Českem hýbe v posledních dnech Masaryk. Nikoliv ten, co se zasloužil o vznik státu, ale jeho obrázek na papírku vedle číslice 5000.

Fialova vláda zaznamenala, rostoucí ceny prakticky všeho – snad s výjimkou lokomotiv – a usoudila, že českým rodinám je třeba aspoň trochu pomoci. A že nejvíc podpory potřebují rodiny s dětmi. Takže (skoro) každé dítě dostane toho Masaryka.

Připadlo mi to docela správné. Zrovna ty děti zadlužila předchozí Babišova vláda dost drasticky, tak ať mají aspoň něco do začátku.

V tu ránu se ozvaly zástupy kritiků. Že je to populistické gesto. Že by se nemělo rozdávat plošně, protože některé rodiny to nepotřebují. Že by to mělo být plošné, proč z toho děti bohatších vylučovat. A pak už nastoupila úderka „Z“ jako závist z internetových diskusí. Diskriminace bezdětných rodin! A kdo přidá důchodcům? Koukejte zvýšit minimální mzdu! Staráme se o děti, zatímco staří lidé umírají hlady! V Chánově se bude oslavovat! A tak podobně.

Člověk seznámený aspoň rámcově se životem tuší, že provoz rodiny s dětmi je nákladnější než bez nich. Děti rostou, ať se nám to líbí nebo ne, a lednička pod jejich náporem úpí. Taky potřebují dvakrát za rok nové boty, protože kromě dětí roste i noha. O oblečení nemluvě. K dítěti logicky patří počítač, pokud myslíme na budoucnost národa. A když je lockdown, nemohou se tři ratolesti s tátou a mámou dělit o jeden notebook. Takové kolo taky něco stojí. A zkuste poslat dítě se školou na lyžařský kurs! Na školu v přírodě! Nebo zajít s celou rodinou do restaurace na oběd.

Děti jsou budoucností národa. Minimálně v tom smyslu, že nám budou vydělávat na důchod. Takže Masaryka dítěti považuji za dobrý krok. Zvlášť v situaci, kdy vláda může hospodařit jen s tím, co se neutratilo za pávy.