7.1.2014 * 9. ledna se dožívá v plné svěžesti. Tedy, abychom mu nekřivdili, ve skoro plné svěžesti. Slušelo by se začít nějakým epitafem.  Ale lépe než vzletný verš, vykreslí Mistrovu osobnost dvě drobné historky z jeho života.

Kdysi jako tiskový mluvčí velmi významného festivalu dlouze popisoval jeho přednosti, atmosféru a poslání rozhlasovému reportéru. Mluvil květnatě velmi dlouho a teprve po hodině mu falešný reportér přiznal, že po celou dobu Mistr mluvil do holícího strojku.

Jako dobrý sportovec se účastnil významného dálkového pochodu zvíci 50 km s devatenácti kontrolními body v hostincích, kde kontrola znamenala jedno zkonzumované pivo. Vítězství mu uniklo o vlásek, když se těsně před cílem zastavil kvůli zvýšené konzumaci tekutin a ke své smůle k akci použil tu ruku, ve které držel zapálenou cigaretu. Naštěstí sanitní vůz byl nablízku.

Už víc než půl století se přou literární historici, divadelní historici, kunshistorici, a vůbec vědci, jestli je Josef K.K. zvláštní přírodní úkaz, nový Leonardo da Vinci, nebo úplný blbec. Nechme je ještě chvíli jejich sporům a podívejme se na tuto  zářivě potemnělou osobnost z poněkud jiného úhlu.

Na samém počátku Josef K – neboť tehdy ještě tajil své skutečné jméno Kobra – prožil své mládí v Teplicích. Zlé jazyky ovšem tvrdí, že to bylo v Šanově, ke kterému byly Teplice již za Kobrova života připojeny. Ale i kdyby snad Mistr počal svůj život při silnici v kopci mezi Dubím a Cínovcem, nic by to na jeho významu neměnilo.

Byl to možná vytrvalý průvan v kolonádách těchto severočeských lázní, který se podepsal na jeho budoucím permanentně chatrném zdraví. Co však především muselo ovlivnit naturel budoucího představitele pražské bohémy sedmdesátých a devadesátých let, byla skutečnost, kterou okamžitě odhalí každý geograf amatér. Teplicemi prochází totiž trasa E55. Překročit tuto důležitou linii bylo pro mladého Kobru totéž jako pro Jarku Metelku překročit Rozdělovací ulici při výpravě do Stínadel.

Tvůrčí klima kolem významné mezinárodní silnice nemohlo neovlivnit další životní nasměrování Josefa K. či tehdy možná právě poprvé Josefa K.K. Střemhlav se vrhl do víru divadla, šantánů, koláží, asambláží a persifláží.

Tehdy také kdesi vyšmelil propálenou německou celtu a okamžitě v sobě objevil srdce trampa. A protože mezi trampy té doby bylo jen velmi málo osobností, které uměly číst a psát, vyšvihl se rychle do intelektuální špičky trampstva a do tehdejšího trampského časopisu Portýr kreslil vodorovné čáry a později i vlnovky. Opravdu trampovat se svou postavou ve skutečnosti nemohl, a tak si zásadně vybíral takové potlachy, které byly ještě před setměním surově rozehnány policií.

Je až neuvěřitelné, jak se k nadějným talentům z venkova chová stověžatá matička macešsky. Místo na bulvárech a v Malostranských palácích ho uvítala v polorozbořené Libni. Když jsem se s ním poprvé setkal, žil ve vlhkém  bytě 0+0 s hliněnou podlahou, pavouky a několika posledními doušky rumu v láhvi.

Praha ale dávala jeho talentu křídla, a dá se říci, že nebylo oblasti, ve které by to nezkusil – a nepokazil. Naplnil rčení, že pracovník pojišťovny neumí ani spravit pojistky.  Pracoval v reklamě, ale kdo by si ho – prosím vás – vybral za cílovou skupinu?

Proslul v oblastech jako literatura, divadlo, výtvarné umění, hudba, sběratelství umění, sběratelství blbostí a podobně. Důsledky některých jeho aktivit poznali někteří z nás přítomných na vlastní kůži a neseme je dodnes. Je sice pravda, že zatím nevytvořil nějakou monumentální skulpturu významu Stalinova pomníku. Ale co není, může být. A je-li tesání žuly vedle paličkování jedinou oblastí, kde Kobra zatím nevynikl, i tak jde o pozoruhodnou renesanční osobnost. Ostatně Leonardo da Vinci taky za celý svůj život nenatočil ani jediný film a na velikosti mu to vůbec neubírá.

Je tu ještě jedna oblast Kobrova vynikajícího života. Tou je mecenášství. Systematicky vyhledával hladovějící kreslíře a karikaturisty a vyzvedával je až na vrchol kreslířského společenského Olympu, k barovému pultu Malostranské besedy. I on v začátcích poznal, jak může být umělec chudý a hladový. A tak nepřekvapí, že dnešní společensky uznávaný multimilionář Kobra pomáhá dalším.

Připijme tedy na všechny ty Vyčítaly, Slívy a Bartáky, kterým Kobra držel pero v jejich nelehkých začátcích. Připijme na všechny staré trampy, kteří společně s Kobrou dostali obuškem po hlavě od pomocníků VB a proto trampy zůstali. A připijme na všechny ty dosud neobjevené patlaly, na jejichž výstavy za pár let budeme chodit s obdivnými výkřiky.

Bylo by pošetilé chtít Mistrovi odhalovat pomník za živa. On se totiž pomníkem stal už dávno.