Vypadá to, že premiér, ministr zdravotnictví a ministr vnitra se začali bát pandemie o pět měsíců později, než se bát měli.

Zmatečné vymýšlení nějakých zákazů trvá, ale prostor pro ně už je mnohem omezenější než dřív. Čím dál víc Čechů se viru už tolik nebojí. Ne že by karanténa nakažených nebyla na místě. Ale základní informace jsou jasnější: Většina nakažených nemá příznaky. A mladé a zdravé jedince vir v podstatě neohrožuje. A pokud je postaráno o seniory a nemocné (což na začátku epidemie rozhodně nebylo), není vlastně ohrožena ani společnost.

V mediích dočítáme, že momentálně máme víc nakažených než v kritických dnech dubna. Jenže čísla nakažených osob jsou přímo závislá na počtu provedených testů. A těch se teď dělá mnohem víc než dřív, takže se neděste. Když už to leze nahoru příliš, ministr zdravotnictví tam hodí nižší čísla a jsme zachráněni. Vypovídající je počet zemřelých, který stoupá rovnoměrným tempem jedno úmrtí denně. Samozřejmě zajímavější a věcnější by bylo počítat jen nebožtíky, co skutečně zemřeli na Covid 19. To se nám – veřejnosti – ale nemůže podařit zjistit.

Vedení státu tuší, že lidem po tolika chaotických přemetech postrádajících jak logiku, tak zdůvodnění, dochází trpělivost. Také už nelze opakovat opatření „s kanónem na vrabce“ a vypínat třeba celé sektory ekonomiky. Na druhou stranu je třeba pro spokojenost lidí vystrašených a kobližných nějaké kroky podniknout. Tak se znovuzavede nošení roušek na koncertech a zmenšení kapacity kulturních akci z tisíce na pět set osob. Vznikl z toho takový kočkopes, jaký tu od začátku epidemie ještě nebyl. Výhodou je, že se to prakticky nikoho netýká, svěřenské fondy to neohrožuje, kultura je zbytná a vlk se nažral. S dalšími opatřeními bude nutno zacházet v rukavičkách, volby jsou za rohem.