Zlatý, český, prohnilý

Jako externí spolupracovník Mladého světa jsem byl poměrně blízko Zlatému slavíkovi málem od začátku. Těch prvních pár ročníků na konci šedesátých let bylo příjemných už tím, že se taková věc v teritoriu socialistické kultury vůbec směla. Pak ale přišly divné řeči o regulérnosti soutěže a to nikoliv ze strany redakce. Povídalo se o manažerech různých zpěváků, kteří stáli v pět ráno u zadního vchodu do tiskárny a pár stokorun mohli směnit se zdejšími pracovníky za štos hlasovacích lístků. Ty štůsky vyplněné stejným rukopisem nemohly ovlivnit pořadí na čelných místech, kde šlo o statisíce hlasů (Mlaďák tenkrát vycházel v půlmilionovém nákladu). Pravidelně mi pak po sečtení hlasů volala tajemnice redakce Mirka, jestli neznám to a to jméno zpěváka, který dostal najednou desítky hlasů. Byla to spíš legrace.

Ale přišla normalizace a s ní horší věci. Ten či onen Mikolášek nebo Hutka bodovali celkem vysoko (i když folkové publikum se ke Slavíkům stavělo dost rezervovaně), stejně jako později Mišík, Plíhal nebo Nohavica. Nesměli se v seznamech objevit. A jako těžký mrak visel nad Slavíkem totální zákaz Marty Kubišové. Naši zuřivost jsme aspoň kompenzovali tím, že jsme tyto informace předávali tichou poštou dál.

Na konci osmdesátých let se už i Slavíkovi dýchalo trochu lépe. Po Listopadu jsme si mysleli, že i tady půjde všechno normálněji. Ale brzy jsem se v redakci dozvídal od úplně nových lidí, že ty muziky a trampové a příroda už nebude mít v Mlaďáku místo a že od teď to bude vyloženě stajlový časopis. Jenže hned na to přišly stajlovější týdeníky a MS začal zvolna umírat. Taky si nechal ukrást Zlatého slavíka. Nevím, jak se to přesně odehrálo, ale v té zlatokopecké době devadesátek si kdekdo nechal na patenťáku chránit lecjakou značku, protože to slibovalo těžký prachy. Ten někdo chtěl za značku Zlatý slavík miliony, Mladý svět už byl ze hry a ani nikdo jiný takové prachy neměl. Šlo se na to tedy s fintou a začal Český slavík.

Už to nikdy nebylo jako dřív, pomazáno teď otevřeně komerčními zájmy agentur, sponzorů a vydavatelů. Ale Slavík pořád žil a vlastně žije. Jen se to celé poněkud zapouzdřilo. Přestože už se hlasuje ve všech Chvilkách pro tebe, co jich u nás existuje, ubylo hlasujících. Tak se hlasy nahradily jakýmisi body a jede se dál. Držitelem Slavíka je ve skutečnosti ten kdo obsadí druhé místo. Karel Gott je pomník a babičky v domovech důchodců pro něj budou hlasovat i padesát let po své smrti. Stejně tak Lucka se chystá na dvacátého Slavíka a pozadu není ani Kabát.

Takhle by to mohlo v klidu fungovat ještě dlouhý čas.

Jenže mladé, co se tváří, že je to vůbec nezajímá, to vlastně štve. To starožitné monstrum ubírá na prostoru i na váze moderním hudební soutěžím, které by měly smysl. A tak bourají zevnitř: Hlasují. Extempore sadomasochistických fláků Řezníka už je skoro pozapomenuto, teď je druhý rok na scéně Ortel. Fakticky jako vítěz.

Trochu odporná příchuť. Hvízdalo se, odcházelo ze sálu. Protesty a šok plní webové stránky. A jiní zase tleskají. Ti, co před pár dny ječeli na Báru Štěpánovou, ať si hledí svého umění a neplete se do politiky, teď vysvětlují, že Ortel zpívá jménem lidí vystrašených z migrantů. Migrantů, co tu tak zoufale nejsou. Měří se lebky na košilích a připomíná se Ortelova fašistická hudební minulost. A nejfrekventovanější je spojení svoboda slova.

Nejlepší by bylo toho zahnívajícího ptáka normálně zrušit. Ale to jednak ve svobodné zemi nepřipadá v úvahu, druhak dokud to bude láhev Mattoni považovat za špici české kulturnosti, není co řešit. Takže to jen prostě ignorujme. Nezajímejme se ani nekritizujme. To platí i o písničkářích, co se radují, že skončili sto šedesátí sedmí. Počkejte si raději na nějakou soutěž, která bude mít smysl.

Krátce o mně

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Michal Jupp Konečný

Narodil se na úpatí Nuselského mostu, když tam ještě nestál. * Do Prahy se vrátil za účelem vysokoškolských studií, ale to už měl zkušenosti s jazzem a rock’n’rollem. * Ale věnoval se divadlu, pro které psal hry a písničky. * Nakonec založil se svou ženou Hankou folkovou kapelu. * Aby měla kde hrát, začal organizovat koncerty v Malostranské besedě. * Z Malostranské besedy se stala Mekka všech folkařů, trampů, bluegrassistů a písničkářů. * Po deseti letech ho z Besedy vyhodili, protože tam uváděl režimu nepohodlné písničkáře. * Stal se šéfem břevnovského Klubu Na Petynce. * Na dalších deset let se Petynka stala Mekkou všech folkařů, trampů, bluegrassistů a písničkářů. * V sedmdesátých a osmdesátých letech byl dramaturgem Porty, která se v té době z malých sálků vypracovala až na třicetitisícový Lochotín v Plzni. * Byl lídrem Folk a Country Klubu, který po třicet let pořádal v Praze koncerty v Lucerně a dalších velkých sálech. * Byl dramaturgem Českokrumlovského folkového festivalu, Svojšického slunovratu, Svojšického letorostu, Banjo Jamboree, Country rumpálu a především festivalu Zahrada v Náměšti na Hané. * Psal do Mladého světa, Mladé fronty a dalších medií o hudbě, podílel se na legendárním rozhlasovém pořadu Radioporta. * Ve vydavatelství Panton připravil řadě dnes velmi slavných kapel jejich první alba. * Po Listopadu 89 se stal šéfredaktorem časopisu FOLK & COUNTRY, který vycházel přes dvacet let. * Podílel se na devadesáti televizních pořadech Folková setkání. * Je dramaturgem festivalu Folková růže. * Má dceru a syna, čímž si zajistil šest vnoučat. * Jeho životní krédo: Vstoupíš-li do vozovky, nečum po ženských.

Sluneční zapadákov

Taky vás to štve, ne že ne. V půlce odpoledne už je tma jak v tlustém střevě. Zítra – o první adventní neděli slunce zapadá v 16:03. Počítáte s tím, že tenhle sluneční zapadákov se bude zhoršovat až do zimního slunovrat. Není tomu tak. V Prosinci Slunce zapadá prakticky stejně. O Vánocích bude den končit stejně jako dneska. A potom se dny začnou prodlužovat. Na Hromnice – o hodinu více. Nekecaj, 2. února zapadá slunce 16:55. A určitě vás bude zajímat, jakou velikost má Slepičí krok. Přibližně pět minut. To je ovšem pohled nočňátka, jako jsem já. Ti, co ráno vstávají do práce, budou zase vědět, že v těchto dnech vychází slunce v 7:30, kdežto o zimním slunovratu až v 7:56. Aby se vám lépe vstávalo, dodám, že jaro bude už za 115 dní.

Život škodí.

Při čtení nejrůznějších medií a webů mě napadá otázka, jak je možné, že už nejsme všichni dávno mrtví. Nemám na mysli žádnou nukleární katastrofu, i když i tou jsme občas strašeni, ale protože jde o vážnou věc, tak s tím novináři zase tak moc neprudí.  Ale věcí, které údajně ohrožují náš život, mají obrovské koše.

Internet nabízí pestrou škálu toho, co nám škodí. Ať už je to fakt, nebo se někdo potřebuje zviditelnit, někdo vydělat, či na to ohrožení upozorňuje konkurence. Nebo nějaký psychopat. Nemáme šanci v té záplavě varování zjistit, co je opravdu nebezpečí, co blábol a co výmysl, hoaxů.

Můžete si vlastně vymyslet cokoliv, zavěsit, a už to jede. Ženy jsou na tyhle informace citlivější, zvláště když jsou čerstvými maminami. A v řadě případů se tou houštinou vražedných upozornění začnou řídit.

Nejezte cukr. Zdravým lidem škodí i malé dávky. Nejezte sůl. Škodí ještě menší dávky. Nepoužívejte mobily. A když už, tak je nedržte u ucha. Nekoukejte na monitory počítačů a televizorů. Jestli vám naměří radon, okamžitě se odstěhujte. Zřejmě umřete, protože polystyren je životu nebezpečný a vám zateplili panelák. Nekonzumujte živočišné tuky. Nekonzumujte rostlinné tuky. Důrazně omezte vejce. Vyhněte se saponátům. Ať vás ani nenapadne vařit v hliníkovém nádobí. Kafe si dát můžete, ale nikdy ho nepijte s mlékem! Nejezte ovoce, které bylo chemicky ošetřeno. Vodu z vodovodu jen převařenou. Nesbírejte houby, jsou od Černobylu stále radioaktivní. Nekupujte miminům kousací hračky. Jsou v nich ftaláty. Vyhýbejte se slunečnímu záření.  Způsobuje rakovinu.

A takhle můžete pokračovat do nekonečna. Každý den najdete na internetu nějakou novou hrozbu. Za nějaký čas rezignujete, protože si uvědomíte, že celý život je nesmírně nebezpečný, a pokud ho žijete, hrozí vám smrt. A to byste přece nechtěli. Ale ovšem – zhruba tak za půl roku – najdete přesně opačné instrukce. Dopřejte si vejce. Balená voda může být ta nejhorší. Kousací hračky rozvíjejí dětský chrup.

Prožil jsem už velkou část života, z toho značný díl v časech kdy v severočeských řekách tekla spíš nafta než voda, vzduch se nedal dýchat a vitamíny byly jen o Vánocích. Poslední čtvrtstoletí jsme na tom mnohem líp. Záleží na tom, jak si život uspořádáme, jak ho budeme žít a taky čemu budeme a nebudeme věřit. A zdaleka to neplatí jen o zdraví a životním stylu, ale i o společnosti, politice nebo úrovni života.

Naše svátky dělíme na významné a nevýznamné.

Dnes je státní svátek, kdy můžete nakupovat v hypermarketech. Tento svátek nepatří podle našich poslanců k významným.
Sedm významných svátků, kdy jsou velké obchody podle zákona zavřeny:
1.1. – Konec Československé republiky. A po Silvestru stejně nikdo moc nepije.
Velikonoční pondělí – Všichni už při mrskání nakoupili jinde.
8. 5. – Den, kdy jsme vyhnali nacisty z Prahy a o den později přijela Rudá armáda.
28. 9. – Den, kdy jsme zabili svého vládce.
28.10. – Den, kdy jsme založili Československou republiku, která bude hned 1.1. zrušena.
25.12. – Všichni jsou přežraní a nikam do obchodu by nedošli.
26. 12. – Milá připomínka komunistického představitele Miroslava Štěpána.

Hudební předvíkend

Trampská kapela Sekvoj se už za pět let může stát prezidentem České republiky. Je jí totiž 35 let. Úředně to bude vyhlášeno v sobotu 3. prosince v 18:00 v pražském klubu Mlejn. Nesnažte se zjišťovat, kdo všechno tam bude gratulovat, stejně byste si to nepamatovali. Přijďte a uvidíte. * 15. ročník Vírského sumce pořádá 10. prosince kapela Falešná karta. No jistě že ve Víru, kromě dalších dojedou třeba Stráníci nebo Lístek. Po tolika ročnících už v přehradě asi žádný sumec není. * 20. listopadu se dožívá šedesáti osmi Jarda Čvančara, kapelník legendárních Taxmenů, dnes známý spíše jako spisovatel, publicista a odborník na český domácí odboj za druhé světové války. * Vydavatelství Galén vydává novou sbírku básní Jardy Hutky pod jménem „Agonda“. * Poštou přišlo potěšení od Indies Scope. Nové album Jarretu se jmenuje „Soulásky samolásky“. Po prvním poslechu jsem se zamiloval do zpěvu Hanky Skřivánkové a ujišťuji vás, že vás to čeká taky. * Ondra Fencl, kapelník Hromosvodu a zastupitel mnoha zvučných folkových a rockových jmen poprvé v životě koncertoval jako sólový písničkář. A pak že se nerodí noví folkaři. * 2. listopadu byla v Malostranské besedě – kde jinde – velká sláva. Skupina Mrakoplaš pokřtila nové album „Hlídač“. Za sudičky byli Olin Nejezchleba a Ivan Hlas. * Na světě je i třetí deska skupiny Zhasni. Křest bude 2. prosince v divadle v Novém Boru.  Jak sdělují stránky kapely, deska je právě v oblasti porodních bolestí. Album se dost překvapivě jmenuje „Zhasni.“ * Program Folkové růže 2017 (13. – 15. července) se mi hezky plní. Ale zatím vás nechám ještě chvilku tápat. * Nové studiové album „reSTART“ které vychází po pěti letech od vydání poslední „Trojky“. Petr Bende na něm makal průběžně několik let. * Skupina Careta oslaví 15 let existence novým CD. Zatím tedy na něj shání finance a nebude odporovat, když jí s tím pomůžete.

Tak to přišlo (zima).

Tak to přišlo. My optimisté jsme doufali, že i letošní zimou prokličkujeme v sandálech a tričku až do dubna. Utěšujeme se představou, že v půlce listopadu napadne hafo sněhu a bude to poslední sníh letošní zimy. Nemám nic proti lyžařům, ale jsem rád, když jsou všichni až v Alpách. Že je zima, se pozná podle toho, že celé naše údolí je zahaleno hustým dýmem. Náš soused zase sehnal nějaké nové staré pneumatiky a topí. Sousedi souseda se střídají v trpění podle směru větru. Bulvár v čele s televizí Nova nás přesvědčuje, že letošní zima bude opravdu krutá. Jen jak slunce zasvítí na zbylé zmrzlé listy, spouštějí se s rachotem se stromů dolů. Štěkot psů ochraptěl. Mechuji škvíry mezi okny a umístím syreček na střechu pro případ, že by nás to přece jen zachumelilo. Snad by nás našli. Funguje vůbec u Kolína Horská služba? Tak takhle vypadá to slavné globální ochlazování? Nařizuji budíka na 20. březen a jdu spát.