Jeden ze slavných zákonů profesora Parkinsona tvrdí, že počet úředníků roste v zemi geometrickou řadou bez ohledu na politický systém a zabarvení vlády. Za posledních pětadvacet let je to snad ještě zřetelnější, než tomu bylo za bolševika. Sami jste určitě svědky toho, jak se otevírají další a větší budovy pro státní správu a pro správu krajů a měst.

Snad nejzřetelnější příklad máme přímo před sebou. Malá Strana je nádherný historický prostor a měl by tepat turismem, službami, kulturou a událostmi. Místo toho tu máme parlament, který Menší město pražské postupně pohlcuje. Nejdřív poslanci pohrdli tou zvláštní budovou vedle Národního muzea a hrnuli se na druhý břeh. Tam zabrali palác ve Sněmovní pro Poslaneckou sněmovnu a potom Valdštejnský palác pro Senát.

Což samozřejmě nestačilo. Pro kanceláře, jednačky, místa pro tiskové konference, restaurace, bary a další služby padly celé dva bloky historických budov až k Malostranskému náměstí. To mají poslanci v přilehlých ulicích ještě ubytovny. Pod blokem domů rozlehlé podzemní garáže. A požírání historického města probíhá a bude probíhat dál.

Na návrh architektů, urbanistů i obyvatel se objevila myšlenka vyhnat auta z Malostranského náměstí a tím celou čtvrť zklidnit. Předložené nákresy vypadají bohovsky.
Ale páni poslanci, kteří mají kromě svého parkování ještě blokovaných třicet stání na náměstí, se vzbouřili. Že ta místa nedají, že přece nebudou jezdit do práce tramvají. Argumenty jaké pro zachování jejich parkoviště zaznívají z jejich úst, svědčí o tom, co je to za lidi, kteří nás zastupují. A ještě zajímavější je, že se za dobu diskusí neozval ANI JEDEN poslanec nebo senátor, který by řekl: Klidně to náměstí zkrásněte, my dojedeme tramvají, metrem, taxíkem nebo pěšky.