Doprava zaujímá vůdčí místo v mediálním životě České republiky. Ještě víc než dohromady lev sežraný chovatelem (nebo jak to bylo) a předseda Sněmovny koncertující na stole tamtéž.

Letité dopravní strkanice a stížnosti jako by s příchodem letoška kulminovaly. Už v druhé půli prosince napadl – k úžasu ministra dopravy – sníh na opravovanou dé jedničku. Vina je samozřejmě na kamionech, prý jich jezdí mnoho. Na jiných trasách se už prý začalo s výkupem pozemků, ale znáte to: na Havránkové si nepřijde ani ministr a ani ekoteroristé neřekli své poslední slovo. Tak zas čekejme nějaké čtyři nové kilometry za rok 2019.

Nestavíme, ale řešíme. Zvýšení počtu trestných bodů řidičům i za prkotiny nebo zákaz jízdy kamionů v levém pruhu a větší počet botiček za nesprávné parkování. Na silnicích se zatím nebourá tolik, jak by se na roční dobu a počasí slušelo, tak obraťme pozornost na koleje. V poslední době se stále častěji srážejí vlaky. Ne vlak s autem na přejezdu, ale dva vlaky! České dráhy, jimž se to děje hlavně, tvrdí, že mašinfýrové rozhodně nejsou přetíženi. A nějaký úřednický ťulul vymýšlí, že by strojvůdci měli bodový systém jako řidiči. Strojvůdci by asi v tom pádu odešli jinam. Ti zbylí by byli přetíženi.

Alespoň, že české lanovky fungují tak, jak se očekává. Když totiž fouká vítr, lanovky nejezdí. Takže zbývají vodní toky. Většina z nich stejně v dalších letech vyschne kvůli napřimování a betonování toků, melioracím, kůrovci i dvounohým škůdcům lesa, lánům řepky a tak. Kanál Labe – Odra – Dunaj zatím nestojí ani nehrozí a většina odborníků i laická veřejnost považuje nápad za rozmar senilního staříka. Poslanci – na rozdíl od něj – mají teď starost o plavbu na českých tocích. Tedy o flotily kanoí, kajaků, pramic a raftů. Není to tak dávno, co byli vodáci pronásledovaným druhem. Policisté je honili na motorových člunech a dávali jim dýchnout. Nejúžasnějším punktem zákonodárné cimrmanovštiny byly jezy. Každý, kdo je chtěl sjet, musel si dopředu sehnat souhlas majitele jezu. Po posměchu všeho lidu, poslanci tuhle perlu mezi paragrafy zrušili.

A teď šli ještě dál. Nový zákon stanoví že kapitán lodi – tedy kormidelník, též zadák – se musí na lodi vejít do 0,5 promile. Zbytek posádky se může plavit našrot. Těšme se na léto.

<Kocourkov pod Řípem> Za volné pátky

Začala to šestnáctiletá Švédka Greta Thunbergová. Před švédským parlamentem stávkuje několik měsíců. Za záchranu planety.Podle zpřesněných vědeckých výzkumů máme přesně dvanáct let na to začít s oteplováním něco dělat. Jinak – jak zpívá klasik – nezůstane na kameni kámen.

Postupem času media, aktivisté a hlavně sociální sítě, udělaly své. Dnes v rámci studentské stávky za klima „Fridays for Future“ pátek co pátek nechodí mladí do školy, ale na demonstraci. Nejen ve Švédsku, ale i v jiných zemích Evropy. A v pátek 15. března se mají poprvé také přidat středoškoláci z Česka.

Zajímalo by mě, jaký to bude mít v české krajině průběh a jak se k tomu jednotliví studenti postaví. Někteří určitě uvítají šanci vyhnout se škole. Vzhledem k vyhrocené ideologičnosti si učitelé nedovolí jim to rozmlouvat. Ti další studenti už o věci něco slyšeli a přidávají se k aktivistům, kteří vědí. Budou transparenty, pokřik, hesla, plamenné projevy. Určitě žádné střety s policií ani demonstrace opačného ražení. Ale obávám se, že taky žádné závěry krom „zastavte to!“ a „příští pátek zase“. A každý další pátek až do doby, kdy se ve prospěch matky Země něco neuděje.

Jenže ono se neuděje nic. Co se dá proti globálnímu oteplování dělat? Nemusíme chtít přesné postupy od těch stávkujících. Ví vůbec někdo, co by se mělo? Jaké kroky zvolit, aby se na konci století nezvýšila teplota o dva stupně, ale jen o jeden o půl, jak jsme si naplánovali? A víme, jak se na oteplování podílejí aktivity člověka? Kdo z nás na konci století ověří, že jeden a půl stupně se podařilo, když už i těm stávkujícím bude sto let? Zakážeme uhelné elektrárny, jaderné elektrárny, dieselové motory, benzinové motory? Budeme omezovat výrobu? Poručíme větru dešti, „kdy má pršet a kdy vát“? To všechno my tady v Evropě. Ale bude tohle řešit Čína, Indie, Afrika a další části světa? Budou se chtít o tom vůbec bavit?

Vraťme se k těm, co půjdou stávkovat. Ptejme se jich, co oni chtějí pro matku planetu udělat. Sázet stromy? Čistit koryta řek? Pomáhat zadržovat vodu v krajině? Třídit odpady? Šetřit, nenakupovat nové a nové věci a nehonit se za módními trendy? Obejít se bez zboží, co se vozí na lodích spalujících mazut z daleké Číny nebo Brazílie? Zřeknout se mobilů a tabletů vyrobených v energeticky náročných procesech? Necestovat tolik, protože uhlíková stopa letadel a dalších dopravních prostředků? Na všechno mají už jen těch dvanáct let. Anebo nic z toho a jen malovat transparenty a křičet na náměstích.

Napadá mě, že boj proti oteplování je vlastně takové šidítko. Ti, co budou bojovat proti zvyšování teplot, nestihnou protestovat proti omezování svobod, demontáži demokracie, proti oligarchům, mafiánům a politickým podvodníkům.