Je tady ještě někdo, kdo se pamatuje na pražskou skupinu Smolaři?
Nedej se opít vzduchem léta.
Když s větrem vůni roznáší,
Obláček v oblak slunce vplétá.
Zprávu nám listí přináší…
Jasně, za plotem spadl první žlutý list. Úředně je podzim už pár dní, prakticky se mu do toho zatím moc nechce. Ani mně. A bylo by ode mne neslušné, myslet si, že vy si přejete, aby to teplé počasí skončilo. Navzdory tomu, že před pár týdny jste křičeli: dost bylo veder.
To, že bylo léto mimořádně teplé, způsobili naši milí klimatologové. Bodejť ne, když jim na to dáváme granty. Kdybychom jim nedávali peníze, nastala by od příštího roku malá doba ledová. A víte, kolik by stálo lyžovybavení pro průměrnou rodinu? Tak buďme rádi, že příští rok bude léto ještě mimořádnější. Bude takové vedro, až bude smalt odprýskávat z domácích spotřebičů.
Všichni chalupáři teď zazimovávají svoje nemovitosti, vypouštějí vodu, přehazují kompost, preventivně porážejí stromy, které by vichřice mohla převrátit na střechu, odvážejí kompoty a cennosti. První kvůli konzumaci, druhé před zloději.
Když vidím ten kopec starostí, jsem rád, že jsem tu chalupu tenkrát nekoupil. To bylo tak:
Bylo pár let po válce, mně bylo osm, bydleli jsme od pětačtyřicátého v Sudetech a po tamních kopcích a stráních jsme brouzdali s rodiči a kochali se krajinou. Od Ještědu až po Kraslice. Opuštěných chalup tam byly stovky. Vše zanecháno, tak jak si ti, co tu po generace žili, rychle balili svých třicet kilo. Někde už vylámáno a rozkradeno, a kde už nebylo nic, krovy se hodily na topení.
Aby se aspoň něco zachránilo, stát nabízel libovolnou chalupu za tisíc korun plus nějaké peníze z vázaných vkladů. To byly předválečné a válečné peníze na vkladních knížkách, úplně bezcenné a už několikrát sežrané inflací. Takovou knížku jsem dostal ke křtu a v prasátku mi už do té tisícovky moc nechybělo. Uvědomte si, že to bylo před měnovou reformou.
Už jsem měl konkrétní chalupu vybranou a spěchalo to, aby mi ji někdo nevyfoukl. Měla prosklenou verandu, a bylo to někde za Nejdkem, Nové Hamry nebo Vysoká Pec, kraj Karlovarský.
Rodiče na tom nápadu trestuhodně nespolupracovali. A co zmůže osmiletý člověk s úřady, zvláště v té divoké době. Obrečel jsem to.
K chalupě jsem se dobral až po mnoha letech, když jsme si s naším klubem opatřili na jihu Čech starou hospodu i se sálem a tam se odehrávaly věci! Leckterý muzikant by mohl vyprávět. Trochu o tom píšu ve své knize „Průlety folkovou pamětí“, která teď na podzim vychází. Byla to dlouhá a docela radostná řádka let překonávání bezčasí sedmdesátek a osmdesátek. Ale i to čas odvál a teď už léta žijeme s Hankou na Sázavě v sídle naší rodiny, co není chalupa, ale je to chalupa.
A tady se opíjíme vzduchem léta a doufáme, že to tak klimaticky vydrží až do Vánoc.