Radostná událost – kniha už je na pultech i ve skladech internetových obchodů.
Můžete si o ni napsat třeba na
https://www.kosmas.cz/knihy/252373/prulety-folkovou-pameti/
https://www.e-kompas.cz/z6567-prulety-folkovou-pameti
https://knihy.abz.cz/prodej/prulety-folkovou-pameti
https://luxor.cz/popularne…/prulety-folkovou-pameti–393475/.
Archiv pro měsíc: Říjen 2018
POKROK
Jak definovat pokrok? Kanibaly už jsme naučili jíst vidličkou a nožem.
STOVKA
Já to zkrátím: Otevřu ledničku a vykoukne na mě 100 let Československa. Máme k jubileu i stoletou pizzu (opravdu český pokrm) a třeba budou i nápisy na prezervativech. Když nejsou v říjnu Vánoce, Valentin, Velikonoce nebo Den něčeho, musí tohle výročí firmy náležitě využít. Odbrouzdám se na Facebook a zase to výročí, jenže z druhé strany. Kolik let prej z té stovky existovalo Československo? (No já myslím, že to nejlepší Československo je od devadesátých let do teď.) Masaryk byl taky pěknej lump, že zboural Rakousko-Uhersko. (Ono se náhodou nerozpadlo samo?) A střílel do dělníků, přidá se kovaný komunista. Neměli jsme to Rakousko rozbíjet, jak by nám bylo dobře! Někdo přihodí do debaty mnichovskou zradu nebo vyhnání sudetských Němců.
Prostě jako obvykle všechno špatně. My Češi jsme vždycky zásadně proti.
Jubileum nakladatelství Galén.
Nakladatelství Galén vzniklo v roce 1993 se zaměřením na lékařskou literaturu. Za 25 let existence vydalo téměř 2000 publikací. Ještě zajímavější je ale péče, kterou vedle medicíny věnuje hudbě, hlavně folkové scéně, ať už jde o knihy nebo hudební nosiče.
Pětadvacetiny nakladatelství oslaví dvěma událostmi. Výstava „Od ucha k uchu aneb Fenomén Šafrán“ přiblíží české písničkáře od 60. let až do současnosti a představí osobnosti našeho folku jako například Karla Kryla, Vladimíra Mertu, Jaroslava Hutku, Vlastimila Třešňáka a další. Výstava se koná v Národní knihovně ČR od 15. 11. 2018 do 15. 1. 2019. Vernisáž proběhne 15. 11. 2018 v 16:00. Druhou událostí je narozeninový koncert v Divadle Semafor 25. října od 19:00. Vystoupí na něm písničkáři s Galénem po léta spojení: Vladimíři Merta a Mišík, Vlastimil Třešňák, Jaroslav Hutka, Jiří Dědeček, Jan Burian, Jiří Slíva, Petr Linhart a jako vzácní hosté Jiří Suchý a Mirek Kovářík.
Další událostí je, že u Galénů vyjde v tomto čase kniha Michala Juppa Konečného „Průlety folkovou pamětí.“
VORVAŇ MÁ VANU NA VORU
VORVAŇ MÁ VANU NA VORU
Vorvaň si pluje na moři
Nespěchá, přece nehoří.
Vorvaň je velmi bystrý tvor.
Od jara vlastní velký vor
Představte si tu nádheru.
Vorvaň má vanu na voru.
Vorvaň se v té vaně koupe.
Vám by to připadlo hloupé.
Nikoliv ovšem vorvani
ve vaně je jak na dlani.
Zažívá koupací orgie
Aspoň se při tom umyje.
Když nemá vodu ve vaně
působí vorvaň vorvaně.
(Z chystané sbírky Slušné básně pro děti.)
Tomáš
Proč všichni ti nejzajímavější, prošlapávači cest, nosiči luceren a rozdávači talentu odcházejí jako první? Po každém takovém odchodu svět zešedne a my zjišťujeme, co všechno jsme nestihli, neřekli si a neudělali.
Muzikant mnoha zájmů a umění, člověk se širokou duší. Odešel hrozně rychle, krátce po padesátých narozeninách. Bude tady hodně chybět.
TOMÁŠ BERKA.
PROSTOŘEKY 06 – Jupp developerem.
Je tady ještě někdo, kdo se pamatuje na pražskou skupinu Smolaři?
Nedej se opít vzduchem léta.
Když s větrem vůni roznáší,
Obláček v oblak slunce vplétá.
Zprávu nám listí přináší…
Jasně, za plotem spadl první žlutý list. Úředně je podzim už pár dní, prakticky se mu do toho zatím moc nechce. Ani mně. A bylo by ode mne neslušné, myslet si, že vy si přejete, aby to teplé počasí skončilo. Navzdory tomu, že před pár týdny jste křičeli: dost bylo veder.
To, že bylo léto mimořádně teplé, způsobili naši milí klimatologové. Bodejť ne, když jim na to dáváme granty. Kdybychom jim nedávali peníze, nastala by od příštího roku malá doba ledová. A víte, kolik by stálo lyžovybavení pro průměrnou rodinu? Tak buďme rádi, že příští rok bude léto ještě mimořádnější. Bude takové vedro, až bude smalt odprýskávat z domácích spotřebičů.
Všichni chalupáři teď zazimovávají svoje nemovitosti, vypouštějí vodu, přehazují kompost, preventivně porážejí stromy, které by vichřice mohla převrátit na střechu, odvážejí kompoty a cennosti. První kvůli konzumaci, druhé před zloději.
Když vidím ten kopec starostí, jsem rád, že jsem tu chalupu tenkrát nekoupil. To bylo tak:
Bylo pár let po válce, mně bylo osm, bydleli jsme od pětačtyřicátého v Sudetech a po tamních kopcích a stráních jsme brouzdali s rodiči a kochali se krajinou. Od Ještědu až po Kraslice. Opuštěných chalup tam byly stovky. Vše zanecháno, tak jak si ti, co tu po generace žili, rychle balili svých třicet kilo. Někde už vylámáno a rozkradeno, a kde už nebylo nic, krovy se hodily na topení.
Aby se aspoň něco zachránilo, stát nabízel libovolnou chalupu za tisíc korun plus nějaké peníze z vázaných vkladů. To byly předválečné a válečné peníze na vkladních knížkách, úplně bezcenné a už několikrát sežrané inflací. Takovou knížku jsem dostal ke křtu a v prasátku mi už do té tisícovky moc nechybělo. Uvědomte si, že to bylo před měnovou reformou.
Už jsem měl konkrétní chalupu vybranou a spěchalo to, aby mi ji někdo nevyfoukl. Měla prosklenou verandu, a bylo to někde za Nejdkem, Nové Hamry nebo Vysoká Pec, kraj Karlovarský.
Rodiče na tom nápadu trestuhodně nespolupracovali. A co zmůže osmiletý člověk s úřady, zvláště v té divoké době. Obrečel jsem to.
K chalupě jsem se dobral až po mnoha letech, když jsme si s naším klubem opatřili na jihu Čech starou hospodu i se sálem a tam se odehrávaly věci! Leckterý muzikant by mohl vyprávět. Trochu o tom píšu ve své knize „Průlety folkovou pamětí“, která teď na podzim vychází. Byla to dlouhá a docela radostná řádka let překonávání bezčasí sedmdesátek a osmdesátek. Ale i to čas odvál a teď už léta žijeme s Hankou na Sázavě v sídle naší rodiny, co není chalupa, ale je to chalupa.
A tady se opíjíme vzduchem léta a doufáme, že to tak klimaticky vydrží až do Vánoc.
S KYTAROU NA ZÁDECH
S KYTAROU NA ZÁDECH
Podzim 2018: Zpráva pro ty, kdo ještě nemají knihu Michala Juppa Konečného „S kytarou na zádech“. Taky by se vám mohla hodit jako dárek pro někoho, kdo to tenkrát zažil nebo se o historii české folkové, trampské a country scény zajímá.
S KYTAROU NA ZÁDECH
Podzim 2018: Zpráva pro ty, kdo ještě nemají knihu Michala Juppa Konečného „S kytarou na zádech“. Taky by se vám mohla hodit jako dárek pro někoho, kdo to tenkrát zažil nebo se o historii české folkové, trampské a country scény zajímá.
Hlavním tématem knihy je Porta v letech 1980 – 1989, legendární období festivalu v Plzni na Lochotíně a Výstavišti, včetně autorových osobních zážitků v roli dlouholetého dramaturga festivalu.
Další festivaly, přehlídky a soutěže v západních Čechách, hudební kluby a vydavatelství, osobnosti, události a zajímavosti. A hlavně příběhy všech západočeských kapel, dvojic a písničkářů. Pohledy do naplněných a někdy i přeplněných amfiteátrů i dávno zapomenuté fotky, plakáty nebo zpěvníky.
Vydavatelství Avik připravilo z nahrávek západočeských muzikantů vložené CD. Knihu vydalo plzeňské vydavatelství RegionAll, dostanete ji v knihkupectvích v celé republice.
Nejvýhodněji (a hlavně nejlevněji – 240+70 poštovné) si ji můžete objednat i s podpisem autora poštou na jupp@folkcountry.cz.
Více v rubrice Moje knihy a o mně.
A ještě poznámka: V nejbližší době se objeví na pultech další Juppova kniha „Průlety folkovou pamětí“, tak si pospěšte, abyste pak neměli mnoho vydání najednou.
PROSTOŘEKY 05 – O houbách a mém podílu na porážce Třetí říše.
Tak, a máme volby za sebou. Ani to nebolelo. Vyhráli jsme. Tedy nepředpokládám, že by někdo z naší bubliny volil komunisty, Okamuru nebo ČSSD. A i když Babiš na poslední chvíli nasadil místo lithia Mambu zelenou, taky nevyhrál.
V sobotu večer jsme odbíhali od čtení poesie nebo lepení modelu vesmírné lodi ke stránkám volebních výsledků, ale teď už jsme odstresovaní. A děsíme se, s kým že se to naše mužstvo, které jsme si tak láskyplně piplali, koaličně spustí.
Takže pryč od politiky, nejlíp někam do lesa na houby. To je ale teď už záležitost spíš pro mykology, my obyčejní, co rozeznáme tak maximálně muchomůrku červenou od choroše, máme nejmíň na dvě třetiny roku s klobouky a jinými výtrusnicemi utrum.
Jinak s houbami letos asi vůbec nic moc, ani ty pravdoláskové houby, co rostou 29. září na Den české státnosti, se nepovedly. Ale může to být taky můj subjektivní problém, protože Hanka má pořád ještě berle, a ačkoliv jsem gůglil jak jsem gůglil, na speciální berle do lesa jsem nenarazil.
My, co máme do lesa čtyři metry (fakt nekecám, les se vine kolem našeho plotu), chodíme už sedmdesát let buď k obrázku, nebo aspoň ke křížku. Chodili jsme tam na houby i dřív, ale to jsme ještě neměli mě. Obrázek byl až na kopci, kde se jedna neinformovaná stařenka ukryla před bouřkou pod nejvyšší strom. Křížek byl mnohem blíž a měl dramatickou historii. To jsme 6. května 1945 v Sázavě vyhlásili revoluci. Najednou vytáhl flintu z půdy za trámem každý druhý, přestože Němci za to slibovali trest smrti. Na všech příjezdových komunikacích jsme postavili barikády. Protože náš dům je na konci u lesa, stála barikáda z poražených stromů kousek za ním. Mně bylo dva a půl a pušku jsem neměl, tak jsem dostal funkci spojky mezi kuchyní a sklepem. Obrana byla dokonalá, revolucionáři za barikádou a na svazích hlubokého kaňonu, jestli to tam znáte, tak byste příslušníky wehrmachtu v tu chvíli být nechtěli. Ale befel je befel, i když už bylo skoro po válce. Dva náklaďáky Němčourů se o ten zásek zarazili, kolem našeho domu to začalo lítat a babička mě hnala, že mám službu ve sklepě.
Němci se snažili otočit náklaďáky zpátky k Benešovu, a ti, co nevolantovali, stříleli kolem sebe jako zběsilí. Mladý Vláďa Ptáček se špatně kryl za stromem, a proto je tam ten křížek. Němci zbaběle prchli a my jsme s babičkou každý rok v květnu nosili k tomu křížku kytky.
Úlomky z kultury
(Jen tak, co se mi doneslo a co ke mně doputovalo). * Konečně je na světě dlouhé roky očekávaná kniha „Legenda COP“. Prodej bude zahájen na výročním koncertu kapely 10. listopadu v pražské Lucerně. * Dnes v sobotu ve 20:45 ještě stihnete na TV Noe pravidelný folkový pořad Cvrlikání, kde opuštěný moderátorský mikrofon po Jiřím moravském Brabci převzal Honza Žamboch. * Bude tam řeč i o novém albu brněnské skupiny Newermore & Kosmonaut. „Bleděmodré město“ je v první řadě věnováno Brnu. Vedle nápaditých aranží jsou na albu dominantní hlavně poetické texty převážně z dílny Michala Kosmonauta Šimíčka. * Milanu Aurisovi Kaplanovi, někdejšímu dramaturgovi legendárních ostravských Folkových kolotočů vyšla vzpomínková knížka „Trampsko“. Příjemné čtení a naprosto jiné uchopení trampské tématiky.
PROSTOŘEKY 3
VOLBY, HADI A VČELY
Kdybych v tomhle plkacím sloupku napsal, že budou volby, tak si mě vymažete z přátel. Na volbách jsou ale nejzajímavější bilboardní nápady jednotlivých stran a jejich image makerů. Doufám, že to někdo sbírá a příští týden to na Facebooku vydá komplet. Takovou sbírku zhovadilostí nejsem schopen zplodit ani já, když mě políbí múza mých literárních ptákovin. Někdy pomůže i tvořivost lidu. A tak sociální demokraté plní slipy.
Zajeli jsme v týdnu s Hankou do matky měst, neb tam volíme a cestou po magistrále jsme se kochali. A hned jsem si přidal další stranu na hromádku nevolitelných: Praha sobě. Na nejrušnější křižovatce Prahy 7, kde už čtyři roky Praha sobě vládne, zrovna malovali asfalt. Ze čtyř pruhů udělali tři, čtvrtý padl na dva cyklosteziální proužky. Pryč s Čižinským!
Z bytu v pražských Hlubočepích uprchla mamba zelená. Prudce jedovatý had nebyl přihlášený, sousedi evakuovaní, specialisté zatím neúspěšně prohledávají všechny škvíry, majitelka byla uštknuta, a pokud se probere v nemocnici z umělého spánku, poputuje jistě do vězení. Její domácí miláček naopak do ZOO. Nebo někam do rodiny dětem na hraní. Do Hlubočep zatím nejezděte, počkejte si na nový most, který tam povede z podolské strany. Schválený projekt je ve stylu kubismu. Mohu se zeptat, proč ne ve stylu secese?
Taky vám v posledních letech připadá, že zmiz hmyz? Že nepotkáváte tolik včel, vos, sršňů, muchniček, motýlů, čmeláků nebo chroustů jako dřív? Nebo že je za celé léto nepotkáte vůbec? Jak je to s žížalami nevím. Jednak žížaly nejsou hmyz, jednak jsou po teplém létě zahloubeny co nejblíž Austrálii. Možných vysvětlení je celá řada. Že za našich mladých let bylo všeho prostě víc. Že globální oteplování, pročež kaluže s komářími larvami vysychají. Pro grilování na zahradě je to příjemná zpráva. Pro rozmanitost přírody už méně. Třetí možnost je, že na vině jsou krásně žluté lány řepky. Na ta pole se včely vrhnou a přelet z kytky na kytku znamená jen několik centimetrů. Prostě se neulítaj. Jenže jejich kapacity už nestačí na květy ovocných stromů a další kytky, které přece jen vyžadují větší přelety.
To by ještě nebylo to nejhorší. Řepka se prý ošetřuje nějakým druhem pesticidu, který včely zabíjí. Někdy prý ani nedonesou náklad sladkých šťáv do úlu.
Řepka se pěstuje ve velkých lánech proto, že se přidává do benzínu. Čímž se prý chrání životní prostředí. Jenže na včely se zřejmě ta ochrana nevztahuje.
„Zahynou-li včely, do několika let zahyne lidstvo,“ pravil Albert Einstein. Myslím, že tenhle objev je ještě důležitější než E=mc².
Jaro bude za 168 dní.