Jeden z nejvíc zbytečných předmětů je prachovka.
Nemám na mysli zvláštní nádobku naplněnou střelným prachem, kterou nosili žoldnéři u pasu a po které dnes prahnou všichni starožitníci a militantní sběratelé. Prach jste nasypali na pánvičku pušky předovky poté, co jste do toho „předu“ natlačili kouli. Opravdickou kouli, ne ty pozdější aerodynamické napodobeniny, kterým se už neříkalo koule, ale radši jen kulka. Prostě ty moderní střelné zbraně už přestaly mít koule. Střílelo se tenkrát tak jedna rána za tři minuty, v mezidobí probíhaly všechny ty přípravné práce včetně sypání na pánvičku. To byla panečku válka! Kdyby se všichni strojní inženýři nezbláznili a nevymýšleli pořád něco nového, nemuseli jsme mít miliony mrtvých a dvakrát rozflákanou Evropu.
Jo a k té prachovce, pánvičce a kouli jste potřebovali ještě lunt. Já netuším, co a k čemu to bylo, jen vím, že to vypadalo jako hodně hladový, vyběhaný a štíhlý člověk. Převážně muž, protože holky se tolik nevyběhaly, tedy pokud nebyly běhny, ale to se nepatří.
Prachovka, o které byla řeč na začátku, je něco, bez čeho si nedovedete představit žádnou služku, služtičku a dívčinu pro všechno v domácnosti. Já vím, vy si vždy vybavíte děvče krev a mlíko (byly dodávány hlavně z venkova) s kratičkou sukénkou a malinkatou zástěrkou. Ale jejím nejdůležitějším pracovním nástrojem byla prachovka. Kratší tyčka, nejčastěji z rákosu nebo z bambusu, na konci opatřená větším chuchvalcem ptačího peří. Čím bohatší rodina, tím peří ze vzácnějšího ptáka. Nebylo-li zrovna nic jiného na práci, služka uklízela. Uklízení sestavovalo hlavně z oprašování. Nábytkové plochy, zrcadla, obrazy, komody, truhly i sesle, to vše se muselo oprášit. Prach se tak rozvířil po celém salonu, jídelně nebo budoáru, aby za nějakou chvíli dosedl, přesně na ta místa, odkud byl předtím odprášen.
V zimě se muselo topit. Uhlím nebo dřevem. Ani ty nejvznešenější aristokratické rody netopily elektřinou nebo plynem. A to bylo teprve prachu! Chudák služka, jen vynesla uhlí ze sklepa a přiložila, hned se chápala prachovky. Dnes mladé slečny nechápou.  

Jak si tady všichni zvykli, že si hraju se slovíčky a mrším češtinu, postupně se ze mě stává jazykový koutek. Napsal mi Pavel: Juppe když existuje neduh, existuje taky nějaký duh nebo anoduh? Zdravím. Duh existuje, aspoň mně jde dost věcí k duhu. Slivovice kupříkladu. Tedy k mému duhu. Co jde k vašemu duhu, musíte zjistit sami. Například mléko s okurkami nebo zprávy na Nově jdou spíše k neduhu. Duh je obsažen v řadě věcí, například v duhových kuličkách nebo v Prague Pride. Anoduh je to, co jde k duhu Andreji Babišovi. Duha je mimořádně velký billboard polokruhového tvaru, vytvořený netradiční technikou. Někteří ateisté tvrdí, že duha je projev boží ješitnosti. Opakem duhy je Neduha, což je folkový písničkář.

Pojedeme do Billy, dobijem tam mobily.
Pojedeme do Teska, dnes tam běží groteska.
Pojedeme do Globusu, prý tam dneska pečou husu.Pojedeme do Lídlu, hlavně kvůli povidlu.
Pojedeme do OBI, kdo si hraje nezlobí.
Zastavíme u Makra, koupit slipy pro švagra.
Potom v Penny Marketu, koupíme si raketu.
Stavíme se v Kauflandu, to už jenom pro srandu.
Využijem všechny slevy. Ať tam jede, kdo to neví.

Na rozdíl od některých euroevropanů jsme zrušili nebo odložili všechny kulturní a sportovní akce. Změnu času na letní jsme neodložili, protože bez toho bychom boj s koronavirem těžko zvládali. Ale aspoň budeme nějaké zpestření, protože na bednu se nedá koukat imrvére furt.

Naštěstí většina elektroniky se přenastavuje sama, neboť je řízena signálem z Zurichu. Je to trochu divné, že ten signál nepřichází z Bruselu, když jsme ta EU, ale Švýcaři jsou holt na hodinky machři. Zatímco v centrále Evropské unie mají jen toho čůrajícího panáčka, co si někteří Češi myslí, že čůrá na ně.

Kromě toho máme v každé domácnosti spoustu starého elektronického šrotu, co se sám nenastavuje. A taky ciferníky na zdi, k nimž leze ze židle nebo ze štaflí hlava rodiny a přetáčí hodiny. Na rozdíl od nich se přesýpací a sluneční hodiny a kuchyňské budíčky nepřenastavují, musíme vždycky půl roku vydržet, že letní čas neukazují.

Důležité je abyste si nařídili budíka na třetí hodinu středoevropského zimního času, který budete vzápětí měnit. Jak vás znám, tak netušíte, jestli dopředu nebo dozadu a doufáte, že se to v tomto textu dozvíte. Zklamu vás, já to taky nevím. Zapnu počítač, počkám, až se časově projeví a podle něj nastavuji všechny ostatní chronometry. Akorát na štafle by ve tři ráno ze soboty na neděli lezl jenom blbec.

*Otázka: Proč ještě nemáme ustaven krizový štáb, který má být ustaven podle zákona?
Odpověď: Protože by Andrej pak nebyl tolik vidět v televizi.

*Otázka: Neměl by prezident v této těžké době promluvit k národu?
Odpověď: A chceš, aby mluvil Novotný, Mynář nebo Ovčáček?

*Otázka: Neměli by být v první řadě před koronavirem chráněni senioři?
Odpověď: Neměli! Kde by pak stát vzal v příštích letech peníze na důchody?

*Otázka: Proč v televizi vždycky stojí za premiérem několik ministrů?
Odpověď: Orloj na Staroměstské náměstí je vypnutý, aby se pod ním nesrocovali diváci.

*Otázka: Mohu si dojít do zavřené restaurace na záchod?
Odpověď: V žádném případě. Ale na druhé straně bude po dobu uzavření restaurace dočasně zrušen zákaz kouření.

*Otázka: Je pravda, že policejní ředitel zakázal policistům kontrolovat auta a občany?
Odpověď: Ano, je to tak. Neměli by na to stejně čas, protože musí kontrolovat lidi, jestli dodržují karanténu.

*Otázka: Je pravda, že praktičtí lékaři nemají ochranné pomůcky?
Odpověď: Premiér řekl, že je mají, tak to pravda není. Navíc v tomto týdnu by měla dorazit z Číny dodávka dvou milionů kondomů.

*Otázka: Proč vláda nenařídí, aby lidé mimo domov nosili roušky, když je všichni mají?
Odpověď: To nejde, protože máme zákon, že na veřejnosti si nikdo nesmí zakrývat tvář.

*Otázka: Mohu v domě karantény sjíždět řeku na kanoi?
Odpověď: Možné to je, ale výhradně v případech, kdy se plavíte do zaměstnání, za rodinou nebo pro zajištění potravy. Zvýšenou pozornost věnujte plavbě po hraničních tocích (Dyje, Olše apod.). Jezy tam přenášejte výhradně na české straně hranice.

Konečně. Je to tady! Dýl jak měsíc nepršelo, a teď to přijde. Rosničky nekecaly. Na lokální počasní mapě našeho města mělo začít pršet v 19:00. Teď je 18:56 a nic. Není třeba spěchat. Nikdo přece netvrdil, že to začne čtyři minuty před sedmou. Koukal jsem tuhle na lokální počasní mapu vesnice, která je dva kilometry od nás. A věřili byste, že měla úplně stejné počasí jako my?

Naší zahradou teď vede hluboká brázda nízkého tlaku. Kardiaci, bacha! Slunce se schovalo za mraky. Nebo že by mraky zakryly Slunce? Nevím, já to v té chvíli přesně nesledoval. Ale setmělo se, jak se na tuto denní dobu nesluší.  Na čele frontálního systému sedí bouřkový kumulus velký jako prase. Tak do toho, kamaráde!

Všechno je, jak má být. Výška, tlak, teplota, rosný bod… Ohře v Lounech, Labe Litoměřice, doplní mě starší posluchači rozhlasu. Meteorologické observatoře, povodňové hlásiče, opraváři elektrických rozvodů a všechny pojišťovny mají pohotovost třetího stupně.

Rosný bod, … kde zůstal rosný bod? Co to je, ví snad každý. Rosný bod musí být extrémně ostrý. Představuji si ho jako pletací jehlici potřenou chilli papričkami. Nastane-li ta výška, tlak a teplota, rosný bod v tom místě propíchne mrak a už to teče. Je to velká odpovědnost, aby nepíchl moc a nebyla průtrž. Ty obrázky, jak plavou auta po ulici, znáte z TV. A nesmí to být pich tak malý, aby z toho nebylo jen takové uňamňané mrholeníčko.

Někdy se přihodí, že se rosný bod z té odpovědnosti orosí a přestane píchat. To pak nastane sucho, hlad, dotace zemědělcům a někdy i migrace a války.

Ve velké dálce hřmí. Podle intenzity a směru – blesky nevidět – to bude až někde v Benešově. Ale přibližuje se to. Nakonec mi pod okny projede kamion, co vozí auta ze škodovky a když je prázdný, dělá větší kravál než hejno Gripenů.

V ulici za rohem něco modře bliká. Bouřka to nebude, ta si potrpí na přírodní barvy blesků. Když se vykloním víc z okna, vidím, jak dva saniťáci nakládají infarkt myokardu.

Je 19:35 a prd. Tak zase nic. Jdu si nalít panáka. Zalévání zahrady nechám na ráno.

Ráno vás budí budík.

Snídáte ve spěchu.

Něco vlhkého padá shora.

Tlačíte se v dopravním prostředku.

Stíháte příchod do práce jen tak tak.

V práci jsou pořád stejný ksichty.

Úplně zbytečná porada u šéfa.

Pro samou práci nemáte čas něco udělat.

Místo oběda hamburger.

Odpoledne se strašně táhne.

Šestý kafe dneska.

Tlačíte se v dopravním prostředku.

Fronta na košíky v samošce.

Z poštovní schránky vypadne otep složenek.

Konflikt s partnerem hned po příchodu domů.

Na děti leze puberta.

Ta kráva češtinářka jim dává úkoly každý den.

Dnes studená večeře.

Zprávy v televizi.

Program v televizi.

Uléháte s tím, že dnes bylo všechno špatně.

Absence sexu.

V noci špatně spíte.

Ráno vás budí budík.

Snídáte ve spěchu….

V pohádkách se to draky jen hemží. Zato vědecká fronta se fenoménu draků ostentativně vyhýbá, i když jinak zkoumá kdejakou kravinu.

Draci jsou tu s námi od nepaměti, zřejmě tu byli dřív než lidé. Čím se draci živili, když tu ještě nebyli lidé, je záhadou. Snad kořínky a drobnými hlodavci. S příchodem homo sapiens se jejich stravovací návyky radikálně změnily. Nejdřív asi žrali všechno: starce, nemluvňata, rolníky, vojevůdce, preláty i velmože.

Když jejich chuťové buňky vyspěly, uvědomili si draci, že některé maso je chutnější. A vyžadovali panny. Mohlo to být i naopak: vojevůdci, preláti a velmožové si uvědomili, že aby sami nebyli sežráni, je vhodné drakovi něco podstrčit. Taková panna je navíc slabá, neumí se moc bránit, stačí ji chytit, hodit na ni síť a transportovat do dračí sluje. Drak si pochutnal, poděkoval a chtěl další. Zjistil totiž, že některé maso je opravdu lahodnější.

Tak bylo potentátstvo i dělný lid zachráněni. Ale na panny padl děs. Drak žádal potravu v pravidelných intervalech vždycky, když mu vytrávilo. Lokální instituce na to už měly vlastní kalendář, a tak vždy odlovena jedna panna a vedena na popravu. Ženy plakaly, muži zatínali pěsti, ale ve skrytu duše byli rádi, že se to netýká jich.

Všechny panny se hrozně bály, a tak se snažily udělat vše, aby o panenství přišly. Což většinou nebylo zas tak neřešitelné. Při následné inventuře se zjistilo, že stát je panen prost a že jedinou pannou v celém království je princezna. (Tady v pohádce drama začíná vrcholit.) Panovník, který do té doby bezskurpulózně dodával příšeře zboží, aby si ji nerozházel, teď velmi znejistěl a smutnil. Změnil politickou taktiku a vyhlásil, že kdo draka zabije, dostane princeznu za ženu a půl království.

Hlásili se rytíři, mágové, tovaryši i Honzové. Scénář byl prostý. Dotyčný hrdina, doprovázen suitou až pod kopec k dračí sluji, stoupal už s princeznou sám. Pro další sled událostí existují tři verze. První: drak slupl hrdinu a princeznu sežral jako moučník. Verze druhá: drak sežral hrdinu, měl přeplněný žaludek a princezna byla zachráněna. (Aspoň do dalšího kola.) Verze třetí: rek usekal všechny dračí hlavy, pojal princeznu za choť a užíval si renty z půlky království. Třetí verze je v pohádkách nejčastější. Ty dvě první, mnohem reálnější, se v pohádkách nevyskytují, protože děti by neusnuly.

I k vítězství nad drakem muselo v reálu docházet. A i to je jednou z příčin, proč je dnes draků tak málo. Pravděpodobnější ovšem je, že draci hynuli hladem, protože nebyly panny.

Opusťme nyní říši pohádek a podívejme se na problém z jiné strany. Dinosauři vyhynuli, hlásá vědecká teorie a po léta si láme hlavu proč a jak. Kosmická katastrofa? Změna klimatu? Radioaktivní událost?  Jenže co když dinosauři nevyhynuli všichni? Někteří přežili, plodili další potomstvo. Jenže už nebyli na vrcholu potravního řetězce, spíše někde v suterénu. A začali se o sebe bát a skrývali se – třeba do slují. Někteří mohli – když tu mluvíme o možné radioaktivní katastrofě – i zmutovat. Odtud ty tři hlavy. Ostatně je zajímavé, že v pověstech se objevují draci zásadně lichohlaví. Slyšeli jste někdy o čtyřhlavém draku? Ani omylem. Mutace tedy musely probíhat nějakým narušením dračího genomu, který pak generoval lichý počet hlav. Dračí DNA prakticky ještě vůbec nebyla prozkoumána. A tak jsou otázky, jaké děti se rodily tříhlavému samci a jednohlavé samici, pouze akademické.

Naše děti dnes nevidí draka ani v ZOO. Je to velká škoda. Kdyby se ekologické organizace věnovaly víc problematice druhu před vyhynutím, bylo by to užitečnější, než se přivazovat k elektrárnám. Naše děti nemají o těchto živočiších ani páru a většinou si je představují jako trochu deformovaný obrázek menšího bagru. A draci naši pomoc opravdu potřebují. Nevíte ve svém okolí o nějaké panně?

Nádherný pocit: Postavili před vás orosený půllitr s krásně načinčanou pěnou. Jste u vytržení, zíráte a zíráte. Ale čas je nepřítel. Bublinky stoupají vzhůru, protože to tak chce gravitace. Vystoupají až nahoru a rozprsknou smíšeny s okolním vzduchem. Malý kulatý vzduch se spojil s obrovským – vlastně taky kulatým – vzduchem. Řeknete si, to nic, nepatrná bublinka. Ale ona se stala součástí celku. Zemské atmosféry je zase o něco víc. A teď si vezměte: kolik je takových bublinek v jednom pivu. Plynný obal Země tak houstne a rozrůstá se. Katastrofologové bijí na poplach, protože globální oteplování a freony a oxidy. Ignorujte je. Dejte si pivo. Tisíce bublinek se spojí s atmosférou a naředí škodlivé kysličníky kdečeho. Vzduch z piva postupně vyčistí vzduch v atmosféře. Je to náš velký ekologický úkol! Ale musíte se snažit.