Archiv pro měsíc: Duben 2019

Ptákoviny

Jak se jeví přírodní jevy.

Konečně. Je to tady! Dýl jak měsíc nepršelo, a teď to přijde. Rosničky nekecaly. Na lokální počasní mapě našeho města mělo začít pršet v 19:00. Teď je 18:56 a nic. Není třeba spěchat. Nikdo přece netvrdil, že to začne čtyři minuty před sedmou. Koukal jsem tuhle na lokální počasní mapu vesnice, která je dva kilometry od nás. A věřili byste, že měla úplně stejné počasí jako my?

Naší zahradou teď vede hluboká brázda nízkého tlaku. Kardiaci, bacha! Slunce se schovalo za mraky. Nebo že by mraky zakryly Slunce? Nevím, já to v té chvíli přesně nesledoval. Ale setmělo se, jak se na tuto denní dobu nesluší.  Na čele frontálního systému sedí bouřkový kumulus velký jako prase. Tak do toho, kamaráde!

Všechno je, jak má být. Výška, tlak, teplota, rosný bod… Ohře v Lounech, Labe Litoměřice, doplní mě starší posluchači rozhlasu. Meteorologické observatoře, povodňové hlásiče, opraváři elektrických rozvodů a všechny pojišťovny mají pohotovost třetího stupně.

Rosný bod, … kde zůstal rosný bod? Co to je, ví snad každý. Rosný bod musí být extrémně ostrý. Představuji si ho jako pletací jehlici potřenou chilli papričkami. Nastane-li ta výška, tlak a teplota, rosný bod v tom místě propíchne mrak a už to teče. Je to velká odpovědnost, aby nepíchl moc a nebyla průtrž. Ty obrázky, jak plavou auta po ulici, znáte z TV. A nesmí to být pich tak malý, aby z toho nebylo jen takové uňamňané mrholeníčko.

Někdy se přihodí, že se rosný bod z té odpovědnosti orosí a přestane píchat. To pak nastane sucho, hlad, dotace zemědělcům a někdy i migrace a války.

Ve velké dálce hřmí. Podle intenzity a směru – blesky nevidět – to bude až někde v Benešově. Ale přibližuje se to. Nakonec mi pod okny projede kamion, co vozí auta ze škodovky a když je prázdný, dělá větší kravál než hejno Gripenů.

V ulici za rohem něco modře bliká. Bouřka to nebude, ta si potrpí na přírodní barvy blesků. Když se vykloním víc z okna, vidím, jak dva saniťáci nakládají infarkt myokardu.

Je 19:35 a prd. Tak zase nic. Jdu si nalít panáka. Zalévání zahrady nechám na ráno.

Kocourkov pod Řípem

Řepka jako řepka

Žluté poleNemusíte myslet na pravopis. Ať napíšete slovo řepka s velkým Ř nebo s malým ř, pokaždé na vás vypadne průšvih. Pokud jde o fotbalistu, policie ho hledá, aby ho dopravila do výkonu trestu.

Tomáše jistě brzy dostanou za katr, ale s řepkou je problém mnohem rozsáhlejší. Co třeba začít od konce: nejsou brambory a pokud jsou, tak jsou nestydatě drahé. Když postupně vyloučíte všechny obvyklé viníky jako jsou sucho, deště, holomrazy, přívaly sněhu, neúroda, americký brouk, EU, Soros, Kalousek, Trump a Marťani, zbyde vám překvapivé odhalení: málo se jich zasadilo.

V roce 1990 se brambory pěstovaly na 109 664 hektarech a řepka na 105 102 ha. V roce 2018 brambory ustoupily řepce, která se žlutí na 411 802 ha, zatímco brambory se krčí na 22 888 ha. Nu co, hlady asi neumřeme, nějaké brambory dovezeme. Akorát se to malinko prodraží.

No a ta řepka se pěstuje na obrovských lánech, monokultura unavuje půdu, která pak rodí míň nebo se musí hojně sypat syntetickým hnojivy. Řepka je citlivá rostlina, musí se postřikovat několikrát za sezónu, protože plevel, choroby a paraziti. Na to máme skvělý přípravek Roundop, ve většině zemí EU už zakázaný, ale u nás naopak, protože podle ministra zemědělství za něj nemáme náhradu. A tohle svinstvo hubí hmyz, tím pádem ubývá i ptáků a existence ve žlutých polích není komfortní ani pro zvěř, snad s výjimkou divokých prasat. Ale tohle všechno už jste několikrát četli v odborných článcích i v rozhovorech s lidmi z venkova a slyšeli v televizi.  Přírodu si systematicky ničíme ve velkém.

Ovšem přírodu ničíme, protože tím chráníme přírodu. Řepka se po zpracování (na to je třeba velké množství vody, která nám ze známých důvodů chybí) přimíchává do benzínu. A teď pozor: bylo ověřeno, že přimícháváním se vůbec nesnižuje uhlíková stopa automobilových výfuků. Ale předpis je předpis a úřad je úřad, a především byznys je byznys a dotace jsou dotace. A pro zemědělské firmy je to mnohem pohodlnější než se patlat s bramborami.
Čerstvé poslanecké návrhy směřovaly k tomu, aby se tenhle kolotoč zrušil nebo aspoň zmírnil. Vládnoucí koalice to ale vždycky zamázne. Netušíte proč?

Kocourkov pod Řípem

Malováním po zdech přírodu nezachráníme.

 

Kdo systematicky sleduje dění na sociálních sítích, zřejmě v poslední době došel k závěru, že dominují dvě zásadní témata: domácí politika a ekologie. Tím prvním si dnes nebudeme kazit odpoledne. Ono to druhé je vážnější, ale v podstatě je to taky druh politiky. Protože všechno souvisí se vším.Začnu aktuálně. Skupina levicových aktivistů přemalovala slavnou Lennonovu zeď. S výzvou, aby vláda vyhlásila stav klimatické nouze. Chtějí do roku 2025 zavřít všechny naše uhelné elektrárny (a jistě i atomové a plynové). Z výzvy ale není patrná povinnost vlády každému občanovi dodat liščí ohon a krabici svíček.Strašidlo globálního oteplování obchází nejen Evropu. O tom, že se v posledních dekádách otepluje není sporu. Možná to způsobují sluneční cykly, možná k tomu přispívá i člověk. Ale o tom, jaký vliv má na to činnost lidstva, se vedou spory a nikdo to přesně neví. A nikdo nemůže popřít, že v dějinách Země vždycky nějaké cykly byly. Což nebrání apoštolům hlásat, že musíme zrušit všechny uhelky a vyrábět elektřinu z obnovitelných zdrojů. A zakázat všechna auta na benzín a na naftu a jezdit jen na elektriku.Naše planetomilné Evropany nezajímají miliardy komínů a v Asii a v Africe, tamní vodní toky, kterými plynou do oceánů tuny plastů. To je něco, na co těžko dosáhneme, stejně jako na kácení deštných pralesů. Starost o planetu se proto promítá do ideologických formátů. A řeší se to hlavně malováním na zdi, happeningy a demonstracemi.My obyčejní, co žijeme tady, v Česku a v Evropě, máme o přírodu taky starost. Ale uvědomujeme si – bez všech výzev a ideologických obezliček – že to můžeme řešit tam, kde se to dá napravit. Tedy doma. Zastavit ničení půdy na obrovských lánech bez mezí a remízků. Zastavit pěstování monokultur na obrovských plochách. Zastavit nezřízené používání jedů typu glyfosát, které už ve většině zemí zakázali, ale naše ministerstvo zemědělství trvá na výjimce. Zastavit velkoplošné pěstování řepky, které škodí polím, živočichům, hmyzu, a nakonec i motorům. Obnovit rybníky a mokřady, zrušit komunistické meliorace, opečovávat prameny a studny, přestat rovnat koryta řek, vysazovat stromy, spousty stromů, přestat v lesích pěstovat monokuturně smrky, pečovat o ohrožené i obyčejné živočichy a jejich prostředí, a ještě hodně dalších věcí.Prostě přestat vnímat péči o přírodu planetárně, když naše jednotlivé síly na to většinou nestačí, ale starat se o to, co můžeme a dokážeme ve svém okolí. Zasadit jeden strom má mnohem větší váhu než účast na deseti ekologických demonstracích.A ještě jednu věc: nesmíme volit ty, kteří nám jako pokračovatelé komunistů svou touhou po zisku naši přírodu a krajinu ničí.

 

Ptákoviny

Co všechno způsobuje váš stres.

Ráno vás budí budík.

Snídáte ve spěchu.

Něco vlhkého padá shora.

Tlačíte se v dopravním prostředku.

Stíháte příchod do práce jen tak tak.

V práci jsou pořád stejný ksichty.

Úplně zbytečná porada u šéfa.

Pro samou práci nemáte čas něco udělat.

Místo oběda hamburger.

Odpoledne se strašně táhne.

Šestý kafe dneska.

Tlačíte se v dopravním prostředku.

Fronta na košíky v samošce.

Z poštovní schránky vypadne otep složenek.

Konflikt s partnerem hned po příchodu domů.

Na děti leze puberta.

Ta kráva češtinářka jim dává úkoly každý den.

Dnes studená večeře.

Zprávy v televizi.

Program v televizi.

Uléháte s tím, že dnes bylo všechno špatně.

Absence sexu.

V noci špatně spíte.

Ráno vás budí budík.

Snídáte ve spěchu….

 

Hudba a kultura

14. dubna 2019: Vlasta Redl šedesát

Porta Plzeň, Lochotín,1985. Skupina Fleret. Mají nového zpěváka a kytaristu? Je skvělý. Náš názor potvrzuje pár ortodoxních trampů, kteří na něj pískají. Drží totiž elektrickou kytaru. Cenu z Porty má kdekdo. Ale být na Portě vypískán, to se stává jen těm vrcholům. Za mého portovního působení se to stalo jen virtuosovi Jirkovi Hoškovi, Marku Ebenovi a… Vlastovi Redlovi.

RedlZvláštní člověk. Skromný. Pako. Geniální. Báječný společník. Opilec. Naprosto spolehlivý, jak to vidím já. Člověk, který když vidí u silnice letiště, nedá pokoj, dokud se tím letadlem nesveze. Sestavitel mnoha hudebních sestav, z nichž všechny byly úžasné. Nežárlí na úspěchy jiných a z těch vlastních se nikdy nepo.

Historka: Zahrada v Náměšti na Hané, první večer vrcholí Vlastovým recitálem. Černočerné mraky. Blýská se. Asi nedohrajem. Vlasta si pozval jako hosta Jirku Zonygu, který právě vyhrál televizní soutěž s Vlastovou písničkou. Když spolu Husličky začnou, vypustí na nebi přehradu. Chlapci statečně vytrvávají a opakují verš písně: „A chčije, a chčije“. Konec, 220 je svině. Nabízím, že zařadím do dalšího večera repete. Tak jo. Oba proplují nocí. Zuřivě sejšnují až, co já vím, do oběda. Večer dají parádní výstup a náměšťský kotel je miluje. Už nechčije.

Historka dvě: Vydáváme (Folk & Country) Vlastovi zpěvník. Několikrát cestujeme z Prahy do Tramtárie. Vlasta vaří. Kuře, polévku nebo cokoliv. Pak nám ukazuje, co je v Tramtárii nově dovybudované. Ve chlívě má síň slávy, všechny ceny, co posbíral na Portách, Zahradách, anketách. Pochválíme mu zeleninu. A slepice. Pak jdeme řešit zpěvník. Při další návštěvě se to takhle opakuje, ale naše věc se pomalu posouvá. Konečně je všechno pohromadě, blíží se tiskárna. Je čas na korekturu. Nemůžeme tentokrát do Kobeřic, ale čas tlačí. Korektura po telefonu? Ujímá se toho Hanka. Brzy oba zjistí, že telefonem to nepůjde. Ale je tu fax. Z faxových strojů na obou stranách vyjíždějí nekonečné pásy papíru s písničkami. S krátkými přestávkami den a noc. Všechno zkorigováno, autorizováno a opraveno, ráno míříme do tiskárny. První Redlův zpěvník je na světě.

Byla to radost. Stejně jako všechna Vlastova vystoupení na Zahradě nebo na Folkové růži i potkávání s ním.
Jupp 

Kocourkov pod Řípem

Autíčka na baterky.

Do roku 2030 prý na silnicích začnou převládat elektrická auta. A v polovině století už budou na benzín nebo naftu jezdit jen opravdu historické kousky. Připadá nám to jako fantazie, ale třeba nákupní pidiškodovka Citigo se má od příštího roku vyrábět jen v elektrické verzi. A na elektropohonech pracují všechny značky, co jich v Evropě je. EU nařizuje drastické minimalizace emisí a konstruktéři aut sdělují, že takové stroje nedokáží postavit. Ovšem EU započítává celkovou produkci automobilky, takže souběžná výroba elektroaut s nulou zplodin fabriku zachrání.

Přechod na elektrickou silniční trakci má mnoho výhod i nevýhod. V městských ulicích přestaneme dýchat zplodiny. Výrazně ubyde v ovzduší spalováním vzniklý CO2, který – jak tvrdí klimatologové – se podílí na oteplování planety. Nebude třeba těžit tolik ropy, zůstane ušetřena pro chemickou a další výrobu. Přestane se i s pěstováním a přimícháváním řepky do benzínu, čímž se zlepší stav půdy a krajiny. Nové motory budou také mnohem méně hlučné a rozjezdy aut plynulé.

Ale. Hlavní součástí elektroaut jsou baterie. Těžba vzácných kovů do nich, například kobaltu a lithia i výroba baterií jsou ekologicky velmi náročné. Navíc zrovna těchto kovů je na světě poměrně málo a mohou znamenat i lokální konflikty podobně jako ropa. Na výzkumu dalších materiálů pro výrobu baterií se samozřejmě usilovně pracuje, ale nové objevy nemůžeme čekat příští týden. Baterie mají navíc omezenou životnost pro x nabití a otevřenou otázkou zůstává i jejich ekologická likvidace.

Teď provoz. Dojezd na jedno nabití je zatím přibližně 300 kilometrů, pak musíte zaparkovat u dobíjecí stanice a nějaké čtyři hodiny civět na rafičku voltmetru. Takže na otočku se můžete z Prahy vydat nanejvýš do Hradce Králové, na jednu jízdu možná do Vídně. Do Splitu s několika čtyřhodinovými přestávkami. To v ideálním případě, když u dobíječky nebude fronta.

V Česku je zatím asi 400 dobíjecích stanic, část z toho ve firmách a tedy nepřístupných. Experti odhadují, že už v roce 2030 by jich u nás mělo být 20 000. (Někde u Kadaně na to bude muset být vychystána další uhelná elektrárna.) Nemusíte být ani elektroinženýrem, abyste si dokázali představit tloušťku toho kabelu, který povede od elektrárny ke každé jednotlivé dobíjecí stanici. Aby se investorům vyplatilo postavit takové množství dobíjecích stanic, musí být v té době už potřebné množství elektroaut v provozu. Ale kdo by si kupoval elektrické autíčko, když nebude dostatečně hustá síť dobíjecích stanic a vy uvíznete někde v pustině s vybitou baterií.

A bude se stavitelům dobíječek do toho vůbec chtít investovat, když na světě už také jezdí auta na vodíkový článek a nikdo netuší, který z pohonů budoucnosti se nakonec prosadí?

Ceny elektroaut se zatím pohybují kolem milionu korun. Časem půjdou možná dolů, ale asi dost pomalu. Vozidla, která stojí dvoj- až trojnásobek benzínového sourozence, si asi příslušník střední třídy nepořídí. Leda tak nějaký mnohamilionář pro manželku.

Ti ostatní možná zůstanou u spalovacích motorů, i když s nimi už brzy nebudou vpouštěni do center měst. A to i přesto, že ta jejich auta budou vymazlená na nejnižší možné množství emisí a bezolovnatý benzín. Ale abych nekončil pesimisticky: věřím, že konstruktéři v příštích dekádách vymyslí skvělá vylepšení a že podnikatelům se podaří zlevnit výrobu elektroaut. Hlavně aby jim politici do toho moc nekecali.

.
Poznámka

„Toto je ta zem zaslíbená, mlékem a strdím oplývající.“ Nenechte si namluvit, že přesně tohle pravil na Řípu Praotec Čech. Znělo to jinak: „Nikam dál se nejde, já už sotva lezu.“

Historie

Křižovatky dějin.

Kde mohli Češi dneska být, kdyby se nestalo… Přečasté téma hospodských debat, internetových diskusí a občas i ucelených příběhů v knížkách s alternativní historií.

Do dějin starších a nejstarších se moc nehrneme. Hlavně proto, že o tom málo víme, takže není co vyvracet.
Maximálně tak příchod praotce Čecha na Říp? To už byl tak znaven, že nemohl dál na západ, hlavně z dosahu jiných Slovanů? To je ale zrovna bod, na kterém se shodneme všichni, že život u teplého moře by nám seděl víc než nějaké strdí.
Středověké panovníky necháváme na pokoji, jen snad ti Přemyslovci nemuseli tolik vymírat po meči v nesmyslných bitvách. To Karel IV. byl jiný švihák.
První zásadní spor se vede o husitství. Mělo šanci na velký rozvoj nebo se měli Táborité rozprášit mnohem dřív než u Lipan? Ti zaváděli marxismus leninismus už v patnáctém století a nemohli tenkrát vědět, že to nejde.
Mohla se bitva na Bílé Hoře nějak lépe strategicky pojmout, aby vyhráli „naši“? Ale kteří byli ti naši? Češi v područí německy mluvících katolíků nebo Češi pachtící se za zájmy německy mluvících luteránů?  Možná v tom druhém, pro nás vítězném, případě bychom pak s německým živlem splynuli radostněji a nakonec i po letech umírali u Stalingradu. 

Ale nechme složitostí dávnověku a přistupme k událostem poslední stovky let.
1. Na jedné straně svobodné vydechnutí po třistaleté porobě. Konečně národní stát! * Na straně druhé – Rakousko-Uhersko jsme bourat neměli. Byli bychom tam ekonomickými a technologickými vůdci, a těch odbytišť!
2. V osmatřicátém jsme se měli bránit. Měli jsme silnou armádu, bojového ducha a opevnění na hranicích. * Nemělo to cenu, říkají druzí. Velmoci se na nás vykašlaly, v Sudetech jsme měli tři miliony nepřátel, a opevnění zdaleka ještě nebylo hotové.
3. Atentát na Heydricha byl hrdinský čin, projev vzdoru, deklarovali jsme se tím mezi pozdější vítěze války. * Nestálo to za to, ti mrtví, Lidice, Ležáky…
4. Neměli jsme po válce Sudetské Němce po válce vyhánět. Byli výraznou společenskou, a hlavně ekonomickou součástí Československa. * Museli jsme to udělat, oni přece chtěli téměř všichni do Říše, a tenkrát nebylo jasné, jestli s tím – byť poražení – nezačnou zase znovu.
5. Mašínové – na rozdíl od nás zbabělých – byli hrdinové. A měli právo odejít ze země, kde se žít nedalo, za jakýchkoliv okolností. * Mašínové byli vrazi. Když nemohli ze země odejít, měli – jako my všichni – počkat na pád komunismu.
6. V srpnu 68 jsme se měli bránit, třeba holýma rukama. * Postříleli by nás všechny do jednoho. A zbytek by odvezli do gulagů.
7. V listopadu 89 jsme měli postavit komunisty mimo zákon a některé postavit ke zdi. A bývalý komunista je jako bývalý černoch. * V žádném případě. To demokrat udělat nemůže. A navíc: Komunistů bylo 1,5 milionu, přidejte si k tomu rodinné příslušníky a přátele. Kromě toho zvládali většinu klíčových odborností, bez nich by stát řídit moc nešlo. A taky značná část z nich neměla s komunismem nic společného, vstupovali tam, aby mohli dělat práci, kterou by jinak dělat nesměli.

A teď suďte, rozhodujte, hádejte se a přidávejte se na tu nebo na onu stranu. Nebo přidejte i jiné pohledy.