7.11.2014 * Usilovně hledám kavárnu. Ne že bych si neuměl uvařit dobrou kávu doma. Ale znáte to, tam kde je víc lidí, to kafe líp chutná.

Problém je, že hledám konkrétní kavárnu. Moc toho o ní nevím. Jen to, že se jmenuje Pražská kavárna. Logicky vás napadne, že taková kavárna nebude asi v Praze. To je stejné, jako kdyby se čtvrť hlavního města jmenovala Pražské předměstí. To by byla hloupost. (Původně jsem chtěl napsat, že by to byla kravina, ale nechci, aby si lidé o mně mysleli, že chci kandidovat na hlavu státu.) Ale v takovém Hradci Králové Pražské předměstí být může a taky je, tak je všechno v pořádku. Takže Pražská kavárnu si představuji třeba v Uherském Hradišti (to raději ne, to mám daleko) nebo v Litoměřicích či v Kolíně.

Ta kavárna mě zajímá, protože se tam prý scházejí zajímavá individua. Vedou tam řeči, požívají alkohol a berou drogy a přitom buší do laptopů, a co chvíli něco odešlou někam do redakce nebo na internet. Používají Facebůk, Twiter a další kapitalistické „vymoženosti“. Propagují svoje výmysly, které jsou v přímém protikladu s tím, co si přeje všechen náš pracující lid. Jak už kdysi napsal soudruh Kojzar v Rudém právu, jsou to samozvanci a ztroskotanci. A s tím jistě budou soudruh Veleba a soudruh Foldyna souhlasit.

Já si po pětadvaceti pohodových letech připadám v poslední době taky trochu jako ztroskotanec. Hlavně proto, že pravdu mám raději než lež. Tak usilovně hledám tu kavárnu dál. Taky proto, že vždycky dám přednost lásce před nenávistí. Tečka. Tak mi dejte zprávu, kudy k té kavárně vede cesta. Kafe si klidně přinesu z domova svoje, o něj ani tolik nejde. O tu pravdu ano.