Do čeho dáme ty peníze?

Prokazatelně je nejtepleji za všechny roky, co se v Klementinu měří.
Vědci nás o tom informují.

Možná se teplota zvyšuje kvůli činnosti člověka.
Možná, že teplota roste hlavně kvůli přírodním cyklům, které zatím neznáme.
Možná mají pravdu obě strany.
Jistě to neví nikdo.
Ani vědci.
Vědci nás pouze informují, že se otepluje.
O tom spor nikdo nevede.

Oteplování globu musíme zastavit.
Uděláme to tak, že nebudeme používat uhlí, dřevo, naftu, plyn a biomasu.
Tak se trend oteplování možná změní.
Říkají to aktivisté a politici.
Bude to stát biliony dolarů ročně.

Problém je v tom, že nevíme, jestli to vyjde.
Příčiny oteplování mohou být jiné.
Oteplovat se klidně může dál.
Přírodě neporučíme.

Budeme se muset přizpůsobit situaci.
Stavět mořské hráze. Evakuovat obyvatele korálových ostrovů. Přesouvat nízkopoložená města. Přecházet na nové způsoby v zemědělství. Starat se o vodu. Přizpůsobit zdravotní a sociální služby.
Bude to stát biliony dolarů ročně.

Jenže ty jsme právě utratili v boji proti CO2.

Kocourkov pod Řípem.

Od prvního ledna nařídilo Ministerstvo zdravotnictví, že lékaři musí předepisovat každý lék na samostatný recept a ruší se možnost psát na jeden papír léky dva, jak to fungovalo desítky let předtím. Lékařům to přidal dost další práce zvláště v případech, kdy pacientům posílají recepty elektronicky. Od prvního března bude opět možné psát dva léky na jeden recept.

Veselo je také kolem parkování v Praze. Papírové kupony v metropoli už neexistují, auta jsou registrována elektronicky a kontrola parkování funguje podle SPZ pomocí projíždějících monitorovacích vozů s kamerami. Radnice Prahy 1, kde se minulý týden vyměnilo vedení, chce papírové kupony na auta znovu vrátit.

Po kritice opozice, že vláda v roce 2018 otevřelo pouhé čtyři kilometry nových dálnic se Ministerstvo dopravy pochlapilo a kilometrů otevřených dálnic v roce 2019 je 34. Z toho část tvoří úsek D1 Přerov – Lipník nad Bečvou v délce 14 km. A z druhé strany od Kroměříže dé jednička už také končí před Přerovem. Zbývající část dálnice – obchvat Přerova – se ale nestaví a kvůli ekologickým aktivistům z Dětí Země ještě dlouho stavět nebude. Dálniční provoz je tedy veden středem města. Kamiony mají sice průjezd městem zakázaný, ale vysvětlujte to zahraničním řidičům, které tam navede navigace. Tak bude Přerov aspoň vydělávat na pokutách.

MF Dnes 23.1.2020: 21:00 Odvolaný ministr dopravy Vladimír Kremlík bude v resortu dál působit jako politický náměstek. Pro MF Dnes to uvedl premiér Andrej Babiš (ANO).
MF Dnes 24.1.2020 5:00 Kremlík náměstkem nebude a ministerstva se nesloučí, řekl Babiš.

Na nic dalšího důležitého z radnice Kocourkova pod Řípem jsme snad nezapomněli.

Rychlík teda nejsme, ale přitom nikde nestavíme.

Nejsou byty. A jsou dražší a dražší. Nejvíc ve velkých městech, ale teď už skoro všude. V Česku na byt vyděláváte nejdéle z celé Evropy. Možná proto, že jsou u nás byty drahé nebo že málo vyděláváme. Nejspíš obojí.

Všichni ekonomové, stavbaři, developeři i novináři vědí, proč to tak je. Hodně lidí se stěhuje do velkých měst, protože je tam lepší práce a dá se víc vydělat. Jenže byty pro ně nejsou. Protože se nestaví. Tam, kde se nestaví, není konkurence a ceny bytů letí nahoru.

Všichni také vědí, proč se nestaví. Protože byrokracie. Všechny ty papíry a všechna ta razítka způsobují, že než můžete začít stavět, trvá to léta. A je to vlastně stejné, ať stavíte malý domek nebo dálnici. Podle studie Světové banky je Česko v procesu povolování staveb na úžasném 157. místě na světě.

A trvá to proč? Když víme, že v soukromé sféře se věci dělají rychle a hned? Nabízím odpověď: úředník si musí svou práci šetřit, rozdělit na delší období. Jednak ještě nedopil kafe a nepřečetl si noviny. Za druhé, kdyby byl s prostudováním a orazítkováním spisu brzy hotov, mohl by si někdo myslet, že má práce málo, že je úředníků moc a že by se na úřadech mělo provést zeštíhlení.  

Všichni to vědí, všude se o tom píše už řadu let. Ale nikdo odpovědný to neřeší. Co dělá vláda, parlament, kraje? Nic! Jsou toho zpomalování společnost nedílnou součástí.

Zdá se, že příčinou neprůstřelnosti je fakt, že tenhle stav někomu docela vyhovuje. Kdo to jen může být? Politici, úředníci, developeři, obchodníci, majitelé bytů? Kdo a proč brání změnám? Kdo má zájem na zachování podivného stavu? Nebo je to všechno jen liknavost a pohodlnost úředníků, kteří si zvykli na svůj klídek a cítí se být nesestřelitelní?

Co brání poslancům upravit příslušné zákony, aby byly rozhodovací lhůty výrazně zkráceny? Musí být na stavbu psí boudy skutečně pětadvacet razítek? Nelze stavební řízení zjednodušit tak, aby nikoho nesvádělo ke korupci?

Ticho, setrvalé, nerušené ticho. Ani politické strany nejsou schopny tohle téma zvednout ze země. A víte, jak by jim to zahýbalo s preferencemi?

Františka Mrázka dosud neznámý nájemný vrah zastřelil 25. ledna 2006. Policejní tým na vraždě už 14 let usilovně pracuje, ale zatím nedospěl k žádným zjištěním. Taky by vás zajímalo, kdo si tu vraždu objednal?

Dobrej byznys: elektroautomobily.

Procházíme obdobím solární energie a řepky. Obojí nastalo z impulsu ekologických aktivistů a obojí je tu především k tomu, aby plnilo peněženky korporací a oligarchů. Totéž v mnohem větším měřítku slibuje elektromobilita.

Ve společenství zákonodárců a lobbistů se podařilo nastavit parametry, aby oligarchové bohatli a občané jim to platili. Vlastně to byla jen zkouška, že to tak půjde. Příští projekt je kolosální, půjde v něm o mimořádné prachy a zase to zaplatíme my. Elektromobilita! Na začátku jsou znovu aktivisté. Především mladší lidé (není podmínkou), co se potápějí ve vodách fanatických výzev, údajně k ochraně planety. Nepřítel je CO2, kysličník, který do plynné databanky přidává mimo jiné člověk. Automobilky se snaží, co mohou, snižovat exhalace oxidu nejen uhlíku ale i oxidů dusíku nebo síry a vyhovět tak politickým rozhodnutím. A když je limit splněn, politický tlak stanoví nové – teď už technicky nesplnitelné hranice. Evropa se zvláštním zalíbením likviduje svou technickou úroveň, průmysl, pracovní nabídky a vyspělost. A chce nabídnout v nějakém zvláštním náboženském zanícení věci nedostatečně promyšlené, neodzkoušené a s řadou vad a vedlejších problémů. Přemýšlejme, proč se to takhle děje!

Elektromobilita. Stojí za ní transparentáři v ulicích, všechny Grety světa, politici, co čují volební hlasy, a hlavně oligarchové a nadnárodní koncerny, kterým to přinese obrovský byznys.
Auta na elektriku proč ne. Ale možná by bylo lepší všechno vyzkoušet, vychytat mouchy a rizika, Vyhodnotit všechny přednosti, nedostatky a problémy. Dívat se na to nejen z pohledu toho jednoho autíčka, ale sledovat všechny souvislosti. A zkoumat – než se to rozjede ve velkém – jestli není na obzoru nějaká ještě lepší technologie. Co třeba vodík? Jenže to by nepřinášelo zisky tady a hned.

Tak se na to jde přesně obráceně: Usnesení, nařízení, zákazy, omezování, ideologické nálepkování. Elektrická auta ještě dnes. Automobilky deptané politickým tlakem ruší své mimořádně ekologické projekty a sypou prachy do lithia, jehož těžbou se likvidují zajímavé krajiny ve všech světadílech. Ale kdo by koukal na ochranu planety, když jde o ochranu planety?

Elektromobily budou drahé. Ti chudší na ně nedosáhnou. Bohatší dosáhnou, pokud jim státy nebídnou dotace. A dotace nerostou na stromech. Budou vypláceny z daní těch chudších. Těch, co na elektromobil mít nebudou. A kupovat si nový benzíňák, když hrozí, že ho vlády za pár let zakážou? Tak si radši koupí ojetinu a budou ovzduší plnit exhalacemi.

Jenže tak jako nikdo neřeší, kde všude elektroauta zanechávají svou hnusnou ekologickou stopu lithiem počínaje, ujíždí nám možná nějaký vlak. To až budeme řešit auta na vodík nebo nevím na co. Svět se vyvíjí, zřejmě něco dalšího přijde, ale to my se možná budeme zabývat likvidací elektroaut. No vlastně taky dobrej byznys.

Moderní člověk.

Zabývá se studiem marxismu-leninismu.
Nenávidí globalizaci, velkokapitál a koncerny.
Věří v celosvětovou revoluci.
Svět je a musí být multikulturní.
Uvítá v Evropě všechny migranty.
Islám je vlídné náboženství.
Terorismus neexistuje, útoky dělají jen frustrovaní jedinci.
Podporuje Palestinu a nenávidí Izrael.
Je feminista, i když má pindíka.
Žádá ženské kvóty.
Ženy by měly rodit, když to zatím jinak nejde.
Ale péči o děti by měl převzít stát.
Majetek je zlo.
Prázdný objekt má každý právo obsadit.
Přírodu je nutné chránit před lidmi.
Tam kde není pole, měl by být národní park.
Je vegan nebo alespoň vegetarián.
Zvířata by se rozhodně neměla zabíjet.
Bojkotuje všechny výrobky, které škodí přírodě.
Nejlepší elektřina je žádná elektřina.
Nakupuje zásadně se síťovkou, žádný igelit
Šetří vodou, čůrá ráno ve sprše, aby nesplachoval.
Vyzývá k zalévání záchodu nachytanou dešťovkou.
Jediný rozumný dopravní prostředek je pro něho bicykl.
Přivazuje se řetězem k Temelínu a leze na komíny elektráren.
Protestuje proti stavbě dálnic.
Bojuje proti oteplování planety nebo o tom aspoň hodně mluví.
Je ochoten demonstrovat kdykoliv za cokoliv.
A když je potřeba, zapálí i nějaká auta. 

Jedna raketa…

Nastal spor kolem zabití vysokého funkcionáře Iránu, diplomata, velitele a vůdce teroristických band působících na celém Středním východě. Výčet teroristických akcí jeho tlup a jeho rozvracení stavu několika států na blízkém Východě by byl velmi dlouhý a mrtví by se těžko dali spočítat. Americká raketa vypálená z dronu tomu udělala konec.

A máme hned vydatné palivo pod kotle českých sociálních sítí. Pod praporem „porušení mezinárodního práva“ se sešikovala pestrá společnost. Konzervativní držitelé mravních zásad, za jejichž mládí se ještě války vyhlašovaly. Ti, co nenávidí USA a Západ v jakémkoliv skupenství, samozřejmě v čele se členy KSČM a dalších podobných spolků. A konečně neználkové, kteří o dění na Blízkém východě vědí prd a snaží se na něj aplikovat naše pravidla dost vzdálená vývoji a stavu světové společnosti.

Zabití vojenského představitele jedné země druhou zemí na území třetí země je rozčílilo. To, že aktivita Iránu každodenně generuje množství zabitých v celém teritoriu s významným přičiněním právě zabitého generála, už nevědí. Protože je to nezajímá. Padají z nich mírotvorná hesla typu „Nejsme jako oni“, „…nastav druhou tvář“ nebo „…ty po něm chlebem“. Ve výsledku – nechme je vraždit a dělat lumpárny, my máme přece morální převahu. Že ten s morální převahou se při takové hře nemusí už dožít příštího týdne, nechápou.

Války už se skoro sto let nevyhlašují. Vyhlásit válku je závazkem se do ní také pustit. A po takové válce by nemuselo na planetě zbýt moc živého. To, co se odehrává v současném světě, ať to byla bývalá Jugoslávie, nebo Blízký východ, Afrika a co já vím, kde ještě, už nejsou skutečné války. Jedna banda teroristů bojuje s jinými bandami teroristů, vraždí, nejlíp civilisty, vypaluje a genociduje stejně jako ta druhá.

Až dojdou náboje, nastoupí diplomaté a sjednají mír.

Vzhůru nebo dolů?

Ekonomický růst se zdá nezadržitelný. Ale mají mít lidé na planetě všeho víceméně stejně? Nebo se máme uskrovnit my Evropané a počkat, až nás ostatní doženou a předběhnou, protože my máme mít morální zábrany k tomu stoupat vzhůru?

Často teď před námi vyskakuje otázka, kam se to naše planeta řítí. Planeta samozřejmě obíhá po předepsaných drahách. Pokud by se někam řítila, tak se to nejspíš dozvíme pár tisíc let dopředu a budeme se moci na to připravit. Otázka nezní, kam se řítí planeta, ale kam se řítí lidstvo. Ty dva eposy dvacátého století byly strašlivé, ale uvědomili jsme si, že další válka už by stihla zničit všechno živé, možná i Boha.  Omezili jsme se na lokální konflikty, vzájemné odstrašování a terorismus.

Jsou ale před námi další hrozby. Planeta se přelidňuje. Nedokážeme tolik lidí nasytit. Ničíme si zdroje a ničíme přírodu. Planeta se otepluje. Závěr: musíme se uskrovnit.

Pravda je, že vývoj lidské společnosti míří vzhůru, k uspokojení společnosti i jejích jednotlivých členů. Máme se líp a líp. Otázkou je, jestli se to na tom omezeném prostoru dá zvládnout. A kam míří a kde skončí to vzhůru. Všechny společenské systémy, od kapitalismu k socialismu se onoho vzhůru vytrvale držely a drží. Někdy se to i daří. A všichni lidé chtějí, touží a požadují, aby se měli líp. Odkládání lepšího života směrem do posmrtné budoucnosti jsme odložili k jiným starožitnostem.

Čím dál víc se objevují lidé, kteří tvrdí, že bychom se měli začít uskrovňovat. Vedou je k tomu důvody sociální, multikulturní nebo chiliastické. Odvrhněme luxus, zbavme se zbytečností, žijme skromněji.

V této chvíli se vynoří pudl a jeho jádro. Co to znamená – žijme skromněji? Máme přestat prahnout po některých věcech, které naši předkové neznali? Slušný dostatečně velký byt se všemi vymoženostmi, co ulehčují život? Jídlo nejen kaloricky dostatečné, ale i chutné a zajímavé? Osobní automobil? Věci, kterými můžeme realizovat své koníčky? Cesty k mořím a poznávání cizích měst? Hodně knížek a dalších věcí, které nám dělají radost?

Kde je ta hranice, co máme odvrhnout a co si máme ponechat ke skromnému, ale normálnímu životu? Na tu hranici se ptám!

A ještě jedna otázka? Mají mít lidé na planetě všeho víceméně stejně? Nebo se mají uskrovňovat v poměru, jak na tom byli včera? A kdo lidem v Bangladéši půjde vysvětlovat, že i oni se mají začít uskrovňovat?

Nebo se máme uskrovnit jen my Evropané a počkat, až se ostatní přelijí přes naši úroveň, protože my máme morální zábrany k tomu stoupat vzhůru?

Nevím, nemám na všechny tyhle otázky odpověď. Jen tuším, že jakýmkoliv fanatismem svět nezlepšíme, ale poděláme. Jako už jsme to jinými fanatismy v minulosti dokázali.

Zase spadlo nějaké letadlo. Někteří lidé tvrdí, že je to s padáním letadel čím dál horší. Není to pravda. V šestnáctém století, kdy ještě nebyla televize ani internet, jste se o tom, že někde v Asii spadlo letadlo, vůbec nedozvěděli.Zase spadlo nějaké letadlo. Někteří lidé tvrdí, že je to s padáním letadel čím dál horší. Není to pravda. V šestnáctém století, kdy ještě nebyla televize ani internet, jste se o tom, že někde v Asii spadlo letadlo, vůbec nedozvěděli.

Celebrity nejsou elity.

Celebrity existují proto, že si natěšené sedmnáctky a zklamané čtyřicítky plní svůj sen prostřednictvím někoho jiného. Když ona (je blbá, umí prd, ale má velký kozy), tak klidně i já. A u chlapů je to asi podobné v bledě modrém.  

Nechci se pokoušet o definici bulváru. Ale zřejmě je to čtení a koukání pro tu hloupější a nemyslící část národa. Odpor k myšlení je rodná sestra lenosti a ta má v našich zeměpisných šířkách vysoké hektarové výnosy. Začíná to samozřejmě ve škole. Myslet bolí už od raného věku. Většina mladých jedinců po tom náročném vstávání a cestě do školy usedne do lavice a vypne. Učitelkám to velmi vyhovuje: s Einsteiny by mohly být problémy, kdežto se šprtkami a vůbec s nevyčnívači je pohoda.

Na dýze moc rozumu netřeba, balení holek už zdaleka není moc sofistikovanou záležitostí. Takže klídek. No a v pracovním procesu člověk rychle pochopí, že nějaké myšlení, nové nápady a avantgardní řešení je na škodu, protože starší zaměstnanci chtějí hlavně klid. Především moc nemyslet, myšlení bolí.

Reprezentanti a reprezentantky většiny národa pak rychle sklouznou k bulváru. Málo písmenek, velké titulky, velké fotky, trochu pikantností a výmyslů. (Nepřemýšlející čtenář výmysl nerozliší.) No a hlavně celebrity. Celebrity existují proto, že si natěšené sedmnáctky a zklamané čtyřicítky plní svůj sen prostřednictvím někoho jiného. Když ona (je blbá, umí prd, ale má velký kozy), tak klidně i já. Většinou je to stejné, jako když rachitický padesátník sní o tom, že bude jednou hrát v útoku vedle Jágra. A někdy se to i podaří. Nějaká Miss mokré tričko, fotosada zcela neoblečených snímků a na týden vyzvednuta mezi celebrity.

Jenže bulvár potřebuje pohyb, informace, skandály. Rozcházet se a objevovat se s tajemnými milenci, přijít na večírek příšerně oblečená nebo tam udělat trapas, opít se do němoty, mít kalhotky naruby….

Čtenáři platí, nemusí u toho myslet, a pak volí Zemana, to je ten jejich guru, bulvární prezident… 

Vracíme se do osmdesátých let minulého století. Nemyslilové bydleli u piva a u televize a vychovávali děti. Ty děti dnes čtou bulvár a pláčou nad peripetiemi nějaké mladé celebritální hvězdičky. Kdežto kapitáni bulváru už jí vyřezávají maso z těla.

Vzpomínka na loni

Čínský horoskop nás ujišťuje že rok 2019 byl rokem prasete. Ale skutečnost je jiná: dvoutisícídevatenáctý byl rokem Grety. Mohli jsme v přímém přenosu sledovat každý její projev, a dokonce i její kolumbovskou pouť do Nového světa. Málem získala Nobelovu cenu míru a to, že ji nedostala, značně popudilo její příznivce.
Jedni Grétu zvedají do nebes, protože konečně zamířila pozornost světa k záchraně umírající planety. Druzí ji nenávidí, neboť otevírá Pandořinu skříňku astronomických výdajů na zcela nejasný výsledek. Třetí ji litují jako oběť a loutku rodičů a PR agentur, i když oni uznávají, že aspoň na začátku to holka myslela dobře a že myšlením mnohých to mohlo pohnout.
Evropská unie už vymýšlí mnohá opatření a obrovské investice do uhlíkové rovnováhy. Evropany to bude stát velké peníze, které by mohly být věnovány na mnoho užitečných věcí, například na ochranu přírody. Všechny ostatní kontinenty to zdálky pozorují, myslí si svoje, znečišťují a bohatnou.

Druhou nejdůležitější světovou událostí 2019 je válka mezi Ruskou federací a obcí Řeporyje. Zatím to nevypadá na horkou fázi ani na nový jednadvacátý srpen. Rusko už není Sovětský svaz a Varšavská smlouva a o obranu Řeporyjí by si ruská vojska vylámala zuby. Celkově česká mezinárodní politika se naklání na dobrou stranu. Praha vypověděla smlouvu s Čínou, předseda Senátu pojede na Tajwan, český prezident se hrubě obořil na Ruské ministerstvo zahraničí a Putin to zažehluje pozvánkou k 75. výročí konce 2WW v Evropě. A taky byla radost pohledět, jak komunisti zuřili, když jsme si schválili jednadvacátý srpen jako památný den.

Nový Evropský parlament nám nějak přestal být nakloněn, nechce dávat megadotace podniku Agrofert. Ministři ANO jako hrací strojek opakují mantru, že premiér není ve střetu zájmu. Ono je celkem jedno, jestli je nebo není, jestli kradl nebo nekradl, jestli byl nebo nebyl estébák. I když se mu prokáže, že zavraždil deset malých dětí, třicet procent Čechů ho stejně bude volit. A naše milá protibabišovská fronta se nikdy nespojí a nerozhoupe k nějaké akci, protože na svém maličkém písečku je každý politik za hvězdu a na větším se dá přehlédnout.

Většina technologického světa se vyhýbá čínské firmě Huawei, kdosi vypozoroval v jejím vybavení špionážní software. Ale čeští politici Huawei doporučují, takže zůstávejme v klidu. Z medií se denně dozvídáme, že se na nás hrne umělá inteligence, která bude všechno provozovat, ale i řídit. Moc si nedovedeme představit, co to je a co to umí. Ale už se dozvídáme, kolik lidí přijde o práci a kolik nových pracovních míst to přinese.  Ale my Češi se o to začneme zajímat, až když to Nepál a Paraguay budou mít odzkoušené. Do čeho se naopak hrne celá Evropa, jsou elektroauta. To je fajn, průměrné stáří automobilů v Česku (čtvrté nejhorší v Evropě) je 14,8 roku. Takže jsme na ty elektroauta netěšeni. Akorát se to možná mělo nejdřív vyzkoušet než to začít chrlit. Jsou zatím poněkud drahá, mají krátký dojezd, chybí síť dobíječek. A občas, když vzplanou, zaměstnají hasiče na celé čtyři dny. Ale pozitivní na tom je, že to komusi přinese enormně velké zisky. Jako jsme si už ověřili u solárních elektráren a řepky.

Jo a taky jste si nemohli nevšimnout, že dramaticky ubývá hmyzu. Někdo míní, že to má na svědomí vlnění z mobilů, jiní, že rozlehlá pole řepky, a další, že chemie všude kolem nás. A memento zní, že my ten hmyz moc dlouho přežít nemůžeme.

Tak snad ten 2019 byl dobrý. A když ne dobrý, tak aspoň zajímavý. Snad i ten další bude dobrý a zajímavý. A bude fajn, pokud nebudeme své osudy řídit podle čínských horoskopů.

Ticho.

Taky vás na Nový rok budí to ticho? Někdo by řekl velebné, mně spíš připadá děsivé. (Všichni už odletěli na jiné planety a mě tu zapomněli.) Koutkem oka přejedu ulici: Ni živáčka! Dokonce ani pejskové nemají potřebu konat potřebu. Ani ptáčkové neševelí, ani popeláři neřachtají. A nad tím vším svítí Slunce taky úplně tiše. Doufám, že lyžaři si tu krátkou zimu pořádně užili. Tři dny by mohly stačit, zbytek národa už se začíná těšit na jaro.
Nepatřím k lidem, kteří po Silvestru vstávají druhého ledna odpoledne. Políbil jsem svou ženu a následně usedl k snídani. Představte si, že Hanka připravila tatarák. I topinky.
Jak na Nový rok, tak po celý rok. Nevím, jestli se mi těch 365 tatarských bifteků nepřejí. Tak si aspoň na Štědrý den dám kapra.