3.9.2014 * Opatřili jsme si putinky. Teda kamna na dřevo. S plynem to vypadá všelijak, les mám za plotem.

Kdysi, když jsme byli na Sovětském svazu závislí prakticky na všemkoliv, koloval vtip. Optimista přikládá ucho na plynovod, aby zjistil, že to teče, skeptik, aby se dozvěděl, kterým směrem.

Směrových turbulencí jsme si i před pár lety užili docela dost. Nejdřív to neteklo přes Ukrajinu dlouho vůbec, pak to teklo ze západu na východ a konečně z východu na západ. Mezitím se trochu globálně oteplilo. Ale i zima může být někdy dost dlouhá.

Moudré hlavy mluví o nutnosti rozšíření podzemních zásobníků. Jestli k tomu využijeme všechna raketová sila, která nám zbyla po Varšavské smlouvě, bude to možná stačit. Jiní experti mluví o rourách, které nevedou z Ruska.

Evropa jako celek myslí zeleně. A tak se budeme až do vypuknutí totální energetické krize ujišťovat, že nás zachrání solární články, větrníky a řepka. Ať to stojí, co chce a ať se na tom balíkuje, kdo chce. A víra v globální oteplení způsobí, že už nebudeme potřebovat ani plyn ani jádro.

Můj soused v zimě ozvláštňuje celé údolí kouřem z pneumatik. Je to poměrně neekologické. Ale nedivím se mu, plyn z Ruska může být sankcionován a embargován. ČEZ asi zase zdraží.  Roušky na ústa se prý už brzo začnou vyrábět z nanovláken.

V putinkách prý nejlíp hoří habrové dřevo. Habry se na naší zahradě nestydatě přemnožily a motorové pily krize zlevnila. Až Putin zavře kohoutek, sejde se celá naše početná rodina v jedné místnosti kolem kamen. Budeme čučet do plamenů, hrát člověče nezlob se, povídat si a na vrcholku kamen vařit čaj.