Jak u nás počet zemřelých se přiblížil k nule, přestáváme mít z nemoci strach. Netuším, jestli je to dobře nebo špatně. Ale vytrvale ve strachu žít moc nejde. Věční pesimisté se aspoň ukájejí tím, že přijde druhá vlna. Vědí, že to bude na podzim. Z druhé strany se na nás valí obava z přetrhání mezilidských vztahů, strach z rozvalené ekonomiky, obavy, že já nebo někdo blízký může přijít o práci. A před tímhle nebezpečím nás roušky neochrání.
