23.2.2013 * Ne, nechci psát o tom, že čeština je asi nejsložitějším jazykem na světě, a když ne, tak aspoň v Evropské unii. To i maďarština je jednodušší, protože jsem v ní objevil několik českých slov. Složitost našeho jazyka má tu vlastnost, že se jí nenaučí ani většina Čechů, natož pak cizinec. Takže nám do toho tady nemůže moc kecat. Navíc ho holé lebky snadno poznají podle mluvy, i když nevypadá černě nebo turbanovitě.

Taky nechci naštvat své protestantské spoluobčany tvrzením, že Husova úprava byla kolosální pitomost, že nám ty háčky a čárky byl čert dlužen. Ale možná, že to tenkrát vymyslel nějaký ministerský úředník a na Husa to svedli, až po té, co byl zpopelněn.

Ale k věci. Každý jazyk dělá společnost matematice. A základem matematiky jsou čísla kladná a záporná. (I nula může být kladná nebo záporná, jak jsem se dozvěděl od našeho ministra financí, který často mluví o kladné nule.) Kde se to vzalo? Kladné je od slova kláda. Kláda se klade na zem. Dokud je stromem, neklade se. Kláda na sport je kladina. Věci se pokládají na zem, aby to bylo bezpečné a nic se nesesulo. To je příkladná situace, všechno je důkladně položeno, někdy dost nákladně. Někdy ale sesutí hrozí. Pak se to musí zapřít. Zapírá se to pochopitelně záporem. To je tyč, která se vzepře, aby sesutí nenastalo. Takový zápor neleží, ale trčí. Zapírat může zločinec, nevěrný manžel nebo líná hospodyně, která nepere pořádně s práškem z reklamy, ale jenom zapírá.

Takže už jste to snad pochopili. Záporná čísla existují proto, aby se ta kladná nesesypala.

Jediné, co jsem zatím nepobral , proč se město u Prahy jmenuje Kladno. Aby to bylo vyvážené, muselo by na druhé straně Prahy ležet město Záporno. Vlastně by nemohlo ležet, když není kladné. Muselo by trčet.