Tak už máme za sebou svátek, co ho komunisti chtěli přejmenovat zpátky na mezinárodní den studenstva, ale nepovedlo se jim to. Teď už se jim bude dařit jen máloco, sami jsme se o to u voleb postarali.

Slaví se všelijak. Někdo slaví svátek, někdo slaví proti tomu svátku a další slaví proti čemukoliv.

Z titulu mé profese mě zajímá, jak to má ten svátek s hudbou. My, co jsme v tom tenkrát jeli až po uši, si trochu nostalgie ke vzpomínkám dopřejeme, ale když jsem za ten den slyšel devětkrát hymnu a jedenáctkrát Modlitbu pro Martu, bylo to trochu příliš. Jinak na většině všech demonstrací, manifestací, případně průvodů zněl ze všeho nejvíc Karel Kryl nebo Spirituál kvintet. To bylo fajn, ale zaznívalo to i na shromážděních, kde by se autoři proti tomu měli bránit soudně.

Ze všeho nejvíc řečníci nabízeli slovo svoboda. Takové zaklínadlo. „Svoboda je to, co chci já a svoboda, co chcete vy, je cenzura a diktatura.“

Milion chvilek přišel s myšlenkou jediného demokratického kandidáta na prezidenta. Skvělý nápad a věřím Milionům, že to dotáhnou. Jen bacha na ty nejméně dvě desítky osobností i neosobností, které jsou přesvědčeny, že jediným správným kandidátem jsou právě oni. A jistě znovu zažijeme, že u každého návrhu budou Češi vědět proč ne, ale nebudou tušit koho jo.

Někomu chcípl pes a to je smutné. Rozumím chcíplákům i jejich protestům, mnohé podnikatele přivedla zmatená protikovidární politika Babišovy vlády na buben. Zdaleka nejde jen o restaurace. A kvůli zločinnému vládnímu zadlužování už nebude zachraňovat z čeho. A zatímco na Staromáku se protestovalo a máchalo vlajkami proti očkování (a proti EU), na Hlavním nádraží (a leckde jinde) se na očkování stály i čtyřhodinové fronty.

Náš největší disident z Průhonic položil květinu na Národní ráno ještě za tmy. Ochranka to tak vyhodnotila. Moudří mužové. Budoucí vláda bude klást klidně v poledne. I když nevím. Tolik stížností a nářků, co ta budoucí vláda ještě neudělala a nezařídila, jsem ještě neslyšel.