19.4.2013 * Asi byste byli hodně vyjevení, kdybyste přišli do hypermarketu, vybrali si zboží a u hned pultu byste za něj zaplatili. Pak byste znovu za totéž zboží zaplatili u pokladny. A do třetice by vás za ně zkasírovali  ještě na parkovišti. Určitě byste do takového obchodu už podruhé nevkročili, i když by vás prodavači přesvědčovali, že je to přece přesně podle zákonů.

Je tohleto vůbec u nás možný? Možný to je!

Vydavatel vydá desku. Z ceny desky zaplatí zhruba 10% Ochrannému svazu autorskému. V pořádku. Tu desku si koupí nějaká rozhlasová stanice a vysílá z ní. Za to, že z ní vysílá píseň, zaplatí poplatek Ochrannému svazu autorskému. Přijdete do hospody, kde mají naladěnu tuto rozhlasovou stanici. Za to, že v té hospodě mají radiopřijímač, zaplatí, hádejte komu.

Na té poslední štaci se poplatek za rozhlasový přístroj promítne zákazníkovi do ceny jídla a nápojů. I když tu muziku třeba vůbec poslouchat nechce, ruší ho, přišel si do restaurace popovídat. Jistě, nejde o nějaké závratné zdražení konzumace, jde o princip. Proč já jako zákazník mám platit za něco, co nechci?

Východisko z tohoto stavu je jediné. Začněte chodit jen do hospod, kde nemají ani radio ani televizi. Něco málo ušetříte a bude vám tam příjemněji. A kdybyste ani v restauraci bez muziky nevydrželi, nasaďte si sluchátka a poslechněte si muziku podle svého výběru.

Tedy jenom do chvíle, než do lokálu vstoupí inspektor OSA a za ta sluchátka na vašich uších vybere od vás poplatek.