Kanadské Česko asi neexistuje, ale Česká Kanada ano. Je to nádherný kraj s krásným městem uprostřed. Jindřichův Hradec je romantické místo, zvýhodněné proti Českému Krumlovu tím, že se tam netísní zástupy japonských turistů.
Jednoho odpoledne před čtvrt stoletím se zastavil u nás v redakci Folk&Country mladý muž odtamtud. Pavel Jarčevský. Že učí na gymplu a že tam mají kapelu. Jen tak tak že se jmenuje. No a znáte to. Když má kapela málo hraní, tak si vymyslí festival. Tak jsme do toho šli s nimi, protože dělat festival na tak krásném místě, to se nedá odmítnout. Tak vznikla Folková růže. Nádvoří hradu a zámku (mimochodem prý je třetí největší v Česku) a plno dalších míst ve městě a jeho okolí. Každý ročník jiná místa a nové nápady.

Letos už bude dvacátý čtvrtý ročník. Od finále Porty uplynulo pár dní a vás už jistě chytá slina na další muziku a zážitky. Zajeďte na tři dny do Jindřichova Hradce. A můžete na to klidně napojit vandr po té České Kanadě. Folková růže se koná 13. – 15. července 2017. Všechno o festivalu se dozvíte na www.folkruze.cz a lístky si můžete zajistit na www.ticketstream.cz. A děti mají celý festival za korunu.

Jupp

Kanadské Česko asi neexistuje, ale Česká Kanada ano. Je to nádherný kraj s krásným městem uprostřed. Jindřichův Hradec je romantické místo, zvýhodněné proti Českému Krumlovu tím, že se tam netísní zástupy japonských turistů.
Jednoho odpoledne před čtvrt stoletím se zastavil u nás v redakci Folk&Country mladý muž odtamtud. Pavel Jarčevský. Že učí na gymplu a že tam mají kapelu. Jen tak tak že se jmenuje. No a znáte to. Když má kapela málo hraní, tak si vymyslí festival. Tak jsme do toho šli s nimi, protože dělat festival na tak krásném místě, to se nedá odmítnout. Tak vznikla Folková růže. Nádvoří hradu a zámku (mimochodem prý je třetí největší v Česku) a plno dalších míst ve městě a jeho okolí. Každý ročník jiná místa a nové nápady.

Letos už bude dvacátý čtvrtý ročník. Od finále Porty uplynulo pár dní a vás už jistě chytá slina na další muziku a zážitky. Zajeďte na tři dny do Jindřichova Hradce. A můžete na to klidně napojit vandr po té České Kanadě. Folková růže se koná 13. – 15. července 2017. Všechno o festivalu se dozvíte na www.folkruze.cz a lístky si můžete zajistit na www.ticketstream.cz. A děti mají celý festival za korunu.

Jupp

Jakési moudro praví, že je lepší vyhořet než se stěhovat. Moc tomu nerozumím, ale když se stěhujete, tak vám pojišťovna nic nedá. Zatímco po požáru jste najednou v balíku.

S Portou jsme za celá dvě desetiletí nikdy nevyhořeli, (pořádně vyplaveni jsme byli jen dvakrát – informujte se u Žalmana), ale stěhování festivalu jsme měli docela v malíku. MY znamená partu z Folk & Country Klubu, která byla základem organizačního týmu po ty dvě dekády.

Když Porta uhynula s postupující normalizací ve svém rodném Ústí nad Labem, převzali jsme pořádání s furiantským ‚tak to uděláme jinde‘. Stálo to fůru času a hezkých pár tisíc kilometrů, až to nakonec dopadlo pro rok 1971 v Karviné. Ale jen na jeden ročník, pro ty další to nějak nebylo ‚v kulturním plánu‘. Další ročník jsme díky tamnímu Jardovi Studenému prožili v Sokolově. Moc se to líbilo a politické složky napadlo, že by se tam dobře vyjímal Festival politické písně. A Porta zase na cesty. Ve třiasedmdesátém jsme měli dokonce tři finále Porty. Trampské v Litomyšli, country a bluegrass v Jablonci nad Nisou a folkové v Českém Krumlově (na ten Krumlov budu vzpomínat i v příštím životě). O rok později se zase všechno zdrclo do Svitav, v Krumlově zůstala autorská soutěž, ke které jsme si přidali další festival – Českokrumlovský folkový. V roce 1976 nešťastně stěhování do malého sálku v Třebíči (ve Svitavách se ‚rekonstruoval sál‘) a další rok se jubilující Porta vrátila do Ústí nad Labem. Naštěstí plánovaně jen na jeden rok, politická atmosféra tam byla dost nevlídná.

Tři šťastné ročníky pak proběhly v Olomouci už ve sportovní hale, a když jsme chtěli napočtvrté pokračovat v hale ještě větší, najednou to těsně před začátkem na Hané nešlo. Těžko si dovedete představit, jak se za čtrnáct dní přestěhuje už hodně velký festival? Ale zachránil nás zase Sokolov, jeho sportovní hala a Jarda Studený.

Odtud už byla jen krátká cesta na plzeňské výstaviště. Za dva roky rozlehlé výstaviště přestalo stačit, a tak jsme stěhovali už jen kousek – do amfiteátru Lochotín. Nikdo to nestačil spočítat, ale prý tam bylo v druhé polovině osmdesátek každoročně třicet tisíc lidí. Já to nepočítal, protože jsem tehdy měl jako dramaturg fůru jiných starostí.

Jupp