Je to asi dva roky, psala mi paní Lucie za Západočeského muzea. Že by chtěli udělat výstavu o Portě v Plzni. A co já na to. To se odmítnout nedalo, protože těch deset plzeňských ročníků bylo z celé Porty nejúžasnějších, a já k tomu mám docela dost co říct. Pak se dlouho nic nedělo, protože Covid a protože nějaká rekonstrukce prostor. A nakonec že teda jo. Vylezl jsem na půdu, kde máme archiviště, a sestupoval s náručemi fotek a Portýrů a letáčků. Pak jsem se dal do skenování, mailování a posílání. Vypadalo to, že na takovou malou výstavičku to bude. Ale pak se to nějak rozkřiklo v Plzni a ve zbytku světa. Fandové a pamětníci z řad muzikantů a diváků nosili další hromádky, fotky, videa i artefakty, až z toho nakonec je výstava obrovská. Vernisáž byla sedmnáctého března, já do poslední chvíle nevěděl, jestli dorazíme. Nakonec nás naše Veronika naložila s Hankou do auta a bylo. Muzeum má krásný dům, jaký si Porta zaslouží. Sešlo se tolik lidí, že bylo narváno. Promluvil ředitel muzea, zahrála skupina Grácie, promluvila paní Lucie a promluvil ministr kultury Martin Baxa, neboť je Plzeňák a naši muziku má rád. A nakonec jsem mluvil já, coby aktivní pamětník. Teda mluvil – možná tušíte, že mi byly odcizeny hlasivky a ty davy bych neušeptal. Tak moji napsanou promluvu přečetla Veronika. Výstava, jak už jsem zmiňoval, je úžasná, té partě z muzea patří velký obdiv. Pokud nejste z Jablunkova nebo ještě oddál, tak si ji nenechte utéct. My jsme to stihli tak tak, ale když ono tam přišlo tolik přátel a známých, s kterými jsme se museli pozdravit a popovídat, no znáte to. S některými jsme se viděli naposled před třiceti lety a já je obtížně identifikoval. Ale s jinými Plzeňáky jsme ve styku pořád a rádi. Ono se to dneska docela hodí mít známé na západě.
* S Martinem Baxou a Ilon a Míšou Leichtovými.** Momentka z výstavy.
