8.3.2015 * Sytý Elefant mě vyklopil na šestém nástupišti. Když jsem byl malý, mělo nádraží čtyři peróny, teď jich má sedm. Tunel ze šestky k východu je skoro tak dlouhý jako ten podlamanšský. Taky by mohli vymyslet jezdící chodníky jako v Paříži mezi přestupními stanicemi metra.
Víte, jaký je zvuk turistiky? Kufr na kolečkách jede hlasitě po dlažbě. Desítky turistů táhnou za sebou hlasité kufry, a když je to v tunelu pod peróny, je to světoběžnický kravál.
Nádraží císaře Františka Josefa I. vzniklo v roce 1871. Po roce 1918 bylo přejmenováno na Wilsonovo, protože dotyčný prezident USA se zasloužil o vznik Československé republiky, která ovšem byla příliš podlouhlá a příliš multikulturní, takže dlouho nevydržela. Později komunisté nádraží pojmenovali jako Hlavní, protože v době studené války šlo o hlavně především. To mu zůstalo, přestože teď má kromě toho ještě čestný titul Nádraží prezidenta Wilsona.
Konečně tunel pod peróny ustane ve své délce a jste u cedule Východ. Tušili jste, že pražské hlavní nádraží má východ na západ? Raději jsem nezjišťoval, kde má tahle stanice sever. Ale pohled do mapy mi sdělil, že ze severu jezdí vlaky na východ. Do Pardubic, do Žiliny nebo do Ulanbátaru. Kdežto z jihu jezdí na západ případně na Divoký západ. Do Berouna, Paříže a Pikovic.
Hala nádraží je lesklá a voní přepychem. Sice si nemáte moc na co sednout, ale zase se můžete pokochat obchody se šperky, parfémy nebo drahými kabelkami. Trochu tu chybí lidský rozměr. Bezdomovce nepotkáte. No, bylo poledne.
Ale jsou tam i jiné věci. Rozlehlé knihkupectví, kde mají všechno a kde si můžete při kávě prolistovat několik knížek, než si jednu vyberete.
V prostoru nádraží jsou i toalety. Vyčůrat se tam můžete za dvacet Kč.