Jedni jim tleskají, druzí je odsuzují. Podle průzkumu jim fandí 80% Francouzů. Kolik s nimi sympatizuje Čechů nevíme, u nás jsou průzkumy zaměřené jen na to, aby potvrdily 30% pro ANO.

V západním světě je moc lidí neodsuzuje, i když to rozbíjení a zapalování by nějaké pokárání zasluhovalo. Ale Francouzi jsou poněkud vitální. To u nás to máme jinak. Jen to, že lidé vyšli na náměstí, se považuje skoro za zločin: „Volby dopadly, jak dopadly, tak to respektujte!“.

Frantíci (a už i jiní Západoevropané) se bouří, protestují, perou se s policií. Nelíbí se jim Macronův zelený socialismus. Dramatickým zvýšením spotřební daně na benzín a naftu to začalo. Prezident tím chtěl získat peníze na podporu vývoje elektromobilů a vůbec na boj proti globálnímu oteplování. A občané by to zaplatili. Přitom Francouzi mají nejvyšší daně z celé Evropy.

Během protestů se vynořily i další věci, proti kterým je třeba protestovat. Třeba nezvládnutá migrace. Bezpečnostní problémy země, kde od Charlie Hebdo se dlouhé měsíce vleklo stanné právo a ani po jeho odvolání není bezpečnostní situace o mnoho útěšnější. Skoro to vypadá, že občané už mají plné zuby progresivistických novosocialistických myšlenek, které Macronovi nejsou cizí.

My máme – zdá se – úplně jiné starosti. Třeba jestli se předseda vlády nakonec vykroutí z trestního stíhání a jestli dotace Agrofertu nakonec zaplatíme my všichni. Nebo jestli náš všemi tak oblíbený prezident prosadí, aby naše atomové elektrárny stavěli Rusové. A jak dlouho ještě vydrží hospodářská konjunktura, při které se tak snadno rozdává na všechny strany. Progresivistické nápady jsou u nás zatím vesměs pod poličkou. Jen občas vyskočí nějaká neuvěřitelnost z pera levicové ministryně, jako třeba návrh, že ke změně pohlaví už nebude potřebná chirurgická změna, ale bude stačit jen osobní prohlášení. Podobné pokusy vyvolávají zatím spíš smích, pakt o migraci naše republika odmítla a snad už nikdo nevyhlašuje, že prokazatelní ekonomičtí migranti mají právo na náš azyl. (Válečným uprchlíkům ovšem pomáhat budeme. Ani zelené myšlenky životní úroveň Čechů zatím moc neohrožují.

Žluté vesty ještě shánět nemusíme. A na problémy, které máme my tady – až se probereme a vydáme se do ulic – se bude hodit, kromě rudé, barva jakákoliv.