Mezi víkendy.

(Přehled zpráv z války proti Putinovi – 3.) * Ve Vladivostoku Banka Poidem prodává dolar za 250 rublů. * Zkouška sirén ve středu nebude. * Hackerská skupina Anonymous na svém twitterovém účtu oznámila, že znepřístupnila internetové stránky tří běloruských bank. * Rusko ani Bělorusko se nebude moci účastnit mistrovství v ledním hokeji. Sportovce do země nepustí Finsko, které šampionát pořádá. * Akcie Sberbank dnes klesly o 75 procent, Lukoilu o 58 procent a Rosněfti o 41 procent. * Říkali, že jedeme na cvičení. Ale lhali nám, říkají ruští zajatci. * Na stránkách oficiální ruské tiskové agentury TASS je zveřejněna výzva, aby Rusové neposílali své syny bojovat na Ukrajinu. Je tam také napsáno, že za čtyři dny ve válce padlo 5300 ruských vojáků. Lze předpokládat, že jde o výsledek hackerského útoku. * Na jihu Moravy je 20 obcí s účty u Sberbank. Radnice neví, kdy a zda se k penězům dostanou.

Mezi víkendy.

(Přehled zpráv z války proti Putinovi – 2.) * Hackerská skupina Anonymous tvrdí, že za posledních osmačtyřicet hodin vyřadila z provozu více než 300 ruských webových stránek, včetně webů vlády, státních médií a bank. * Na Ukrajině je článek Wikipedie o Molotovově koktejlu na prvním místě mezi nejnavštěvovanějšími stránkami. * Z neutrálních evropských států je nyní nejohroženější Finsko a Švédsko. Teď je na nich, zda se rozhodnou vstoupit do Severoatlantické aliance. * V ukrajinských protiraketových krytech se už narodilo šest dětí, jedno přímo v úkrytu ve stanici metra. * Ruskou invazi u Kachovky narušili Romové. Ukradli Rusům tank. * Evropská komise se společně s lídry zemí Evropské unie, Spojenými státy, Kanadou a Británií dohodla na snaze odpojit vybrané ruské banky od globálního systému SWIFT.

Mezi víkendy.

(Přehled zpráv z války proti Putinovi.) * Kanadští a američtí prodejci stáhnou ruskou vodku z pultů obchodů a nabídky barů a restaurací. Někteří ji dokonce vylévají do kanálu. * Při ruském útoku na Ukrajinu se stalo asi poprvé v dějinách, že bylo možné pozorovat útočící armádu v reálném čase na dopravní mapě Google. * Bývalý politik ČSSD Jiří Vyvadil oznámil, že chce založit hnutí Přátelé Putina v ČR. * Policie eviduje desítky podnětů na komentáře v internetových diskusích, které schvalují ruskou invazi a aktivity ruské armády na Ukrajině. * Miliardář Elon Musk se rozhodl využít svůj projekt Starlink pro zpravodajskou pomoc Ukrajině. Dnes jeho satelity už nad Ukrajinou operují. * Dobrá zkušenost z Československa 1968: Ruská vojska po Ukrajině trochu bloudí. Ukrajinské úřady vyzvaly v sobotu k okamžité demontáži dopravních značek. * Hackerská skupina Anonymous, která kvůli invazi na Ukrajinu vyhlásila Rusku kybernetickou válku, poslala vzkaz prezidentu Vladimiru Putinovi. Upozorňují ho, že pokud bude jeho agrese pokračovat, bude čelit kybernetickým útokům z celého světa.

Mezi víkendy.

(Přehled fakt nejdůležitějších zpráv týdne.) * Zabili jsme pět ukrajinských diverzantů, chtěli narušit hranici, hlásí Rusko. Ruská armáda měla přesilu 200 000:5. Není tedy divu, že slavně zvítězila. Nepeťte se, nestalo se to 1. září 1939 u německé rozhlasové vysílačky Gliwice. * Pisoár pro ženy, zejména využitelný na festivalech, vymyslely dvě Britky. Že by konec dlouhých front? * Vandalové v jihofrancouzském Nice poškodili kadeřnictví, protože mělo na štítu stejné jméno jako prezidentský kandidát. Bezva návod pro naše nosiče šibenic. * Předseda slovenského parlamentu Boris Kollár ze strany Jsme rodina čeká dvanácté dítě. Zatím má jedenáct dětí s deseti ženami. * Hokejisté v Pekingu vypadli, tak se jim místo státního znaku zase vrátí na dresy ta slepice. * Finskému běžci Lindholmovi omrzl v Pekingu penis.  

Nesvítí.

Týden dovolené. Niki (6), Míša (3), jejich rodiče. Bratranec Filip (3). Útulná chata. Výhled do kraje. Za chatou les. Před chatou rozlehlá louka. Za ní skály. Pískovcové. Protože jsme v Českém ráji. A je tu nádherně.

Sestra maluje, čte, hraje s rodiči hry, vydává se do lesa, občas přinese houbu. Bratranci vydrží chvíli, když jim někdo čte. Malou. Chodí kousek do lesa a když vidí houbu, tak ji rozšlápnou. Objevili v zemi vosí hnízdo. Už mají přichystané klacíky. Přísný zákaz! Oba respektují poučení. Kdyby je štípla vosa, tak to hrozně bolí. Kdyby je štíplo pět vos najednou, tak to bolí pětkrát hrozně. Oba umějí počítat do deseti. Takže ještě bych mohl vosí hrozbu dál eskalovat. Ale nechám toho.

Jdu do chaty řešit s Hankou technický problém. V kuchyni nelze otevřít okno a chata je předobědně zapařená. Pokouším se okno vylomcovat. Nejde to. Používám různé nástroje: šroubovák, dláto, kladivo. Hanka chrání hrnce na plotně, aby do oběda nepadaly střepy. Nakonec okno otevřu. Chatou prostupuje příjemný průvan. Ale kvůli údržbě jsem zanedbal dozor. Jsem na to úplně sám. Hanka vaří a Niki čte. Předškolně už umí i malá písmena. Ještě ji musím naučit kvé.

Vyjdu ven. Bratranci mají přichystané klacíky. Když mě vidí, jsou nápadně nenápadní. Klacíky mizí v trávě. „Víte co?“, měním jejich program, „na louce jsou kobylky. Zkuste nějakou chytit“. Síťku na motýly nemáme, tak dostanou kelímky od jogurtů.

Zdálky jsou hrozně fajn. Takoví průzkumníci. Zavoláni k obědu se vracejí. Kelímky nemají, nesou hada. Poznávám slepýše. Hanka šílí. A ti dva se přetahují o slepýše. Asi ho přetrhnou. Vyřeším situaci tak, že najdu krabici od bot a nabídnu jim ji jako dům pro slepýše. Schváleno. Jdeme si všichni umýt ruce.

Zatím, co jsme obědvali, šel slepýš na procházku. Neměli by krabici přemísťovat, aby trefil domů. Chvíli krabici zpovzdálí pozorují. Slepýš se nevrací. Budu muset něco vymyslet.

Mám to! Auto. Škoda 105L, trochu v letech, takže všechny chyby z výroby už vychytané. Bratranci řidičáky ještě nemají, ale po sezení za volantem jsou žízniví. Ještě víc přitáhnu ruční brzdu a strčím klíč do zapalování. Já jsem teda fakt skvělej táta a strejda.

Slibují, že se budou střídat, a dodržují to. Jeden točí volantem a zapíná všechny páčky a čudlíky, co najde. Druhý pobíhá kolem auta a hlásí, co svítí a že stěrače stírají. To museli vidět v nějakém filmu. Když už mám pocit, že baterie by mohla protestovat, technickou kontrolu ukončím. A tu práci provádějí i další den. To už samozřejmě vědí, kde je plyn a kde brzdový pedál. Přidávám se do hry: „Sešlápni brzdu!“ Nesvítí. „Pořádně!“ Nic. To už stojí celá rodina za autem a čeká, až se brzdová světla rozsvítí. Zas nic.

Trochu mě obleje. Nevím, jestli mám být naštvaný na ně nebo na sebe. Zkouším všechno. Žárovky, objímky, konektory, pedály. Všechno na autě od zahrádky až po nápravy. Pojistky. Ha! Jedna je vypálená. Ještě, že mám rezervní. Zmáčknu brzdový pedál, pojistka udělá prsk a zezadu hlásí, že to bliklo a přestalo. To je konec nadějím. Jedeme potupně až do Prahy bez brzdových světel, pomalou rychlostí se zapnutými blikači.

Před domem soused, co dělá do aut. Zběžně to okoukne. Pak to okoukne podrobně a nic nenajde. Další den blikám do servisu. Nechají si to tam a třetí den mi volají, že nic nenašli. Auto stojí na dvoře. I pro pivo do sámošky chodím raději pěšky. Je vedro, tak si ze zoufalství lehnu pod auto. To musíte pravidelně. Zkontrolovat a ošetřovat celý spodek a taky všechny dutiny. Aby se vám to po cestě nerozpadlo rezem. Jak tak ležím, koukám, že odpředu dozadu vede nějaký drát. A v jednom místě chybí izolace a dotýká se karoserie.

Opravil jsem to za slabou půlhodinku. Ten drát měl samozřejmě vést vnitřkem, ale v továrně na něj asi zapomněli. A protože by to museli rozebírat, tak to takhle vyřešili. Bratrancům jsem se v duchu omluvil. A firmě Volkswagen se dost divím, že tuhle fabriku později koupila.

Mezi víkendy.

(Přehled fakt nejdůležitějších zpráv týdne.) * Kvůli větru bylo 220 000 českých domácností bez proudu. Na Sněžce 181 kilometrů v hodině. * Státní zástupce Jaroslav Šaroch oznámil nadřízeným, že je připravený poslat expremiéra Andreje Babiše (ANO) před soud kvůli podezření z dotačního podvodu v kauze Čapí hnízdo. * Odborář Středula volá po posílání žáků na učňovské obory, Brno a Praha naopak otvírají nová gymnázia. * Konec uhlí v Česku v roce 2033? Jen, bude-li za něj náhrada, říká vláda. * Ruská krasobruslařka vysvětlila odhalený doping tak, že si omylem vzala dědovy prášky na srdce. * Válka propukne zřejmě ve středu a Zeman k tomu už osmý den mlčí. Z Moskvy asi zatím nepřišly pokyny. * V Česku je přes 166 000 pozemků a nemovitostí bez vlastníka, nebo ke kterým se nikdo nehlásí. Potřebujete zahrádku? Leda tak na autě!  

Hodina.

Všechny vlády a všechna ministerstva dopravy slibují budování superrychlé železniční dopravy a vysokorychlostních tratí. A pokaždé se dočtu, že z Prahy do Brna se bude jezdit za hodinu. To je moc pěkné. Jen nevím, jestli to potěší třeba obyvatele Sušice, Kraslic, Šumperka nebo Frenštátu. Plánovači a novináři zřejmě žijí představou, že u nás se jezdí hlavně z Brna do Prahy a z Prahy do Brna. I s přilehlým okolím těchto dvou měst se to bude týkat maximálně dvou milionů Čechů. Zbylých osm milionu utře. Přitom při korektně skrývané rivalitě těchto dvou měst nechápu, proč by měl nějaký Pražák jezdit do Brna. Když už na Moravu tak do Olomouce nebo do Stodolní. Stejně tak nechápu, proč by Brňané měli jezdit do Prahy. Maximálně jednou, až se tam budou stěhovat.

Možná namítnete, že ležíme v srdci Evropy, a právě přes nás povedou ty nejrychlejší tratě z východu na západ a ze severu na jih. Budete mít pravdu, taky jsme několik desetiletí budovali čtyři rychlostní železniční koridory. Možná už je za pár let dokončíme. Bylo by nezdvořilé se pídit, jakou nejvyšší rychlostí se dnes po nich jezdí. Víme ale, že křižovatku Evropy nikdo moc nevyhledává a rychlovlaky z Berlína do Vídně jezdí rychleji oklikou přes Norimberk.

Nejvyšší rychlost nově budované trati je vždycky v novinových titulcích. O něco pomalejší je rychlost v návrzích projektantů. Ještě pomaleji pojedou skutečné rychlovlaky. Možná to trochu zhorší i fakt, že nestihneme nakoupit ty správné lokomotivy. V některých úsecích nebude možné vyloučit ostatní vlakový provoz a taky bude nutné trať udržovat a občas i opravit.

Další komplikace budou v samotném Brně. Město už třicet let stěhuje nádraží a zatím s tím ještě nezačalo. Asi tak dalších třicet let se bude stavět a přemísťovat, což bude znamenat rozmanité výluky a zpoždění. A aby toho nebylo málo, rychlovlaky z Prahy do Bratislavy, Budapešti nebo Vídně nebudou zajíždět do města. Zastávka pro Brno bude někde v té slavné „zatáčce na Vídeň“.

Ale nechme sýčky sýčkovat a těšme se na to, jak na cestě do Brna ani nestihneme dopít kafe.

Mezi víkendy.

(Přehled fakt nejdůležitějších zpráv týdne.) * Slovenský parlament přes protesty a nevídané obstrukce opozice schválil obrannou smlouvu s USA. * Tak nejen Mynář s Nejedlým. Donald Trump zacpal svůj záchod v Bílém domě papíry, které spláchl navzdory tomu, že šlo o dokumenty určené k archivaci. * Ekologičtí teroristé, kterým se bůhvíproč říká aktivisté, zavřeli přívod vody do Ministerstva životního prostředí, na kterém závisí i požární zajištění budovy. * Zase jsme v něčem na prvním místě. Inflace meziročně vystřelila v lednu na 9,9 procenta. A to se pesimisté obávali, že to bude deset procent. Je nejvyšší za 24 let. * Novozélandské úřady se rozhodly hudbou rozehnat protestující, kteří táboří před budovou parlamentu. Výsledek neznáme. * S Jaromírem Jágrem se před volbami fotila Jaroslava Jermanová i Alena Schillerová. Navzdory slibům peníze na zimní halu nezařídily. * Nejdelší mořské pobřeží má Kanada. Následuje Norsko, Indonésie a Grónsko.

Jak jsme vrtali.

Přihodí se. Zdědíte chalupu, docela pěknou a rozlehlou, s výhledem do kraje. Můžete tam pobývat s celou rozvětvenou rodinou i s přáteli, nebo se někam zašít do samoty. Skvělé, ovšem s jednou zásadní vadou: měla vodovod, ale neměla vodu. Abych nepřeháněl – voda byla shromažďována ve vzdálené studánce v lese a potrubím přiváděna do domu. Studánka byla však málo vydatná, a tak pravidelně i při úzkostlivém šetření voda došla v srpnu a začala zase přitékat až v listopadu. Pro pitnou vodu se chodilo k obecní pumpě, ostatní se řešilo nádržemi s vodou ze střechy.

Moji předkové to nějak přečkávali, pralo se tenkrát jednou za šest neděl a koupelnu nepotřebovali. Ale když tam vtrhla moje zpovykaná rodina, která se každý den myla, a dokonce si čistila zuby, bylo zle. Vymysleli jsme, že vyvrtáme vrt. Samozřejmě ne my, ale firma. Našli jsme inzerát na podnik, co určí, kde by se vrtat mělo. Čekali jsme nejmíň dodávku s hromadou geologických udělátek. V otřískané škodovce přijel pán v odřených manšestrákách a na odbornou instituci moc nevypadal. Z křoví ulomil klacek, udělal si z něj takové ypsilon a začal legračními krůčky chodit po trávníku, až se mu ten ypsilon ztopořil směrem dolů. Zapíchl tam kolík a pokračoval zase jiným směrem. To udělal dvacetkrát, až byla na trávě skrumáž kolíků. Přesně tady se bude vrtat! Zahodil ypsilon, zinkasoval honorář, dal nám vizitku na vrtací firmu a odjel.

Vrtací expert přijel, okouknul a pravil, že budeme muset požádat o souhlas báňský úřad. Že se to musí, při hlubších vrtech, nemůžeme se přece provrtat někde horníkům do štoly. Báňský úřad souhlasil obratem a za týden najela vrtná souprava. Samotné vrtadlo bylo velké monstrum a s ním přijel i kompresor skoro větší než chalupa. A ještě náklaďák, kde měli ty tyče, co se na sebe nastavují, aby to vrtalo hloubš a hloubš. Vrtali v úterý. Vrtali ve středu. Ve čtvrtek dovrtali. Prý 52 metrů. Já byl rád, že nebudeme rušit nikoho v Austrálii, Hanka kladla dotazy, jestli tam je nějaká voda. To přesně nevíme, mladá paní, řekli vrtáci. Pak vytáhli tu dlouhatánskou tyč a z nové díry se vyvalilo trochu mokrého bláta. Je tam dole nějaká voda? Popadla mě potřeba Hanku utěšovat. Oni mezitím vytroubili tu díru až do dna. Ocelovými troubami. Ještě spustili dolů čerpadlo a byli hotovi. V pátek přišel instalatér a propojil čerpadlo s darlingem ve sklepě. A byla voda!

Ve vrtu, co měl v průměru třicet centimetrů, byl sloupec vody vysoký 32 metrů. Jistě to snadno přepočítáte na kubíky. Bylo to rozhodně lepší než studánka v lese. Nechali jsme si udělat rozbor vody a zjistilo se, že je vhodná pro kojence. Kojence jsme si kvůli tomu nepořizovali, ale pro naše dva vysokoškoláky byla ta voda taky dostačující.

Mezi víkendy.

(Přehled fakt nejdůležitějších zpráv týdne.) * Je s podivem, že nikdo z demonstrantů se na těch šibenicích neoběsil. * Britský důchodce jezdil 72 let bez řidičského průkazu. Nezpůsobil žádný dopravní přestupek. * Americká miss roku 2019 skočila z devětadvacátého patra. Úmyslem byla zřejmě sebevražda. * Královna Alžběta II oslavila 70 let na trůně. Její současný premiér naopak asi brzy skončí. * Proslýchá se, že Čína si nepřeje, aby Rusko zahájilo válku v době olympiády. * Olympiáda ještě nezačala, už jsme porazili Nory v curlingu. To maj za ten Barnevernet. Jo a naše hokejistky porazily ženstvo Číny. Že by nové Nagano? * Restaurátoři vzácných klavírů už nesmí (z logických důvodů) používat na klávesy slonovinu. Tak používají mamutovinu, která je díky globálnímu oteplování dostupnější. * Komunisté se musí sestěhovat ve své budově do jednoho patra. Došly prachy.

Naše trampská základna.

Trampská osada se jmenuje podle toho, že se potřebuje někam osadit. Tam si najde kout, kde vybuduje kemp, zdomácní v nejbližší hospodě a do přírody se vydává nejdál pro dříví na oheň. Aspoň tenkrát to tak většinou bylo. My jsme nebyli ani tak osada, spíš trampská parta. Každý vandr znamenal nějakých padesát kiláků, prochodili jsme krásné ještě skoro netknuté kouty, hlavně vzdálené těm přerekreovaným místům.

Ale i ty nejroztoulanější tuláky někdy napadne, že by nebylo špatné mít nějakou základnu, kam by se dalo vracet, odkud vyrážet a kam se případně uchýlit před povodní shora. Debaty v hospodě před zavíračkou vždycky končily tímhle tématem, nápad stíhal nápad. Až jednou někdo přišel s informací, že dráhy se zbavují nepotřebných drážních domků, česky vechtrů. Že prý takový baráček stojí tak do pěti litrů. O jednom opuštěném ví, a ten je tam a tam.

Samozřejmě jsme na tu myšlenku naskočili a nejbližší víkend se jelo. Plánoval se průzkum bojem, jako že si to prohlédneme, trochu počistíme a zkušebně tam přespíme. No, kdy jste naposledy viděli na Hlavním nádraží nastupovat do vlaku trampy se smetákem? Ono „tam a tam“ bylo na trati 22, tedy Praha – Benešov u Prahy, poblíž zastávky Mrač. Od zastávky jsme to měli ještě asi pět set metrů a za zatáčkou už jsme viděli objekt našich snů. Zvenku sympaticky malý a sympaticky omšelý. Uprostřed lesů. Vevnitř jediná místnost, do které se pohodlně vešlo tak deset spáčů. Akorát pro nás.

S úklidem jsme to moc nepřeháněli. Povečeřeli jsme v trávě před domkem, zrealizovali malý ohník, doladili kytary a ponořili se do soumraku. Noc byla vlahá, tráva přímo lákala k rozbalení spacáku, ale průzkum je průzkum. Všichni jsme se nastlali dovnitř.

Jako příjemné zpestření podvečera tu a tam kolem projel osobní vlak. Jízdní řád jsem měl v malíku i v kapse a před každým vlakem jsem hlásil jeho průjezd. Po půlnoci už nejede nic. A ráno nás vzbudí první vláček stejně jako nás jindy vytáhly ze spacáku sluneční paprsky. Tak dobrou v naší budoucí základně!

Ještě jsem ani nestačil zabrat, když ticho rozřízl strašlivý hluk. Sílil a vypadalo to, jako když těsně vedle vás proletí tryskové letadlo. Nebo když jezdci z Apokalypsy oznamují konec světa. Domek se otřásal v základech, okna drnčela a prkna pod námi vibrovala. Trvalo to dlouho. Nejmíň padesát vagonů. Těžkotonážní nákladní vlak se tomu tenkrát říkalo. Potom se rachot vzdaloval, nakonec už jen šum.

Organismus toužil vrátit se do spánku a nevnímat ani vtipné poznámky a vulgarity spoluspáčů. Šlo to těžko. Pak ten šum, co skončil v dálce se tam ozval znova. A sílil! Další těžkotonážní, pro zpestření v opačném směru. Možná jen v Benešově přepřáhli lokomotivu a poslali tamten zpátky.

Organismus sděloval, že tohle už asi nedá. Zmateně jsem se pokoušel usnout s otevřenýma očima. Když po čtvrthodinových intervalech projel pátý nákladní vlak, slabší jedinci vstávali a se spacákem v ruce odcházeli daleko do lesa. Osmý průjezd nevydržel nikdo. I já jsem šel lesem, netuším, jak daleko.

Vzbudilo mě slunce. Brouzdal jsem mezi stromy a v širokém perimetru jsem nacházel členy naší výpravy. Připomínali vyvrácené stromy po dopadu Tunguzského meteoritu. Buď spali nebo seděli ve spacáku s pohledem někam do prázdna.

Sbalili jsme se mlčky. Pak někdo přišel s návrhem: Koupíme si železniční domek, který bude minimálně dvacet kilometrů od kolejí!