můžete jít sprchovat. Pak už jen v návalu radosti odpovědět dodavateli, že všechno úplně fajn.
Druhý den si čtete na internetu o situaci v Bělorusku. A prsk – mezi odstavci je reklama na váš čudlíček. Spokojeně zamumláte, už ho mám. Přepnete na počasí a tam nabídka na řadu podobných čudlíčků. Počet obyvatel New Yorku: sada čudlíčků ve slušivém balení. A s jídlem roste chuť. Zjišťujete, jak moc se přestala prodávat auta v časech koronakrize: kompletní čerpadlo, a nakonec celý darling. Takhle to běhá tak měsíc, dva. Chtěli byste napsat panu Internetovi, ať toho nechá, že už ten čudlík máte. Jenže žádný pan Internet neexistuje, respektive nikdo ho neviděl, nikdo s ním nemluvil. Je to trochu podobné jako s bohem. Jenže žádný bůh vám nenabízí čudlíky.

Nedávný výrok ministryně Maláčové velmi přesně symbolizuje uvažování i aktivity současné vlády. „Strašně mě unavuje otázka, jestli si to můžeme dovolit a kde na to vezmeme. To je podle mě taková hloupá, plytká diskuse“.

Už od dob premiéra Špidly všichni socani vědí, že „zdroje jsou“. Nikdo sice ty zdroje neviděl, ale představitelé ČSSD pevně věří, že někde být musí. Ve vzduchu povlává heslo „Po nás potopa!“

O tom, že levičáctvo dělá všechno proto, aby se udrželo nad hladinou, nemůže být sporu. Že si Maláčová (v duelu s Babišem) vybrala důchodce, je logické. Jsou opotřebovaní, uondaní a z části jednodušší (vůbec ne všichni, taky jsem v důchodu). V převážné většině nejsou blbí. Jasně, pět táců nenajdete na chodníku, ale volit kvůli tomu vládní strany nebudou.

Nemyslím, že by v krajích nějak výrazně bodovali socani a aňáci, tam se hraje o lidi, nikoliv o strany. A boj o senát vládní strany už asi dopředu vzdaly.

Tolik k volebním dárkům. Vedeme řeč, že se tahle a další pozlátka hezky vyštosují do výše. A že to budou platit naši vnuci atd. Napadá mě ošklivá myšlenka. Že mnohým našim důchodcům jsou jejich potomci lhostejní. Že bližší košile než plínky pro potomky. Nebudu to generalizovat, ale pár takových znám. Po nás potopa! Jak se z vlády volá, tak se zdola ozývá.
Jenže ono je to ještě trochu jinak. Nemá smysl čučet do křišťálové koule a odhadovat, co potká naše pravnuky a další příbuzné, které už nebudeme mít možnost poznat. On ten malér přijde mnohem dřív a dožije se ho většina z nás včetně těch nejstarších. Splácet ty úroky za dnes plnými hrstmi rozdávané penízky bude hodně bolet. A patrně přestane platit věta, kterou jsme si hýčkali až do letošního února – „Nikdy jsme se neměli tak dobře, jako teď.“
No nic, necháme se překvapit.  Covid necovid, k volbám půjdeme. Třeba nás napadne nevolit ty, které vůbec nezajímá, kde na to všechno vezmeme.

Bylo to tak dávno, že ani já to nepamatuji. Starověké civilizace byly dost rozvinuté, ale potřebovaly něco k dorozumívání. Mluvit lidé uměli už dávno a každá nová věc, kterou přinášel pokrok, dostala nové jméno. Jenže řeči se vedou a druhý den už si nepamatujete nic. I vzniklo písmo.

První písmo bylo obrázkové. Můžete si ho všimnout u starých Egypťanů nebo u Aztéků. Jedno písmeno byl pták, jiné lev, další prase a třeba had. Jenže než jste namalovali ptáka coby P, zabralo to moře času. Tak se to zjednodušovalo a z ptáka bylo už jen pár čar. Přišly hliněné tabulky, papyrusové svitky, iluminované misály a kancionály, Gutenberg a nakonec počítače.

Písmena umíme dřív, než jdeme do školy a pak už se jenom zdokonalujeme až k úplnému uzdokonalení. Čteme rychleji, ale toho k přečtení je čím dál víc, hrozí, že budeme zasypáni lavinou informací a taky pořád víc světu něco sdělujeme o sobě. Ten fofr se nedá ustát, a tak pátráme po zjednodušení. Kdepak bychom se zdržovali větou „To mě opravdu pobavilo“. Napíšeme dvojtečku, pomlčku a závorku a máme to. Všichni najednou vědí, že je legrace. Narodil se smajlík. Textové editory a internetové programy nám jdou naproti a naše tři znaky převedou na usmívající se obrázek. A přidají banku příbuzných obrázků, které se mračí, pláčou nebo zatleskají. Je na nás – jediným klikem vložit.

Nemusíme vymýšlet nějaké formulace a myšlenky, úplně stačí, když víme, kam hrábnout. Už si nepíšeme, obrázkujeme si. To obrázkové písmo ze starověku se nám obloukem vrátilo. Máte narozeniny a váš Facebook je najednou zaplaven obrázky květin a piva, případně rumu. Týká se to všech genderů, ale zdá se, že ženy jsou v obrázkovém vyjadřování schopnější. Kdykoliv se někomu (některé) vztahově zadaří, obsypou to nekonečným množstvím srdíček, dortíků, hvězdiček a kvítků. Výhodou obrázků je, že ze sdělení zmizí záplava gramatických chyb.

Vlastně už nepíšeme a ani moc nesdělujeme. Posíláme si obrázky. Časem už nebude nutné psát, budeme si posílat věty zvukové. Namluvené. Jenže to znamená ty věty formulovat, brr! Tak raději vymyslíme nějaké zvukové smajlíky a bude.

Červenec bývá většinou nejteplejším měsícem roku, a to zcela nezávisle na globálním oteplování.

Že byl červenec teplý, většinou pocítíte na vlastní kůži a informace v mediích o jeho teplosti vám to jen potvrdí. Složitější je, když chcete vědět, jak moc byl teplý. A už vůbec největší šarádou se stává otázka, jak moc byl nejteplejší.

Letošní červenec ovšem zklamal na celé čáře. Byl studený a deštivý, čemuž jsme už odvykli. Vědci, media i smrtelníci byli zaskočeni. Na pomyslném grafu červenců, plynule se zvedající rok od roku, najednou zeje zub. Nestoupavost teplot nás zmátla. Jistě nám to dotyční vysvětlí, až si to sami srovnají v kebuli.

My se zatím musíme spokojit s červencem 2019. Přesněji řečeno s tím, co nám zbylo z tehdejších novinových titulků. Různá media si dokázala s touto informací tvůrčím způsobem poradit. My, co máme s mediálním světem co do činění, víme, že červenec je také časem dozrávání okurek, což nějakým dosud nevysvětleným způsobem ovlivňuje i naši letní informovanost.
Mnohý čtenář se teď vyděsí: když nás media takhle rozmanitě informují o červenci, jaké to asi musí být v oblastech politiky, ekonomiky či dokonce kultury. Nenechme se děsit pestrostí téže zprávy v různých mediích. Pokud vám skutečně jde o to dobrat se relativně pravdivých fakt, zapněte Google. Tam vyhledejte všechny zprávy, co jich o události na vás vyskočí, a pak z nich udělejte průměr.

Jako jsem to udělal loni já ve věci července:

iDNES: Letošní červenec byl v Česku desátý nejteplejší od roku 1961.
Hospodářské noviny: Červenec byl nejteplejší měsíc v historii měření, uvedli vědci.
Novinky.cz: Červenec byl na Zemi nejteplejší měsíc v historii měření, ukázala satelitní data.
Pražský patriot: Červenec byl v Praze mimořádně teplý, zdaleka ne nejteplejší.
E15.cz: Plzeň zažívá nejteplejší červenec za posledních čtyřicet let.
Globe24.cz: Česko má za sebou třinácté nejteplejší léto. Nejhorší byl červenec.
Prima Zoom: Letošní červenec byl podle evropských vědců nejteplejším měsícem v historii měření na Zemi.
Lidovky.cz: Letošní červenec byl třetí nejteplejší za posledních 55 let.
Haló noviny: Letošní červenec v ČR byl desátý nejteplejší od roku 1961, od kdy se počítají republikové teplotní průměry.
Aktuálně.cz: V Klementinu naměřili v červenci nejvíc od roku 1775.
Informační web Českého hydrometeologického ústavu: Jedná se o 7. nejteplejší červenec na území ČR od roku 1961.

Praha je nejkrásnější město v Evropě. Goticky i turisticky. Uznávají to všichni. V novém režimu se všechno dost zlepšilo. Prokoukly fasády, zmizely dřevěné tunely pod padajícími římsami, místo skladů v centru se objevily zase kavárničky jako za dávných časů, i z koutů zmizel nepořádek a skládky. Když někdo doma bourá příčku, nesype už rum na chodník, ale do kontejneru. A opravy památek konečně rychle akcelerovaly.
Turisté se do Prahy začali hrnout, a nejenom kvůli Havlovi.  Spousta Čechů začala z turistického ruchu týt.  Ale aby to nebylo jiným městům tolik líto, máme povinnost si ji hyzdit. Na královské cestě i na uzlových bodech Starého Města byly na prodej ruské bábušky a čepice ruských důstojníků. Proč, to nikdo neví. Možná to pro západní turisty byly symboly pro celý socialistický tábor. Obchody kvetly, zato pouliční muzikanty se úřady snažily vyhubit. Mordor nevkusu se rozlézal po celém městě. Hnusné billboardy někde už zakrývaly barokní skvosty. Nedaleko sochy svatého Václava parkovalo mimořádně dlouhé osobní auto jako reklama na zdejší nevěstinec. A trdelník, trdelník a trdelník jako typicky česká pochoutka.
Hnus přežíval všechny vlády města a bylo toho čím dál víc. Ještě si pamatujeme Mikimause v nadživotní velikosti (jak vlastně velký ten původní myšák byl?), thajské masáže v legendární Karlově ulici vedle broušeného „českého“ křišťálu z Číny.

Ještě nedávno ulice přeplněné turisty byly zahušťovány pitoreskní dopravou všeho druhu.  Pamatujeme se na falešná historická auta pod orlojem. Opilci na segwayích vráželi do turistů. Dvoukolky byly nahrazeny elektrickými koloběžkami, kterými můžete za nevelké peníze dojet kamkoliv a tam je někam pohodit. Třeba je najde někdo další.

Po dlouhá léta a za všech vlád města tohle všechno trvalo a spíš mířilo k horšímu. Vždycky se našla nějaká firma, která dokázala vymyslet nějaký další byznysový plán a vždycky se našel nějaký úředník nebo politik, který si polepšil drobným všimným. Současná vláda města se trochu snaží a něco málo už se jí podařilo. Je ale těžké poradit si s krunýřem zvyku, všudypřítomných lobbistů a zájmu moci zákonodárné i soudní.

Tak třeba: magistrát zakázal provoz pivních šlapadel. Pokud nevíte, o co kráčí, o moc jste nepřišli. Dvacítka opilců nohama uvádí do pohybu monstrum, které svou pomalostí brzdí provoz v uličkách centra, ovšem pivo při tom teče proudem. Magistrát provoz těchto nesmyslů zakázal. Firma se odvolala. Soud kvůli formální chybě vrátil šlapadla do hry. Vítejte v Kocourkově pod Řípem.

Červenec bývá většinou nejteplejším měsícem roku, a to zcela nezávisle na globálním oteplování. Že byl červenec teplý, většinou pocítíte na vlastní kůži a informace v mediích o jeho teplosti vám to jen potvrdí. Složitější je, když chcete vědět, jak moc byl teplý. A už vůbec největší šarádou se stává otázka, jak moc byl nejteplejší.

Letošní červenec ovšem zklamal na celé čáře. Byl studený a deštivý, čemuž jsme už odvykli. Vědci, media i smrtelníci byli zaskočeni. Na pomyslném grafu červenců, plynule se zvedajících rok od roku, najednou zeje zub. Nestoupavost teplot nás zmátla. Jistě nám to dotyční vysvětlí, až si to sami srovnají v kebuli.

My se zatím musíme spokojit s červencem 2019. Přesněji řečeno s tím, co nám zbylo z tehdejších novinových titulků. Různá media si dokázala s touto informací tvůrčím způsobem poradit. My, co máme s mediálním světem co do činění, víme, že červenec je také časem dozrávání okurek, což nějakým dosud nevysvětleným způsobem ovlivňuje i naši letní informovanost.
Mnohý čtenář se teď vyděsí: když nás media takhle rozmanitě informují o červenci, jaké to asi musí být v oblastech politiky, ekonomiky či dokonce kultury. Nenechme se děsit pestrostí téže zprávy v různých mediích. Pokud vám skutečně jde o to dobrat se relativně pravdivých fakt, zapněte Google. Tam vyhledejte všechny zprávy, co jich o události na vás vyskočí, a pak z nich udělejte průměr.

Jako jsem to udělal loni já ve věci července:

iDNES: Letošní červenec byl v Česku desátý nejteplejší od roku 1961.
Hospodářské noviny: Červenec byl nejteplejší měsíc v historii měření, uvedli vědci.
Novinky.cz: Červenec byl na Zemi nejteplejší měsíc v historii měření, ukázala satelitní data.
Pražský patriot: Červenec byl v Praze mimořádně teplý, zdaleka ne nejteplejší.
E15.cz: Plzeň zažívá nejteplejší červenec za posledních čtyřicet let.
Globe24.cz: Česko má za sebou třinácté nejteplejší léto. Nejhorší byl červenec.
Prima Zoom: Letošní červenec byl podle evropských vědců nejteplejším měsícem v historii měření na Zemi.
Lidovky.cz: Letošní červenec byl třetí nejteplejší za posledních 55 let.
Haló noviny: Letošní červenec v ČR byl desátý nejteplejší od roku 1961, od kdy se počítají republikové teplotní průměry.
Aktuálně.cz: V Klementinu naměřili v červenci nejvíc od roku 1775.
Informační web Českého hydrometeologického ústavu: Jedná se o 7. nejteplejší červenec na území ČR od roku 1961.

Když jsem byl o dost mladší, smířil jsem se se skutečností, že v Česku nejsou žádní vlci. Poslední byl na našem území zastřelen na Šumavě, prý 2. prosince 1874 v polesí Lipka u Vimperka.  Na Slovensku možná i potom sem tam nějaký byl. Třeba omylem zabloudil až do Beskyd a lidový myslivec pak sňal kulovnici z ramene. Někdy možná nesňal, ale strhl, to když se s vlkem dívali z očí do očí. A byli jsme opět bezvlční.

Zvykli jsme si na to asi tak stejně, jako že u nás ve volné přírodě nepotkáte nosorožce. Pak se jednoho dne u nás vlci objevili. Snad vycítili změnu politických poměrů, nebo co já vím. Přišla jich celá smečka, protože vlk je tvor kolektivní. Usídlili se v Broumovském výběžku. Asi věděli proč, Broumov je město v Čechách nejvzdálenější od Prahy. Je to kraj nedostupný, chudý a hornatý. Obyvatelstvo se převážně věnuje živočišné výrobě, nebo chcete-li, chová ovce. Tak proto se tu vlkům tak líbilo. První roztrhané ovečky. Pastýři se mračili, dělali nedostatečná opatření, stát škodu hradil. Vlkům jde tenhle způsob života k duhu, zvláště, když nemají žádné přirozené nepřátele.  Dařilo se jim a množili se, další smečky si hledaly teritoria v okolní krajině. Počet zabitých ovcí rychle rostl. Zemědělci skřípají zuby a hlásají, že to nemá cenu a za chvíli už to nebude k uživení.

Jako v Česku všechno, i tady asi za problémem stojí názory 51:49. Divoká zvířata jsou u nás chráněna, ta nejvzácnější nejvíc. Zákony obsahuji drastické pokuty, kdyby se někdo chtěl vlka zbavit. Ovce zákonem chráněny nejsou, starat se musí majitel (zajímavé by bylo zjistit, kdyby ovce žily ve volné přírodě, zda by zákonem chráněny byly).

Konflikt se hrotí. Ochránci zvířat a ochránci přírody vůbec zřejmě neustoupí. I právo je na jejich straně. (To právo se rodilo v časech, kdy jsme si o vlcích jen četli v knížkách). To je dobře pro naši přírodu. Zemědělci chtějí pracovat, vyrábět a podnikat. To je dobře pro naše hospodářství a naši životní úroveň.

Zatím se to neřeší, jednoduchý recept zřejmě ještě nikdo nevymyslel. Je to jen další korálek na šňůrce našich neřešených problémů.

Svět sčítá mrtvé a pomalu se vrací k normálu. Vyslechneme si teď pár spikleneckých teorií o tom, kde se ten vir vzal, ale hlavně poneseme následky rozvrácené ekonomiky.

Ovšem teď už je čas na důležitější věci, než je rozpad hospodářství a zástupy zemřelých. Studenti po Evropě zas vyrazí na náměstí protestovat proti oxidu uhlíku a také představitelé Evropské unie už oprášili svůj New Green Deal, který budou realizovat z peněz všech. My ostatní tušíme, že céódvě možná není ten největší problém. Naší hlavní zejména domácí bolestí je cosi jiného: sucho. Prý je letos největší za posledních pět set let. Ono to bude spíš takové novinářské klišé, které už si osvojují i kIimatologové. Silně pochybuji, že to nějaký vědec každý den, pět set let po sobě měřil. Naši předci měli před půltisíciletím asi úplně jiné starosti, kupříkladu jak ubránit kopec Vítkov před Zikmundem šelmou ryšavou.

Když si odmyslíme novinářskou nadsázku a povinné strašení, je to asi vážné. Teď přišlo pár slejváků a někde i povodeň a na sucho je rázem zapomenuto. Jenže za nedostatek vláhy můžeme ze všeho nejvíc my lidé. To ví dnes už v Česku každý, že rušit meze a remízky, meliorovat mokroty, pěstovat monokultury a zcelovat obrovské zemědělské plochy v zájmu vyšších zisků, byla kravina. Taky víme, že rovnat a betonovat koryta řek, aby všechna voda od nás co nejrychleji odtekla do Hamburku, Štětína a Konstanty, nebylo moudré.

Co s tím?

Koryta řek už nikdo do původní podoby nevrátí. A možná ani není o co stát. Nejdůležitější je vracet krajinu do formy, která by udržela vodu hlavně v půdě. Což znamená napravit všechny zločiny proti přírodě vypočítané v předchozím odstavci. Znamená to ovšem spoustu drobné i větší práce, náklady a snížení zisků zemědělských podniků, hlavně těch největších. A protože ty největší vlastní vedle premiéra také ministr zemědělství, vyrazilo jeho ministerstvo do protiútoku. Postavíme přehrady! Velké množství přehrad! Což je v současném plánu 31 kousků.

Budeme se zabývat přehradami a na to ostatní se tiše zapomene a agromagnáti budou mít klid. Navíc: jen příprava takové stavby je při našem tempu stavění záležitost tak na deset let. Přidejte tahanice s protestujícími obcemi, občany a profesionálními ekoaktivisty. Pak ještě řada let vlastní stavby. Až se začne napouštět, už tady nebude ani ministr ani my. Možná, že na cestě k přehradám to všechno někdo přehodnotí a dělat se nebude nic. Nebo se s velkou slávou postaví dvě tři hráze. Složitě a nákladně a třeba ani do nádrží nebude dost vody.

Ale hlavně se podaří odvracet pozornost od oněch úprav krajiny nutných k jejímu zavodnění. A zisky nebudou ohroženy. Po nás … sucho.

V diskusích o Covidu 19 se – jako vlastně v celé naší společnosti – projevuje ženský a mužský princip přístupu k tématu. (Výjimkám se omlouvám.)

Ženy (převážně) sledují každé zveřejněné číslo nakažených a hlodá v nich strach. Večer přijde Adam Vojtěch do TV, a najednou je administrativně nemocných o tisícovku méně. To pak člověk neví, jak se pořádně bát.
Muži mají (převážně) ke všemu ledabylejší přístup. Trousí ta svoje moudra, že když se víc testuje, tak je víc nakažených. Že je to taková zajímavější chřipka, která kromě 65+ nikoho moc neohrožuje. A že jediné smysluplné číslo je počet zemřelých, které už přes dva měsíce činí jedno úmrtí denně.
Ale jsou tu ještě media, imunologové a hlavně politici, co nás straší druhou a dalšími vlnami. Kdo se bojí, nezlobí.

Mediální průmysl nejvíc vydělává na tom, že lidi straší a představuje horory všeho druhu.
Epidemiologové, o kterých doteď nikdy nikdo neslyšel, si užívají svůj půlrok slávy a moci.
A politici potřebují vystrašené lidi, protože těm se lépe vládne.
Roste počet nakažených, protože roste počet testů. Mnozí nakažení by se bez testů o své chorobě ani nedozvěděli.

Číslo 389 je součet všech, co zemřeli na Covid, na jinou nemoc s přispěním Covidu nebo na něco úplně jiného, co bylo pro zjednodušení klasifikováno jako Covid.
I takhle v tom součtu je to od 1. června JEDNO úmrtí denně.

První vnímnutí Michala Pullmana jako děkana Filosofické fakulty UK přišlo ve chvíli, kdy odmítl pověsit na budovu plakát Milady Horákové s textem „Zavražděna komunisty“. Nakonec místo toho vyvěsil černý prapor. To můžeme ovšem číst jako „Před sedmdesáti lety zemřela Milada Horáková“.

Současná KSČM je myšlenkově zcela vyprázdněná, přežívá a každoročně přichází o pár tisíc zesnulých členů i příznivců. Stalinisté Marta Semelová nebo soudruh Skála jsou komickými postavičkami. Ty jsou svými projevy návnadou pro laciný antikomunismus a jen odvádějí pozornost od důležitějších věcí. Že jsou při moci, je dáno tím, že zoufalý Babiš je potřebuje k vládnutí a oni tak poskytují třídně ideovou podporu velkokapitálu.

Michal Pullmann je pro vývoj v této zemi nesrovnatelně nebezpečnější než Semelová nebo Skála.

Pražské jaro 68 ukázalo, že obyvatelstvo nežije v souznění s režimem. Sice ze začátku rozvolňování probíhalo pod patronátem a vedením KSČ, ale později se objevovaly i nezávislejší názory a kroky. Kvůli tankům Varšavské smlouvy nevíme nic o možném dalším vývoji.

V žádném případě nelze mluvit o „smlouvě“ s režimem. I když se za normalizace už nepopravovalo, stát měl stále k dispozici justici, kriminály, vyhazovy z práce a další násilí. A jestliže v prvních dvaceti letech ještě značná část obyvatelstva režimu věřila, po srpnu 68 už nevěřil skoro nikdo. Zcela vyprázdněný systém postavený na komunistech uhlířské víry a komunistech kariéristech se udržoval jen metodou cukru a biče a postupně okorával. Normalizaci se nikdy nepodařilo dokončit a systém zůstal represívní, i když už nešlo o krk, ale jen o ztrátu zaměstnání nebo vyhození ze školy.

Tvrzení, že obyvatelstvo s režimem spolupracovalo, je nutné překládat tak, že ve většině proti systému neprotestovalo, aby nemělo problémy. Jak by se lidé zachovali, kdyby nefungoval propracovaný represívní systém, se nedozvíme. Ale i bez vystoupení proti se v osmdesátých letech stranostát drolil, až se konečně zhroutil.

Pullmannovy myšlenky budou v Česku padat na úrodnou půdu. Existuje u nás asi dost starších lidí, kteří se v tom poznají. Oni vlastně nic dělat nechtěli (protože se nic dělat nedalo), nikam nechtěli cestovat (protože se cestovat nikam nedalo – Balaton nepočítám – to je úžasné, jak je to aktuální), koukali na Majora Zemana (protože nic jiného nebylo).

To je ta druhá strana mince: když nic nejde, většina je zakázaná, lidé se smíří s tím, co je, protože změnit to nelze. Nikoliv naopak, že lidé nejdřív souhlasili s tím, co jim bylo nabízeno.

Když to někdo zkusil, párkrát si nabil hubu, ale nakonec to vyšlo, další se přidali. Jako se nám to dařilo třeba na hudebních festivalech. A těch, co to zkoušeli, bylo čím dál víc. Nebyli tu jen disidenti a mlčící dav.

Levicoví obhájci Michala Pullmanna jeho diskusi s novinářem Michalem Klímou stavěli jako spor „objektivního historika a emotivního pamětníka“. Pokusím se uvěřit, že Pullmann postupoval objektivní vědeckou metodou studia pramenů, například písemných. Sdělovací prostředky byly zcela omezeny cenzurou, jiný názor občana se v nich nemohl vyskytnout. Stranické i úřední složky také hlavně chválily postoj obyvatelstva při hlášeních směrem nahoru, aby byl obraz společnosti bez poskvrnky. Vědeckou metodou neomarxistického historika tak je – zdaleka ne poprvé – jednostranná lež.

Samozřejmě v posledních letech osmdesátek začala být situace otevřenější. Občas vycestovali ti, kteří se vraceli obtěžkáni informacemi o životě za Šumavou. Skončilo rušení vysílaček Svobodná Evropa a Hlas Ameriky. Začaly vycházet různé strojopisné samizdaty (i když se obávám, že tyto materiály historika Pullmanna asi míjely). A ač se strana a vláda bránily vší zbývající silou, glasnosť k nám pronikala i z Východu. Minimálně ve městech se lidé přestávali bát mluvit, zpívat i chodit na demonstrace. Režim slábnoucí politicky i ekonomicky už neměl dost sil tomu bránit, hlavní represivní orgán StB byla příliš zaměstnána Chartou 77, než aby stíhala další.

To vše Pullmann pomíjí a proti hrstce chartistů staví smyšlenou uklízečku z Vysočiny, spokojenou, co netouží jezdit někam do ciziny. Jistě i takoví lidé tu žili (a žijí dodnes), ale i u nich to byl zvyk na nesvobodu, která vylučovala vše ostatní.  A navíc jakýkoliv významnější odpor mezi sovětskými tanky byl nemyslitelný.

Rozhodně nejsem proti umlčování jiných názorů, protože za čtyřicet let jsem toho zažil dost. Je tu ale otázka, jestli funkci děkana na alma mater má zastávat neomarxista (v případě neonacisty bychom asi příliš neváhali). Takový děkan může výrazně proměňovat personální složení fakulty a takový historik už vychovává v neomarxismu studenty historie a vysílá je třeba do ÚSTRu (Ústav pro studium totalitních režimů), čímž se zcela mění význam a tvář této instituce.

Řečeno s klasikem: „My demokrati je nebudeme je umlčovat, aby později mohli oni umlčovat nás.“

Vypadá to, že premiér, ministr zdravotnictví a ministr vnitra se začali bát pandemie o pět měsíců později, než se bát měli.
Zmatečné vymýšlení nějakých zákazů trvá, ale prostor pro ně už je mnohem omezenější než dřív. Čím dál víc Čechů se viru už tolik nebojí. Ne že by karanténa nakažených nebyla na místě. Ale základní informace jsou jasnější: Většina nakažených nemá příznaky. A mladé a zdravé jedince vir v podstatě neohrožuje. A pokud je postaráno o seniory a nemocné (což na začátku epidemie rozhodně nebylo), není vlastně ohrožena ani společnost.
V mediích dočítáme, že momentálně máme víc nakažených než v kritických dnech dubna. Jenže čísla nakažených osob jsou přímo závislá na počtu provedených testů. A těch se teď dělá mnohem víc než dřív, takže se neděste. Když už to leze nahoru příliš, ministr zdravotnictví tam hodí nižší čísla a jsme zachráněni. Vypovídající je počet zemřelých, který stoupá rovnoměrným tempem jedno úmrtí denně. Samozřejmě zajímavější a věcnější by bylo počítat jen nebožtíky, co skutečně zemřeli na Covid 19. To se nám – veřejnosti – ale nemůže podařit zjistit
Vedení státu tuší, že lidem po tolika chaotických přemetech postrádajících jak logiku, tak zdůvodnění, dochází trpělivost. Také už nelze opakovat opatření „s kanónem na vrabce“ a vypínat třeba celé sektory ekonomiky. Na druhou stranu je třeba pro spokojenost lidí vystrašených a kobližných nějaké kroky podniknout. Tak se znovuzavede nošení roušek na koncertech a zmenšení kapacity kulturních akci z tisíce na pět set osob. Vznikl z toho takový kočkopes, jaký tu od začátku epidemie ještě nebyl. Výhodou je, že se to prakticky nikoho netýká, svěřenské fondy to neohrožuje, kultura je zbytná a vlk se nažral. S dalšími opatřeními bude nutno zacházet v rukavičkách, volby jsou za rohem.

Vypadá to, že premiér, ministr zdravotnictví a ministr vnitra se začali bát pandemie o pět měsíců později, než se bát měli.

Zmatečné vymýšlení nějakých zákazů trvá, ale prostor pro ně už je mnohem omezenější než dřív. Čím dál víc Čechů se viru už tolik nebojí. Ne že by karanténa nakažených nebyla na místě. Ale základní informace jsou jasnější: Většina nakažených nemá příznaky. A mladé a zdravé jedince vir v podstatě neohrožuje. A pokud je postaráno o seniory a nemocné (což na začátku epidemie rozhodně nebylo), není vlastně ohrožena ani společnost.

V mediích dočítáme, že momentálně máme víc nakažených než v kritických dnech dubna. Jenže čísla nakažených osob jsou přímo závislá na počtu provedených testů. A těch se teď dělá mnohem víc než dřív, takže se neděste. Když už to leze nahoru příliš, ministr zdravotnictví tam hodí nižší čísla a jsme zachráněni. Vypovídající je počet zemřelých, který stoupá rovnoměrným tempem jedno úmrtí denně. Samozřejmě zajímavější a věcnější by bylo počítat jen nebožtíky, co skutečně zemřeli na Covid 19. To se nám – veřejnosti – ale nemůže podařit zjistit.

Vedení státu tuší, že lidem po tolika chaotických přemetech postrádajících jak logiku, tak zdůvodnění, dochází trpělivost. Také už nelze opakovat opatření „s kanónem na vrabce“ a vypínat třeba celé sektory ekonomiky. Na druhou stranu je třeba pro spokojenost lidí vystrašených a kobližných nějaké kroky podniknout. Tak se znovuzavede nošení roušek na koncertech a zmenšení kapacity kulturních akci z tisíce na pět set osob. Vznikl z toho takový kočkopes, jaký tu od začátku epidemie ještě nebyl. Výhodou je, že se to prakticky nikoho netýká, svěřenské fondy to neohrožuje, kultura je zbytná a vlk se nažral. S dalšími opatřeními bude nutno zacházet v rukavičkách, volby jsou za rohem.

Prý 85 % zemědělských výrobků v obchodech výhradně z domácí produkce. A jsme zase u socialistického plánování říznutého kapitalistickým monopolem. Nenechme se ošálit vlasteneckými kecy. Zmizela by veškerá pestrost našeho jídelníčku, rostly by ceny. Častý by byl nedostatek onoho a tamtoho, jak jsme byli zvyklí z dob komunistické vlády. Ve skutečnosti přímá linka k monopolnímu postavení soudruhů kapitalistů Tomana a Babiše. Kromě nich stojí za tím vlasteneckým nápadem i Tomio Okamura a Václav Klaus mladší.
Jasná výhoda pro 3 % Čechů, pracujících v zemědělství (i když asi jen pro některé), zdražení a omezení sortimentu pro deset milionů občanů Česka.  Ryze české pomeranče (a možná žádné) na pultech nebudou, hnijící česká cibule možná ANO.

Tak už nám ten Covid přivlekl sebou zpátky normalizaci. Plukovník Prymula vylučuje z Ústředního krizového štábu členy, kteří mají jiný názor. A názory musí být v souladu s politikou hnuťostátu. * Počty nově nakažených i zemřelých se nám celý týden usadily na nejnižších hodnotách od poloviny března. * Karanténa se nevyhnula ani mediálnímu světu. Prodej českých deníků v březnu klesl o 16 % proti loňsku, Mafra zastavuje tři své časopisy. * Poslanci ANO, ČSSD a komunisté odmítají odborné veřejnosti poskytnout informace, které má stát o testování na nemoc covid-19. Ptejme se proč. Ukázalo by se totiž, jestli jsou vládní opatření přestřelená nebo nedostatečná. * Největší dodavatel respirátorů pro Ministerstvo zdravotnictví předložil padělaný certifikát. Ani další certifikáty se nevztahovaly na dodané zboží. Jedná se o firmu z Lanškrouna, která se obchodem se zdravotnickým materiálem nikdy nezabývala. Ministerstvo si u ní objednalo pomůcky za 1,2 miliardy. Nejspíš je to na trestní oznámení příslušného ministerského úředníka. A Adam Vojtěch by měl zřejmě odstoupit.  * Rusko je v počtu nakažených druhé (po USA) na světě, má jich přes 232 tisíc. Žádní špioni by k nám teď rozhodně neměli jezdit. * Největší vliv na zpomalení šíření nákazy koronavirem v Německu mělo podle dvojice vědců z univerzity v Norimberku uzavření škol a školek a restrikce vycházení. Naopak zavření restaurací a obchodů podle nich prakticky nic nepřineslo. Pracovníci Ústavu pro výzkum pracovního trhu to tvrdí ve zveřejněné studii. * Psa-robota využívají v Singapuru, aby dohlížel na dodržování dvoumetrových vzdáleností mezi lidmi.

Začal mi Microsoft Word automaticky opravovat slovo roušky na ropušky. No nakonec – je to dost přiléhavé.

Celkový počet zemřelých na Covid 19 v celém Česku je 279. Průměrně u nás zemře asi 300 lidí každý den, nejčastějšími příčinami jsou onemocnění a selhání oběhové soustavy. V celkové statistice se tak epidemie bude na počtu úmrtí obyvatel ČR zřejmě podílet v promilích procenta. * Za rozhodnutí ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha investovat několik desítek milionů korun do vývoje české vakcíny proti koronaviru by se nemusel stydět žádný z radních města Kocourkova. Ve světě se na podobný vývoj vydávají miliardy dolarů, neměli bychom kapacity na masovou výrobu ani na plošné testování vakcíny. * Pánové Tvrdík a Hamáček rychle objednali ještě před koncem nouzového stavu poslední zásilku z Číny. Je tak velká, že se nevejde do letadla a přijede vlakem. Předpokládejme, že stát opět uzavřel tento miliardový obchod s nějakou firmou bez obratu a zaměstnanců s adresou někde na městském úřadě. * Policie začala prošetřovat páteční pietu Nočních vlků k výročí konce války. Redakce iDNES.cz zveřejnila fotografie shromáždění a dotazovala se policie, zda podle ní nedochází k porušování vládních nařízení. Policie v pátek tvrdila, že je na místě a lidé dodržují nejen rozestupy, ale i skupinky po deseti. V sobotu otočila a tvrdí, že u památníku nebyla a možným porušením se spolu s hygienou zabývá. * Při svatbách povolených od 11. května 2020 snoubenci nemusejí mít zakrytá ústa a nos a celkový počet osob včetně oddávajícího a matrikáře nesmí být vyšší než sto. Jak je to při rozvodu, vládní nařízení neuvádí. * Máme to všichni! Podle profesora epidemiologie Jiřího Berana je v Česku 1,4 milionu lidí, kteří se s koronavirem setkali. Nevykazují však jakékoliv měřitelné příznaky. * Až si budete v zahradní restauraci sundávat a nandávat roušku mezi loky piva, nesahejte na její vnější stranu, na té je infekce.

Taky vás někdy napadlo, že stále ještě nosíme roušky a ruší se velké festivaly proto, aby lidi nemohli vyjít do ulic demonstrovat?

Sedím doma, koukám z okna na ztichlé město, ani auto nezaševelí, ani cyklista nezacinká. Připadám si jako čtenář nějaké scifi knihy, kde se vypravěč snaží zjistit, jestli svět ještě trvá nebo už skončil. Ještě nedávno jsme žili plným společenským životem a řešili řadu závažných problémů. V nové době jsou kamsi zasunuty a stýská se nám po nich. Namátkou:

Kam dojedeme s elektromobilem a kde ho budeme dobíjet?
Měla by se hudebně změnit česká hymna?
Když neodstavíme všechny uhelné elektrárny do roku 2050, lidstvo vyhyne.
V některých hospodách by se kouřit mohlo?
Inkluze je ve školství naprosto nezbytná.
Není schodek státního rozpočtu 40 miliard příliš vysoký?
Kdy začneme stavět rychloželeznici z Prahy do Brna?
S těmi solárními barony jsme si tedy dost naběhli!
Způsobuje airBnB zdražování bytů v Praze?
Necháme stravenky nebo je zrušíme?
Všichni musíme dodržovat pravidla GDPR!
Vyženeme kamiony z levých pruhů dálnice?
Jak s vlky? Necháme je množit nebo je budeme regulovat?
Komupak to vadí veřejnoprávní televize?
Z center všech měst uděláme pěší zóny.
Zavedeme pro žáky obědy zadarmo?
Ve kterém roce dosáhneme uhlíkové neutrality?
Máme pořád ještě nějakého prezidenta? 
Greta má pravdu. Zkazili jsme jí dětství.
Neměli bychom regulovat počty turistů v centru Prahy?
Bude stát socha pohraničníka se samopalem v Cínovci na hranicích?
Zaslouží si studenti a důchodci slevu na jízdném?
Mají se budovat třetí záchody pro genderově neukotvené osoby?  
Muchova Slovanská epopej v Praze nebo v Moravském Krumlově?
Zasadíme deset milionů stromů!
Jak dostaneme víc lidí z automobilů do MHD?
Bude stát na Staromáku Mariánský sloup?
Přesunout nebo nepřesunout nádraží v Brně? 
Lékaři se bouří proti elektronickým neschopenkám.
Nebyl TG Masaryk náhodou příbuzný s císařem Františkem Josefem prvním?
Kdy zmizí od dálnic nepovolené billboardy?
Přidá se Foldyna k Trikoloře nebo k Okamuře?
Co s ponožkami v sandálech?
Chceme nebo nechceme letní čas?
Kdo je silnější: Ministerstvo dopravy nebo Děti Země? 
Platit zaměstnancům první tři dny nemocenské tolik nebolí, když to platí zaměstnavatelé.
Sestěhujeme všechna ministerstva do Letňan? 
Když se v Makarské chcete dostat na pláž, musíte vstát v šest ráno a místo si obsadit!
Rakousko-Uhersko jsme rozhodně bourat neměli.
Bude moderovat Jaromír Soukup i jedenáctý pořad?
Má jezdit tramvaj znovu po Václaváku?
Dycky Most!…

Je dost opovážlivé tvrdit, že jsme premianty ve slabém šíření koronaviru, jak se nám vytrvale snaží namluvit náš premiér. Z celého východního bloku mají počet nakažených na sto tisíc obyvatel vyšší než my Bělorusko (166), Estonsko (128), Srbsko (128) a Rusko (84). My 72. Všechny ostatní východoevropské země mají toto číslo mírně ale třeba i řádově nižší. Ovšem většina těch lepších neabsolvovala takové manévry jako my. Což vůbec není námitka proti opatrnosti a přijatým opatřením, bránit se neznámé hrozbě bylo zcela na místě. Něco namítat u nás můžeme tak nanejvýš proti chaotickým krokům, politizaci a zmateným informacím naší vlády. (Okřídlenou větou na sociálních sítích se stalo „Počkáme, jak se Prchal zítra vyspí.“ Bádat nad tím, zda byla opatření na místě a přiměřené délce, nyní nemá smysl. Bavme se o tom teprve tehdy, až budeme konstruovat obranu proti dalším podobným hrozbám. * S výjimkou Estonska se další „hříšníci“ vyznačují mizerně fungujícím zdravotnictvím, chudobou a s ní spojenou hygienickou situací. Ve srovnání se západem Evropy i se zámořím vycházíme velmi dobře. Myslím, že to ovlivňují především tři faktory. 1. Nejsme dosud uvyklí takovým osobním svobodám a demokracii, o rozhodnutí vládních kruhů nediskutujeme. 2. Nežijeme v takovém blahobytu jako západ a nejsme na něho tolik uvyklí. Třeba létání sem tam po světě zatím nepovažujeme za samozřejmost. 3. Máme zcela nepatrný podíl neevropských imigrantů, kteří jsou další složkou nekontrolovaného pohybu světem. Čímž není zdaleka míněno před migrací se zcela okamurovskoklausovsky uzavřít. Stačí mít na mysli míru tohoto jevu, která už možná byla v některých západních zemích překročena. A pro nás jsou smysluplnější populační přírůstky z jiných směrů.

Za poslední čtyři dny v Česku přibylo jen 73 pozitivních případů nákazy novým koronavirem, zemřelo 11 lidí. Podle statistik na webu ministerstva zdravotnictví je to nejnižší denní nárůst od 9. března. I když netušíte, co to je, pamatujte si, že R se teď rovná 0,7. Což je dobré. Vypadá to, že aktivní pobyt na čerstvém vzduchu lidem prospívá a vláda může začít dělat chaos v jiných oblastech. * Vzhledem k příznivému vývoji nákazy koronavirem odstartovala v pondělí v mnoha evropských zemích další fáze rozvolňování přísných opatření proti nákaze. * Řecká ekonomika v letošním roce v důsledku šíření koronaviru klesne až o 8,9 procenta. * Jsou i pozitivní aspekty dramatu: Kvůli obavám z koronaviru přestalo v Británii kouřit až 300.000 lidí.

Během dvou měsíců s koronavirem jsme slyšeli spoustu zábavných hlášek a roztomilých výkřiků. Snad to někdo všechno zapisuje. Zmíním jen tři největší perly našeho premiéra: „Jestli někde chybějí roušky, osobně je tam rozvezu.“ „Zachránil jsem tisíce mrtvých!“ „V boji s koronavirem jsme nejlepší na světě.“

Společně s Vojtěchem, Hamáčkem a Prymulou pracuje v ústředním krizovém štábu také Jára Cimrman. Jinak některá rozhodnutí prostě nevysvětlíte. * Vláda sděluje, že velké letní festivaly nebudou letos povoleny. Poslední údaj o nejvyšším počtu lidi na open akci je 100. Ani během dnešní noci se toto číslo nezměnilo. Nekonání už oznámily Rock for People, Porta, Colours Ostrava nebo Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech. * Farma Čapí hnízdo zve návštěvníky na letní AGROFERT DEN ve svých prostorách. V pozvánce upozorňuje, že kapacita je omezená, vpuštěno bude maximálně 6000 návštěvníků. * 11. května mohou restaurace otevřít zahrádky. Do vnitřních prostor nikdo nesmí, ale návštěvníci budou muset mít možnost využít toalety ve vnitřních prostorách provozovny. Provozovatel bude muset kontrolovat, jestli mezi sebou dodržují zákazníci i uvnitř restaurace požadované rozestupy. * V divadlech mohou návštěvníci sedět jen v sudých řadách, a to systémem mezera dvojice mezera. Celkem 100 lidí na představení. Zajímalo někoho, jestli nebyly vstupenky prodané v předprodeji? Budou uvaděčky posílat domů diváky se vstupenkou do liché řady? Většina divadel zřejmě vůbec neotevře. * Kadeřníci, manikérky a pedikérky budou muset nosit roušku i ochranný štít. Možná by bylo lepší, kdyby kadeřníci i zákaznice měli plynové masky. *  

Za posledních 24 hodin přibylo v Česku 11 nakažených a nula zemřelých. Třeba se už ve statistikách objevují jen ti, co opravdu zemřeli na Covid 19. * Myšlenka, že dva roky nevycestujeme do zahraničí, je mrtva. Hranice se sousedními státy se pravděpodobně otevřou už v červenci. Preferovánu bude určitě cestování osobním automobilem. * Kim Čong Un se nám vrátil z karantény (asi). Když je problém, tak stejně jako český prezident prostě zmizí. Teď otevřel továrnu na hnojiva. Třeba už byl mrtvý, ale Babiš mrtvé zachraňuje. A hnojiva a koncern Agrofert, to se rýmuje. (Na snímku ag. AP mají veselí muži v pozadí v rukou poslední verzi severokorejského notebooku. Výrobek je v zemi poměrně rozšířen, na všech fotografiích ho lidé kolem Kima mají v ruce.)

Jak uchránit čarodějnici před koronavirem? Upálit! * Ekonomové tvrdí, že třicet procent restaurací zanikne. Podpořte aspoň tu svou oblíbenou. * Na dovolenou pojedeme jen do tuzemska nebo jen do sousedních států autem. Pokud nás vpustí. * První máj slaví politické strany tak maximálně na internetu. * Část respirátorů, které stát dovezl za stovky milionů pro zdravotníky z Číny netěsní a fungují asi tak jako šála přes pusu. Vyhodit respirátory i toho, kdo je objednal. * Maturity proběhnou, ale nikdo nepropadne. Možná budou maturity 2020 vnímány podobně jako Právnická fakulta v Plzni. * Letní velké festivaly se letos konat nebudou. Ve čtvrtek to schválila vláda premiéra Andreje Babiše (ANO). Podle ministra kultury Lubomíra Zaorálka (ČSSD) je rozhodnutí definitivní. Pořadatelé mohou místo vracení peněz nabízet poukázky a akce v příštím roce. Pokud do té doby pořadatel zkrachuje, poukázka aspoň potěší. * Od prvního května si můžete dát pivo zlevněné sníženou sazbou DPH. Ta ovšem platí jen uvnitř hospod, které jsou zatím stále zavřené. Tak Na zdraví! a před líbáním pod rozkvetlou třešní si nezapomeňte sundat roušku.  

Líbí se mi myšlenka, jak se lidé dělí podle strachu souvisejícího s virem. Ve strachu z viru převládají ženy, historicky jako strážkyně rodu. U mužů jako těch, kdo ten rod zajišťují, zase převládá strach z vývoje ekonomiky, který může v následujících letech taky zabíjet. Zdůrazňuji slovo převládá, statistiky tohle asi neřeší. A nejde o nějaké současné rozdělení genderu, ale o historicky danou mentalitu.

Itálie, Španělsko, Francie, Belgie, Anglie (ne Skotsko), Švédsko… Přidejme USA. (Na Německo malíř nějak zapomněl.)
Špičky západní civilizace. Co spojuje tyhle země? Napadají mě tři věci: blahobyt, vyspělá demokracie, migrace. Co je navzájem rozlišuje? A co je odlišuje od zbytku Evropy?

Šéf ruské státní společnosti Rosatom v pondělí vyjádřil znepokojení nad rozšířením koronaviru do tří „jaderných měst“ v zemi, včetně uzavřeného Sarova, který je domovem tajného výzkumného ústavu, jež stál u zrodu sovětské atomové bomby. No neměli si začínat s tím starostou Novotným.

Poslanecká sněmovna schválila, že do 17. května budeme mít stav nouze. Po 17. květnu přijde stav velké nouze.

Vláda v pondělí večer oznámila, že od úterý už nebudou v Česku zrušené zóny placeného parkování ve městech a obcích a začne se platit. Představuji si jak občané o půlnoci vybíhali v pyžamu a v roušce přeparkovat své miláčky. Inu co. Vláda ví, co dělá, a vše, co dělá, dělá dobře, byl jsem poučen. A věčně nespokojení občané jenom remcají a držkují a křičí něco o chaosu. Magistráty Prahy a Brna populisticky naskočí na to remcání a sdělí, že u nich to bude platit nikoliv od půlnoci, ale od 11. května. Ale občané ze Zadní Lhoty vládu chválí. U nich parkovací zóny ještě nejsou zavedeny

Jedno ze zajímavých, ale správných nových opatření je zákaz používání svěcené vody v kostelích. Pro neznabohy: svěcená voda se nepije! U vchodu do kostelní budovy je nádržka s touto tekutinou. Věřící si při vstupu v nádržce omočí ruku a mokrou rukou se pokřižuje. Tím se stane plnoprávným účastníkem mše nebo návštěvníkem kostela. Problém je, že do svěcené vody strkají své pracky i lidé nakažení. Svěcená voda ochrání jedince od všeho zlého, jenže ministerstvo zdravotnictví se domnívá, že koronavirus je boží trest a na to je i svěcená voda krátká.
Předpis neuvádí, zda se smí užívat svěcená voda v kropence, když se světí nová nemocnice, rozhledna nebo dálnice nebo co já vím. Soukromě se domnívám, že tam, kde jsou vysoké stropy, to lze.

Koronavirus nám hodně promíchal priority. Pozitivní je, že z médií téměř zmizely alarmistické zprávy o konci světa kvůli klimatickým změnám. Týká se to hlavně těch, co především sledují tanečky kolem Grety Thunbergové. Hesla o klimatickém konci světa teď blednou před realitou viru. Ve světě i u nás doma teď (jako vždy) stojí proti sobě dvě názorové skupiny. Tu první vede strach z nákazy a možná i z nevratných konců. Podporují všechna omezení a zákazy. Dokážou si představit svět PO, mají to nakoukané z katastrofických filmů. Visí na rtech virologům, imunologům a hygienikům, hlavně těm, co hlásají možnost zániku. I sem se přesouvá heslo klimafanatiků: „Všichni vědci tvrdí, že…“Druhou skupinu vede strach z totálního rozvratu ekonomiky v důsledku dlouhodobého omezení výroby a služeb. Z toho, že zaniknou malé podniky a řemesla. Že si je Agrofert a zahraniční investoři (hlavně z Číny) pak koupí za hubičku a my se staneme definitivně provincií. Že většina z nás dramaticky zchudne. Že přijde o práci a pak i klidně o bydlení a další věci. Dokážou si představit svět PO, mají to načtené v časopiseckých článcích od ekonomů a sociologů. Trpí představou, že za jejich života už se to nestihne zlepšit. Vrátit se někam k Silvestru, kdy jsme si opakovali, že jsme se nikdy neměli tak dobře jako teď. Je možné, že to nakonec zmizí. Nebo že naopak míříme ke katastrofické definitivě. Nejistota nás drtí nejvíc. V každém případě si zatím nemáme co závidět.

Konečně máme jasno! Muž z wu-chanské laboratoře promluvil: Virus nepochází od nás, není to prostě možné. * Italská mafie za pandemie vzkvétá. Investuje v pohřebnictví. Donald Trump zavelel US námořníkům, aby potápěly íránské vojenské lodě, které je ohrožují v Perském zálivu. A profesor z Ruska volá po atentátu na starostu Prahy 6 Ondřeje Koláře. Kolář dostal policejní ochranu podobně jako primátor Hřib, kterému vyhrožuje zase někdo jiný.

Nejvyšší kontrolní úřad se zaměří na kontroly nákupů v době koronaviru. „Na základě naší analýzy můžu říct, že když třeba respirátor typu FFP2 nakoupí jedno ministerstvo za 34 korun a jiné za 636 korun, tak je ten můj názor jasný: děje se tu něco nesprávného,“ řekl prezident úřadu Miloslav Kala.

A někde mimo koronavirus: Ruská ambasáda nebude dál sídlit na Němcovově náměstí. Nestěhuje se, jen přesunula jinou adresu do Korunovační ulice, kde má taky kancelář. *  Odborníci se domnívají, že viditelný úbytek hmyzu je způsobován zářením elektromagnetických vln mobilních a dalších sítí. Pokud to tak je, můžeme do několika let sledovat zánik veškerého hmyzu a následky, které by překonaly koronavirus a CO2 dohromady. * Čínská skupina CITIC získala majoritní podíl 57 procent v jedné z největších tuzemských mediálních agentur Médea Jaromíra Soukupa…

Za posledních sto let se nestalo, že by společnost řídil imunolog. Tak ten současný si to užívá a nechal by nás v tom klidně ty dva roky. Ne z nějakého sadistického rozmaru, ale proto, že ty dva roky mohl vládnout a rozhodovat o osudech lidí.
Babiš se spíše skrývá, jednak věcem nerozumí a jednat ještě není dobojováno. Když se nebude dařit, hodí imunologa přes palubu (Hamáčka nemůže, protože by se mu rozpadla vláda). A když to dopadne dobře, bude se pak bít v prsa, jak to ideálně zařídil.
A Koblih řekne: Všechno zařídila vláda. Opozice neudělala vůbec nic. 🙂

Taky vás fascinují promluvy ministryně Aleny Schillerové v první osobě jednotného čísla? “Plošně jsem prominula, přidala jsem, tohle jsem uvolnila…” * Při svatbách povolených od pondělí 20. dubna snoubenci nemusejí mít zakrytá ústa a nos, limit deseti účastníků zahrnuje i oddávajícího a matrikáře. Přítomní mají dodržovat odstup nejméně dva metry, výjimku mají snoubenci a členové jedné domácnosti. * I přes nouzový stav, který zakazuje shromažďování více osob, uspořádal v pátek hradní kancléř Vratislav Mynář zabijačku ve své hospodě v Osvětimanech. Všichni účastníci měli roušky. * Mezi nejčastější bezpečnostní opatření v době pandemie koronaviru patří měření teploty. Někteří odborníci ale tvrdí, že kontrola tělesné teploty je nespolehlivá a sama o sobě může být dokonce klamavá v případě odhalení člověka infikovaného.

Dá se čekat, že teorií, úvah i hoaxů o původu Covid 19 se dočkáme celou řadu. Virolog a držitel Nobelovy ceny za fyziologii nebo lékařství Luc Montagnier tvrdí, že virus pochází z laboratoře ve městě Wu-chan, které bylo na přelomu roku centrem epidemie. Je přesvědčený, že má nový koronavirus něco společného s virem HIV, který způsobuje nemoc AIDS.

S názorem papeže Františka, že whisky je ta pravá svěcená voda, musí souhlasit i zarytý ateista.

Že je Praha na špici v počtu nakažených, je logické. Bylo tu hodně italských lyžařů, davy turistů a taky to Pražáci mají z těch kaváren. Proč je ale těsně na druhém místě Olomoucký kraj, je fakt záhadou. * „Lidi, kam byste jezdili, doma nejlíp.“ Říká člověk, co pobýval v Maroku už před čtyřiceti lety. A taky má restauraci ve Francii, firmy v Německu a dalších evropských zemích. * Jan Hamáček oznámil, že nezaměstnaní ze zkrachovalých firem mohou jít pracovat na pole. A komunista Mlátička Ondráček navrhuje dokonce povinnou práci studentů na polích. * Hamáček se pohádal s Prymulou, který ještě nedávno tvrdil, že hranice zůstanou zavřené dva roky. Nyní řekl, že v srpnu by to do Chorvatska mohlo jít. *  Ministr Havlíček zase zaperlil myšlenkou, že hobbymarkety se – na rozdíl od farmářských trhů – mohly otevřít, protože mají vysoké stropy. * Podpořit domácí turismus chce stát skrze takzvané rekreační poukazy v hodnotě 10 tisíc korun, na kterých se bude podílet spolu se zaměstnavatelem a zaměstnancem. OSVČ se to samozřejmě týkat nebude. * Asociace hotelů a restaurací: „Pokud by provozovny měly otevírat v červnu, jak si představuje vláda, tak polovina stravovacích zařízení, už neotevře vůbec.“ * Dvacetikilometrové kolony kamionů na hranicích se staly hrůzou. Po drtivé kritice vláda hraniční režim změnila. A tak je to u nás se vším.

A jedna nakonec: Islámský stát a olomoucký arcibiskup Graubner tvrdí, že koronavirus je trest boží. Vyjádření Boha se mi do uzávěrky získat nepodařilo.

Předpokládám, že v tomto čase zběsile tikajících hodin bez ručiček, se stoprocentní většina našeho sociálního bublinoviště chová zodpovědně. Dodržujeme přesně všechna pravidla i omezení, ačkoliv nás to významně sere, a nad některými příkazy i kroutíme hlavami. Ale všichni vnímáme, že bez kázně se toho kulatého hajzlíka jen tak nezbavíme. Čteme sice, že takoví Švédi to dělají jinak, ale pevně věříme, že my se z toho vylížeme a oni spláčou nad výdělkem. (Teda nad výdělkem budeme plakat hlavně my, ale snad uzdraveni.)

Trvá už třicet dní ten stav. Politici jsou spokojeni. Všichni máme hadr na hubě a nesrocujeme se. A najednou do toho vlítne jaro a Velikonoce. Ten měsíc byl pro nás hodně dlouhý a nám se ozve volání přírody. Je to přirozené. Z osobní zkušenosti vím, že je příjemnější se na zahradě rachtat v záhoncích a nechat si jarním slunce opálit i kůži kolem úst. Než trávit měsíc ve vězení paneláku a v roušce se bát sáhnout i na čudlík ve výtahu.

Pak přijdou čtyři dny volna, a i ti bez chalup se vydají do přírody. Krizoví štábové sice vyzývají, aby všichni zůstali doma, policisté uzavřou všechna parkoviště u lesa. Ale Češi se vyvalí stejně ven, protože tohle už se nedá vydržet. Chodí co dvojice nebo rodina a s rouškou na puse se dvoumetrově vyhýbají jiným oroušeným. Pak se to stane: do cesty se připlete kiosek s občerstvením, pivo teče proudem, všichni se štosují kolem okénka a s rouškou na puse se piva holt nenapijete.

Občan na to zírá a bojuje se sebou. Taky by si dal, ale tohle je proti všem zásadám, to je přímo semeniště virů. Občana napadne, že by to měl sdělit orgánům činným. Ale vzápětí jeho mozek vezme zpátečku, občan přece nebude udavač a žalobníček. Dilema.

A tak jde občan domů, v televizi vidí svého premiéra s předpisově dvoumetrovou pomlázkou, jak honí manželku ve fialovém županu, a je mu tak nějak všelijak.

5467/112

Hezky jsme si to rozdělili: křesťani mají Velikonoce, Židé Pesach a ateisté karanténu. Co vím, tak za dva tisíce let existence křesťanství se Vzkříšení ještě nikdy neoznamovalo v telce. Bezpečnostní sbory budou dohlížet, aby neprobíhalo tradiční genderové násilí. Povoleno bude jen tehdy, když budou mít koledníci pomlázky minimálně dva metry dlouhé. Kulturní akce se odkládají na pozdější dobu, celé Velikonoce těžko odložíte. Ale pomlazování by se dalo přesunout na červenec, to budou holky navíc mnohem méně oblečené.

Andrej Babiš vystoupil s velikonočním projevem k národu. Prchal to napsal fakt pěkně. * Dvě pětiny rodinných farem je existenčně ohroženo. Zemědělci se obávají, že dotační podporu jako v minulosti shrábne Agrofert a další velké firmy. * Majitel restaurace v Ostravě požádal o odklad placení DPH. Finanční úřad mu místo toho obstavil byt. Všichni jsou Schillerová. * Česká televize bude o Velikonocích pro věřící diváky přenášet více bohoslužeb. * Literární soutěž Trapsavec odkládá vyhlášení letošních výsledků na slavnostním ohni. * Knihkupectví zůstávají stále zavřená, kompostárny už otevřely. * Ve včera poprvé otevřeném OBI prý probíhala fackovaná o zeminu a rýče. * Poslanecká sněmovna těsnou většinou schválila zákon, že bez roušky vám policisté napaří deset tisíc korun pokuty. Pro lidi, co jsou už měsíc bez příjmu, to bude pikantní trest.

Po jedenácti týdnech končí ve Wu-chanu karanténa. Město opouští desítky tisíc lidí. * Aktivisté v USA prohlašují, že roušky jsou rasově necitlivé. * Stovka obyvatel Abidžanu, největšího města Pobřeží slonoviny, zaútočila na testovací centrum na koronavirus.

Tak krásné svátky všem. Nevíte někdo, kolik lidí u nás zemřelo mezi 1. březnem a dneškem na chřipku?

5221/99
Píšu si tyhle poznámky už třetí týden a každý den se uděje něco zvláštního. Překvapivé události přestávají být překvapivé, když si uvědomíme, že řídíme firmu jako stát a všechny důležité kroky musí být v souladu se zájmem Agrofertu. Jsme měsíc v karanténě, pracovat nám už brzy dovolí, ale na nějaké festivaly zapomeňte. Lidé to berou celkem s humorem, karanténní nepohodlí je vyvažováno soutěžemi o nejhezčí nádršku. Uznávanou vítězkou je slovenská prezidentka, která dokáže roušku sladit s outfitemi s kabelkou. Naši představitelé už aspoň nevypouštějí své lži zpoza státní vlajky.

Seismologové zjistili, že v důsledku pandemie se Země nechvěje. Lidé necestují a skoro se nepohybují. Možná to bude další program neomarxistů: Lidé by neměli nikam chodit. * Boris Johnson to chytil a má vážný průběh. A to si Britové zřejmě mysleli, že po Brexitu se k nim přes kanál žádná nákaza nedostane. * Někteří vědci připustili, že koronavirus mohl uniknout z wu-chanské laboratoře. Jiní to pokládají za konspiraci. Teorií o vzniku pandemie je ale mnohem víc. *

Podle Hamáčka ani pomlázka, ani účast na svátečních bohoslužbách. Problém je také v tom, že o Velikonocích každoročně odlétají zvony do Říma. Jak to budou řešit aerolinky při zákazu letů, je záhadou.

Desetina Čechů přišla kvůli epidemii o zdroj obživy a úspory má maximálně na měsíc. Přepočteno na rodiny to může být půldruhého milionu lidí. * Maršál Koněv už je zadepozitářovan a nákaza mu nehrozí. * Zemřel pětapadesátiletý novinářka Tereza Spencerová, původně muž a velká prokremelská bojovnice. * Každý den karantény přináší do češtiny další nové slovo: Policisté kontrolují neorouškované chodce.

4828/80
Samozřejmě, že věci jsou úplně jinak, než bylo původně oznamováno. Papírnictví a prodejny obuvi budou zřejmě otevřeny až příští týden. Teď se jako první otevřou kompostárny. Češi to uvítají, bude hlína. Dále se otevřou ještě hobymarkety a prodejny kol. To poslední je nejdůležitější, protože když si koupíte kolo, můžete na něm jezdit bez roušky. V informaci se neuvádí, jestli můžete nemít roušku, když kolo jen vedete. Ale neriskoval bych to, protože městský strážník vám může dát pěstí takovou, že spadnete do rybníka. Prý selhání jednotlivce, řekli na strážníkárně. Spíš selhání všech nadřízených jednotlivců až k Hamáčkovi.

Všechna pravidla jsou naprosto jasná. Můžete běhat po lese bez roušky, ale nesmíte při tom nikoho potkat. Na hřišti si můžete zahrát fotbal, ale všichni hráči musí být vzájemně vzdáleni nejméně dva metry. Jako řidič mít v autě roušku nemusíte. Způsobili byste dopravní nehodu, protože by se zamlžily brýle. Jedete-li v autě s osobou s kterou sdílíte ložnici nebo jiné intimnosti, nemusí mít roušku nikdo z vás. Je totiž jasné, že jste partnerku už dávno nakazili. Říkal to Prymula v televizi. Ale policista, který vás zastaví, na to může mít jiný názor a dostanete pokutu nebo pěstí.

Pandemie úžasně obohacuje češtinu. Na smrtnost už jsme si zvykli. Teď letí promoření populace, což v překladu znamená, že bychom to plánovaně a řízeně dostali všichni. Slabší jedince by to usmrtnostilo a my ostatní už bychom neměli koho nakazit. Jazyk přizdobili i hvězdy karantény. Ministryně Schilerová se pochlubila, že nějaký problém zavnímala. A náměstek Prymula nám zase sdělil, že vývoj epidemie se podařilo zastabilizovat.

Ale ještě si tu radost nějaký čas pohýčkáme. Roušky nám sluší a šicí tvořivost celého národa je krásná. A taky se ukazuje, že většinu věcí dokážeme vymyslet a zařídit sami a vládu k tomu zas tak moc nepotřebujeme. S úsměvem budeme vzpomínat na to, jak jsme se mohli věnovat dětem a rodině a jak jsme po letech vytáhli Člověče, nezlob se. Až všichni ti mrňaví hajzlíci pochcípaj a my se dáme do odklízení trosek, pak přátelé, ano, bude hůř!

4591/72

Vláda možná v dohledné době otevře další obchody. Vylosovány byly papírnictví, prodejny kočárků, pracovních oděvů a obuvi. * Po prezidentovi se uvrhl do absolutní izolace i předseda vlády. Nevychází z místnosti a zemi řídí prostřednictvím videokonferencí. Snad si pamatuje telefonní číslo na Prchala. * Stát pomůže velkým firmám. Poskytne až 200 miliard na záruky za úvěry, podmínkou bude více jak 250 zaměstnanců. Podpora je hlavně směřována malým a středním podnikům, těm vláda rozdá pět miliard. * Velká část státních úřadů a veřejných institucí nebude ještě týdny fungovat naplno. Jejich zaměstnanci se přitom nemusejí obávat, že jim koronavirus zkrátí příjmy podobně jako jiným zaměstnancům a živnostníkům. 

Navzdory karanténě se v Pražské ZOO narodilo slůně. A v Brdech se objevil rys ostrovid. * Počet prodaných aut klesl v březnu o 36 procent, přes internet se prodají jen desítky kusů. * ČEZ chystá od poloviny dubna razantní zvýšení cen elektřiny ze svých rychonabíječek. V první polovině měsíce ji ale bude nabízet zdarma. * Festival Porta hlásí: Moc nás to mrzí, ale vzhledem k omezením vyplývajícím z nouzového stavu se letos Porta v Řevnicích neuskuteční. Z tohoto důvodu byla zrušena i oblastní kola. Pokusíme se aspoň část Porty přesunout na internet, sledujte proto naše aktuality! * S koronavirem to sice nijak nesouvisí, ale hezky se to čte: Tisíce medúz labong-labong se objevily u opuštěné pláže Corong Corong na Filipínách. *

Internetem hýbe fotografie z besídky v Lánech. Všichni přítomní členové „poradního sboru“ prezidenta mají sice roušky, ale nedodrželi předepsané rozstupy a není jasné, jak budou v rouškách konzumovat předložené pohoštění. S přimhouřením oka by se dalo tohle papalášství přehlédnout, ale to by nesměl existovat Jiří Ovčáček, který tu fotku vyvěsil na internet k potěšení národa, pokutovaného za malé rozestupy. Větší hlásnou trubku byste těžko hledali.

Všimli jste si, že v době koronaviru je možné kdykoliv a kdekoliv v Praze najít místo pro zaparkování? Aut Pražanů nepřibylo ani neubylo. Venkovští jezdící do metropole za prací asi teď mnohem víc využívají kvůli karanténě vlastní auta. Ostatně vlaky a autobusy hlásí, že počet dopravovaných je asi na 20 % normálního stavu. Znamená to – při momentálním zrušení modrých zón – že se všechny auta do Prahy v pohodě vejdou. Zóny tedy máme proto, aby bylo možné řidiče lépe šikanovat a hlavně proto, aby všichni platili a platili.

Z domova: Premiér Babiš chce, aby obchody byly v neděli zavřené. Obchodníci protestují. * Podle bleskového šetření HK ČR k propouštění zatím přistoupilo sedm procent firem – v restauračních službách je to ale 17 procent a v cestovním ruchu 14 procent firem. * Českým lázním hrozí kvůli opatřením proti šíření koronaviru zánik. Tuzemské lázně jsou jediným zdravotnickým sektorem, který byl vládními usneseními celý uzavřen a přišel zcela o tržby. * Šest a půl milionů piv z malých pivovarů v lahvích leží ve skladech a nikdo si je nemůže koupit. Postupně se zkazí. * Jihlavská laboratoř zkontrolovala vzorky chleba a rohlíků. Koronavir v nich nebyl. Zda kontrolovala také koblihy, zpráva neuvádí. * Soukromý lihovar Žufánek začal hned na začátku karantény vyrábět dezinfekci. Úřad na něj zaklekl a zakázal mu to. Teď už víme, kdo vyrábí dezinfekci. Přece Preol ze stáje Agrofertu. Úplně stejná situace jako v případě testující laboratoře Tilia? Kolik nás takových zakleknutí ještě čeká? * Do Unipetrolu povolila vláda příjezd zahraničních dělníků, protože bez Unipetrolu se zastaví chemičky Agrofertu. Ostatní firmy mít zahraniční dělníky nebudou, mají holt smůlu, hlídat hranice musíme. * Zatímco stovky dobrovolníků z nejrůznějších charit a organizací již čvrtý týden non-stop pomáhají seniorům, lidem v nouzi a dalším, a dělají věci, které vláda nedokáže zařídit, komunisté hodlají navrhnout zákon, podle kterého by měly peníze od státu dostávat pouze ty neziskové organizace, které pomáhají a přispívají k plnění cílů státní politiky schválené vládou. Otázka zní: měla by peníze daňových poplatníků dostávat KSČM?

Ze světa: Světová zdravotnická organizace nevidí žádný užitek ve všeobecném nošení roušek v nynějším boji proti šíření koronaviru. „Nic nenaznačuje, že by to něčemu pomohlo“, konstatoval koordinátor krizové pomoci organizace Michael Ryan. „Naše rada: nedoporučujeme nošení roušek, pokud člověk není sám nakažen“. * V Moskvě platí zákaz vycházení a vláda připravuje plošný zákaz vycházení v celé zemi. Nákaza se dosud projevila v 78 z 85 ruských regionů. * Nemáme peníze ani na jídlo! Špičkoví profesionální tenisté žádají ITF o podporu.  

3257/31
Celý čas všichni tvrdili, že tato vláda nedokáže připravit úpravu systému penzí. Teď je Důchodová reforma 2.0 teď probíhá v domovech seniorů přičiněním ministerstva zdravotnictví. Na seniory, kteří přežijí, vyjde přilepšení k důchodu.   Ale vážně: Máme v čele lidi, kteří neumí řídit stát. Ani jako firmu. Umí slibovat, bagrovat rezervy v rozpočtu, a kritické hodiny, kdy je potřeba pracovat a řídit, tráví v televizi a na tiskovkách. Nebo s helmou na hlavě před kamerami někde v provozu. Teď už i s rouškami. To bylo na tiskovce divení, že i oni by měli mít roušky, když to požadují po celém národu.
Všichni jsme věděli, že v Číně, Koreji i Itálii umírají hlavně staří lidé. I u nás se to potvrdilo. Do dnešního dne je z jedenatřiceti mrtvých 28 starších 65 let (!!) A vláda nic. Žádné prostředky domovům seniorů, zaměstnance nechat jezdit do práce hromadnou dopravou, kde si na sousedním sedadle lebedila infekce. A to jen jedno z mnoha zanedbání této vlády. Z mrtvých už se stává jenom statistika. No nic. Budeme dál šít roušky a jednou týdně si zazpíváme „Není nutno“. Ale bude to stačit?
Lež se stává základním vládním instrumentem. Babiš sám uložil Metnarovi, aby připravil možnost předání pravomocí Parlamentu vládě. Vypadá to, že už si přestává být jist i podporou svých poslanců.

2622/11 Ochranný svaz autorský nabízí majitelům zavřených restaurací a hotelů odklad placení autorských poplatků až o 90 dní! Prezident odmítl nápad ministryně spravedlnosti na vyhlášení amnestie. Mohli jsme si zpestřit karanténu vykradenými chatami a chalupami. V Praze se nakazil biskup. Celé pražské arcibiskupství včetně Duky je v karanténě. Dohlédne někdo na to, aby se Bůh nepřibližovat ke klerikům blíž než na pět metrů? Šéfka domova seniorů píše vládě: Nechali jste nás v tom, odkázali na oddanost, houževnatost, solidaritu a sílu managementu, týmů a jednotlivců. My se nevzdáme! Ale ten, kdo bude mít stovky starých lidí na svědomí, jste Vy, a Vy si to zodpovíte. Ministr Bezroušek chystá návrh na další prodloužení celostátní karantény o dalších 30 dní. Zakazovat lidem pohyb je mnohem jednodušší než zajistit potřebné pomůcky. Škoda Auto prodloužila odstávku výroby kvůli pandemii koronaviru nejméně do 14. dubna. Ministryně financí lže. Přechod na jiný předpis o hrazení škod podnikatelům státem prý použila analýzu Ministerstva vnitra. To oznámilo, že žádnou takovou analýzu nikdy nezpracovalo. Liberecké firmy začaly chrlit 100 000 nanoroušek denně. Brněnská firma zase vyvinula a zajistí testovací sady v množství pro celou republiku. Asi bychom se obešli bez dodávek z Číny, které nás stojí miliardu týdně. Jenže to by nesměla mít firma Agrofert úvěry u čínských bank, protože v Evropě jí nikdo nepůjčí. Zatímco většina sedí v karanténě doma, někteří jedinci se vydali do přírody. Zatím neznámý řidič se pokusil sjet lyžařskou sjezdovku na Klínovci osobním automobilem. Za sjezdovky udělal oraniště a z auta vrak. Sundal espézetky a utekl. To bude dost mastný.

2279

Ministryně spravedlnosti Marie Benešová navrhuje k pandemii amnestii. Aspoň bude těch nezaměstnaných víc.

Téměř polovina poskytovatelů sociálních služeb nemá pro pacienty a zaměstnance roušky. Zařízením došla i dezinfekce a zdravotnické rukavice, zjistila Asociace poskytovatelů sociálních služeb. Představuje to zásadní problém pro chod zařízení po celé republice. Je dobré dodat, že z devíti zemřelých bylo osm seniorů většinou ve vysokém věku.

V Libereckém kraji se teď bude vyrábět 100 000 nanoroušek denně. (!) Cena jedné nanoroušky by neměla přesáhnout 10 korun, což je zlomek ceny, za kterou teď naše vláda nakupuje roušky v Číně, ale zase jsou ty naše o dost kvalitnější. Výrobu zatím financuje Liberecký kraj. Uvidíme, jestli je vláda zaplatí, když to není Andrejova zásluha. Vláda dovolila otevření myček aut. Z pravidel není jasné, jestli cesta do myčky patří mezi cesty do práce, na nákup a domů.

Něco málo z Twitteru: Christoph Israng @velvyslanec SRN Paní hejtmanko Jermanová, Středočeský kraj, dementujte prosím své tvrzení, že SRN zadrželo zdravotní materiál pro ČR. 10 dní od Vás marně čekáme informace, abychom tu fámu mohli vyvrátit. V době #COVID19 nešiřme falešná obvinění, ale pomáhejme si.

Po Gretě Thurnbergové obdržel koronavirus Boris Johnson. Očekávejme, že se to brzy převalí i k nám a onemocní všechny celebritky, o kterých se teď zoufale málo píše. Španělsko se propracovalo na druhé místo v počtu zemřelých hned za Itálii. Je to přesně čtrnáct dní potom, co v Madridu proběhla stotisícová demonstrace pod heslem „Sexismus je mnohem horší než koronavir“. Zpráva neuvádí, kolik lidí zemřelo nakaženo sexismem.

Podle rychlého průzkumu agentury STEM 83 % obyvatelé věří, že vláda situaci zvládá dobře. Překvapivé je, že si to myslí i nadpoloviční většina voličů opozice. A určitě si to myslí všichni ti, co po nocích šijí roušky, aby je mohli předat potřebným. Prchal je prostě genius.
Inzerátů, v nichž někdo nabízí roušky nestydatě předražené neubývá, ale zřejmě teď šmejdi s velkými zisky nemohou počítat. Plné Ruslany dosedají na naše přistávací dráhy. Ještě kdyby tak někdo dokázal zrychlit distribuci, aby lékaři (!) v Olomouci nemuseli na roušky stát několikahodinovou frontu.
Současná situace má zajímavé odbočky: Český telekomunikační úřad a ministerstvo průmyslu a obchodu vydaly doporučení provozovatelům internetového videoobsahu snížit kvalitu vysílání, aby bylo snazší čelit případnému přetížení datových sítí. Kdyby klekla síť, asi by nás to pokosilo. Ale zvykli bychom si. Před lety žádné sítě neexistovaly a jak se nám žilo. A ani jsme nemuseli jezdit do Itálie.
Denní přírůstky nakažených významně rostou, ale to je pochopitelné, protože se konečně začalo vyšetřovat. Naopak se dá díky důsledné karanténě očekávat, že ty přírůstky začnou už brzy klesat.
První mrtví nás zaskočili, doufali jsme, že tohle nás mine. Podle očekávání jsou to lidé nejstarší. Do zpráv z minulých dvou týdnů pronikaly stížnosti domovů důchodců, že tam nemají žádné ochranné pomůcky. Ale předseda vlády slíbil v televizi, že jich je dost a že je tam osobně rozveze. A 83 % Čechů tomu věří.

Nehloučkujme se. Vláda zpřísnila krizová opatření, na veřejnosti můžeme být nejvýše po dvou a ve dvoumetrové vzdálenosti od sebe. Stačí trocha mlhy a partner se vám ztratí. Na Slovensku je to přísnější, největší dovolená skupina občanů je jeden člověk. I to se může změnit, počet lidí ve skupině může být i záporný.
Češi se zbláznili. Přestože nemusí, chodí do fronty na finančáku odevzdat daňová přiznání. Jedenasedmdesátiletý britský následník trůnu princ Charles se nakazil.
Ceny benzínu jsou nejnižší za poslední čtyři roky. Ale před dálničním přechodem na Slovensko jsou mnohakilometrové kolony.
Vláda rozhodla, že nebude hradit škody, které vznikly podnikatelům po zavření obchodů a restaurací nebo po zákazu kulturních a sportovních akcí. Odbory to srovnávají s chováním šmejdů.
Rakouská vesnice St. Corona am Wechsel se asi přejmenuje. Turisty by název odpuzoval.

Pětadvacátý den s Devatenáctkou.
Do Česka dorazil experimentální lék Remdesivir. Okamžitě ho dostal pacient s těžkým průběhem nemoci Covid-19. Nevítal jej premiér ani ministr zdravotnictví. Drobný rozdíl mezi partnerstvím a lokajstvím.
Čínská ambasáda skupovala během ledna a února v Česku respirátory a další zdravotní materiál. BIS před tím na začátku března varovala Babiše. Nyní materiál celá Evropa včetně ČR z Číny ve velkém dováží zpět.
Ve Francii ze dne na den vypnuli 189 rychlonabíječek na dálnicích po několika „bezpečnostních incidentech“. Šťastní majitelé elektroaut tak mohou jezdit kolem bloku kde bydlí. Tak už je to asi vážné. Letní olympijské hry v Tokiu jsou odloženy o rok. To se v historii OH ještě nestalo. Včerejší první vysílací den nového programu ČT3 pro starší a pokročilé si nenechalo ujít 984 tisíc diváků. Stala se hned pátou nejsledovanější stanicí v Česku.
Greta Thunbergová na svém instagramovém účtu uvedla, že nejspíš prodělala onemocnění COVID-19. Po návratu z Bruselu se cítila špatně, na test na přítomnost nového typu koronaviru ale neměla nárok. Deset dní strávila v izolaci. Symptomy pocítila švédská klimatická aktivistka před deseti dny po návratu z Bruselu, stejné potíže, ač trochu vážnější, měl i její otec. „Cítila jsem se unavená, měla jsem zimnici, bolelo mě v krku a kašlala jsem,“ uvedla 17letá aktivistka. Poznamenala, že ve Švédsku se není možné nechat otestovat, pokud člověk nepotřebuje naléhavou lékařskou péči.
Možná to byla jen reakce na opadávající mediální zájem. V opačném případě je třeba vyšetřit těch několik tisíc lidí, s kterými se v Bruselu setkala.

Tak tu máme zase pracovní den, kdy většina nepracuje a má čas hádat se na internetu o cokoliv. Aspoň nemusíme poslouchat stesky úředníků, že museli pracovat i sobotu a v neděli. A přitom vidíme na příkladu Ministerstva zdravotnictví, že kdyby tu práci přenechali někomu kompetentnějšímu, fungovalo by to lépe.
Už máme roušky všichni, ušili jsme si je sami podle známého hesla z časů normalizace „Udělej si sám“. Stát je nezajistil, ale všem nařídil, aby je nosili. Logika z časů, kdy všichni museli odsoudit Chartu 77, aniž ji směli číst.

Plukovník straší, že současný stav může trvat do Vánoc a hranice zavřené dva roky. Plíživému nástupu totality u nás to samozřejmě hraje do noty. Akorát nevím, kdo bude pracovat a z čeho budeme žít.

Nejdůležitější v této situaci je testovat co nejvíc lidí. Teď už máme několik Ruslanů roušek a respirátorů (úspěšně jsme komunisticky znárodnili zásilku do Itálie a náš omluvný dopis mrtvé Italy jistě potěší). Jenže nevím, jestli někdo nezapomněl objednat testovací soupravy. Německo teď testuje 160 000 lidí každý den. My 17 tisíc za celý březen. No jsme asi lepší než Rwanda.
Ale nemůžeme Vojtěchovo ministerstvo vinit z nečinnosti. Jak se můžete přesvědčit podle dálnic, po kterých by teď vlastně neměl nikdo zbůhdarma jezdit, propagaci koronaviru to ministerstvo zvládá dokonale.

Od války v Zálivu jsme si zvykli sledovat všechny konflikty a katastrofy v přímém přenosu. Teď zrovna sledujeme pandemii a divácká většina na to kouká jako na sportovní přenos. Novináři nám každou minutou nabízejí skóre, ale čísla si nemá cenu pamatovat, protože za hodinu budou už úplně jiná. Žurnalista nám přinese informaci, že dopoledne onemocněli jen čtyři lidé, zatímco večer už jich bylo dvacet. Ten bodrý novinář možná sám netuší, že ti čtyři dopoledne neonemocněli, ale dopoledne byly vydány výsledky jejich testů. A samozřejmě netuší, že těch nakažených může být řádově víc. Jednak proto, že mnoho lidí svoje potíže nehlásí, protože s tou rýmičkou se nenechá zavřít na čtrnáct dní do karantény. A za druhé, že státní laboratoře nestíhají a těm soukromým naše milé Ministerstvo zdravotnictví hází klacky pod nohy nebo na ně rovnou zaklekává. A odkudsi se vynořila zpráva, že soukromá laboratoř, co patří nějakému svěřenskému fondu, nabízí kontroly za podstatně vyšší ceny než jiní soukromníci.
Klíčovým slovem se staly roušky. Roušky nejsou. Ty, co byly, jsme v neobvyklém záchvatu solidarity poslali do Wuchanu. Tedy jen to, co se vešlo do letadla. Zbytek trčel na letišti ve Kbelích. Pak se objevila zpráva, že ty kbelské nám Čína věnuje. Ta jich totiž stihla vyrobit miliardy a může je nabízet i jiným postiženým zemím. My roušky nemáme. Vláda vysvětluje, že je nejdřív musí zajistit zdravotníkům. Zdravotníci je zatím nemají. Vláda vysvětluje, že nejprve je dostanou zdravotníci v nemocnicích. Podle očitých svědků v nemocnicích nejsou.

Někde se vloudila chybička. Ministr zdravotnictví se sešel s výrobci a dohodli se, že veškerou produkci dostane a bude rozdělovat jeho ministerstvo. Prý ale někdo na tom ministerstvu zapomněl poslat výrobcům objednávky. Krizová situace odhaluje kořínky našeho vládnutí zapuštěné ještě kdesi v reálném socialismu. Ale můžeme se domýšlet, že to jinde na východě i západě EU nebude o moc jinačí.

Omezit provoz země je mnohem jednodušší než sehnat roušky. Tady je třeba vládu pochválit a brblaly, co nemůžou na fotbal a večer na pivo, je potřeba rázně poslat někam. Konečně se naskočilo na home office, proti čemuž doteď protestovali byrokrati a odboráři. Soustruh si domů nevezmete, ale k internetu jsou doma dnes už připojeni skoro všichni. Dá se očekávat, že pokud státní úředníci nějaký čas nebudou pracovat, společnosti to prospěje. Ukazuje se, že i škola z domova se dá, a tvořivě k tomu přistupují učitelé i nápaditá Česká televize.
Takže pokud to všichni budeme zvládat a pár pitomců nám to nezkazí, mohly by počty nakažených po čase začít klesat.

A pokud se dopustíte nějakého mezilidského kontaktu, vždycky si pečlivě myjte ruce a dejte si hlt slivovice. Jak říkávala jedna moje německá kamarádka: My to zvládneme!

Kromě témat, která mě na internetu zajímají, si samozřejmě vybírám i články o politice a ekonomice na velkých serverech. Většina diskusí pod nimi je zajímavá k poblití.

Pokud podléháte iluzi, že nad těmi diskusemi bdí nějaký cenzor, tak hovno. Příspěvky s tímto a podobnými slovy smaže automat, ale jinak můžete nepravdami zostouzet kdekoho a plivat na kohokoliv. Čtenost vítána.

V diskusích pod vnitrospolečenskými tématy narážím u každého třetího příspěvku na názor, že za komunistů bylo líp. Často bez argumentů. Někdy proto, že tenkrát nebyli bezdomovci. (Jednou z pohledu, že jsou to chudáci, které kapitalismus připravil o práci, podruhé tak, že jsou to lumpové, kteří, žebrají, okrádají lidi a možná i vraždí.). Že tenkrát lidi dostávali byty zadarmo. No někteří vybraní asi jo. Ostatní si družstevní byty museli postavit vlastníma rukama a ještě zaplatit. Že se zavírají fabriky a lidi jsou bez práce. Kdyby tu vládli komunisti, tak v těch fabrikách dodnes vyrábíme kalkulačky na kličku. A někteří lidé jsou bez práce proto, že se ve svém životě naučili jen jednu věc a k tomu potřebovali maximálně základní školu.

Ale nepatří mi soudit, i když jsem dostal žití v tom minulém režimu čtyřicet let natvrdo bez možnosti amnestie.

Takže shledávám systém většinové demokracie jako špatný a nesvobodný. Proč by těmhle lidem, kterým bylo za socíku líp, mělo být bráněno v tom, aby se tam mohli vrátit? A proč by se ti ostatní tam museli vracet s nimi, když je jim v kapíku fajn? Kvůli nějakým 51% většiny?

Takže navrhuji všeobecné (a v tomto případě samozřejmě povinné) referendum. Otázka zní: chcete se vrátit před Listopad nebo chcete zůstat tady? Po sečtení hlasů se republika plošně rozdělí v jejich poměru na dvě části: Česká socialistická republika a Česká kapitalistická republika. Tuším, že hlavním městem té druhé bude Praha. K zajištění plynulého přechodu budou zřízeny agentury na výměnu bytů a domů, na přesun majetku a na stěhování.

Až se zcela vyjasní teritoriální hranice obou správních celků, bude v ČSR zřízena Pohraniční stráž a zadrátovány hranice. Obyvatelé ČSR budou moci vyjíždět do ČKR, případně jiných států jen na výjezdní doložku, schválenou domovním důvěrníkem a dalšími orgány. Pokud si z ČKR přivezou cizí měnu, bude jim vyměněna za bonbony. Vysílání stanic Praha, Blaník a Country radio bude rušeno silnými rušičkami.

Občané ČSR si ale budou moci dovézt z ČKR kvalitní spacáky, v kterých budou trávit noci před Mototechnou. Buď trpělivý a ber auto, které na tebe zrovna vyšlo. Dobrá česká kovářská práce, žádné sračky z Němec. 

Ale snad nejdůležitější bude, že občané ČSR nebudou muset volit nějaké kmotry nebo tuneláře, ale jednoho správného kandidáta, kterého jim Národní fronta odpovědně vybere. Zas ale budou mít trošku průser, když se k těm volbám nedostaví.  

Jak na tom asi budeme s českou energetikou v roce 2050? Můžeme odhadovat, že spotřeba se trochu sníží důsledným zateplováním objektů i užíváním šetrnějších spotřebičů typu LED žárovky. Na druhé straně, pokud opravdu dojde k rozvoji elektromobility (a za třicet let může být už opravdu funkční a bezproblémová), bude dobíjení znamenat výrazný růst spotřeby.

Ve výrobě elektřiny už budeme v té době snad zavírat poslední uhelné elektrárny. Obnovitelné zdroje určitě zvolna porostou. Pokud nepodlehneme tlaku klimatické totality ekologistů a úředníků z EU, zachováme si vedle solárů a větrníků zdroje masivní a stálé, tedy nové jaderné bloky. Věřím, že jejich výstavbu si vláda, ať už to bude kterákoliv, pohlídá a nedá na vábení politiků kopajících za Rosatom.

Je tu ovšem ještě jedna skutečnost, která může naše energetické prostředí výrazně proměnit. Lze předpokládat, že ceny solárních komponentů budou dál klesat a časem se stanou přístupnými rodinnému rozpočtu. Statistici uvádějí, že 44 % bytů v Česku je v rodinných domech. Jen málo z nich stojí někde ve stínu. Mají osluněné střechy, fasády nebo jen slunce na zahradě. Všude tam se dají umístit solární zdroje v budoucnu už s plně dořešeným dobíjení baterií. Tak vzniká energetický ostrov, přinejmenším soběstačný, v lepším případě schopný dodávat něco málo do veřejné sítě.

To nabízí stav, kdy zhruba třetina obyvatel by byla energeticky soběstačných. Snad by žádnou vládu nenapadlo zatížit obyvatelstvo daní ze slunce. Zkušenost ale říká, že většina způsobů, které mění přechod směrem k „čisté“ energie zatím většinou funguje jako zdroj mimořádných zisků korporátů a oligarchů. Solárním baronům u nás zaplatíme tolik, že by se z toho daly postavit dvě jaderné elektrárny. S řepkou je to podobné ve žlutém. A všichni od elektromobility už se na naše peněženky také třesou. Tak snad aspoň solární panely na střechách proti tomu uchráníme.

Slovenská vláda bude rozhodovat o odvolání svého podpisu pod Istanbulskou úmluvou. U nás se naopak – zdá se – schyluje k její ratifikaci. Na podzimní konferenci k její podpoře měla hlavní slovo zmocněnkyně vlády pro lidská práva Helena Válková (!).

Začalo to jako obvykle. Veřejnost o výbušnosti problému vůbec neví. Veřejnost dokonce netuší, že problém existuje. Kdesi se cosi rodí a je to pravděpodobně významné. Intelektuálské vrstvy progresivistické i konzervativní se chystají na válku.
Tématem je návrh Istanbulské úmluvy. První, kdo zaútočí, je vyšehradský vikář a profesor Piťha (známý nám spíše jako v minulosti krátkodobý ministr kultury). Zvolí pro své kázání nejvýhodnější místo a čas: Chrám svatého Víta (Václava a Vojtěcha) v den státního svátku české krajiny. A pustí se do Istanbulské úmluvy s vervou hodnou dávných vymítačů ďábla. A ovšem střílí těžkými kalibry úplně jinam, než je těžiště i jen samotného textu Úmluvy.

Načež se ve zbroji dívčích válek zformuje „Ženská lobby“ (promiňte, ale ten název je tak pitoreskní, že jsem ho musel dát do uvozovek) a na profesora Piťhu podá trestní oznámení. Na justiční kotrmelce jsme si za posledních třicet let už trochu zvykli, ale trestní oznámení na kázání při mši tu asi ještě nebylo. A aby toho nebylo málo, mladá žena se v témže chrámu později svlékne (fotograf zajištěn).  Model mladých protestních ukrajinských prsatek Femen je převeden do malých českých poměrů: protest proběhne v podprsence.

Na internetu a na Facebooku zvláště se vyvalí vlny zdola a narážejí do sebe z obou břehů. O Istanbulskou úmluvu už zvolna přestává jít. Internet se uklidní, respektive přeladí se na nové kauzy. A o té Istanbulské jsme se nedozvěděli vlastně nic.

Tak jsem si její text vygůglil a podrobně pročetl.

Z hlediska českých zákonů v ní není pro nás prakticky mnoho nového. Násilí na ženách, ponižování žen, nerovnost. Ženská obřízka a podobná zvěrstva. Některé věci jsou tam viditelně zakotveny proto, že do Evropy přicházejí migranti z jiných kulturních okruhů, tak aby věděli, jak se tady budou muset k ženám chovat. A to je dobře.

Na tom textu mě trápí dvě věci. Vše od prvního do posledního paragrafu se týká výhradně žen. Násilí na mužích tady nikoho nezajímá, o tom ani řádka. No to by se dalo – za skřípějících zubů militantních feministek – v textu snad doladit.

Druhá věc je o poznání závažnější. Už nějaký čas sledujeme momentálně módní hnutí  #MeToo. Vyznačuje se několika nedobrými rysy. Nějakého muže lze označit na sexuálního násilníka i po mnoha a mnoha letech. Ve společnosti – v té západní, progresivisticky správné – to vyvolá čarodějnický proces s výraznou dávkou presumpce viny. Zatímco po důkazech se nikdo neshání, obvinění rázem přicházejí o práci nebo jsou jejich díla odstraňována z galerií a vyškrtána z katalogů.

#MeToo je zatím soukromá aktivita jednotlivkyň podporovaných hysterickou atmosférou.  V případě Istanbulské úmluvy nás čeká už státně podporovaný systém řešení násilí na ženách. V textu dokumentu se na mnoha místech mluví o potírání (násilí), kdežto pojmy jako důkazy, obhajoba nebo dovolání tam nenajdete.

Nepíšu tohle jako muž, ale jako občan Evropy: V této podobě je Istanbulská úmluva nepřijatelná. Trestní oznámení na mě, prosím, doručujte na…

Sledujeme skoro v přímém přenosu, jak tištěná media chřadnou a vládu nad informacemi přebírá svět jedniček a nul. Jenže i na internetu pracují živí novináři a ti musí platit složenky. Weby se postupně zpoplatňují a někteří čtenáři na to nemají.

Ano, uznávám: jsem důchodce, nikoliv příkladně chudý a ani zazobaný. Ale rád si sestavuji pohled na svět z nejrůznějších názorů na internetu. V poslední době se to sjíždění sítě úží.

Vím, že nic není zadarmo a jako novinář jsem srozuměn, že kolegové musí mít taky na složenky. Minulá dvě desetiletí to fungovalo tak ňák. Vycházely tištěné noviny, lidé si je kupovali a web příslušného media byl vnímán spíš jako propagace, kam redakce utrousily sem tam nějaký článek.

Situace se změnila v poslední dekádě. Čtenost tištěných novin dramaticky klesá. Příčiny jsou nasnadě. Dopoledne se něco uděje. Za půl hodiny o tom čtete na internetu. Hned po Zelené vlně to uslyšíte v radiu. Večer s celou parádou reportáž v TV. Před půlnocí sjedete všechny diskuse k tématu. A všechno tohle pro vás zadarmo nebo za cenu, kterou už stejně platíte v nějakých poplatcích. Druhý den ráno půjdete do trafiky, abyste si za nemalý peníz přečetli to, co už dávno víte. A na hodnocení je ještě brzy, to vám nabídnou až na konci týdne komentátoři týdeníků.

Takže to, že prodaný náklad deníků je z roku na rok minimálně o 10% nižší, není vlastně žádným překvapením. Redakce zeštíhlují, šetří se na cestovném i na analytických i archivních aktivitách. Atraktivita chřadne, ale konkurence na tom není líp. A vše se postupně přesouvá na internet s vědomím, že jednoho dne do tiskárny už nic nedorazí. Sníží se tím pádem náklady za tisk, ale novináři nemohou jít o žebrácké holi. Logicky se zpoplatní web. Možností je spousta, zajistěte si předplatné nebo si jen kupte jeden článek.

Všechno v pohodě, pokud je čtenář názorově přisátý k jednomu mediu. Pak to nejsou velké peníze. Ale zkuste si představit čtenáře, který přemýšlivě hledá mezi různými směry a v různých vrstvách informační mlhoviny.

Asi tak osm, deset ročních předplacených webů.  Namítnete, že furt je to levnější než všechna tištená media dohromady. Zkouším to zakomponovat do rodinného rozpočtu. No pravda, nekouřím, nejezdím na lyže a v Argentině už jsem nebyl ani nepamatuji. A přesto bych se nerad vzdával myšlenkové různorodosti z mnoha směrů. A ještě víc bych to přál svým vnukům studentům.

Mám nápad: zrušte slevy jízdného od této vlády pro ty nejmladší i pro ty nejstarší. A nabídněte nám všem v té hodnotě slevy na informace. 

Papír i plasty se nám začínají v Evropě hromadit. Zatím není moc nápadů, co s tím. Spalování, skládkování, ba i recyklace, to všechno je z enviromentálního hlediska poněkud chucpe. EU mlčí, taky neví. Čekejme návrh na odpadové kvóty pro jednotlivé členské státy.

Pokud někdo nepůjde příkladem, tak se nehneme z místa. A příkladem by měli jít především ekologičtí aktivisté. Měli by se vzdát svých počítačů, notebooků, tiskáren, skenerů a tabletů a taky chytrých telefonů.

Všechny ty věci, co jsem jmenoval, se do jedné vyrábí v Asii. Při jejich výrobě příroda taky dostává na frak, ale z našeho sobecky českého pohledu je lepší, když se škodí v Šanghaji než v Kamenici nad Lipou.

Vyrobeno se to zabalí, strčí do kontejneru a jede obrovskou lodí přes třičtvrtě světa až třeba do Hamburku. Ty megašífy jezdí na mazut, což je příkladné svinstvo. Prý jedna taková loď zamoří planetu jako milion aut, ale třeba se přehání. Přeskočím tu cestu mnoha kamiony z Hamburku, a rozvoz do obchodů, odkud si nový kousek odnáší onen ekologický nadšenec.

Doma to dychtivě rozbalí. Krabici (karton), výplněk (polystyren), obal (igelit), návod ve třiceti jazycích (papír).

Ještě, než novopečený majitel napíše na noťasu první článek proti globálnímu oteplování, už je naděláno takových uhlíkových stop, že by se v nich ani Sherlock Holmes nevyznal.
Jistě, něco se dá vyřešit. Třeba odpady a jejich třídění. V tom jsme dost mistři. Někde mají hospodyňky separační nádoby přímo v kuchyňské lince, ale na sběrném pointu ve vaší ulici ty barvy neomylně poznáte. Sklo, nápojové kartony, a tak dál, a především papír a plast. Zvláště ty dvě poslední komodity jsme – vzorně roztříděné – nakládali na ony mazutové lodě, aby zpátky nejely zbůhdarma. A na dalekém východě se to recyklovalo, pálilo nebo skládkovalo.

Leč nastala změna. Země Asie po našem ekologickém naléhání a různých Pařížských konferencích, šly do sebe. Nejspíš proto, abychom je nekárali, jaký tam mají bordel. Přestaly od Evropy odebírat plasty. A teď i papír.

Obojí se nám začíná v Evropě hromadit. Zatím není moc nápadů, co s tím. Spalování, skládkování, ba i recyklace, to všechno je z enviromentálního hlediska poněkud chucpe. EU mlčí, taky neví. Čekejme návrh na odpadové kvóty pro jednotlivé členské státy.

Levná řešení jsou až daleko za obzorem. Naším prvním úkolem ale je zabránit tomu, aby ekologicky vyspělé státy Asie a Afriky nezačaly vyvážet své odpady do Evropy.

Internet už od včerejška žije jen pivem. Koronavir, brexit, Trump, globální oteplování i dvě stovky vykradených bytů na jih od Prahy jsou zapomenuty. Česku vládne pivní DPH sazebník. Všechny oficiálně uvedené případy prodeje už byly cupovány, další případy složitě úsměvných prodejních variant vymyšleny.

Mě ale zajímá, jak takový vysoce kreativní předpis vznikne. Napadlo mě hned několik možností, můžete klidně přidat další.

1. Úředník Ministerstva financí utrpěl ataku těžké psychické poruchy. Ještě před tím, než ho sanitka odvezla na uzavřené oddělení psychiatrické léčebny, stihl vytvořit tento sazebník DPH.

2.  Úředník Ministerstva financí byl z této instituce vyhozen. Ještě před odchodem se však stihl pomstít svým nadřízeným včetně nejvyšších podvržením tohoto sazebníku.

3. Ministryně financí mezi mlýnskými kameny. Plní Babišovo populistické zadání zlevnit pivo, ale dělá všechny možné i nemožné kroky, aby to co nejméně zhoršilo už tak ohrožený rozpočet.

4. Je to kardinální hloupost, proti budou úplně všichni, bude o tom mluvit i psát všude. Když budou protesty vrcholit, vystoupí předseda vlády a zruší to. Čímž získá další body u svých voličů.

5. Je to takový nesmysl, že to bude delší čas zaměstnávat větší část národa a zakryje to nějaký velký průšvih vlády, který se teprve objeví.

6. Můžete pokračovat dál…

Je po Brexitu, podle nátury Britům blahopřejme nebo je politujme. Uvidíme za dva za tři roky, jak se to bude vyvíjet dál. Do konce roku ještě platí přechodné období, ale Skotové už připravují referendum. A jak to bude se sudem prachu na severu Irského ostrova se uvidí. Možná se dočkáme Spojeného království Anglie a Walesu.

Událost týdne načechrala naše sociální sítě. Našla se řada dobráků, kteří by vystoupili z EU okamžitě. Ale nikdo z nich nenapsal, jak by to udělal. A už vůbec nikdo nepsal, jak by se to vyvíjelo dál, jaké by to mělo pokračování a následky. Zakousnou se do jedné jediné myšlenky a neberou v úvahu zbytek světa a všechny ty zájmy a tlaky kolem. Možná o tom ani nepřemýšleli a jen opakují větu, která jim odněkud přistála do sítě. Evropská unie je ďábel a může úplně za vše zlé. Včetně zničených zařepkovaných polí, fabrik, co jsme prodali cizím firmám, nedostatku sněhu i tomu, že ryby neberou. Rytíři pomazaní pomazánkovým máslem vytáhli do boje a šermují klávesnicemi.

Události týdne mají maximálně několikadenní životnost, za několik dní už se budou všichni zase hádat do krve a brojit proti něčemu jinému, co nám šikovní marketéři a media předhodí.

Lepší by bylo bavit se o tom, co všechno se na té současné EU musí změnit, aby normálně fungovala k prospěchu svých členů. Protože pokud se EU nezmění, nakonec se rozpadne a nebude důvod z ní někam vystupovat.

Bude rozumné udělat si především pořádek doma. Protože nemůžeme ten bordel, co tu máme, věčně svádět na Unii.

A vy přátelé, co sníte o tom, že vystoupíme hned a budeme pak jako Švýcarsko. Mýlíte se. Budeme pak jako Albánie.

Prokazatelně je nejtepleji za všechny roky, co se v Klementinu měří.
Vědci nás o tom informují.

Možná se teplota zvyšuje kvůli činnosti člověka.
Možná, že teplota roste hlavně kvůli přírodním cyklům, které zatím neznáme.
Možná mají pravdu obě strany.
Jistě to neví nikdo.
Ani vědci.
Vědci nás pouze informují, že se otepluje.
O tom spor nikdo nevede.

Oteplování globu musíme zastavit.
Uděláme to tak, že nebudeme používat uhlí, dřevo, naftu, plyn a biomasu.
Tak se trend oteplování možná změní.
Říkají to aktivisté a politici.
Bude to stát biliony dolarů ročně.

Problém je v tom, že nevíme, jestli to vyjde.
Příčiny oteplování mohou být jiné.
Oteplovat se klidně může dál.
Přírodě neporučíme.

Budeme se muset přizpůsobit situaci.
Stavět mořské hráze. Evakuovat obyvatele korálových ostrovů. Přesouvat nízkopoložená města. Přecházet na nové způsoby v zemědělství. Starat se o vodu. Přizpůsobit zdravotní a sociální služby.
Bude to stát biliony dolarů ročně.

Jenže ty jsme právě utratili v boji proti CO2.

Od prvního ledna nařídilo Ministerstvo zdravotnictví, že lékaři musí předepisovat každý lék na samostatný recept a ruší se možnost psát na jeden papír léky dva, jak to fungovalo desítky let předtím. Lékařům to přidal dost další práce zvláště v případech, kdy pacientům posílají recepty elektronicky. Od prvního března bude opět možné psát dva léky na jeden recept.

Veselo je také kolem parkování v Praze. Papírové kupony v metropoli už neexistují, auta jsou registrována elektronicky a kontrola parkování funguje podle SPZ pomocí projíždějících monitorovacích vozů s kamerami. Radnice Prahy 1, kde se minulý týden vyměnilo vedení, chce papírové kupony na auta znovu vrátit.

Po kritice opozice, že vláda v roce 2018 otevřelo pouhé čtyři kilometry nových dálnic se Ministerstvo dopravy pochlapilo a kilometrů otevřených dálnic v roce 2019 je 34. Z toho část tvoří úsek D1 Přerov – Lipník nad Bečvou v délce 14 km. A z druhé strany od Kroměříže dé jednička už také končí před Přerovem. Zbývající část dálnice – obchvat Přerova – se ale nestaví a kvůli ekologickým aktivistům z Dětí Země ještě dlouho stavět nebude. Dálniční provoz je tedy veden středem města. Kamiony mají sice průjezd městem zakázaný, ale vysvětlujte to zahraničním řidičům, které tam navede navigace. Tak bude Přerov aspoň vydělávat na pokutách.

MF Dnes 23.1.2020: 21:00 Odvolaný ministr dopravy Vladimír Kremlík bude v resortu dál působit jako politický náměstek. Pro MF Dnes to uvedl premiér Andrej Babiš (ANO).
MF Dnes 24.1.2020 5:00 Kremlík náměstkem nebude a ministerstva se nesloučí, řekl Babiš.

Na nic dalšího důležitého z radnice Kocourkova pod Řípem jsme snad nezapomněli.

Nejsou byty. A jsou dražší a dražší. Nejvíc ve velkých městech, ale teď už skoro všude. V Česku na byt vyděláváte nejdéle z celé Evropy. Možná proto, že jsou u nás byty drahé nebo že málo vyděláváme. Nejspíš obojí.

Všichni ekonomové, stavbaři, developeři i novináři vědí, proč to tak je. Hodně lidí se stěhuje do velkých měst, protože je tam lepší práce a dá se víc vydělat. Jenže byty pro ně nejsou. Protože se nestaví. Tam, kde se nestaví, není konkurence a ceny bytů letí nahoru.

Všichni také vědí, proč se nestaví. Protože byrokracie. Všechny ty papíry a všechna ta razítka způsobují, že než můžete začít stavět, trvá to léta. A je to vlastně stejné, ať stavíte malý domek nebo dálnici. Podle studie Světové banky je Česko v procesu povolování staveb na úžasném 157. místě na světě.

A trvá to proč? Když víme, že v soukromé sféře se věci dělají rychle a hned? Nabízím odpověď: úředník si musí svou práci šetřit, rozdělit na delší období. Jednak ještě nedopil kafe a nepřečetl si noviny. Za druhé, kdyby byl s prostudováním a orazítkováním spisu brzy hotov, mohl by si někdo myslet, že má práce málo, že je úředníků moc a že by se na úřadech mělo provést zeštíhlení.  

Všichni to vědí, všude se o tom píše už řadu let. Ale nikdo odpovědný to neřeší. Co dělá vláda, parlament, kraje? Nic! Jsou toho zpomalování společnost nedílnou součástí.

Zdá se, že příčinou neprůstřelnosti je fakt, že tenhle stav někomu docela vyhovuje. Kdo to jen může být? Politici, úředníci, developeři, obchodníci, majitelé bytů? Kdo a proč brání změnám? Kdo má zájem na zachování podivného stavu? Nebo je to všechno jen liknavost a pohodlnost úředníků, kteří si zvykli na svůj klídek a cítí se být nesestřelitelní?

Co brání poslancům upravit příslušné zákony, aby byly rozhodovací lhůty výrazně zkráceny? Musí být na stavbu psí boudy skutečně pětadvacet razítek? Nelze stavební řízení zjednodušit tak, aby nikoho nesvádělo ke korupci?

Ticho, setrvalé, nerušené ticho. Ani politické strany nejsou schopny tohle téma zvednout ze země. A víte, jak by jim to zahýbalo s preferencemi?

Procházíme obdobím solární energie a řepky. Obojí nastalo z impulsu ekologických aktivistů a obojí je tu především k tomu, aby plnilo peněženky korporací a oligarchů. Totéž v mnohem větším měřítku slibuje elektromobilita.

Ve společenství zákonodárců a lobbistů se podařilo nastavit parametry, aby oligarchové bohatli a občané jim to platili. Vlastně to byla jen zkouška, že to tak půjde. Příští projekt je kolosální, půjde v něm o mimořádné prachy a zase to zaplatíme my. Elektromobilita! Na začátku jsou znovu aktivisté. Především mladší lidé (není podmínkou), co se potápějí ve vodách fanatických výzev, údajně k ochraně planety. Nepřítel je CO2, kysličník, který do plynné databanky přidává mimo jiné člověk. Automobilky se snaží, co mohou, snižovat exhalace oxidu nejen uhlíku ale i oxidů dusíku nebo síry a vyhovět tak politickým rozhodnutím. A když je limit splněn, politický tlak stanoví nové – teď už technicky nesplnitelné hranice. Evropa se zvláštním zalíbením likviduje svou technickou úroveň, průmysl, pracovní nabídky a vyspělost. A chce nabídnout v nějakém zvláštním náboženském zanícení věci nedostatečně promyšlené, neodzkoušené a s řadou vad a vedlejších problémů. Přemýšlejme, proč se to takhle děje!

Elektromobilita. Stojí za ní transparentáři v ulicích, všechny Grety světa, politici, co čují volební hlasy, a hlavně oligarchové a nadnárodní koncerny, kterým to přinese obrovský byznys.
Auta na elektriku proč ne. Ale možná by bylo lepší všechno vyzkoušet, vychytat mouchy a rizika, Vyhodnotit všechny přednosti, nedostatky a problémy. Dívat se na to nejen z pohledu toho jednoho autíčka, ale sledovat všechny souvislosti. A zkoumat – než se to rozjede ve velkém – jestli není na obzoru nějaká ještě lepší technologie. Co třeba vodík? Jenže to by nepřinášelo zisky tady a hned.

Tak se na to jde přesně obráceně: Usnesení, nařízení, zákazy, omezování, ideologické nálepkování. Elektrická auta ještě dnes. Automobilky deptané politickým tlakem ruší své mimořádně ekologické projekty a sypou prachy do lithia, jehož těžbou se likvidují zajímavé krajiny ve všech světadílech. Ale kdo by koukal na ochranu planety, když jde o ochranu planety?

Elektromobily budou drahé. Ti chudší na ně nedosáhnou. Bohatší dosáhnou, pokud jim státy nebídnou dotace. A dotace nerostou na stromech. Budou vypláceny z daní těch chudších. Těch, co na elektromobil mít nebudou. A kupovat si nový benzíňák, když hrozí, že ho vlády za pár let zakážou? Tak si radši koupí ojetinu a budou ovzduší plnit exhalacemi.

Jenže tak jako nikdo neřeší, kde všude elektroauta zanechávají svou hnusnou ekologickou stopu lithiem počínaje, ujíždí nám možná nějaký vlak. To až budeme řešit auta na vodík nebo nevím na co. Svět se vyvíjí, zřejmě něco dalšího přijde, ale to my se možná budeme zabývat likvidací elektroaut. No vlastně taky dobrej byznys.

Nastal spor kolem zabití vysokého funkcionáře Iránu, diplomata, velitele a vůdce teroristických band působících na celém Středním východě. Výčet teroristických akcí jeho tlup a jeho rozvracení stavu několika států na blízkém Východě by byl velmi dlouhý a mrtví by se těžko dali spočítat. Americká raketa vypálená z dronu tomu udělala konec.

A máme hned vydatné palivo pod kotle českých sociálních sítí. Pod praporem „porušení mezinárodního práva“ se sešikovala pestrá společnost. Konzervativní držitelé mravních zásad, za jejichž mládí se ještě války vyhlašovaly. Ti, co nenávidí USA a Západ v jakémkoliv skupenství, samozřejmě v čele se členy KSČM a dalších podobných spolků. A konečně neználkové, kteří o dění na Blízkém východě vědí prd a snaží se na něj aplikovat naše pravidla dost vzdálená vývoji a stavu světové společnosti.

Zabití vojenského představitele jedné země druhou zemí na území třetí země je rozčílilo. To, že aktivita Iránu každodenně generuje množství zabitých v celém teritoriu s významným přičiněním právě zabitého generála, už nevědí. Protože je to nezajímá. Padají z nich mírotvorná hesla typu „Nejsme jako oni“, „…nastav druhou tvář“ nebo „…ty po něm chlebem“. Ve výsledku – nechme je vraždit a dělat lumpárny, my máme přece morální převahu. Že ten s morální převahou se při takové hře nemusí už dožít příštího týdne, nechápou.

Války už se skoro sto let nevyhlašují. Vyhlásit válku je závazkem se do ní také pustit. A po takové válce by nemuselo na planetě zbýt moc živého. To, co se odehrává v současném světě, ať to byla bývalá Jugoslávie, nebo Blízký východ, Afrika a co já vím, kde ještě, už nejsou skutečné války. Jedna banda teroristů bojuje s jinými bandami teroristů, vraždí, nejlíp civilisty, vypaluje a genociduje stejně jako ta druhá.

Až dojdou náboje, nastoupí diplomaté a sjednají mír.

Ekonomický růst se zdá nezadržitelný. Ale mají mít lidé na planetě všeho víceméně stejně? Nebo se máme uskrovnit my Evropané a počkat, až nás ostatní doženou a předběhnou, protože my máme mít morální zábrany k tomu stoupat vzhůru?

Často teď před námi vyskakuje otázka, kam se to naše planeta řítí. Planeta samozřejmě obíhá po předepsaných drahách. Pokud by se někam řítila, tak se to nejspíš dozvíme pár tisíc let dopředu a budeme se moci na to připravit. Otázka nezní, kam se řítí planeta, ale kam se řítí lidstvo. Ty dva eposy dvacátého století byly strašlivé, ale uvědomili jsme si, že další válka už by stihla zničit všechno živé, možná i Boha.  Omezili jsme se na lokální konflikty, vzájemné odstrašování a terorismus.

Jsou ale před námi další hrozby. Planeta se přelidňuje. Nedokážeme tolik lidí nasytit. Ničíme si zdroje a ničíme přírodu. Planeta se otepluje. Závěr: musíme se uskrovnit.

Pravda je, že vývoj lidské společnosti míří vzhůru, k uspokojení společnosti i jejích jednotlivých členů. Máme se líp a líp. Otázkou je, jestli se to na tom omezeném prostoru dá zvládnout. A kam míří a kde skončí to vzhůru. Všechny společenské systémy, od kapitalismu k socialismu se onoho vzhůru vytrvale držely a drží. Někdy se to i daří. A všichni lidé chtějí, touží a požadují, aby se měli líp. Odkládání lepšího života směrem do posmrtné budoucnosti jsme odložili k jiným starožitnostem.

Čím dál víc se objevují lidé, kteří tvrdí, že bychom se měli začít uskrovňovat. Vedou je k tomu důvody sociální, multikulturní nebo chiliastické. Odvrhněme luxus, zbavme se zbytečností, žijme skromněji.

V této chvíli se vynoří pudl a jeho jádro. Co to znamená – žijme skromněji? Máme přestat prahnout po některých věcech, které naši předkové neznali? Slušný dostatečně velký byt se všemi vymoženostmi, co ulehčují život? Jídlo nejen kaloricky dostatečné, ale i chutné a zajímavé? Osobní automobil? Věci, kterými můžeme realizovat své koníčky? Cesty k mořím a poznávání cizích měst? Hodně knížek a dalších věcí, které nám dělají radost?

Kde je ta hranice, co máme odvrhnout a co si máme ponechat ke skromnému, ale normálnímu životu? Na tu hranici se ptám!

A ještě jedna otázka? Mají mít lidé na planetě všeho víceméně stejně? Nebo se mají uskrovňovat v poměru, jak na tom byli včera? A kdo lidem v Bangladéši půjde vysvětlovat, že i oni se mají začít uskrovňovat?

Nebo se máme uskrovnit jen my Evropané a počkat, až se ostatní přelijí přes naši úroveň, protože my máme morální zábrany k tomu stoupat vzhůru?

Nevím, nemám na všechny tyhle otázky odpověď. Jen tuším, že jakýmkoliv fanatismem svět nezlepšíme, ale poděláme. Jako už jsme to jinými fanatismy v minulosti dokázali.

Čínský horoskop nás ujišťuje že rok 2019 byl rokem prasete. Ale skutečnost je jiná: dvoutisícídevatenáctý byl rokem Grety. Mohli jsme v přímém přenosu sledovat každý její projev, a dokonce i její kolumbovskou pouť do Nového světa. Málem získala Nobelovu cenu míru a to, že ji nedostala, značně popudilo její příznivce.
Jedni Grétu zvedají do nebes, protože konečně zamířila pozornost světa k záchraně umírající planety. Druzí ji nenávidí, neboť otevírá Pandořinu skříňku astronomických výdajů na zcela nejasný výsledek. Třetí ji litují jako oběť a loutku rodičů a PR agentur, i když oni uznávají, že aspoň na začátku to holka myslela dobře a že myšlením mnohých to mohlo pohnout.
Evropská unie už vymýšlí mnohá opatření a obrovské investice do uhlíkové rovnováhy. Evropany to bude stát velké peníze, které by mohly být věnovány na mnoho užitečných věcí, například na ochranu přírody. Všechny ostatní kontinenty to zdálky pozorují, myslí si svoje, znečišťují a bohatnou.

Druhou nejdůležitější světovou událostí 2019 je válka mezi Ruskou federací a obcí Řeporyje. Zatím to nevypadá na horkou fázi ani na nový jednadvacátý srpen. Rusko už není Sovětský svaz a Varšavská smlouva a o obranu Řeporyjí by si ruská vojska vylámala zuby. Celkově česká mezinárodní politika se naklání na dobrou stranu. Praha vypověděla smlouvu s Čínou, předseda Senátu pojede na Tajwan, český prezident se hrubě obořil na Ruské ministerstvo zahraničí a Putin to zažehluje pozvánkou k 75. výročí konce 2WW v Evropě. A taky byla radost pohledět, jak komunisti zuřili, když jsme si schválili jednadvacátý srpen jako památný den.

Nový Evropský parlament nám nějak přestal být nakloněn, nechce dávat megadotace podniku Agrofert. Ministři ANO jako hrací strojek opakují mantru, že premiér není ve střetu zájmu. Ono je celkem jedno, jestli je nebo není, jestli kradl nebo nekradl, jestli byl nebo nebyl estébák. I když se mu prokáže, že zavraždil deset malých dětí, třicet procent Čechů ho stejně bude volit. A naše milá protibabišovská fronta se nikdy nespojí a nerozhoupe k nějaké akci, protože na svém maličkém písečku je každý politik za hvězdu a na větším se dá přehlédnout.

Většina technologického světa se vyhýbá čínské firmě Huawei, kdosi vypozoroval v jejím vybavení špionážní software. Ale čeští politici Huawei doporučují, takže zůstávejme v klidu. Z medií se denně dozvídáme, že se na nás hrne umělá inteligence, která bude všechno provozovat, ale i řídit. Moc si nedovedeme představit, co to je a co to umí. Ale už se dozvídáme, kolik lidí přijde o práci a kolik nových pracovních míst to přinese.  Ale my Češi se o to začneme zajímat, až když to Nepál a Paraguay budou mít odzkoušené. Do čeho se naopak hrne celá Evropa, jsou elektroauta. To je fajn, průměrné stáří automobilů v Česku (čtvrté nejhorší v Evropě) je 14,8 roku. Takže jsme na ty elektroauta netěšeni. Akorát se to možná mělo nejdřív vyzkoušet než to začít chrlit. Jsou zatím poněkud drahá, mají krátký dojezd, chybí síť dobíječek. A občas, když vzplanou, zaměstnají hasiče na celé čtyři dny. Ale pozitivní na tom je, že to komusi přinese enormně velké zisky. Jako jsme si už ověřili u solárních elektráren a řepky.

Jo a taky jste si nemohli nevšimnout, že dramaticky ubývá hmyzu. Někdo míní, že to má na svědomí vlnění z mobilů, jiní, že rozlehlá pole řepky, a další, že chemie všude kolem nás. A memento zní, že my ten hmyz moc dlouho přežít nemůžeme.

Tak snad ten 2019 byl dobrý. A když ne dobrý, tak aspoň zajímavý. Snad i ten další bude dobrý a zajímavý. A bude fajn, pokud nebudeme své osudy řídit podle čínských horoskopů.

Nikdy nebylo tolik informací. Jsme jimi postupně zavalováni. Představuji si to tak, jako když sedíte na louce, která byla určena ke svozu odpadu. Přijíždějí kukavozy a chrlí na vás svůj náklad a postupně vás zasypávají, až se v tom sajrajtu udusíte.

V záplavě informací nemáme informace žádné. Natož abychom je dokázali analyzovat a něco z nich vyvodit.

Pusťte si televizi. Co vám zůstane po poslechu čtyřiceti minut zpráv? Že se někde srazila dvě auta? Nějaká celebrita se opila na večírku? Narodila se koťátka? Tohle všechno naštěstí zapomenete ještě dřív, než dozní dotyčný příspěvek. Ztratili jste čtyřicet minut života a nedozvěděli jste se vůbec nic, co by stálo za uložení na váš harddisk v hlavě.

Máte šedesát televizních programů. Nevyberete si; jeden je blbější než druhý. Přepínáte, a vlastně už vůbec nevíte, co sledujete. Vlastně už vůbec nic nesledujete.
Nepotřebujete TV sledovat. Ale potřebujete ji mít puštěnou. Pro pocit, že by vám něco uniklo. Stalo se z vás multitaskingové zařízení: můžete při puštěné televizi studovat, jíst, žehlit, bavit se po telefonu s kamarádkou. Možná i číst knížku nebo se při televizi milovat.   

Přepněte na internet. Co dnes uvařila k obědu kamarádka z Facebooku. Jak se přátelé někde včera krásně opili. Přidáte smajlíka, ani nevíte proč. Snad aby se o vás vědělo.  Třicet let staré vtipy viděné pořád dokola, protože všichni je sdílejí. Co všechno škodí našemu organismu. Jak nás zabíjejí potraviny a vlnění z mobilů. Zaručené návody na hubnutí a na růst vlasů. A zase ta koťátka…

SMS od kamarádky, že zrovna peče bábovku. Rozumíte: nezve nikoho na bábovku, jen potřebuje do světa pustit informaci, že peče bábovku.

Škola vás zasypává nekonečným množstvím informací, o kterém my starší už víme, že je nikdy v životě nebudete potřebovat. Taky se je většinou naučíte jen do zkoušky a pak okamžitě nastává proces vymazávání. Váš harddisk v hlavě není nafukovací, a hlavně nedá se vyměnit za větší.

Málokdo se dá pro záchranu svého duševního zdraví tou cestou, že by prodal televizor, počítač, telefon a odstěhoval se někam k lesu. Tak nezbývá než apelovat na vědce: Vymysleli jste už atomovou bombu, lék na rakovinu i 3D tiskárny. Tak rychle vymyslete třídičku informací. Člověk si ji zapne a bude dostávat jen ty důležité zprávy. Vše ostatní se bude okamžitě mazat. Jenže: zvládneme ještě milování bez puštěné telky?

Celebrity existují proto, že si natěšené sedmnáctky a zklamané čtyřicítky plní svůj sen prostřednictvím někoho jiného. Když ona (je blbá, umí prd, ale má velký kozy), tak klidně i já. A u chlapů je to asi podobné v bledě modrém.  

Nechci se pokoušet o definici bulváru. Ale zřejmě je to čtení a koukání pro tu hloupější a nemyslící část národa. Odpor k myšlení je rodná sestra lenosti a ta má v našich zeměpisných šířkách vysoké hektarové výnosy. Začíná to samozřejmě ve škole. Myslet bolí už od raného věku. Většina mladých jedinců po tom náročném vstávání a cestě do školy usedne do lavice a vypne. Učitelkám to velmi vyhovuje: s Einsteiny by mohly být problémy, kdežto se šprtkami a vůbec s nevyčnívači je pohoda.

Na dýze moc rozumu netřeba, balení holek už zdaleka není moc sofistikovanou záležitostí. Takže klídek. No a v pracovním procesu člověk rychle pochopí, že nějaké myšlení, nové nápady a avantgardní řešení je na škodu, protože starší zaměstnanci chtějí hlavně klid. Především moc nemyslet, myšlení bolí.

Reprezentanti a reprezentantky většiny národa pak rychle sklouznou k bulváru. Málo písmenek, velké titulky, velké fotky, trochu pikantností a výmyslů. (Nepřemýšlející čtenář výmysl nerozliší.) No a hlavně celebrity. Celebrity existují proto, že si natěšené sedmnáctky a zklamané čtyřicítky plní svůj sen prostřednictvím někoho jiného. Když ona (je blbá, umí prd, ale má velký kozy), tak klidně i já. Většinou je to stejné, jako když rachitický padesátník sní o tom, že bude jednou hrát v útoku vedle Jágra. A někdy se to i podaří. Nějaká Miss mokré tričko, fotosada zcela neoblečených snímků a na týden vyzvednuta mezi celebrity.

Jenže bulvár potřebuje pohyb, informace, skandály. Rozcházet se a objevovat se s tajemnými milenci, přijít na večírek příšerně oblečená nebo tam udělat trapas, opít se do němoty, mít kalhotky naruby….

Čtenáři platí, nemusí u toho myslet, a pak volí Zemana, to je ten jejich guru, bulvární prezident… 

Vracíme se do osmdesátých let minulého století. Nemyslilové bydleli u piva a u televize a vychovávali děti. Ty děti dnes čtou bulvár a pláčou nad peripetiemi nějaké mladé celebritální hvězdičky. Kdežto kapitáni bulváru už jí vyřezávají maso z těla.

Někdo to zaplatí

Je možné, že se lidé nechají přesvědčit, že elektromobil je lepší než auto se spalovacím motorem, a začnou si elektroauta houfně kupovat.

Je velmi nepravděpodobné, že by se tak rozhodovali na základě výzev ekonadšenců nebo hesel na transparentech ekologických demonstrací. Bez zásahu státu to asi nepůjde.

Stát může občanům nabízet výhodné bezúročné půjčky nebo rovnou dotace na nákup elektrovozidel. Čím vyšší bude cena vozů, tím vyššími částkami bude nutno mířit na tuto podporu, aby byla účinná.
Stát může elektroautům odpustit dálniční známky nebo (města) poplatky za parkování. Dojde k výpadku příjmů.
Stát bude budovat rozsáhlou síť dobíjecích stanic, což si v řadě případů vyžádá stavební úpravy v podobě posilování kabelové sítě. Rozkopané chodníky a náklady v astronomické výši.
Stát bude muset zajistit zdroje elektřiny pro dobíjení. Jaderné bloky se za krátkou dobu nepostaví, bude asi nutné odložit odstavení uhelných elektráren se všemi ekologickými důsledky a náklady.
Stát bude nucen řešit ekologickou likvidaci starých baterií. Možná ne hned, ale něco ho to bude stát.
Stát bude postaven před skutečnost, že automobilky budou v rámci přechodu na elektromobilitu propouštět větší množství zaměstnanců (AUDI plánuje v nejbližších letech propustit 9500 lidí, nových zaměstnanců prý přijme maximálně 2000). Pro stát se tím otevírá povinnost vyplácet podpory v nezaměstnanosti, hradit rekvalifikační kursy a další programy.
Stát bude muset udržovat v pohotovosti vysoké stavy hasičů. Elektromobily velmi dobře hoří.  
Významnou příjmovou položku státu tvoří spotřební daň na paliva. S poklesem prodaných paliv bude klesat i výnos této daně.

Stát žádné peníze navíc nemá (ba ani téměř žádné rezervy) a je na místě se ptát, kde na to všechno vezme. Vezme to daňovým poplatníkům, zvýší daně. Zaplatí to obyvatelé, třeba nebude ani na zvyšování důchodů. Stát si také může na to všechno půjčit a nechá to zaplatit ty, v jejichž jménu se tohle všechno prý děje: budoucí generace.

Od neděle do neděle se smrskává Advent, takže už brzo budou Vánoce. Někteří z nás zapalují svíčky na věnci, tiše si přemýšlejí o věcech a o svých blízkých. Děti se těší na Merkura nebo na tablet. Ostatní bojují o místo k zaparkování před hypermarkety a ty pak berou útokem. Obchodníci hlásí tržby o deset procent vyšší než před rokem. Ale o tom, jak se Češi mají mizerně, dnes psát nechci.

Je tu ještě jedna rovina svátků, ta politická. Nebo chcete-li Vánoce na náměstích.  Ve velkých i středních městech i v kdejakém Prdelákově stojí na náměstí ověnčený smrk. A když se smrkne, rozežhne se za hlaholu pištců nebo pozounérů. Ale to není vše. Strom je obsypán boudami a budkami plnými pochutin, sladkostí, pyrotechniky a dále zboží zcela zbytečného, nevkusného a nepotřebného, jenže roztomilého.

Aby občané přišli a v budkách utratili peníze (a netvařme se, že někteří radní nemají prstík na vánočním penězotoku), způsobí se pod smrkem hudba. A ne nějaká reprodukovaná nebo dětičky s koledami. Naopak kapely věhlasných jmen. Ty nejsou nejlevnější, ale byznysu se to vyplatí. Na pódiu mrznou muzikanti, zkřehlými prstíky drndají do strun a vydají ze sebe tak 30% umění a energie, kterou by vám předali na koncertě v klubu.

Pod pódiem se přitom lidé procházejí, baví se, nakukují ke stánkům a popíjejí. Většinou ani nezatleskají, protože kelímek se svařákem není kam odložit. Ale když dojdou domů, pochlubí se sousedce, jak bylo hvězdně a že jsme viděli, představte si….

Protože jsem z branže a vím, co co stojí, zírám, co v každém městě proteče vánočně peněz do kanalizace. Z rozpočtu za ten jeden nebo dva vánoční týdny by mohly v onom městě slušně žít dva tři dobré kluby. Tam by mohly být pro návštěvníky nachystány skutečné kulturní zážitky. Nachystány nejsou; nejsou peníze. Ty jsou na přemrzlá vystoupení většinou už dávno odtroubených hvězdiček, opentlená vůní skořice, purpury a falešného dojímání.

Strach! Srážka Země s meteoritem, pandemie zatím neznámé smrtelné choroby, jaderné rakety v rukou šílenců, mizení rostlin i živočichů z povrchu planety, neschopnost lidské smečky rodit potomky… Nebo ztráta zaměstnání, střechy nad hlavou, rozchod s milovaným člověkem, smrt v rodině, neléčitelná nemoc…                        

Z toho všeho a z desítek dalších věcí můžeme mít strach. Každý člověk může mít žebříček svých strachů sestaven jinak. Já například se ze všeho nejvíc bojím fanatiků.

Asi si pod slovem fanatik představíte náboženského blouznivce, člena nějaké sekty. Někdo mu vymyl mozek. Jenže pak jsou i případy, kdy si ho vymyl sám.

Moderní fanatici jsou různí. Třeba ti s holou hlavou a v bombrech, řvaním oznamující, že nic než národ. Zdá se ale, že od předchozích dekád jejich záruční lhůta vypršela a policie je už honí jen kvůli nášivkám na rukávech.
Skutečný strach mám ale z těch z opačného konce, kteří chtějí změnit svět. A s tím máme my starší bohužel ty nejhorší zkušenosti.

Ti fanatici by si nikdy nepřipustili, že jejich fanatismus je zlý vůči lidem. Zásadně chtějí zařizovat věci tak, aby se lidem provádělo dobro. Ovšem dobro, jaké si představují oni. Vždyť třeba poručit větru a dešti a horku je vůči lidstvu přece láskyplné! Kdo to nepřijme, je nepřítel. Takový člověk se musí zesměšnit, odsoudit. Vyhostit ze „slušné“ společnosti. Do slovníku přistál nový pojem: dobroserové.

Po rozpadu totalit jsme zadoufali, že svět se poučil a žádný fanatismus už nepotkáme. Mýlili jsme se. Fanatismus je zpátky, ideologicky organizovaný jako žádné náboženství před ním.

Diskuse s fanatikem nemá smysl. Věří jenom své jedné naučené pravdě. Co se do ní nevejde, je nepravda, hoax, tvrzení někoho bezvýznamného nebo blbost. Jak mohou být odpůrci tak hloupí, když je všechno křišťálově jasné! Člověk s jiným názorem je [nevhodný výraz!].

Vidíme to v západní společnosti i v našich internetových diskusích. Dnes už se v demokratické společnosti nedá popravovat nebo věznit za jiné názory. Ale zesměšňovat, denunciovat, vypískat či arogantně ponižovat lze. Stejně jako pořádat štvanice nebo připravit někoho o zaměstnání. A přitom hlásat svobodu. Nový levicový světový názor. I k tomu osvobození pracujícího lidu se třeba taky dopracujeme.

Občas se mi zdá, že někde uprostřed Belgie je město Kocourkov, kde jeho radní, nebo chcete-li komisaři, vymýšlejí kraviny a z nějakého neznámého důvodu je vnucují širokému okolí.

Já vím, v krajině je plno malých Kocourkovů, které vymýšlejí kraviny rovněž, a když se obyvatelstvo bouří, tvrdí, že to je příkaz shora, z toho velkého Kocourkova.

Ovšem i ten velký Kocourkov má pomazánkové máslo na hlavě. Před časem tam vymysleli už asi patnáctou směrnici, kolik takové osobní auto smí ze svého výfuku vyfoukat zplodin, česky exhalací. Nad tou poslední směrnicí vrtěli hlavou všichni, co spalovacím motorům rozumějí. Vypadlo z nich, že to se nedá splnit v žádném případě, že to odporuje fyzikálním zákonům. Ale v tom městě uprostřed Belgie vědí, že politické zákony a směrnice jsou nad těmi fyzikálními a přes to nejede vlak. Ale aby ukázali vlídnou tvář, nabídli výrobcům automobilů návrh: elektromobily neprodukují exhalace žádné (pro nezasvěcené elektromobily jsou poháněny třením liščího ohonu o ebonitovou tyč), takže když budete vyrábět elektromobily, tak můžete dělat i ta vaše špinavá auta. Pak se to zprůměruje, ty exhalace, abyste se vešli do té naší směrnice.

Ona ta ekologie už dávno vědeckým oborem, není starostí o planetu, o životní prostředí, dobrý život ve vzduchu, u země i na vodě. Ona ta ekologie už je jen a jen politikum, mocenský nástroj. A nedivme se, že taky něčí skvělý byznys. Ale ta Evropská unie je pořád dobrá myšlenka. Jen by to asi chtělo jiné radní.

Neslavnější tuzemská akce ekologického hnutí je příběh, jak se členové hnutí namazali vteřinovým lepidlem a zalehli na magistrálu. Policisté je v zájmu obnovení provozu museli odstraňovat z vozovky pomocí ředidla.

Za poměrně krátké období ve srovnání s existencí planety Země, se tato planeta oteplila. Zatím to nevypadá nijak dramaticky, ale stihli jsme si všimnout, že jsme v nedávné minulosti udělali spoustu chyb. Rozorali jsme meze, meliorovali vlhko, narovnali koryta řek, betonovali nádvoří, pěstujeme plantáže řepky a necháváme lesní monokultury sežrat broukem. Teď začínáme ty chyby klopotně napravovat. Tolik praktická stránka problému.

Dá se to ovšem i zpolitizovat. Valí se na nás jeden klimatický summit za druhým v exotických koutech světa. Kjótský protokol střídá dohoda z Paříže. Greta Thurnbergová nás kárá naštvaným hlasem. A školáci v pátek vyrážejí místo do školy na náměstí protestovat proti klimatu.

Možná to všechno stále nestačí nebo nejsou ty hlasy dost hlasité. Tak se vynořilo hnutí Extinction Rebellion (XR). To už na nás nebude tak mírné, protože za klima bude bojovat. Kusé zprávy hovoří o řadě tvrdých protestů v mnohých zemích. Z médií nám zatím probleskují snímky červenofialových maškar v pohřebním průvodu. Hnutí se už propracovalo do Česka, ale tady to zatím místo rozsévání strachu vypadá zábavně. Neslavnější tuzemská akce je příběh, jak se členové hnutí namazali vteřinovým lepidlem a zalehli na magistrálu před Národním muzeem. Policisté je v zájmu obnovení provozu museli odstraňovat z vozovky pomocí ředidla.

Víc než jejich sporadické akce ovšem zaujmou jejich proklamované cíle. Hnutí předkládá vládám tři požadavky – vyhlásit stav klimatické nouze, dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2025 a sestavit komisi pro demokratickou kontrolu vládních kroků v otázce klimatické krize z občanů losovaných nebo jaksi jinak náhodně vybíraných. Klimatické nouze už jsme dosáhli v Praze 7. Bezuhlíkatý rok 2025 je technologicky nesmyslný a nedá se stihnout. A ta komise…

Hnutí vyhlašuje boj za radikální změnu systému. Staví se proti parlamentní demokracii a kapitalismu, proti majetkové nerovnosti. Zelení a rudí zároveň. V zemi, kde jsme čtyřicet let prožívali reálný socialismus, ale asi moc úrodné půdy pro své záměry nenajdou.

Z jubilejního víkendu jsem si odnášel – tak jako zřejmě většina zúčastněných – skvělé pocity. Sdílená radost, souznění i probouzení občanské společnosti. Podobné reakce vládly i internetem. Pak zazněl na síti podivný tón a začal to nadšení a odhodlání zamlžovat. Pískalo se na Václava Klause mladšího! Přišel s kytkou, dítětem, kamerou a houfcem příznivců, kteří mu rozráželi cestu. Pískot byl opravdu silný, mnohohlasý.

Že se taková věc nelíbí fanouškům Trikolory a jim podobným, neudivuje a je to vlastně v pořádku. A oni by jistě naopak hvízdali kdykoliv na kohokoliv, na koho jim vůdce ukáže.

Zvláštní bylo, že se hvízdání nelíbilo některým lidem z opačného břehu. Nikoliv ta zřetelná provokace VKml, s kytkou k oné myšlence Listopadu, na kterou jinak útočí a znevažuje, kudy chodí. Ale to, že lidé nesouhlasně pískali. Byly to jednotlivé hlasy „kritiků“, ale následné diskuse na Facebooku přetékaly.

Cítil jsem v těch hlasech přesvědčení o vlastní morální nadřazenosti. Nikdo z nich vůdce Trikolory nehájil, ale vyjádřený nesouhlas jim vadí. Přítomní lidé v epicentru dění podle nich zřejmě měli mlčet. Jenže kdo mlčí, souhlasí. A s tím máme v české historii s českými povahami poměrně dost zkušeností.

Neděle na Národní třídě rozhodně nebyla pietním aktem, jak naznačovali tihle morální nadřazenci. Byla to oslava i demonstrace. A hvízdat a skandovat na demonstraci na něco, co se mi nelíbí, je velmi na místě. Na rozdíl od většiny světa nerozbíjíme výlohy, nezapalujeme auta. Ale není důvod chovat se jako slečny z penzionátu.

 Politika má mnohem blíž k fotbalu než ke koncertu komorního kvarteta. A stejně jako v kopané se fauly pískat musí. Tahle akce VKml nebyla jeho faulem prvním ani posledním. A je dobře, že ten faul byl na místě odpískán.

Fascinuje mě pokaždé, jakou vážnou pozornost politici, novináři i lidé kolem věnují zveřejněným volebním průzkumům. Výsledky se k nám dostávají několikrát měsíčně podle toho, jak roste počet výzkumných agentur.

Jejich výzkumy se liší použitými statistickými metodami, velikostí vzorku dotazovaných a jeho strukturou. A samozřejmě také tím, kdo výzkum zadává a co chce vědět.

I výsledky se liší. Někdy přiměřeně, jindy značně. Ze všeho nejspolehlivější je fakt, že všechny ty prognózy a žebříčky se dramaticky míjí s tím, jak potom skutečně dopadnou volby.  Přesto jsou všichni zainteresovaní přilepeni k obrazovkám, hodnotí a rozebírají ta čísla. Příznivci se radují, když jejich strana dosáhne 5,5 %, nebo smutní, když má čtyři a půl. Horší ovšem je, když si volič přečte těch 4,5 % a rozhodne se stranu nevolit, protože by jeho hlas mohl spadnout do kanálu. A pak si drbe hlavu, když ve skutečných volbách strana sáhne na procent jedenáct.

Kromě této tzv. náhodné, výběrové nebo také statistické chyby ale existuje i nenáhodná chyba, která odráží zejména skutečnost, že respondenti dotazníkového šetření nejsou vybráni zcela náhodně, ne všichni potenciální respondenti jsou tazateli zastiženi, jsou ochotni odpovědět, a také ne všichni odpoví pravdivě. A že by se snaživí průzkumníci někdy pokoušeli přiblížit výsledky přání zadavatele průzkumu?

V součtu chyb se může 30 % výsledek pohybovat v rozmezí 22-38 %. Podobně v sumě těch chyb se může pětiprocentní výsledek pohybovat v rozmezí 2-8 %. To si raději udělejte průzkum mezi známými. Ale ti vám to nejspíš neřeknou. Nebudou riskovat, že byste si je pak vymazali z přátel.

Můžeme mít různé náhledy na ekologické problémy.
Můžeme mít elektroauta za spásný projekt nebo je považovat technicky a ekonomicky za slepou uličku.
Můžeme trvat na tom, že spolehneme jen na obnovitelné zdroje energie jako slunce, vítr či biomasu druhé generace. Ale můžeme se také domnívat, že potřebujeme další zdroje pro případ. když nesvítí a nefouká.
Můžeme se přít o to, jestli rušit meliorace a chránit mokřady nebo budovat vodní nádrže.
Můžeme se dohadovat co a jak s plasty.
O mnoha dalších věcech můžeme diskutovat a hledat řešení.
Ale na jedné věci se dnes už asi shodneme všichni:
Pěstování a zpracování řepky v množstvím větším, než velkém škodí.
Škodí přírodě, půdě, krajině, hmyzu, zvířatům, ptákům, alergikům a úplně nakonec i motorům.
Prospívá vlastně jediné věci – vysokým ziskům. Kohosi.

Pan Novák bydlí (už mnoho let) na sídlišti Jižní Město v Praze 4. Spousta jiných panů Nováků bydlí na mnoha jiných panelových sídlištích v celé republice, ale žádné z nich není tak velké jako Jižní Město v Praze 4.
Příběh pana Nováka se odehrává zhruba deset let poté, co ho teď píšu. V té době už jsme zažehnali hrozbu globálního oteplení, elektřinu vyrábíme výhradně z obnovitelných zdrojů. A drtivá většina občanů už vlastní elektromobil.

Pan Novák se navečer vrací z práce. Zaparkuje.
Vyjede výtahem do osmého patra.
Polovinu obýváku zabírá kabelová cívka.
Otevře okno a pomalu spouští kabel.
Musí dát pozor, aby ho nezamotal do kabelů sousedů, které visí z většiny oken.
Pak sjede výtahem dolů, vezme kabel a táhne ho k autu.
Má kliku, podařilo se mu dnes zaparkovat blízko, stometrový kabel vystačí.
Do půlnoci bude z okna hlídat, aby kabel někdo neukradl.
Pak sjede výtahem dolů, kabel odpojí a vrací se do obýváku kabel stočit.
Auto je dobité. Do práce a zpátky domů se zítra dostane bez problémů.

Obyvatelé sídliště jsou divní. Všichni se navečer vrací z práce a všichni chtějí dobít auto. Kabely visí z oken jako liány.
Elektrická síť to někdy nezvládne. Nastane celosídlišťní blackout. Studená večeře, večer bez televize a ráno do práce sockou.
Před časem měl jeden primátor nápad dobíjet auta ze sloupů elektrického osvětlení. Tma v ulicích trvala čtyři dny a výpadek proudu pocítili až na Moravě.

Občas se dobíjený automobil vznítí. Požár přivolá několik hasičských sborů, které rozpačitě postávají v uctivé vzdálenosti před žárem. Od požáru se zpravidla zažehnou i blízko zaparkovaná vozidla. Hašení požáru trvá několik hodin a po jeho zdolání se vrak musí ještě dlouho ochlazovat. Majitelé shořelých automobilů jedou ráno do práce sockou. Po často opakované úhradě škod pojišťovny dramaticky zvýší pojistné. 

V poslední době se konají pokusy s kamionem, na kterém je obrovský dieselagregát. Dá se k němu připojit až padesát aut, která se celou noc dobíjejí. Nevýhodou jsou výfukové plyny a to, že se nikdo na sídlišti nevyspí. Ale zase se chrání životní prostředí.

Taky kolem vás ta informace určitě prosvištěla. Jedná se o dámské vložky Allways. Nehodlám poučovat pány, k čemu to je, ostatně pamětníci televize v devadesátých letech to mají spojeno s nástupem nové televizní reklamy. Reklamy i na věci, o kterých se dřív cudně pomlčovalo. Ženy poučovat nemusím, jim je to určeno. Tedy donedávna jsem si myslel, že je to určeno výhradně jim.

Omyl. Výrobce vymazal na obalu takové to kolečko s křížkem dole. Což je v naší sluneční soustavě znamení nejen pro planetu Venuši, ale také pro ženu. Nač vypisovat v mnoha jazycích, že to je jen pro holky, když se to dá vysvětlit všem jediným piktogramem.

Výrobce vymazal obrázek na návrh aktivistů, protože ne všichni, co vložky používají, jsou ženy. Někteří jsou muži – tedy jako muži se cítí – bohužel ale v ženském těle. Proto tito muži menstruují a užívají vložky.

Chápu osobu, která se narodí jako žena a vnímá se jako muž, že podnikne příslušné kroky, nechá se přeoperovat, a dál pak vede spokojený život v žádoucí pohlavní identitě. Naopak nerozumím mužům, kteří menstruují. Ten stav jim zřejmě vyhovuje, nechtějí ho dál nijak měnit, ale hlasitě požadují svá práva jakožto menšina menstruujících mužů. 

Chlap používající vložky je bezva fór, ale představa, že tihle muži se rozhodnou rodit děti není zábavná ani trochu.

Je to součást trendu, který na západ od nás už zapustil kořeny. Zeptejte se třeba na nějaké věhlasné západní univerzitě. Ale neptejte se moc hlasitě, aby si vás progresivisté nedali jako moučník. Myslet si, že to k nám nedojde, je naivní. Už před časem jedna česká ministryně nabízela, že by ke komplexní změně pohlaví mělo stačit prohlášení dotyčného.

Můžeme to nechat být a čekat, co všechno z toho vzejde. Ale některé minulé civilizace podobné věci nepřežily.

Po internetu běhá video s anketou. Ptají se tam na nějakém večírku nějakých missek či celebritek, co jim říká datum 21.8.1968 (17.11.1989, 25.2.1948) Nevím, netuším, neznám, zní jednotně odpovědi. Jedna celebritka je upřímná: Jé, já myslela, že se budete ptát, jaký používám podklad pod oční stíny. To je asi jejich svět. Ale nebyla to jediná anketa. I u ostatních odpovídali normální mladí lidé „neznám, netuším“.

Dá se předpokládat, že pokud jim nic neříká datum 21. srpna 1968, možná ani netuší, že tady byla přes dvacet let sovětská vojska. Možná netuší, že ti vojáci střileli a zabíjeli. Většinou sice omylem, ale zabíjeli. Možná netuší, že naše země byl přes dvacet let jeden velký koncentrační tábor, a když jste ho chtěli opustit, na hranicích po vás stříleli čeští vojáci. (Ostatně jeden takový „velitel“, co to střílení do běženců nařizoval, dnes sedí v zastupitelstvu Karlovarského kraje.) Možná netuší, že když jste se chtěli dostat na školu, museli jste mít zatraceně dobrý „kádrový profil“. 

Národ, který nezná svou minulost, si ji musí zopakovat. Vypadá to, že právě teď, pokud nezvedneme hlavu a především své zadky, máme k tomu zopakování nakročeno.

První je na ráně škola. Dějepis byl komunisty totálně zkreslený, čtyřicet let se učily lži. Po Listopadu se to nijak rychle nelepšilo. Školy uondané překotnými reformami a Cermaty to tak tak odučily. Bez hlubšího pohledu a bez názoru. Řada kantorů asi taky měla problém vykládat žákům něco o 180° jiného, než jim vtloukala roky předtím. Navíc učitelé si stěžují, že stíhají historii probrat tak do první světové války, na víc nejsou vyučovací hodiny.
Rodiče se potomkům nevěnují, nemají na ně čas. A už vůbec se s nimi nebaví o politice. Taky proto, že mají mnohdy máslo na hlavě a neradi by slyšeli otázku: Tati, a tys byl v KSČ?
Televizní pořady mluvících hlav mladé diváky nepřitáhnou. A v Ordinaci v růžové zahradě se historické události neřeší. Ale je tu internet a kdo chce najít, nachází. Nesmí ho ovšem zajímat jenom fotbal a oční stíny. Případně chlast a sex.

Čím hloupější a nevzdělanější národ, tím lépe je možné ho ovládat. Komunisté na tom zapracovali velmi intenzívně a my v tom zdárně pokračujeme.

„Na panelovém sídlišti v pražských Butovicích představila developerská firma návrh dominanty o výšce 135 metrů. Jen o pár týdnů později napsali odborníci z UNESCO a centrály Mezinárodní rady pro památky a sídla (ICOMOS) dopis pražským radním. Varují v něm, že česká metropole se může dostat na seznam památek v ohrožení. A to mimo jiné i proto, že se na pankrácké pláni staví příliš do výšky. Obě zprávy v Praze po čase rozproudily debatu o tom, zda by město mělo ve větší míře začít stavět výškové budovy, nebo se spíš držet při zemi.“ Tolik server HN.

Přiznám se, že rozum mi to moc nebere. Chápu, že historické jádro města nesmí být nijak narušováno. Že se mají starobylé budovy ošetřovat a stylově opravovat. Že v tomto téměř posvátném prostoru není možné bourat, jak koho napadne a stavět do proluk nevzhledné výdobytky pseudomoderny. Tedy ani mrakodrapy a jiné hmotově nevyvážené výstřelky.

Naopak mé oko umístěné na rampu pražského hradu rádo spočine na tom kotli vnitřního města, které bude v dáli obkrouženo soupravami výškových staveb na Pankráci i jinde, co budou to město opticky uzavírat.

Vždycky mě překvapí postoje památkářů okresních, národních i planetárních, kteří tak pečlivě dbají o to, co nám zachovali předci a je jim v nejlepším případě šumák, co připravujeme my pro své potomky.  Vždyť i tady by měli památkoví estéti dbát, aby to, co po nás zbyde, bylo hezké stylové a patřilo sem.

Ono je to těžké, když mají třeba dva odborníci různé názory, co jak postavit, opravit, zachovat nebo nechat zmizet, ale jeden z těch dvou má na ten svůj názor razítko.

Ve skutečnosti by neznamenalo zařazení Prahy na seznam památek v ohrožení, nic děsivého. Na tom seznamu jsou například Drážďany, Vídeň, Liverpool, Jeruzalém (!) nebo Damašek. Věřím, že se s UNESCO nakonec dohodneme na nějakém kompromisu. Já bych se asi tolik nezabýval vzdálenými horizonty, ale zaměřil bych se na množství reklam a billboardů, odpudivých kiosků v centru nebo na obchody s matrjoškami a ruskými čepicemi na Královské cestě.

Máme nejnižší nezaměstnanost z celé EU.

Proč? Naše ekonomika montoven potřebuje mnohem víc pracovních sil než vyspělejší ekonomiky, kde už jsou věci víc zracionalizovány a zautomatizovány. O tom my zatím jen mluvíme, píšeme články a sestavujeme studie. Krom toho stát zaměstnává další a další úředníky i jiné zaměstnance a ubírá tím pracovní síly těm oborům, které vytvářejí hodnoty. Podnikatelé z produktivních firem zoufale shánějí lidi. Musí je přeplácet. A tak rostou mzdy. A největšími hrstmi rozdává peníze svým zaměstnancům stát.

Máme (mezi roky 2013-2018) nejrychlejší růst mezd z celé EU.

Lidem se daří. Toho si všimli výrobci i obchodníci a začali zdražovat. Vlastně i oni musí vydělat na vyšší mzdy svých zaměstnanců. Potraviny, základní potřeby, elektřinu, plyn, vodu, léky. A bydlení! Inflační spirála začíná připomínat horskou dráhu.

Patříme mezi státy s nejrychlejším růstem cen zboží a služeb v celé EU.

S tím bydlením je to různé. Lidé zjistili, že nejvíc se dá vydělat v Praze, Brně a vůbec velkých městech. Tak se tam stěhují za prací. No stěhují… Byty tam nejsou. Nejsou, protože se už dlouho nestaví. Nestaví se proto, že stát už mnoho let není schopen zjednodušit stavební řízení a další byrokratické náležitosti. Ceny bytů rostou do astronomických výšek. A hvězdné jsou i ceny pronájmů. Jo, Pražákům je hej – zvláště těm novým – když vydělávají nejvíc, jistě také daleko víc utratí za bydlení a za služby. Politici mají hlavy zaryté do písku a než aby uvolnili cestu bytové výstavbě prosekáním džungle předpisů, vymýšlejí levicové nápady. Jedněm přispívají na bydlení, jiným by nejraději ty byty znárodnili.

Máme (mezi roky 2013-2018) nejrychlejší růst cen bydlení z celé EU.

Zatím to ještě všechno jde. Konjunktura dosud trvá. Ale nebude to tak vždycky. Nevíme, jestli pád z výšky přijde za čtyři roky nebo příští týden. Ale víme, že to bude bolet. Nějaké náznaky tu a tam zašumí. I v ekonomice se může spustit lavina po zamávání motýlích křídel kdesi v dáli.

Pak se může ale stát, že nám z těch všech evropských rekordů zbydou jen ty nejvyšší ceny.

Od té chvíle, kdy od Muzea na Můstek projel poslední vůz elektrické dráhy (stalo se to 13. prosince 1980), se vedou diskuse a spory mezi zastánci znovuobnovení podélné trasy a jejího provozu a odpůrci podobného kroku. Vypadá to, že v poslední době debata znovu přitvrdila a že navrch mají zatím ti, co tam chtějí tramvaje zpět. Argumentují s tím, že když odtud zmizely, život na Václaváku se prakticky zastavil. Ti druzí naopak míní, že naše centrální náměstí zmrtvělo ze zcela jiných důvodů. Stěží se vrátíme někam do šedesátých let minulého století. A v tramvajích to není. „Když nám v parku hynou stromy, upravíme cestičky, aby se lidem kolem nich hezky chodilo?“

I já nostalgicky vzpomínám na něco, čím Václavák byl: levné obchody, Koruna a další automaty, nonstop kina nebo ta střelnice v pasáži Luxor, co se ještě nejmenovala Luxor. Ale to je něco, co se vrátit nemůže. A tramvaje to absolutně neovlivní.

Dnes luxusní drahé obchody a restaurace. Tak to mají hlavní třídy všech velkoměst. Českou specialitou jsou tu dealeři drog a nevěstince, které zatím žádné zastupitelstvo odstranit neumí nebo nechce. Nic ze jmenovaného nemůže našince na Václavák přilákat. Dnes není proč se tam hrnout, vše potřebné lidé nakoupí v nákupních centrech na okrajích metropole.

Tramvaje se předhodily nostalgikům jako atribut jejich mládí, ale důvod je podobný jako u velocipedů a koloběžek: pseudoekologické snažení. Nikdo nepřesedne z auta do tramvaje kvůli tomu, že koleje povedou na Zlatý kříž. Ale zásadně se přetne magistrála, kterou nechceme, ale potřebujeme, protože Pražský okruh a městský okruh dostavíme až v roce Nikdy!

To zlikvidujeme pěší zóny na Příkopech a na Národní jen proto, aby měly tramvaje z Václaváku kudy odjet? To budou lidé jezdit z centra náměstí na Můstek, místo toho, aby se prošli? Těm, kteří nutně potřebují tramvaj k tomu, aby se tam dostali, připomínám, že na Václavák jezdí celkem 8 (!) tramvajových linek. Argument, že tam dřív jezdila elektrická dráha i podélně, neberu. Pamatuji doby, kdy tramvaje jezdily i Celetnou ulicí a na Staroměstském náměstí. Taky je tam budeme vracet? Tramvaj na Karlově mostě sice nepamatuji, ale muselo by být velmi romantické, kdyby se tam znovu zatoulala.

Jak to po sobě čtu, napadá mě, že jsem na ty nostalgické duše moc tvrdý. Mám nápad. Takový menší bus, samozřejmě na elektriku, jděme s dobou, ale na pneumatikách, by měl dyzajn jako ta stařičká tramvaj, dokonce s kladkou na tyči, vpředu košťata a otvor, kam se strkalo tágo na výhybky. Jezdilo by to po Václaváku dolů a zase zpátky, zastavovalo by na znamení a vůbec by to bylo takové veselé retro. A ušetřené kolejnice by se mohly položit někde na okraji města, kde by byly užitečné, protože by to zmenšilo automobilové zácpy.  

Není překvapivé, že Praha láká turisty z celého světa. Mají na co koukat a mají co zažít. To vše na malém prostoru historického centra. Nedá se čekat, že by turisté obdivovali pražská panelová sídliště.

Miluji své hlavní město. Paříž je nádherná, ale Praha je mnohem nádhernější. Skoro všechny stavební slohy. Každá stavba má svou historii i legendu. Není překvapivé, že Praha láká turisty z celého světa. Mají na co koukat a mají co zažít. Muzea a galerie, kostely a synagogy, koncerty a opera. Česká kuchyně a české pivo. To vše na malém prostoru historického centra. Nedá se čekat, že by turisté obdivovali pražská panelová sídliště.

Pokud budete někomu vysvětlovat, co je to entropie a chaos, začněte turisty v centrální Praze. Onehdá jsem se – v čase velikonočních svátků – potřeboval dostat z půlky Václaváku na koncert na Ovocném trhu. Krokoměr by řekl tak 400 metrů. Leč turisté byli na každém čtverečním decimetru naší stověžatky. A byli v pohybu! Ploužili se. Někteří se ploužili jinou rychlostí a jiným směrem. Zastavovali se, obraceli, odbočovali, hleděli a okouněli, hledali se, doháněli a svolávali se a občas vyráběli selfíčka s Koňským trhem v pozadí. A nakonec uondáni zapadli do podniku, kam by našinec nevstoupil, protože pivo za šedesát. Prodíral jsem se tou mnohojazyčnou masou, musel jsem kličkovat zastavovat se a někdy i couvat. První půlku koncertu jsem funěl psychicky zdeptán.

Každý turista má po takové procházce nutkavou potřebu přivézt si domů něco typicky českého. Čepice důstojníků sovětské armády, které mnoho let zdobily okolí Karlova mostu, jsou už snad vyprodány. Ale soupravičky matrjošek najdete v každém druhém obchodě na Královské cestě. Vedle se prodává český broušený křišťál, dnes vyráběný v Číně. Turistovi cestou vyhládne. pochutná, si na „staročeském trdelníku“, který je národním pokrmem v zemi hraběte Drákuly. Nebo si dá „tradiční český“ párek v rohlíku, co má jako hot dog původ možná v Chicagu nebo možná ve Frankfurtu nad Mohanem. Posílen nastupuje do pivního šlapadla nebo se projede napodobeninou historického auta, která jezdí s turisty centrem, zapsaná v technickém průkazu jako zemědělský stroj. Jen obří pandy, králíky a Mikymause teď už na Staromáku neuvidíte.

I když neskáču, jsem rád, že jsem Čech a že nemusím do Prahy jezdit jako zahraniční turista.

Vážený městský úřade!

Ne, nemýlíte se, jsem vlastníkem vozidla SPZ A1D-36-51. Jedná se o oktávii modré barvy, což není z vašeho černobílého snímku patrné.

Toto vozidlo se skutečně vydalo – řízené, jak uvádíte, neidentifikovaným řidičem – na výpravu do Šluknovského výběžku.

Píšete, že se toto vozidlo dopustilo přestupku, když v místě, kde je nejvyšší povolená rychlost 50 km/hod., jelo rychlostí 61 km/hod. (Já si spíš myslím, že to bylo 67 km/hod., ale na tom nezáleží.) Podstatné ovšem je, že se to nemohlo stát v katastru vašeho města, protože – jak uvedl neidentifikovaný řidič – vozidlo Nový Bor obchvátilo.

Domníval jsem se tudíž, že došlo z vaší strany k omylu. Že mne neoslovujete za město Nový Bor, ale za Bor u Tachova. Pohled do mapy mne ovšem ujistil, že přes Bor u Tachova do Šluknovského výběžku by mohl jet – promiňte mi ten výraz – jen idiot.

Po detailním přečtení vašeho listu jsem zjistil, že nemilá událost se přihodila v obci Pihel. A že do gesce vašeho úřadu může spadat i veškerý provoz v Piheli.

Nemíním celou záležitost zlehčovat. Ale nevím, co to moji jinak spořádanou Škodovku v Piheli napadlo. Ani auto si nemůže myslet, že v Piheli se předpisy nedodržují.  Jako majitel vozidla částku 1000 Kč samozřejmě obratem uhrazuji poštovní poukázkou.

Z případu se poučím a budu též přesvědčovat ostatní majitele vozidel a řidiče, že i když jsou v Piheli, musí dodržovat předpisy.

Přeji vašemu městu další rozkvět, a už si, kurva, dejte do pořádku ty vaše silnice.

Se srdečnými pozdravy

Vladimír Kulich
neidentifikovaný řidič

Mezi dvěma víkendy se toho spousta uděje, to byste nevěřili. A taky byste se v té záplavě nemuseli vyznat. Teď je to všude samej hoax, sputnik nebo fake news. Tak vám to s dovolením předžvýkám. * Turecko zahájilo útok na Sýrii. Íránská armáda zahájila neohlášené manévry u turecké hranice. Po střelbě u synagogy v německém Halle zemřeli muž a žena. Zadrženi byli dva pachatelé. Syřan bez povolení pobytu v Německu tam v Limburgu najížděl v pondělí ukradeným kamionem do aut. Devět lidí bylo zraněno. * Tak raději domů. V době, kdy se v Praze sjede možná až 300 000 lidí na tryznu za Karla Gotta a další na souběžně probíhající Signál festival na různých místech pražského centra a náš fotbalový tým nastoupí na Slavii v kvalifikaci o postup na mistrovství Evropy proti Anglii, chystá ekoteroristické hnutí Rebelie proti vyhynutí na sobotu 12. října velkou dopravní blokádu v centru Prahy. Maso. * Co nového v politice? Agrofert chystá žalobu na Českou televizi. Komunistický poslanec Ondráček opisoval v disertační práci. Zástupci dvou ostravských firem prolomili systém EET. Jaromír Soukup hraje na Televizi Barrandov Jaromíra Soukupa jako předsedu vlády. Prý to překonalo i talkshow Jiřího Ovčáčka tamtéž. * Věda a příroda? Kanál Dunaj–Odra–Labe: Komise zjistila, že projekt je finančně ztrátový. Astronomové objevili dvacet nových měsíců Saturnu. V Austrálii hoří. A mezitím se udělovaly někde ve Švédsku nějaké Nobelovy ceny. * No uznejte, že aspoň ta zpráva o nových Saturnových měsíčkách je optimistická!
Stačilo? Jestli ne, tak vám přidám ještě básničku:
NÁRODNÍ SMUTEK
Národ si zateskní po Gottovi
Pak si čte titulky v bulváru
Stavíme památník Palachovi
A zem je zas plná Kojzarů.

Jistě si pamatujete na ty otřesné příběhy o japonských vojácích, kteří byli objeveni v džungli tichomořských ostrovů čtyřicet let po skončení druhé světové války. Byli dobře maskovaní, Amíci je nenašli, a tak jim nikdo neřekl, že válka už skončila. Blbej život mezi hady a kořínky s neustále odjištěnou zbraní.

Můj příběh je podobný a přece jen trochu jiný. Snad neprozradím nějaké státní tajemství, a když už, tak snad je to za ta léta promlčené.  Jsem – přes svůj poněkud pokročilý věk – stále vojákem Československé lidové armády. Co víc, jsem nadporučík v záloze.

Dřív se to dělo tak: když už byl někdo uznán natolik senilním, než aby mohl běhat po překážkové dráze, válet se v zákopech nebo dělat rajony, byl povolán na vojenskou správu, tam mu bylo poděkováno za věrnou službu vlasti a byl rozkazem ministra národní obrany vyškrtnut z Československé lidové armády i ze sil Varšavské smlouvy.

Mne takový úděl nepotkal. Někdo asi ztratil moje papíry. (Čímž se zřejmě dopustil velezrady, ale trest smrti byl následně zrušen, takže co s tím. Problém mi tak zůstal na hrbu. Navíc to mělo další nevýhodu: nikdo mě nezval na vojenská cvičení.)

Československá lidová armáda byla prioritně namířena proti NATO. Co když teď vypukne nějaký válečný konflikt, do kterého bude NATO zataženo? Co mi zbyde jiného, než se NATO postavit. Možná nebudu sám, takových nevyškrtnutců bude víc. Třeba dáme dohromady družstvo, a pokud budou i nějací nevyškrtnutí Slováci, tak i četu. Co mě ale děsí nejvíc je, že třeba budu mít nejvyšší šarži a tím pádem budu muset velet. To bude starostí. Někdo nás bude muset vyzbrojit. Logicky následníkem Československé lidové armády je ta naše současná. Tak vyrazím za generálem Pickem a řeknu mu: Hele Picku, máme proti vám bojovat, tak nás musíš vyzbrojit. Bude se jistě ošívat, ale logika bude neúprosná. A ať si nemyslí, že mě odbude nějakými starými krámy. Na Gripen si ve svých letech netroufnu, ale tank jsem řídil.

Možná za mnou domů přijedou nějací vyjednávači OSN a budou se snažit konflikt řešit mírovou cestou. Proč ne, já jsem jako voják byl vždycky pacifista. Ale pokud se nedohodneme, skončí to asi těžkou porážkou NATO. To pak poražený generál Picek přijde s mými náhradními papíry a s velkými poctami mne vyškrtne ze všech evropských armád. A konečně nastane mír.

Léto už došlapalo ke svému kalendářnímu konci. Aby nám nebylo líto konce prázdnin, ukázalo se poslední den třicítkami. Ještě ráno jsme se s Hankou povalovali v bazénu. Pravda v termálním, ledové horské bystřiny byly daleko. Potom jsme nastoupili cestu zpět do vlasti.
Nastoupili cestu je archaismus přímo ukázkový. Nastoupit se dá do vlaku, do letadla nebo do zaměstnání. Ale jak nastoupíte cestu, když jdete někam pěšky? I když mezi námi chodit někam pěšky je už dnes taky archaismus. Nastoupit cestu pro mne znamenalo naložit do auta kufr, notebook a objemnou Hančinu tašku s přibližně šesti láhvemi čerstvé vody, kdybych měl náhodou žízeň.
Abych vás lokalizoval, upřesním, že jsme se vraceli z centra Velkého Žitného ostrova. Ten je největším říčním ostrovem v Evropě a troufnu si tvrdit, že v celé galaxii. Je obtékán Dunajem, Malým Dunajem a částečně Váhem. Nejjižnější část Slovenska. Ale když se tady na ostrově zeptáte na cestu, je vám odpovězeno – pokud vůbec – rozvinutým souvětím v jazyce, ze kterého já znám jenom slovo három = 3, nebo éterem, což je hospoda a sör, to je pro změnu pivo. Ale je pravda, že se domorodci nevyhýbají používání některých českých slov, jako je káva nebo guláš.
Kdyby se na celém Žitném ostrově pěstovalo žito, byl by ho přebytek i v Brazílii a v Laponsku. Ale bylo už sklizeno, jen onde se krčila nedomrlá kukuřice. Ječmen se tam také určitě nepěstuje, protože všechna piva, co jsme tam pili, byla česká. Prazdroj, Staropramen, Krušovice, Gambrinus, (Starobrno jsme pro jistotu vynechali) – jejich loga se blyštěla na multipípách u každého stánku. Pravda je, že ve zbytku Slovenska se točí Zlatý bažant z pivovaru ve Zlatých Moravcích, ale to je vlastně také odrůda plzeňského.
Seznamem českých piv bych se tolik nezaobíral. Ale drtivou většinu v ostrovních termálareálech tvoří čeští turisté. Vyznačují se převážně důchodovým věkem, hlasitostí a neuvěřitelnou hmotností. Polehávají přes den v horkých bazénech. Tam, kde se plave, nebo jsou nějaká vodní dobrodružství, se nevyskytují. Takže to šlo.
Přefrčíte ostrov k západu, ani si nevšimnete, že už jste na pevnině a v Bratislavě. Jste a nejste. Město se rozmáchlo do šířky a roste těmi několika směry, kde mu nebrání Karpaty, Dunaj nebo hranice státu. Roste a kvete. Zřejmě nemá na magistrátu Zelené. Najedete na dálnici Žilina – Vídeň, fascinují vás šestipruhy na estakádách, a za chvilku přejíždíte na dálnici Budapešť – Praha. Tedy když nezakecáte odbočku, jak se to stalo nám. A pak už stará dobrá Dé dvojka, dobře se jede, ale na české straně už se kope, ve středovém pásu pokládají do země nějakou hadici. Že by to bylo to rychlostní spojení, které kdysi slibovali oba premiéři?
Doma si otevřeme láhev dobrého vína z Malých Karpat, když už jsme celý týden pili česká piva. A za oknem se ozve poslední letní bouřka s vichrem a deštěm. Zanedlouho začnou plískat plískanice.

To byl teda zas víkend za všechny prachy. Nevlídno, deštivo, mrzuto, vichřično a hnusno. Létem zpovykaný jedinec, co si čtyři měsíce vůbec neobul ponožky do sandálů je najednou téměř ojíněn. No co, je nakoupeno, vína ve sklepě taky dost. Tak si vyhlásíte zákaz vycházení. Trocha výčitek vás neodradí: ta prkna za barákem srovnáte někdy jindy. Výčitkám vysvětlíte, že u počítače máte taky plno práce, což je nakonec fakt. Nedopsané články vystrkují nedokončené ocásky ze souborů, fotky z dovolené nikdo nesrovnal a samy se taky nikomu neposlaly. A tak si uděláte kafe – ne pardon, venku je celých sedm Celsiů, to chce svařit víno – a sednete na to.

Ale nejdřív se podíváme, co doma a ve světě. Václav Havel má dnes narozeniny, půlka národa slaví a vzpomíná. Někteří připomenou, jak mu přesně před třiceti lety gratulovalo k narozeninám Rudé právo.

Šílenec v Lenoře vyhodil do povětří dům, Praha vypoví partnerskou smlouvu s Pekingem, klienti H-systému, kteří zaplatili své domy, pak si je za svoje peníze dostavěli, mají naději, že si je budou moci koupit potřetí. Na Táborsku muže uštkl chřestýš, tak tam radši teď nechoďte do lesa.

Mistr zesnul, to už předevčírem. Dokázal toho hodně, v osmdesáti je normální umřít po tak krásném a naplněném životě. Ať si holky popláčou. Sociální sítě nám přeoraly i tyhle věci. Vyjádřit se k tomu musí úplně každý, ti, co ho baštili, i ti, co ho nebaštili. Vláda mu odsouhlasí státní pohřeb. A pak zase ne. Odkdy zpěváci jezděj na lafetě? Někteří vytahují na internet podpis anticharty, jako by ji nikdo jiný tenkrát nepodepsal. Ještě větší blbci chtějí po něm pojmenovat letiště Václava Havla. Jak tohle všechno asi vnímá ten, kterého se to týká? Nebo myslíte, že v nebi nemají wi-fi?

Směsice Keltů, Germánů, Západních Slovanů, Židů, Němců, které sem natahali čeští králové, možná i nějaký lovec mamutů, a ještě několik dalších etnik, co vytvořili dohromady český národ. Ten měl dlouhá staletí vůli nezaniknout.

Podle titulu knihy českého klasika byli v devatenáctém století čeští vlastenci poněkud zapadlí. Ale zase jedině jim můžeme vděčit za to, že český národ uchovati ráčili. Bez nich bychom asi dnes hovořili úplně jinou sprache a řada našich předků by padla u Stalingradu.

Šlo jim to klopotně a malými krůčky, těm našim prvotním vlastencům. Krameriovy noviny vycházely v nákladu 450 kusů, venkovští vzdělanci zapisovali lidové písně, Palackého Dějiny národa českého byly napsány v němčině, a když chtěl někdo dát velkou vlasteneckou ránu, všichni se na něj sběhli a Rukopisy (Královédvorský a ten druhý) mu snědli. 

Pak národ sílil divadlem, prodanými nevěstami a starými pověstmi českými. Moc toho nebylo, ještě že měl babičky.

Historie Čechů nebyla nijak bojovná, žádný Král Artuš, Nibelungové nebo Ilja Muromec. Češi se nejčastěji se všemi dohodli, nanejvýš přicmrndávali na cizích bojištích za cizí zájmy. 
No husiti… to bylo spíš náboženské nebo – jak tvrdili komunisti – hnutí sociální, národ nic moc, ale zase stáli jsme proti všem. Ani Jan Amos nezůstal vlastenecky na rodné hroudě, přednost měla ideologie podobojí.

Padlo Rakousko i s Uherskem, my vdechovali svobodu. Ale přišli jsme o nepřítele. To nám umožnilo se hádat mezi sebou, což vydrželo do dneška.

Síla vlastenectví vyrostla v osmatřicátém. Jenže velmoci se dohodly jinak a ani tři miliony sudetských Němců se necítilo příliš českými vlastenci. Tak se vlastenecky bojovalo u Bílé Cerekve, u Tobruku a v českých bombardovacích perutích nad Říší.

Začalo se mluvit víc o internacionalismu a dozvídali jsme se, že vlastenectví znamená hlavně milovat Sovětský svaz.

Se zvonky klíčů se měnilo vše, chtěli jsme jinak žít, chtěli jsme jinak se mít, chtěli jsme ke svobodě i k blahobytu, prostě na Západ. Zase jsme přišli o společného nepřítele a obraceli se jeden proti druhému.

Najednou byl i prostor pro všelijaké zvlášťňoury. Nic než národ, Čechy Čechům, znělo na náměstích. Holohlaví chasníci se vlastenecky houfovali za účelem zmlácení nějakých cikánů. Nějak jim ty lebky nastydly nebo si policie po dlouhém váhání začala vědět rady.
Vstali noví bojovníci. Ti už nevzhlížejí k Adolfovi, ale směrem na východ. Na rozdíl od holohlavých uličníků zasedla jejich rasová nenávist do poslaneckých lavic. A tak společně s třídní nenávistí komunistů se snaží točit kormidlem naší politiky. Dál od Evropy, víc na Východ. Útočit na lidi jiné rasy nebo jiného smýšlení naše zákony zakazují. Ale prosím vás, kdo by se tím zabýval, když jde o národ.

Zástupy hlupáků věří nejrůznějším konspiračním teoriím. Od vypouštění chemitrails přes informaci, že newyorská dvojčata odpálila CIA, až třeba po přistání na Měsíci, realizované v holywoodském ateliéru.

Jedna konspirační teorie z poslední doby zatím ještě není příliš rozšířená. Jedná se o tohle: Čína se chystá ovládnout svět. Samozřejmě ne vojensky; válečná dobrodružství jsme snad už definitivně nechali v minulém století. Dnes se státy a svět ovládají hospodářsky. USA je zatím pro Číňany silný protivník, ten přijde na řadu později. Teď se zaměří na Evropskou unii. Stačí rozvířit otázku mravní odpovědnosti Evropanů za záchranu planety. Vnuknout jim myšlenku, že je třeba zabránit růstu teplot o jeden a půl stupně. A že se o to Evropa musí postarat. Odstavit elektrárny, přestat vyrábět auta na benzín, omezit se a šetřit. Bude to pro ni hodně drahé a poměrně nejisté. A nebudou zdroje na další rozvoj, který vlastně ani není moc žádoucí.

Ostatní svět a hlavně Čína na tohle všechno budou samozřejmě kašlat. Jejich neekologická produkce poroste a budou bohatnout, zatímco nekonkurenční starý kontinent zchudne. Nakonec si nás prostě koupí.

Chápete absurditu té teorie? Už žádní ilumináti, Židé, mimozemšťané, Sörös, ale nějaké čínské politbyro. Tomu přece nemůže normální člověk uvěřit!
Ostatně tohle všechno dokážeme my Evropané sami, aniž by nějaká Čína musela hnout prstem.

Všimli jste si, že nejvíc meteoritů dopadá na Sibiři? Já vím, řeknete si, je to tak spočítané s ohledem na rotaci Země a magnetické anomálie, žádné velehory v cestě, měkký dopad do tajgy. Takže je logické, že přistávací dráhy meteoritů jsou zakresleny právě tam. Navíc na Sibiři je nízká hustota obyvatelstva, na jeden dopad meteoritu dva až tři mrtví lovci kožešin, to se ve velké zemi ustojí. Je to v pořádku, všechny meteority dopadnou na Sibiř. Ty menší si místní obyvatelstvo rozebere na součástky dřív, než se o tom dozví ústřední vláda. Ty velké způsobí rozruch, navzdory miliardám komárů tam vědci jedou zkoumat, novináři z letadla fotografují to, jak hezky jsou všechny vzrostlé stromy srovnány patami k výbuchu. Senzibilové bilují senzace a záhadologové vymýšlejí Marťany a tajné zbraně.

Dá se říci, že meteority jsou populačně ohleduplné, protože v době před vznikem lidstva si dopadaly, kam chtěly. Jeden prý vyhloubil kráter v Mexiku a do věčných lovišť poslal všechny dinosaury. Je od meteoritů slušné, že se vyhýbají dopadům na mořskou hladinu, aby nečeřily vodu vlnkami tsunami a nerušily klienty cestovních kanceláří. Zdá se ale, že jeden to nezvládl a spadl do Atlantiku právě ve chvíli, kdy na Atlantidě dojídali večeři.

Ovšem stejně jako se dá říci, že za mého mládí byly holky hezčí a tráva zelenější, v časech úplného mládí Země sem dopadaly meteority o hodně mohutnější. Stačí si vzít mapu Čech a kouknout se jak je ta pánvička hezky dokulata olemována horami. To musel být macek!

Kruhovou souměrnost těch hor kol Čech narušuje prakticky jen sopečné České středohoří, které se vymagmatovalo daleko později. Jinak tu všude bylo moře, ze kterého vykukoval jen Říp s kapličkou. A na Brdy tenkrát trampové jezdili lodí.

Restituce u nás proběhly poměrně liknavě, a my samozřejmě víme proč. Na řadu restituentů se nedostalo nebo se vracení majetku táhne.

Jedním z nejkřiklavějších příkladů je skutečnost, že panu Hrochovi dosud nebyl navrácen Týnec. Podobně byla postižena rodina pana Heřmana, která se zatím nedočkala vrácení Městce. Na Městec má samozřejmě nárok i pan Vojna, zatímco pan Vlach čeká, kdy dostane zpět své Březí.

Tak bychom mohli pokračovat. Kdy se konečně vrátí panu Golčovi jeho Jeníkov? Pan Kropáč se marně dožaduje své Vrutice, stejně jako pan Sezima svého Ústí nebo pan Kardaš Řečice. Pan Karel už velmi dlouho čeká na své Vary.

A snad nejhůř je na tom paní Králová. V restituční tahanici se pře o Hradec s panem Jindřichem. Snad se alespoň dočká vrácení svého Městce a svého Dvora nad Labem.

Červenec bývá většinou nejteplejším měsícem roku, a to zcela nezávisle na globálním oteplování.

Že byl letošní červenec teplý, jste asi pocítili na vlastní kůži a informace v mediích o jeho teplosti vám to jen potvrdí. Složitější je, když chcete vědět, jak moc byl teplý. A už vůbec největší šarádou se stává otázka, jak moc byl nejteplejší. Jak vzápětí uvidíte, různá media si dokázala s touto informací tvůrčím způsobem poradit. My, co máme s mediálním světem co do činění, víme, že červenec je také časem dozrávání okurek, což nějakým dosud nevysvětleným způsobem ovlivňuje i naši letní informovanost.
Mnohý čtenář se teď vyděsí: když nás media takhle rozmanitě informují o červenci, jaké to asi musí být v oblastech politiky, ekonomiky či dokonce kultury. Nenechme se děsit pestrostí téže zprávy v různých mediích. Pokud vám skutečně jde o to dobrat se relativně pravdivých fakt, zapněte Google. Tam vyhledejte všechny zprávy, co jich o události na vás vyskočí, a pak z nich udělejte průměr.

Jako jsem to udělal já ve věci července:

iDNES: Letošní červenec byl v Česku desátý nejteplejší od roku 1961.
Hospodářské noviny: Červenec byl nejteplejší měsíc v historii měření, uvedli vědci.
Novinky.cz: Červenec byl na Zemi nejteplejší měsíc v historii měření, ukázala satelitní data.
Pražský patriot: Červenec byl v Praze mimořádně teplý, zdaleka ne nejteplejší.
E15.cz: Plzeň zažívá nejteplejší červenec za posledních čtyřicet let.
Globe24.cz: Česko má za sebou třinácté nejteplejší léto. Nejhorší byl červenec.
Prima Zoom: Letošní červenec byl podle evropských vědců nejteplejším měsícem v historii měření na Zemi.
Lidovky.cz: Letošní červenec byl třetí nejteplejší za posledních 55 let.
Haló noviny: Letošní červenec v ČR byl desátý nejteplejší od roku 1961, od kdy se počítají republikové teplotní průměry.
Aktuálně.cz: V Klementinu naměřili v červenci nejvíc od roku 1775.
Informační web Českého hydrometeologického ústavu: Jedná se o 7. nejteplejší červenec na území ČR od roku 1961.
 

Popírači oteplování přišli o argument, tvrdí vědci ze švýcarského Bernu.
Vědci netvrdí, vědci srovnali všechna data, která vypátrali. Titulek dodal aktivistický novinář. Je ostatně čas dozrávání okurek.

Titulky podobného znění otvíraly včera zprávu ve většině medií. Pečlivá práce švýcarských (a jistě nejen švýcarských) vědců zpřesňuje teplotní stavy planety za posledních 2000 let. Projekt je důvěryhodný a jistě byl oponován jinými vědci, kteří také nemají potřebu ohýbat výsledky kvůli grantům na svou práci. Lze namítnout, že data z posledních 20 000 let by byla průkaznější a třeba by přinesla i jiné výsledky. Ale to by bylo mnohem pracnější a dražší, snad jindy.

Zjistilo se, že ve zkoumaném čase se odehrávaly teplotní anomálie, ale žádná nebyla tak extrémní a územně rozšířená, jako výkyv, který prožíváme nyní. Graf teplot za ta dvě tisíciletí vypadá fakt hrozivě. Vědci zdůraznili, že v té práci nezkoumali vliv lidí na teplotu planety.

Za každou podobnou práci, která zpřesňuje informace o teplotách planety, patří vědcům obrovský dík. Čím jsme blíže věcným údajům, tím se blížíme cestám, které musíme ujít, abychom problém asi neodstranili, ale zmírnili. Co máme dělat a jak to dělat. Jak se nevrhat po hlavě k řešením, která způsobí problém úplně jiný nebo ho přesune někam jinam.

Bohužel to vypadá, že společnost se nezajímá tolik o to, co je nutné v ochraně před globálním oteplením udělat. Celá záležitost se odporně zpolitizovala. Neřeší se, co dělat, ale zda za to může nebo nemůže lidstvo. Místo spojení všech sil k reálným cestám nápravy vedeme válku mezi hlasateli a popírači.  Dokud se spor vede jen na sítích, sice to zdržuje, ale nic strašného se neděje. Horší je, pokud se přelévá do roviny příkazů a zákazů a vůbec amatérského legislativního kutilství.

Nejvíc by asi věci prospělo sledovat vědce, bojovníky z obou táborů ignorovat a věnovat se tomu, co je potřeba a co tak jako tak ve věci oteplování udělat můžeme a musíme.