Konečně. Je to tady! Dýl jak měsíc nepršelo, a teď to přijde. Rosničky nekecaly. Na lokální počasní mapě našeho města mělo začít pršet v 19:00. Teď je 18:56 a nic. Není třeba spěchat. Nikdo přece netvrdil, že to začne čtyři minuty před sedmou. Koukal jsem tuhle na lokální počasní mapu vesnice, která je dva kilometry od nás. A věřili byste, že měla úplně stejné počasí jako my?

Naší zahradou teď vede hluboká brázda nízkého tlaku. Kardiaci, bacha! Slunce se schovalo za mraky. Nebo že by mraky zakryly Slunce? Nevím, já to v té chvíli přesně nesledoval. Ale setmělo se, jak se na tuto denní dobu nesluší.  Na čele frontálního systému sedí bouřkový kumulus velký jako prase. Tak do toho, kamaráde!

Všechno je, jak má být. Výška, tlak, teplota, rosný bod… Ohře v Lounech, Labe Litoměřice, doplní mě starší posluchači rozhlasu. Meteorologické observatoře, povodňové hlásiče, opraváři elektrických rozvodů a všechny pojišťovny mají pohotovost třetího stupně.

Rosný bod, … kde zůstal rosný bod? Co to je, ví snad každý. Rosný bod musí být extrémně ostrý. Představuji si ho jako pletací jehlici potřenou chilli papričkami. Nastane-li ta výška, tlak a teplota, rosný bod v tom místě propíchne mrak a už to teče. Je to velká odpovědnost, aby nepíchl moc a nebyla průtrž. Ty obrázky, jak plavou auta po ulici, znáte z TV. A nesmí to být pich tak malý, aby z toho nebylo jen takové uňamňané mrholeníčko.

Někdy se přihodí, že se rosný bod z té odpovědnosti orosí a přestane píchat. To pak nastane sucho, hlad, dotace zemědělcům a někdy i migrace a války.

Ve velké dálce hřmí. Podle intenzity a směru – blesky nevidět – to bude až někde v Benešově. Ale přibližuje se to. Nakonec mi pod okny projede kamion, co vozí auta ze škodovky a když je prázdný, dělá větší kravál než hejno Gripenů.

V ulici za rohem něco modře bliká. Bouřka to nebude, ta si potrpí na přírodní barvy blesků. Když se vykloním víc z okna, vidím, jak dva saniťáci nakládají infarkt myokardu.

Je 19:35 a prd. Tak zase nic. Jdu si nalít panáka. Zalévání zahrady nechám na ráno.