28.10.2015 * Ptaly se mě děti, co je to pokrytec a kdo je licoměrný člověk. Vysvětlil jsem jim to a doufám, že ani vy nepohrdnete poučením.
Pokrytec může být různého druhu:
1. Pokrytec domovní neboli střešní, zajišťuje, aby v domě nebylo mokro.
2. Pokrytec ložnicový se klade na ležící postavu, aby ji nebyla zima.
3. Pokrytec stolní se dává na stůl, když má přijít návštěva a všechen bordel se předtím se stolu odnesl jinam.
4. Pokrytec kuchyňský se svrchu klade na nádoby, v nichž se vaří.
5. Pokrytec hlavní se užívá, když se venku ochladí a myšlenky by mrzly.
6. Pokrytec pohlavní se užívá, když nemá dojít k nežádoucímu rozmnožení lidstva o dalšího jedince.
Přiznám se, že v mládí jsem neměl tušení, kdo je to licoměrný člověk. Dozvěděl jsem se to až na vojně. Určený voják nám měřil tváře a podle výsledku nám vydával plynové masky velikostí jedna, dvě nebo tři. Jako voják jsem byl dost průměrný, takže jsem měl dvojku.

7.7.2015 * Jak si pamatujete z fyziky, kolejnice se vedrem roztahují.
Nestálo by to za řeč, je to jen o pár mimimetrů.
Ale milimetr k milimetru…V horku tedy vlak ujede mnohem delší trať.
Neměly by České dráhy uvažovat o tom, že za tepla zvýší cenu jízdenek?

8.4.2015 * Ne, nemýlíte se, jsem vlastníkem vozidla SPZ A1D-36-51. Jedná se o oktávii modré barvy, což není z vašeho černobílého snímku patrné.

Toto vozidlo se skutečně vydalo – řízené, jak uvádíte, neidentifikovaným řidičem – na výpravu do Šluknovského výběžku.

Píšete, že se toto vozidlo dopustilo přestupku, když v místě, kde je nejvyšší povolená rychlost 50 km/hod., jelo rychlostí 61 km/hod. (Já si spíš myslím, že to bylo 64 km/hod., ale na tom nezáleží.) Podstatné ovšem je, že se to nemohlo stát v katastru vašeho města, protože – jak uvedl neidentifikovaný řidič – vozidlo Nový Bor obchvátilo.

Domníval jsem se tudíž, že došlo z vaší strany k omylu. Že mne neoslovujete za město Nový Bor, ale za Bor u Tachova. Pohled do mapy mne ovšem ujistil, že přes Bor u Tachova do Šluknovského výběžku by mohl jet – promiňte mi ten výraz – jen idiot.

Po detailním přečtení vašeho listu jsem zjistil, že nemilá událost se přihodila v obci Pihel. A že provoz v Piheli může spadat do gesce vašeho úřadu.

Nemíním celou záležitost zlehčovat. Ale nevím, co to moji jinak spořádanou Škodovku v Piheli napadlo. Ani auto si nemůže myslet, že v Piheli se předpisy nedodržují.  Jako majitel vozidla částku 1000 Kč samozřejmě obratem uhrazuji poštovní poukázkou.

Z případu se poučím a budu též přesvědčovat ostatní majitele vozidel a řidiče, že když jsou v Piheli, musí dodržovat předpisy.

Přeji vašemu městu další rozkvět, a už si, kurva, dejte do pořádku to vaše náměstí.

Se srdečnými pozdravy

Vladimír Kulich
neidentifikovaný řidič

23.3.2015 * Většina pohádek začíná takhle:

Bylo Nebylo.

Já sám jsem se s Nebylem nikdy nesetkal a nemám s ním žádnou osobní zkušenost. Předpokládám, že vy také ne.

Usuzuji z toho, že Nebylo není. Nebo se v přítomnosti skrývá. Nebylo bylo a už není. Ale možná zase bude.

Umíme si vůbec Nebylo představit? Šli bychom s ním klidně na pivo? 

Ale třeba se s tím zbytečně trápíme a všechno je jinak. Prostě nebylo Bylo. (Bylo nebylo z úvodu.)

Jestli ale nebylo Bylo, je to o hodně závažnější problém než to, že bylo Nebylo. O Nebylu víme, že bylo. Avšak skousnout to, že Bylo nebylo?

Je Bylo a není Nebylo nebo je Nebylo a není Bylo? A jaké máme perspektivy. Bude Nebylo a nebude Bylo nebo naopak nebude Nebylo a bude Bylo?

Mnohá Byla možná nebyla. Ale co když nebyla ani žádná Nebyla? A co když Byla bila Nebyla a Nebyla se nebránila?

Nejlíp to asi řekl ten dánský princ s perfektní anglickou výslovností: That is the question.

18.3.2015 * Každá technická věc, každé zařízení, které lidem ulehčuje práci nebo jim zprostředkuje zábavu, má v sobě zabudované kurvítko. Představte si kurvítko jako takový čip, který způsobí, že čtrnáct dní po skončení záruční doby zařízení přestane fungovat.

To takhle sedíte v obýváku, pijete kávu a listujete v dnešním tisku, když tu vstoupí vaše žena. Je bledá jako spřežení lipicánů a sdělí vám, že přestal fungovat vařič. A k tomu takový prosebně-výhrůžný pohled, jako co vy na to a že si vás neopatřila, abyste se celou sobotu hrabal v novinách.

Opáčíte, že se na to hned podíváte. Je zajímavé, jak je slůvko hned genderově různorodé, v představě ženy nebo v myšlení muže. Přesněji jak rozdílnou má časovou hodnotu. Naznačíte, že už se zvedáte, ale ten článek o tom, že v Antarktidě je teď mnohem větší zima než před začátkem globálního oteplování, si v klidu dočtete. 

Do kuchyně vstoupíte sebevědomě, vědom si toho, že k vašemu elektrotechnickému zásahu neexistuje v sobotu před polednem alternativa. Každý umíme něco dobře. Vy umíte odšroubovat kryty vařiče. A když už je vařič v situaci striptérky, která si omylem svlékla i kůži, konstatujete, že tady něco upadlo. Není sice jasné, jestli to upadlo dlouhodobým provozem nebo proto, že jste toho odšrouboval víc, než jste měl.
Každopádně proto vařič fungovat nebude.

Koukal jsem do papírů. Záruka skončila před třemi týdny. Po víkendu to odvezu do opravny. Pokud to nebude stát víc než nový vařič.

Tím vaše mise skončila, jdete si dočíst ty noviny. Kdežto žena postupně zjišťuje, že je to v troubě a že tamtéž bude muset upéct k obědu nějakou drůbež. A vy si pak ještě v klidu prostudujete všechny manuály a záručáky. Nejbližší termín má kurvítko v televizoru.

9.1.2015 * Postupně se ze mě stává jazykový koutek. Píše mi Pavel: Juppe když existuje neduh, existuje taky nějaký duh nebo anoduh? Zdravím.
Duh existuje, aspoň mně jde dost věcí k duhu. Slivovice kupříkladu. Tedy k mému duhu. Co jde k vašemu duhu, musíte zjistit sami. Například mléko s okurkami nebo zprávy na Nově jdou spíše k neduhu. Duh je obsažen v řadě věcí, například v duhových kuličkách nebo v Prague Pride. Anoduh je to, co jde k duhu Andreji Babišovi.
Duha je mimořádně velký billboard polokruhového tvaru, vytvořený netradiční technikou. Někteří ateisté tvrdí, že duha je projev boží ješitnosti. Opakem duhy je Neduha, což je folkový písničkář.

31.12.2014 * Když jste byli malí, namlouvali vám, že je to moc důležitá změna. A že je to úžasné, protože v tom dalším roce už budete o rok starší. Dnes víte, že to vlastně žádná změna není. A že je blbé, že v tom dalším roce budete o rok starší.
Nic to není, jenom cvak. Dokonce v digitálních a atomových hodinách už to ani necvakne. Je 31.12.2014 23:59:59 a najednou je 01.01.2015 00:00:00. Nijak to nezpozorujete. Jen houfy opilců před barákem, koberec zlitý šampaňským, pes v peřiňáku a venku zvuková nahrávka třetí světové.

Proběhne to tak každý rok, aspoň co pamatuji. Přece jen hryže nejistota, co když to jednou selže. Svět je taky jenom stroj. Třeba dojdou baterky. Namítnete oprávněně, že to všechno řídí Bůh. Ale já vím svoje. Bůh je taky jenom člověk Při pohledu na ty ožralé zástupy si dá taky skleničku nebo dvě. A pak zapomene zmáčknout to správné tlačítko.

Nikdo si toho nevšimne, jenom vy. Poté, co jste si přiťukli se spoustou lidí, a zlíbaly vás ženský, který jste v životě neviděli (a doufáte, že už v životě neuvidíte), kouknete na hodinky a strnete: Je 31. prosinec 2014 24:15:54.

Tentýž den ve 33:52:18 hodin si toho všimnou právě probuzení a nastane všeobecná panika. Nechci strašit, jsou i určité jistoty. Naučíme se s tím žít i počítat. A budeme už vědět, že 64. prosince 2014 jsou Hromnice a že bude o hodinu více.  

Že jste do této chvíle neměli tušení, co je to MP3?

28.7.2014 * Nevím, kdo první vynalezl šroub. (Pokud to byl někdo z vaší rodiny, dejte vědět.) Nemyslím lodní šroub, ten vynalezl Ressl, už podle jména Čech jako poleno. Suchozemské poleno. Nedivil bych se, kdyby Češi taky vynalezli ponorku, batyskaf a letadlovou loď. Ale lodní šroub není šroub na šroubování.

Šrouby pamatuju zastara, že měly takovou drážku na šroubovák, česky šlic. Pak přišly křížové šrouby a potom už si každá firma vymýšlela různosti, aby její produkty nikdo nemohl rozšroubovat. Bylo to poměrně moudré opatření, protože, když se vám podařilo rozšroubovat notebook, šli jste si pak rovnou koupit novej.

Každej šroub měl v hlavě něco jinýho: hvězdičky, hvězdičky s dírkou, šestihrany s dírkou a bez, čtyřhrany, dvojzubce, zubatá kolečka, kříže rovné a asymetrické, dvojháky a vrtuloidy.

Ale pak přišla firma, která všechny ty nástrčíčky na šroubohlavy dokázala vyrobit, narovnat do krabice a prodat vám, protože to je to, co potřebujete ze všeho na světě nejvíc.

Dostal jsem takovou sadu k Vánocům. Má 120 dílů. Bitů, jak se česky říká. Mohu teď rozmontovat všechno. Přesněji řečeno, netuším, co všechno. Počítačové firmy jistě už zase vymyslely nový druh šroubohlav, abych se jim do toho ani se svou bitosadou nesral. Ale jistě bych se mohl stát demontérem kosmických raket.

Doma mám bitosadu vždy v pohotovosti. Dilema je, zda ji mám brát sebou i na dovolenou. Žádné hotelové předpisy tomu, pokud vím, nebrání. Jeli jsme nakrátko, tak jsem ji nevzal.

Chyba! Byla neděle, uklizečky měly volno a v našem hotelovém pokoji byl zásobník na toaletní papír, otevíraný takovou zvláštní hvězdičkou.

Jasně, že ji doma mám. Ale tady v hotelu v cizí zemi mi to bylo hovno platný.