2.12.2015 * Xenofobie je projev chování, který spočívá v nedůvěře, odporu a nepřátelství k neznámému, cizincům a vůbec všemu cizímu.

Dovoluji si tvrdit, že velká většina Čechů není xenofobní.  Češi nemají odpor a nepřátelství k cizincům. Nakupují ve vietnamských večerkách, váží si ukrajinských dříčů na stavbách i uklizeček v nemocnicích, tleskají exotickým umělcům a antisemitismus proti éře našich pradědů už taky skoro zmizel.

Češi mají strach z neřešení. Strach z nevídaného množství migrantů. Strach z porušování evropských pravidel evropskými politiky. Jsou vystrašeni ze záběrů poprav v Islámském státě. A nakonec i strach z toho, co vidíme z Paříže: nezakotvená a frustrovaná další generace přistěhovalců, která se nedokázala v nové zemi v nové společnosti zařadit. Jsou z nich potencionální teroristé.

Ten strach souvisí s nedostatečnou informovaností i lživými mediálními masážemi a je zcela oprávněný. Přesto vidíme, jak ty vystrašené lidi odmítají i zesměšňují někteří politici, novináři nebo pracovníci neziskovek. Hodně morálních apelů, ale žádná praktická řešení. S pohrdáním jim hned přidávají nálepky jako xenofob, rasista, nácek.

Na druhé straně všichni ti opravdoví xenofobové – buď skuteční  nebo politicky účeloví – získávají od těch vystrašených body. Stačí jen výkřiky a fráze, které ti vystrašení rádi slyší, když k nim jiné hlasy nezaznívají. Ti extremní politici ani žádné řešení nehledají. Jde jim opravdu jen o to, po laně problému a po zádech těch vystrašených se vyšplhat na vrcholky moci nebo se tam zuby nehty udržet. Ať už jde o Konvičku, o pohrobky z Úsvitu nebo hradní komnaty.. 

Jde o to, aby národ dokázali oslovit skutečné a moudré osobnosti, které nepatří k těm dvěma extrémním proudům. Máme takové?