21.2.2016 * Vzpomenete si, kolikrát jste za poslední dobu vyplňovali nebo nahlašovali svoje osobní údaje? Jméno, příjmení (hůlkovým písmem), jméno za svobodna, datum a místo narození, bydliště, email, telefon, zdravotní pojišťovnu, číslo občanky, číslo pasu, číslo řidičáku, číslo bot, rodné číslo, vzdělání, hrubý měsíční příjem…

V drtivé většině tohle všechno po vás chce stát. Většinu z toho asi vůbec nepotřebuje, ale potřebuje sběrem dat uživit úředníky a dát vám najevo, že vám vládne a že o vás úplně všechno ví. Mělo by stačit, aby úředník naklepal vaše rodné číslo a vyjely by mu o vás všechny údaje ze všech státních databází. Z nichž všechny potřebné by se přímo v počítači vchroustaly do formuláře, který teď pracně vyplňujete tužkou, co nepíše. Vlastně ne, žádný formulář by nebyl potřeba. Počítač by rovnou prověřil, jestli máte nárok nebo ne. Povoluje se – Zamítá se. Tečka.

Bylo by to krásné. (Ještě krásnější by bylo, kdybyste po státu nemuseli chtít vůbec nic.)

Jenže tomu brání jedna důležitá věc: Úřad pro ochranu osobních dat. Instituce s velkým množstvím úředníků, kanceláří, kopírek, telefonů a služebních aut hlídá to, aby nikdo nezákonně nepoužíval vaše osobní údaje. Tedy aby je nepoužíval, pokud vy mu je osobně nesvěříte. Vezmete-li to ovšem z opačné strany, pokud mu je osobně nesvěříte, nedostanete, co po státu chcete.

Tak nevím. Dělá z nás stát debily nebo je debilem stát?