Archiv autora: Michal Jupp Konečný
Licoměrný pokrytec
28.10.2015 * Ptaly se mě děti, co je to pokrytec a kdo je licoměrný člověk. Vysvětlil jsem jim to a doufám, že ani vy nepohrdnete poučením.
Pokrytec může být různého druhu:
1. Pokrytec domovní neboli střešní, zajišťuje, aby v domě nebylo mokro.
2. Pokrytec ložnicový se klade na ležící postavu, aby ji nebyla zima.
3. Pokrytec stolní se dává na stůl, když má přijít návštěva a všechen bordel se předtím se stolu odnesl jinam.
4. Pokrytec kuchyňský se svrchu klade na nádoby, v nichž se vaří.
5. Pokrytec hlavní se užívá, když se venku ochladí a myšlenky by mrzly.
6. Pokrytec pohlavní se užívá, když nemá dojít k nežádoucímu rozmnožení lidstva o dalšího jedince.
Přiznám se, že v mládí jsem neměl tušení, kdo je to licoměrný člověk. Dozvěděl jsem se to až na vojně. Určený voják nám měřil tváře a podle výsledku nám vydával plynové masky velikostí jedna, dvě nebo tři. Jako voják jsem byl dost průměrný, takže jsem měl dvojku.
Vedro
7.7.2015 * Jak si pamatujete z fyziky, kolejnice se vedrem roztahují.
Nestálo by to za řeč, je to jen o pár mimimetrů.
Ale milimetr k milimetru…V horku tedy vlak ujede mnohem delší trať.
Neměly by České dráhy uvažovat o tom, že za tepla zvýší cenu jízdenek?
Vážený městský úřade!
8.4.2015 * Ne, nemýlíte se, jsem vlastníkem vozidla SPZ A1D-36-51. Jedná se o oktávii modré barvy, což není z vašeho černobílého snímku patrné.
Toto vozidlo se skutečně vydalo – řízené, jak uvádíte, neidentifikovaným řidičem – na výpravu do Šluknovského výběžku.
Píšete, že se toto vozidlo dopustilo přestupku, když v místě, kde je nejvyšší povolená rychlost 50 km/hod., jelo rychlostí 61 km/hod. (Já si spíš myslím, že to bylo 64 km/hod., ale na tom nezáleží.) Podstatné ovšem je, že se to nemohlo stát v katastru vašeho města, protože – jak uvedl neidentifikovaný řidič – vozidlo Nový Bor obchvátilo.
Domníval jsem se tudíž, že došlo z vaší strany k omylu. Že mne neoslovujete za město Nový Bor, ale za Bor u Tachova. Pohled do mapy mne ovšem ujistil, že přes Bor u Tachova do Šluknovského výběžku by mohl jet – promiňte mi ten výraz – jen idiot.
Po detailním přečtení vašeho listu jsem zjistil, že nemilá událost se přihodila v obci Pihel. A že provoz v Piheli může spadat do gesce vašeho úřadu.
Nemíním celou záležitost zlehčovat. Ale nevím, co to moji jinak spořádanou Škodovku v Piheli napadlo. Ani auto si nemůže myslet, že v Piheli se předpisy nedodržují. Jako majitel vozidla částku 1000 Kč samozřejmě obratem uhrazuji poštovní poukázkou.
Z případu se poučím a budu též přesvědčovat ostatní majitele vozidel a řidiče, že když jsou v Piheli, musí dodržovat předpisy.
Přeji vašemu městu další rozkvět, a už si, kurva, dejte do pořádku to vaše náměstí.
Se srdečnými pozdravy
Vladimír Kulich
neidentifikovaný řidič
Bylo nebylo.
23.3.2015 * Většina pohádek začíná takhle:
Bylo Nebylo.
Já sám jsem se s Nebylem nikdy nesetkal a nemám s ním žádnou osobní zkušenost. Předpokládám, že vy také ne.
Usuzuji z toho, že Nebylo není. Nebo se v přítomnosti skrývá. Nebylo bylo a už není. Ale možná zase bude.
Umíme si vůbec Nebylo představit? Šli bychom s ním klidně na pivo?
Ale třeba se s tím zbytečně trápíme a všechno je jinak. Prostě nebylo Bylo. (Bylo nebylo z úvodu.)
Jestli ale nebylo Bylo, je to o hodně závažnější problém než to, že bylo Nebylo. O Nebylu víme, že bylo. Avšak skousnout to, že Bylo nebylo?
Je Bylo a není Nebylo nebo je Nebylo a není Bylo? A jaké máme perspektivy. Bude Nebylo a nebude Bylo nebo naopak nebude Nebylo a bude Bylo?
Mnohá Byla možná nebyla. Ale co když nebyla ani žádná Nebyla? A co když Byla bila Nebyla a Nebyla se nebránila?
Nejlíp to asi řekl ten dánský princ s perfektní anglickou výslovností: That is the question.
Kurvítko.
18.3.2015 * Každá technická věc, každé zařízení, které lidem ulehčuje práci nebo jim zprostředkuje zábavu, má v sobě zabudované kurvítko. Představte si kurvítko jako takový čip, který způsobí, že čtrnáct dní po skončení záruční doby zařízení přestane fungovat.
To takhle sedíte v obýváku, pijete kávu a listujete v dnešním tisku, když tu vstoupí vaše žena. Je bledá jako spřežení lipicánů a sdělí vám, že přestal fungovat vařič. A k tomu takový prosebně-výhrůžný pohled, jako co vy na to a že si vás neopatřila, abyste se celou sobotu hrabal v novinách.
Opáčíte, že se na to hned podíváte. Je zajímavé, jak je slůvko hned genderově různorodé, v představě ženy nebo v myšlení muže. Přesněji jak rozdílnou má časovou hodnotu. Naznačíte, že už se zvedáte, ale ten článek o tom, že v Antarktidě je teď mnohem větší zima než před začátkem globálního oteplování, si v klidu dočtete.
Do kuchyně vstoupíte sebevědomě, vědom si toho, že k vašemu elektrotechnickému zásahu neexistuje v sobotu před polednem alternativa. Každý umíme něco dobře. Vy umíte odšroubovat kryty vařiče. A když už je vařič v situaci striptérky, která si omylem svlékla i kůži, konstatujete, že tady něco upadlo. Není sice jasné, jestli to upadlo dlouhodobým provozem nebo proto, že jste toho odšrouboval víc, než jste měl.
Každopádně proto vařič fungovat nebude.
Koukal jsem do papírů. Záruka skončila před třemi týdny. Po víkendu to odvezu do opravny. Pokud to nebude stát víc než nový vařič.
Tím vaše mise skončila, jdete si dočíst ty noviny. Kdežto žena postupně zjišťuje, že je to v troubě a že tamtéž bude muset upéct k obědu nějakou drůbež. A vy si pak ještě v klidu prostudujete všechny manuály a záručáky. Nejbližší termín má kurvítko v televizoru.
Vidět duhu jde k duhu
9.1.2015 * Postupně se ze mě stává jazykový koutek. Píše mi Pavel: Juppe když existuje neduh, existuje taky nějaký duh nebo anoduh? Zdravím.
Duh existuje, aspoň mně jde dost věcí k duhu. Slivovice kupříkladu. Tedy k mému duhu. Co jde k vašemu duhu, musíte zjistit sami. Například mléko s okurkami nebo zprávy na Nově jdou spíše k neduhu. Duh je obsažen v řadě věcí, například v duhových kuličkách nebo v Prague Pride. Anoduh je to, co jde k duhu Andreji Babišovi.
Duha je mimořádně velký billboard polokruhového tvaru, vytvořený netradiční technikou. Někteří ateisté tvrdí, že duha je projev boží ješitnosti. Opakem duhy je Neduha, což je folkový písničkář.
Pes v peřiňáku.
31.12.2014 * Když jste byli malí, namlouvali vám, že je to moc důležitá změna. A že je to úžasné, protože v tom dalším roce už budete o rok starší. Dnes víte, že to vlastně žádná změna není. A že je blbé, že v tom dalším roce budete o rok starší.
Nic to není, jenom cvak. Dokonce v digitálních a atomových hodinách už to ani necvakne. Je 31.12.2014 23:59:59 a najednou je 01.01.2015 00:00:00. Nijak to nezpozorujete. Jen houfy opilců před barákem, koberec zlitý šampaňským, pes v peřiňáku a venku zvuková nahrávka třetí světové.
Proběhne to tak každý rok, aspoň co pamatuji. Přece jen hryže nejistota, co když to jednou selže. Svět je taky jenom stroj. Třeba dojdou baterky. Namítnete oprávněně, že to všechno řídí Bůh. Ale já vím svoje. Bůh je taky jenom člověk Při pohledu na ty ožralé zástupy si dá taky skleničku nebo dvě. A pak zapomene zmáčknout to správné tlačítko.
Nikdo si toho nevšimne, jenom vy. Poté, co jste si přiťukli se spoustou lidí, a zlíbaly vás ženský, který jste v životě neviděli (a doufáte, že už v životě neuvidíte), kouknete na hodinky a strnete: Je 31. prosinec 2014 24:15:54.
Tentýž den ve 33:52:18 hodin si toho všimnou právě probuzení a nastane všeobecná panika. Nechci strašit, jsou i určité jistoty. Naučíme se s tím žít i počítat. A budeme už vědět, že 64. prosince 2014 jsou Hromnice a že bude o hodinu více.
MP3
Že jste do této chvíle neměli tušení, co je to MP3?
Přiznání k dani z příjmu fyzických osob
Rozhodně to není bitomost.
28.7.2014 * Nevím, kdo první vynalezl šroub. (Pokud to byl někdo z vaší rodiny, dejte vědět.) Nemyslím lodní šroub, ten vynalezl Ressl, už podle jména Čech jako poleno. Suchozemské poleno. Nedivil bych se, kdyby Češi taky vynalezli ponorku, batyskaf a letadlovou loď. Ale lodní šroub není šroub na šroubování.
Šrouby pamatuju zastara, že měly takovou drážku na šroubovák, česky šlic. Pak přišly křížové šrouby a potom už si každá firma vymýšlela různosti, aby její produkty nikdo nemohl rozšroubovat. Bylo to poměrně moudré opatření, protože, když se vám podařilo rozšroubovat notebook, šli jste si pak rovnou koupit novej.
Každej šroub měl v hlavě něco jinýho: hvězdičky, hvězdičky s dírkou, šestihrany s dírkou a bez, čtyřhrany, dvojzubce, zubatá kolečka, kříže rovné a asymetrické, dvojháky a vrtuloidy.
Ale pak přišla firma, která všechny ty nástrčíčky na šroubohlavy dokázala vyrobit, narovnat do krabice a prodat vám, protože to je to, co potřebujete ze všeho na světě nejvíc.
Dostal jsem takovou sadu k Vánocům. Má 120 dílů. Bitů, jak se česky říká. Mohu teď rozmontovat všechno. Přesněji řečeno, netuším, co všechno. Počítačové firmy jistě už zase vymyslely nový druh šroubohlav, abych se jim do toho ani se svou bitosadou nesral. Ale jistě bych se mohl stát demontérem kosmických raket.
Doma mám bitosadu vždy v pohotovosti. Dilema je, zda ji mám brát sebou i na dovolenou. Žádné hotelové předpisy tomu, pokud vím, nebrání. Jeli jsme nakrátko, tak jsem ji nevzal.
Chyba! Byla neděle, uklizečky měly volno a v našem hotelovém pokoji byl zásobník na toaletní papír, otevíraný takovou zvláštní hvězdičkou.
Jasně, že ji doma mám. Ale tady v hotelu v cizí zemi mi to bylo hovno platný.
PF 2014 a 1/2
Zjednodušená úprava pásu cudnosti
Básně pro dospělé I.
LITERÁRNÍ
Námaha to není malá.
Vlastně úkol přetěžký.
I vám by se špatně psala
Kamasútra pro ježky.
O DROGÁCH V ČESKU
Rozhodně jsem v právu
když nekouřím trávu.
Občas se mi promine
když mám čtyři promile.
ŽELEZNICE
Nahoře jsou koleje
kdežto pražec dole je
Vlaky nejely však tmou by
kdyby nebyly tam šrouby.
EKOLOGICKÁ
Zeptal jsem se Vlasty,
co mám dělat s plasty.
Mám s ní zůstat ve styku.
Potřebuje plastiku.
Do myčky!
Dnes ráno jsem spáchal báseň. Původně to měla být dětská říkánka, ale nakonec se ukázalo, že je pro děti naprosto nevhodná.
Dáme do myčky
všechny skleničky
z horní poličky
naší babičky.
Ještě vidličky
taky lahvičky.
Pozor: do myčky!
Dát je do pračky,
tak jsou na sračky.
Maminky, pozor!
MAMINKY, POZOR!
Vyběhly ven dětičky.
Měly bosé nožičky.
V trávě byly včeličky.
To je příběh celičký.
Koho by to napadlo,
že dostanou žihadlo.
Slon, Zimní báseň
ZIMNÍ BÁSEŇ
Nedá zimě velkou práci,
z holek jsou teď sněhuláci.
Kdyby byly holiny,
tak jsou z holek zmrzliny.
***
SLON
Zvoní, zvoní, zvoní zvon
támhle k nám jde zrovna slon.
Vzal sebou i klokana
budou u nás do rána.
Možná ještě trochu dýl
přijde taky krokodýl.
Budou vařit na grilu
pozvali i gorilu.
Budou foukat do ohně
žirafa se neohne.
Přijdou lední medvědi
všichni s námi posedí.
Snad přijde i rosomák
zbyde na něj masa flák.
Budou šplhat na laně
pozvali i vorvaně.
(Z chystané knížky pro mých šest vnoučat.)
Vítr
29.4.2016 * Vítr v Česku může foukat, vát, vanout, dout, fičet nebo burácet. Složité, což? Kdybych nebyl Podřípec, nepochopím to do konce života. A těch zbytečných pádů! A to daje, dajíc, dajíce! Děvčata neseděly, ale seděla! Z cizinců se může dobrovolně učit česky jen debil, ťululum, blbec, trouba, kretén, trubka, pitomec, pošetilec, nerozuma, tupec, přitroublík, omezenec, tupec, naivka nebo hlupák.
<< PO >>
Pohoštění je to, co zbude po hostech. * Když Hanka odejde, zbude po ní pohanka. * Požití je jiné jméno pro smrt. * Potrava vznikne po projetí zahrady sekačkou. * Pošuk je stav po milostné chvilce. * Postavení je to, co zbylo, když nám shořela chalupa.* Vojenská jednotka, která jde až na konci za rotou se jmenuje porota. * Smíchá-li se cement se zeleninou, vznikne pórobeton. * Pop je hláska, která jde po p – tedy q. * Pomlčka je příval slov, který nastane po krátkém mlčení. * Polednice je nábytek, který přijde na místo vyhozené chladničky. * Popel je stav ženy, jejíž pel už odkvetl. * Pokus zůstane na kůži, když ovád odletí. * Pobyt zůstal z bytové jednotky po odchodu nepřizpůsobivé rodiny. * Poklady jsou nepříjemné informace o jednotlivci, které přijdou na řadu po velmi krátkém pozitivním hodnocení. * Porty jsou další místa, která lze na ženě líbat, když už jsou ústa nuda. *Poklony jsou další a další experimenty s DNA. * Pochody jsou ta následující jídla na opulentním obědě. *Pohoří je situace, kdy po zaznění smluveného signálu vyjíždějí hasičská auta. * Povyk je mylné oslovení osoby, které jinak tykáme. * Ponor je seveřan, který změnil národnost. * Potence často přichází tlustě. * Pohlavní věci se vyjednávají, až když jsou hlavní vyřešeny. * Postroj, je okamžik, kdy se začnou rojit poštovní zřízenci. * Počet je situace, když skončí diskuse na chatu. * Libuše byla pokrok. Vládla po tatínkovi. * Potěšení je zklamání, které vás čeká po dlouhém těšení. * Pomník je ryba, kterou ulovíte poté, co jste vytáhli mníka. * Podlaha – zlomená končetina už se zahojila a zpevnění bylo odstraněno.
Kladeč
19.7.2015 * Kladeč. Krásné české slovo. Obzvlášť když ho způsobíte v plurálu: kladeči lina, kladeči min, kladeči věnců,… To slovo je samo o sobě pozitivní už slovním základem klad. Po odchodu kladečů zůstává hladko, čisto, vyváženo. Tedy i lad, čili řád a harmonie z toho slova trčí. Kladeči lina už dávno lina nekladou, zbohatli jsme, zpanštěli. Už ani PVC nám nevoní, jestli tak nějaký ten kovral od zdi po zeď. Teď jsou v módě plovoucí podlahy. ale ty se nekladou, ty se spouštějí na hladinu. Kladeči min za sebou taky zanechávají čisto, hlavně od všeho živého. A kladeči věnců pak kladou k hrobům těch, co se v minových polích procházeli. Kladeči věnců ve skutečnosti věnce nepokládají. To činí dvé vojínů hradní stráže nebo jiné operetně elitní jednotky vojska. Pohybují se při tom zvláštním pohybem, který asi nenajdete v předpisu Vojsk-1-1 žádné armády na světě: pořadovým krokem stranou. Kladeči věnců nekladou; urovnají stuhy a pak ještě postojí v krátkém stoji spatném.
Zajímavé je, že kladečství je záležitost vysloveně mužská, feminismem ještě nepoznamenaná. Řekněte kladečka, a určitě se vám nevybaví lepá děva, zahrabávající minu pod drn. Spíš byste to tipli na nějaký stroj. Ostatně taky by to mohla být malá kladka. Přitom hmyzí maminy jsou kladečkami par excelence, želvy nevyjímaje. Některé jsou dokonce opatřeny kladélkem. A pokud vím, žádný kladeč věnců kladélko nemá. Jsou to dokonce i rybí dámy, co kladou. Nemám sice zbla vědomí, jak probíhá u kaprů pohlavní život, kladou však jistojistě. Namyšlený člověk samec se přitom ani neobtěžoval obšťastnit rybí paničky pojmenováním v ženském rodě; říká jim jednoduše jikrnáč.
Z mé knihy „Kde přistávají uši“, kapitola Jazykobrusy.
Náš rodný jazyk.
27.6.2014 * Podle údajů z Bruselu drtivá většina evropských úředníků ovládá minimálně dva až tři (cizí) evropské jazyky. Bylo by zajímavé zjistit, u kolika z nich je jedním z těch cizích jazyků čeština. Obávám se, že by se to limitně blížilo nule.
Byla by to jistě další voda na mlýn českých eurofobů: Když euouřadové neumí česky, máme tu další důvod proč vystoupit z Evropské unie.
Ale zajímejme se spíš, proč tomu tak je. Ta malá zemička uprostřed Evropy asi není tak atraktivní, aby to někoho nutilo učit se česky. Ostatně portugalština, chorvatština nebo slovenština na tom asi nebudou o moc lépe.
Ovšem hlavní důvod je zřejmě ten, že jazyk český je těžký.
Všeobecně je čeština považována za nejtěžší jazyk v Evropě (a zcela jistě i v Antarktidě). Národní buditelé nám prostě nadrobili. I když složitost našeho jazyka se vyvinula dávno před nimi a možná husité vítězili nad křižáky proto, že měli zvládnutou shodu podmětu s přísudkem, kondicionály a vyňatá slova.
Čeština je prostě složitá a my si navíc na její složitosti zakládáme. Vždycky, když někdo přijde s návrhem na sebemenší zjednodušení, zvedne se taková smršť odporu, že to autora odfoukne až někam do pohraničí.
Paradoxně minimálně polovina Čechů česky neumí. Sledujeme-li jejich písemné projevy (o těch mluvených raději nemluvě), je to utrpení. Příčiny (kromě oné složitosti jazyka) jsou rozmanité. Přibližně od poloviny minulého století se jazyk bortil a pošlapával. Za komunistů bylo ctí mluvit tak nějak lidově a boj za mír byl důležitější než nějaké to tvrdé y. Ani tehdy ani dnes to není s výukou mateřského jazyka valné. Učitelé by snad uměli učit, ale nedokáží žákům předat motivaci, proč by měli ten složitý jazyk zvládat. A protože počítač dnes mají i blbci, hemží se to v internetových diskusích jazykovými perlami. Když to zkusíte autorovi komentu vytknout, odpoví vám, že než nějaký blbí pravopis je důležitější, že autor článku je debyl.
Ukazuje se, že naučit se anglicky je pro mladé lidi jednodušší než naučit se mateřštině. A naše literatura si libuje v nespisovnosti s pocitem, že jinak by to nikdo nečetl.
Myslím, že je na čase český jazyk v zájmu zachování jeho existence začít zjednodušovat. Začal bych zrušením tvrdého y. Přestaly by chyby ve shodě podmětu a přísudku, ve vyňatých slovech a hlavně v těch nevyňatých. Na odstřel je ů. K čemů jsou nám dvě dlouhá u, když se obě vyslovují stejně? Přechodníky bych zákazal, protože 90% Čechů je neumí použít. A nejsou ochotni se to naučit. Není těch sedm pádů moc? Většina jazyků si vystačí se třemi nebo čtyřmi.
Pokud chceme, aby čeština dál žila, je nutné s tím něco začít dělat. Jinak se pro svou složitost rozpustí v evropštině a skončí časem ve skanzenu jako jazyk Lužických Srbů.
Přestaňte pudit.
„Něco mě tam pudilo.“ „Měla vytrvalé puzení.“ „Konečně jsme krtka vypudili ze zahrady.“ „Zapudil svou nevěrnou manželku.“
To se nám to pudí. Pud je slovo je slovanského původu a znamená starou ruskou váhovou jednotku. S ním souvisí přídavné jméno pudový. Například pudové závaží.
Řeknete-li o někom, že je pudivítr, znamená to, že je tak lehký, má tak málo pudů, že ho odnese vítr. Přechýlený tvar pudivítra by se nám často hodil k popisu přísilničních krásek, ale nevžil se.
Když někoho pudy moc tíží, tak se rozpudí a není k zapuzení.
Nějak pudově cítím, že slovo pudit nemá nic společného se slovem půda, ani ve smyslu agronomickém, ani architektonickém. Ono je vůbec zvláštní, že tato dvě stejnoznějící slova (po našem homonyma) nabrala tak protichůdných významů. Snad si Staroslované sypali prsť na strop kvůli zateplení. V šestém století našeho letopočtu byl totiž v centru Staroslověnska katastrofální nedostatek polystyrenu. Třeba se chystali na tom stropě pěstovat i nějaké rostliny, jenže jim nedošlo, že až bude objekt zastřešen, nebude na půdě ani napršeno, ani osluněno.
Vztah k půdě měl pro naše předky rozhodující význam. Ne nadarmo si Jan Amos nosil pytlík s českou prstí po celé Evropě. A kde ten sáček položil, tam byla jeho vlast.
Nám moderním Slovanům pudy nějak zakrněly. Když mám mluvit za chlapy, máme už jen takové malé pudíky.
Tratoliště
3.11.2013 * V žádném slovníku cizích slov ho nenajdete, protože to je české slovo jak kráva. Znamená rovný terén nejčastěji někde v intravilánu, tedy obvykle polnost, nasycenou nějakou tekutinou. V praxi se vždycky uvádí, jakou tekutinou je tratoliště napuštěno. Tak kupříkladu tratoliště krve.
V tratolišti velmi často někdo leží. Většinou se tu umírá, když tratoliště krve samoobslužně vytvořil nějaký raněný. V tratolišti piva nebo rumu se leží a chlemtá, dokud to jde. Naopak do tratoliště kyseliny sírové se lehat nedoporučuje.
Jak tratoliště vzniká? Třeba když se převrhne cisterna s pivem do pole. Lze si představit, že krevní tratoliště by mohlo vzniknout převržením vozidla převážejícího transfúze, ale to by byla mimořádně výjimečná událost. Spíš se tratoliště krve tvoří v bitvách. Nelze si ovšem představovat, že jeden zraněný či mrtvý vojín vytvoří z vlastních pěti šesti litrů tratoliště. To je jak plivnout do Balatonu. Mrtvol musí být hromady, poházené bez ladu a skladu na bojišti. Teprve pod nimi můžete hledat tratoliště.
Z mé knihy „Kde přistávají uši“ viz Moje knihy a o mně.
Nemelem, nemelem.
31.10.2013 * Vytanula mi nedávno na mysl jedna píseň. Je to zvláštní: něco tane a tane, až to nakonec vytane. Někdy se tanoucí stébla chytá, aby vytanul. U písní může být vytanutí někdy nepříjemné, to když vytanuvší melodie se vám opakovaně vnucuje celý den. Ať děláte, co děláte, nedokážete ji zatanout. A je skoro pravidlem, že ty nezatanutelné písně jsou ty nejblbější.
Tentokrát mi vytanula píseň Némelem, némelem, sebrala nám voda mlejn. Což je v souvislosti s pravidelnými povodněmi celkem pochopitelné. Můžete kritizovat jedince, co si po minulých záplavách postavili dům přímo na břehu. Jenže postavit mlýn (vodní) na kopci je z technologického hlediska blbost. Takže se může přihodit, že voda sebere mlýn, všechna kola a další příslušenství, dokonce i pilu s vantrokama. Čímž pádem je mlýn mimo provoz a obyvatelstvu nezbývá než dočasně přejít na velmi zdravou celozrnou dietu.
Jakmile voda začne klesat, přestane klesat mlynářova mysl. Sebere rodinu, stárky, mládky, prášky a ostatní personál a jme se budovat mlýn nový, ještě lepší a krásnější. (My to máme v genech, moji předkové byli po několik generací mlynáři.)
Zbuduje se nová mlýnice, připojí se nová kola, mlýnský kámen naštěstí při jeho váze neodplaval. Vedle mlýna se postaví pila, co ji taky vzala voda. Problém nastane až s vantrokama. Máte někdo tušení, co to jsou? Já vůbec.
Nuže hledejme. Nemá cenu hledat ve slovníku cizích slov, protože vantroky je slovo české jak kráva. Etymologický slovník a Slovník nespisovné češtiny shodně uvádějí, že vantroky jsou dřevěný žlab vedoucí vodu těsně před tím, než padá na mlýnské kolo. A máme to. Můžeme dostavět i vantroky a mlýn je zase jako ze škatulky. Přijíždějí rolníci se zrnem, zařízení vrže a rachotí, ve mlýnici je veselo a my si zpíváme Melem, melem.
Až do příští povodně.
Střední rod
26.6.2013 * Čeština je prý po čínštině druhý nejtěžší jazyk na světě. No nevím. K finštině jsem se nedostal blíž než na několik námořních mílí, takže nemohu porovnávat. Ovšem všichni mě utěšovali, že bych to zvládl, že finština je dost podobná maďarštině. Ani po tomhle ujištění jsem se finsky nezačal učit.
Zpět k mateřštině. Právě ta obtížnost je asi příčinou, proč se mnohem víc lidí na světě učí anglicky než česky. Angličtina je fakt ízy a většina pohodlných obyvatel planety zvolí samozřejmě ten nejprimitivnější jazyk. Jen aby měla co napsat do žádosti o zaměstnání. O to víc mě mrzí, že zrovna Briti nejsou schopni se ten svůj jazyk naučit pořádně. Kdykoliv na mě promluví, nerozumím jim asi slovo.
Znovu k mateřštině. Právě ta složitost našeho jazyka způsobila, že se sám začal zjednodušovat. Naši předci, když tu řeč tvořili a kodifikovali, ji udělali schválně složitou, aby nikdo nerozuměl. Když my nerozumíme cizákům, tak proč by měli oni rozumět nám. Důsledkem je, že jí nerozumíme sami. Přechodníky už dávno nikdo nepoužívá, a když je použije, tak se ztrapní, protože blbě. Vsadím se, že nevíte, co je to příčestí. Já taky ne. A protože příliš často netrpíte, přestali jste používat trpný rod. A to ještě jeden z předků zaplevelil českou abecedu o písmena s háčky, čárkami a kroužky. Aspoň že ho za to upálili. O zcela zbytečných dvou i a třech u ani nemluvě. Co českých geniů mohlo něco vymyslet nebo vynalézt, kdyby se místo toho nemuselo biflovat vyňatá slova.
Taky si všimněte, že z češtiny pomalu mizí střední rod. Má to logiku. Je sranda, když jsou kluci s holkama nebo holky s holkama případně kluci s klukama. Ale co je za legraci s rodem středním? Tak padesátkrát za den slyšíte, že auta jely, letadla letěly, pole ležely ladem, čuňata zvracely a košťata to po nich uklízely.
To mi připomnělo historku z mé povinné školní docházky. Asi tak osmá třída. Ahoj holky! Jedna taková nafoukaná blondýnka: Hele, my nejsme žádný holky! A co jste? Děvčata!! Tak promiň děvče. A můžu se tě na něco zeptat? Co jsi mělo dneska k snídani? A co sis vzalo na sebe?
Všem klukům se to líbilo, ujalo se to a chytli se dokonce i spolužáci s laxnějším přístupem k vyučovacímu jazyku.
Co sis myslelo? To jsi napsalo moc pěkně. Nemělo bys sedět vzpřímeně? Nešlo bys se mnou do kina? (Samozřejmě nešlo.)
Stupňovalo se to a začali jsme to používat i při hodinách. Prosím, děvčata měla ten diktát lehčí. Horáčková odešlo k lékaři. (To už bylo mluvnicky za.) Učitelé nechápali, o co kráčí, ale cítili ve vzduchu nějakou časovanou bombu a prchali hned se zazvoněním do sborovny. Tam to celé přestávky probírali. Korunu tomu dal tělocvikář, když řekl kolegyni: Ale děvče, nemělo by sis to tak brát.
Po čtrnácti dnech našeho gramatického teroru děvčata zkoušeně přilezla a prohlásila, že už jsou zase holky. Ale myslím si, že všichni z naší třídy ovládají střední rod jako nikdo. Čeština je sice chrám a tvrz, jak praví klasik, ale může to být také zákeřná zbraň.
Zvíci.
26.5.2013 * Tuším, že většina Čechů se se slovem zvíci ve svém životě vůbec nepotkala. Proč taky, když je skoro na konci posledního dílu Slovníku spisovného jazyka českého. Dostat se na závěr čtyř tisíc stran této publikace je velké sousto i pro vášnivé čtenáře slovníků.
Zvíci je nástroj k porovnání velikosti něčeho neznámého s velikostí něčeho známého. Například: „Byl to otvor zvíci jezevcovy nory.“ Všichni víme, jak vypadá a jak je velký vstup do jezevcovy nory. Ten, kdo to neví, si to může vygůglovat. Třeba já to vím velmi přesně, protože v mladém věku jsem šťoural v jezevčí noře klacíkem a domácí pán na mě zle vystartoval.
Nebo: „Hleděl na mě dinosaurus zvíci dvou nákladních automobilů.“ Není to vina slova zvíci, že si můžeme představit dvě Avie nebo dva kamiony brázdící americkou Highway 61. Ovšem v obou případech budete vědět, že tvor na mě hledící byl důvodem, abych vzal nohy na ramena.
Slovo zvíci upadá pomalu do zapomnění tím, jak dokážeme lépe odhadnout délkové míry: „Ten dinoš, co na mě čučel, měl od hlavy k ocasu nějakých třicet metrů.“ Tedy zvíci jedné tramvajové soupravy.
Klady a zápory češtiny.
23.2.2013 * Ne, nechci psát o tom, že čeština je asi nejsložitějším jazykem na světě, a když ne, tak aspoň v Evropské unii. To i maďarština je jednodušší, protože jsem v ní objevil několik českých slov. Složitost našeho jazyka má tu vlastnost, že se jí nenaučí ani většina Čechů, natož pak cizinec. Takže nám do toho tady nemůže moc kecat. Navíc ho holé lebky snadno poznají podle mluvy, i když nevypadá černě nebo turbanovitě.
Taky nechci naštvat své protestantské spoluobčany tvrzením, že Husova úprava byla kolosální pitomost, že nám ty háčky a čárky byl čert dlužen. Ale možná, že to tenkrát vymyslel nějaký ministerský úředník a na Husa to svedli, až po té, co byl zpopelněn.
Ale k věci. Každý jazyk dělá společnost matematice. A základem matematiky jsou čísla kladná a záporná. (I nula může být kladná nebo záporná, jak jsem se dozvěděl od našeho ministra financí, který často mluví o kladné nule.) Kde se to vzalo? Kladné je od slova kláda. Kláda se klade na zem. Dokud je stromem, neklade se. Kláda na sport je kladina. Věci se pokládají na zem, aby to bylo bezpečné a nic se nesesulo. To je příkladná situace, všechno je důkladně položeno, někdy dost nákladně. Někdy ale sesutí hrozí. Pak se to musí zapřít. Zapírá se to pochopitelně záporem. To je tyč, která se vzepře, aby sesutí nenastalo. Takový zápor neleží, ale trčí. Zapírat může zločinec, nevěrný manžel nebo líná hospodyně, která nepere pořádně s práškem z reklamy, ale jenom zapírá.
Takže už jste to snad pochopili. Záporná čísla existují proto, aby se ta kladná nesesypala.
Jediné, co jsem zatím nepobral , proč se město u Prahy jmenuje Kladno. Aby to bylo vyvážené, muselo by na druhé straně Prahy ležet město Záporno. Vlastně by nemohlo ležet, když není kladné. Muselo by trčet.
Můj odboj.
(Vzpomínka 71 let stará.)
20.6.2016 * Je duben 1945. Ofenzíva spojenců byla v plném proudu. Rudá armáda dobyla Budapešť a chystala se k ostravsko-opavské operaci. Američané překročili Rýn u Remaganu.
Bydlím v Benešově naproti pivovaru na rušné ulici. Je mi dva a půl. Naši poslouchají západní stanice. Doba je těhotná očekáváním. Cítím, že bych se také měl nějak zapojit. Bydlíme ve zvýšeném přízemí. Tak vylezu na parapet a volám do rušné ulice: „Němci to maj prohraný! Bolševici jsou v Budapešti! Američané na Rýně!“
Ano, to byl můj odboj. Nikdo to neocenil. Lidé chodili kolem, nijak nereagovali, ale usmívali se. V sousedním vchodu bydlela německá rodina nějakého sturmbahnführera z benešovské tankové divize SS, ale ti už měli tak naděláno, že radši nic neslyšeli.
Táta mě sundal z okna, zavřel ho a dal mi na prdel. Nikdo mě neudal, ale naši poslouchali západní vysílače, až když jsem spal. A brzo tátu napadlo, odvézt mě i s mámou k babičce do Sázavy. Ovšem revoluce proběhla i tam.
Nikdo mě za můj odboj nikdy nevyznamenal. Třeba si ještě někdo vzpomene.
Rozhostilo se.
14.2.2016 * Některá česká slova si nemohou dělat, co se jim zamane. Tak rozhostilo se: rozhosťovat se mohou věci důstojné, poklidné ba posvátné. Taky se musí rozhostit na nějaké větší ploše, třeba krajině, zemi a tak. Pokud by materie k rozhosťování nebyl dostatek na celou plochu, rozhostilo se nekoná.
Jak už bylo naznačeno, rozhostit se může ticho, klid nebo mír. Běžná dekorace k tomu, když se rozhostí mír, je duha. Básníci mohou rozhostit i lásku, i když, jak je znám, ti ji většinou trousí.
Pokusil jsem se rozhostit Vánoce, které zdánlivě splňují všechny výše uvedené předpoklady. Nefungovalo to. Stejně nejde rozhostit sníh. Musíte ho prostě odházet.
(Z mé připravované knihy „Tratoliště“).
I když si to lidé někdy pletou s rozprostřením, není to ono. Nemůžete rozhostit koberec nebo ubrus. Chudák matka by musela trpět silným optimismem a poetikou, aby informovala kamarádku, že po celém dětském pokoji se rozhostily kostičky lega.
Podzim
21.10.2015 * Je podzim.
V šest večer je tma jako v tlustém střevě, a to máme ještě letní čas. Ti, co horují pro zimní čas, budou rádi, že v neděli už bude tma v pět jako tamtéž.
Večer mrholí, ráno mlholí. Za chvíli budou plískat plískanice.
U nás v lese za domem začali srnci říjet. Je to podobné, jako když máte za barákem kravín. Dost se těm srncům divím. Já bych teď na sex v lese nemyslel ani minutu.
Ti srnci to tak mají zařízené. My ostatní můžeme s milováním v lese ještě počkat. Jaro už bude za 120 dní.
Můj Armagedon
29.9.2015 * Tak černý mrak nikdo z vás nikdy neviděl. Valil se od kopců na druhé straně řeky a za chvíli zakryl celou oblohu. Setmělo se. Asi bude pršet, řekl jsem si, čuče ven v dostatečné vzdálenosti od okna, kdyby se do naší chalupy na kopci a s plechovou střechou odvážil uhodit blesk.
Přemýšlel jsem, co se v případě tak očividně se blížící katastrofy má dělat. Kdybych měl barák u řeky, tak začnu nosit nábytek do patra. Ale co na kopci? Nosit nábytek do sklepa? To je blbost. Tak jsem jen zkontroloval, jestli jsou všechna okna zavřená, nalil si panáka a očekával Armagedon.
Potom zahřmělo. Ale bylo to takové divné to hřmění. Takové… dřevěné. Jako když se kácí les a lítaj třísky. Ale les za naším oknem stál nehnutě a nekácel se. Přešel jsem k druhému oknu a viděl to. Na silnici těsně vedle auta spadl z oblohy trakař a rozmlátil se na tisíc kousků. Druhé auto už takové štěstí nemělo. Jiný trakař se mu kolečkem zabodl do střechy a oktávka ujížděla do dáli s obrovskýma oslíma ušima na střeše.
Další trakař spadl do sousedovy zahrady a zboural včelín. Včely se hystericky rozletěly do celého kraje. Podruhé jsem zkontroloval, že mám všechna okna zavřená.
Na železniční zastávce zastavil motorák. Řidič rozumně nepokračoval v další jízdě, protože trať před ním byla poseta troskami trakařů. Cestující se na řidiče zlobili, že stojí, protože nestihnou seriál. Strojvůdce opáčil, že nepojede a že mohou dojít tu jednu stanici pěšky. Tak jo. Jak otevřeli dveře vagonu, padající trakař je okamžitě urval. Na cestu pěšky nebylo pomyšlení. Zavládlo všeobecné zděšení a jeden cestující volal mobilem manželce, ať mu ten seriál nahraje.
Jeden trakař se zahákl za křížek na věži kostela a zůstal viset. Zdálky to vypadalo dost divně. Sady, zahrady i ostatní půda určená k obdělávání byly najednou plné trakařů. Na modré turistické trase do Českého Šternberka bylo trakařů jak naseto. Na náměstí jich několik napadalo do fontány. Řekou majestátně plula obrovská flotila trakařů. Nedalo se ale přesně určit, který trakař je vlajkový.
U radnice trakař zlomil stožár s vlajkou EU. Stejně by nám v této situaci Evropská unie moc nepomohla.
Pak to skončilo, jak to začalo. Černý mrak odplul kamsi k Benešovu a už zas prokukovalo sluníčko. Nebýt trosek i celých trakařů všude kolem, člověk by tomu neuvěřil. I to už za chvíli zmizelo. Všichni sousedé, co mají kotle na dřevo, vzápětí vyrazili se svými dvoukoláky, kolečky a přívěsnými vozíky. Za pár chvil bylo už v celém městečku zase čisto. Televizní štáb si mohl už jen natočit ten trakař na věži kostela a pak odjel po proudu hledat flotilu.
Jo, a za celou dobu ani nekáplo.
Popelnice
16.8.2015 * Popelnice je nádoba na popel. V té vznešenější podobě se jí říká urna, ale té plechové příšerce, co stojí u nás v předzahrádce a hlasitě klape svým víkem, neřekne urna nikdo ani omylem. Popel už do ní dávno nedáváme. Žijeme v době plynové. Plníme ji převážně přebytečnými obaly, plasty a jiným neřádstvem. Prostě co dům dal. Stejně se jí ale dál říká popelnice, protože zvyk je železná košile.
Jednou za týden přijíždějí zástupci našeho města s velikánskou železnou nádobou na kolech. Říká se jim popeláři. Taky ze zvyku. Do nádoby naši popelnici překotí. Levý zadák elegantně seskočí ze stupátka a polaská světelným perem naši popelnici na boku, kde má dotyčná nálepku s čárkovým kódem. Údaje světelného pera se někde v centrálním počítači promění na bity a kilobajty a všichni vědí, kolik mám za odvoz odpadu zaplatit. Pracovník pak s kolegou přinutí naši popelnici udělat stojku… a je po aktu. Já pak pro ni dojdu a odnesu ji do vrátek, aby se venku nenastydla.
Když je zima, mráz, sníh a náledí, popeláři k nám do vršku nevyjedou. Ani k jiným kopcovitým sousedům. A tak se už vpředvečer několik popelnic k sobě tulí dole na křižovatce a povídají si.
Jednou, popeláři už odjeli, já se někde zdržel přes půlnoc a ráno koukám: naše popelnice nikde. Sběhal jsem celé městečko, volal, nadával a – nic. Vymýšlel jsem katastrofické scénáře, jak ji zloději v kuklách cpou do dodávky nebo jak ji chuligáni kopou a kutálejí dolů ze svahu.
Následující týden jsme se cítili osamělí. Padly i úvahy, že si pořídíme novou, ale jednak to stojí peníze a jednak jsme se s touhle už docela sžili.
Po týdnu jdu ráno pro noviny a hele: stála tam před vrátky smutná a promrzlá. Něžně jsem ji odnesl do zahrady a už jsme zase byli kompletní.
Rozuzlení je prozaické. I soused se osudné noci vracel domů a v náladě, nějak to popletl a milou popelnici vzal k sobě domů. Teprve po týdnu mu došlo, že má doma vlastně dvě.
Z deníku střídopéčáka
22.4.2015 * Jmenuji se Petr, je mi deset a jsem střídopéčák.
Vyrůstal jsem v bezva rodině. Byli jsme všichni v pohodě. Máma měla ráda tátu, táta mámu, oba mě a já je. Pak se něco zvenclo. Naši se rozvedli. Nevím proč. A nejsem si moc jistý, že to vědí oni. Taky nevím, kdo za to může. Jasně, hádali se. Ale vždycky se hádali oba. Nikdy ne jenom jeden.
Soud je hladce rozvedl. A na mě uvalil střídavou péči.
Tak si žijem. Táta má Klárku. A je v pohodě. Máma si našla Romana. A je v pohodě. Já každý pátek cestuju odněkud někam a příští pátek zase zpátky. První měsíc vás to baví. Jenomže pak už je to nuda. To si musím v pátek ráno zabalit všechno do školy na příští týden. A taky plavky, když je plavání. Plavčík vás v trenclích do bazénu nepustí a vykládejte mu, že se vaši rozvedli.
Klárka je fajn. Vykládá mi všelijaké pověsti a věci z historie a lezeme i s tátou na hrady. Roman je fajn. Chodíme do vojenských muzeí a lepíme spolu modely letadel. Roman říká, že ze mě bude letecký konstruktér. A navíc Roman nemluví o biologických hodinách jako Klárka s tátou.
Dokud jsem chodil pořád do stejné školy, tak to šlo. Ale když se táta odstěhoval ke Klárce do Chomutova, střídám školy každý týden. A vysvětlujte našemu matikáři, že ta matikářka z druhé školy je kráva a učí to, co jsme se tady učili před měsícem.
Taky jsem byl předák naší školní party. Teď se tam za týden uděje tolik věci, že já jsem mimo. Vagon na vedlejší koleji. A v nové škole se nechytám. Nemám šanci.
Všichni doma i doma mi říkají, že až budu hledat holku, musím si dobře vybrat. Možná je to legrace. Já s tím nemám problém. Jednu holku budu mít tady a druhou v Chomutově. Proč by mě ty holky nemohly milovat střídavě?
Tuhle se mi zdálo, že se táta s Klárkou rozvedl. To bych asi byl týden u mámy, půl týdne u Klárky a půl týdne u táty. Jenže bych chodil do tří škol.
Viděl někdo z vás Ježíška?
15.12.2013 * Když jsem byl malý, bylo všechno jasné. Bude Štědrý den a přijde Ježíšek. Přinese dárky a stromeček, před odchodem na něm rozsvítí prskavky a bude pádit dál, protože toho ten večer má moc. Nechápal jsem, jak to všechno stihne, ale je všemohoucí, tak si asi dovede práci zorganizovat.
Ježíška jsem nikdy neviděl, ale bylo jasné, že existuje. Především moje pošta se od něj nevracela jako nedoručitelná. A rodiče říkali, že ho viděli. Snad měli lepší optiku než my malí. Vzal jsem jako fakt, že je neviditelný, a v žádném případě jsem hošíka nespojoval s tím pánem přidělaným na kříž.
S rostoucím věkem a zkušenostmi se dostavily trhliny. Především už týden před Vánoci stál na balkoně stromeček, svázaný jak spokojená masochistka. Taky na dně skříně pod dekou ležely věci, které silně připomínaly dárky. Pochopil jsem, že šikovný organizátor Ježíšek si ty věci chystá dopředu, protože za jediný večer by to fakt nestihl. Lidé v tomto věku jsou dost důvěřiví, ti by snad věřili i politickým stranám.
Jednoho dne to všechno prasklo. Kupodivu jsem to vzal jako chlap a nezahořkl jsem. A i dnes, když chystám dárky vnoučatům, se přiznám, že na toho Ježíška trošičku věřím. Pak jsme nastoupili do školy a hned po Vánocích přišel Vítězný únor. Nás osmileté kluky a holky nemuseli už moc přesvědčovat, že Ježíšek neexistuje, ale také jsme brali s rezervou informaci, že dárky nosí Děda Mráz. K nám domů teda nikdy nepřišel a kolegové žáci taky vrtěli hlavou, že nic. Zato ve škole vždycky monstr besídka: čepice, vousy z vaty, kožich, válenky. Jen ti sobi byli falešní jak v televizní reklamě. A taky jsme se dozvídali, že stromeček není stromeček, ale jolka (později jsme to dokázali i napsat: ёлка) a že má na špičce rudou zvězdu.
Kdo by nebral dvoje Vánoce. I když Děda Mráz nám rozdával jenom nepoživatelná cukrátka a tuzemské ovoce. Ale věděli jsme, že přijíždí až z Čukotky a že tam pod věčným ledem asi moc dárků nepobere.
Teprve mnohem a mnohem později jsem si uvědomil, že s tím Dědou Mrázem je něco divného. Asi jako s kombajnem. V Anglosasku totiž naděluje Santa Klaus. Představovat nemusím, stojí dnes před každým hypermarketem. Taky saně, taky sobi. Taky start na severu, zřejmě na Aljašce. No a jednou ve vánici ztratil orientaci, přejel Beringovu úžinu a byl kde? No na Čukotce. Byl dezorientován, ale věděl, že Anglosasko je na západě, tak se tím směrem vydal. Dojel až do Moskvy. A bylo. Ten kombajn (combine) taky vymysleli v Americe a dovezli pak do Ruska. Jen nám bylo sdělováno, že kombajn je úžasný sovětský vynález.
Naštěstí v Česku neměl Děda Mráz na růžích ustláno a v dalších dekádách už ho nedokázaly prosadit ani ty nejsoudružštější soudružky. Později nastoupil již zmíněný Santa Klaus. Tak jako Děda byl politický, je Santa figura komerční. Proto ty hypermarkety a reklamy.
Ježíšek a Vánoce pevně zůstaly v našich domácnostech. (Mimochodem i v Rusku už se zase slaví Vánoce. Mají je, pravda, o pár dní později; to proto, že Velkou říjnovou socialistickou revoluci měli v listopadu.)
A tak pořád slavíme Štědrý den, zapalujeme prskavky, dáváme si dárky a máme se rádi. Čas od času v rámci sbližování zajdeme na Chanuku. Ramadán zatím ještě neslavíme.
Moje nejhezčí trampský Vánoce.
Povídka Moje nejhezčí trampský Vánoce
vyšla v roce 2007 v mojí povídkové knize Udělali mi
něco s palcem. ***
6.12.2013 * Bylo to divný. Seděli jsme kolem ohně zachumlaní do vaťáků, oheň hřál tak na půl plynu, ale naštěstí slunce se teprve chystalo za špičky stromů. Byl Štědrý den 13:00. Odpoledne se líně vleklo, ostatně s plným žaludkem se odpoledne vždycky líně vleče. Wakin před obědem vyhrožoval, že bude slavnostní oběd servírovat ve stříbrných ešusech, ale nakonec jsme kotlety jedli zase z hliníku.
Prostě taková normální pravá kamarádská sváteční nálada, nebejt toho vetřelce.
Objevil se na svahu nad kempem a ze začátku jsem ho viděl jenom já. Byl bloňďák, byl drobný s roztomilým kukučem a bylo mu tak devět.
Kamarádi si všimli, že jsem zahleděn, a otočili se.
-Ahoj, řekl s přirozeností zkušeného lovce bizonů. Vypadal nadrzle, ale něčím, nedalo se přesně říct čím, byl sympatický.
-Ahoj, odpověděl jsem jménem naší osady. Já jsem Rony. Tohle je Wakin a tohle Bivoj.
Seskákal se svahu do kempoviště a každému z nás obřadně zalomil palec. Jeho dětská ručka tuhle operaci bez potíží zmákla i s Bivojovou tlapou sněžného muže.
-Já jsem Ježíšek, řekl.
To je ale blbá přezdívka, myslel jsem si. I když na Štědrý den je to docela stylové. Pak mi došlo, že si z nás dělá srandu.
-Hele, kluku, kde ses tu vzal? Esisisi nevšim, je zimní odpoledne a za hodinu bude v celým tom obrovským lese tma jako v….
Zvědavě mě pozoroval asi na způsob, jako když překrojíte žížalu a pak sledujete, co ty dvě půlky začnou dělat. Pak vystartoval:
-No řekni to slovo, řekni… Jestli to řekneš, tak dostaneš hovno a né dárky.
Dobrák Wakin si naštěstí všiml, že začínám bobtnat a převzal debatu do svých rukou. Přesněji řečeno podal Ježíškovi hrníček.
-Hele, mladej, máš před sebou dlouhou cestu. Napij se čaje a pak upaluj, ať jsi do tmy doma.
-Tos vystih naprosto přesně, kamaráde, povídá kluk, ještě musím na Blizzard, Netopýry, Zlámanou podkovu, Konvoj, ……….
Pak vyjmenoval prakticky všech sedmnáct osad, jejichž kempy se tyčily tady v Horách na dvaceti čtverečních kilometrech. Bez překlepu.
Nabízelo se jediný rozumný vysvětlení: je to synek hajnýho a o víkendech místo psaní úkolů obíhá les a šmíruje trampský osady. Ta teorie měla jednu vadu na kráse: široko daleko tu byla jediná hájovna Na Babě, a tam měli jen dvě dcery.
Zkusil jsem ještě jednu kontrolní otázku, jedno jméno vynechal:
-A na Dawson půjdeš taky?
Chvíli se zamyslel, dvakrát se podrbal na hlavě.
-Ne, řekl nakonec.
-Proč?
-Tam jde kolega Děda Mráz.
-Cože?!?, zaznělo trojhlasně.
-No jejich šerif Bouda volil komunisty.
A je to tady! O Boudovi se mezi trampy povídalo ledacos, dokonce že je na ňákým česnekovým seznamu. Prej taky dřív na trampy donášel. Ale jak to ten kluk může vědět?!
Hlas lidu potvrzen hlasem božím…Kruci, mně z toho snad jebne! Já nakonec začnu věřit, že on je opravdu Ježíšek.
-Hele, politiku na vandr netahej!
-A náboženství můžu?, odpověděl ten fracek drze.
-Jaký náboženství? Co je to náboženství?, zeptal jsem se ve vyšší tónině.
-Že v něco věříš. Že třeba věříš, že JSEM Ježíšek.
No to je mi paráda! Štědrý den, za chvíli bude tma, ještě jsme ani nepostavili na grog a já tady vedu filozofický debaty s devítiletým klukem, kterýho budeme muset nakonec dovést domů, aby nezabloudil.
-Hele chci nějakej důkaz, že jsi Ježíšek. Nějakej zázrak nebo něco podobnýho.
Udělal rukou kruh nad svojí hlavou a nastala mu tam svatozář. Naše čelisti popadaly do ohniště.
-Stačí?, zeptal se. Z naší strany se nedočkal odpovědi.
Tak zatočil nad hlavou opačným směrem a tím to vypnul.
-Na vandru to normálně nikdy nepoužívám. Lesní zvěř to irituje, přidal vysvětlení.
Bylo to věcné, naprosto přirozené a ekologické, ale přesto se nikdo z nás do diskuse nepřidal.
*
-Už musím. Fakt bych to nestihl. Užijte si to. A děkuju za čaj.
Znova nám obřadně zalomil a začal stoupat do svahu. Ještě dvakrát zablikal svatozáří na pozdrav a zmizel. Už se šeřilo, a tak nebylo jasný, jestli zmizel v lese nebo se stal neviditelným.
Dlouze jsme si to užívali, ten šok i okouzlení a povídali si nesmysly.
-To bude zápis do osadní kroniky! To teda nikdo nemá…
-Nebo to budou mít po dnešku všichni.
-Hele, a jak to moh vědět s tím Boudou?
-To voni si s tím Santa Klausem a Dědou Mrázem všechno řeknou.
*
Najednou jsme měli pocit, že se rozednívá. Když jsme se otočili na pasece zářil třímetrový smrk. Byly na něm krásné ozdoby a hlavně spousta světel, žádná elektrika, samé svíčky a prskavky.
Rozdali jsme si dárky, které jsme pod ním našli. Byly krásné a trampsky užitečné. Byly jednoznačně od něj. My jsme si svoje drobnosti předali už v poledne. Ale nůž, kvůli kterému jsem už půl roku oslintával výkladní skříň prodejny Lesalov pod stromečkem nebyl. To mám za to, jak jsem byl na něj ostrý.
Smrk zářil, stáli jsme tam, čučeli na tu nádheru a nebyli schopni slova. Teď ještě vyleze z lesa srnka a postaví se vedle toho stromu a kýč bude dokonalý. Ani jsem tu myšlenku nestačil dovést do konce a srnka tam byla.
-Tohle nemá cenu někomu vyprávět. Nikdo by tomu nevěřil, řekl Bivoj.
-Co budem dělat teď?, ptal se Wakin.
-Jde se na půlnoční, řekl jsem. -Poděkovat.
*
Cesta do Černic, kde byl kostel, trvala slabou hodinku. Mlčeli jsme. Já, tramp a od narození zapřísáhlý ateista jsem šel poprvé v životě do kostela. (Tedy nepočítaje nějakou tu prohlídku baroka v rámci vandru.) Myslím, že oba moji spoluohňovníci na tom byli podobně.
Kostel byl plný, mše už začala. Napadlo mě, že Černice snad ani nemohou mít tolik obyvatel, a pak jsem si všiml, že zhruba dvě třetiny přítomných jsou trampové. Hodně známých tváří, zdravili jsme se pohledem. Takže v tom zázrakování nejedeme sami.
Zatímco kněz mluvil o Betlému a o božím narození, napadaly mne samé blbosti. Není papež taky tramp? A jak je to vlastně s vandrováním tam nahoře? Takový anděl, ať dělá co dělá, přes křídlo usárnu nepřehodí. Proč trampové hrají na kytary a ne na varhany? To poslední mě napadlo, když z kůru vytryskla fakt hustá a krásná hudba. Ohlédnu se a co nevidím: Stojí nahoře na zábradlí, šaškuje tam, ruce rozpažené jako že drží balanc, a přebíhá z jednoho konce zábradlí na druhý. Pod ním tak dvanáct metrů. Spadneš frajírku, pomyslím si, ale hned se opravím: proč by to dělal, když je Ježíšek?
Varhany dozněly a mše skončila. Lidé se tiše rozpouštěli do štědrovečerní tmy. Kněz zmizel ve dveřích vedle oltáře. Šel jsem nesměle za ním.
-Pane faráři, můžu se vás na něco zeptat?
-Já vím, na co se chceš ptát. Zase dělal při mši pitominky, že jo. Měl bych mu vynadat. Ale zase jsem rád, že ze statisíců kostelů na celém světě si na Vánoce vybere vždycky mě.
-Ahoj, ozvalo se za mými zády.
Tvářil se jakoby provinile, ale kněz se jen usmíval.
-Tak co, zeptal se mě Ježíšek, srnka se stavila?
-Přišla!, potvrdil jsem.
-Hele, zeptal se napůl nesměle a napůl drze, mohl bych teď jít s váma na kemp?
Ty můžeš jako Bůh všechno pomyslel jsem si. Ale navenek jsem se přísně zeptal:
-A co Bůh otec, povolí ti to?
-Ten má teď spousty starostí. To víš, Vánoce….
Neptal jsem se ho, jestli má teplý spacák. Protože Bůh za á) spacák nepotřebuje a za bé) když ho potřebuje, tak si ho zázrakem opatří.
*
Šli jsme ve čtyřech lesem a sněhem zase nahoru. Wakin a Bivoj si to pořád ve svých myslích přehrabovali. Jsme ztracená generace. Nás učili v první třídě z těchhle věcí akorát, že Lenin leží na Rudým náměstí.
Když jsme došli až na kemp, zeptal se:
-Hele, a mohl bych zapálit oheň jednou sirkou?
-Mohl bys, řekl jsem. Ale fakt jednou sirkou. Žádný zázraky.
Přistoupil k připravené hraničce a škrtl. Sirka se rozhořela, postupně zkomírala, ale pak se oheň rozhořel jasným plamenem.
Stejně švindloval. Ale do osady jsme ho nakonec vzali.
Zapomněli mě
12.11.2013 * Jistě si pamatujete na ty otřesné příběhy o japonských vojácích, kteří byli objeveni v džungli tichomořských ostrovů čtyřicet let po skončení druhé světové války. Byli dobře maskovaní, Amíci je nenašli, a tak jim nikdo neřekl, že válka už skončila. Blbej život mezi hady a kořínky s neustále odjištěnou zbraní.
Můj příběh je podobný a přece jen trochu jiný. Snad neprozradím nějaké státní tajemství, a když už, tak snad je to za ta léta promlčené. Jsem – přes svůj poněkud pokročilý věk – stále vojákem Československé lidové armády. Co víc, jsem nadporučík v záloze.
Dřív se to dělo tak: když už byl někdo uznán natolik senilním, než aby mohl běhat po překážkové dráze, válet se v zákopech nebo dělat rajony, byl povolán na vojenskou správu, tam mu bylo poděkováno za věrnou službu vlasti a byl rozkazem ministra národní obrany vyškrtnut z Československé lidové armády i ze sil Varšavské smlouvy.
Mne takový úděl nepotkal. Někdo asi ztratil moje papíry. (Čímž se zřejmě dopustil velezrady, ale trest smrti byl následně zrušen, takže co s tím. Problém mi tak zůstal na hrbu. Navíc to mělo další nevýhodu: nikdo mě nezval na vojenská cvičení.)
Československá lidová armáda byla prioritně namířena proti NATO. Co když teď vypukne nějaký válečný konflikt, do kterého bude NATO zataženo? Co mi zbyde jiného, než se NATO postavit. Možná nebudu sám, takových nevyškrtnutců bude víc. Třeba dáme dohromady družstvo, a pokud budou i nějací nevyškrtnutí Slováci, tak i četu. Co mě ale děsí nejvíc je, že třeba budu mít nejvyšší šarži a tím pádem budu muset velet. To bude starostí. Někdo nás bude muset vyzbrojit. Logicky následníkem Československé lidové armády je ta naše současná. Tak vyrazím za generálem Pickem a řeknu mu: Hele Picku, máme proti vám bojovat, tak nás musíš vyzbrojit. Bude se jistě ošívat, ale logika bude neúprosná. A ať si nemyslí, že mě odbude nějakými starými krámy. Na Gripen si ve svých letech netroufnu, ale tank jsem řídil.
Možná za mnou domů přijedou nějací vyjednávači OSN a budou se snažit konflikt řešit mírovou cestou. Proč ne, já jsem jako voják byl vždycky pacifista. Ale pokud se nedohodneme, skončí to asi těžkou porážkou NATO. To pak poražený generál Picek přijde s mými náhradními papíry a s velkými poctami mne vyškrtne ze všech evropských armád. A konečně nastane mír.
Zachraňte pildušku
12.3.2013 * Voláme vás na pomoc. Dejte to dál a informujte všechny své známé. V zoologické zahradě v Rožmitále pod Třemšínem je i párek pildušek kamerunských. Živoří tam v otřesných podmínkách. Ani ostatní zvířata v tamní ZOO nemají podmínky dobré. Ale pilduška kamerunská je vzácný živočišný druh, kterému hrozí ve volné přírodě vyhynutí. Aktivisté z ekologického hnutí Platan už bezvýsledně žádali o pomoc místní úřady i policii, dopis středočeskému hejtmanovi zůstal také bez odpovědi. Pomozte zachránit pildušku!
Tohle jsme s mým přítelem Vladimírem jednoho večera napsali a rozeslali na všechny adresy ve svých outlůcích. Zvolili jsme údernou výzvu a nezabíhali do podrobností. Hlavním problémem je, že pilduška kamerunská je hmyzožravec (ne nepodobná našemu krtkovi, ale žije na povrchu), a jako taková se ve své pravlasti živí hlavně termity. Českými mravenci v zajetí nepohrdne, ale jejich těla jsou vytvořena odlišnými druhy bílkovin, které nevyhovují zažívání pildušky a ta viditelně chřadne. A dovážet živé termity ze zámoří do Rožmitálu je pro malou zoologickou zahradu finančně neúnosné. Nehledě na celní a hygienické předpisy, které dovoz termitů do ČR prakticky vylučují.
Rozeslali jsme e-maily a čekali, jestli nás veřejnost podpoří. Dost velkým zklamáním pro nás bylo, že nám nikdo neodpověděl. Nikdo se ani nezeptal, co pildušku vlastně trápí a v čem by mohl pomoci. Nikdo nás nepochválil, že se o pildušku staráme, což pro nás ovšem vůbec nebylo důležité.
Konečně čtvrtý den do mé e-mailové schránky spadla výzva Zachraňte pildušku. Ano ta, kterou jsme s Vladimírem sepsali. Šlo to lavinovitě, a protože všichni korespondenti vložili celý svůj adresář do pole Komu, mohli jsme sledovat, kudy se ta lavina od nás a zase k nám valila. A představovat si, jak každý klepl na tlačítko poslat dál a večer usínal s dobrým pocitem, že přispěl k záchraně pildušky kamerunské.
V dalších dnech nám to chodilo ze všech stran a do dvou týdnů už jsme dvaaosmdesátkrát věděli, že máme pomoci se záchranou pildušky kamerunské. A dozvídali jsme se, že to došlo i našim spolužákům z gymplu, vzdáleným příbuzným na Moravě i českému velvyslanci v Bangladéši.
Podařilo se. Už to věděl celý svět, kdežto pilduška se pořád cpala nestravitelnými českými mravenci. Vlastně necpala…
Pildušku jsme si s Vladimírem vymysleli. Žádná pilduška neexistuje, neexistovala a pravděpodobně ani existovat nebude, natož kamerunská. A už vůbec není podobná krtkovi. V Rožmitále pod Třemšínem není žádná ZOO. Také žádné ekologické hnutí Platan neexistuje, pokud ovšem nevzniklo jako odezva na tenhle náš hoax.
Vy nevíte, co je hoax? To je poplašná, nebezpečná, lživá nebo zbytečná řetězová zpráva, která se šíří e-mailovou sítí. Potkáváte se s nimi hodně často. Nejslavnější je asi ta, co už sedm let shání krev pro holčičku v bratislavské nemocnici, která když ji nedostane, do několika dnů zemře. Nebo jak v sedadlech pařížských (pražských, berounských) kin jsou v sedadlech jehly, infikované HIV. A tak. A statisíce hlupáčků to posílají dál.
Teď se možná na nás s Vladimírem zlobíte, že jsme takovou zprávu vyslali do světa a přiživili se na utrpení pildušky kamerunské. Mohu vás ujistit, že žádná taková zpráva napsána nebyla. A konec konců neexistuje ani můj přítel Vladimír.
Velbloud a mandelinka
28.2.2013 * Koupil jsem si cigarety Camel. Ne snad kvůli své kuřácké vášni, ale kvůli svým vnoučatům. Ta umějí anglicky pojmenovat všechna možná zvířata od žirafy až po křečka, ale velbloud jim pořád dělá potíže.
Oklikou mě to ale vrátilo do vlastního dětství. Kamelka byla první cigareta v mém životě. Bylo mi osm – a nebudu vás napínat – přežil jsem.
Krabička cigaret Camel byla ve voskované papírové krabici od UNRA. Původně to bylo určeno bojujícím americkým jednotkám, ale válka s Hitlerem skončila dřív, než se předpokládalo, a tak toho hodně zbylo. Přebytky se velmi levně prodávaly občanům poražených i osvobozených státu. Naše rodina byla na vítězné straně a táta toho nakoupil, že jsme měli nakonec plnou skříň. Samý dobrý věci. V oné papírové krabici byla masová konzerva, nějaká pomazánka, sladký krém v konzervě, sušenky, čokoláda, ubrousek, otvírák na konzervy, ty Camelky a ploché sirky. Hotový poklad. Ale existovaly i samostatné konzervy s kde čím a hlavně se pamatuju na třílitrové pixly s pomerančovým džusem. (Ty pixly měly vlastně asi jeden galon, ale my už jsme se po Vítězném únoru yardy, stopy, inche a galony ve škole neučili.)
V rámci UNRY se dal taky levně koupit džíp nebo náklaďák, ale k tomu se mi rodiče přemluvit nepodařilo.
Ten Vítězný únor se moc nelíbil imperialistům a tak nám za trest poslali amerického brouka – mandelinku bramborovou. S tím moc nenaděláte, mandelinka logicky pocházela z Ameriky, protože brambory taky pocházejí z Ameriky. Mandelince bylo nutné vyhlásit boj. Do přední linie postavili nás školáky, protože jednak jsme byli nejuvědomělejší a za druhé jsme se nemuseli při sběru brouků tak ohýbat. Zítra ráno si všichni přinesli skleničky s víčkem a vyrazili jsme na pole. Jen já jsem doma skleničku s víčkem nenašel, tak jsem popadl konzervičku od džusu. Emerickou. Měla dvě dírky. Jednou se brouci házeli dovnitř a tou druhou se ti šikovnější zase mohli dostat ven. Soudružka učitelka se nejdřív kabonila nad anglickými nápisy na mé nádobě, ale pak řekla, že je to vlastně stylové.
Na poli jsme každý dostali řádek a lezlo se. Byl jsem zklamaný; na mém řádku žádný americký brouk nebyl. Ani na sousedních nebyl. Chyba byla možná v instruktáži. Netušili jsme, jak ten brouk vypadá. Dobový tisk, zejména časopis Dikobraz ho zobrazoval s pruhy a hvězdami na krovkách. V modré a bílé. Tak jsme sbírali kde co, kluci si dávali do skleniček i žížaly a mravence. Jen slunéčka sedmitečná nám paní učitelka lovit zakázala. Ta jsou, děti, přece červená, to je takový sovětský brouček. Tak jsme pro jistotu nechávali na poli i brouky žluté. Z úcty k Mao Ce Tungovi a velkému čínskému lidu.
Došli jsme s klukama na konec řádku a plácli se do trávy. Prej se to dá kouřit, když se to usuší. Co jako? Ta bramborová nať. Můžem to někdy vyzkoušet. Ale dokud máme lepší, tak asi ne. A vytáhl jsem z kapsy krabičku s velbloudem.
Chleba a ryby
16.2.2013 * Na jedné masové demonstraci – no řekněme spíš shromáždění – Ježíš kázal a kázal a lidi poslouchali a poslouchali. Trvalo to už dlouho. Jeden z apoštolů, který měl na starosti produkci toho setkání, se přitočil k Ježíšovi a šeptá: Kristepane, ty tady mluvíš už mnoho hodin a lidi mají hlad.
I vyzval Ježíš své publikum, jestli tu někdo má nějaké potraviny, ať je přinese k řečnickému pultu. Velmi zdráhavě přinesli někteří (ideje jsou ideje, ale žrádlo je žrádlo), co měli u sebe. Na pódiu se tak sešly dva chleby a pět ryb. Tady se ale inventarizace rozchází. Některé prameny tvrdí naopak, že to bylo pět chlebů a dvě ryby.
Jak se dobrat pravdy? Prameny ani neuvádějí, kde přesně se ta demonstrace konala. Pokud by to bylo ve vnitrozemí, bylo by pravděpodobnější více chlebů a málo ryb. Více na pobřeží moře zas mohly ryby převládat. Leda že by… se to konalo ve vnitrozemí a ty ryby byly uloveny v Mrtvém moři.
Ať tak či tak, Ježíš začal lámat a krájet a sytit davy. Není jisté, jestli všichni dostali kus chleba i kus ryby. Ale protože Ježíš byl jako Bůh navýsost spravedlivý, řešil to jistě tak, že tomu, na koho zbyl rybí ocas se spoustou kostiček, dal o to větší kus chleba. Zástupy se nasytily a mohlo se pokračovat v přednášce.
Tak tam všichni seděli a poslouchali, ale v neděli ráno (což byl první pracovní den po šábesu) museli do práce, tak se v klidu rozešli do svých domovů.
Ptal jsem se mnoha církevních autorit, jak to bylo s počtem těch chlebů a ryb. Žádný z nich mi nebyl schopen dát 
jednoznačnou a uspokojivou odpověď. (Co je na těch theofakultách vlastně učí?) Asi se budu muset pro odpověď vydat za rabínem. Jenže toho žádné Nové zákony nezajímají a už vůbec ne nestandardní ekonomické postupy v oblasti zásobování obyvatelstva potravinami.
Andělé
27.12.2012 * Eterické bytosti. Mají křídla a zřejmě nemají pohlaví. Asi ho nepotřebují. Na sex by stejně neměli čas a navíc v nebi je na všechno vidět.
Důležitější je, že andělů je obrovská až nepředstavitelná masa. Na Zemi žije sedm miliard lidí. Každý má svého anděla strážného. I mimino, i masový vrah. Být strážným andělem masového vraha, měl bych asi smíšené pocity. Ale advokáti to taky nemaj lehký. Takže sedm miliard strážných andělů. K tomu si připočtěte anděly, co se starají o administrativu, nebeskou správu, logistiku, letový provoz, kontrolory andělů, kontrolory kontrolorů andělů, útvary rychlého nasazení proti pekelné hrozbě, kůry andělské a v neposlední řadě boží ochranku. To se suma sumárum už ani v miliardách nedá počítat. A jistě taky existuje početná masa andělů-důchodců, co se starali o lidi, kteří tu žili před námi. A o ty taky musí někdo pečovat v andělských domovech důchodců.
To všechno dohromady musí stát strašný prachy. Na druhou stranu andělé nemají základní lidské potřeby. Nepotřebují jíst, o sexu už jsem mluvil a ani se neoblékají. Andělé žijí a pracují nazí. To jen my lidé je zdvořile zobrazujeme v dlouhém rouše, on by také na takového nahého bezpohlavce nebyl moc zajímavý pohled. Na tom všem tedy nebeský rozpočet ušetří. Šetří se i na propagaci. Pánu Bohu je šumák, jestli v něj lidi věří nebo nevěří.
Strážní andělé vykonávají svou funkci většinou mlčky. Jen ve vypjatých situacích zvolí laskavé pokyny: „Hele, ty pitomečku, nelez k těm kamnům nebo se spálíš.“ „Vodlož ten mobil, kreténe, a věnuj se řízení!“
Andělé jsou, jak známo, nesmrtelní. Je evidován pouze jediný případ, kdy nešikovný anděl byl přeseknut na dvě půlky rotorem vrtulníku. Bohužel to byl strážný anděl pilota, a tak šel vrtulník k zemi.
Černý kocour
9.12.2012 * Uvědomuji si, že jsem velmi málo psal o naší zahradě s malým z, protože bylo aktuální psát o té s velkým Z. Dělal jsem to proto, aby se vám to nepletlo. Teď když má to velké Z pauzu, můžu se klidně rozepsat o té s malým. Ta zahrada kromě toho z vůbec není malá, řekl bych, že je větší než velká. Což o to, projít se, spočinout v chladivém stínu staletých smrků, zapálit si pod rozložitým habrem… Ale sekat trávu, hrabat listí, natírat plot…
Ono je to vlastně podobné, festival nebo pozemek. Oba srdeční záležitost, spousta starostí po celý rok a pár chvil velké radosti.
Teď zrovna likvidujeme pampelišky. Ne že by to vedlo k nějakému cíli, ale vychovali mě tak, že trávník má být zelený a ne žlutý. Hanka zase vybírá hlemýždě ze záhonů a nosí je do kopřiv, aby zabila dvě mouchy jednou ranou. Nejsem sice šnekolog, ale myslím, že hlemýžďům kopřivy nechutnají, protože jsou druhý den zase všichni v záhonech.
Jednoho dne se na naší zahradě objevil černý kocour. Nepleťte si jeho přítomnost s knížkou Zahrada Jiřího Trnky, i když není tajemstvím, že po téhle knize Hanka náš festival pojmenovala. (Ale už zase matu pojmy.)
Černé kočky já můžu. Rozhodně si nevzpomínám, že by v seznamu mých dávných lásek byla nějaká blondýna. Dokonce i moje žena Hanka – abych si ji vzal – se za svobodna jmenovala Černá.
Takže zpět ke kocourovi. Je o hodně mladší než já, přesto si tykáme. Přišel ze sousedství. Doma se nažere a po naší zahradě trajdá. Nejenom trajdá, číhá. A někdy i uloví. Občas najdu před vchodem do domu zakousnutou myš. Ctí princip vlastnictví: je to myš z mojí zahrady, tak si jí mám sníst sám. Tajně ji odnesu do popelnice a druhý den poděkuji a pochválím, že byla na česneku skvělá. Jeho ješitnost povyroste a jde zas lovit.
Naše zahrada je krtkuprostá (i když jsem si léta koledoval), chybí myši, krysy, potkani, hadi. Radost tu přebývat.
Hřeje se na slunci, oči přivřené, dnes už má po šichtě. Minu ho a zapnu sekačku. Zle se na mě podívá a jeho oči řeknou: Je neděle, vole! Vypnu sekačku a nechám ho v klidu dokonzumovat víkend.
Máme se rádi tak nějak na dálku. Nekorumpuji ho mlékem, ale mám pro něj vždycky dobré slovo. Na řadu věcí máme podobné názory. Ale ještě nikdy mi neřekl, koho bude volit.
Jak je na Sumatře?
24.9.2013 * Měl jsem to po většinu života u řady lidí dost špatný. Mám takovou blbou vlastnost: nestěžuju si.
Pro většinu Čechů je důležité stěžovat si a naříkat. Když je trochu proklepnete, zjistíte, že na tom nejsou zase až tak špatně. Netvrdím, že taková samoživitelka z okolí Bruntálu nemá důvod ke stížnostem. Ale i v relativně bohatém regionu potkávám lidi se slušným platem, bytem v paneláku a oktávií před domem. A zbude jim i na krabičku cigaret a pět lahváčů každý den. Na dovolenou na Sumatře to ovšem není. Není ani na nákup knížky, ale to je otázka priorit. Tihle lidé naříkají na potkání. Na ulici, v hospodě, na internetových diskusích. Ve volbách to hodí těm, co jim slíbí tu Sumatru. A po volbách budou mít zas na koho nadávat a litovat se.
Člověk, který si nestěžuje, je podezřelý. Nikdo si nepřipustí jeho optimistický pohled na svět a radost ze života, které ho k tomu vedou. Určitě si nakradl nebo co. Opatrně s ním a po straně ho pomluvit.
Většina Čechů se odsoudila k celoživotnímu stěžování si a nasranosti. Tak cestují životem směrem k důchodu, kde to bude se stěžováním ještě mnohem horší. Ta optimistická menšina si žije mnohem radostněji, i když má třeba menší plat než zapšklý soused.
Tak se na mě nezlobte, že si nestěžuju. A kdyby vám to moc vadilo, tak já na něco přijdu. Třeba to zkurvený letošní počasí! (…no jo vlastně, ono bylo letos celý léto hezký.)
Celebrity a celebritečky
29.8.2013 * Nechci se pokoušet o definici bulváru. Ale zřejmě je to čtení a koukání pro tu hloupější a nemyslící část národa. Odpor k myšlení je rodná sestra lenosti a ta má v našich zeměpisných šířkách vysoké hektarové výnosy. Začíná to samozřejmě ve škole. Myslet bolí už od raného věku. Většina mladých jedinců po tom náročném vstávání a cestě do školy usedne do lavice a vypne. Učitelkám to velmi vyhovuje: s Einsteiny by mohly být problémy, kdežto se šprtkami je pohoda.
Na dýze moc rozumu netřeba, balení holek už zdaleka není moc sofistikovanou záležitostí. Takže klídek. No a v pracovním procesu člověk rychle pochopí, že nějaké myšlení, nové nápady a avantgardní řešení je na škodu, protože starší zaměstnanci chtějí hlavně klid. Především moc nemyslet, myšlení bolí.
Reprezentanti a reprezentantky většiny národa pak rychle sklouznou k bulváru. Málo písmenek, velké fotky, trochu pikantností a výmyslů. (Nepřemýšlející čtenář výmysl nerozliší.) No a hlavně celebrity. Celebrity existují proto, že si natěšené sedmnáctky a zklamané čtyřicítky plní svůj sen prostřednictvím někoho jiného. Když ona (je blbá, umí prd, ale má velký kozy), tak klidně i já. Většinou je to stejné, jako když rachitický padesátník sní o tom, že bude jednou hrát v útoku vedle Jágra. A někdy se to i podaří. Nějaká Miss mokré tričko, fotosada zcela neoblečených snímků a na týden vyzvednuta mezi celebrity.
Jenže bulvár potřebuje pohyb, informace skandály. Rozcházet se a objevovat se s tajemnými milenci, přijít na večírek příšerně oblečená nebo tam udělat trapas, opít se do němoty, mít kalhotky naruby….
Čtenáři platí, nemusí u toho myslet, a pak volí Zemana, to je ten jejich guru, bulvární prezident…
Vracíme se do osmdesátých let minulého století. Nemyslilové bydleli u piva a u televize a vychovávali děti. Ty děti dnes čtou bulvár a pláčou nad osudem mladé normalizační hvězdičky Ivety Bartošové. Kdežto kapitáni bulváru už jí vyřezávají maso z těla.
Třetí míza (aneb o mužích, kteří mění ponožky častěji než partnerky).
5.8.2013 * Je to tak, milé dámy. Když to na chlapa vleze, může to znamenat i konec světa. (Samozřejmě když to vleze na ženskou, je to taky hrůza, ale jiného typu.)
Když se zamiluje kůň, je to zábavné. Když se zamiluje muž, zvláště takový už kvalitně vypiplaný mezi čtyřicítkou a padesátkou, je to povětšinou tragedie. Buď má pocit, že už skoro všeho dosáhl a zbývá vyměnit manželku za něco atraktivnějšího. Nebo si naopak myslí, že mládí je v prdeli, do důchodu daleko a on se de facto nemá čím pochlubit. Tak si najde nějakou blond duši, které se se svou depkou může svěřovat.
Je to stav, který postihuje běžné neznačkové muže stejně jako písničkáře nebo politiky. Koukněte se do novin: tahle země už se hezkých pár let pohybuje ve vlnobití kvůli Paroubkovsko – Topolánkovsko – Nečasovým milostným přemetům. Ten poslední na nás svou eskapádou poslal Rusnoky a další postavy Mordoru. A kolikrát za kariéru věhlasní písničkáři měnili partnerky, si můžete – folku znalí – dosadit sami.
Musím se přiznat, že jsem se trapně vymykl. Na začátku října budu slavit. Slavba se bude týkat toho, že jsem přesně padesát let vydržel s jednou ženou. Přesněji řečeno, že to Hanka padesát let vydržela se mnou. (Padesát a padesát je vlastně stovka.)
Vydržela to mimo jiné kvůli mé skromnosti. Pro všechny čtenářky je skvělá zpráva, že existuje ideální muž. Ocení to zvláště ty, které takové štěstí na partnera neměly. Na druhou stranu je tu pro ně i zpráva méně dobrá: Když už jsem to vydržel tak dlouho, tak už to asi nebudu měnit. Zajímat se o mě z navazovacích důvodů je evidentně ztráta času.
Globální co?
11.6.2013 * Golfský proud je určitě starší než já. Už dávno před mým příchodem na svět omýval břehy Evropy. A právě když jsem se narodil, pluly po něm spojenecké konvoje s náklady zbraní do Murmanska, neboť tento ruský přístav díky Golfskému proudu nezamrzal.
Severní pól taje. Točna je na vodě. Už neplatí to slavné: „Jdu na sever. A už jdu na jih!“ Teď už chvilku na sever a potom na jih plavete. Ale být vámi bych to nezkoušel. Ve vodě na pólu se prý dá přežít maximálně čtyři minuty.
Ale netaje jenom severní pól, tají i ledovce. Dají se vygůglit nebo vyjůtubit fantastické videoklipy, na kterých se z obrovitánské kry odloupne kus velký jako okres Brno-venkov a šplouchne do moře. Voda v ledovcích je jak známo nesolená, a tak každý kus ledu, který v moři roztaje, sníží koncentraci mořské soli. Když to tak půjde furt, nebude nakonec voda v moři vůbec slaná. V důsledku toho vyhynou slanečci a rybářům na moři nebude pomoci, i kdyby se do moře vysypaly všechny zásoby pozemské soli a naházely se tam všechny solitéry.
Může se ovšem taky stát, že Golfskému proudu nebude neslaná voda chutnat a vydá se ji hledat třeba někam ke Kapskému městu. A my budeme mít nejen po slanečcích, ale i po žížalkách.
Prakticky všichni meteorologové a klimatologové se shodnou na jedné věci: V blízké budoucnosti se buď globálně oteplí, nebo globálně ochladí anebo se nestane vůbec nic. To je dobrý výstup z jejich bádání, konečně za to si je platíme.
Fangle na hradě aneb Češi vždy proti.
1.4.2013 * Nevím, jestli se na tohle téma dělal nějaký průzkum, ale myslím že Češi jsou nejvíc protestujícím národem. Neprotestují ovšem proti něčemu konkrétnímu. Protestují proti všemu. Zajímavé ale je, že pokud jde o zásadní věci, jsou protesty většinou nenápadné. Ale když jde o kraviny, zvednou se čeští protestéři jako jeden šik a zaplní internet nebo náměstí.
Za deset let klausovládnutí jsem obden někde četl, proč na Pražském hradě nevlaje vlajka Unie a co že jsme to tím pádem za zaprděné nacionalisty. Teď, když se schyluje ke vztyčení dvanáctihvězdičkové fangle u Matyášovy brány, čtu zase, že na naši vlajku si sahat nedáme a žádnou jinou na hradě nechceme. A vytáhneme s vuvuzelami vytroubit všechny cizáky.
Vlajka na Hradčanech je pro ty jednodušší zástupný problém, protože do složitějších úvah o příčinách a důsledcích našeho členství v EU ( případně NATO) se nejsou schopni pouštět.
Pro tyhle echtČechy by bylo nejlepší kdyby nás chránilo NATO, ve kterém bychom ovšem nebyli. A že by bylo fajn, kdyby nám Evropská unie dotovala ledacos, ale jinak bychom s ní neměli nic společného.
Možná byste se od nich dozvěděli, že bychom měli z EU vystoupit. (Ne že by nebylo na Evropské unii dost ke kritice.) To by byl – na rozdíl od vyvěšování vlajek – sice naivní, ale zásadní názor. Jenže co dál, co potom, co s malým ostrůvkem uprostřed sjednocené Evropy, to už vám tihle protestéři neřeknou. To není jejich práce; jejich parketou je být proti. Takže se jenom vyskotačíme kolem vlajky na Hradčanech a hned půjdeme hledat dál, proti čemu máme zase protestovat.
Meteority v tajze a moře pod Řípem.
28.3.2013 * Všimli jste si, že nejvíc meteoritů dopadá na Sibiři? Já vím, řeknete si, je to tak spočítané s ohledem na rotaci Země a magnetické anomálie, žádné velehory v cestě, měkký dopad do tajgy. Takže je logické, že přistávací dráhy meteoritů jsou zakresleny právě tam. Navíc na Sibiři je nízká hustota obyvatelstva, na jeden dopad meteoritu dva až tři mrtví lovci kožešin, to se ve velké zemi ustojí. Je to v pořádku, všechny meteority dopadnou na Sibiř. Ty menší si místní obyvatelstvo rozebere na součástky dřív, než se o tom dozví ústřední vláda. Ty velké způsobí rozruch, navzdory miliardám komárů tam vědci jedou zkoumat, novináři z letadla fotografují to, jak hezky jsou všechny vzrostlé stromy srovnány patami k výbuchu. Senzibilové bilují senzace a záhadologové vymýšlejí Marťany a tajné zbraně.
Dá se říci, že meteority jsou populačně ohleduplné, protože v době před vznikem lidstva si dopadaly, kam chtěly. Jeden prý vyhloubil kráter v Mexiku a do věčných lovišť poslal všechny dinosaury. Je od meteoritů slušné, že se vyhýbají dopadům na mořskou hladinu, aby nečeřily vodu vlnkami tsunami a nerušily klienty cestovních kanceláří. Zdá se ale, že jedno to nezvládlo a spadlo do Atlantiku právě ve chvíli, kdy na Atlantidě dojídali večeři.
Ovšem stejně jako se dá říci, že za mého mládí byly holky hezčí a tráva zelenější, v časech úplného mládí Země sem dopadaly meteority o hodně mohutnější. Stačí si vzít mapu Čech a kouknout se jak je ta pánvička hezky dokulata olemována horami. To musel být macek!
Kruhovou souměrnost těch hor kol Čech narušuje prakticky jen sopečné České středohoří, které se vymagmatovalo daleko později. Jinak tu všude bylo moře, ze kterého vykukoval jen Říp s kapličkou. A na Brdy tenkrát trampové jezdili lodí.
Klub neblbé nálady.
21.1.2013 * Neříkejte mi, že takové lidi neznáte. Všechno je na výkal. Dobře už bylo. V práci to stojí za starou belu. Děsím se důchodu. Zima je hnusná, protože padá sníh. Léto je hnusné, protože je vedro. Vláda by měla odstoupit. Všechny předchozí vlády měly taky odstoupit. I ta příští vláda by měla odstoupit. Stejně to všechno řídí svobodní zednáři a marťani. Ti lidé chtějí slyšet špatné zprávy. Je to jejich droga. A tak media plní stránky, kmitočty i obrazovky špatnými zprávami. Lidem to pomáhá. Snadněji se tím samonasírají.
Žije se nám daleko líp než dřív, tvrdí to statistiky i osobní zkušenost. Ale samonasírači budou vždycky tvrdit, že je to horší než dřív.
Mám nápad. Pojďme založit Klub neblbé nálady. Kolem nás je spousta dobrých zpráv. Pojďme se o ně navzájem dělit. Dobré zprávy se budou dělením množit.
Ignorujme samonasírače a nepouštějme se s nimi do diskusí. Nevšímejme si nasíracích medií. Já vím, je to těžký: Hrozně mě štve, že musím platit těžký prachy „veřejnoprávní“ televizi. Ale zase skvělá zpráva je, že se na ni vůbec nemusím dívat.
Pojďme to zkusit. Uvidíte, že se budeme cítit mnohem líp.
Volební válka v přímém přenosu.
13.1.2013 * Vypadá to, že v nejbližších čtrnácti dnech nás čeká inferno. Žijeme sice v kapitalismu, ale bude volit buď feudála, nebo komunistu.
První kolo voleb bylo proti tomu procházkou růžovou zahradou; vlastně spíš hrou na úplně novém písečku. Nemuseli jsme poprvé volit kandidáty, které nám předepsaly stranické sekretariáty, ale mohli jsme vybírat ze svobodné nabídky. Media, agentury, sociální sítě a stranické sekretariáty ovšem pracovaly na plné obrátky. A takhle to dopadlo.
Češi jsou i v té nové situaci, stejně jako ve všech předchozích volebních událostech rozděleni. Pravice a levice. Města a venkov. Západ a východ. A jako obvykle fifty fifty. Prozatímní rozdíl půl procenta. Co s tím? Jiné už to v této zemi asi nebude. Naším osudem jsou nestabilní stojedničkové vlády, které vlastně nic moc nemohou. Naším osudem je mediokracie, která té hloupější části národa naservíruje pár jednoduchých polopravd a je vymalováno.
Nikdy se nám nedařilo líp. A nikdy nekvetla nasranost tak silně, jako dnes. Pokusme se z těch příštích čtrnácti dní nezbláznit a pokusme se vybudovat si lepší společnost s moudřejšími lidmi tam na kopečku nad Malou Stranou. Volím Karla.
Moje těžké volby
5.1.2013 * Zastavily mě dvě slečny a ptaly se mě, koho budu volit. Chtěl jsem se na ně obořit, že co je jim do toho, ale jednak byly pěkné a jednak se tvářily, že jsou agentura. To člověka potěší, že existují agentury na zjišťování toho, co si Jupp myslí. Odpověděl jsem, že budu volit Losnu. A v žádném případě Mažňáka. Trochu je to rozhodilo, zřejmě nebyly ústředím včas informovány, že místo Dlouhého a Okamury nastoupili dva noví kandidáti. Ale zapsaly si to.
Když jsem došel domů, položila mi stejnou otázku moje žena. Ta by volbu Losny považovala za otřepaný vtip. Ptala se mne v množném čísle: Koho budeme volit? Tak je to u nás odjakživa: důležité otázky jako volbu prezidenta rozhoduji já, banality jako kdy si koupíme ledničku a kam pojedeme na dovolenou, řeší ona. Nezbylo mi, než se zadumat.
Nerad bych volil někoho, kdo je spojen s nějakou provařenou stranou. Škrtám Dientsbiera, Sobotku, bohužel knížete a Roithovou, protože lidovci mi taky pijou krev. Vylučuji všechny, co šli žebrat o podporu komunistů: znovu Dientsbier, Bobošíková a hlavně Zeman. Je to přeci jen architekt opoziční smlouvy a nepomůže mu ani, že vlastenecky přešel z becherovky na slivovici. Táňu jen přes moji mrtvolu. Podle volební kalkulačky má skoro na všechno opačný názor než já. A dokáže to hystericky prosazovat.
Proti Vladimíru Franzovi nic nemám. Je přece jen o něco barevnější a možná i vzdělanější než ostatní šediví kandidáti. Navíc by dobře vyjednával spolupráci s ostrovany z Nauru, Tahiti nebo Šalamounových ostrovů. Jenže co zbytek světa? Udělá si představu, že Češi jsou pomalovanci. A jakmile vyjedu někam za hranice, budou na mě čučet, jakto, že nevypadám jako kraslice.
Tak nám zbyl Fischer. Bohužel žádnej ranař, ale zato největší shoda s mými názory. Asi mě musel někde u vedlejšího stolu v hospodě poslouchat, a tak se mi chce zavděčit. Některým lidem na něm vadí jedna věc, ale to není dnes slušné říkat nahlas, tak vytáhli kartu červené pracovní knížky z osmdesátých let. Musím říct, že ti, co lezou komunistům do zadku dnes nebo je vytahují k vládnutí, mi vadí stokrát víc.
Takže když není Losna, bude Fischer.
O hubených múzách
27.12.2012 * Léta to všem připadalo samozřejmé. Po přehlídkových molech se procházely postavy (jak praví klasik) hubené až hrůza. Velikost 34, jak jsem byl poučen, i když většina ženské populace je tak spíš 48.
Modelky se procházely, celebrity se nechaly vidět v křesílkách pod molem a módní časopisy hbitě referovaly. Ženy jsou zotročené chudinky, říkal jsem si vždycky, když jsem se dočetl, že barvou této sezóny je růžová a všechno, co je hnědé nebo zelené, se musí okamžitě odnést do charity. Zatímco chlapi oblékali už šest let jedny džíny.
Aby se modelka vešla do nejmenších velikostí, musí pro to něco dělat. Nejlépe vůbec nejíst. Nebo se najíst a hned to vyzvracet. Tak nastává nemoc zvaná anorexie. Jenže pár holek na to umřelo a svět si konečně všimnul.
Nezdá se vám to zvláštní? V módních časopisech samé vychrtlice. Kdežto v časopisech pro pány holky víceméně oplácané, s přednostmi alespoň velikosti čtyři. Kdepak se bere ten rozpor?
Většina renomovaných módních návrhářů jsou prý homosexuálové. Nějaké ženské tvary je nezajímají. Ty úplné hubeňourky připomínají spíš kluky a navíc se na ně nejlíp navrhuje a šije.
Ovšem většina něžnější poloviny populace, zejména v Česku, má blíž než ke Tviggy k Věstonické Venuši. A máme to. Drastické diety. Deprese. Marné hledání v normálních obchodech. Kolik modelek bude muset ještě umřít hlady, aby se to všechno změnilo?
Proč o tom píšu tady? Připadá mi, že hodně posluchačů (a co víc, některých porotců na některých festivalech) preferuje spíš anorektickou hudbu. Všechno, co má trochu plnější hudební tvary striktně odmítnou. No nic, tak si poslechneme na přání posluchačů Pampelišky. Dneska už po třetí.
Zkáza Atlantidy a potopa světa.
8.5.2016 * Člověk je zavalen informacemi. Úplné kraviny nebo lži se střídají s důležitými objevy a fakty a pozoruhodnými názory. Člověk z toho má setrvale hlavu včelín. A náhodou se mi stalo, že se ty různé informace najednou pospojují do logického celku a dávají smysl.
Poslední doba ledová trvala přibližně 250 000 let a skončila asi před deseti tisíci lety. Během jejího trvání se na severní polokouli navršily obrovské ledovce na pevninách i nad mořem. Chtělo to obrovské množství vody, která se vypařila z oceánů a v podobě sněhu je zvyšovala. Dvě stě padesát tisíc let. Hladina oceánů byla tím pádem asi o sto metrů níž, než je dnes.
Hladina mínus sto znamenala, že leckde, kde je dnes moře, byla pevnina. Můžete se podívat na nějakou podrobnou námořní mapu a zjistit, kde je vrstevnice -100 m a kam až tenkrát sahala pevnina. Jisté je, že britské ostrovy byly spojeny s pevninskou Evropou. A že i z Gibraltaru do Afriky se dalo přejít suchou nohou. Což znamenalo, že Středozemní moře bylo vlastně jezero. A že ze Sicílie se dalo chodit suchou nohou do Itálie a z jednoho řeckého ostrova až na čtvrtý.
Před deseti tisíci lety se něco zvrtlo a nastalo velmi rychlé globální oteplení. (No tisíc let sem, tisíc tam.) Prý až o šest stupňů i víc během několika desetiletí. A protože tehdejší lidé nepořádali žádné klimatické konference, oteplovalo se čím dál intenzívněji. Ledy začaly rychle a prudce tát a hladina moře se zvyšovala.
Tehdejší lidstvo to přijalo pozitivně, nemuselo se už tolik halit do kožešin a shánět dříví na oheň. Stoupající hladina oceánů přelila gibraltarskou hrázku a Středozemní moře se pomalu rozlévalo do větší šíře. Přímořské národy jižní Evropy na to musely reagovat přesunem sídel do vyšších poloh.
Pak se ale přiblížil průšvih. Víc na východ se nalézalo Černé jezero mezi Tureckem a Krymem. Zdejší civilizace byly jedny z prvních a spokojeně tady žily a vyvíjely se na březích onoho proi dnešku nevelkého sladkovodního jezera. Jak se ale globální hladina vytrvale zvyšovala, vystoupalo Středozemní moře na dnešní úroveň a zaplavilo i moře Marmanské mezi Dardanelami a Bosporem. Nastala katastrofa. Hřbet bosporské úžiny nevydržel a mořské vody se valily vodopády do černomořské kotliny. (Geologové objevili na dně Černého moře stopy jakýchsi říčních koryt směřujících od Bosporu do černomořské pánve.)
Aktuální povodňové zpravodajství nám o tom poskytl epos Gilgameš a také Bible. Noemova archa kormidlovala tou hrůzou, a když se hladiny moří vyrovnaly a voda sahala až po Oděsu a Sevastopol, mohl konečně Noe přistát a vyklopit svůj živočišný náklad za účelem dalšího množení.
To máme Bibli. Jenže řecký filosof Platón napsal publikaci Krítias. V té se zmiňuje o (od něho) 8000 staré civilizaci Atlantida. Vyspělé zemi na ostrově nebo ostrovech, která jednoho dne zmizela pod mořskou hladinou. Kde přesně se Atlantida nalézala, Platón neuvedl. Uprostřed oceánu, ve Středozemním moři, na černomořské Kolchidě – tam všude ji dnešní atlantologové umísťují a hledají. Vynecháme-li nějakou seismickou katastrofu, těžko si lze představovat, že by ji pomalé a postupné zvyšování mořské hladiny někde v Atlantiku ze dne na den smetlo z povrchu země. Ale vody valící se protrženým Bosporem do černomořské kotliny…
Mohlo to tak být nebo nemuselo. Ale ze všeho, co jsem přečetl, tohle žádného vykladače Bible ani atlantologa – pokud vím – nenapadlo.
O velkých novinách.
25.2.2015 * Komunistické Rudé právo byly velké noviny. Tak velké, že méně vzrostlý člověk se za nimi schoval. A někteří lidé se za nimi hrbili, aby nebylo vidět, co čtou. Ty ostatní noviny – Lidová demokracie, Svobodné slovo, Mladá fronta a Sport – byly menší, měly tak zvaný evropský formát. Ovšem jediné, co na nich bylo evropského, byla právě jen ta velikost papíru.
Rudé právo mělo sovětský formát. Kromě hesla Sovětský svaz náš vzor! to mělo dva důvody. Jednak bylo nejlepší na zapalování v kamnech. Málokdo měl tenkrát výdobytek ústředního topení. Nejlépe se zapalovalo články o tom, jak horníci plní závazky. Když horníci neplnili a přišla zima, nebylo co zapalovat. Druhý důvod, proč bylo Rudé právo tak veliké, byl hygienický. V socialistickém Československu byla jediná fabrika na toaletní papír: slovenský Harmasan, n.p. Výroba toaletního papíru měla časté výkyvy a celkově byla nedostačující. Tehdy se v naší zemi plánovalo úplně všechno. Do posledního napínáčku. Bděla nad tím Státní plánovací komise, což bylo skoro ministerstvo. Soudruzi z SPK měli čísla na všechno a rozhodně si je necucali z malíčku. Podle průzkumů věděli, že většina Čechů si utírá prdel (a většina Slováků riť) Rudým právem. Ale časem, jak se zlepšovaly kulturní návyky, začaly masy toužit po něčem jemnějším. A Harmasan, n.p. nestíhal. Ostatní papírny v republice nemohly toaletní papír produkovat, protože vyráběly papír na Rudé právo.
Nebyly to jenom často vzpomínané banány, čeho byl nedostatek. Maso, nábytek, tvrdé Sparty, součástky na auta. I na ta auta byly nekonečné pořadníky a fronty.
Jedna vzpomínka z osmdesátých let na skandální událost z Národního shromáždění. Jedna odvážná komunistická poslankyně apelovala na vládu, že je v obchodech katastrofální nedostatek dámských kalhotek. Řešilo se to na vládě, na ÚV KSČ i na Státní plánovací komisi. Ta byla nakonec na vině. Příslušný soudruh, co měl na starosti plánování textilu, zjistil, že jeho manželka si mění kalhotky jednou za čtrnáct dní, a podle toho naplánoval výrobu.
Sčítání lidu
24.12.2015 * Sčítání lidu je strašně důležitá a potřebná věc. To si pořád myslíte, že je vás deset milionů, ale pak najednou pocítíte potřebu vědět, jestli to tak je doopravdy. Tak vznikne sčítání lidu a je z toho velký mumraj a pohyb a zmatek, a když se to všechno sečte, zjistíte, že je vás ve skutečnosti deset milionů, osumset dvacet šest a že jste s tou okrouhlou sumičkou už nějaký čas žili v bludu. No co, horší by bylo, kdybyste zjistili, že vás není ani těch deset melounů. Taky se přitom zjistí, kolik máte ledniček a dětí a televizorů a kolik vás užívá 4 plus jedna s bazénem a kolik vegetuje jen tak pod mostem. A jestli jste rozvedení nebo naopak svobodní a tudíž rozvod ani neplánujete.
Jedno takové sčítání lidu bylo hrozně důležité. Je to už, pravda, hrozně dávno, osobně to nepamatuji, ale znám to z vyprávění a z literatury. Na jaře roku mínus jedna začaly úřady občanům rozesílat obsílky, že na konci roku se bude sčítat. Občani brblali na vládu, proč si takovou kravinu vymýšlí zrovna na Vánoce. Tesař Pepa z malé vísky N. byl celý nervózní. Jeho Mařenka čekala rodinu a zrovna na konci roku. Pepa si nebyl tak docela jist, že to dítě je jeho, ale byl to v podstatě svatý člověk, prostě nad tím mávl rukou. Potíž byla v tom, že každý občan se musel sčítat i s rodinou tam, kde byl trvale hlášen. Pepík se odstěhoval na vesnici kvůli kšeftu. Zrovna se tam hodně stavělo a on, drobný podnikatel, stíhal navzdory vysokému daňovému zatížení docela slušně uživit rodinu. Ale trvale hlášen byl ve městě B. A to znamenalo vydat se na cestu zrovna na Vánoce kvůli takové kravině a ještě k tomu s těhulí.
Co vám mám povídat: vlaky přeplněné, na silnicích zácpy, meteorologové vyhrožovali náledím. No, nějak se tam dokodrcali. To nejhorší je ale čekalo. Zkuste ve městě B. sehnat místo v hotelu zrovna o Vánocích. Všude samí turisté a pro našince ani vlídný pohled. Pepa sběhal všechno a nakonec vzal zavděk ubytováním v areálu dostihového závodiště. Apartmá to nebylo, spíš opuštěná stáj. Ale aspoň to bylo laciný.
Uprostřed noci to na Marušku přišlo. Pepa si zapomněl dobíječku k mobilu a ani vlastně neznal číslo do místní porodnice, a tak se stalo, že mu žena porodila zdravého kluka, čtyři kila šedesát, přímo ve stáji. Když se vzpamatoval z prvního šoku, jen vyjekl Ježiškote, ten je krásnej, a mladý pán měl jméno.
Dopoledne došli oba čerství rodiče na úřad, aby se nasčítali, a iniciativně přihlásili i nového občánka, což byla, jak se později ukázalo, herodesální chyba.
Tahle noční událost ve stáji města B. měla tak dalekosáhlý politický, kulturní i ideologický dopad, že si už později žádná vláda nedovolila vyhlásit sčítání lidu právě o Vánocích.
Servít je vůl!
14.4.2015 * Starší muži to mají před očima. Starší ženy si to pamatují z debat jejich protějšků v hospodě. Mladší generaci je třeba vysvětlit.
Bylo to snad na všech pánských záchodech Čech, Moravy, Slezska a Slovenska. Napsáno měkkou tužkou nebo vyryto do malby třeba klíčem.
Za minulé éry vypadaly tuzemské záchodky úplně jinak než dnes. Typickou součástí byl vyasfaltovaný žlábek podle stěny. Žlábek, který většinou neodtékal, protože ve stojící moči se rozpouštěly vajgly klientů. Na čichovou demonstraci není Facebook ještě vybaven, ale doufám, že jednou bude. Asfalt obvykle pokračoval až do úrovně prsou stojícího muže, výše už bylo vymalováno. Je jasné, že podobné prostředí lákalo k lidové tvořivosti. (Odborně zvané latrinálie.) Před příchodem regulérního porna do tuzemí tady už byl hojně zastoupen kosočtverec. Česká specialita.
Vojsko v základní službě, pokud dostalo vycházku nebo přelezlo přes plot, tu zapisovalo počet dnů, po které se ještě před dotyčným vojínem musí třást američtí imperialisté. Zoufalství vyzařovalo ze zápisů čerstvě ostříhaných mladých mužů, kteří si ještě poslední minuty v civilním úboru stihli dát jedno dvě piva: „Liberec za 730“. Sedm set třicet je dvakrát 365. Přestupný den v jednom z těch dvou let chudáci raději ani nepočítali.
Ale nad vším tím dominoval na všech záchodcích nápis „Servít je vůl!“ Servít byl profesor na stavební fakultě ČVUT v Praze, v 60. letech a proslulý přísností při zkoušení. Nápis si osvojili i nestavební vysokoškoláci po celé republice a vzápětí celá veřejnost. Kromě záchodů se heslo skvělo i na dalších objektech. Dokonce v zahraničí. Prý bylo v newyorském metru nebo na zábradlí nejvyššího patra Eiffelovy věže.
Doba se změnila. Asfaltové žlábky v restauraci už byste dnes těžko hledali. Ale napsat o někom, že je vůl, se hodí i dnes. No co. Záchodové stěny nemáme. Nahradil je internet.
Byl Gaius Julius debil nebo nebyl?
12.3.2015 * No netvrdím, že ho brutálně zavraždili jenom kvůli tomu. Důvodů bylo jistě víc. Ale to, že si Caesar objednal Juliánský kalendář od firmy, která ho takhle zpastila…
Jistě se divíte, proč má únor je osmadvacet dní a sem tam někdy zas dvacet devět. Tak ten devětadvacátý vznikl proto, aby někteří lidé (ti, co se ten den narodí) byli čtyřikrát mladší než my ostatní. Je to kompenzace za to, že slaví narozeniny jen jednou za občas. Ale proč dvacet osm?
Představte si, že rok tenkrát začínal prvního března. Římané byli válečníci a březen nazvali Martův měsíc, protože asi čekali, že přiletí Marťani. A jak tak blbě spočítali měsíce v celém roce, na únor zbylo jen osmadvacet dní. Ty ostatní měsíce byly taky zpackaný, 30, 31 a ani nešly po řadě.
Nikdo to za těch dva tisíce let nenapravil. Ani papež Řehoř, kterej už se nemohl dívat, jak ty měsíce a dny někam ujížděly, i když Pánbůh točil planetami pořád stejně. Tak vznikl kalendář Gregoriánský, pořád s těmi nesmyslnými měsíci.
A přitom je to tak jednoduché! Koukněte se: rok by měl 13 měsíců po 28 dnech. Všechny měsíce by začínaly pondělkem a všechny by měly čtyři týdny. Dohromady by to bylo 364 dní a nakonec by se přidal jeden nečíslovaný Silvestr. V přestupném roce by byly Silvestry dva, snad by to naše játra unesla.
No nebylo by to dokonalé? Zaveďme ten nový kalendář hned jak to půjde, tedy až bude prvního ledna v pondělí. A to nastane v roce 2018.
Nikam se rozhodně necpu, ale klidně by se ten nový kalendář mohl nazývat Juppiánský.
Staré pověsti české – poznámky, otázky a upřesnění.
STARÉ POVĚSTI ČESKÉ 1: Kazí teta Libuši?
STARÉ POVĚSTI ČESKÉ 2: Součástí přemyslovského klanu byl i Neklan.
STARÉ POVĚSTI ČESKÉ 3: Co je ňákej Taxis proti Šemíkovi?
STARÉ POVĚSTI ČESKÉ 4: Dívčí válka? Harašení zbraněmi proti sexuálnímu harašení.
STARÉ POVĚSTI ČESKÉ 5: Teprve po Krokovi nastal pokrok.
STARÉ POVĚSTI ČESKÉ 6: Vyškrábali se na Říp, který vypadal jako ňadro. Proto ty řeči o hojnosti mléka. Ale kde vzali to strdí, ví jen Perun.
STARÉ POVĚSTI ČESKÉ 7: (Přeloženo z Jiráska) Přemysl umístil Otýlii do cely předběžného zadržení.
STARÉ POVĚSTI ČESKÉ 8: Šemík je prý pochován v Neumětelích. Jak ho tam dopravili, když umřel hrůzou, hned jak přeskočil vyšehradské hradby?
STARÉ POVĚSTI ČESKÉ 9: Prase na hrad! Donesl ho tam Bivoj a dostal za to ruku Kazi. Takže zpátky z hradu už šel nalehko.
O Sudetech
Nic nezamíchalo národnostními kartami v Čechách a na Moravě tak, jako dvacáté století. Henleinovci byli zrůdy, ale když zmizeli za hranicemi této země, přišli tam Češi a staly se zrůdy z nich. Jako dítě jsem to tenkrát viděl na vlastní oči.
Největším příspěvkem k bastardizaci české mentality byly prázdné Sudety v pětačtyřicátém roce. Lidé, kteří tam přišli, přestali získávat svůj majetek prací; všechno co potřebovali a chtěli, si nabrali a nakradli v okolních domech. Co nepotřebovali, to zničili. Stejně vychovali svoje děti. Především proto je v těch končinách nejvyšší nezaměstnanost, nejvyšší zločinnost, nejvíce vyplacených dávek a nejvíc voličů komunistů.
Rubriky: Historie
Únor
Proč je únor nejkratší měsíc? Myslíte, že se už blíží konec zimy, tak je únor krátký, aby to bylo rychle pryč? Ale kdeže.
Únor (február, February, Der Februar, Febrero, Febbraio, февраль a polsky luty) byl poslední měsíc juliánského kalendáře. Tenhle kalendář zavedl Gaius Julius Caesar, imperátor, vojevůdce a obletovatel Kleopatry. Nejvíc proslul tím, že byl brutálně zavražděn.
Caesar a jeho vrstevníci žili v čase před naším letopočtem. Muselo to být pro ně hodně těžké, když roky počítali v záporných číslech. Tak Caesar zavedl kalendář v roce -46 a na to v roce -44 umřel. Z toho bych se asi taky picnul.
Římané žili válkou, a tak není divu, že první měsíc v roce pojmenovali po bohu války Martovi. Tedy březen. Blížilo se totiž jaro a byl čas se chystat na válečné výpravy. Tím pádem na únor zbylo v kalendáři poslední místo. Měsíce měly střídavě 30 a 31 dní – od toho nám vznikly klouby na hřbetech rukou – jen na únor už tolik nezbylo. Tak se mu aspoň na konec přidal ten přestupný den, a lidé, co se ten den narodí, stárnou čtyřikrát pomaleji než my obyčejní smrtelníci.
Takhle to šlo až do narození Ježíše Krista a datumy se začaly počítat normálně v kladných číslech. Myslím, že i ti caesarovci museli něco tušit, když jim ty záporné roky rychle ubíhaly k nule.
Dá se říct, že Gaiovi Juliovi se hodně věcí zdařilo, ale ten kalendář se mu hrubě nepovedl. Sladit solární a lunární cyklus, tedy čas oběhu Země kolem Slunce a oběhu Měsíce kolem Země, byl pořádný oříšek a pak si ještě Židi prosadili šábes, protože Bůh šest dní makal na stvoření světa a sedmý den odpočíval. Tak vznikl sedmidenní týden.
Moc nepomohlo, když se na to papež Řehoř už nemohl dívat a zavedl opravený Gregoriánský kalendář. Ten juliánský jsme přenechali pravoslavným křesťanům na východě, kdežto my levoslavní křesťané ze západu jsme si vzali ten nový. Vám, co jste se učili dějepis už dávno, to teď docvaklo: Velká říjnová socialistická revoluce byla v listopadu.
Navrhuji úplně jiný a přehledný kalendář. Lunární měsíc má zhruba 28 dní. To jsou čtyři týdny. Třináct takových měsíců je 364 dní. Jeden nečíslovaný den na konci roku zbyde. No neříkejte mi, že na Silvestra někdo pracuje!
Paráda. Budete vědět, že prvního ledna je vždycky pondělí. A že narozeniny máte po celý život ve středu. Bude se lépe plánovat, ušetří se za tisk diářů a polovina lidstva zahodí menstruační kalendáříčky, protože bude vědět, že to přijde každý měsíc třináctého. Aby se to nezmotalo, tak nebudou přestupné dny, ale jednou za 28 let přestupný týden, aby Nový rok byl zase v pondělí.
Jak se vám líbí můj kalendář?
Chvála pamětnictví
9.1.2013 * Nedá se nic dělat, jsem pamětník. Pamětníka sice častěji bolí kotník než nepamětníka, ale zase už ví, že vše plyne, všechno se opakuje a všechno je jinak. A že jsou důležitější věci než prachy.
Jako pamětník jsem zažil, když nastala televize. Vysílalo se asi tři hodiny denně v černé a bílé, televizorní bedna byla velká jako dvě stodoly, kdežto monitor byl jen o něco větší než obrazovka chytrého Samsungu. Na týví se chodilo k sousedům a všichni si nosili přezůvky.
Za první výplatu jsem si koupil kufříkový psací stroj, neb jsem se chystal být spisovatelem. Mám ho někde na půdě dodnes.
Za druhou výplatu jsem si koupil páskový bateriový magnetofon Uran. Byl to jistý pokrok, protože nevážil 25 kg jako tehdejší výkřik magnetofonové techniky Sonet duo.
Gramofony ale stále vítězily a zlepšovaly se. Ještě mám ve skříni asi šest běžných metrů vinylu, jsou tam historické skvosty, ale nemám gramofon. Snad jednou v důchodu, jestli se ho dožiju…
Ze západní ciziny jsem si přivezl svou první kalkulačku na čtyři tužkové baterie. Cizí kalkulačky se potom rychle zmenšovaly, ale náš socialistický průmysl až do Listopadu chrlil mechanické kalkulačky na kličku.
Vzpomene si ještě někdo v době, kdy pomalu mizí cédéčka, na magnetofonové kazety? Odešly do muzeí a za nimi i videokazety.
Můj první počítač ještě za totáče se jmenoval Atari a daly se na něm hrát hry. Nikdy jsem se nenaučil programovat v jazyce Basic. Dneska už bych to asi zvládl, ale bylo by mi to k ničemu.
Můj první opravdový počítač měl harddisk 20 mega. To bylo panečku!
Co asi bude za dalších dvacet let? Budeme se usmívat nad dnešními telefony, které jsme považovali za chytré a nad foťáky nabušenými megapixely? A nad těmi primitivními sociálními sítěmi z dob, kdy bylo nutné bušit do klávesnice?
Staneme se periferiemi počítačů mnohem chytřejších než my sami. Trvale připojenými za bděla i ve spánku. Jednou za maďarský rok se odpojíme a vyrazíme na vandr do lesa. A zmodernizované džípíesky budou celému světu sdělovat, u kterého stromu se právě nacházíme.
Kocourkov pod Řípem 6
17.4.2016 * Současná vláda je velmi úspěšná ve vymýšlení kravin. Bylo by dobře, kdyby na konci roku na internetu někdo vyhodnotil, které ministerstvo vymyslelo těch hovadin nejvíc. Nechci nikoho ovlivňovat, ale mám pocit, že zatím spolehlivě vede ministryně Marksová. O tom jindy.
Dnes se věnujme Ministerstvu životního prostředí. Blíží se léto a vodácká sezóna. Zmíněné ministerstvo vydalo vyhlášku. Chcete-li na kanoi, kajaku, pramici či na nafouklém člunu sjet nějaký jez, musíte mít k tomu povolení od správce toho jezu. Nemáte-li od správce jezu povolení ke splutí a splujete-li, hrozí vám pokuta 200 000 Kč. Je jaro a tedy nejvyšší čas zjišťovat, kdo je správcem kterého jezu na vaší pouti. Nejlepší bude asi poslat žádost o informaci přímo na Ministerstvo životního prostředí. To by vám mělo poslat seznam i s adresami. Načež pošlete každému správci žádost o povolení provedení splutí. Jedna Lužnice = třicet správců (zkušený vodák mě opraví). A když máte třicet povolení pro všechny splutelné jezy, můžete vyrazit. Vrazíte spoustu peněz do známek, ale za tu radost z vody to stojí.
Odhadněme, že jen Lužnici sjede za sezónu padesát tisíc lodí. Všichni spořádaně zažádají o povolení. Každý správce jezu vydá a rozešle padesát tisíc povolení. A příští sezónu už budeme bez správců jezu. Ale kdyby náhodou nikdo o povolení nepožádal, stát vydělá jen na Lužnici 50 000 krát 200 000 Kč.
P.S. Než jsem to stihl dopsat a zavěsit, došlo ke stažení této nesmyslné ministerské vyhlášky.
Podobně byla už odvolána nesmyslná pravidla o jízdě na kruhových objezdech.
Ale pozor: na úsecích označených modrou značkou s vločkou musíte jezdit na zimních gumách PO CELÝ ROK.
Stálo by za to vyhlásit anketu o největší nesmysl našich ministrů. U mě zatím vede Marksová před Ťokem.
Kocourkov pod Řípem 5
28.3.2016
- Zákon o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích ve znění 239/2013 Sb. stanoví, že cyklisté nesmějí před jízdou a během ní požít jakékoliv množství alkoholických nápojů (nulová tolerance).
- Jihomoravský kraj a turistické agentury budují z peněz EU cyklostezky po moravských vinohradech. Od sklípku ke sklípku. Úseky těchto cyklostezek probíhají také po silnicích druhé a třetí třídy.Je správné dbát na bezpečnost provozu chodců, cyklistů i automobilistů. Zároveň je správné podporovat turistický ruch a pohyb obyvatel na zdravém vzduchu. Taky je správné podporovat české vinaře, trpící v těžké konkurenci zahraničních producentů.
Jenže…
Viděli jste někdy policisty dávat dýchat cyklistům? Nedoporučí jim náhodou někdo z krajských a jiných politiků, aby se dívali jinam?Má smysl zákon, o kterém se už dopředu ví, že se nebude dodržovat? Neměl by se náhodou změnit? Poslední změna proběhla k 1. lednu 2016. A už teď se ví, že je tam spousta hovadin.
Mimochodem: Víte, že 1. ledna 2016 začalo platit 221 (!) nových nebo změněných zákonů? Kdybyste nevěděli, v které zemi žijete, vraťte se na titulek článku.
Kocourkov pod Řípem 4
21.3.2016 * Nejkrásnější evropské parkoviště.
Jeden ze slavných zákonů profesora Parkinsona tvrdí, že počet úředníků roste v zemi geometrickou řadou bez ohledu na politický systém a zabarvení vlády. Za posledních pětadvacet let je to snad ještě zřetelnější, než tomu bylo za bolševika. Sami jste určitě svědky toho, jak se otevírají další a větší budovy pro státní správu a pro správu krajů a měst.
Snad nejzřetelnější příklad máme přímo před sebou. Malá Strana je nádherný historický prostor a měl by tepat turismem, službami, kulturou a událostmi. Místo toho tu máme parlament, který Menší město pražské postupně pohlcuje. Nejdřív poslanci pohrdli tou zvláštní budovou vedle Národního muzea a hrnuli se na druhý břeh. Tam zabrali palác ve Sněmovní pro Poslaneckou sněmovnu a potom Valdštejnský palác pro Senát.
Což samozřejmě nestačilo. Pro kanceláře, jednačky, místa pro tiskové konference, restaurace, bary a další služby padly celé dva bloky historických budov až k Malostranskému náměstí. To mají poslanci v přilehlých ulicích ještě ubytovny. Pod blokem domů rozlehlé podzemní garáže. A požírání historického města probíhá a bude probíhat dál.
Na návrh architektů, urbanistů i obyvatel se objevila myšlenka vyhnat auta z Malostranského náměstí a tím celou čtvrť zklidnit. Předložené nákresy vypadají bohovsky.
Ale páni poslanci, kteří mají kromě svého parkování ještě blokovaných třicet stání na náměstí, se vzbouřili. Že ta místa nedají, že přece nebudou jezdit do práce tramvají. Argumenty jaké pro zachování jejich parkoviště zaznívají z jejich úst, svědčí o tom, co je to za lidi, kteří nás zastupují. A ještě zajímavější je, že se za dobu diskusí neozval ANI JEDEN poslanec nebo senátor, který by řekl: Klidně to náměstí zkrásněte, my dojedeme tramvají, metrem, taxíkem nebo pěšky.
Kocourkov pod Řípem 3
7.3.2016 * Prý nám zdraží elektřinu. Oni teda tvrdí, že to nebude zdražení, ale to nám tvrdili bolševici i postbolševici vždycky.
Pamatujete na vodu? Na každém rohu a v každých novinách byly výzvy „Šetřte vodou!“ „Nekape vám kohoutek?“ Kohoutek kapal, ale nikdo ho nespravil. Nebyli instalatéři. Vlastně byli, ale zaměstnaní v socialistickém komunálu. Což znamenalo, že v devět dopoledne už jste je našli v hospodě. Pak zazvonil klíček, z instalatérů se stali podnikatelé a předháněli se v tom, aby vám kohoutek nekapal. Spotřeba klesla. A vodárnám klesly tržby. Tak vodu zdražily a hlavně jste začali nejvíc platit za to, že vám přivedly trubky do baráku.
Posléze začala klesat spotřeba elektřiny. Tlačil na to stát, ministři, ekoaktivisté i Evropská unie. Zahraniční spotřebiče měly mnohem nižší příkon, lidé víc zhasínali a měnili topidla za něco úspornějšího. A taky ceny elektřiny ve světě šly dolů. Zisk ČEZu i rozvodných firem začal postupně skomírat, čímž začal vydatně skomírat také zisk státu. Tak se vymyslela daň z jističe. Už nebude záležet na tom, kolik spotřebujete elektřiny, ale podle velikosti jističe, kolik byste spotřebovávat mohli. Rozloučíte se tedy s topidly, cirkulárkou, míchačkou a dalšími stroji, které s malým jističem nerozběhnete. Váš jistič bude asi takhle maličký a vy ušetříte. Nebo se nerozloučíte a budete platit jako mourovatí.
Je třeba posílit přenosovou síť. Ano, elektřina si teče sem a tam, jak chce. Někdy je na severu Německa bezvětří, jindy do vrtulí fouká uragán. Někdy pere slunce do solárů, jindy je podmrakem a někdy dokonce tma. Tak plaťte víc za jistič.
Nejspíš klesne spotřeba, vládě ubude na daních a bude třeba vymyslet nějaký další poplatek. Třeba z lustru.
Volte strany vládní koalice!
P.S. Dobrá zpráva: Šéfka Elektrického regulačního úřadu Alena Vitásková tuhle pitomost (zatím) zrušila. I proto se jí naši milí oligarchové postarali o feliniovských osm a půl roku natvrdo. Její nástupce už jim jistě půjde na ruku.
Kocourkov pod Řípem 2.
28.2.2016 * Ministr životního prostředí Richard Brabec (ano ten z ANO) má na nás novinku. Už prý nebudeme platit za popelnici, tedy za její převrácení do kukavozu, ale za to, kolik bude náš odpad vážit. Jak si to představuje, to asi sám zatím neví. Asi bude na stupátku váha, čtečka přečte čárkový kód vaší popelnice a pak se to teprve převrhne. Jenže co když nemocná čtečka nepřečte? To vám odpad nevyvezou. Stejně jako sousedům a celé čtvrti. To by tak hrálo, aby se někdo obohacoval zadarmovým odvozem na úkor státu.
Všichni už teď třídíme jako diví z lásky k přírodě. Od teď budeme třídit z lásky k státu, aby na ten směsný odpad zbylo co nejméně. Šetřiví důchodci si poradí i s tím. Hodí prostě něco z odpadu do sousedovic popelnice. A hajzlíci, co nemají souseda rádi, mu tam budou dávat cihly. Aby měl občan odpadu co nejméně, něco se dá nastrkat taky do těch barevných kontejnerů, něco odnést do lesa.
Naše sídliště sousedí s vilovou čtvrtí. Čas od času vidím někoho z vilky, jak nese svůj odpad k nám. Jakmile se ten systém pobrabčí a půjde o peníze, čekám, že si na něj nějaký slušňák ze sídliště počká s basebalovou pálkou.
Stát jen za letošní rok přijme 13 500 nových úředníků. Jo čtete správně. Úředníci musí vykazovat činnost, tak vymýšlejí podobné brabcoviny. My je jenom platíme z daní.
Kocourkov pod Řípem 1.
21.2.2016 * Vzpomenete si, kolikrát jste za poslední dobu vyplňovali nebo nahlašovali svoje osobní údaje? Jméno, příjmení (hůlkovým písmem), jméno za svobodna, datum a místo narození, bydliště, email, telefon, zdravotní pojišťovnu, číslo občanky, číslo pasu, číslo řidičáku, číslo bot, rodné číslo, vzdělání, hrubý měsíční příjem…
V drtivé většině tohle všechno po vás chce stát. Většinu z toho asi vůbec nepotřebuje, ale potřebuje sběrem dat uživit úředníky a dát vám najevo, že vám vládne a že o vás úplně všechno ví. Mělo by stačit, aby úředník naklepal vaše rodné číslo a vyjely by mu o vás všechny údaje ze všech státních databází. Z nichž všechny potřebné by se přímo v počítači vchroustaly do formuláře, který teď pracně vyplňujete tužkou, co nepíše. Vlastně ne, žádný formulář by nebyl potřeba. Počítač by rovnou prověřil, jestli máte nárok nebo ne. Povoluje se – Zamítá se. Tečka.
Bylo by to krásné. (Ještě krásnější by bylo, kdybyste po státu nemuseli chtít vůbec nic.)
Jenže tomu brání jedna důležitá věc: Úřad pro ochranu osobních dat. Instituce s velkým množstvím úředníků, kanceláří, kopírek, telefonů a služebních aut hlídá to, aby nikdo nezákonně nepoužíval vaše osobní údaje. Tedy aby je nepoužíval, pokud vy mu je osobně nesvěříte. Vezmete-li to ovšem z opačné strany, pokud mu je osobně nesvěříte, nedostanete, co po státu chcete.
Tak nevím. Dělá z nás stát debily nebo je debilem stát?
Jedete na Portu?
2.6.2016
Folková růže Jindřichův Hradec
26.5.2016
Hudební předvíkend
28.4.2016
Po pětačtyřiceti letech se pokouší o obnovu legendární česká folková kapela Perpetual Vagaboonds. Držíme pěsti. * Skupina Přelet MS Dává 17. května koncert se spoustou hostů v plzeňském HiFiklubu. * Ostravské duo Sova – Slamák se kromě Folkové růže účastní na jihu Čech i přehlídky Houpací kůň. * Žamboši se 20. května objeví v Malostranské besedě a o den později společně s duem Hořký kafe v Sázavě. * Skupina Bonsai č. 3 si „vystartovala“ album, které pokřtí na Folkové růži. * O víkendu 22.-24. 4. proběhlo několik oblastních kol Porty. V Brně nejvíc zaujala skupina The Honzíci. * Obnovila se skupina Forehand pod vedením Míši Leichta. Vychutnat si ji můžete 15. července na zámku v Jindřichově Hradci. * Matěj Ptaszek chystá knihu ze svého jihoamerického pobytu. Vydá Galén. * Liberecká kapela Větrno po létech ožila a dokonce si zasoutěžila na severočeském kole Porty. * Martina Trchová a Trio zve na křest 17. května do Malostranské Besedy. A na další křest 14. července na Folkové růži. * jupp@jupp.cz
Festival Folková růže, 23. ročník 14.-16.7.2016
15.4.2016
Vystoupí: 
SPIRITUÁL KVINTET * IVAN HLAS TRIO * ŽAMBOŠI * EPY DE MYE * MARTINA TRCHOVÁ TRIO * DEVÍTKA * BEZEFŠEHO * MÍŠA LEICHT & FOREHAND * JIŘÍ SMRŽ A KAPELA * PETR LINHART * NAČAS * HOŘKÝ KAFE * SOVA – SLAMÁK * JEN TAK TAK * ZHASNI * SEKVOJ * BLUE GATE * TAMARAL * BONSAI č 3 * ŠVÉDOVA TROJKA * RENDEZ-FOU * ISARA * HLUBOKÉ NEDOROZUMĚNÍ * HONZA ŽAMBOCH * MONTY * SLÁVEK KLECANDR * SPOLEKTIV * PETR SEDLÁČEK * MIREK OŠANEC * a další
Akordy
5.2.2016
Za čtyřicet let zkušeností s muzikanty i publikem jsem zjistil, že u trampských a folkových písní je ideální počet akordů tři. Skladby jsou to líbezné a oblíbené. Publikum ví, co teď přijde, ale klidně muzikantům promine, když místo A7 se znovu vrátí G. Koncert plyne v naprosté pohodě, a pokud někdo nezapomene text, večer se doklimbá až k přídavkům. Malinko jiná situace je v bluegrassu, kde pod dramatickými eskapádami banjových sól nikdo stejně nepozná, jaký akord se hraje.
Hodně dobří muzikanti znají i čtvrtý akord a dovedou ho nasadit v nejsprávnější chvíli. Publikum je ohromeno a přestává dutat.
Když zahraje kapela, co umí opět akordů, hlediště z té složitosti znejistí. Ale kritici a publicisté hýkají blahem.
Při šestém akordu jsou vyplesklí už i odborníci a hovoří o hudbě pro náročné posluchače. Prostě alternativa. Tento žánr pozná i laik podle toho, když se většina lidí zvedne z amfiteátru a jde na klobásu.
Potřebujete anděla?
8.1.2016
Nemyslím nějakého „můjstrážníčka“, takového kdybyste sháněli, obraťte se na ministra vnitra. Myslím situaci, kdy máte doma skříň, na skříni nic, ale kdyby se utřel prach, hodila by se tam nějaká pěkná soška. Takový Anděl. Je krásně rozpažen (vlastně rozkřídlen), těžiště má poměrně nízko a hraje na šalmaj. Nevím, jestli je šalmaj folkový nástroj, ale když už, tak co jiného. Správně by se to mělo psát šalmaj, ale to by zase žádný folkáč nezahrál.
Stačí, že jste v roce 2015 vydali nějaké hudební album a dali mi o tom vědět. Což se týká hlavně odvážných kapel, co si vydávají desky samy, a taky vydavatelstvíček, které jsou menší než malé. Prostě jsme se někde mohli minout, vaše těžce vydělané prachy by spadly do kompostu a zasloužená sláva vás mine. Co je to 2015 ví každý, i ten co hraje na banjo. A album je to oficiální kulaté stříbrné, žádné demáče nebo to, co si stáhli vaši kamarádi z vašeho nejhoršího koncertu.
Andělé se budou volit už za chvíli. Protože jsem předseda (nebo co vlastně jsem) komise, co uděluje žánrového Anděla v kategorii folk a country, musím se starat.
Takže milé kapely a písničkáři, pokud jste V ROCE 2015 vydali nějaké album, napište mi to! A pošlete vzorek.
Adresa: Michal Jupp Konečný, jupp@folkcountry.cz.
P.S. U slivovice není rok vzniku 2015 podmínkou.
Vašek Feštr
14.12.2015
Proč jenom ti nejlepší odcházejí jako první? Odešel člověk velký nejen postavou. Mimořádný organizátor, znalec folku, nápadů plné hrsti. Bezva parťák a spolehlivý partner. Dramaturg, novinář, dělník polozakázaných koncertů tenkrát a tahoun všeho kulturního na Turnovsku později. Tvůrce v úspěšném tandemu s jeho ženou Danou.
Vašek Feštr zemřel v sobotu 12. prosince 2015. Měli jsme ho rádi a budeme ho mít rádi.
Jak je na tom folk?
27.4.2015
V různých diskusích hospodských i internetových se objevují názory, že folk zkomírá. Proti tomu se oprávněně ohrazuje heslo Folk žije! (ovšem s nesrozumitelným dodatkem Já jsem folk).
Prožil jsem s touhle hudbou víc než čtyřicet let, což neuvádím jako zásluhu, ale jako právo do tohoto sporu mluvit. Každá věc se vyvíjí, roste, kulminuje a potom klesá, možná se vrací a prožívá další vlny. Pamatuji začátky, opatrné kopírování vzorů ze zámoří, hledání vlastních cest a hru o přežití s tehdejšími normalizátory. Potom vyzrávání, růst zájmu publika a „lochotínská“ éra Porty. Vrchol? Snad ještě ne. Nové festivaly, svobodné hledání, možnost vydávat desky a tu a tam se prosazovat v rádiích.
Rok 1989, jak možná někteří dodnes tvrdí a jak se nám možná tehdy zdálo, zřejmě nebyl jediným vrcholem folkového žití. Kvantitativně – zájem publika se rozlil z Porty a několika dalších festivalů na desítky ba stovky lokálních akcí. Takže lidí v hledištích celkově neubylo, spíš naopak. Kvalitativně – nové kapely umělecky rostly, získávaly zahraniční i studiové zkušenosti, byly prostě lepší.
Problém nastal v tom, že diváci i v novém století stále prahli po kapelách, které vyrostly v osmdesátkách. A většina pořadatelů ve snaze vyhovět diváckému vkusu zakonzervovala svou dramaturgii. Neuvědomili si v té chvíli, že jim tím publikum stárne.
Mladé kapely se rodily a rostly, ale byl o ně chabý zájem. Bylo nás málo dramaturgů, co se snažili vedle hvězd systematicky prosazovat nadějné nováčky a čerstvá jména, i když jsme tím jako pořadatelé možná tratili. Třeba jsme to dělali blbě a třeba to ani konzervativní publikum nechtělo.
Tak se ale hudební zájem mladších diváckých ročníků postupně přesunoval k jiné hudbě, která je dokázala víc oslovit.
Folk (a jeho komunita) rozhodně nezaniká, ale ani se moc nerozvíjí. Zestárl.
Když jsem nedávno sledoval program hojně navštíveného festivalu, bylo mi poněkud smutno. Nejmladší zúčastněná kapela vznikla před třiceti lety, většině ovšem bylo už o křížek víc. Třeba to vůbec není vizitka folku a vím o tom, že někde v klubech hrají mladé a zajímavé kapely. Jenže když se podíváte na hlavní tituly letních festivalů, je to pár jmen jako přes kopírák. Jak dlouho vydrží zájem lidí o festivaly, pokud tam budou stále stejné skupiny a budou hrát stále stejných šest až sedm skladeb?
Andělské úvahy
9.4.2015
Kritika v mediích i na internetu se snesla na rozdávací koncert žánrových Andělů za rok 2014. Zejména co se týče programu večera, vložených severomoravských kapel i organizace celé akce. Stranou většiny úvah ale zůstaly otázky jak a zda Andělé vůbec a jak a zda v tomto konceptu s žánrovými cenami.
Jako lídr folk a country porot jsem byl do děje vtažen už na samém počátku. Tuším v roce 1991 a to se to ještě jmenovalo velkohubě Gramy. Tenkrát bylo žánrových cen jen několik. Postupně jich přibývalo až na dnešních devět. Přitom některé přetékají svým obsahem i šířkou záběru, jiné mají obsazení velmi štíhlé. Další se těžko odlišují, například etno s folkem. A konečně některé – speciálně alternativa – nejsou žánrem hudebním a i náboj protestu už většinou vyprchal.
Především ale zařazení žánrových cen pod křídla „velkých“ popmuzikálních cen je stříháním křidélek všemu, co se vymyká centrálnímu hudebnímu byznysu. Podívejte se, jak se o vás „okrajové“ staráme, i andílka dostanete. Ale media a gramobyznys patří nám, tam moc nelezte a hrajte si v klubech.
A ještě je tu záležitost nevyhraněnosti hodnotitelů. Máme ocenit spíš to nejkvalitnější nebo radši progres, který to posouvá někam dál i s rizikem slepých cest?
Hudební žánrová veřejnost je rozpolcená, část říká: pojďme od toho, druhá část je ráda, že máme aspoň něco. Osobně nejsem přítelem nějakých soutěží, v nich se sejde pět publicistů a fungují jako „my kluci, co spolu mluvíme“. A táhnou do boje proti viditelnému nebo virtuálnímu nepříteli. Střechová odborná soutěž, která je opozicí proti Českému zlatému slavíku, je určitě užitečná.
Je jen otázka, zda by se „menšinové“ žánry jako celek neměly osamostatnit a vytvářet Andělům nikoliv podvěsek nýbrž protiváhu. Při zachování vzájemně korektních přístupů.
Namítnete, zda by to veřejnost zajímalo. Myslím, že mnohem víc než teď, kdy normální konzument hudby ví nanejvýš to, že existují i nějaké „žánry“. A určitě na rozdíl od nynějška by se našli i diváci. Ovšem znamenalo by to nejen předání cen, ale celoroční aktivitu v mediích, v klubech, na festivalech. A soustavnou podporu veřejnoprávní televize. Od toho ji máme, ne?
Práce, no. A finance.
Posloužím vlastní zkušeností. V dobách, kdy folk ještě nežil, jsme s časopisem FOLK & COUNTRY pořádali anketu v příslušných žánrech. Závěrečným předávacím koncertem jsme v devadesátých letech několikrát po sobě naplnili holešovickou sportovní halu.
Najděte na mapě: Luže.
16.3.2015
Vždycky potěší, když se brodíte bahnem negace, lhostejnosti a blbé nálady, a pak narazíte na šílence, co se snaží dělat něco pro lidi.
Východočeský městys Luže, okres Chrudim. Celému kraji dominuje poutní chrám panny Marie na Chlomku, nedaleký hrad Košumberk má nejen středověkou ale i folkovou historii. Zachovalý židovský hřbitov. A představte si obec, co má asi 1300 duší a přitom vlastní rozhlasovou stanici. Zajeďte se tam v létě mrknout. I okolní krajina je nádherná.
Je tady muzeum. No řekněme spíš zárodek muzea. Je to dílo soukromníka, žádné dotace z evropských fondů, jen množství lidské práce. Budova je pro muzeum jako stvořená. Jen tak trochu zchátralá. Ten barák i vlastní expozice potřebují pomoc. A tak tvůrci muzea na internetu prodávají čas. Koupíte si vteřinu a přispějete muzeu třiceti korunami. Když na to máte, můžete si koupit i půlhodinku.
Prozradím, že zatím je v muzeu expozice starodávných losů z loterií a taky všechno, co má nějakou souvislost s mlékem a mlékárenstvím.
Tady se dozvíte víc: http://www.onedayforsale.com/cs/
Kamarád Kobra
23.2.2015
V neděli 22. února ve věku 71 let zemřel po nemoci humorista, novinář, organizátor, sběratel a karikaturista Josef Kobra Kučera.
Narodil se 9. ledna 1944 ve středočeské Hostouni, ale mládí prožil v Teplicích, kde v polovině 60. let začal fungovat společně třeba s Karlem Krylem nebo Alexem Koenixmarkem v místním divadélku malých forem a také vystavovat svoje koláže.
Poznali jsme se v roce 1970 v Ústí nad Labem. Kobra brzy zjistil, že výraznou postavou se může stát jenom v Praze a stěhoval se. Žádný začátek není lehký. Pamatuji si jeho první pražský příbytek – řekněme spíš noru – na libeňské křižovatce U kříže. Ten dům byl už tehdy v asanačním pásmu a čerstvý pražský novinář se obával, že skončí na dlažbě. Ale jestli se nemýlím, ten barák tam stojí dodnes.
Zhruba od poloviny šedesátých let začal publikovat v Mladém světě a pak i v dalších mediích.
Po srpnu 68 humoru v oficiálních mediích odzvonilo., Tak pracoval v různých profesích třeba jako propagační pracovník nebo vedoucí tiskárny. Humoristou a zakladatelem různých výtvarných, odborných, společenských i recesistických sdružení zůstal po celý život. Málokdo ví, že hned po Listopadu spoluzakládal novodobou podobu Strany mírného pokroku v mezích zákona. Ale ukázalo se, že sranda a politika ani ve svobodné zemi nejdou moc dohromady. Ve všech jeho aktivitách i životních situacích ho podporovala a doplňovala jeho žena Růženka, která spolu s ním vychovala syna Lukáše a často zachraňovala rodinnou finanční krizi.
Poprvé jsme společně zapracovali na Folk & Country Festivalu v Lucerně – vůbec největší hudební akci v té době u nás. A oba dva pořadatelští začátečníci. Ale festival dopadl úžasně a mohli jsme pokračovat. Dařilo se při organizování různých hudebních festivalů po republice i koncertů v pražských sálech, hlavně v Malostranské besedě. A když nás normalizátoři někde zakázali, měli jsme už připravenu náhradní variantu někde jinde.
V roce 1970 Kobra založil v rámci našeho Folk & Country Klubu tradici výstav Salony kresleného humoru, jichž připravil téměř 400. V letech 1969 až 1989 byl spoluorganizátorem Porty, téměř 20 let působil jako šéfredaktor a grafik v časopise Portýr. A jako probíhal boj s cenzory o každý písničkový text na jevišti, podobně probíhal i zápas o články v Portýru. Stejně pracoval i na řadě významných folkových a country festivalů a vytvářel jejich grafickou podobu. Je autorem například sluníčka s ručičkami – loga Svojšického slunovratu.
Po Listopadu založil a šéfoval inteligentní humoristický časopis Škrt. Bohužel česká společnost, vychovaná humorem Dikobrazu a normalizačních estrád, dávala přednost titulům jako Trnky brnky a Škrt tak po několika ročnících zanikl. Kobra má na kontě desítky samostatných i společných výstav, je autorem mezinárodního bienále kresleného humoru v Písku, ilustroval řadu knih, byl autorem mnoha sborníků karikatur, plakátů, kreseb a koláží.
Humor patřil nejen k jeho tužce ale i k celému jeho životu, který nebyl nijak jednoduchý pracovně ani zdravotně.
Spolupracoval jsem s Kobrou od našeho seznámení před pětačtyřiceti lety. Byla to krásná spolupráce, plná porozumění i hádek o věc a spousty vypitého rumu. Tvořili jsme společně hlavně v časech normalizace, zachraňovali spolu Portu a další festivaly. Bylo toromantické, velmi dobrodružné a krásné.
Oba s Hankou cítíme, že nám bude Kobra moc chybět.
***
Typickou postavičkou Kobrových fórů byl Fuseklík. Zejména jeho fuseklické novoročenky jsem si pečlivě schovával. Akorát bohužel nevím kam.
*
Vůbec první Salon kresleného humoru proběhl v prosinci 1970 v paláci Savarin na příkopech (Honza Vyčítal). V roce 1971 se Salony konaly v Divadle Atelier ve Spálené ulici a od roku 1972 je na několik desítek let hostila Malostranská beseda. Když se na Malé Straně začalo rekonstruovat, přesunuly se výstavy do Mánesu nebo do restaurace U pěti konšelů na Starém Městě. Po rekonstrukci se už na Malou Stranu nevrátily.
*
Kvůli podobnosti mnoho lidí zaměňovalo Kobru s Janem Nerudou (dokonce si ho jednou zahrál ve filmu). Nešlo jen o podobu. Celým svým naturelem Kobra působil jako právě příchozí z devatenáctého století.
Co na to Piráti?
13.2.2015
Zrušení třicetikorunových poplatků u lékaře vyhrálo před časem Socanům volby. Přitom jsem přesvědčen, že ty poplatky měly možná nějaký význam pro zlepšení zdravotních služeb.
Všichni platí koncesionářské poplatky (řekněme spíše veřejnoprávní daň) za Český rozhlas a Českou televizi. Dohromady 2160 Kč za rok a rodinu. Takovou částku naše nemládnoucí rodina neutratila za zdravotnické poplatky ani omylem.
Otázka první zní: PROČ to vůbec musíme platit? Odpověď: protože máme rozhlasový a televizní přijímač. Nebo ho nemáme, ale odebíráme elektrický proud. Přičemž vůbec nemusíme mít přijímač v provozu, nemusíme ho zapnout, jak je rok dlouhý, a hlavně na něm nikdy neposloucháme žádné veřejnoprávní medium. Přesto platíme jako mourovatí.
Otázka druhá zní: CO JE TO veřejnoprávnost. Nejčastější argument těch, co profitují z našich peněz je, že kdyby bylo třeba zemětřesení nebo povodně či jiná katastrofa, media veřejné služby nás budou o tom informovat. Nezdá se vám dva litry moc za to, že budete přednostně informováni o tom, že v Chebu bylo zemětřesení třetího stupně Richterovy stupnice a že se tam třásly sklenice v kredenci? Ostatně dobře se pamatuji, že při povodních v Česku se nedalo rozlišit, jestli tu reportáž s moderátorkou v holínkách a pokraji záplavy vysílala Nova, Prima nebo ČT. Ostatně představa, že by komerční televize odmítly referovat o přírodní katastrofě je krajně komická. Další důvod pro zbytečnost veřejnoprávnosti.
Otázka třetí zní: CO ZA TO? Pochybnosti o korektnosti obou veřejnoprávních medií se ukázaly v případě ukrajinské krize, tak i dalších světových střetů. O domácí politické scéně ani nemluvě. Veřejnoprávní televize po vzoru komerčních sester produkuje plytké seriály, komerčky zase na svých paralelních kanálech nabízejí pořady přírodovědné nebo historické. Řekli bychom si, že je to normální soutěž, kdyby to nebyl o těch 2160 Kč každou rodinou vyhozených do kanálu.
Připouštím, že by mohl existovat jeden zpravodajský rozhlasový kanál a jedna ČT 24, obojí placené státem. Nic víc.
Že tohle nezajímá nezajímajíci se občany, chápu. Zdravotnictví bylo za komančů údajně zadarmo a za televizi se platilo už tenkrát. Že to ale nezajímá aspoň Pirátskou stranu, o níž jsem si myslel, že právě tohle jsou její programové priority, mě udivuje. Dokud tohle nerozklíčují, můj hlas nedostanou.
Lochotín.
30.1.2015
Vypadá to jako tisková zpráva země Absurdistán. (Třeba je.) V Plzni se rekonstruuje legendární amfiteátr Lochotín. Lepší zprávu jsme nemohli číst. Kultovní místo legendárních finále Porty v osmdesátých letech. Koncerty, filmové přehlídky, studentské Majálesy a v poslední době i turné Lucie nebo Kryštofa.
Rekonstrukce probíhá za podpory grantů EU. Jinak, jak všichni víme, by neprobíhala. A zřejmě tady zakopl pes. Zřejmě do žádosti pro EU někdo v Plzni napsal – aby splnil většinou složité a kostrbaté evropské podmínky – že to celé bude sloužit po rekonstrukci výhradně pro akce plzeňských a regionálních uměleckých těles. A EU na tom trvá. Žádné celostátní festivaly nebo dokonce mezinárodní koncerty. Nějaké krajské kolo soutěže bigbítu nebo roztančený místní folklór.
Po přestavbě prý bude mít 17 tisíc míst. To je snad ještě větší kapacita, než když jsme do kotle „vešli“ na Portě v roce 1989 třicet tisíc lidí.
Nešikovná situace. Zvláště, když je město momentálně dějiště Evropského města kultury 2015 a přitom jaksi pro všeliké cirkusy pozapomnělo, že v Plzni žije a tvoří úžasné množství domácích umělců všech barev.
Co se stalo s hudbou
17.7.2014
Tedy za prvé: byl bych hrozně nerad, aby tuhle úvahu někdo považoval za nostalgickou nebo staromilskou. Zejména skuteční staromilci by zrovna mně tuhle nálepku určitě nepřišili.
Ale k věci. Bývaly doby, kdy hudba byla zážitkem. Tím „bývaly doby“ myslím jak časy, které si nemohu pamatovat, ale i ty, které si pamatuji docela zřetelně. Příklady. Šlechtic si zaplatí nějakého Mozarta nebo Vivaldiho a je z toho taková bomba, že všichni konkurenční šlechtici se na koncertu tetelí blahem a závistí. Mladá selka si zpívá na poli a je z toho radost pro ni i její okolí. Černoši v Novém Orleánsu udělají kapelu a všichni kolem jsou z toho na větvi tak, že to dojde až do Evropy. Jiří Suchý zpívá svoje písničky a divadlo je na sezónu naplněno až po strop. Partička v hospodě, co jí to z radosti zpívá, možná by uspěla i na nějakém malém festiválku. Bob Dylan a Simon a Garfunkel na koncertech… a tak dál. Hudba a její poslech je zážitek, který vás unáší na své vlně a který vám dává něco… no prostě mimořádného.
Nejen živou hudbou je ale živ člověk, a tak radia, televize, kotouče, empétrojky a internet přicházejí s přidanou hodnou vašich zážitků.
Něco se ale děje, hudba se nenápadně, ale jistě – a už dlouho – stává obchodním artiklem. Hudbu v rádiích si už nevychutnáte jako bloky nebo pořady o muzice, ale jako vata, která vyplňuje prostor mezi zprávami a reklamami tak, aby moc nerušila. Televize hrnou klipy (a kapely se zadání přizpůsobují), kde písnička je upozaděná za girlandami výtvarných eskapád v rytmu, který vám nedovolí prožít ani to jedno okénko. A je tu internet, stahujte, empétrojkujte a perte to do sluchátek pod tlakem, abyste se oddělili od okolního světa.
Hudba už přestává být radostí, stává se šumem. Hlukem, drogou. Znám lidi, kteří nemohou u počítače pracovat, aniž by si do sluchátek pustili „nějakou“ hudbu. Reproduktorům neuniknete v hospodách, na letištích, v hypermarketech, v čekárnách lékařů, na nádražích i v masérských salonech.
Hudba je všude. V podstatě ji přestáváme vnímat a už se z ní vůbec neradujeme jako kdysi, Je to spotřební materiál.
A když už v dobrém, tak hudbu jen posloucháme. Ale zpíváme si ji? A zpíváme ji se svými dětmi?
Zvykli jsme se obklopovat hlukem, ať už je to muzika, kecy z radia nebo auta na ulici. Hudba už je jen jeden druh hluku.
Z obchodního hlediska je to tak správně. Písnička zintenzivňuje pocit z reklamy, která zazní po ní, a půjdeme si to zboží koupit.
Sociální kutilové nám vnucují, co si máme koupit, kam máme jet na dovolenou a co máme dělat se svým zdravím. A taky jakou máme poslouchat hudbu. Zavání to nesvobodou. Být svobodný znamená taky moci poslouchat hudbu, jakou chci a kdy chci a neposlouchat tu, kterou slyšet nechci. Přemýšlejme, co by se s tím dalo dělat.
Prchající porotci.
2.6.2014
V jarním čase se na internetu množí diskuse a analýzy, které se věnují soutěžím (nejen) folkové hudby. Ty diskuse se objevují vlastně každé jaro, jen letos mi to připadá nějaké intenzívnější.
Nejčastěji se projevují soutěžící muzikanti. Ale většinou nejde o to, že by se někdo cítil poškozen nebo ve svém výkonu znevážen. Připomínky mnohem víc směřují k organizaci (krajských oblastních, okresních) soutěžních předkol a k porotám.
Pohled do minulosti: V sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století jsme měli na Portě propracovaný systém krajských kol, do porot tam jezdili vždy minimálně dva členové ústřední poroty nebo ústředního štábu, zbytek byli odborníci a špičkoví muzikanti „z místa“.
Ale to důležitější: pohovory soutěžících muzikantů s porotou po koncertech byly povinností. Účastnili se všichni a muzikanti si mohli s porotci popovídat o svých přednostech i nedostatcích, oponovat, diskutovat nebo se ptát. A myslím, že se nikdy nestalo, že by kapely za rok opakovaly stejné chyby.
Pravděpodobně to i dnes někde takhle funguje. Jenže to by ty muzikantské stížnosti nebyly tak časté. Kapela odehraje, její fanoušci jí poklepou na ramena, počká se na výsledek, ale muzikanti se nikdy nedozvědí, co dělají dobře a co špatně. Je to škoda, neprospívá to nejen kapelám, ale škodí to jménu festivalů a nakonec i vývoji celého žánru.
Na vině jsou zcela zřejmě pořadatelé předkol. Když je ani nenapadne, že by měli setkání muzikantů a poroty zorganizovat. Když připustí, že porotci se vytrousí ještě před vyhlášením výsledků. Když se nevěnují (dlouhodobě) výběru zkušených a odborně zdatných porotců. Co si má o soutěži pomyslet novinář, když se přijde na soutěž podívat a ve dveřích slyší otázku: Hele, nešel bys do poroty?
První ročník Svojšického Slunovratu
9.12.2013
Hrabu se ve fotkách pro svoji knížku a občas narazím na nějaký skvost. Wabi Ryvola na na prvním ročníku Svojšického Slunovratu. 14. června 1980 to nafotil Jirka Hampl.
Plavci Rangers nebo Rangers Plavci?
3.10.2013
Dostal jsem dotaz, jak se to má se skupinou Rangers. Trochu jsem se zastyděl, že jako celebrita folku a country nemám odpověď hned po ruce. Ale ono je to dost složité a navíc se všechno rychle mění. Rád jsem tedy přijal pomocnou ruku pana Gůgla.
Existuje skupina Plavci. Přesněji Jan Vančura a Plavci. Jediným muzikantem z původní sestavy Rangers je tam právě Vančura. Krom něj tvoří Plavce Jakub Racek z Monogramu, Lukáš Pelc a Mário Bihári, co kdysi tvořil silnou dvojku se Zuzkou Navarovou.
Další kapela se jmenuje Rangers – Plavci (nebo Rangers (Plavci), nevím, píše se to různě). Jediným muzikantem z původní sestavy Rangers je Mirek Řihošek. S ním vystupují Karel Macálka od Redla, Max Presser, Iva Hajnová a František Drápal.
Další kapelou z této líhně je Jiří Veisser (Agentura Rangers) se skupinou Šance. Projekt se jmenu New Rangers. Jediným muzikantem z původních Rangers je Jirka Veisser.
Pak ovšem existuje ještě skupina Rangers Band vzniklá v roce 2005. Muzikanti, kteří prošli Rangers na přelomu století (Jirka Kaleš, Honza Podjukl a Luboš Řehák) vytvořili s dalšími zcela novou kapelu v tradici Rangers. Z původní sestavy Rangers v ní nehraje nikdo.
Všechny tyto formace se hlásí ke skupině Rangers, hrají její repertoár a všechny uvádějí na webových stránkách jako počátek své historie vznik Rangers v roce 1964.
Všechny se také hlásí k odkazu zemřelých členů Rangers Tondy Hájka a Milana Dufka. Věřím, že ti dva hrají usilovně v nebeských sférách. Ovšem každý ve své kapele.
Srpen v amfiteátrech.
27.7.2013
Globální oteplování letos pomohlo všem pořadatelům festivalů na konci června a v červenci. Bylo odměnou za meteorogické surovosti, které jsme zažili třeba na Folkovém kvítku. Ale dětské soutěži takové počasí svědčí, mladiství písničkáři se mají otužovat. Uvidíme, jak bude v srpnu. I v osmém měsíci je hafo festivalů, festiválků a festiválečků, které se málem nevejdou do kalendáře, ale jejich diváctvo se pohodlně vejde do několika předních řad.
Hlavní srpnovou hudební atrakcí jsou Prázdniny v Telči. Kdybych neseděl nad rozepsanou knihou, určitě bych se vydal na Condurango, trio písničkářek MDŽ nebo na kapelu Njorek. * 14. Muzikantské žně se budou konat na velkém nádvoří frýdeckého zámku, ve dnech 16. a 17.8.2013. Support Lesbiens, Samson, Kajkery, René Souček a další. * Západočeské městečko Skoky žije díky písničkáři Petru Linhartovi velmi kulturně. 31.7. se tam představí Lenka Dusilová. * Kutnohorská kocábka bude 17. srpna po jednatřicáté a bude velmi podobná jako minulé ročníky. * Na 17. srpen je v kalendáři uvedeno ještě dalších 11 festivalů. Kdo to má stíhat? A musí to stíhat? * Martin Žák pozval americkou legendu Wayne Erbsena na 28. srpna do Horní Světlé v Lužických Horách. * 23. a 24.8. Festival nepopulární hudby – Eurotrialog Mikulov. Už jsme doma, Zrní, Fru Fru a ostatní. * Máte chuť na guláš? Ten Chlumecký (u Ústí nad Labem) je 31.8. a hlavními taháky jsou Poutníci a Cop. * A obvyklá tečka za prázdninami – Mohelnický dostavník. Třeba už budu mít dopsáno pár kapitol, tak tam s Hankou vyrazíme. Nebudeme-li tečkovat za prázdninami v nějakém jinojazyčném kraji.
Postřehy z dvacáté Folkové růže
14.7.2013
I.: 11.7. Všední dopoledne v Jindřichově Hradci.
Město je pořád stejně krásné, a přece se mění . Kolem zámecké věže profukuje vítr a čápi si s ním pohrávají rozmachy křídel. Na otázku kolik jich tam je, odpovídám: viděl jsem dva. * Poutníkova procházka za denním tiskem končí na náměstí u Střelnice návštěvou železářství , kde mají všechno. Po cestě zmizely dvě ze tří trafik, ubylo obchodů s krásnými hloupostmi, ale i s praktickými věcmi. Přibylo vietnamských obchodů a bank. Naštěstí nepřibylo heren. * Nepřibylo ani turistů. I když je dnes pojasněji (a v hluboké noci si to neodpustila bouřka), na zámek nemíří davy. Spíš polodavy. Všichni turisté mluví česky. Je záhada, jak se to ti cizí turisté tak rychle naučili. Odliv turistů je vidět i na penzionech. Nemáte-li vlastní plátěný hotel, nocleh blízko festivalu najdete snadno. * Scény na zámku už stojí, ve 13:00 začne pracovat štáb. Nenechte se zmýlit scénou postavenou vedle morové ho sloupu. Patří městu a s festivalem nemá nic společného. Visí na níi plakát, zvoucí na rockový festival v Přeštěnicích, který probíhá souběžně s Folkovou růží.
II.: 11.7. Předfestivalové odpoledne v Jindřichově Hradci
Letadla létají nad zámkem velmi nízko. Ale nevysvětlujte si to tak, že bude pršet. * Včerejší Jihočeský deník byl zcela vyprodán. Prý je to tak vždy, když je tam rozhovor se slavnou osobností. Tak jsem si rozhovor Vaška Koblence se mnou o dvaceti letech Folkové růže zatím nepřečetl. Ale najdete to na http://jindrichohradecky.denik.cz/kultura_region/prvni-folkova-ruze-zacala-prutrzi-ktera-vyplavila-nadvori-vzpomina-konecny-20130.html * Do Jindřichova Hradce už se letos z Prahy svezete po nově otevřené dálnici D3 v jihočeském kraji. Zkusili jsme to i po D1 přes Humpolec, na opravovaných úsecích žádné kolony nejsou. * Odtajňujeme páteční dopolední program před zámkem: Žamboši, Monty, Frauenberg a další. Začátek? Až se umělci, kteří mají před tím Nočníček, vyspí. * Hanka měří z okna bezkontaktním lékařským teploměrem teplotu Jindřichova Hradce: 19,5°C. Slušná festivalová teplota.
III. 11.7. Jindřichův Hradec – Začátek dvacítky
Abych vás nenapínal: přijeli všichni a přijeli včas. Letos nemoderuji, tak jsem si to stihl mnohem víc vychutnat. Zahájením festivalu je vždycky vernisáž u Rondelu, tentokrát fotky Miloše Truhláře. Jeho snímky známe ze všech důležitých festivalů a taky je znáte z jednadvaceti ročníků časopisu FOLK & COUNTRY. Ze tří oborů svého fotografování (folk, krásné holky, příroda) na nás vystartoval se snímky zvířat. Nádhera! Před vernisáží jsme měli ještě poradu s moderátory v Zámecké hospodě. Petr Sedláček se vrátil ze Švýcarska a nejí maso. Jirka Brabec přijel zpožděným vlakem z Kuřimi a maso jí velmi. * Popis večerního koncertu si odpustím. Jarret, který jsem slyšel po dlouhé době, je ve vynikající formě. Arnošt Frauenberg praštil firmou a stal se ředitelem kulturního domu v Žebráku. Přesto ho skvělý humor (zatím) neopouští. Druhá tráva nepotřebuje komentář, dostala mě nová úprava Telegraf Roadu a Malinovo umění na všelijaké foukací nástroje. Tony Trischka je skutečně mistr nad mistry i jako sólista, ale vše vygradovalo, teprve když se v závěru k němu přidala znovu Druhá tráva. * Ještě jsme s Michalem z Jarretu probrali neutěšenou politickou situaci. Nestíhali jsme ani Nočníček ani hospůdku pod hradem. * Jo a v sobotu dorazí štáb televize NOE.
IV. 12.7. Frauenmontyžambochiáda
Dopolední koncert na náměstíčku před zámkem pojali chlapci jako vzpomínku na legendární improvizované hraní na Zahradě před Infocentrem. Početné publiku m, které se tu po ránu sešlo, i když začátek koncertu jsem dopředu nevyhlašoval (až se chlapci vyspí), bylo počůrané smíchy už od momentu stavby zvukové aparatury. Načež přišel nekonečný řetěz ptákovin. Když si pospíšíte ještě to stihete, stále ještě hrají a diváci je určitě hned na pivo nepustí.
V. Růže den druhý.
My organizátoři stíháme většinou jen ty hospody v epicentru dění. Zatím jsme navštívili Bílou paní, Zámeckou hospodu a čínskou restauraci na náměstí. Obsluha vzorná, pokrmy dobré, o cenách už se to říct tolik nedá. Ale zase mají všude polední menu. Nejlepší pivo maj v číně (kdoví kde se ta Plzeň dneska vlastně vyrábí). * Proud turistů k víkendu houstne, stále je to čeština, žádný Japonec se dosud neobjevil. Dokonce i Valach Žamboch tady mluví česky. Plno turistů má sebou psa, aby demonstrovali, že na Růži nepřijeli. Ale sympaticky mnohem víc je rodin s dětmi. Možná opravdu v Česku začala růst porodnost na úkor popesnosti. * Nerůžových povyražení je to v okolí taky dost. Děti můžete vyvézt do Kamenice nad Lipou, kde je na zámku pravidelná výstava Hračkobraní. Ke koupání nikoho nenavádím, jednak je 19°C ve stínu, jednak je přece jenom po povodních. Ale třeba starobylá zrekonstruovaná městská plovárna na Vajgaru…. Ostatně i tam byla kdysi jedna ze scén Růže. * Koncert Žambocha, Montyho a Arnošty vypadal, že nikdy neskončí. Ale v poledne přece. Ukázal, že na Folkové růži je pořád místo na nápady. Že na tomhle festivalu Folk žije už dvacet let a nikdy žít nepřestal . Uvidíme, co přinesou recitály na II. Nádvoří, které právě začínají.
VI. To to letí – už je druhý večer.
Ve štábu panuje klid, že by se dal krájet. Vstoupíte po velmi strmých schodech, což vyžaduje určitou dávku střízlivosti, dostanete dobré kafe a můžete si vybrat mezi koláčky a perníkem. Pohoda panuje i na druhém nádvoří , kde lidé poslouchají a polehávají na trávě. (Teda doufám, že to nečte nikdo z protidrogové centrály.) Zvukař Libor Nalezinek a má pevně v ruce a vybroušené vokály Hlubokého nedorozumění se linou až na náměstí. * Na Růži letos nezvou plakátovací plochy. Divácká rodina Růže se dohledá na internetu a Facebooku a i kdyby jim zrovna klekl počítač, v červencovém termínu festivalu se nemohou splést. Domácí taky vědí. Kdežto lidé, co jsou kempech hledí na leták s pro ně neznámými jmény. Na festival by možná šli, kdyby tu hráli Nedvědi nebo Věra Martinová. Tak snad jindy. * Sestavu akreditovaných fotografů doplnil dnes Tonda Volf. * Zhasni začali druhý festivalový večer. Kupodivu to zozsvítili. * Promiňte, ale za chvíli mám na jevišti autorské čtení ze své knihy „Kde přistávají uši.“
VII. Krtci
Světla včerejšího večera: Monty, Jablkoň s novou zpěvačkou a nejvíc Žamboši. * Časná ranní hodina vyhnala písničkáře na nádvoří Muzea fotografie. Loni lilo, hrálo se pod střechou, letos slunce zahnalo nás porotce pod slunečník. Jirka moravský Brabec vybral deset finalistů z několika desítek přihlášených. Písničkářům svítilo slunce do očí, ale přesně dodržovali čas svého vystoupení. Je Josef Kralovič přetáhl svůj čas na dvojnásobek. * Na závěr zahrál loňský držitel Krtka Pavel Tabásek a porota mezitím rozhodovala. * A tady to máte: 4. -5. Místo Rendez-fou a Klára Vytisková /(50% dua Quaoar). 2. – 3. Místo: Mirka Miškechová (v duu) a Marek Vojtěch. Krtka vyhrála Jana Bauerová.
VIII. Ať žije jednadvacátá.
I když je Růže zase třídenní, strašně to pádí. Odpoledne proběhlo bez nás, byli jsme s Hankou služebně mimo Hradec. Dost mě mrzí, že jsem neslyšel Hořký kafe. * Večer s monumentálním začátkem rozšířených jubilujících Stráníků. Nádhera! Trampští příznivci kapely možná trochu zrozpačitěli, ale já si to užíval. * Rozdat diplomy písničkářům, kteří se zařadili až do páté příčky (příští rok by měli dostat certifikát všichni finalisté, protože dostat se do finále fakt něco znamená). Tím pádem jsem měl na dvacáté Růži po práci a do toho telefonát, že musíme na chalupě převzít péči o vnoučata. Co se dá dělat, když jsme si jich tolik pořídili. Ještě kousek Devítky a startujeme. Před půlnocí jsme byli v Sázavě a miláčkové chrněli. Následující den střídavá péče (ten druhý vždycky upadl do postele). Teprve v neděli večer první debaty o tom, jaké to bylo (přísně kriticky vzato Krásné!) a co by se příští rok dalo udělat jinak a lépe. Pavla J. necháme vyspat a budeme mu volat nejdřív ve středu. Co je ale už teď jasné: 21. Folková růže bude v druhém červencovém víkendu 2014.
Dobře zalitý Kvítek.
12.5.2013
Když jsme časně ráno vyjížděli s Hankou z domova, svítilo slunce. Když jsme se před západem slunce vraceli domu, dotyčné svítilo opět. Mezitím po celou dobu našeho pobytu na Konopišti vytrvale pršelo. Ostatně na to jsou na Folkovém kvítku všichni zvyklí. Pořádat open festival v termínu Ledových mužů je trochu kaskadérství, nechceme-li mluvit zrovna o sebevraždě. Ale to je daň za to, že Kvítek je první v řadě (dnes už nemnoha) velkých festivalů. A ještě jedno prvenství Kvítek má: je nejmaratonštější ze všech jednodeních akcí.
Když jsme před jedenáctou dopolední dorazili do amfiteátru, měli už dva hosté odehráno. Jarretu jsme ještě kousek zaslechli a začali se na něj těšit na Folkovou růži.
Nastala soutěž mladých finalistů soutěže a jako člen poroty jsem musel konstatovat, že nejmladších nadějí je docela dost, samozřejmě když se i to finále cedí přes přísné síto. Sólisté i kapely (Kvítek má pro nás nezvyklé členění, protože dvojice se počítá za kapelu) vzdorovali počasí a podávali úctyhodné výkony.
Po několikaleté holčičí hegemonii se tu objevilo pár zajímavých mladých pánů, například „klusovsky“ vyladěný Michal Horák, který si odnesl vítězství mezi sólisty.
Z kapel mě nejvíc zaujala mladičká Nautica z Jablonce nad Nisou s baskytarostkou Radkou Bělíkovou, které bylo před nedávnem deset. Nakonec skončili druzí za Duem na dálku (Brno – Žebrák, to je fakt štreka).
Předěl mezi dvěma polovinami soutěže vyplnila Petra Černocká. Byla živá a svěží a potěšila nejen nás pamětníky.
Po soutěži přišla bomba: Na scénu nastoupila původní sestava Kamelotu, zněla jako původní sestava Kamelotu a bylo to hrozně fajn. Víc než comeback, spíš návrat ke kořenům. Strhlo to nejmladší publikum, ale vidět na jevišti opět pohromadě Romana, Věru Horkou, Pupka, Kamila, to bylo na slzičku i pro otrlé. Jen Bůček chyběl.
Pak vystoupili moji souporotci Slávek Janoušek a Luboš Vondrák. Činorodý Janoušek vydal dětskou desku, dopisuje knihu, která bude zrcadlovou k té Redlově a láká na srpnovou Textovou dílnu (o té píšu někde jinde).
Pavlína Jíšová, její dcera Adélka (novým příjmením Jonášová) a baskytaristka Romana Tomášková nasadily žensky sdílný, ale razantní folk, i když absentovala čtvrtá do sestavy Petra Šanclová, léčíc si v současnosti svoje plotýnky. Další program s odhadovanou délkou programu do tří do rána už jsme neobsáhli, ale mohu vás ujistit, že prakticky všechno, co má na folkové scéně důležité nohy, ruce, ba i hlavu, na programu bylo.
Diváci byli vřelí, ale bylo jich méně než v ročnících minulých, dokonce i v těch se stejně hnusným počasím jako letos. Ale třeba bude v květnu 2014 teplo a slunečno. Kvítku to moc přeji.
Květen z Juppova pohledu
2.5.2013
V květnu nás čekají tři důležité události.
11.5. Folkový kvítek. Jezdil jsem na něj nepravidelně, i když to mám z chalupy pár kilometrů. Letos jsem v porotě a docela se těším. (Já teda už hodně dlouho v porotách nezasedám, nebaví mě to.) Dětským muzikantům se má pomáhat už na začátku. Takže věřím, že vyhrají ti zajímaví a bez cen odjedou ti hudebně „vypráškované“ děti superctižádostivých rodičů. Kvítek končí obvykle ve tři ráno (taky jsem býval na Slunovratu a Letorostu takhle posedlým dramaturgem), takže nad ránem už mě tam neuvidíte, od půlnoci budu v posteli. Na Kvítek přivezu taky svoji novou knížku „Kde přistávají uši“, kdyby vás to zajímalo.
17.5. Vít Sázavský v Sázavě. To je hodně zvláštní prostor. Na zahradě Sázavského kláštera jsou základy rotundy se čtyřmi konchami a dýchá tam na vás dávno. Vít Sázavský tam vstoupil nedávno a učinil si koncert ke svým padesátinám. Tenkrát tam byla Marie Rottrová a Jarek Nohavica. V každém dalším ročníku se tam střídali zajímaví hosté. Letos to bude AG Flek, Wabi Daněk a Vašek Neckář. Nedůležitější ovšem je, že tentokrát nemusím za muzikou nikam jezdit, přejdu most a jsem tam.
31.5. Liberec, Lidové sady. Pavel Havlík a Mirek Ošanec spolu oslaví 40 let společné činnosti. Míru Ošance si můžete užít se Stráníky nebo jako moderátora třeba na Folkové růži. Pavel se objevuje spíš zřídka. Ti dva toho mají za sebou strašně moc, nejen společné hraní v kapelách. Působili jako hudební pedagogové a všechny slavné liberecké kapely s Jarretem v čele se jim rodily pod rukama. Taky bych neměl zapomenout na práci v rozhlase, pro časopis FOLK & COUNTRY a řadu hudebních knížek, které spolu zplodili.
Mně to na květen docela stačí, ale vás třeba napadnou další hodně zajímavé koncerty.
Petr Zadina
10.4.2013
Beatles se rozpadli a spousta lidí na světě se po léta trápila otázkou, jestli se ještě někdy dají dohromady. Pak přišel černý den. Zabili Johna Lennona. Beatles už nikdy nezahrají.
I u nás si spousta lidí kladla otázku a doufala, že ještě někdy uvidí a uslyší Brontosaury. Po léta to nešlo. Prý nezrušitelná zaseklost hlavních protagonistů. No nic, na náhražky a napodobeniny jsme nebyli ochotní si zvyknout. Přesto jsme v skrytu duše doufali, i když s časem a okolnostmi ta myšlenka odeznívala někam daleko pryč.
Teď už máme jistotu: Brontosauři už nikdy nezahrají. Petr Zadina, spoluzakladatel, dělník muziky, osobnost a skvělý kamarád odešel. Zase jedna jizva, na kterou si budeme muset zvyknout.
Trampské písně versus přírodní katastrofy.
30.1.2013
Pamatuju toho poměrně hodně, ale tohle nepamatuju: Tolik přírodních katastrof v přepočtu na jeden čtvereční kubík a na jednoho lidoobyvatele v Česku. To za minulého režimu byl pořádek. Uragány, záplavy a čtyřmetrové vrstvy napadlého sněhu nebyly povoleny. Vlastně jediný větší zádrhel, co pamatuji, byly povodně na Dunaji v šedesátých letech, ale to už je strašně dávno.
Teď máme demokracii a příroda si myslí, že si může dělat, co chce. Dvoje záplavy v jedné dekádě, zničené Tatry (ty považujeme pořád tak trochu i za naše, aspoň tam jezdíme páchat kolektivní lavinové sebevraždy), tornádo dokonce až v Litovli…
Vynechám teď úvahy o tom, jestli za to všechno mohou skleníkové plyny, naše nezodpovědnost a honba za zisky. Nebo jestli je to přirozený cyklus přírody a Zeměkoule teď zrovna prožívá nějaký svůj menses. To by nám totiž množství diskusních příspěvků strhlo servery.
Tudíž se nebudu ani pídit, jestli za to může globální oteplování. S ohledem na poměry letos v lednu o nějakém oteplování nemohla být vůbec řeč. Všichni jsme se třásli na to, aby se už oteplilo aspoň lokálně.
Mířím ale jinam. Jistě jste postřehli, že osmdesát procent trampských písní je o přírodě. Ale všimněte si: vítr šlehá do tváří nebo čechrá vlasy, ale neodnáší střechy. Déšť prší, tak jaksi normálně, smáčí vlasy, ale není kvůli tomu nutné preventivně vypouštět vltavskou kaskádu. Zemětřesení je v trampské písni úplně neznámým pojmem.
Prostě trampské poetice chybí dramatické příběhy plné ohrožených životů a materiálních ztrát tak, aby reflektovala virtuálně skutečný život televizních zpráv.
Vím, že po zveřejnění těchto řádků se ozvou všechny velké trampské vydavatelské domy a budou poukazovat na řadu dramatických písní z jejich katalogů. Ale to budou přesně ty výjimky, které potvrdí pravidlo.
Co vlastně způsobuje ten poklid v trampské hudbě i literatuře? Mám například za to, že drtivá většina současných trampů nikdy neviděla nosorožce ve volné přírodě. Pak se nedivme: několik let jsem porotoval literární soutěž Trapsavec a o setkání s nosorožcem jsem tam nikdy nečetl ani řádku. (Je ovšem možné, že ti, co nosorožce potkali, už nenapsali.)
Český tramp se vydá za Atlantik a zamíří k Niagarským vodopádům. Tam se postaví k zábradlí a šestihlasně zazpívá „Teskně hučí“. Což není v tom kraválu stejně slyšet. Splout vodopády ho nenapadne ani ve snu, čímž se připraví o budoucí literární a písňovou inspiraci.
Rád bych se někdy v trampských písních nabažil poetických vyprávění o pohodových procházkách polední Saharou, praktický návod, jak dál postupovat džunglí, když se vám mačeta ztupí o anakondu či popis zběsilého úprku před ochránci přírody, když jste trapným nedopatřením zastřelili yetiho.
Naštěstí většina trampů má dnes už pevné internetové připojení minimálně s rychlostí 8 MBps, takže si pro neotřelá témata svých písní dosurfuje tam. Ti nepřipojení mají smůlu. Zkuste si naplánovat setkání s ledním medvědem, když na Brdech nejméně od roku 1896 nikdo žádného ledního medvěda neviděl.
Ostatně když už jsme u toho řídnutí fauny: Nikdy jsem netvrdil, že trampové žerou chrousty. Nikdo mi však zatím přesvědčivě nevysvětlil, proč je na Brdech chroustů tak málo.
Píseň za tři koruny
28.12.2012
Spory kolem autorských práv a poplatků jsou tu, co pamatuju (a že pamatuju dost). V poslední době se ovšem značně vyostřily. Obě strany sporu na sebe poštěkávají a dokolečka opakují svoje mantry, ani jedna nehodlá ustoupit. Jakýkoliv kompromis nepřipadá v úvahu. A přitom kolem sviští vývoj technických možností rychlostí vichřice.
Zatím se také nikdo nenamáhal celou situaci analyzovat, natož hledat nějaká řešení. Přitom dvě věci kolem (nejen) hudby jsou neoddiskutovatelné. 1. Autoři zaslouží za svoji práci odměnu. 2. Ceny hudebních alb jsou pro většinu zájemců nepřiměřeně drahé.
Internet by ovšem mohl tyto dvě skutečnosti vymanit z protikladu a vytvořit model, vyhovující všem, tedy autorům a posluchačům.
Představte si nadupaný server s vymazleným softwarem a partou schopných lidí kolem.
Dnes platíte za domácí CD v průměru tři stovky. To je při patnácti skladbách na albu zhruba dvacet korun za skladbu. To je strašně moc.
A teď jinak: kapela natočí album a nahrávku vloží do toho serveru. A lidé si odtamtud budou stahovat celá alba i jednotlivé skladby. Písničku si bude moci stáhnout ze serveru člověk ve chvíli, až za ní zaplatí dvě koruny autorských poplatků. Třetí korunu dostane provozovatel serveru. Ty peníze zákazník zaplatí Pay Palem, platbou z karty, platbou z mobilu (odborníci mězpřesní a doplní). Celé album tak vyjde stahovatele na cca 45 Kč.Jako bonus si zadarmo stáhne obal nebo texty.
A teď: odpadnou náklady na lesklé kotoučky, krabičky, tisk obalů, peníze, které OSA spotřebováná na vlastní režii nebo jdou do jiných kanálů, režii a zisk vydavatele, procenta distributorům, procenta prodejnám…
Kapele zůstanou náklady na studio, na grafický návrh obalu a případně na tu část propagace, která neběhá po sociálních sítích a podobných cestách.
Samozřejmě takový projekt má řadu úskalí. V prvním plánu přichází v úvahu jen pro kapely, které hrají skladby vlastní nebo spřízněných autorů. Ale myslím, že takových je v našem lesíku většina. Menšina posluchačských Harpagonků do toho nepůjde, buď že i ty tři kačky jim připadají moc nebo že oni chtějí z principu všechno zadarmo. Taky se dá počítat s tím, že postižení vydavatelé, distributoři a ochránci začnou kvičet. A budou prolobovávat nové spisky typu ACTA. Jen tady jaksi těžko budou moci argumentovat tím, že se snaží chránit autory.
Nechci malovat anděla na zeď, ale myslím, že v blízké budoucnosti se něco podobného určitě zrodí.
Folková komunita
27.12.2012
Co je dnes vlastně „folková komunita“? Viděno jednou optikou je to pospolitost lidí stejného zaměření a stejného hudebního názoru (nebudu tady používat otřepané „stejné krevní skupiny“), která sice zvolna stárne, ale víceméně drží pohromadě. Viděno jinou optikou jde o řídnoucí řady příznivců žánru, kteří už nechodí na koncerty, nejezdí na festivaly, nekupují desky nových tváří a jejich příslušnost k folku (promiňte mi prosím, že pro jednoduchost už léta pod ten pojem zahrnuji i country a trampy) se realizuje poslechem Country radia a občasnými návštěvami slezin.
Vypozoroval jsem, že vše, co člověka přiblíží k určité hudbě, se odehrává zhruba mezi patnáctým a pětadvacátým rokem. A to zcela bez ohledu na to jestli dotyčný po pětadvacítce zahnízdí či nikoliv. Právě v té dekádě vstřebá člověk veškeré návyky, dovednosti i emoce, které se vztahují k žánru. Myslím tím výběr oblíbených interpretů, znalost akordů, naučené penzum písniček, které se nezapomínají ani v důchodu, postoje v souladu s folkovou komunitou. Všechno po té pětadvacítce, už je jenom fixací a opakováním předešlého, toho, co bylo první a krásné.
Návštěvníci festivalů stárnou a folk žije jen tehdy, když v hledištích přibývá nová mladá krev. Což se už dost dlouhou dobu neděje.
Oponenti v diskusi mi jistě namítnou, podívej na ty děti, co jezdí na Zahradu, až za pár let dorostou, tak se budeš, Juppe, divit. Nebo že se mýlím, že na jejich festivalu přece mladí diváci jsou. Jenže fotky hledišť nelžou. Jiní možná namítnou, že je to vlastně správně, že je tak komunita celistvá, a co by mezi námi všelijací takoví ti…. pohledávali.
Pořadatelé ovšem hořekují nad zmenšující se návštěvou, ale dost často také sestavují dramaturgii z hudby, kterou sami poslouchali ve dvaceti.
Pláče se, že nás media ignorují a že už bychom konečně měli někam napsat, jiní oponují, že je to dobře, protože by nás střední proud rozemlel na kostní moučku. Kdysi to trefně pojmenoval jeden muzikant: důležitější než být čtvrtý v republice je být první v naší ulici.
Aby to nevyznělo moc pesimisticky, jedna rada pro muzikanty, pořadatele i ty ostatní: Jdi za svým cílem a kašli na to, kdo všechno ti v internetových diskusích meje prdel.
Malá setkání
9.12.2012
Malá setkání
Když jsem kdysi měl s kamarády a rodinnou příslušnicí kapelu, nebylo moc kde hrát. Obvykle jsme pozvali dvě tři spřátelené kapely někam na louku za chalupou a hrálo se. Zvuky přilákaly okolní chataře, potom i místní, a když se setkání za půl nebo za rok opakovalo, přijížděli kamarádi z Prahy i zdaleka. Někdo z diváků přitáhl basu piva, jiný doma uzené klobásky, sousedka napekla štrúdl, i slivovice tekla. Ne, nemylte se, nebyl to potlach, protože jsme nepředávali březové placky ani nesoutěžili v řezání dřeva. Bylo to muzikantské setkání.
Když už jsme se jako kapela dali poslouchat, přihlásil jsem nás na Portu. Je pravda, že abychom měli kde hrát, začal jsem organizovat koncerty v Malostranské besedě, z čehož se nám vylíhl super folkový klub. Není pravda, že abychom si mohli zahrát v Lucerně, zorganizoval jsem mega Folk & Country Festival. Ta Lucerna mi prostě přišla naproti.
Časem přibývalo nejen kapel, ale i festivalů. Některé skupiny neměly kde hrát, a tak pozvali dvě až čtyři spřátelené kapely… Už se tomu neříkalo setkání ani potlach, ale festival. Tiskly se na to plakáty a vybíralo vstupné. Některé akce časem zanikly, když se rozpadla pořádající parta nebo se organizátoři rozhádali. Ale protože trampové a folkaři jsou převážně konzervativní, tak většinou ony festivaly trvaly v čase, i kdyby na sůl nebylo.
Mezitím se skutečné festivaly rozkošatěly, Porta se přelila na třicetitisícový Lochotín a i další akce byly velkolepě navštívené. Stav „happy folk“ trval tři desetiletí.
Pak přišla hospodářská krize a ještě více strach z ní. Sponzoři vsunuli hlavy hluboko do písku. Návštěvníci festivalů, kteří stárli s muzikou, už nemohli kvůli ischiasu spát pod festivalovým širákem a oddali se vzpomínkám a poslechu Country radia. Zatímco jejich peněženky začaly trpět anorexií.
Některé festivaly ještě žijí, potýkají se s rozpočty a děsí se každé tlakové níže. (A vůbec se to netýká jen folku.) Některé zanikly, některé značně omezily svůj rozsah a dramaturgii. Je otázka, co je horší. Osobně bych si připadal trapně, kdybych pokračoval v Zahradě s třetinovým rozsahem účinkujících.
Kam se to pohrne dál, netuším. Jenom vidím a slyším, jak se skoro všude na louce za chalupou znova setkávají dvě tři kapely a je z toho příjemné hudební setkání. Třeba se časem tyhle pramínky začnou zase slévat a možná, že z toho znova vznikne řeka. Bude to radost, zase pádlovat v proudu nebo aspoň stát u té nové řeky.
Kniha „S kytarou na zádech“ – kde ji dostanete
23.6.2016
Na četné otázky, kde se dá moje kniha „S kytarou na zádech“ koupit:1.Ve všech knihkupeckých řetězcích Neoluxor, Beta a Kanzelsberger.
2. Jižní Čechy:
Neoluxor books – U Černé věže – Č. Budějovice
Kanzelsberger a.s. České Budějovice – Kanovnická
Kanzelsberger a.s. Strakonice
Kanzelsberger a.s. Písek
Elim Písek
ORION knihy – Tábor
České Budějovice – Omikron, nám. Přemysla Otakara II. 87
Prachatice – Knihkupectví Amazon, Slámova 17
Vimperk – Knihkupectví Vltava, Pivovarská 61
Knihkupectví Papyrus 1. máje 222
Volary
Knihkupectví U Novotných, Náměstí 28
Volyně,Knihkupectví Pod Andělíčkem, Palackého 110
3. Brno:
Neoluxor books – Starobrněnská
Knihkupectví Academia (nám. Svobody)
Beta Brno – Joštova
Beta Vaňkova galerie
4. Karlovy Vary a okolí:
Kanzelsberger a.s. Karlovy Vary
Beta Cheb
Fiedlerová Alena, Kynšperk nad Ohří 5. Praha:
Neoluxory
Beta Arkády Pankrác
Beta Anděl
Beta Václavák
Academia na Václaváku
Prodejna map, Senovážné náměstí 6
6. Plzeň:
Síť knihkupectví Dobrovský, náměstí Republiky 131/17, Zbrojnická 116/2, Rokycanská třída 1424/128, Sedláčkova 252/31, Americká 34
Knihkupectví Kanzelsberger, nákupní centrum Olympia, Písecká 972/1
Knihkupectví Ševčík, Solní 5-7
Knihkupectví Moudrá sova, Klatovská 968
Knihkupectví Centrum, Masarykova 1201/75
Dále knihkupectví v Domažlicích, Klatovech, Sušici, Horažďovicích, Rokycanech… 7. Ostatní knihkupci:
Pokud nemají, zeptejte se, jestli odebírají knihy od Euromedia. V tom případě ji pro vás mohou objednat.
8. Přímo u vydavatele:
info@vitanyhost.cz
Čtvrtá Juppova kniha
25.5.2016
Moje kniha „S kytarou na zádech – folková, country a trampská hudba na západě Čech“ tento pátek opustí tiskárnu. Neznamená to, že už v pátek by byla v knihkupectvích. Ale na křtu ve středu 8. června v plzeňském Hifi klubu bude! I s vloženým CD.
S kytarou na zádech
16.4.2016
Když píšete knihu, je to radost. Mazlíte se s tím (no spíš patláte) ale nakonec to pár dní po termínu odevzdáte vydavateli. Pak vám za nějaký čas přijde emailem už vysázená kniha, Krásná grafická práce, tedy mluvím o knize „S kytarou na zádech“.A teď je na vás, abyste provedli poslední korekturu a všechno to po sobě přečetli. Hrůza! Drobné chyby a překlepy už byly většinou vyhubeny v předchozích etapách. A tak čtete a čtete a uvědomujete si, že jste tam měli napsat ještě o tomhle a že jste zapomněli na tamtoho a že by tohle bylo víc potřeba vysvětlit lidem, kteří třeba nikdy na Lochotíně nebyli. A to už nejde, kniha je vysázená a větší úpravy v ní už dělat nejde.
A tak se uklidníte tím, že ode dneška za týden to všechno putuje do tiskárny. A že na křtu v Plzni, někdy na konci května už budete držet hotovou knihu.
Povídka: Rogallo
18.3.2016
Co noha nohu mine. Jdu ze školy. Loudám se. Co doma?… Opáčko na zítřejší písemku z fyziky. Domácí úkol ze slohu. Jsem totiž žákem 7.B. Základní školy Elišky Krásnohorské na sídlišti Středozápad. Sídliště se dřív jmenovalo Gagarinovo, teď už se nejmenuje. Gagarin prý umřel.
A anglický slovíčka. A úplně blbá ségra. (17let.) Těžký pořízení. Blbý, když máte v pokoji někoho s úplně odlišnými zájmy a ještě s nízkým IQ. Říkal táta, že až nám bude o patnáct víc, tak se budeme se ségrou milovat. Teda on myslí mít rádi, žádnej sex. To je klidně možný, ale co těch patnáct let do tý doby.
Co krok to chůze. Větřík by mi klidně čechral vlasy, ale celkem mi nemá co čechrat. Jedinej, kdo mi smí čechrat vlasy, je babička. Vím, že mi je čechrala, už když jsem vylez holohlavej na svět.
Naše panelové bydlítko. Podvědomě zvednu oči do pátého patra a co vidím!!!
Okno našeho pokoje je otevřené… A na něm stojí ségra! Nohy na parapetu, ruce rozpažené… Na sobě má noční košili, nebo sexy šatečky, kdo to pozná? Tý voe, vona snad…
Házím batoh do trávy, prchám ke vchodu. Někoho jsem porazil. Výtah je zas někde na střeše. Tak po třech schodech do pátého a tiše odmykám. To nám někdo říkal na zdravovědě, nemluvit na něj, nedělat zvuky ani prudké pohyby. Opatrně otvírám dveře do pokoje. Na okně nikdo není. Doběhnu až k oknu. To mi vyprávěl dědeček, že za války při bombardování jejich sousedka během půl hodiny zešedivěla. Nedořezal by se ve mně.
Kouknu dolů… tam nic! Jen můj batoh. Uf!!
Tak to bychom teda měli. Prohledávám místnost za místností. Pod postelí, za skříní, ve skříni. Ve vaně. Moc dalších možností není. Na jejím stole rozečtená knížka. Nějaký dopis a rozloučenou… Ten by byl asi v obýváku na stole.
Třeba někoho zahlédla z okna a chtěla s ním pokecat. Mezitím, co jsem dělal evropský rekord do schodů, sjela dolů výtahem… Ne, vždyť jsem si všiml, že výtah byl až na … Střecha! Vniknu do výtahu a zmáčknu patnáctku. Cestou přemýšlím, že páté patro jí bylo málo a jela na jistotu.
Výtah zastaví ve čtrnáctce, musíte zmáčkout ještě jednou patnáct a jedete nahoru. My kluci to známe, na střeše se dá nerušeně kouřit. Jsme asi jediné sídliště v České republice, kde výtahy jezdí na střechu.
Obejdu celou střechu a nikde nikdo. Dojdu k zábradlí a se svou hrůzou z výšek se podle něj plazím kolem domu a koukám dolů. Nic! Postavím se a obhlížím celé sídliště. Lidi chodí z práce, ale známej nikde nikdo. Třeba zapadla k někomu na návštěvu. Krávovina! Chce skočit z okna a pak si vzpomene, že na to potřebuje jinej mejkap. Ale jak říká táta, ženskejm nikdy neporozumíš.
Děs! Sjedu do našeho patra a sednu do křesla. Kdybych měl hlavu, tak bych si ji teď mohl dát do dlaní. Kouknu z okna. V dálce u obzoru vidím rogallo. Je nějaký divný. Jako by mávalo křídly. A zdá se mi, že to je moje sestra. Takže právě jsem se zbláznil. Napadá mě, že se seberu, odjedu autobusem do Bohnic a ubytuju se tam. Ať to mají naši milí rodiče stereo.
Ale to už je tady máma a ptá se na Martinu. Pravdivě pokrčím rameny. Zatím se nic neděje. Ale když přijde táta a venku se setmí, začíná kolektivní nervozita. Kdy jsem ji viděl naposled? Ráno, když jsem odcházel do školy, byla ještě doma. Víc ze mě nikdo nedostane, kdyby mi hlavu pod vodovod strkali.
Telefonuje se kamarádkám. Máma se zná s její třídní, tak jí volá. Bomba. Martina dnes nebyla ve škole. Zatímco táta vytáčí čísla zdravotnických zařízení, nabídnu se, že obejdu sídliště. Je to asi zbytečné a navíc potmě, ale naděje umírá poslední. Před domem zakopnu o svůj batoh, tak se s ním ploužím kolem paneláků. Když se po tři čtvrtě hodině vrátím domů, dalo by se to krájet.
Naštěstí zvoní mobil. „Tady Policie České republiky.“ Už se ani nedalo krájet. „Předávám.—Ahoj mami, pánové jsou hrozně hodný, že mě přivezli. Za chviličku jsme doma.“ A skutečně za pár minut zvonek u dveří. Tříhvězdičkový policista, pak věc, celá zachumlaná do erární deky. A nakonec dvouhvězdičkový.
„Volali nám kolegové z Úval a nakonec jsme ji našli na louce u Českého Brodu,“ rozpovídaly se tři hvězdičky. „Je to nevysvětlitelné. Ale to není naše starost. Byla v pohodě, nebyla nafetovaná ani opilá. Žádné znásilnění nebo únos. Jen byla trochu promrzlá. Tak jsme ji zabalili do deky a přivezli rovnou sem.“
Bylo jasné, že strážci zákona něco tají. Zvlášť jestli to proběhlo, jak si myslím. Věděli, že narazili na něco, co si nedokážou vysvětlit a co by asi nevyřešili. A kdyby se k tomu dostal nějaký nadřízený šťoura nebo novinář, byla by to pro ně značná lapálie. Využili okamžiku, že je rodina na měkko z radostného setkání, rozloučili se, popadli erární deku (nebyla to noční košile, byly to plesové šatečky) a zmizeli.
Dostihl jsem je u výtahu a zeptal jsem se: „Na tu louku přiletěla?“ „Přesně tak! A nevíte, odkud letěla?“ „Tady odtud, z pátého patra.“ To už bylo na ně pro dnešek opravdu moc. Naštěstí výtah dorazil a oboustranný výslech skončil.
Od Martiny se rodiče nic nedozvěděli. Ani netlačili na pilu. Jen já jsem jí měl za zlé jednak to vyděšení a taky že si na tak dlouhou cestu nevzala navigaci. Ale nějak nás to sblížilo. A když jsem se podíval do zrcadla, viděl jsem pořád hnědé vlasy. Svoje informace o sestře-rogallu jsem si nechal pro sebe.
S kytarou na zádech
27.1.2016
Moje kniha už je oblečená. Tady návrh obálky. Grafik Milan Bauer fakt umí. A taky už po dlouhých debatách ve vydavatelství RegionAll už víme, jak se kniha bude jmenovat: „S KYTAROU NA ZÁDECH – O Portách, festivalech a muzikantech českého západu.“
Knihu si můžete zarezervovat už teď přímo u vydavatele na info@vitanyhost.cz. Jakmile vyjde, dostanete ji na dobírku.
Víte, kde přistávají uši?
18.1.206
Všem, které baví moje hlody na Facebooku i na blogu www.jupp.cz, dávám na vědomí, že nastal dotisk mé knihy ptákovin „Kde přistávají uši“. Máte-li na ni chuť a ještě ji nemáte v knihovně, můžete si ji objednat na dobírku u vydavatelství Nová forma České Budějovice, přesněji na www.stahuj-knihy.cz/. Stojí 110 Kč.
Zjistil jsem, že už mám dost pitomostí na druhý díl, tak na něm začínám pracovat. Co tam bude přistávat, ještě nevím.
A konečně na jaře by měla vyjít moje kniha o folku, country a trampské písni v Plzni a na západě Čech – „S kytarou na Západě“.
S kytarou na zádech – úryvek z knihy
3.1.2016
Už brzy vyjde moje kniha „S kytarou na zádech“ o folku, cuntry a trampské písni v Plzni a západních Čechách
Významná část knihy je ve dvanácti kapitolách věnována Portě, těm jejím každoročním finálovým vyvrcholením, které se odehrávaly v Sokolově a hlavně v Plzni. Tady je krátký úryvek.
… O tom, jak to bylo s Portou po příjezdu sovětských tanků a na začátku normalizace, jste už četli. Finále Porty 1971 v Karviné. Vzhledem k okolnostem a spěchu to žádná velká sláva nebyla, ale festival byl a přežil. Dokonce v původním rozsahu.
Další ročník? V Karviné už to nešlo. Někteří z našeho nového štábu festivalu už se pomalu vzdávali. Nakonec se objevil Jarda Studený, že v Sokolově Portu udělá. Psal se rok 1972.
V té době už se nám podařilo zacelit rány po zákazu v Ústí nad Labem a dobudovat síť krajských předkol. Kapely, jejichž adresář zůstal v trezoru ústeckého kulturáku, se samy hlásily a bylo jich čím dál víc. A plno věcí kolem organizace jsme už měli prověřených.
Uprostřed Sokolova stál luxusní (na trampy až moc) Hornický dům kultury a techniky a tam se mělo všechno odehrát. Jarda Studený se svou partou prověřenou Jarními a Podzimními dostavníky dokázal na místě všechno připravit.
Festival proběhl od 16. do 18. června 1972. Stále se ještě odehrával v tradičním modelu – pátek folkové a country kapely, sobota trampské sbory a neděle Dvorana Porty jako přehlídka vítězů a hostů. Folkaři a countrysté stále ještě nesoutěžili o porty, ti nejlepší dostávali různá čestná uznání a možnost si zahrát na nedělní Dvoraně. Vzhledem k tomu, že country (hlavně bluegrassových) a folkových kapel se v krajích hlásilo na Portu čím dál víc, bylo i z čeho vybírat. Ocenění získali například skupina Létavice, pozdější spolupořadatelka legendárního Českokrumlovského folkového festivalu, Plavci z Bochova, z jejichž středu vyšel spisovatel Zdeněk Šmíd, Kantoři z Hradce Králové, jablonecký bluegrass v podání kapely Volupsije, nebo legenda jazzu i trampské písně Jitka Vrbová, tenkrát ještě jako zpěvačka country skupiny Sepie. …
S kytarou na Zádech
18.9.2015
je název mé příští knihy s podtitulem Folková, country a trampská hudba na západě Čech.
Rukopis jsem právě odevzdal vydavateli. Bude následovat sazba a grafická úprava, což bude docela náročná záležitost, protože kniha je rozsáhlá a dost členitá, s velkým množstvím fotek.
A taky pak budu muset udělat poslední autorskou korekturu. Po ní už v textu žádná chybička nezbude, ale jak je mi známo z vydávání časopisu FOLK & COUNTRY, když to přivezete z tiskárny a otevřete, tutově narazíte na jediný překlep z celé knihy.
A když už je to pak v tiskárně, může vydání zabránit už jen tsunami. A to v Plzni být nemůže, protože by to vyplavilo podzemní Hifiklub na náměstí, kde bude na jaře křest.
O všech termínech dám vědět, jakmile budou jasné. A tady utrousím nějakou malou
ukázku.
Jupp
Na snímku nejstarší sestava loketskýh Roháčů.
Kladeč
19.7.2015
Kladeč. Krásné české slovo. Obzvlášť když ho způsobíte v plurálu: kladeči lina, kladeči min, kladeči věnců,… To slovo je samo o sobě pozitivní už slovním základem klad. Po odchodu kladečů zůstává hladko, čisto, vyváženo. Tedy i lad, čili řád a harmonie z toho slova trčí. Kladeči lina už dávno lina nekladou, zbohatli jsme, zpanštěli. Už ani PVC nám nevoní, jestli tak nějaký ten kovral od zdi po zeď. Teď jsou v módě plovoucí podlahy. ale ty se nekladou, ty se spouštějí na hladinu. Kladeči min za sebou taky zanechávají čisto, hlavně od všeho živého. A kladeči věnců pak kladou k hrobům těch, co se v minových polích procházeli. Kladeči věnců ve skutečnosti věnce nepokládají. To činí dvé vojínů hradní stráže nebo jiné operetně elitní jednotky vojska. Pohybují se při tom zvláštním pohybem, který asi nenajdete v předpisu Vojsk-1-1 žádné armády na světě: pořadovým krokem stranou. Kladeči věnců nekladou; urovnají stuhy a pak ještě postojí v krátkém stoji spatném.
Zajímavé je, že kladečství je záležitost vysloveně mužská, feminismem ještě nepoznamenaná. Řekněte kladečka, a určitě se vám nevybaví lepá děva, zahrabávající minu pod drn. Spíš byste to tipli na nějaký stroj. Ostatně taky by to mohla být malá kladka. Přitom hmyzí maminy jsou kladečkami par excelence, želvy nevyjímaje. Některé jsou dokonce opatřeny kladélkem. A pokud vím, žádný kladeč věnců kladélko nemá. Jsou to dokonce i rybí dámy, co kladou. Nemám sice zbla vědomí, jak probíhá u kaprů pohlavní život, kladou však jistojistě. Namyšlený člověk samec se přitom ani neobtěžoval obšťastnit rybí paničky pojmenováním v ženském rodě; říká jim jednoduše jikrnáč.
Z mé knihy „Kde přistávají uši“, kapitola Jazykobrusy.
PF 2015
23.12.2014
Starší Postřehy, objevy, nápady, štěky a hlody.
26.11.2014
Vždycky mě baví procházet se u moravských přátel v jejich rozsáhlém sklípku a číst nápisy na sudech: Müller Thurgau, Neuburské, Sylván, Rulandské šedé, Ryzlink rýnský, Sauvignon, Merlot a Víno pro Pražáky. *** Nová doba stále přináší nové pojmy a nová povolání. Jsem si jist, že přesně víte, kdo je to sales manager nebo account manager. Ale tušíte, kdo je to pachtýř? *** Sněží a hned to taje. Zase někdo zbytečně rozhazuje peníze daňových poplatníků. *** Slovenští biskupové protestují proti slovu papagaj. Svatý otec přece není homosexuál. *** Nevíte, ve kterém roce má Království nebeské vstoupit do Evropské unie? *** Výraz hot dog neznamená a nikdy neznamenal čtyřprocentního psa. *** Dětské otázky někdy překvapí. Byl jsem zaskočen dotazem, jestli za druhé světové války rostly borůvky. *** Během středoevropského času je Slunce v polednev nadhlavníku. Nevíte, kdy je Slunce v podhlavníku? *** Není korektní o někom říkat, že je buran. Lepší je pětikorunář. *** Mělo by se vyšetřit, kdo zatajil praotci Čechovi informaci, že víc na západ je ještě lepší strdí. *** Bůh je velice praktický. Dokáže přivést na svět syna v roce Nula a ještě k tomu o Vánocích. To se to pamatuje. Nemusí si zapisovat do diáře, kdy se ten kluk narodil. *** Lidé se dělí na tři typy. Na náledí zruší auto a sami jsou celí. Ti první okamžitě volají do pojišťovny. Druzí jdou do hospody a ožerou se. Třetí běží k internetu sdělit tu událost kamarádům. *** Blaničtí rytíři existují! Mám důkaz. Když jsem se k hoře blížil, narazil jsem na cedulku Vojenský prostor, nevstupovat! *** Gilotina je mnohem humánnější a ekologičtější popravčí nástroj než cirkulárka. Ale uznávám, že cirkulárka je využitelná i k řadě dalších činností. *** Víte, co je to zdravotnický nadstandard? Už vám nevyříznou slepé střevo, ale voperují mu kontaktní čočky. *** Dům se dá koupit. Dá se i vykřičet? *** V mnoha našich lepších restauracích nabízejí švédské stoly. To musí být IKEA v balíku! *** Yard je ostrovní délková míra. Víte někdo, kolik přesně měří Scotland Yard? *** Tak mě napadlo, kolik mateřských školek by se asi dalo postavit za peníze na jednu volební kampaň. *** Proč není v listině základních lidských práv právo na sex? *** Co je to pokrok? Sdělení, že určitá karetní hra je v pořádku. *** Taky se vám někdy zdálo, že se vám neotevřel padák? A jak dlouhý to byl sen? *** Znáte někoho, kdo vyhrál Malou pardubickou? *** Myslíte si, že je opravdu nezbytné měřit pasažérům nastupujícím do letadla jejich pH? *** Když se pan lesní hodně snaží, stane se z něj časem nadlesní. *** Co musí udělat lesní žínka, aby se stala nadlesní žínkou? *** Víte, kde v USA žije nejvíc muslimů? V Al-Abamě a na Al-Jašce. *** Diskvalifikace je oprávnění hudebníků hrát v tónině Dis. *** Co vám bude příjemnější: když vás vyhodí do povětří sunitský nebo šítský terorista? *** Někdy se vám povede napáchat nekorektnost, aniž byste se o to snažili, a nestačíte se pak divit. Třeba když napíšete: Většina lidí z hlavního města odjela na dovolenou. *** Stolice prořídla. *** Letos vyrostlo tolik hub, že děti uspořádaly žampionový průvod. *** Můj vztah k náboženství byl vždycky vlažný. Nikdy jsem si nepřál být spasen, už pro tu představu, že se pak melu někde mezi bachorem, knihou a čepcem. *** Jaké parametry musí splňovat smrtelná postel? *** Všichni známe toustovač. Myslíte si, že na podobném principu existuje i chroustovač? (anglicky chrouster). *** Kdekdo říká, že není práce. Myslí tím, že není práce, kterou by se mu chtělo dělat. *** Našli jste už v některé budově cedulky Nouzový západ? *** Volby jsou ideální příležitost, jak vyměnit partu, co nás okrádá, za jinou partu, co nás okrádat bude. *** Jak dlouho je nutné někoho kutálet, aby byl vykutálený? *** Když kluk řekne Miluji tě, holka si to obvykle vyloží chybně tak, že miluje jenom ji. *** Jsou souchotiny předměty, které máte společné s chotí? *** To je pořád řečí o šetření elektrickým proudem, ale skutek utek. Kdykoliv doma otevřu ledničku, svítí se tam. Někdo pořád zapomíná zhasínat! *** Předpokládám, že naše děti už budou žít v zemanismu. *** Koprníte často? A z čeho nejvíc? *** Nevíte, kde najdu údaj o počtu blbců v jednotlivých českých a moravských krajích? *** Víte, která sladkovodní ryba je v Česku největší? Přeci součtovec. *** Vážím si mužů, kteří častěji mění ponožky než partnerky. *** Letos vyrostlo tolik hub, že děti uspořádaly žampionový průvod. *** Zpráva z černé kroniky: Madla spadla do zdymadla. *** Do češtiny nám stále proniká stále víc slov z cizích jazyků. Ale můžeme hubenému člověku říkat slimák? *** Ještě jednou cizí jazyky: Je holka, co s vámi spí, slípka? ***
LEGENDA LOCHOTÍN – ukázka z knihy
1.10.2014
Mám za sebou půl roku intenzívní práce bez dovolené a opulentní křest knihy v Plzni, kterého se zúčastnila asi tisícovka lidí. Pro křest byl vytištěn jen malý náklad, knížku dostali především muzikanti, o kterých v ní píšu. Vy ostatní si budete muset ještě nějakou chvilku počkat. Jakmile bude na světě další náklad, dám to vědět všemi dostupnými prostředky včetně kouřových signálů.
Tady zatím najdete z knížky LEGENDA LOCHOTÍN malou ukázku.
PORTA 87
ZAČÍNÁME UŽ V ÚTERÝ A KONČÍME V SOBOTU * 100 KAPEL NA PORTĚ * KLASICKÁ HUDBA * MIKROFÓRUM VYSÍLÁ Z VÝSTAVIŠTĚ * HRA S CENZORY: KROK ZPĚT A DVA DOPŘEDU
Porta v roce 1987, to už byl nezadržitelný kolos. 100 kapel, 30 000 diváků. Zájem médií. A ovšem i zájem mocných. A hledání cest, kudy a co by ještě mohlo projít…
První čtyři červencové dny 1987 je Porta a je stále v Plzni. Je zase o něco rozlehlejší, ale počasí tentokrát příliš nepřeje. Kromě střídavých přeháněk se přežene přes areál silná bouřka, která přinese tolik vody, že pořadatelé, kteří chystají Lochotín na večer a mají sebou kanoe (pro šťouraly: jedou hned po Portě vodu), sjeli Lochotín odshora dolů. (26-Canoe-87-Ši.jpg)
Na Portu bylo oficiálně pozváno 100 kapel! Z nich už ve čtvrtek bylo osmdesát na místě, to znamenalo pět set účinkujících. Do soboty se očekávalo ještě 120 dalších. Kapely vystupovaly na osmi scénách a od úterního večera, kdy se natáčela živá deska, až po sobotní Dvoranu na Lochotíně, proběhlo 73 pořadů. Ty uvádělo 11 spíkrů, nepočítaje v to muzikanty, kteří si průvodce vystoupením dělali sami. O chod Porty se staralo 560 pořadatelů, včetně štábu, redakce Portýra a techniky. (27-Plšek-87-Ha.jpg)
Tentokrát už je na Portě živo od úterý. To se natáčí živá deska pro Supraphon a naopak v pátek probíhá křest desky, která se natočila na Portě v minulém ročníku. Programy začínají většinou v 9 hodin ráno a končí s půlnocí na Lochotíně. Porta se zase dramaturgicky více a více rozevírá. Objevují se zajímavé sestavy. Například poprvé se na společném pódiu představí Žalman a spol. a Hradišťan. Všechny žánry mají svoje komponované pořady a recitály. Jasan Bonuš opět vede v Pekle country bál s tanečními skupinami za doprovodu skupin Blanket, Newyjou a Uhlák. Z jednotlivých regionů přijíždějí kromě postupujících i další kapely, které byly pozvány mimo soutěž a mimo hlavní programy. Společně tvoří „krajové“ programy. Západočeši, Jihočeši, Moraváci… Z jižních Čech přijíždí nejvíc folku, domácí dominují v bluegrassu a Morava dodá hlavně trampské kapely a první výhonky folkrocku.
Ovšem i žánry odjinud mají na Portě svoje místo. V pavilonu „R“ probíhá program Klasika na Portě za účasti Jiřího Hoška, Lubomíra Brabce a dalších. Ulrychovi se představují s pořadem Nikola Šuhaj. Diskotéku z oblasti country tu má Robert Křesťan. Co je to blues, Zfolkovaná poezie. Opět Písničky z divadýlek: Stropnický – Jiráň, Vladimír Kratina, Jiří Schmitzer, Ondřej Pavelka, Miki Jelínek a další. Prostě na Portu se sjíždějí vážní muzikanti, divadelníci, folkloristé a další hosté z jiných hudebních i nehudebních oblastí. Ale to hlavní je stále folková, trampská a country muzika. Z nejdůležitějších jmen se tu objevují Brontosauři, Kamelot, Hop trop, Nezmaři, Paleček s Janíkem, Poutníci, Stopa, Ivo Jahelka, Slávek Janoušek. A samozřejmě kapely, které se probojovaly v interpretační soutěži i účastníci autorské soutěže. Ta se také odehrává na Lochotíně. Soutěže probíhají bez rozlišení a rozdělení na žánry. Zatím. (28-Basseti boemi-87-Ha.jpg)
Nově je pro Portu otevřen pavilon „F“ poblíž hlavní brány. Každý den od 16 hodin se odtud živě vysílá Mikrofórum Československého rozhlasu a v sobotu dopoledne se (už taky živě) vysílá pořad Radioporta. Je akreditováno značné množství novinářů. Přijíždí několik zpravodajských štábů včetně televizních. Porta je v tomto roce už významně reflektována v médiích.
I když v české společnosti se už silně začíná projevovat uvolnění, perestrojka a glasnosť, tady na Portě jsou tendence spíše opačné. Je to taková věčná přetlačovaná mezi snahou dramaturgie a štábu dostat na festival ty nejzajímavější a z hlediska režimu ty nejkontroverznější osoby. Bdělí cenzoři stále ještě drží ruku na kohoutcích. Tento rok nemůže vystoupit ani vloni zakázaný Vláďa Merta ani Jarek Nohavica. Karel Plíhal, který byl na Portu pozván, přijede jako návštěvník a na otázku redaktora Portýra proč nevystupuje, odpovídá velice stručně: – Karle, proč nevystupuješ na Portě? – Protože tady nevystupují i jiní. – Poskytneš rozhovor pro Portýra? – Ne. – Můžeme to zveřejnit? – Ano.
Vedle poroty a jejího udílení cen funguje na Portě také už docela propracovaná anketa diváků. Anketní lístky se rozdávají zároveň se vstupenkou. Tým dobrovolníků pak výsledky zpracuje. V interpretační soutěži drtivě vítězí skupina Barel rock následovaná Fleretem a Kamelotem. V autorské soutěži nejvíc zaujaly publikum hoptropácká Jonatán a Křesťanova Napsal jsem jméno svý na zdi. (29-Plakáty-87-arch.jpg)
Hlasuje se také o osobnost Porty. Tou se stává Jaroslav Samson Lenk před Ivošem Jahelkou a Mirkem Kováříkem. Ovšem do výsledků se promítne i protestní hlasování publika; silně bodují osobnosti, které tento rok na Portě nevystupují: Jarek Nohavica, Karel Plíhal a Vladimír Merta.
I tento rok přinesl něco nového, co jsme vymysleli, zkusili a povedlo se: v závěrečném večeru, kdy se hlediště rozzářilo tisíci svíček, se po blocích vítězů a hostů přešlo na společné zpívání. Vybral jsem dvacítku písní, které za dvacet let už díky Portě zlidověly a společně s třiceti tisíci hlasy z publika je zpívali jejich autoři a interpreti. Zvukaři a osvětlovači se trochu zapotili, když se na levé a pravé straně scény střídaly kapely po písničce, ale dařilo se a diváci se rozjížděli zase na rok nabití hudebním zázrakem jménem Porta.
26-Canoe-87-Ši.jpg Vodácký prvosjezd amfiteátru Lochotín. Pochybuji, že to od té doby někdo zopakoval. Foto Jan Šilpoch.
27-Plšek-87-Ha.jpg Režisér lochotínských koncertů Pepa Plšek je autorem sloganu „Hudba je lék a Porta je nejlepší apatyka.“ Spolu s ním člen týmu osvětlovačů Petr Ježek. Foto Jiří Hampl.
28-Basseti boemi-87-Ha.jpg Nejen folkem živ jest člověk. Na Lochotíně se představila také čtveřice kontrabasistů Basseti boemi a sklidila frenetický úspěch. Foto Jiří Hampl.
29-Plakáty-87-arch.jpg Tenkrát ještě nebyly mobily. Na plotě tábořiště si lidé nechávali vzkazy. Hledali se, domlouvali, kam půjdou odpoledne, inzerovali a seznamovali se. Foto archiv.
Legenda Lochotín
18.8.2014
Tak ještě autorské korektury a kniha LEGENDA LOCHOTÍN – Folk a country hudba v Plzni půjde do tiskárny.
PF 2014 a 1/2
Blog Michala Juppa Konečného
O hudbě, kultuře, společnosti i hovadinách.
Ptákoviny a ptákovinky
26.5.2014
Ptákoviny a ptákovinky
(Z mé právě vyšlé knížky „Kde přistávají uši“. )
Často jsem potkával odstávající uši. Ale nikdy jsem neviděl uši přistávat.
Neštěstí nechodí po horách. Jenže zkuste se u Kolína nechat zasypat lavinou.
Před dalším obřadem se muselo celé krematorium vyvěnčit.
Ten, kdo poskytuje rady, není radiátor. To je ten pán, co mluví v rádiu.
Někde jsem četl, že během mého života se vývoj civilizace posunul zhruba o tolik, o kolik se posunul během života tisícovky generací přede mnou. To jsem teda dost dobrej!
Neděsí vás fakt, že prakticky ve všech prostorách vašeho zažívacího traktu je po celý váš život absolutní tma?
Přál všem právo na život. A nechápal, proč jsou některé holky hubené. Proč by se vlastně měly hubit?
Muslimští sebevražední teroristé mají slíbeno, že v nebi budou mít k dispozici neomezený počet panen. Ale jak je z praxe známo, výbušniny umístěné na těle téměř s jistotou urvou dotyčnému šourek.
V máji začaly holky chodit nahoře bez. Rozkvetl šeřík a dívky si zaplétaly kvítky do vlasů.
Největším přínosem pro práci policejních daktyloskopů jsou telefony s dotykovou obrazovkou.
Připadáte si liší nebo sudí?
10.3.2014
Představte si celkem banální situaci:
V divadle v první řadě sedí vedle sebe čtyři lidé na sedadlech 1,2.3 a 4. Nezáleží na jejich věku, pohlaví ani politickém smyšlení.
Počítáme-li je od kraje, člověk na sedadle 1 je lichý, na sedadle 2 sudý, na sedadle 3 lichý a na sedadle 4 sudý.
Na chvíli pomineme ty dva sudé. Zbylí diváci na sedadlech 1 a 3 jsou liší. Ovšem když počítáme jenom je, člověk na sedadle 1 lichý lichý a člověk na sedadle 3 sudý lichý. Stejně tak když zanedbáme liché, bude člověk na sedadle 2 lichý sudý a divák na sedadle 4 sudý sudý.
Samozřejmě by si mohl člověk 2 vyměnit místo s člověkem číslo 3 a stal by se tak z lichého sudého sudým lichým. A naopak sudý lichý by teď byl lichý sudý. Tím si to teď ale nebudeme komplikovat, všichni hezky zůstanou sedět na svých místech.
Zaměříme se na daleko závažnější věc: všichni čtyři sedí v první, tedy liché řadě. Můžeme tedy říci, že člověk 1 je lichý lichý lichý, číslo 2 je lichý lichý sudý, člověk 3 je lichý sudý lichý a člověk 4 je lichý sudý sudý.
Čím se liší liší a sudí? Liché můžeme odlišit, ktežto sudé nemůžeme odsoudit. Ale to samozřejmě není pro naše počty důležité.
A nyní otázka: Hlediště má dvacet řad po dvaceti místech.
1. Na která místa v sále si může sednout člověk číslo 2, aby vždy zůstal lichý lichý sudý?
2. Kolik vstupenek si musí koupit, aby mu všechna tato místa nikdo nemohl obsadit?
Porta a vy
28.2.2014
V letošním roce vyjde výpravná kniha s pracovním názvem Folk a country hudba v Plzni. Bude mapovat vše, co se odehrálo v žánrech folk, country a trampské písně od jejich začátků v Plzni a jejím okolí. Kniha se bude věnovat desetileté histor…ii legendárních ročníků Porty na plzeňském výstavišti a Lochotíně. Jako autor knihy, která vyjde po prázdninách, mám prosbu: Mezi čtenáři byli určitě někteří v Plzni na Portě v letech 1981 – 1989. Jako diváci, muzikanti nebo pořadatelé. Napište mi, prosím, jedním odstavcem své dojmy nebo zážitky. Pište na jupp@folkcountry.cz. Díky.Kniha Folk a country hudba v Plzni.
11.2.2014
V letošním roce vyjde výpravná kniha s pracovním názvem Folk a country hudba v Plzni. Bude mapovat vše, co se odehrálo v žánrech folk, country a trampské písně od jejich začátků v Plzni a jejím okolí.
Kniha se bude věnovat desetileté historii legendárních ročníků Porty na plzeňském výstavišti a Lochotíně, dalším festivalům, přehlídkám a významným koncertům, které se tu odehrávaly, zdejším klubům, mediím, vydavatelům i osobnostem, které se této hudbě věnovaly. Největší prostor bude v knize věnován plzeňským hudebním skupinám a písničkářům. A že jich za těch skoro pět desetiletí bylo!
Autorem knihy je Michal Jupp Konečný, šéfredaktor časopisu FOLK& COUNTRY a bývalý dramaturg Porty i dalších festivalů.
Kniha by měla vyjít po prázdninách. Přejeme všem příjemné čtení a objevování informací a zážitků.
Plzeňské kapely, muzikanti a písničkáři! Chcete o sobě číst v knize Folk a country hudba v Plzni? Ozvěte se autorovi na adresu jupp@folkcountry.cz.
PF 2014 podruhé
20.12.2013
PF 2014 poprvé
20.12.2013
Moje nejhezčí trampský Vánoce.
6.12.2013
Povídka Moje nejhezčí trampský Vánoce vyšla v roce 2007 v mojí povídkové knize Udělali mi něco s palcem.
Bylo to divný. Seděli jsme kolem ohně zachumlaní do vaťáků, oheň hřál tak na půl plynu, ale naštěstí slunce se teprve chystalo za špičky stromů. Byl Štědrý den 13:00. Odpoledne se líně vleklo, ostatně s plným žaludkem se odpoledne vždycky líně vleče. Wakin před obědem vyhrožoval, že bude slavnostní oběd servírovat ve stříbrných ešusech, ale nakonec jsme kotlety jedli zase z hliníku.
Prostě taková normální pravá kamarádská sváteční nálada, nebejt toho vetřelce.
Objevil se na svahu nad kempem a ze začátku jsem ho viděl jenom já. Byl bloňďák, byl drobný s roztomilým kukučem a bylo mu tak devět.
Kamarádi si všimli, že jsem zahleděn, a otočili se.
-Ahoj, řekl s přirozeností zkušeného lovce bizonů. Vypadal nadrzle, ale něčím, nedalo se přesně říct čím, byl sympatický.
-Ahoj, odpověděl jsem jménem naší osady. Já jsem Rony. Tohle je Wakin a tohle Bivoj.
Seskákal se svahu do kempoviště a každému z nás obřadně zalomil palec. Jeho dětská ručka tuhle operaci bez potíží zmákla i s Bivojovou tlapou sněžného muže.
-Já jsem Ježíšek, řekl.
To je ale blbá přezdívka, myslel jsem si. I když na Štědrý den je to docela stylové. Pak mi došlo, že si z nás dělá srandu.
-Hele, kluku, kde ses tu vzal? Esisisi nevšim, je zimní odpoledne a za hodinu bude v celým tom obrovským lese tma jako v….
Zvědavě mě pozoroval asi na způsob, jako když překrojíte žížalu a pak sledujete, co ty dvě půlky začnou dělat. Pak vystartoval:
-No řekni to slovo, řekni… Jestli to řekneš, tak dostaneš hovno a né dárky.
Dobrák Wakin si naštěstí všiml, že začínám bobtnat a převzal debatu do svých rukou. Přesněji řečeno podal Ježíškovi hrníček.
-Hele, mladej, máš před sebou dlouhou cestu. Napij se čaje a pak upaluj, ať jsi do tmy doma.
-Tos vystih naprosto přesně, kamaráde, povídá kluk, ještě musím na Blizzard, Netopýry, Zlámanou podkovu, Konvoj, ……….
Pak vyjmenoval prakticky všech sedmnáct osad, jejichž kempy se tyčily tady v Horách na dvaceti čtverečních kilometrech. Bez překlepu.
Nabízelo se jediný rozumný vysvětlení: je to synek hajnýho a o víkendech místo psaní úkolů obíhá les a šmíruje trampský osady. Ta teorie měla jednu vadu na kráse: široko daleko tu byla jediná hájovna Na Babě, a tam měli jen dvě dcery.
Zkusil jsem ještě jednu kontrolní otázku, jedno jméno vynechal:
-A na Dawson půjdeš taky?
Chvíli se zamyslel, dvakrát se podrbal na hlavě.
-Ne, řekl nakonec.
-Proč?
-Tam jde kolega Děda Mráz.
-Cože?!?, zaznělo trojhlasně.
-No jejich šerif Bouda volil komunisty.
A je to tady! O Boudovi se mezi trampy povídalo ledacos, dokonce že je na ňákým česnekovým seznamu. Prej taky dřív na trampy donášel. Ale jak to ten kluk může vědět?!
Hlas lidu potvrzen hlasem božím…Kruci, mně z toho snad jebne! Já nakonec začnu věřit, že on je opravdu Ježíšek.
-Hele, politiku na vandr netahej!
-A náboženství můžu?, odpověděl ten fracek drze.
-Jaký náboženství? Co je to náboženství?, zeptal jsem se ve vyšší tónině.
-Že v něco věříš. Že třeba věříš, že JSEM Ježíšek.
No to je mi paráda! Štědrý den, za chvíli bude tma, ještě jsme ani nepostavili na grog a já tady vedu filozofický debaty s devítiletým klukem, kterýho budeme muset nakonec dovést domů, aby nezabloudil.
-Hele chci nějakej důkaz, že jsi Ježíšek. Nějakej zázrak nebo něco podobnýho.
Udělal rukou kruh nad svojí hlavou a nastala mu tam svatozář. Naše čelisti popadaly do ohniště.
-Stačí?, zeptal se. Z naší strany se nedočkal odpovědi.
Tak zatočil nad hlavou opačným směrem a tím to vypnul.
-Na vandru to normálně nikdy nepoužívám. Lesní zvěř to irituje, přidal vysvětlení.
Bylo to věcné, naprosto přirozené a ekologické, ale přesto se nikdo z nás do diskuse nepřidal.
*
-Už musím. Fakt bych to nestihl. Užijte si to. A děkuju za čaj.
Znova nám obřadně zalomil a začal stoupat do svahu. Ještě dvakrát zablikal svatozáří na pozdrav a zmizel. Už se šeřilo, a tak nebylo jasný, jestli zmizel v lese nebo se stal neviditelným.
Dlouze jsme si to užívali, ten šok i okouzlení a povídali si nesmysly.
-To bude zápis do osadní kroniky! To teda nikdo nemá…
-Nebo to budou mít po dnešku všichni.
-Hele, a jak to moh vědět s tím Boudou?
-To voni si s tím Santa Klausem a Dědou Mrázem všechno řeknou.
*
Najednou jsme měli pocit, že se rozednívá. Když jsme se otočili na pasece zářil třímetrový smrk. Byly na něm krásné ozdoby a hlavně spousta světel, žádná elektrika, samé svíčky a prskavky.
Rozdali jsme si dárky, které jsme pod ním našli. Byly krásné a trampsky užitečné. Byly jednoznačně od něj. My jsme si svoje drobnosti předali už v poledne. Ale nůž, kvůli kterému jsem už půl roku oslintával výkladní skříň prodejny Lesalov pod stromečkem nebyl. To mám za to, jak jsem byl na něj ostrý.
Smrk zářil, stáli jsme tam, čučeli na tu nádheru a nebyli schopni slova. Teď ještě vyleze z lesa srnka a postaví se vedle toho stromu a kýč bude dokonalý. Ani jsem tu myšlenku nestačil dovést do konce a srnka tam byla.
-Tohle nemá cenu někomu vyprávět. Nikdo by tomu nevěřil, řekl Bivoj.
-Co budem dělat teď?, ptal se Wakin.
-Jde se na půlnoční, řekl jsem. -Poděkovat.
*
Cesta do Černic, kde byl kostel, trvala slabou hodinku. Mlčeli jsme. Já, tramp a od narození zapřísáhlý ateista jsem šel poprvé v životě do kostela. (Tedy nepočítaje nějakou tu prohlídku baroka v rámci vandru.) Myslím, že oba moji spoluohňovníci na tom byli podobně.
Kostel byl plný, mše už začala. Napadlo mě, že Černice snad ani nemohou mít tolik obyvatel, a pak jsem si všiml, že zhruba dvě třetiny přítomných jsou trampové. Hodně známých tváří, zdravili jsme se pohledem. Takže v tom zázrakování nejedeme sami.
Zatímco kněz mluvil o Betlému a o božím narození, napadaly mne samé blbosti. Není papež taky tramp? A jak je to vlastně s vandrováním tam nahoře? Takový anděl, ať dělá co dělá, přes křídlo usárnu nepřehodí. Proč trampové hrají na kytary a ne na varhany? To poslední mě napadlo, když z kůru vytryskla fakt hustá a krásná hudba. Ohlédnu se a co nevidím: Stojí nahoře na zábradlí, šaškuje tam, ruce rozpažené jako že drží balanc, a přebíhá z jednoho konce zábradlí na druhý. Pod ním tak dvanáct metrů. Spadneš frajírku, pomyslím si, ale hned se opravím: proč by to dělal, když je Ježíšek?
Varhany dozněly a mše skončila. Lidé se tiše rozpouštěli do štědrovečerní tmy. Kněz zmizel ve dveřích vedle oltáře. Šel jsem nesměle za ním.
-Pane faráři, můžu se vás na něco zeptat?
-Já vím, na co se chceš ptát. Zase dělal při mši pitominky, že jo. Měl bych mu vynadat. Ale zase jsem rád, že ze statisíců kostelů na celém světě si na Vánoce vybere vždycky mě.
-Ahoj, ozvalo se za mými zády.
Tvářil se jakoby provinile, ale kněz se jen usmíval.
-Tak co, zeptal se mě Ježíšek, srnka se stavila?
-Přišla!, potvrdil jsem.
-Hele, zeptal se napůl nesměle a napůl drze, mohl bych teď jít s váma na kemp?
Ty můžeš jako Bůh všechno pomyslel jsem si. Ale navenek jsem se přísně zeptal:
-A co Bůh otec, povolí ti to?
-Ten má teď spousty starostí. To víš, Vánoce….
Neptal jsem se ho, jestli má teplý spacák. Protože Bůh za á) spacák nepotřebuje a za bé) když ho potřebuje, tak si ho zázrakem opatří.
*
Šli jsme ve čtyřech lesem a sněhem zase nahoru. Wakin a Bivoj si to pořád ve svých myslích přehrabovali. Jsme ztracená generace. Nás učili v první třídě z těchhle věcí akorát, že Lenin leží na Rudým náměstí.
Když jsme došli až na kemp, zeptal se:
-Hele, a mohl bych zapálit oheň jednou sirkou?
-Mohl bys, řekl jsem. Ale fakt jednou sirkou. Žádný zázraky.
Přistoupil k připravené hraničce a škrtl. Sirka se rozhořela, postupně zkomírala, ale pak se oheň rozhořel jasným plamenem.
Stejně švindloval. Ale do osady jsme ho nakonec vzali.
Před víkendem – starší hlášky
Každý týden sleduji nejdůležitější informace z domova i ze světa, které by vás mohly zaujmout, pobavit nebo rozhodit.
Starší zprávy
26.5.2015 * To tu ještě nebylo, aby celá jedna pražská čtvrť byla posraná. * Zástupci povstaleckých „lidových republik“ na východě Ukrajiny se oficiálně zřekli projektu Nového Ruska, samostatného politického útvaru, jehož částí mělo být osm oblastí na jihovýchodě Ukrajiny. * Irové schválili v referendu sňatky homosexuálů. * Norsko předstihlo Rusko v dodávkách plynu do Evropy. Díky Putine. * Italská policie zadržela ve vesnici Gaggiano nedaleko Milána dvaadvacetiletého teroristu, který připlul s imigranty. Ale jinak nám nic nehrozí. * Už nejsme první jen v pití piva. V Břežanech u Prahy bude největší laser na světě. V jednom záblesku ve zlomku sekundy bude mít výkon pěti milionů Temelínů. No nekupte to! 12.5.2015 * Australští astronomové vyřešili po 17 letech záhadu. Tajemné signály v okolí observatoře vysílala mikrovlnka. * Podle průzkumu budou mít roce 2030 prakticky všichni Irové nadváhu. Chudáci! * Sociálně demokratický ministr zdravotnictví Němeček se chystá obnovit komunistické potratové komise. Koho jste to holky volily? * Zeman s Ficem se Moskvě dohodli, že prokopou průplav z řeky Moravy do Váhu. Překonají Bílé Karpaty (970 metrů nad mořem). Myslím, že o něčem podobném už uvažovali Pat a Mat. * Televize Country No.1 ukončila své pozemní vysílání. Už jen po kabelech. (Snad nezvlhnou.) * 6000 lidí zemře každý rok v USA kvůli tomu, že při psaní SMS řídili auto. * Chorvatská policie v sobotu večer zadržela Čecha Víta Jedličku (Strana svobodných občanů) při pokusu vstoupit na území samozvaného státu Liberland.4.5.2015 * David Rath spadl z kola do jámy a nic si nepamatuje. Soudní přelíčení se odkládá, neměl helmu. * Noční vlci zřejmě už projeli, aniž si toho někdo u nás stačil všimnout. Zase vyhozené ruble za propagandu. * Neuvěřitelné: V Praze je nejnižší nezaměstnanost z celé Evropské unie. Tak to těm Pražákům promiňte. * Kreslíř Kája Saudek se údajně po devíti letech probral z kómatu. * V roce 2016 se na českých dálnicích pravděpodobně přestane vybírat mýto. Ministerstvo nestihne vyhlásit výběrové řízení. * Rozhodně nebraňte v Česku neonacistům v jejich aktivitách. Policie proti vám použije slzný plyn a ještě vás obarví paintballovými náboji. * Rakousko vyhlásilo referendum o vystoupení země z EU. Na významné části hranice bychom mohli mít zase ostnaté dráty a k moři bychom přes Rakousko cestovali na vízum. 27.4.2015 * Vědci zjistili, že biblický Adam žil před 239 000 lety. Evu nezkoumali. * Pardubický policista natlačil hlavu občana mezi vozovku a obrubník za to, že dotyčný přešel na červenou. Předpokládám, že se dozvíme od jeho nadřízených, že jednal „v souladu“. * Dánský parlament schválil zákon, že sex se zvířaty je trestný. * Miloš Zeman pozval papeže Františka do České republiky. Státní návštěva by se měla uskutečnit ještě dříve, než se pan prezident uchlastá. * Na Slovensku se teď vozí důchodci, studenti a další lidé ve vlaku zdarma. Má to jednu chybu: Někdy se do vlaku nevejdou lidé, kteří si zaplatili. * Poslanecká sněmovna neschválila návrh zákona, který by zakazoval pohřebním službám vyvěšovat reklamu na své služby v nemocnicích a domovech důchodců. * Polsko zakázalo průjezd Nočním vlkům, Berlín taky. My bychom je rádi uvítali, ale nestihnou se vyřídit formality. * 20.4.2015 * U Lanžhota se objevil medvěd, na Šumavě vlk. Ale zatím chybí v českých lesích nosorožci. * Za první čtvrtletí vybral stát na daních méně, ale přitom utratil více než loni. Prostě tak. * Linka Moskva – Karlovy Vary přestala létat kvůli nedostatku cestujících. * Tunelem Blanka projelo několik stovek cyklistů. Mokré kabely nevadily. * Vraždu kmotra Mrázka si prý objednal Andrej Babiš. Tvrdí to Marek Dalík. * Jestli vám ještě není 18 (nebo studentům 26), můžete teď chodit do všech objektů Národní galerie zadarmo. Což o to, na staré umění do Šternberského paláce na Hradčanech bych šel rád, ale 18 už mi bylo. * V pětačtyřiceti letech zemřel bývalý český premiér Stanislav Gross. Moc a peníze, zdá se, nejsou všechno. * Prodej českých tištěných deníků meziročně klesl o osm procent. Nejvíc propadl Blesk. * Andrej Babiš se bude soudit s novinářkou, protože se nejmenuje Babišlusconi. * Ministerstvo spravedlnosti se omluvilo třem poslancům obviněným v kauze Nagyová. Ištván do tepláků! 11.4.2015 * Po dvoutisící šestnácté vstal Kristus z mrtvých. * Rodiny ruských vojáků, kteří nikdy nebyli na Ukrajině, ale padli tam, dostaly od ruské vlády odškodnění. * Češi poprvé v historii berou na hodinu méně než Slováci. Prostě jsme to dokázali. * Silný vítr shodil strom plný netopýrů. To je taky nápad koukat na orkán hlavou dolů. * Čím lépe budete třídit odpad, tím vyšší poplatky budete platit za popelnici. Obce jsou v tom celkem nevinně, vaši práci zúročí monopolní odpadová firma ECO-COM, která má milionové zisky. * Několik států EU zakázalo vstup na přehlídková mola vychrtlým modelkám. Možná by se holky mohly třídit podle váhy jako vzpěrači a zápasníci. * Na hlavní přestupní stanici z nového metra A na letiště se zapomnělo na eskalátory. Nahradí je nosiči kufrů. Taky by se vám líbilo, aby vás vedli úředníci z pražského magistrátu? 30.3.2015 * Mynář stále ještě nemá bezpečnostní prověrku. A Ovčáček stále hledá Peroutkův text. * Každý Čech, který je chodec, bude muset povinně nosit na oděvu reflexní nášivky. * V Česku loni zaniklo 300 menších prodejen potravin. Díky Babišovi se teď jejich likvidace zrychlí. Spotřebitelé to budou mít do obchodu dál a projezdí víc benzínu a tím i víc řepky. * Připravte si € na mýto v Německu. A proč ne? Němci u nás taky platí. * I když je v Česku stále problémem nezaměstnanost, firmy začínají těžce shánět kvalifikované pracovníky. * Ministr Babiš slíbil, že povinnost fiskálních pokladen se nebude vztahovat na veřejné záchodky. * Prezident Zeman se s unesenými Češkami nesejde. To je dobře. Zažily toho dost, aby je čekala ještě tahle hrůza. 23.3.2015 * Nizozemští vyšetřovatelé našli v troskách malajsijského letadla střepiny hlavice Buk s nápisy v azbuce. Buky má jedině ruská armáda. * Zástupci plzeňských kapel se nedohodli se společností Plzeň 2015 o větším zastoupení místních umělců v rámci projektu Evropské hlavní město kultury. Zjistilo se totiž, že nikdo z plzeňských muzikantů neumí chodit po provaze. * Na Špicberkách lední medvěd napadl a poranil českého turistu. Už víme: byl to přítel z Facebooku Kuba Moravec. Ten turista, ne ten medvěd. Není nad to vybírat si na FB slavný kamarády. * To ale nic nemění na tom, že na Špicberkách bylo zatmění slunce úplné a všechny hotely na souostroví vyprodané. * Roční obrat se v evropském kulturním průmyslu pohybuje okolo 540 miliard eur a odvětví vytváří v celé Unii více než 7 milionů pracovních míst.30.3.2015 * Mynář stále ještě nemá bezpečnostní prověrku. A Ovčáček stále hledá Peroutkův text. * Každý Čech, který je chodec, bude muset povinně nosit na oděvu reflexní nášivky. * V Česku loni zaniklo 300 menších prodejen potravin. Díky Babišovi se teď jejich likvidace zrychlí. Spotřebitelé to budou mít do obchodu dál a projezdí víc benzínu a tím i víc řepky. * Připravte si € na mýto v Německu. A proč ne? Němci u nás taky platí. * I když je v Česku stále problémem nezaměstnanost, firmy začínají těžce shánět kvalifikované pracovníky. * Ministr Babiš slíbil, že povinnost fiskálních pokladen se nebude vztahovat na veřejné záchodky. * Prezident Zeman se s unesenými Češkami nesejde. To je dobře. Zažily toho dost, aby je čekala ještě tahle hrůza. 23.3.2015 * Nizozemští vyšetřovatelé našli v troskách malajsijského letadla střepiny hlavice Buk s nápisy v azbuce. Buky má jedině ruská armáda. * Zástupci plzeňských kapel se nedohodli se společností Plzeň 2015 o větším zastoupení místních umělců v rámci projektu Evropské hlavní město kultury. Zjistilo se totiž, že nikdo z plzeňských muzikantů neumí chodit po provaze. * Na Špicberkách lední medvěd napadl a poranil českého turistu. Už víme: byl to přítel z Facebooku Kuba Moravec. Ten turista, ne ten medvěd. Není nad to vybírat si na FB slavný kamarády. * To ale nic nemění na tom, že na Špicberkách bylo zatmění slunce úplné a všechny hotely na souostroví vyprodané. * Roční obrat se v evropském kulturním průmyslu pohybuje okolo 540 miliard eur a odvětví vytváří v celé Unii více než 7 milionů pracovních míst.*Co máte pořád s tím Švédskem? Švédská vláda má z 24 členů 14 žen. * Jako jediný z evropských politiků pojede na přehlídku do Moskvy. Musí si přece prohlédnout ty tanky, co nikdy nebyly na Ukrajině. Verze, že v Moskvě už zůstane, je příliš optimistická. * Počet prodaných deníků v ČR klesl meziročně o 10%. Když to tak půjde dál, úplně poslední noviny se vytisknou v roce 2025. * Švýcaři nakoupili armádní radary, které identifikují krávy jako letadla. Zpráva neuvádí, jestli jenom bombardovací krávy nebo i stíhací. * Bill Gates je kretén. Právě jsem se dočetl, že neustálé padání mého počítače způsobila jedna čerstvá aktualizace Windows 7. 11.3.2015 * 7. listopadu 2015 vystoupí v pražské O2 aréně Madona. Těžko říct, zda halu naplní, když komunisté budou ten den oslavovat 98. výročí VŘSR. * Podle výzkumu amerických vědců totiž ženy více podléhají nutkavé touze nakupovat hlavně v době ovulace. Více se s nimi milujme, ať na to nemají čas. * Sotva jste si všichni pořídili nové televizory nebo settopboxy kvůli digitalizaci televize, přichází rozhlas s tím, že bude digitalizovat rozhlasové vysílání. Chystejte se na nákup nových přijímačů. A taky počítejte s tím, že se zvýší koncesionářské poplatky, protože Český rozhlas na tu změnu přece potřebuje peníze. * V pátek 20. března nenastane jen jarní rovnodennost, ale i zatmění Slunce. Z našeho území bude pozorovatelné jen částečné, ale i tak Měsíc zakryje přes 70 % Slunce. Pokud chcete vidět zatmění úplné, jeďte na Špicberky. 4.3.2015 Dějí se věci. Levicové Švédsko privatizuje svoje zdravotnictví. Pod státem už to nefungovalo. * Ministryně Marxová-Tominová chce, aby se muži povinně střídali se ženami na mateřské. Proboha, co je jí po tom? * Pirátská strana žaluje Ochranný svaz autorský kvůli poplatkům za prázdné nosiče. Schyluje se k rozhodující bitvě. * Izrael a Jordánsko se dohodly, že společně zastaví vysýchání Mrtvého moře. Jen aby pak nebylo živé. * Vladimir Putin vzal vyšetřování vraždy Borise Němcova pod osobní kontrolu. Tak to mě uklidnilo. * Od prvního března už nedostanete ve sběrně za kovový šrot hotové peníze, ale dostanete je na účet. Zatím si nikdo nestěžoval na omezování svobody. * Andrej Babiš se překvapivě stal znovu předsedou hnutí ANO. * Klicperovo divadlo v Hradci Králové nastudovalo hru o životě bratří Nedvědů. 24.2.2015 * Zdravotní magazín The Lancet nás informuje jak různé národy jí zdravě nebo nezdravě. Ze 197 států se nejzdravěji jí v Čadu, čtvrté nejhorší je Česko. Musíme těm Čaďanům nahlédnout do jejich skvělého jídelníčku. Tendenční media nám naopak lhala, že je tam už dlouhá léta hladomor. * Ruská media publikovala snímky zdravotní sestry znásilněné a zavražděné ukrajinskými vojáky. Ale vyšlo najevo, že není ani mrtvá, ani zdravotní sestra ani na Ukrajině, ale že je to pornohvězda z Holyvoodu. * Ani v dubnu se tunelem Blanka nesvezeme. Stavbaři nepočítali s tím, že v podzemí je občas vlhko. * Čerstvě postavený pomník Vasila Biľaka přetřeli neznámí slovenští natěrači rudou barvou. Poplivat a zbourat by bylo málo * 18.2.2015 * Martina Konvičku nikdo nevyhodí z práce. Zdá se, že zatím se za názory u nás ještě nevyhazuje. * Inflace v Rusku vystoupala na 15%. Čechy naopak trápí deflace. Za chvíli budeme z toho neustálého zlevňovaní nešťastní. * Putinovi nevyhovuje světový pořádek po rozpadu Sovětského svazu. To Hitlerovi v roce 1933 taky nevyhovoval. * Populistka Marina le Penová má podle průzkumů silnou šanci stát se prezidentkou Francie. A co jste čekali korektní multikulturisti? * Potřebujete koupit atomovou elektrárnu? Německo vám ji prodá, doprava je zdarma. * Česká firma koupila za 216 milionů korun doménu porno.com. * 2.2015 * Na ušití jedněch krokodýlích bot padnou dva aligátoři. * Obchodní řetězce opouštějí Maďarsko. Vadí jim i vládní omezování prodejní doby. Vypadá to, že v Česku to dopadne podobně. * Dánští vědci vyzkoumali, že znečištění ovzduší v Arktidě způsobuje oslabování penisu ledních medvědů. Tedy snad jen u samců. * Tablety kradou dětem emoční inteligenci, varují vědci. Tak ať je přestanou polykat. * V únoru se na jarní prázdniny do Prahy chystají opět asi tři tisíce studentů ze Skandinávie. To zas bude v hotelích nablito. * Policisté dopadli ekoteroristu, který na D1 házel z mostů dvacetikilová polena. * V Moskvě shořela jedna z největších ruských knihoven. Založena byla Leninem v roce 1918. * 30.1. * V dolní komoře Parlamentu ČR se přestal prodávat alkohol. * Přibylo zájemců o změnu pohlaví. Státní komise musela vyhlásit stopstav. * Prodejte lyže. Rok 2014 se stal nejteplejším v dosud měřené historii. * Zpráva OSN o změnách klimatu varovala lidstvo, že nás čeká sucho, hlad a živelní pohromy. * Prezident podepsal zákon o konci vojenského újezdu Brdy. Kam teď budou jezdit trampové, když tam polezou lidi? * ANO má svůj první korupční skandál. Člen strany a úředník ministerstva si řekl o úplatek. * Z vesmíru nám někdo posílá radiové signály. Blbý je, že je vzdálen 5,5 miliardy světelných let. * Švýcarská policie zatkla počítač, který si sám na černém trhu koupil drogy a falešný pas. * Zastavení stavby obchodního centra a parkovacího domu v Tišnově si vynutila přítomnost chráněné kudlanky nábožné. * Německý soud v Düsseldorfu rozhodl, že muži mají právo doma močit vestoje. *23.1.2015 * Před pětadvaceti lety začalo narovnávání šikmé věže v Pise. * Islamisté z Boko Haram srovnali se zemí celé město. Vyvraždit už dnes nestačí. * Saudská Arábie staví zeď proti útokům z Islámského státu. Divná věc, že Sunité bojují proti Sunitům. * ČSSD se chystá zvýšit daně. No proto ji přece lidé volili! * Plzeň je letos Evropským městem kultury. Začalo to odvážně – provazochodcem. * Ruští poslanci se zlobí kvůli vysokým cenám pohanky. * Časopis Charlie Hebdo se bude prodávat i v Česku. * Čeští archeologové našli v Egyptě hrobku královny Chentkaus III. Jako královna je zcela neznámá. * Rok 2014 byl na Zemi dosud nejteplejším zaznamenaným rokem. Předchozí absolutní rekordy padly v roce 2005 a 2010. Devět nejteplejších roků vylo přitom zaznamenáno od začátku tohoto století. *16.1.2015 * Rusko zakázalo sadomasochistům řídit automobil. Otázka, co s ruskými sadisty na Ukrajině. * Ústavní soud rozhodl, že obchodníci nemusí platit OSE za hudbu, kterou si pouštějí zaměstnanci v prodejně. * Koruna se propadla na nejslabší úroveň vůči euru za posledních šest let (až na 28,53 koruny za euro) a na nejslabší úroveň vůči dolaru za posledních zhruba devět let (překročila úroveň 24 korun za dolar až na 24,15). Prostě jsme to dokázali. * Evropský parlament odsoudil ruskou agresívní politiku na Ukrajině. * Islámský duchovní zakázal věřícím stavět sněhuláky. Možná je to kachna, tolik sněhu jsem v Saudské Arábii nikdy nezažil. * .2015 * Rusko se letos ve výkonu ekonomiky posunulo z osmé na desátou příčku. Za to ale určitě mohou Američani. USA je překvapivě stále na prvním místě. Za to ovšem také mohou Američani. * Kvůli vysokým daním někteří Řekové prodávají ostrovy v soukromém vlastnictví. Dobrá investice, také bych koupil, ale spíš pošilhávám po Kampě. * V Německu se bude na dálnicích platit. Celý stát můžete projet za 10 €, což je směšná částka ve srovnání s krátkým průjezdem Slovinska. * Vaříme jen z ruských surovin, tvrdí Kreml a přidává recept na sledě. * Do evropské přírody se vracejí rosomáci. Rosomák sibiřský (Gulo gulo) – na snímku – je největší suchozemský člen čeledi lasicovitých. * Do Itálie v letošním roce emigrovalo na 170 tisíc běženců hlavně z Afriky. Vezmete někoho na byt? *27.12.2015 * Vláda rozhodla, že Češi budou trávit v důchodu čtvrtinu života. Napište datum vaší smrti, od něho si odečtěte pětadvacet procent délky vašeho života a najdete tak den, kdy půjdete do důchodu. * Prezidentu Zemanovi už věří jen 34% obyvatel Česka. * Nejtepleji bylo minulý týden v Lednici * Situace ve vrbětickém areálu je stále výbušná. * Osobním počítačům je 40 let. Češi si na první sáhli před 24 lety. * Ředitel Čro se nepodělal. Hovory z Lán se asi nebudou vysílat. * Policie našla diář kmotra Janouška. To se asi začne hodně politiků bát. * Ministerstvo kultury rozhodlo, že socha na počest českých letců „okřídlený lev“ na Klárov patří. Doplňuji, že soudruh Veleba nikoliv. * Před 35 lety zahájil Sovětský svaz okupaci Afganistanu. Špatně to pro něj dopadlo. * Kutilové osiřeli. Zemřel Přemek Podlaha. * 17.12.2014 * Letošní listopad byl nejteplejší za posledních padesát let. Prosinec má být jenom teplotně nadprůměrný. * Za dolar si teď už koupíte 60 rublů. Ale proč byste to dělali? * Do Limy se sjeli delegáti 200 zemí na klimatický summit. (Všichni tam přiletěli samozřejmě letadly.) Sumit se na ničem neshodl. * Při tuhých mrazech umístí Praha bezdomovce do metra. Prý se dá lépe vyvětrat než tramvaje. * V české šedé ekonomice se točí stovky miliard. Prý až 16 procent hrubého domácího produktu. Je to obraz vztahu českého lidu ke své vládě: „Jak ty k my, tak my k ty!“ * Novák, co utekl policajtům, už se našel. S takovým jménem se uprchlý vězeň špatně hledá. * Asi vás bude zajímat, že od prosince můžete do Dubaje létat přímo. * Čeští vojáci stále nemají nové uniformy. Forma Blažek je neušila. Takže válka se zatím odkládá. * 11.12.2014 * Jen pět minut strávíte ve vzduchu, když poletíte nejkratší mezinárodní linkou na světě z Bratislavy do Vídně. * Ruský výrobce samopalů tvrdí, že jsou zbraně Kalašnikov vyráběny proto, aby všude po světě zajistily mír. Tak moc děkujeme. * Podle zprávy z roku 2013 není na alkoholu závislých přibližně 9 900 000 Čechů. * Jiří Čunek se stal starostou Vsetína. Ale zná to tam vůbec? Další trik amerických imperialistů: Svatý Mikuláš vytlačuje na Ukrajině Dědu Mráze. * Šimpanz nemá stejná práva jako lidé, rozhodl soud v USA. Zvíře může být v kleci…“ Odvolací soud v New Yorku rozhodl, že šimpanz nemá stejná práva jako lidé, a jeho majitel ho tak nemusí propustit ze zajetí. * 4.12.2014 * Jak náledí přišlo, tak zase roztálo. * Zemřela teta severokorejského vůdce Kim-Čong-Una. Nedá se vyloučit, že zemřela přirozenou smrtí. * Novým šéfem pražské TOP 09 se stal starosta Libuše Koubek. Pokud vám jeho jméno připadá neobvyklé, pak vězte, že Libuš je část Prahy. * Šéf Českého rozhlasu asi přijde o prémie kvůli Zemanovým kundám. Pomalu si ta pravidla šaríja osvojujeme. Při znásilnění bude potrestána především ta znásilněná. * Karolína Kamberská pokřtila svou kuchařskou knihu. Dají se i ostatní folkaři na vaření? * Slovenský premiér Fico oznámil, že bude válka. Komu se ji Slovensko chystá vyhlásit, zatím nesdělil. * 28.11.2014 * Andrej Babiš dostal v obálce chlorid rtuťnatý. Na co ministr financí takovou věc potřebuje, nikdo netuší. * Policie zahájila trestní stíhání dvou policistů, kteří zkopali ujíždějícího a zraněného motorkáře. Konečně!!! * Bluesman Matěj Ptaczek se stěhuje do Ekvádoru. S Milošem Zemanem už ho to tady nebaví. * Alergici si konečně přečtou na jídelních lístcích, co z nabídky by neměli. Možná po přečtení budou muset jít do jiné hospody. * Opustil nás Petr Hapka. Jan Rejžek nám o něm sdělil, že to byl kýčař. Co se bude psát, až nás opustí Jan Rejžek? * Grenoble je prvním evropským městem bez reklam. Nepošleme tam Krnáčovou, aby to okoukala? * Je možné, že letošního Slavíka vyhraje Iveta Bartošová. * Česká pošta vydala kulatou známku s Járou Cimrmanem. Na konec roku prý chystá i kosočtverec s Milošem Zemanem.
25.11.2014 * Václav Klaus dostal cenu za přínos v rozvoji vztahů s Ruskem. Miloše to teprve čeká. * Volby v Brně-sever neplatí. ČSSD si kupovala hlasy Romů. * Okamura vydal Japonskou kuchařku. Konečně něco rozumného. * Pár idiotů přetřelo Lenonnovu zeď na Kampě na bílo. Bude tam obraz Putina? * Roman Janoušek nastoupil do vězení. Kolik jste prohráli v sázkách, že nikdy nenastoupí? * Miloš Zeman se zřejmě stane skokanem roku. V říjnu mu důvěřovalo 58% obyvatel, v listopadu už jen 37%. * Rusko chce zařadit do služby v polárních oblastech policejní soby. * Budoucí primátorka Adriana Krnáčová oznámila, že psi budou v pražské hromadné dopravě jezdit zadarmo. Nechápu, proč se to nevztahuje také na klokany.
13.11.2014 * Tentokrát ze zpráv těžko něco vyberete. Všechno je o Zemanovi. * Kim Čong-Un se také objevil na veřejnosti s hůlkou. * Z 24. na 26. místo v Evropě se meziročně propadla kupní síla českých obyvatel. Stalo se tak díky kursové intervenci ČNB. Řekl nám už někdo, jestli se ta intervence jinde projevila pozitivně? * Na radnici v Ústí nad Labem sundali ve všech kancelářích portrét Miloše Zemana. Nahradí ho fotka Václava Havla. * Lidstvo poprvé přistálo na kometě. Tedy ne všechno. Jen robot. * Po šedesáti letech přestal jezdit rychlík Vindobona na trase Berlín – Praha – Vídeň. * Prezident Zeman zamítl všech dosavadních 1098 žádostí o milost. * Listopad je zřejmě nejteplejší ze všech listopadů na světě.
5.11.2014 * Na pražském hradě vypadl elektrický jistič. Fico málem nedostal bílého lvíčka. * Něco pro muzikanty: Byla spuštěna databáze osiřelých děl. Nechcete adoptovat kanón? * Státní dluh České republiky se od jejího vzniku v devadesátých letech zdesateronásobil. Pokud jste si pořídili nemluvně, tak i ono dluží 168 000 Kč. Ano, bude hůř. * Další díly Krtečka natočí Číňané. * Ústav pro studium totalitních režimů v březnu příštího roku propustí zhruba dvacítku zaměstnanců. Přece se nebudeme šťourat v minulosti dnešních členů vlády. * Absolvent Vojenské akademie v Brně se stal prezidentem Mosambiku. Pak že nemáme vynikající školy. * Vláda zkurvila služební zákon, řekl nějaký ***** z Lán. Fuck you, my president.
24.10.2014 * Světová cena ropy za čtvrt roku klesla ze 110 $ na 84 $ za barel. Rusko tím přichází o miliardy dolarů. * Přibližně tři miliony Čechů musí aspoň jednou za rok psychiatra. To se pak nedivte výsledkům voleb. * Češi a Češky se dnes v průměru žijí o čtyři roky déle než v roce 1989. Se vzrůstajícím věkem roste i senilita některých, kteří tvrdí, že za komunistů bylo líp. * Nejvyšší správní soud rozhodl, že platy úředníků nesmí být u nás tajné. * Za ebolu prý mohou netopýři. * Společnost ČEZ dostala povolení dostavět v Temelíně další dva reaktory. Předpokládám, že ekoaktivisté v železářství brzy vykoupí řetězy. * Česko má polovinu senátora z monarchistické strany Koruna česká. * Pošlete děti studovat do ciziny. Vzdělávací radu při Ministerstvu školství povede exprezident Václav Klaus.
13.10.2014 * V Antarktidě je nejvíce ledu od roku 1979, vědci nevědí proč. My to víme: Kvůli globálnímu oteplování. * Proběhly volby. V Mostě v sobotu ráno vniklo stádo divokých prasat na zahradu školy a bránilo voličům vstoupit do volební místnosti. Právníci zkoumají, zda se čuníci nedopustili trestného činu maření voleb. * Podle zcela nezaručených zpráv padl Kim Čong Un. Oficiálně se jen ví, že je chor. * Věděli jste, že firma Samsung byla původně továrna na výrobu rýžových nudlí? * Kdysi čtvrté největší jezero na světě – Aralské už brzy zcela vyschne. Sovětští komunisté totiž v šedesátých letech odvedli jeho přítoky jinam. Na místě zůstane jen solná poušť. * Motorkář v protisměru narazil do kamiónu plného selat. Selata přežila. * 43% čtenářů Parlamentních listů chce za primátorku Prahy známou komunistku Martu Semelovou. Taky Parlamentní listy milujete?
2.10.2014 Ten, co rozdal tolik humoru, už nás opustil: Petr Skoumal. * Věděli jste, že Norové vůbec neznají nudle s mákem? * Žádný Hudeček tomu už asi nezabrání. Tunel Blanka bude otevřen na svůj svátek 2. prosince. O pouhé tři roky později. * Kubánské vládě se nelíbí parfém pojmenovaný po Che Guevarovi. * V Rusku se hroutí cestovní kanceláře, tisíce turistů nevyjelo ani do Česka. Že by ty sankce přece jen nebyly bezzubé? * Rittig propuštěn na svobodu. Ještě věříte, že v této zemi někdo kmotrům šlápne na kuří oko? * Zvířatům na Šumavě prý stále ještě nedocvaklo, že žijí v Schengenu. Pořád nechodí přes hranici. * Nehrajte fotbal u Botiče. Po stadionu Bohemky je ohrožen i stadion Slávie. 27.9.2014 Poslanci se chystají schválit zákon o tom, že některé bazénové chemikálie se budou prodávat jen na občanku, protože je z nich údajně možné vyrábět výbušniny. * Senátorka za ČSSD Milada Emmerová jela v tramvaji načerno. Platy senátorů by se asi měly zvýšit. * 44% letošních maturantů ani na druhý pokus nezvládlo maturitní zkoušku. * Plzeň má problém: úředník vyhozený z radnice si nechal patentovat logo města, a to ho teď nemůže používat. * Ani britský ministerský předseda si nemůže dovolit říct o královně, že „vrněla blahem“. Musel se omluvit. * Kandidát na senátora Oldřich Lomecký zabral polovinu chodníku svým reklamním hranolem. Sděloval na něm, že „chodník patří chodcům“. * 23. září v 04:29 začal podzim. * Kalousek se v parlamentu omlouvat nemusí, takže Zdeněk Ondráček zůstává dál komunistickým fízlem.
19.9.2014 kotové hlasují. * Stát zakáže od ledna taxametry s nulítkem. * Krajina kolem západočeského Manětína se stane oblastí temna. Nejde o Jiráska ani o návrat komunistů, to jenom hvězdáři tam budou mít lepší podmínky k pozorování hvězd. Je to už třetí oblast u nás a časem snad z Česka vyženeme všechny kretény se svítícími billboardy. * Lobbista Roman Janoušek dostal u odvolacího soudu čtyři a půl roku natvrdo. * Některé věci se nemají dělat najednou. Na houbaře v lese spadl strom, který zrovna kácel dřevorubec. Zřejmě přeslechl motorovou pilu. * Saúdskoarabská podnikatelka, která se kvůli akutním zdravotním obtížím sama odvezla do nemocnice, dostala za řízení automobilu pokutu od policie. Ale neukamenovali ji.
30.7.2014
Před 17 lety havarovala v Atlantiku nákladní loď, která vezla 15 milionů kostiček Lega. Moře na celém světě stále vyplavují další a další. * Řidiči, připravte si pětikilo do kanálu. Ještě neuplynuly ani čtyři roky a budeme všichni znovu měnit autolekárničky. Nebo to pojďme všichni společně bojkotovat. * Batolata si to užijí. Ústí nad Labem nahradí Činoherní studio dětskou scénou. * V Japonsku poslali do vězení mladou umělkyni. Rozesílala lidem fotografie své vaginy. * Po slivovici od firmy Rudolf Jelínek označil pražský rabinát také Fernet Stock jako košer nápoj. Potěšitelná zpráva i pro Slovany. * Uplynulo 100 let od začátku První světové války a 69 let, co v Evropě žádná velká válka nebyla. * V srpnu budou otevřeny tři opravené úseky D1. Snad ta krása vydrží do doby, než projede první přetížený kamion.
14.7.2014 Europoslanec Petr Mach se při hraní „evropské hymny“ otočil protestně zády k orchestru. Za ty prachy, které v Bruselu dostává, by to asi udělal kdekdo. * Miroslav Ransdorf naboural tramvaj. * Brazílie prohrála, co se dalo. To raději na to MS neměli jezdit. * Klidně kuřte. Vysedávání u počítače podle vědců škodí zdraví daleko víc než kouření. * Loď z pěti tisíců PET lahví pluje do Hamburku. * Venezuelské letiště si účtuje poplatek za dýchání čistého vzduchu. * Hamás zasáhl raketou přívod elektřiny do Pásma Gazy. * 12. července byl Měsíc úplně v přízemí.
1.7.2014 * Praha je pro turisty devátým nejlevnějším městem na světě. A co pro Pražáky? * Slávek Janoušek pokřtil kočkodana. * Rada ČT doporučila, aby se pořady pro nejmenší vysílaly v původním znění bez dabbingu. Proč by vlastně Česká televize měla vysílat česky, že? * Český lev končí. Nebojte, státní znak se nemění. Jen hokejový klub nemá peníze. * Konec tesilové socialistické elegance. Budovy OP Prostějov poslal dynamit k zemi. * Češi jsou trochu cimprlich. Krokodýlí farma na Znojemsku končí, o maso prý nebyl zájem. * Firma Lesy ČR přestávají sponzorovat tenis a muzikály. Odebere se Michal David do háje?</span></p>< p><span style= „color: black; font-family: ‚Arial‘,’sans-serif‘; font-size: 9pt; mso-fareast-font-family: ‚Times New Roman‘;“> 11.6.2014 * Nejezděte do Klenčí. Vyboulila se tam silnice. * Město Praha ruší Opencard a neví, čím ji nahradí. * Vladimír Putin zvažuje referendum o návratu Volgogradu k názvu Stalingrad. Nebyl by nejlepší ten původní Caricyn? * 18. června je Den ponožek v sandálech. Zúčastníte se? * Hurvínek dostal pokutu, protože ve slovenské televizi mluvil česky. * Vlna veder, která zasáhla Česko, pokořila teplotní rekordy na 122 měřících stanicích. Ten Medard už neví, jak by na sebe upozornil. * Rezignovali předseda Strany zelených Ondřej Liška a předseda Pirátů Ivan Bartoš. Ještě pár demisí politiků by to chtělo. * Skupina Choroši získala Starou mysliveckou autorskou portu.</span></p>
2.6.2014
V obci Březina volilo 100% lidí KSČM. Oba dva. * Radnice v jihokorejském Soulu zřizuje parkovací místa pouze pro ženy. Stání jsou ohraničena růžovými pásy a jsou výrazně širší a delší než normální místa. * V Černošicích u Prahy nacouvala modelka Vlaďka Erbová sportovním mercedesem do exekutora. Ten je v péči lékařů. * Čertovka byla zavřená, ale Ištván s tím nemá nic společného. * Iveta umře ještě jednou. Rychtář chystá druhý pohřeb pro její fanoušky. * Na Chebsku se třásla země mezi čtvrtým a pátým stupněm. Bylo to cítit až v Plzni a až na Facebooku. * Hrajete na ukulele? V Úněticích proběhne v červenci Ukulele festival. * CocaCola stahuje malé dvoudecové lahvičky a přibližně sto českých měst už zakázalo podomní prodej.
26.5.2014
I ti největší prosťáčci už přestali řešit Ivetu na sociálních sítích. * Češi vytvořili rekord v účasti ve volbách do Evropského parlamentu. * Ruský premiér Dmitrij Medveděv se rozhodl, že nepotrestá USA tím, že by přestal používat iPad a iPhone. Nevím, jestli Obama je také tak velkorysý při používání ruské elektroniky. * V chorvatském Zadaru pořád není léto. Jeďte radši někam, kde je to sice za peníze, ale je tam teplo. * Novinářskou cenu Karla Havlíčka Borovského za rok 2013 dnes v Havlíčkově Brodě získal Martin Veselovský. Odborná porota ho ocenila za bezkonkurenční úroveň rozhovorů v Dvaceti minutách Radiožurnálu a dlouhodobě vysokou kvalitu moderování v pořadu Události, komentáře České televize. Vynikající novinář ale nevyhovoval vedení ČT a musel televizi opustit. * Prezidentem Ukrajiny se stal čokoládový král. Všude se potravináři derou do čela. * Náš export utěšeně roste. Londýnská policie si například objednala od české firmy obušky.
19.5.2014
Zatím jsme ještě neprohráli hokej s Ghanou. * Zaorálek jel po dálnici rychlostí 180 km za hodinu. Zas už je někdo rychlejší než já. * Ve Francii je stávka zaměstnanců zdymadel. * Údajně nejstarší dochovanou zkamenělou spermii našli vědci na severu Austrálie. * Švýcaři v referendu odmítli zavedení minimální mzdy. Je to moudrý nápad, činila by v přepočtu 90 000 Kč za měsíc. * V českých školách se budou rušit automaty na sladkosti. Obezitu si dovolíme až v pozdějším věku. * Soud rozhodl, že Tomio Okamurovi se nesmí říkat Pitomio. Kanimůra je snad zatím povolen. * Do Česka se po dvou stoletích vrátily divoké kočky. * Estonsko chrání vojáci NATO. Přijel tam i princ Harry. * Na Čínu spadly s nebe neidentifikovatelné předměty. Možná doněcká domobrana špatně mířila.
7.5.2014 Je čas vystoupit z Evropské unie! V české ekonomice se během deseti let po vstupu do EU zvýšily mzdy o 77,6 procenta, zatímco v Německu jen o 16 procent. To jsme přece nechtěli!! * Soud rozhodl, že odvolání Daniela Hermana z postu ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů bylo neoprávněné. Takže bude teď řídit ÚSTR z ministerstva. * Z Nuselského mostu slaňoval 2. května vozíčkář. * Na brněnský předvolební mítink Vandasovců přišlo deset lidí. Ona je dnes mezi populistickými protievropskými stranami velká konkurence. * Vladimír Putin podepsal zákon, který zakazuje užívání neslušných slov v mediích a v kultuře. * Uruguay povolila pěstovat i prodávat marihuanu, gram bude za 20 Kč. Jenže hodně dáte za cestu. * Rodina Ivety Bartošové bude platit zpoždění vlaků na trati Praha – Benešov.
1.5.2014 Internet založila CIA, tvrdí Vladimír Putin. Tak kdypak ho v Rusku zakáže? * Většina národa zjistila, kde leží pražská čtvrť Uhříněves. * Miloš Zeman je čestným držitelem Ropáka roku. Nemohl by už konečně někdo poslat Děti Země do polepšovny? * Podnikatel Ivan Jonák, který údajně zavraždil svoji ženu, byl po osmnácti letech propuštěn. * Kapky na kašel budou nově kolkovány, protože obsahují líh. To nevymyslel žádný Brusel, ale naše milovaná vláda. * Když policisté zasahovali v pražské mešitě, nezuli se. * Členství v EU se vyplatilo, spočítali ekonomové. Za deset let Česku přineslo 3 biliony korun. To, že jsme politiky neuhlídali, aby je nerozkradli nebo neutratili za blbosti, je druhá věc. * Rusové slaví 1. máj na Rudém náměstí. Poprvé po 23 letech. O něčem to vypovídá. * Roman Janoušek dostal tři roky natvrdo. Co myslíte, osvobodí ho odvolací soud?
11.4.2014
Pokud ve Španělsku neuklidíte po svém psovi, úřad vám pošle domů jeho hovno poštou. * McDonald se svými obchody odchází z Krymu. * Třiadvacetiletá kadeřnice na mateřské dovolené darovala ODS milion korun. Maminky čtěte, brzy budete svým dcerám vybírat povolání. * Vězeň na útěku vyhrál pod falešným jménem konkurz na hlavního ekonoma pražského Národního zemědělského muzea a vyvedl z jeho účtů zhruba deset miliónů korun. * Česko má v zásobnících miliardu kubíků plynu. Do června nám to stačí. * Pražský primátor Tomáš Hudeček dnes přijel na návštěvu Kyjeva. V ukrajinské metropoli se setkal se zástupci místního magistrátu, který Prahu požádal o předání zkušeností s vedením města. Zřejmě potřebují poradit s tunelem Světlana. * Čeští respondenti vysvětlovali v anketě, proč nechtějí €: naše bankovky jsou hezčí!
17.3.2014
Zvláštní. V Yellostonském národním parku uniká z hlubin Země helium a vědci soudí, že by to mohla být předzvěst celosvětové katastrofy. Ale asi nebude tak zle, zelení se tam ještě nepřipoutávají. * Smutné je, že zemřela Věra Chytilová, radostné je, že nám zanechala tolik krásných filmů. * Zastupitelstvo Ústí nad Labem definitivně zruší Činoherní studio. Správně! Voliči, kteří zvolili tyto zastupitele, nemají na žádnou kulturu nárok. * Michal Schumacher se probral z komatu. * Smiřme se s tím, že Roman Janoušek nebude za zranění ženy autem v opilosti nikdy odsouzen. Soudce Tomáš Kubovec už půl roku čeká na znalecký posudek, znalci čekají půl roku na jakési podklady. „Vyžádali jsme si důležité podklady, bez nichž není možné posudek dokončit,“ řekl pro Aktuálně.cz mluvčí soudních inženýrů Aleš Vémola. * 97% Krymanů se v referendu vyslovilo pro připojení k SSSR. Pardon, k Rusku. 99,99% by té akci ale slušelo líp.
7.3.2014
Vtip měsíce: Okupací Krymu Putin chrání lidská práva. * Ministr Stropnický si zahrál ve filmu Babovřesky 2. Při řízení armády tu zkušenost jistě využije.* Praha koupí do ulic tisíc kol na půjčování. Projekt bude stát 50 milionů. Duch Rittiga je ve stolici zřejmě stále. * Reklama hned vedle zpráv o útoku ruských vojsk: Ruské vízum ihned Online. Vyřídíme za Vás veškeré formality pro získání ruských víz ještě dnes. V inzerci se nepíše, jestli taky na Krym. * Napůl vykopaným antickým Pompejím hrozí na vzduchu rozpad. Archeologové se zoufale snaží zachraňovat, co se dá. Přitom by stačilo málo: aby Vesuv zase soptil. * Zlevnily pampersky.
28.2.2014
Muslimové dostali zákaz stěhovat se na Mars. * Zemřel Paco de Lucía. * V rámci boje proti kouření budou pošťáci zřejmě nabízet zákazníkům cigarety. * Z české televize odchází Martin Veselovský a Daniela Drtinová. Snad po nich přijde někdo, kdo bude lépe nadbíhat politikům. * Obyvatelé Krymu volají po návratu do Ruska. Hlavně co nejdál od Evropy. * Holešovská výzva se chystá vyhlásit generální stávku. Zatím není jasné, jestli jen v Holešově, nebo i jinde. * Dosud úspěšné vydavatelství Mafra, které vydává MFDneds a Lidové noviny a které loni koupil Andrej Babiš, je za loňský rok ve ztrátě. Čím to jenom může být?
20.2.2014
Bude se přeměřovat Sněžka, zdá se, že je vyšší, než se zdálo. Ostatně je to nejvyšší hora Slezska, tak to musíme zjistit. * Usmrcená žirafa v Kodaňské ZOO rozvířila veřejné mínění v celé Evropě. Mrtvé děti v Sýrii nikoho nevzrušují. * Za poslední desetiletí se náš export do Ruska zvýšil desetkrát. Snad nám to Putin zaplatí. * V Japonsku napadlo za jediný den metr sněhu. Závidíte, co? * Breivik si stěžuje. Nemá totiž v cele Playstation 3. To jsou poměry, asi bude držet hladovku. * Komunistická poslankyně Marta Semelová čelí trestnímu oznámení kvůli svému vystoupení v Hyde Parku. Konečně! * Na internetu začal vycházet obnovený časopis Sorry Prdel. * Každý čtvrtý Američan si prý myslí, že Slunce obíhá kolem Země. Co si myslíte vy?
10.2.2014
V plzeňské ZOO se narodilo mládě nosorožce indického. Šťastným rodičům blahopřejeme. Váhu a míru pan ředitel Trávníček neuvedl. * Prezident republiky Miloš Zeman zaslal ve čtvrtek dne 6. února 2014 blahopřejný telegram Ali Bongo Ondimbovi, prezidentovi Gabonské republiky, v souvislosti s jeho narozeninami.* Začala nejdražší zimní olympiáda v historii. * Změny na Ministerstvu financi: Miluju zprávy, že nějaký úředník byl odněkud vyhozen na vlastní žádost. * Ze Slovenska: Andrej Babiš zatím stále ještě nebyl jmenován spolupracovníkem StB. * V Maroku napadl sníh. Obchodníci zřejmě nebyli připraveni na zájem o sněhové řetězy. * Do Česka míří teplý vzduch. Učiní ČNB další měnové opatření? * V Ústí nad Labem zaniklo po 41 letech Činoherní studio. Čemu se divíte v kraji, kde vládnou komunisti?
10.2.2014
V plzeňské ZOO se narodilo mládě nosorožce indického. Šťastným rodičům blahopřejeme. Váhu a míru pan ředitel Trávníček neuvedl. * Prezident republiky Miloš Zeman zaslal ve čtvrtek dne 6. února 2014 blahopřejný telegram Ali Bongo Ondimbovi, prezidentovi Gabonské republiky, v souvislosti s jeho narozeninami.* Začala nejdražší zimní olympiáda v historii. * Změny na Ministerstvu financi: Miluju zprávy, že nějaký úředník byl odněkud vyhozen na vlastní žádost. * Ze Slovenska: Andrej Babiš zatím stále ještě nebyl jmenován spolupracovníkem StB. * V Maroku napadl sníh. Obchodníci zřejmě nebyli připraveni na zájem o sněhové řetězy. * Do Česka míří teplý vzduch. Učiní ČNB další měnové opatření? * V Ústí nad Labem zaniklo po 41 letech Činoherní studio. Čemu se divíte v kraji, kde vládnou komunisti?
31.1.2014
Už zítra budeme mít novou vládu. Taky se tak těšíte? * Někteří teroristé už do Soči dorazili. * Britská královna Alžběta II. se chystá předat některé kompetence svému synovi Charlesovi. Ten už je ve svých 65 letech taky v důchodu. * Teplá zima svědčí rozmnožování divokých prasat. Konečně jich u nás bude dost. * Po kongresu ODS je nejvíc modrý Fiala. * V Česku stoupla kriminalita. Děkujeme za amnestii, pane Václave Klausi. * Vygůglil jsem si, že česká armáda má 166 tanků. Tak už mohu být ministrem obrany. * Počítačová myš oslavila třicetiny. Malá, ale šikovná!
11.12.2013
Blanka je poněkud zabedněná. Tedy tunel. Možná je spíš zabedněný primátor. * Letos v červenci naměřili průzkumníci v Antarktidě rekordních -93°C. Pak tam jezděte v létě na dovolenou. * V Barceloně je zatím teplo. Hromada nahých ochránkyň zvířat tam protestovala proti kožichům. * Ukrajinci svrhli sochu Lenina. To mohli udělat už dávno. * Některé Západoevropanky zkouší nosit variace na burku. Dámy, zkuste si to taky, aby vás nezaskočilo, až budete muset. * Putin amnestoval Pussy Riot. Asi dva měsíce před vypršením trestu. * Ředitel ČT ustavil komisi na vyšetření stížností redaktorů. Asi něco našla, protože ji hned zrušil.
2.12.2013
Současně začal advent a chanuka. * V Atlantiku prý oficiálně skončila hurikánová sezóna. * V Kyjevě to vře. Pročpak nechtějí Ukrajinci k Putinovi? * Skupina „ochránců zvířat“ vypustila z klecí farmy v Cerekvi stovky norků. Podle odborníků zvířata ve volné přírodě zahynou. * Možná jsme jediný stát na světě, který má dva policejní prezidenty. * EU chce zakázat elektronické cigarety. Je potřeba prodat víc těch obyčejných. 68% Čechů má internet a 96% má mobil. A 61% Čechů nevěří Zemanovi.
25.11.2013
Českým slavíkem se překvapivě stal Karel Gott. * V Praze se zastavila Blanka. Snad jenom nakrátko. * Užívejte světa. Blíží se kometa. * Další zavražděný sociální demokrat. * Slovenští biskupové požadují, aby věřící lékárníci neprodávali antikoncepci. * Vláda v demisi nakoupila (mimo jiné) šest saxofonů. * Bánskobystrickým županem se stal nácek. Kdy u nás? * Jupp byl v nemocnici zbaven žlučníku. Lepší žlučník než svéprávnost.
11.11.2013
V Dyjákovicích naměřili tento víkend 20,1°C. * Papež František se sejde s Vladimírem Putinem. * Na počest 96. výročí Velké říjnové socialistické revoluce vstoupil Twitter 7. listopadu na burzu. * Vystoupení souboru Rudoarmějci s Helenou Vondráčkovou se ruší. Prý z technických důvodů. * David Rath byl propuštěn. * Elektrickému holícímu strojku je 85 let. Pánskému. Dámy přišly na řadu mnohem později. * Petr Kellner si koupil Telefoniku O2. Celou, ne jen mobil. * Někdo vyhrál ve Sportce 400 milionů. Nebyli jste to vy?
4.11.2013
Lékaři ošetřili prezidentův meniskus. Jednání o nové vládě se tím možná o tři měsíce prodlouží. * Vladimír Železný opráší na TV Barrandov svůj slavný pořad Volejte řediteli! * Evropská komise připravuje směrnici na hovno. Bude se týkat úspor při splachování. K dispozici budete mít napříště maximálně pět litrů. * V Německu už nemusíte být buď muž nebo žena. Němci teď mohou mít třetí pohlaví. * TV Nova šetří a bude propouštět. Co bude vysílat, když šetří, asi nikdo neví. * Češi loni utratili za erotické pomůcky 1,3 miliardy korun, což je jen o něco méně, než představuje státní příspěvek pro všechny církve.
29.10.2013
Rozkvetly sedmikrásky. * V Ankaře otevřeli první sexshop pro muslimy. * Státní cenu v oblasti hudby dostal od Ministerstva kultury Jirka Černý. * Strana přátel občanů už se nejmenuje Zemanovci. Zeman to zakázal. * Zřejmě jen dva rektoři z šestadvaceti vysokých škol půjdou 28. října na Hrad. Účast odmítlo také několik primátorů, vyznamenání odmítl Vladimír Mišík. * O hodinu víc jsme si pospali. * Saudské Arabky by rády řídily automobily. Zatím nesmějí. * Český stát zaplatí politickým stranám včetně těch, které se nedostaly do sněmovny, celkem 1 473 007 200 Kč. Možná to bude chybět v rozpočtu na důchody.
V Česku roste už druhým rokem spotřeba chleba. Babiš bude mít víc peněz na volební reklamu. * Vědci přišli s novou hypotézou: yeti prý není druh člověka, ale druh medvěda. * Michal Prokop končí s televizním pořadem Krásný ztráty. Možná už zbyly jen ty ošklivý. * V Česku bude v listopadu na turné soubor Rudoarmějci se sólistkou Helenou Vondráčkovou. Kdopak by se hodil jako případný sólista souboru Wehrmachtu? * Začne platit nový občanský zákoník. Osvěžte si pojmy jako pacht, výprosa nebo výminek. Abyste pak nečuměli z výminku na pachtýře.
16.10.2013
Všichni imigranti, kteří zahynuli na lodi u ostrova Lampedusa, dostali italské občanství. Ti co se zachránili nikoliv. * Do oběhu přišly nové stodolarové bankovky. Pokud jich budete nakupovat větší množství, dobře si prověřte, jestli jsou pravé. * Sedm z deseti Čechů už je ochotno stěhovat se za prací. * Váňa spadl. * České feministky odhalily kozy na Malostranském náměstí na protest… Proti čemu vlastně? * Soud zastavil stíhání Petra Lessyho a ten se může vrátit do úřadu. Asi bude mít dva policejní prezidenty. * Češi si loni koupili knihy za 8,2 miliardy korun. Je to o miliardu více než v předchozím roce. To už je televize tak blbá, že se národ vrací ke knihám?
5.10.2013
Památku publicisty Vládi Vlasáka uctili v Ústí u Staré Paky společným koncertem Vláďa Merta a Jarek Nohavica. * Jana je Nečasová a Džambulka si vzala Rychtáře. * Nejméně 19 lidí v čínské provincii Šan-si za poslední tři měsíce ubodaly k smrti sršně. * Státní zastupitelství zastavilo stíhání novináře J. X. Doležala za vtip s marihuanou v Reflexu. * Divadlo Járy Cimrmana existuje už 46 let. * V Praze je nově 837 ulic a míst, kde se nesmí pít alkohol. * Rusko přiznalo, že by se zatím nedokázalo ochránit před invazí mimozemšťanů.
21.9.2013
Americká sonda Voyager 1 opustila sluneční soustavu. Jestlipak se jí po nás nebude stýskat. * Do nakladatelství Mladá fronta vtrhlo policejní komando. Ale ve skutečnosti se vůbec o nakladatelství Mladá fronta nejednalo. * Krojovaní Hanáci vytvořili v Prostějově rekord v pití tamní Starorežné. Jak asi vypadá hanácký kroj po vyválení v blátě? * Ostrava má šanci získat čestný titul Český Detroit. * Klaus podpořil Bobošíkovou a naříká, pokrytec, že pravice není jednotná. * Ivo Rittiga, kterého měl stíhat státní zástupce Vlastimil Rampula, hájí advokát Vlastimil Rampula. Nevíte někdo, jak se jmenuje soudce?
12.9.2013
Egyptské úřady zadržely přelétajícího čápa. Považovaly ho za špiona. * Dětský a kulturní program ČT nemůže většina obyvatelstva naladit. Studio Kamarád se stěhuje zpátky na ČT2. Co byste taky chtěli za ty poplatky. * Češi jsou 39. nejšťastnější lidé na světě.Nic světoborného. Možná by to chtělo legalizovat trávu. * Ocenění za přínos k odporu proti komunistickému režimu dostal evangelický farář a písničkář Svatopluk Karásek. * Británie vydá plastové bankovky. Jestlipak je v zemi dost kontejnerů na plast?
6.9.2016
Miliardář a agitátor Janeček konečně prohlédl: Zlojedi jsou na levici. * Prezident dolních deseti milionů zahájil školní rok na soukromém gymplu, kde se platí za studium desítky tisíc korun. * Před 30 lety se korejský civilní letoun omylem odchýlil o stovky kilometrů od své trasy a vletěl do sovětského vzdušného prostoru. Sovětské stíhačky ho neprodleně sestřelily. Zahynulo 269 lidí. * Před základní školou na Vinohradech byla nalezena bedna s patnácti lidskými lebkami. Někdo už měl doma málo místa.
2.9.2013
V Číně utekl z pěstírny milion švábů. Ceny pochoutky zřejmě porostou. * Tradice folk a country festivalů nezanikne. Nakladatelství Mladá fronta pořádá 29. září festival Lidé a země. *Jsme pátí. Jen Rakousko, Německo, Lucembursko a Malta mají v Evropské unii podle Eurostatu nižší míru nezaměstnanosti než Česká republika. To by bylo, abychom po nástupu levicové vlády neposkočili na slušné desáté místo.* ČT spustila pátý program Déčko a Art. Nenaladí ho statisíce lidí. Mají si prý koupit další anténu. Od výběrčího koncesionářských poplatků je to docela chucpe. * Pilulku, jež brání těhotenství, by si po sexu vzalo 29 procent Češek. * Ostravský řidič se zranil, když autem narazil na bilboard Strany práv občanů. Zatím nemají Zemanovci na svědomí žádného mrtvého.
23.8.2013
Na fasádě Národního muzea zůstanou i po rekonstrukci stopy po kulometech sovětských okupantů ze srpna 1968. (Teda jestli to komunisti dovolí.) * Z Lomnického štítu někdo ukradl jistící řetězy pro turisty. Na Slovensku mají zřejmě velmi sportovně zdatné nepřizpůsobivé spoluobčany. * Spoluautor opoziční smlouvy ČSSD a ODS Miloš Zeman řekl, že by nepotvrdil ve vládě koalici ČSSD a TOP09. Tady si někdo nevidí do hrtanu. * V blízké době se prý přepólují magnetické póly Slunce. Severní pól už nebude mířit na jih, ale na sever. Mění se to každých 11 let, ale nikdo zatím neví, jestli za tím je Obama nebo Putin.
8.8.2013
Plochodrážní stadion v Praze na Markétě se bude vracet církvi. Biskupové budou zřejmě závodit na rychlých strojích. * Ocas hadrosaura ležel v zemi 72 milionů let. Nikdo ho za tu dobu nestihl ukrást. * Do karlovarského divadla zatéká. Naštěstí jen když prší. * Politické napětí na Východě: Lukašenko chytil mnohem větší rybu než Putin. * Mačetoví Romové dostali až 16 let. * Známka na dopis bude stát 13 Kč. Ještě že už nemusím žádné posílat. * Ústavní soud zrušil vládní vyhlášku, která regulovala množství větší než malé. Na množství větší než malé musí být zákon. * Do tuzemských řetězců se vrací český česnek. Kde se toulal ty roky? * Podle EU má Česko nejméně chudých v Evropě. Zrušme dávky. * Bylo ustaveno lékařské koncilium, které bude sledovat zdravotní stav Miloše Zemana a léčit jeho virózy. Vede ho nový ministr zdravotnictví. * Keňský právník Dola Indidis žaluje u mezinárodního soudu státy Itálie a Izrael za zabití Ježíše Krista. Podle něj jde o nástupnické státy Římské říše a Palestiny.
30.7.2013
Následník je Jirka. * Slovenští rodiče přijdou o přídavky na děti, když jejich dcera přijde do školy zmalovaná nebo s velkým výstřihem. * Vlivem slunečního záření v Antarktidě taje zmrzlá půda. Na sázení brambor je ještě brzy, ale časem by se tam mohl objevit nějaký mamut jižní. * České dráhy rozprodávají lokomotivy. Podle všeho ekologicky motivovaný návrat ke koňce. * Zadlužené Řecko začalo prodávat ostrovy. Než si nějaký koupíte, jeďte si ho raději napřed prohlédnout. * V Karviné letos nebude Den horníků. Nejsou peníze. * U moře není dobré dělat velehorské túry. Na Makarské na to jeden Čech doplatil.
24.7.2013
Je okurková sezóna: Podařilo se mi vypěstovat nejmenší okurku na světě. * Britští vědci vyvinuli způsob, jak nabíjet mobilní telefon močí. * Prožili jsme nejsušší týden za posledních 60 let. Doufám, že jste v restauracích dodržovali pitný režim. * V Mexiku objevili zachovalý ocas dinosaurů. V Česku zatím máme dost dinosaurů živých. * Automobilová legenda město Detroit vyhlásilo bankrot. Doufejme, že to nečeká Mladou Boleslav. * Nikdo z členů nové vlády se nezúčastnil cesty do Prčic. Ale asi by měli. * Britské královně se narodil pravnuk následník. * Britové sledovali narození následníka, Češi problémy Ivety Bartošové. I když jsme všichni v EU, některé národy se trochu liší.
16.7.2013
Odstartoval závod Tour de France. * Rychlost větrů na Venuši se zvedla ze tří na čtyři sta kilometrů za hodinu. * Petrohradské prostitutky založily odbory. * Evropský obchod s potravinami dělá přemety. Na Slovensko se dováží bryndza! * Hledáte zaměstnání? Můžete se stát placeným informátorem a udávat nelegální stahování hudby a software. * Divoké prase se chtělo v Praze ubytovat v hotelu Hillton. Přitom rozbilo výplň vstupních dveří. Zaměstnanci hotelu povolali strážníky a ti divočáka pronásledovali přes Těšnov a Žižkov až na Vinohrady, kde ho konečně zadrželi.
8.7.2013
Koně Przewalského odletěli z Prahy do Mongolska. Kdežto neonacisté v Mongolsku posilují. * Nová Labská bouda bude ze dřeva. Beton blbě hoří. * Tereza Maxová protestuje proti omezování hazardu, protože chce peníze z hazardu pro svoji nadaci. Třeba má ta nadace v popisu práce pomoc a léčení gamblerů. (Už stihla přestat protestovat.) * 26 neziskovek napsalo dopis policejnímu prezidentovi. Nesouhlasí s tím, že policisté jsou černé svině. * Policie pátrá po sedmačtyřicetileté Ivetě Bartošové. Není ozbrojena.
2.7.2013
Společnost Ostravsko karvinské doly propouští stovky lidí. I další podniky Ostravska mají problémy. Ale na Baník peníze jsou. * Novému premiérovi chybí stále ještě několik ministrů. Nechcete to někdo vzít? * Chorvatsko se stalo 28. zemí EU. Chorvati slavili až do rána, že k nim můžeme jezdit na občanku. * Pořád se ještě neví, komu patří ty prachy a zlato, které policie zabavila. Možná už se to nikdy nedozvíme. * Výpravčí budou mít po letech opět červené čepice. Mohli by je mít i politici, ale s rolničkou.
20.6.2013
Policie nezatkla Janouška a Rittiga. * Čína staví obří ruské kolo. O tom, že by Rusové stavěli obří čínské kolo, zatím nejsou žádné zprávy. * Ministryně Hanáková skončila. Necítila podporu. Asi podporu vlády, která necítila podporu. * Jan Tleskač se v nebi usmívá. V Letňanech se poprvé vzneslo české létající kolo. * Řecko vypnulo státní televizi a rozhlas. Některé nápady by stálo za to převzít.
12.6.2013
Vladimír Putin se rozvádí. * Džínám je 140 let. * Číňané postaví v Nikaragui druhý Panamský průplav. * Tento týden jsme přestali vydělávat na daně a do konce roku budeme vydělávat jenom na sebe. * Nečas se rozvádí. Tak snad už bude trochu víc slunce. * Hned po povodních ohlásila z Marsu sonda Opportunity: Tudy tekla voda! Trochu neohleduplné, ale co byste chtěli od robota. * V podniku Agro Jevišovice zabili prvního krokodýla z českého chovu. Je libo krokodýlí salám?
5.6.2013
Rozlití českých řek zavinil nečas. * Podle výzkumu deset procent mladých Čechů do 34 let nemá práci, neshání ji a větší část z nich vůbec nehodlá pracovat. * Na Sibiři našli skoro živého mamuta. Tekla mu krev. * Hladiny řek strmě stoupaly, v Berounce se utopili nezodpovědní vodáci a Praze se hádali nezodpovědní politici. * Narodila se první česká paterčata. * Železo v hrobech faraonů je nezemského původu. Kdopak nám to sem přivezl? * Vzedmutá voda zrušila koncert Divokého Billa ve Žlutých lázních a výstavu 395. Salon kresleného humoru na Starém Městě. * Hradní stráž bude odstraňovat následky povodní.
30.5.2013
Tolik se toho napsalo o moci kmotrů, ale kmotr je vetchý. Alespoň v novém filmu v roli kmotra Mrázka. * Vilu Karla Čapka můžete mít za 49 milionů. * V Česku je očekáván porod paterčat. Budou z Milovic. * Na Kubě už můžete surfovat po internetu. * V Praze letos od začátku roku svítilo slunce jen 80 hodin. Holt je krize a šetří se. * Podklady o církevním majetku uplavaly při povodních v roce 2002, napsala vláda Ústavnímu soudu.
22.5.2013
Zpráva z EU: V Česku se srazil polský kamion s německým vlakem. * Aby nedošlo k omylu: prezident Zeman nechce potvrdit profesorský titul Putnovi, nikoliv Putinovi. * Klaus nechce, aby studenti pracovali. Neřekl, jestli jen při studiu nebo i potom. * Zachránce židovských dětí Sir Nicholas Winton oslavil 104 narozeniny. * V USA očekávají vylíhnutí miliard cikád, které 17 let jako larvy žily v zemi. To přestane být slyšet i rockery. * Dopravní podnik chce vyčlenit jeden vagon z každého vlaku metra jako seznamku. Zpráva byla nepřesně přeložena do španělštiny a mexický tisk napsal, že se v Praze bude v metru souložit.
17.5.2013
Prezident České republiky nepozvracel korunovační klenoty. * Byla založena Romská demokratická strana. * Babiš kupuje Blesk. Možná i Ábíčko. * MS světa v ledním hokeji prohrála skoro celá Varšavská smlouva. * Lucie Cíchová už není Cíchová, ale je pořád epydemická. * Statistici zjistili, že 67% e-mailů je nevyžádaná pošta. * Začal filmový festival v Cannes. Babovřesky ale o Zlatou palmu nesoutěží. * V maturitním testu z matematiky letos propadla pětina studentů. Jsou tak blbí maturanti nebo je tak blbé ministerstvo?
8.5.2013
Portugalsko propustilo 30 000 úředníků. O něčem takové si my jen můžeme nechat zdát. * Nedaleko Křivoklátu stojí nedostavěné betonové monstrum se třemi věžemi zhruba za dvě miliardy. Mělo prý sloužit jako léčitelské centrum, ale asi se nedostaví, protože se léčitelky pohádaly. * Marta Kubišová vyhrála soud s Helenou Vondráčkovou. Komentáře se zdržím, aby mě pan Martin Michal nežaloval. * Skončily anonymní akcie. Co takhle ještě anonymní udání a anonymní internetové diskuse? * Socha svatého Václava byla ohrazena řetězem jako za komunismu. Už si nebudete dávat rande pod ocasem ale na řetězu.
2.5.2013
Praha bude ještě méně veselým městem. Magistrát připravuje vyhlášku o omezení pouličního umění. * Ornella Štiková by se ráda vdala. Pánové, nejste někdo volný? * Tip na letní dovolenou: V egyptské Hudgardě otevřeli luxusní hotel. Nedostanete tam absolutně žádný alkohol a muži a ženy bydlí odděleně. No nekupte to. * Bouchl plyn. Těsně vedle kavárny Slávie. Příště to prý bude těsně vedle Sparty. * Komunisté a po nich socialisté slavili první máj v Julděfuldě (pro mladší Pražské výstaviště). Přišel i exministr Kavan, aby si postěžoval, že nevyžije z důchodu.
24.4.2013
Před víkendem. (Přehled fakt nejdůležitějších zpráv týdne.) * Byla otevřena cyklostezka z Ještědu do Hamburku. Vypadá to, že to bude většinou s kopce. * V Česku žije přibližně 400 000 divokých prasat. Lidí je zatím pořád ještě víc. * Češi mají v daňových rájích ukryto asi 100 miliard korun. Kolik vy osobně? * Papež František letos do Česka nepřijede. Vlastně jsme to vůbec nečekali. * Všichni víme, že vyhynutí dinosaurů způsobil pád planetky do Mexického zálivu. Teď ovšem vědci přišli s převratným objevem: Byla to dvojplanetka! * Ve čtvrtek večer dojde k částečnému zatmění Měsíce. Není pravdivá informace, že to je akce ekologických aktivistů.
11.4.2013
Před víkendem. (Přehled fakt nejdůležitějších zpráv týdne.) * Šestnáct lidí přijelo v neděli zadarmo vlakem do Prahy, aby svrhlo vládu. * Milujte své zastupitele: Na místě někdejšího rockového klubu Bunkr vznikla služebna městských strážníků. * KLDR rozmístila rakety středního doletu a vyzvala ambasády k evakuaci. * Na sjezdu z D1 na Říčany se převrátil kamion. Nikde ale nenapsali, na sjezdu které strany to bylo. * Dostavba D8 už má zase problém. Tentokrát ne ekoteroristy, ale uhlí, které se pod její trasou nachází. * Hledáčky kontrolorů se soustředily na řetězec IKEA. Není ale pravda, že by ve švédských židlích objevili koňské maso. * Vydávání majetku církvím se protahuje kvůli dokumentům. Úředníci neumějí číst švabach.
4.4.2013
(Přehled fakt nejdůležitějších zpráv týdne.) * Až tohle budete číst, tak to možná už číst nebudete. Severokorejské rakety jsou namířeny na USA a zřejmě i na Evropu. * Radio Dechovka získalo licenci na celoplošné vysílání a začne vysílat v nejbližších dnech. Že by slibovaná stanice pro mladé? * Jak jsme se dozvěděli ze zpráv iDNES, Karolína Peake měla autonehodu: Na svém Audi má ulomené zrcátko. * Vědci prokázali, že lidem, kteří žijí v domácnosti s kočkami, v daleko větší míře hrozí schizofrenie. * Měli bychom zmírnit to nekonečné české naříkání. Nižší nezaměstnanost než Česko má v Evropě pouze Norsko, Lucembursko a Nizozemí. * Miloš Zeman na hradě příliš kouří. Zaměstnanci se bojí, že by ho mohl zapálit. *
28.3.2013
Před víkendem. (Přehled fakt nejdůležitějších zpráv týdne.) * Severní Korea zveřejnila na You Tube dokument o tom, jak porazila USA a osvobodila celou Jižní Koreu. Jak znám ze serverů mentalitu komunistů, tak většina těch korejských tomu určitě věří. * Poslanci přišli o doživotní imunitu. To bude chřipek a viróz! * Ptákem roku se stala břehule říční. * Na základních školách se začnou děti učit, co je to skutečnost a jak ji odlišit od toho, co se o ní píše v mediích. * Samson dostal na stará kolena rozum a přestal být politikem. * Vesmír je o 80 milionů let starší, než se dosud soudilo. Dokážete se s tím vyrovnat?
22.3.2013
Před víkendem. * Sjezd ČSSD se sešel v plynojemu. * Vláda kývla na prodej Českých aerolinií Korejcům. Teď jde o to, kterým. * Zemanova ochranka zatkla zloděje kovů. Příště možná zabrání znásilnění. * Pokud vlastníte elektromobil, můžete si ho při návštěvě představení v Národním divadle na přilehlém parkovišti nechat dobít. O tom, jestli vám tam také dobijí mobil, se zpráva nezmiňuje. * Město Plzeň ohrožují bobři. Umírají pod koly aut, protože přecházejí mimo vyznačené přechody. Dřevěné lavičky na Lochotíně zatím nenapadli.
11.3.2013
Před víkendem. * Máme jejich prezidenta. * V Praze začala největší kulturní událost: Matějská pouť. * Z Prahy do Ostravy se teď jezdí rychlíkem za stejnou částku jako osobákem z Prahy do Benešova. * Umřel nám Hugo Chávez. * Letecká společnost KLM používá jako letecké palivo stolní olej. Snad budou cestující dostávat čerstvé hranolky přímo z motorů. * Karel Voříšek definitivně odešel z Novy. Nechcete to po něm zkusit? * Fifinka překonala Havla i Klause. Známek s ní se prodalo nejvíc. Neměla by přece jen být na Hradě ona?
28.2.2013
Benedikt XVI. ukončil pracovní poměr s Bohem. * V čínském městě Chang-Čou stojí Eiffelova věž. Zatím není jasné, jestli ji Číňané okopírovali nebo ji ve Francii koupili. * Pokud pojedete na dovolenou do Severní Koreje, už tam smíte používat svůj mobilní telefon. * Věděli jste, že v Česku vycházejí Lihové noviny? * Vy jste si mysleli, že zloději kradou v supermarketech zboží? Omyl. Oni kradou vozíky. Je to bezpečnější, zvláště když je sběrna kovů za rohem. * Australský miliardář staví přesnou kopii lodi Titanic. *
22.2.2013
Před víkendem. * Největší meteorit od roku 1908 dopadl na Sibiř. Ten předchozí taky. Asi tam mají přistávací dráhu. * Mladí Dánové jezdí do Česka chlastat jako Dánové. * Náklady časopisů pro ženy meziročně výrazně poklesly. Že by v Česku ubylo gramotných žen? * Náš nový prezident má zanícený palec. Kvůli tomu občas padá ze schodů.
14.2.2013
V Praze se narodil slon. ZOO se omlouvá: prý se to stalo poprvé v její historii. * Jakási planetka prolétne tento týden ve vzdálenosti 28 000 km. Jsou ty potvory čím dál drzejší. * Jeden zečtyřiadvacetiletých francouzských dvojčat je obviněn ze sexuálních útoků. Bezradná policie ale nedokáže nijak zjistit, který z dvojčat to je. * Čeká nás volba papeže. Snad nebude tak dramatická jako volba prezidenta. * V týdnu padal sníh jak v Ňujorku. * Vědci konstatovali, že nás český stát málo chrání před éčky. A před kterým písmenem nás chrání dobře?
8.2.2013
Většina ředitelů škol nového prezidenta už ve třídách vyvěšovat nebude. Ale jiní prý ho pověsí rádi. * Čínská vláda vyzývá občany k omezení ohňostrojů. * Telekomunikační družice se zřítila do oceánu. Jestli bude odtamtud vysílat se neví, ale zřejmě ne, když ten oceán je Tichý. * Dospělý člověk by měl denně zkonzumovat méně než dva gramy sodíku. Jak jste na tom vy? * Matematici odhalili zatím nejvyšší prvočíslo. Má 17 milionů číslic. Moc jsme to potřebovali. * Leo Expres snížil ceny. Z Prahy do Ostravy se tak můžete dostat mnohem levněji. Ale zase co byste dělali v Ostravě? *Televize Pětka po třech měsících ukončila vysílání. Na IvetěBartošové už asi díru do světa neuděláte.
1.2.2013 Opravili jsme si heslo na prezidentské standartě na „Lež vítězí!“ * Duo Eva a Vašek se rozpadlo. Teda tvrděj to v Blesku. * Ze základního tábora pod Everestem je to slabé tři hodinky ke stánku s coca-colou a cigaretami. * Šetří se všude. Ve Francii bude nutné podle nového zákona v noci zhasnout všechna světla. Zatím není jasné, jestli tam bude možno svítit v poledne.
17.1.2013
V Austrálii jsou taková vedra, že musejí prodlužovat stupnice na teploměrech. * Na počest výročí islámské revoluce vypustí Irán do vesmíru opici. Což je v zemi, kde náboženství zakazuje alkohol, přinejmenším zvláštní. * Je to smutné, ale chřipková epidemie začíná dotahovat skóre metanolu. * Tak si poplačte; přišli jste za volantem o osobu blízkou, která řídila za vás. Čekám, kdy zakážou přátele na Facebooku.
10.1.2013
Obchodní dům Tesco v Ivance při Dunaji byl postaven na církevním pozemku. Tudíž musí mít v neděli zavřeno a nesmějí se v něm prodávat kondomy. * Tomio Okamurovi se nepovedlo zrušit prezidentské volby. A Schwarzenberg měl koncert. * DoČeska přijel čínský národní cirkus. Jako bychom tu neměli vlastní. * Byla vyrobena první pečící trouba s operačním systémem Android. Windows tak dobře nepeče. * Počasí: Před volební místností byste mohli uklouznout na náledí.
3.1.2013
Mayové se údajně omluvili za zmatky, které způsobili kolem konce světa. * Lidé letos poslali méně vánočních SMS. Přes Facebook je to levnější. * Ve Vlkonicích bylo o svátcích +14,6°C. * Ferdovi Mravencovi je osmdesát. Gratulujeme. * Jako první dítě roku se narodila Justýna. Markýz de Sade by měl radost. * Zlomyslný prezident vyhnal chudáky zločince z tepla a pohodlí věznic ven na mráz. No není to nelidské?
Moje knihy
14.3.2013
→ Právě vychází: ←
KDE PŘISTÁVAJÍ UŠI.
Nápady, ptákoviny a literární zločiny.
2013 – Vydavatelství Nová forma České Budějovice, IBSN 978-80-7453-301-3.
Křest knížky se koná 6. března v Malostranské besedě.
Objednávejte na www.stahuj-knihy.cz/.
Knihu si také můžete koupit přímo u autora s jeho podpisem (tedy mým), když ji e-mailem info@folkcountry.cz objednáte, uvedete svou adresu a počet kusů. Cena je 110 Kč plus dobírkovné.
Nebo si ji můžete koupit v pražském knihkupectvé Letná, Milady Horákové 7, tram 1,5,12,17,24,25,26.
Ukázka:
Tratoliště.
V žádném slovníku cizích slov ho nenajdete, protože to je české slovo jak kráva. Znamená rovný terén nejčastěji někde v intravilánu, tedy obvykle polnost, nasycenou nějakou tekutinou. V praxi se vždycky uvádí, jakou tekutinou je tratoliště napuštěno. Tak kupříkladu tratoliště krve.
V tratolišti velmi často někdo leží. Buď se tu umírá, když tratoliště krve samoobslužně vytvořil nějaký raněný. V tratolišti piva nebo rumu se leží a chlemtá, dokud to jde. Naopak do tratoliště kyseliny sírové se lehat nedoporučuje.
Jak tratoliště vzniká? Třeba když se převrhne cisterna s pivem do pole. Lze si představit, že krevní tratoliště by mohlo vzniknout převržením vozidla převážejícího transfúze, ale to by byla mimořádně výjimečná událost. Spíš se tratoliště krve tvoří v bitvách. Nelze si ovšem představovat, že jeden zraněný či mrtvý vojín vytvoří z vlastních pěti šesti litrů tratoliště. To je jak plivnout do Balatonu. Mrtvol musí být hromady, poházené bez ladu a skladu na bojišti. Teprve pod nimi můžete hledat tratoliště.
UDĚLALI MI NĚCO S PALCEM
Humor v povídkách převážně z trampského prostředí.
2007 – Vydavatelství Avalon Praha.
Objednávejte na www.sdruzeni-avalon.cz.
Ukázka:
Moje nejhezčí trampský Vánoce.
Bylo to divný. Seděli jsme kolem ohně zachumlaní do vaťáků, oheň hřál tak na půl plynu, ale naštěstí slunce se teprve chystalo za špičky stromů. Byl Štědrý den 13:00. Odpoledne se líně vleklo, ostatně s plným žaludkem se odpoledne vždycky líně vleče. Wakin před obědem vyhrožoval, že bude slavnostní oběd servírovat ve stříbrných ešusech, ale nakonec jsme kotlety jedli zase z hliníku.
Prostě taková normální pravá kamarádská sváteční nálada, nebejt toho vetřelce.
Objevil se na svahu nad kempem a ze začátku jsem ho viděl jenom já. Byl bloňďák, byl drobný s roztomilým kukučem a bylo mu tak devět.
Kamarádi si všimli, že jsem zahleděn, a otočili se.
-Ahoj, řekl s přirozeností zkušeného lovce bizonů. Vypadal nadrzle, ale něčím, nedalo se přesně říct čím, byl sympatický.
-Ahoj, odpověděl jsem jménem naší osady. Já jsem Rony. Tohle je Wakin a tohle Bivoj.
Seskákal se svahu do kempoviště a každému z nás obřadně zalomil palec. Jeho dětská ručka tuhle operaci bez potíží zmákla i s Bivojovou tlapou sněžného muže.
-Já jsem Ježíšek, řekl.
To je ale blbá přezdívka, myslel jsem si. I když na Štědrý den je to docela stylové. Pak mi došlo, že si z nás dělá srandu.
-Hele, kluku, kde ses tu vzal? Esisisi nevšim, je zimní odpoledne a za hodinu bude v celým tom obrovským lese tma jako v….
Zvědavě mě pozoroval asi na způsob, jako když překrojíte žížalu a pak sledujete, co ty dvě půlky začnou dělat. Pak vystartoval:
-No řekni to slovo, řekni… Jestli to řekneš, tak dostaneš hovno a né dárky.
Dobrák Wakin si naštěstí všiml, že začínám bobtnat a převzal debatu do svých rukou. Přesněji řečeno podal Ježíškovi hrníček.
-Hele, mladej, máš před sebou dlouhou cestu. Napij se čaje a pak upaluj, ať jsi do tmy doma.
-Tos vystih naprosto přesně, kamaráde, povídá kluk, ještě musím na Blizzard, Netopýry, Zlámanou podkovu, Konvoj, ……….
Pak vyjmenoval prakticky všech sedmnáct osad, jejichž kempy se tyčily tady v Horách na dvaceti čtverečních kilometrech. Bez překlepu.
Nabízelo se jediný rozumný vysvětlení: je to synek hajnýho a o víkendech místo psaní úkolů obíhá les a šmíruje trampský osady. Ta teorie měla jednu vadu na kráse: široko daleko tu byla jediná hájovna Na Babě, a tam měli jen dvě dcery.
Zkusil jsem ještě jednu kontrolní otázku, jedno jméno vynechal:
-A na Dawson půjdeš taky?
Chvíli se zamyslel, dvakrát se podrbal na hlavě.
-Ne, řekl nakonec.
-Proč?
-Tam jde kolega Děda Mráz.
-Cože?!?, zaznělo trojhlasně.
-No jejich šerif Bouda volil komunisty.
A je to tady! O Boudovi se mezi trampy povídalo ledacos, dokonce že je na ňákým česnekovým seznamu. Prej taky dřív na trampy donášel. Ale jak to ten kluk může vědět?!
Hlas lidu potvrzen hlasem božím…Kruci, mně z toho snad jebne! Já nakonec začnu věřit, že on je opravdu Ježíšek.
-Hele, politiku na vandr netahej!
-A náboženství můžu?, odpověděl ten fracek drze.
-Jaký náboženství? Co je to náboženství?, zeptal jsem se ve vyšší tónině.
-Že v něco věříš. Že třeba věříš, že JSEM Ježíšek.
No to je mi paráda! Štědrý den, za chvíli bude tma, ještě jsme ani nepostavili na grog a já tady vedu filozofický debaty s devítiletým klukem, kterýho budeme muset nakonec dovést domů, aby nezabloudil.
-Hele chci nějakej důkaz, že jsi Ježíšek. Nějakej zázrak nebo něco podobnýho.
Udělal rukou kruh nad svojí hlavou a nastala mu tam svatozář. Naše čelisti popadaly do ohniště.
-Stačí?, zeptal se. Z naší strany se nedočkal odpovědi.
Tak zatočil nad hlavou opačným směrem a tím to vypnul.
-Na vandru to normálně nikdy nepoužívám. Lesní zvěř to irituje, přidal vysvětlení.
Bylo to věcné, naprosto přirozené a ekologické, ale přesto se nikdo z nás do diskuse nepřidal. …
Kontakty
Michal Jupp Konečný
jupp@jupp.cz
jupp@folkcountry.cz
face: michal.juppkonecny
www.jupp.cz