9.2.2016 * Když jsme pořádali Zahradu, přicházeli novináři. Přečetli si z plakátu hlavní hvězdy a pak už měli jen dvě zásadní otázky: 1. Jestli je nějaký problém, 2. Kolik je tam lidí.

Sdělení, že žádný problém nemáme, je viditelně neuspokojovalo. Tak jsem si časem začal problémy vymýšlet. Do historie festivalu se zapsal ten, že v baru pro muzikanty došla míchátka na kafe. Ale když se jednou objevil skutečný problém s falešnými vstupenkami, věnovala se festivalu snad všechna media. I ta, která by si jinak o Zahradu ani neopřela kolo.

V okamžiku, kdy se novináři ptali, kolik je lidí, nikdo nevěděl. Ale bez čísla by neodjeli. V takové chvíli si musíte to číslo vymyslet.

Doba se změnila, dnes jsou tu místo pořadatelů festivalů pořadatelé demonstrací. Taky nikdo neví, kolik lidí tam přišlo. A žurnalisté tuší, že kdyby se zeptali pořadatelů, dostanou počet zhruba pětinásobný. Obvykle se proto ptají policistů, kteří jsou přeci jen blíž realitě. Sami novináři to nedokážou, protože to fakt spočítat nejde, a navíc mají většinou jen humanitní vzdělání.

 Jsou lidé, pro které je strašně důležité vědět, kolik je tam lidí. A jsou-li na věci zainteresovaní, velmi se zlobí, když je to číslo malé. Nebo když u nepřátelské demonstrace je číslo vysoké. Každému radím, ať si to spočítá sám. Třeba tak, že si pořídí dron s kamerou, protože zeshora se každá jednotlivá hlava počítá líp. Třeba je to počítání hlaviček trochu unaví a nebudou hulákat do světa, že media lžou, protože uvedla jiný počet demonstrantů, než si myslí hulákatel.