7.2.2015 * Vracím se do svého pražského dětství. Po městě tenkrát jezdily opravdové tramvaje. Měly většinou tři vozy a žádné dveře. Nastupovalo se předem i zadem, my mladí pasažéři jsme z otevřených vozů vyskakovali, kdykoliv se nám zachtělo, třeba když tramvaj zpomalila v zatáčce nebo když se blížil revizor.
V každém vlaku jeli čtyři: řidič a tři průvodčí. (Od toho jsme neměli upouštět a nebyla by dnes v Česku nezaměstnanost.) Průvodčí měl koženou brašnu na lístky a na drobné a kožený řemínek pod střechou celého vozu, za který zvonil, že se jako už může jet dál. Průvodčí zezadu cinkl jednou, ten prostřední dvakrát a průvodčí v motorovém voze cinkal, jak se mu to hodilo.
Úkolem průvodčího bylo prodávat lístky a vracet drobné, prodané lístky čtyřikrát proštípnout (linka, datum, hodina, pásmo na trase), cinkat na řemínek, přibržďovat takovým masívním kolem na plošině, když se jelo z kopce a vůbec dbát na bezpečnost a plynulost provozu. Průvodčí prvního vozu ještě tágem přehazoval vexly a pravidelně chodil nasazovat kladku, přes kterou tekl do tramvaje proud a která ustavičně vypadávala.
Trasy všech tramvají znali i všichni venkované, protože se měnily tak jednou za padesát let, a nikdo se po nich nemusel ropídit.
ANO, to byla minulost. Dnes máme moderní městskou dopravu, jízdní řády v mobilu. Celá souprava má jen řidiče, o provoz v zadním voze se starají bezdomovci. A nikdo nám do naší open červené karty nedělá díry kleštičkami. Díry do ní už nadělali naši milí radní společně s podnikateli, co si v klidu hoví v Monaku. Díry v miliardovém rozsahu.
Nikdo na magistrátu neví, co s tím. Jestli v tom pokračovat, nebo tu opencard zrušit, nebo vymyslet něco úplně nového za další miliardu, nebo snad jezdit zadarmo, což by možná bylo nejúspornější.
Adriana neví. A Andrej nemá čas to řešit, řídí stát jako firmu. Ani ostatní anoidi nevědí a nevědí ani zelenoidi a pirátoidi. A nikdo neví jak s Blankou a jestli má cenu slibovat sedmnáctý termín jejího otevření. A megabilboardy na Staroměstském náměstí povolit nebo ne. Stavět metro D nebo nestavět, stavět vůbec něco, když město má zrušené stavební předpisy,…
Tak myslím, že ti průvodčí s kleštičkami by teď docela bodli. V tramvaji by byla pohoda, veselo, občas by pomohli mamině s kočárem nebo zklidnili hormony puberťákům, co škrábou po sklech.
Taky by se nějací průvodčí hodili na ten magistrát, aby novým zastupitelům ukázali, jak mají město spravovat, případně, že mají jít od válu.