Archiv pro rubriku: Ptákoviny

No co byste ode mne tak čekali? Kdo četl mé knihy „Udělali mi něco s palcem“ a „Kde přistávají uši“ ví, že kraviny jsou moje doména.

Prachovka

Jeden z nejvíc zbytečných předmětů je prachovka.
Nemám na mysli zvláštní nádobku naplněnou střelným prachem, kterou nosili žoldnéři u pasu a po které dnes prahnou všichni starožitníci a militantní sběratelé. Prach jste nasypali na pánvičku pušky předovky poté, co jste do toho „předu“ natlačili kouli. Opravdickou kouli, ne ty pozdější aerodynamické napodobeniny, kterým se už neříkalo koule, ale radši jen kulka. Prostě ty moderní střelné zbraně už přestaly mít koule. Střílelo se tenkrát tak jedna rána za tři minuty, v mezidobí probíhaly všechny ty přípravné práce včetně sypání na pánvičku. To byla panečku válka! Kdyby se všichni strojní inženýři nezbláznili a nevymýšleli pořád něco nového, nemuseli jsme mít miliony mrtvých a dvakrát rozflákanou Evropu.
Jo a k té prachovce, pánvičce a kouli jste potřebovali ještě lunt. Já netuším, co a k čemu to bylo, jen vím, že to vypadalo jako hodně hladový, vyběhaný a štíhlý člověk. Převážně muž, protože holky se tolik nevyběhaly, tedy pokud nebyly běhny, ale to se nepatří.
Prachovka, o které byla řeč na začátku, je něco, bez čeho si nedovedete představit žádnou služku, služtičku a dívčinu pro všechno v domácnosti. Já vím, vy si vždy vybavíte děvče krev a mlíko (byly dodávány hlavně z venkova) s kratičkou sukénkou a malinkatou zástěrkou. Ale jejím nejdůležitějším pracovním nástrojem byla prachovka. Kratší tyčka, nejčastěji z rákosu nebo z bambusu, na konci opatřená větším chuchvalcem ptačího peří. Čím bohatší rodina, tím peří ze vzácnějšího ptáka. Nebylo-li zrovna nic jiného na práci, služka uklízela. Uklízení sestavovalo hlavně z oprašování. Nábytkové plochy, zrcadla, obrazy, komody, truhly i sesle, to vše se muselo oprášit. Prach se tak rozvířil po celém salonu, jídelně nebo budoáru, aby za nějakou chvíli dosedl, přesně na ta místa, odkud byl předtím odprášen.
V zimě se muselo topit. Uhlím nebo dřevem. Ani ty nejvznešenější aristokratické rody netopily elektřinou nebo plynem. A to bylo teprve prachu! Chudák služka, jen vynesla uhlí ze sklepa a přiložila, hned se chápala prachovky. Dnes mladé slečny nechápou.  

Duh

Jak si tady všichni zvykli, že si hraju se slovíčky a mrším češtinu, postupně se ze mě stává jazykový koutek. Napsal mi Pavel: Juppe když existuje neduh, existuje taky nějaký duh nebo anoduh? Zdravím. Duh existuje, aspoň mně jde dost věcí k duhu. Slivovice kupříkladu. Tedy k mému duhu. Co jde k vašemu duhu, musíte zjistit sami. Například mléko s okurkami nebo zprávy na Nově jdou spíše k neduhu. Duh je obsažen v řadě věcí, například v duhových kuličkách nebo v Prague Pride. Anoduh je to, co jde k duhu Andreji Babišovi. Duha je mimořádně velký billboard polokruhového tvaru, vytvořený netradiční technikou. Někteří ateisté tvrdí, že duha je projev boží ješitnosti. Opakem duhy je Neduha, což je folkový písničkář.

PROGRAM NA VÍKEND PRO CELOU RODINU.

Pojedeme do Billy, dobijem tam mobily.
Pojedeme do Teska, dnes tam běží groteska.
Pojedeme do Globusu, prý tam dneska pečou husu.Pojedeme do Lídlu, hlavně kvůli povidlu.
Pojedeme do OBI, kdo si hraje nezlobí.
Zastavíme u Makra, koupit slipy pro švagra.
Potom v Penny Marketu, koupíme si raketu.
Stavíme se v Kauflandu, to už jenom pro srandu.
Využijem všechny slevy. Ať tam jede, kdo to neví.

Zvíci.

Tuším, že většina Čechů se se slovem zvíci ve svém životě vůbec nepotkala. Proč taky, když je skoro na konci posledního dílu Slovníku spisovného jazyka českého. Dostat se na závěr čtyř tisíc stran této publikace je velké sousto i pro vášnivé čtenáře slovníků.

Zvíci je nástroj k porovnání velikosti něčeho neznámého s velikostí něčeho známého. Například: „Byl to otvor zvíci jezevcovy nory.“ Všichni víme, jak vypadá a jak je velký vstup do jezevcovy nory. Ten, kdo to neví, si to může vygůglovat. Třeba já to vím velmi přesně, protože v mladém věku jsem šťoural v jezevčí noře klacíkem a domácí pán na mě zle vystartoval.

Nebo: „Hleděl na mě dinosaurus zvíci dvou nákladních automobilů.“ Není to vina slova zvíci, že si můžeme představit dvě Avie nebo dva kamiony brázdící americkou Highway 61. Ovšem v obou případech budete vědět, že tvor na mě hledící byl důvodem, abych vzal nohy na ramena.

Slovo zvíci upadá pomalu do zapomnění tím, jak dokážeme lépe odhadnout délkové míry: „Ten dinoš, co na mě čučel, měl od hlavy k ocasu nějakých třicet metrů.“  Tedy zvíci jedné tramvajové soupravy.

Časy se mění

Na rozdíl od některých euroevropanů jsme zrušili nebo odložili všechny kulturní a sportovní akce. Změnu času na letní jsme neodložili, protože bez toho bychom boj s koronavirem těžko zvládali. Ale aspoň budeme nějaké zpestření, protože na bednu se nedá koukat imrvére furt.

Naštěstí většina elektroniky se přenastavuje sama, neboť je řízena signálem z Zurichu. Je to trochu divné, že ten signál nepřichází z Bruselu, když jsme ta EU, ale Švýcaři jsou holt na hodinky machři. Zatímco v centrále Evropské unie mají jen toho čůrajícího panáčka, co si někteří Češi myslí, že čůrá na ně.

Kromě toho máme v každé domácnosti spoustu starého elektronického šrotu, co se sám nenastavuje. A taky ciferníky na zdi, k nimž leze ze židle nebo ze štaflí hlava rodiny a přetáčí hodiny. Na rozdíl od nich se přesýpací a sluneční hodiny a kuchyňské budíčky nepřenastavují, musíme vždycky půl roku vydržet, že letní čas neukazují.

Důležité je abyste si nařídili budíka na třetí hodinu středoevropského zimního času, který budete vzápětí měnit. Jak vás znám, tak netušíte, jestli dopředu nebo dozadu a doufáte, že se to v tomto textu dozvíte. Zklamu vás, já to taky nevím. Zapnu počítač, počkám, až se časově projeví a podle něj nastavuji všechny ostatní chronometry. Akorát na štafle by ve tři ráno ze soboty na neděli lezl jenom blbec.

Koronavirní odpovědna

*Otázka: Proč ještě nemáme ustaven krizový štáb, který má být ustaven podle zákona?
Odpověď: Protože by Andrej pak nebyl tolik vidět v televizi.

*Otázka: Neměl by prezident v této těžké době promluvit k národu?
Odpověď: A chceš, aby mluvil Novotný, Mynář nebo Ovčáček?

*Otázka: Neměli by být v první řadě před koronavirem chráněni senioři?
Odpověď: Neměli! Kde by pak stát vzal v příštích letech peníze na důchody?

*Otázka: Proč v televizi vždycky stojí za premiérem několik ministrů?
Odpověď: Orloj na Staroměstské náměstí je vypnutý, aby se pod ním nesrocovali diváci.

*Otázka: Mohu si dojít do zavřené restaurace na záchod?
Odpověď: V žádném případě. Ale na druhé straně bude po dobu uzavření restaurace dočasně zrušen zákaz kouření.

*Otázka: Je pravda, že policejní ředitel zakázal policistům kontrolovat auta a občany?
Odpověď: Ano, je to tak. Neměli by na to stejně čas, protože musí kontrolovat lidi, jestli dodržují karanténu.

*Otázka: Je pravda, že praktičtí lékaři nemají ochranné pomůcky?
Odpověď: Premiér řekl, že je mají, tak to pravda není. Navíc v tomto týdnu by měla dorazit z Číny dodávka dvou milionů kondomů.

*Otázka: Proč vláda nenařídí, aby lidé mimo domov nosili roušky, když je všichni mají?
Odpověď: To nejde, protože máme zákon, že na veřejnosti si nikdo nesmí zakrývat tvář.

*Otázka: Mohu v domě karantény sjíždět řeku na kanoi?
Odpověď: Možné to je, ale výhradně v případech, kdy se plavíte do zaměstnání, za rodinou nebo pro zajištění potravy. Zvýšenou pozornost věnujte plavbě po hraničních tocích (Dyje, Olše apod.). Jezy tam přenášejte výhradně na české straně hranice.

Bylo nebylo.

Většina pohádek začíná takhle:

Bylo Nebylo.

Já sám jsem se s Nebylem nikdy nesetkal a nemám s ním žádnou osobní zkušenost. Předpokládám, že vy také ne. Možná jsem ještě nebyl, když Nebylo bylo.

Usuzuji z toho, že Nebylo není. Nebo se v přítomnosti skrývá. Nebylo bylo a už není. Ale možná zase bude.

Umíme si vůbec Nebylo představit? Šli bychom s ním klidně na pivo? 

Ale třeba se s tím zbytečně trápíme a všechno je jinak. Prostě nebylo Bylo. (Bylo nebylo z úvodu.)

Jestli ale nebylo Bylo, je to o hodně závažnější problém než to, že bylo Nebylo. O Nebylu víme, že bylo. Avšak skousnout to, že Bylo nebylo?

Je Bylo a není Nebylo nebo je Nebylo a není Bylo? A jaké máme perspektivy. Bude Nebylo a nebude Bylo nebo naopak nebude Nebylo a bude Bylo?

Mnohá Byla možná nebyla. Ale co když nebyla ani žádná Nebyla? A co když Byla bila Nebyla a Nebyla se nebránila?

Nejlíp to asi řekl ten dánský princ s perfektní anglickou výslovností: That is the question.

Jak se jeví přírodní jevy.

Konečně. Je to tady! Dýl jak měsíc nepršelo, a teď to přijde. Rosničky nekecaly. Na lokální počasní mapě našeho města mělo začít pršet v 19:00. Teď je 18:56 a nic. Není třeba spěchat. Nikdo přece netvrdil, že to začne čtyři minuty před sedmou. Koukal jsem tuhle na lokální počasní mapu vesnice, která je dva kilometry od nás. A věřili byste, že měla úplně stejné počasí jako my?

Naší zahradou teď vede hluboká brázda nízkého tlaku. Kardiaci, bacha! Slunce se schovalo za mraky. Nebo že by mraky zakryly Slunce? Nevím, já to v té chvíli přesně nesledoval. Ale setmělo se, jak se na tuto denní dobu nesluší.  Na čele frontálního systému sedí bouřkový kumulus velký jako prase. Tak do toho, kamaráde!

Všechno je, jak má být. Výška, tlak, teplota, rosný bod… Ohře v Lounech, Labe Litoměřice, doplní mě starší posluchači rozhlasu. Meteorologické observatoře, povodňové hlásiče, opraváři elektrických rozvodů a všechny pojišťovny mají pohotovost třetího stupně.

Rosný bod, … kde zůstal rosný bod? Co to je, ví snad každý. Rosný bod musí být extrémně ostrý. Představuji si ho jako pletací jehlici potřenou chilli papričkami. Nastane-li ta výška, tlak a teplota, rosný bod v tom místě propíchne mrak a už to teče. Je to velká odpovědnost, aby nepíchl moc a nebyla průtrž. Ty obrázky, jak plavou auta po ulici, znáte z TV. A nesmí to být pich tak malý, aby z toho nebylo jen takové uňamňané mrholeníčko.

Někdy se přihodí, že se rosný bod z té odpovědnosti orosí a přestane píchat. To pak nastane sucho, hlad, dotace zemědělcům a někdy i migrace a války.

Ve velké dálce hřmí. Podle intenzity a směru – blesky nevidět – to bude až někde v Benešově. Ale přibližuje se to. Nakonec mi pod okny projede kamion, co vozí auta ze škodovky a když je prázdný, dělá větší kravál než hejno Gripenů.

V ulici za rohem něco modře bliká. Bouřka to nebude, ta si potrpí na přírodní barvy blesků. Když se vykloním víc z okna, vidím, jak dva saniťáci nakládají infarkt myokardu.

Je 19:35 a prd. Tak zase nic. Jdu si nalít panáka. Zalévání zahrady nechám na ráno.

Co všechno způsobuje váš stres.

Ráno vás budí budík.

Snídáte ve spěchu.

Něco vlhkého padá shora.

Tlačíte se v dopravním prostředku.

Stíháte příchod do práce jen tak tak.

V práci jsou pořád stejný ksichty.

Úplně zbytečná porada u šéfa.

Pro samou práci nemáte čas něco udělat.

Místo oběda hamburger.

Odpoledne se strašně táhne.

Šestý kafe dneska.

Tlačíte se v dopravním prostředku.

Fronta na košíky v samošce.

Z poštovní schránky vypadne otep složenek.

Konflikt s partnerem hned po příchodu domů.

Na děti leze puberta.

Ta kráva češtinářka jim dává úkoly každý den.

Dnes studená večeře.

Zprávy v televizi.

Program v televizi.

Uléháte s tím, že dnes bylo všechno špatně.

Absence sexu.

V noci špatně spíte.

Ráno vás budí budík.

Snídáte ve spěchu….

 

Draci

V pohádkách se to draky jen hemží. Zato vědecká fronta se fenoménu draků ostentativně vyhýbá, i když jinak zkoumá kdejakou kravinu.

Draci jsou tu s námi od nepaměti, zřejmě tu byli dřív než lidé. Čím se draci živili, když tu ještě nebyli lidé, je záhadou. Snad kořínky a drobnými hlodavci. S příchodem homo sapiens se jejich stravovací návyky radikálně změnily. Nejdřív asi žrali všechno: starce, nemluvňata, rolníky, vojevůdce, preláty i velmože.

Když jejich chuťové buňky vyspěly, uvědomili si draci, že některé maso je chutnější. A vyžadovali panny. Mohlo to být i naopak: vojevůdci, preláti a velmožové si uvědomili, že aby sami nebyli sežráni, je vhodné drakovi něco podstrčit. Taková panna je navíc slabá, neumí se moc bránit, stačí ji chytit, hodit na ni síť a transportovat do dračí sluje. Drak si pochutnal, poděkoval a chtěl další. Zjistil totiž, že některé maso je opravdu lahodnější.

Tak bylo potentátstvo i dělný lid zachráněni. Ale na panny padl děs. Drak žádal potravu v pravidelných intervalech vždycky, když mu vytrávilo. Lokální instituce na to už měly vlastní kalendář, a tak vždy odlovena jedna panna a vedena na popravu. Ženy plakaly, muži zatínali pěsti, ale ve skrytu duše byli rádi, že se to netýká jich.

Všechny panny se hrozně bály, a tak se snažily udělat vše, aby o panenství přišly. Což většinou nebylo zas tak neřešitelné. Při následné inventuře se zjistilo, že stát je panen prost a že jedinou pannou v celém království je princezna. (Tady v pohádce drama začíná vrcholit.) Panovník, který do té doby bezskurpulózně dodával příšeře zboží, aby si ji nerozházel, teď velmi znejistěl a smutnil. Změnil politickou taktiku a vyhlásil, že kdo draka zabije, dostane princeznu za ženu a půl království.

Hlásili se rytíři, mágové, tovaryši i Honzové. Scénář byl prostý. Dotyčný hrdina, doprovázen suitou až pod kopec k dračí sluji, stoupal už s princeznou sám. Pro další sled událostí existují tři verze. První: drak slupl hrdinu a princeznu sežral jako moučník. Verze druhá: drak sežral hrdinu, měl přeplněný žaludek a princezna byla zachráněna. (Aspoň do dalšího kola.) Verze třetí: rek usekal všechny dračí hlavy, pojal princeznu za choť a užíval si renty z půlky království. Třetí verze je v pohádkách nejčastější. Ty dvě první, mnohem reálnější, se v pohádkách nevyskytují, protože děti by neusnuly.

I k vítězství nad drakem muselo v reálu docházet. A i to je jednou z příčin, proč je dnes draků tak málo. Pravděpodobnější ovšem je, že draci hynuli hladem, protože nebyly panny.

Opusťme nyní říši pohádek a podívejme se na problém z jiné strany. Dinosauři vyhynuli, hlásá vědecká teorie a po léta si láme hlavu proč a jak. Kosmická katastrofa? Změna klimatu? Radioaktivní událost?  Jenže co když dinosauři nevyhynuli všichni? Někteří přežili, plodili další potomstvo. Jenže už nebyli na vrcholu potravního řetězce, spíše někde v suterénu. A začali se o sebe bát a skrývali se – třeba do slují. Někteří mohli – když tu mluvíme o možné radioaktivní katastrofě – i zmutovat. Odtud ty tři hlavy. Ostatně je zajímavé, že v pověstech se objevují draci zásadně lichohlaví. Slyšeli jste někdy o čtyřhlavém draku? Ani omylem. Mutace tedy musely probíhat nějakým narušením dračího genomu, který pak generoval lichý počet hlav. Dračí DNA prakticky ještě vůbec nebyla prozkoumána. A tak jsou otázky, jaké děti se rodily tříhlavému samci a jednohlavé samici, pouze akademické.

Naše děti dnes nevidí draka ani v ZOO. Je to velká škoda. Kdyby se ekologické organizace věnovaly víc problematice druhu před vyhynutím, bylo by to užitečnější, než se přivazovat k elektrárnám. Naše děti nemají o těchto živočiších ani páru a většinou si je představují jako trochu deformovaný obrázek menšího bagru. A draci naši pomoc opravdu potřebují. Nevíte ve svém okolí o nějaké panně?

 

Jak chránit ovzduší

Nádherný pocit: Postavili před vás orosený půllitr s krásně načinčanou pěnou. Jste u vytržení, zíráte a zíráte. Ale čas je nepřítel. Bublinky stoupají vzhůru, protože to tak chce gravitace. Vystoupají až nahoru a rozprsknou smíšeny s okolním vzduchem. Malý kulatý vzduch se spojil s obrovským – vlastně taky kulatým – vzduchem. Řeknete si, to nic, nepatrná bublinka. Ale ona se stala součástí celku. Zemské atmosféry je zase o něco víc. A teď si vezměte: kolik je takových bublinek v jednom pivu. Plynný obal Země tak houstne a rozrůstá se. Katastrofologové bijí na poplach, protože globální oteplování a freony a oxidy. Ignorujte je. Dejte si pivo. Tisíce bublinek se spojí s atmosférou a naředí škodlivé kysličníky kdečeho. Vzduch z piva postupně vyčistí vzduch v atmosféře. Je to náš velký ekologický úkol! Ale musíte se snažit.

Staré kusové počty: Tucet, mandel, kopa, veletucet…
Hodiny mají tuctový ciferník.
Má mandelinka patnáct pruhů?
Ten, kdo zná 60 vtipů, je veselá kopa?
Jsou české celebrity tuctové nebo veletuctové?

Licoměrný pokrytec

28.10.2015 * Ptaly se mě děti, co je to pokrytec a kdo je licoměrný člověk. Vysvětlil jsem jim to a doufám, že ani vy nepohrdnete poučením.
Pokrytec může být různého druhu:
1. Pokrytec domovní neboli střešní, zajišťuje, aby v domě nebylo mokro.
2. Pokrytec ložnicový se klade na ležící postavu, aby ji nebyla zima.
3. Pokrytec stolní se dává na stůl, když má přijít návštěva a všechen bordel se předtím se stolu odnesl jinam.
4. Pokrytec kuchyňský se svrchu klade na nádoby, v nichž se vaří.
5. Pokrytec hlavní se užívá, když se venku ochladí a myšlenky by mrzly.
6. Pokrytec pohlavní se užívá, když nemá dojít k nežádoucímu rozmnožení lidstva o dalšího jedince.
Přiznám se, že v mládí jsem neměl tušení, kdo je to licoměrný člověk. Dozvěděl jsem se to až na vojně. Určený voják nám měřil tváře a podle výsledku nám vydával plynové masky velikostí jedna, dvě nebo tři. Jako voják jsem byl dost průměrný, takže jsem měl dvojku.

Vedro

7.7.2015 * Jak si pamatujete z fyziky, kolejnice se vedrem roztahují.
Nestálo by to za řeč, je to jen o pár mimimetrů.
Ale milimetr k milimetru…V horku tedy vlak ujede mnohem delší trať.
Neměly by České dráhy uvažovat o tom, že za tepla zvýší cenu jízdenek?

Vážený městský úřade!

8.4.2015 * Ne, nemýlíte se, jsem vlastníkem vozidla SPZ A1D-36-51. Jedná se o oktávii modré barvy, což není z vašeho černobílého snímku patrné.

Toto vozidlo se skutečně vydalo – řízené, jak uvádíte, neidentifikovaným řidičem – na výpravu do Šluknovského výběžku.

Píšete, že se toto vozidlo dopustilo přestupku, když v místě, kde je nejvyšší povolená rychlost 50 km/hod., jelo rychlostí 61 km/hod. (Já si spíš myslím, že to bylo 64 km/hod., ale na tom nezáleží.) Podstatné ovšem je, že se to nemohlo stát v katastru vašeho města, protože – jak uvedl neidentifikovaný řidič – vozidlo Nový Bor obchvátilo.

Domníval jsem se tudíž, že došlo z vaší strany k omylu. Že mne neoslovujete za město Nový Bor, ale za Bor u Tachova. Pohled do mapy mne ovšem ujistil, že přes Bor u Tachova do Šluknovského výběžku by mohl jet – promiňte mi ten výraz – jen idiot.

Po detailním přečtení vašeho listu jsem zjistil, že nemilá událost se přihodila v obci Pihel. A že provoz v Piheli může spadat do gesce vašeho úřadu.

Nemíním celou záležitost zlehčovat. Ale nevím, co to moji jinak spořádanou Škodovku v Piheli napadlo. Ani auto si nemůže myslet, že v Piheli se předpisy nedodržují.  Jako majitel vozidla částku 1000 Kč samozřejmě obratem uhrazuji poštovní poukázkou.

Z případu se poučím a budu též přesvědčovat ostatní majitele vozidel a řidiče, že když jsou v Piheli, musí dodržovat předpisy.

Přeji vašemu městu další rozkvět, a už si, kurva, dejte do pořádku to vaše náměstí.

Se srdečnými pozdravy

Vladimír Kulich
neidentifikovaný řidič

Bylo nebylo.

23.3.2015 * Většina pohádek začíná takhle:

Bylo Nebylo.

Já sám jsem se s Nebylem nikdy nesetkal a nemám s ním žádnou osobní zkušenost. Předpokládám, že vy také ne.

Usuzuji z toho, že Nebylo není. Nebo se v přítomnosti skrývá. Nebylo bylo a už není. Ale možná zase bude.

Umíme si vůbec Nebylo představit? Šli bychom s ním klidně na pivo? 

Ale třeba se s tím zbytečně trápíme a všechno je jinak. Prostě nebylo Bylo. (Bylo nebylo z úvodu.)

Jestli ale nebylo Bylo, je to o hodně závažnější problém než to, že bylo Nebylo. O Nebylu víme, že bylo. Avšak skousnout to, že Bylo nebylo?

Je Bylo a není Nebylo nebo je Nebylo a není Bylo? A jaké máme perspektivy. Bude Nebylo a nebude Bylo nebo naopak nebude Nebylo a bude Bylo?

Mnohá Byla možná nebyla. Ale co když nebyla ani žádná Nebyla? A co když Byla bila Nebyla a Nebyla se nebránila?

Nejlíp to asi řekl ten dánský princ s perfektní anglickou výslovností: That is the question.

Kurvítko.

18.3.2015 * Každá technická věc, každé zařízení, které lidem ulehčuje práci nebo jim zprostředkuje zábavu, má v sobě zabudované kurvítko. Představte si kurvítko jako takový čip, který způsobí, že čtrnáct dní po skončení záruční doby zařízení přestane fungovat.

To takhle sedíte v obýváku, pijete kávu a listujete v dnešním tisku, když tu vstoupí vaše žena. Je bledá jako spřežení lipicánů a sdělí vám, že přestal fungovat vařič. A k tomu takový prosebně-výhrůžný pohled, jako co vy na to a že si vás neopatřila, abyste se celou sobotu hrabal v novinách.

Opáčíte, že se na to hned podíváte. Je zajímavé, jak je slůvko hned genderově různorodé, v představě ženy nebo v myšlení muže. Přesněji jak rozdílnou má časovou hodnotu. Naznačíte, že už se zvedáte, ale ten článek o tom, že v Antarktidě je teď mnohem větší zima než před začátkem globálního oteplování, si v klidu dočtete. 

Do kuchyně vstoupíte sebevědomě, vědom si toho, že k vašemu elektrotechnickému zásahu neexistuje v sobotu před polednem alternativa. Každý umíme něco dobře. Vy umíte odšroubovat kryty vařiče. A když už je vařič v situaci striptérky, která si omylem svlékla i kůži, konstatujete, že tady něco upadlo. Není sice jasné, jestli to upadlo dlouhodobým provozem nebo proto, že jste toho odšrouboval víc, než jste měl.
Každopádně proto vařič fungovat nebude.

Koukal jsem do papírů. Záruka skončila před třemi týdny. Po víkendu to odvezu do opravny. Pokud to nebude stát víc než nový vařič.

Tím vaše mise skončila, jdete si dočíst ty noviny. Kdežto žena postupně zjišťuje, že je to v troubě a že tamtéž bude muset upéct k obědu nějakou drůbež. A vy si pak ještě v klidu prostudujete všechny manuály a záručáky. Nejbližší termín má kurvítko v televizoru.

Vidět duhu jde k duhu

9.1.2015 * Postupně se ze mě stává jazykový koutek. Píše mi Pavel: Juppe když existuje neduh, existuje taky nějaký duh nebo anoduh? Zdravím.
Duh existuje, aspoň mně jde dost věcí k duhu. Slivovice kupříkladu. Tedy k mému duhu. Co jde k vašemu duhu, musíte zjistit sami. Například mléko s okurkami nebo zprávy na Nově jdou spíše k neduhu. Duh je obsažen v řadě věcí, například v duhových kuličkách nebo v Prague Pride. Anoduh je to, co jde k duhu Andreji Babišovi.
Duha je mimořádně velký billboard polokruhového tvaru, vytvořený netradiční technikou. Někteří ateisté tvrdí, že duha je projev boží ješitnosti. Opakem duhy je Neduha, což je folkový písničkář.

Pes v peřiňáku.

31.12.2014 * Když jste byli malí, namlouvali vám, že je to moc důležitá změna. A že je to úžasné, protože v tom dalším roce už budete o rok starší. Dnes víte, že to vlastně žádná změna není. A že je blbé, že v tom dalším roce budete o rok starší.
Nic to není, jenom cvak. Dokonce v digitálních a atomových hodinách už to ani necvakne. Je 31.12.2014 23:59:59 a najednou je 01.01.2015 00:00:00. Nijak to nezpozorujete. Jen houfy opilců před barákem, koberec zlitý šampaňským, pes v peřiňáku a venku zvuková nahrávka třetí světové.

Proběhne to tak každý rok, aspoň co pamatuji. Přece jen hryže nejistota, co když to jednou selže. Svět je taky jenom stroj. Třeba dojdou baterky. Namítnete oprávněně, že to všechno řídí Bůh. Ale já vím svoje. Bůh je taky jenom člověk Při pohledu na ty ožralé zástupy si dá taky skleničku nebo dvě. A pak zapomene zmáčknout to správné tlačítko.

Nikdo si toho nevšimne, jenom vy. Poté, co jste si přiťukli se spoustou lidí, a zlíbaly vás ženský, který jste v životě neviděli (a doufáte, že už v životě neuvidíte), kouknete na hodinky a strnete: Je 31. prosinec 2014 24:15:54.

Tentýž den ve 33:52:18 hodin si toho všimnou právě probuzení a nastane všeobecná panika. Nechci strašit, jsou i určité jistoty. Naučíme se s tím žít i počítat. A budeme už vědět, že 64. prosince 2014 jsou Hromnice a že bude o hodinu více.  

Rozhodně to není bitomost.

28.7.2014 * Nevím, kdo první vynalezl šroub. (Pokud to byl někdo z vaší rodiny, dejte vědět.) Nemyslím lodní šroub, ten vynalezl Ressl, už podle jména Čech jako poleno. Suchozemské poleno. Nedivil bych se, kdyby Češi taky vynalezli ponorku, batyskaf a letadlovou loď. Ale lodní šroub není šroub na šroubování.

Šrouby pamatuju zastara, že měly takovou drážku na šroubovák, česky šlic. Pak přišly křížové šrouby a potom už si každá firma vymýšlela různosti, aby její produkty nikdo nemohl rozšroubovat. Bylo to poměrně moudré opatření, protože, když se vám podařilo rozšroubovat notebook, šli jste si pak rovnou koupit novej.

Každej šroub měl v hlavě něco jinýho: hvězdičky, hvězdičky s dírkou, šestihrany s dírkou a bez, čtyřhrany, dvojzubce, zubatá kolečka, kříže rovné a asymetrické, dvojháky a vrtuloidy.

Ale pak přišla firma, která všechny ty nástrčíčky na šroubohlavy dokázala vyrobit, narovnat do krabice a prodat vám, protože to je to, co potřebujete ze všeho na světě nejvíc.

Dostal jsem takovou sadu k Vánocům. Má 120 dílů. Bitů, jak se česky říká. Mohu teď rozmontovat všechno. Přesněji řečeno, netuším, co všechno. Počítačové firmy jistě už zase vymyslely nový druh šroubohlav, abych se jim do toho ani se svou bitosadou nesral. Ale jistě bych se mohl stát demontérem kosmických raket.

Doma mám bitosadu vždy v pohotovosti. Dilema je, zda ji mám brát sebou i na dovolenou. Žádné hotelové předpisy tomu, pokud vím, nebrání. Jeli jsme nakrátko, tak jsem ji nevzal.

Chyba! Byla neděle, uklizečky měly volno a v našem hotelovém pokoji byl zásobník na toaletní papír, otevíraný takovou zvláštní hvězdičkou.

Jasně, že ji doma mám. Ale tady v hotelu v cizí zemi mi to bylo hovno platný.