4.2.2015 * Otázka zněla velmi přítulně: „Nechcete Euro?“ Bodejť bych nechtěl. Klidně deset. Euro se vždycky hodí, když třeba člověk cestuje. Možná že v Nepálu nebo v Panamě je lepší mít dolary, ale ty mi nikdo nenabízel a navíc cestuji hlavně po Evropě.

A tak jsem – prosťáček boží – napsal, že Euro chci. V ten okamžik se stalo něco zajímavého: sesypali se na mě interneti jak stádo termitů. Že i bez Eura se máme strašně mizerně, že chci zřejmě rozkrást i ten zbytek co tu máme, že jsem slouha Bruselu, ať zalezu někam hluboko, a že ty naše bankovky jsou hezčí.

Teď teprve jsem si všiml, o co kráčí. Jako se v Česku dá skoro všechno vykládat několika způsoby, tak i gramatika je prevít. Nechcete Euro? vlastně znamená Chcete Euro? Z toho by se dalo nějak vybruslit. Jenže on u té otázky chyběl otazník. Takže to nebyla otázka, ale někdo mi sděloval, že nechci Euro. A že to můžu hned podepsat.

Když nemáte žádný pozitivní nápad pro volební kampaň, musíte se vymezit proti něčemu. Většina Lidu má z Eura strach, tak proč na to nenaskočit. Co na tom, že zvolení zástupci do Evropského parlamentu nemají absolutně žádný vliv na to, jestli Euro přijmeme nebo ne. Ale vynásobte si měsíční plat pana europoslance šedesáti měsíci.

A teď pozor: nejsem pro rychlé zavedení Eura ani nejsem proti. Jen bych chtěl, aby se o tom u nás otevřela věcná diskuse odborníků. A hlavně nechci, aby z nás politici dělali blbce.