V neděli 22. února ve věku 71 let zemřel po nemoci humorista, novinář, organizátor, sběratel a karikaturista Josef Kobra Kučera.

Narodil se 9. ledna 1944 ve středočeské Hostouni, ale mládí prožil v Teplicích, kde v polovině 60. let začal fungovat společně třeba s Karlem Krylem nebo Alexem Koenixmarkem v místním divadélku malých forem a také vystavovat svoje koláže.

Poznali jsme se v roce 1970 v Ústí nad Labem. Kobra brzy zjistil, že výraznou postavou se může stát jenom v Praze a stěhoval se. Žádný začátek není lehký. Pamatuji si jeho první pražský příbytek – řekněme spíš noru – na libeňské křižovatce U kříže. Ten dům byl už tehdy v asanačním pásmu a čerstvý pražský novinář se obával, že skončí na dlažbě. Ale jestli se nemýlím, ten barák tam stojí dodnes. 

Zhruba od poloviny šedesátých let začal publikovat v Mladém světě a pak i v dalších mediích.

Po srpnu 68 humoru v oficiálních mediích odzvonilo., Tak pracoval v různých profesích třeba jako propagační pracovník nebo vedoucí tiskárny. Humoristou a zakladatelem různých výtvarných, odborných, společenských i recesistických sdružení zůstal po celý život. Málokdo ví, že hned po Listopadu spoluzakládal novodobou podobu Strany mírného pokroku v mezích zákona. Ale ukázalo se, že sranda a politika ani ve svobodné zemi nejdou moc dohromady. Ve všech jeho aktivitách i životních situacích ho podporovala a doplňovala jeho žena Růženka, která spolu s ním vychovala syna Lukáše a často zachraňovala rodinnou finanční krizi.

Poprvé jsme společně zapracovali na Folk & Country Festivalu v Lucerně  – vůbec největší hudební akci v té době u nás. A oba dva pořadatelští začátečníci. Ale festival dopadl úžasně a mohli jsme pokračovat.  Dařilo se při organizování různých hudebních festivalů po republice i koncertů v pražských sálech, hlavně v Malostranské besedě. A když nás normalizátoři někde zakázali, měli jsme už připravenu náhradní variantu někde jinde. 

V roce 1970 Kobra založil v rámci našeho Folk & Country Klubu tradici výstav Salony kresleného humoru, jichž připravil téměř 400. V letech 1969 až 1989 byl spoluorganizátorem Porty, téměř 20 let působil jako šéfredaktor a grafik v časopise Portýr. A jako probíhal boj s cenzory o každý písničkový text na jevišti, podobně probíhal i zápas o články v Portýru. Stejně pracoval i na řadě významných folkových a country festivalů a vytvářel jejich grafickou podobu. Je autorem například sluníčka s ručičkami – loga Svojšického slunovratu.

Po Listopadu založil a šéfoval inteligentní humoristický časopis Škrt. Bohužel česká společnost, vychovaná humorem Dikobrazu a normalizačních estrád, dávala přednost titulům jako Trnky brnky a Škrt tak po několika ročnících zanikl. Kobra má na kontě desítky samostatných i společných výstav, je autorem mezinárodního bienále kresleného humoru v Písku, ilustroval řadu knih, byl autorem mnoha sborníků karikatur, plakátů, kreseb a koláží.

Humor patřil nejen k jeho tužce ale i k celému jeho životu, který nebyl nijak jednoduchý  pracovně ani zdravotně. 

Spolupracoval jsem s Kobrou od našeho seznámení před pětačtyřiceti lety. Byla to krásná spolupráce, plná porozumění i hádek o věc a spousty vypitého rumu. Tvořili jsme společně hlavně v časech normalizace, zachraňovali spolu Portu a další festivaly. Bylo toromantické, velmi dobrodružné a krásné.

 

 

Oba s Hankou cítíme, že nám bude Kobra moc chybět.

***

Typickou postavičkou Kobrových fórů byl Fuseklík. Zejména jeho fuseklické novoročenky jsem si pečlivě schovával.  Akorát bohužel nevím kam. 

*

Vůbec první Salon kresleného humoru proběhl v prosinci 1970 v paláci Savarin na příkopech (Honza Vyčítal). V roce 1971 se Salony konaly v Divadle Atelier ve Spálené ulici a od roku 1972 je na několik desítek let hostila Malostranská beseda. Když se na Malé Straně začalo rekonstruovat, přesunuly se výstavy do Mánesu nebo do restaurace U pěti konšelů na Starém Městě. Po rekonstrukci se už na Malou Stranu nevrátily. 

*

Kvůli podobnosti mnoho lidí zaměňovalo Kobru s Janem Nerudou (dokonce si ho jednou zahrál ve filmu). Nešlo jen o podobu. Celým svým naturelem Kobra působil jako právě příchozí z devatenáctého století.