Když jsme časně ráno vyjížděli s Hankou z domova, svítilo slunce. Když jsme se před západem slunce vraceli domu, dotyčné svítilo opět. Mezitím po celou dobu našeho pobytu na Konopišti vytrvale pršelo. Ostatně na to jsou na Folkovém kvítku všichni zvyklí. Pořádat open festival v termínu Ledových mužů je trochu kaskadérství, nechceme-li mluvit zrovna o sebevraždě. Ale to je daň za to, že Kvítek je první v řadě (dnes už nemnoha) velkých festivalů. A ještě jedno prvenství Kvítek má: je nejmaratonštější ze všech jednodeních akcí.

Když jsme před jedenáctou dopolední dorazili do amfiteátru, měli už dva hosté odehráno. Jarretu jsme ještě kousek zaslechli a začali se na něj těšit na Folkovou růži.

Nastala soutěž mladých finalistů soutěže a jako člen poroty jsem musel konstatovat, že nejmladších nadějí je docela dost, samozřejmě když se i to finále cedí přes přísné síto. Sólisté i kapely (Kvítek má pro nás nezvyklé členění, protože dvojice se počítá za kapelu) vzdorovali počasí a podávali úctyhodné výkony.

Po několikaleté holčičí hegemonii se tu objevilo pár zajímavých mladých pánů, například „klusovsky“ vyladěný Michal Horák, který si odnesl vítězství mezi sólisty.

Z kapel mě nejvíc zaujala mladičká Nautica z Jablonce nad Nisou s baskytarostkou Radkou Bělíkovou, které bylo před nedávnem deset. Nakonec skončili druzí za Duem na dálku (Brno – Žebrák, to je fakt štreka).

Předěl mezi dvěma polovinami soutěže vyplnila Petra Černocká. Byla živá a svěží a potěšila nejen nás pamětníky.

Po soutěži přišla bomba: Na scénu nastoupila původní sestava Kamelotu, zněla jako původní sestava Kamelotu a bylo to hrozně fajn. Víc než comeback, spíš návrat ke kořenům. Strhlo to nejmladší publikum, ale vidět na jevišti opět pohromadě Romana, Věru Horkou, Pupka, Kamila, to bylo na slzičku i pro otrlé. Jen Bůček chyběl.

Pak vystoupili moji souporotci Slávek Janoušek a Luboš Vondrák. Činorodý Janoušek vydal dětskou desku, dopisuje knihu, která bude zrcadlovou k té Redlově a láká na srpnovou Textovou dílnu (o té píšu někde jinde).

Pavlína Jíšová, její dcera Adélka (novým příjmením  Jonášová) a baskytaristka Romana Tomášková nasadily žensky sdílný, ale razantní folk, i když absentovala čtvrtá do sestavy Petra Šanclová, léčíc si v současnosti svoje plotýnky. Další program s odhadovanou délkou programu do tří do rána už jsme neobsáhli, ale mohu vás ujistit, že prakticky všechno, co má na folkové scéně důležité nohy, ruce, ba i hlavu, na programu bylo.

Diváci byli vřelí, ale bylo jich méně než v ročnících minulých, dokonce i v těch se stejně hnusným počasím jako letos. Ale třeba bude v květnu 2014 teplo a slunečno. Kvítku to moc přeji.