2.2.2015 * Už delší dobu (dokonce ještě před Charliem) si lámu hlavu, jak tohle pojmenovat. Výkřiky z obou stran sporu (zatím ještě nejde o válku) zaplňují internet i náměstí. Na hysterii se odpovídá hysterií, argumenty padají pod stůl. Rozumný hlas chybí. Někteří politici surfují na vlně populismu, ostatní se bezhlasně krčí před vyslovením jasného názoru.  

Je hloupost říkat: islám tu nechceme. Může nás kulturně obohatit, otevřít nějaké nové okno, nabídnout srovnání různých myšlenkových a kulturních pohledů. Nemáme nic proti muslimům, kteří tu v poklidu žijí s námi, modlí se ve svých mešitách a nehrozí, že po nás jednou začnou střílet.

Teroristy, zaříkávající se islámem tu nechceme. A nechceme tu ani duchovní, kteří ty teroristy vychovávají k terorismu. Nechceme, aby se u nás hlásalo, že nevěřící psy je třeba vyhubit, aby se zavádělo právo šaría, byť třeba na omezeném vzorku obyvatel. A pravděpodobně u nás nechceme ani muslimy, kteří souhlasí s terorem teroristů nebo zaváděním práva šaría.

Nemohli jsme si vybírat, když sem přijely tanky nacistů. Nemohli jsme si vybírat, když sem přijely tanky komunistů. Teď už si doufám vybírat můžeme.

P. S. Nechceme tu ani hlupáky a demagogy, kteří tvrdí, že terorismus není žádný problém, protože při dopravních nehodách zahyne víc lidí než při útocích teroristů.  Taky tu nechceme hlupáky a demagogy, co nám vykládají, že křesťané kdysi upalovali své oběti. Jako bychom se my Evropané měli snad kát za to, co tu dělali křesťané ve středověku.